http://narutoshounenai.blog.cz/ cs <div>Vždycky mi dělá problém dokopat se u povídky k posledním pár řádkům :D</div><div><br /></div><div><em><strong>7.Část: Nepokoj</strong></em></div><hr /><div>Běžet za ním, poprosit ho o něco takového, bylo zištné, doufal, že mu to pomůže a až teď si uvědomoval, že pokud to nevyjde, ublíží člověkovi, na kterém mu opravdu záleží. Člověkovi, který mu tolikrát pomohl a nikdy po něm nic na oplátku nechtěl. Byl to opravdový kamarád, který se jen tak nevidí, člověk, kterému na něm záleželo a člověk, který stál po jeho boku, ať udělal cokoliv. Pozdě si začal uvědomovat, že pokud se to pokazí, už by se nikdy nemohli vrátit zpátky. Ani jeden z nich by už nezažíval stejný pocit bezpečí, radosti, důvěry, prostě všeho, co nejlepší přátelé prožívají, když jsou spolu. Proto z hloubi duše doufal, že jeho krok nebyl chybný, že nešlápl vedle, když se rozhodl dát Kibovi šanci, aby ho naučil znovu a správně milovat.<br /><br />Leželi spolu na posteli v jeho pokoji. Už přestal plakat a učil se poznávat teplo jiného těla vedle sebe. Se Sasukem si klidných a přívětivých chvilek nikdy neužil. Sasuke si užil a prostě klidně odešel. Kiba ho do ničeho nenutil, neovlivňoval ho, prostě ho k sobě jen tiskl a dával mu znát svou přítomnost. Spal a Naruto ho pozoroval. Nikdy si ho pořádně neprohlížel, nikdy na něj nepohlížel jako na někoho, s kým by mohl navázat jiný vztah než ten přátelský. Nikdy si nevšiml, že je Kiba hezký, nikdy nepřemýšlel nad tím, jestli jsou jeho vlasy hebké, nebo hrubější. Nikdy se nesoustředil na jeho vůni.<br /><br />Na večer se vydal do baru, rozhodl se, že tohle je naposledy, co tam míří s pochmurnými myšlenkami na Sasukeho a celou tu záležitost s Kibou. Když přišel Itachi a on se měl komu svěřit, zjistil, že se mu lehce ulevilo. Jenže věděl, že bude potřebovat ještě spoustu času a spoustu malých krůčků k tomu, aby se z celé té své mizérie vyhrabal.</div><div style="text-align:center">****</div><div>Zatím se nerozhodl, jak s Gaarovým zalíbením naložit. Na jednu stranu stále toužil po blonďákovi a na druhou stranu tu byl nový rudovlásek, kterému se evidentně zamlouval, a který sám nebyl vůbec k zahození. Možná, že by toho mohl využít a mít dvě možnosti odreagování se. No, vlastně spíš zálohu, kdyby se mu nepovedlo blonďáka přesvědčit, aby mu zase vlezl do postele. Zatím se přesvědčil, že Gaara vskutku líbat umí a jeho tělo se mu zdálo pěkně tvarované. Rozhodl se, za pokus nic nedá.<br /><br />Další den si počkal za jedním z rohů opuštěné třídy a počkal si, až půjde ten blonďák kolem. Jakmile ho uviděl, jak jde zamyšleně chodbou, čapl ho za paži a vtáhl dovnitř. Rychle zabouchl dveře a druhého chlapce, který byl vyveden z míry, jak se lekl, přimáčkl svým tělem ke stěně.<br />"S-Sasuke," vydechl překvapeně lehce rozechvělým hlasem. Takováto přílišná blízkost černovlasého chlapce ho stále znervózňovala a bodala ho jako dýka.<br />"Vyhýbáš se mi," zašeptal mu do ucha a dlaní mu lehce přejel po boku. "Chybí mi tvá přítomnost," zavzdychal mu do krku, jenž následně zlehka políbil.<br />Narutovo srdce zběsile tlouklo a jeho tělo se rozrušeně chvělo. Chvíli se nemohl pohnout, ale nakonec se mu podařilo do rukou nahromadit veškerou sílu a Sasukeho od sebe odstrčil.<br />"Co si myslíš, že děláš?" ptal se nazlobeně a mračil se.<br />"Naháním to, co se ode mě najednou distancuje," i jeho obočí se svraštilo a jeho už tak chladné oči zledovatěly ještě víc.<br />"Máš smůlu, tvá hračka si konečně uvědomila, že je také člověk a našla si někoho, kdo jí miluje a neubližuje jí. Kdo si s ní nezahrává a vnímá ji jako živou bytost," odpověděl vztekle. Ať ho sakra nechá ten zatracenej Uchiha na pokoji, ať ho nechá volně dýchat, ať ho sakra nechá konečně žít.<br />"O čem to tu mluvíš?" zeptal se chladně, i když ta jeho slova dokonale chápal.<br />"O tom, že mám nového přítele a o milence, jako jsi ty, nestojím," jeho hlas se uklidnil, protože pocítil vnitřní sílu, která mu začala naplňovat každičký kousek jeho duše. Najednou mu bylo líp a cítil, že tenhle rozhovor zvládne, aniž by se z toho složil, nebo přikývl Sasukemu na cokoliv. "Navíc, máš teď Gaaru, ne? Tak se starej o svého nového milence a mě nech být. Nemám ti co víc říct, takže sbohem," pokrčil rameny a vypochodoval ven ze třídy.<br />"Sakra, jak o tom ví?" zavrčel a díval se na desku dveří, kterými Naruto před chvílí odešel. Přemýšlel nad tím, kdo je ten jeho novej frajer, a jak se dozvěděl o něm a Gaarovi. Navíc byl Uzumaki nějak moc sebevědomej a netřásl se jako osika ve větru, jako tomu bylo vždy, když byl v jeho přítomnosti.</div><div style="text-align:center">****</div><div><br />"Ahoj," pozdravil svého novopečeného milence s úsměvem od ucha k uchu. Byl šťastný, včera se mu splnil sen a bylo mu dobře.<br />"Ahoj," pousmál se Naruto. Kiba si všiml, že zase není nějak ve své kůži a lehce se zamračil. Radost ustoupila do pozadí a nahradily jí obavy.<br />"Co se stalo?" zeptal se hned. Naruto si povzdychl, ale bylo vidět, že nebude zbytečně chodit kolem horké kaše, nebude se na nic vymlouvat a řekne mu pravdu.<br />"Odchytil si mě, ale já to zvládl, postavil jsem se mu. Jen jsem si s menším odstupem času uvědomil, že mě to lehce vykolejilo, ale bude to dobrý," znovu mu věnoval slabý úsměv a zlehka ho dlaní pohladil po tváři. Kiba se malinko uklidnil, ale stejně se mu to nelíbilo. Stín toho bastarda Naruta stále pronásledoval, a i když byl slabší než předtím, prostě tu stále byl. Navíc si uvědomoval, že může svého milovaného blonďáka lehce ztratit.<br />"Naruto, kdo je to," chytil ho naléhavě za zápěstí, chtěl vědět totožnost toho, kdo Narutovi tolik ublížil.<br />"Kibo, já…, to nejde…," povzdychl si a zlehka se mu vykroutil.<br />"Ale proč?"<br />"Já…slíbil jsem, že to nikomu neřeknu," sklopil hlavu.<br />"A já jsem nikdo? Nevěříš mi snad?"<br />"Ne to ne, takhle jsem to nemyslel…"posmutněl blonďák, netušil, co má teď dělat. Má mu to říct, nemá? A potom mu došlo, že pokud chce, aby jejich vztah fungoval, neměl by nic zapírat. Musel se naučit Kibovi věřit nejen jako příteli, ale také jako milenci, a tohle bylo něco, co by mu prozradit měl, protože věděl, že by se tím Kiba trápil. "Jde o Sasukeho," zašeptal, a přitom pevně sevřel v rukách hnědovláskovu košili.<br />"Uchiha?! Děláš si srandu?" vyjekl Kiba a na hlasitosti zrovna dvakrát nešetřil. Naruto se poplašeně rozhlédl, jestli jim náhodou někdo nevěnuje pozornost, ale zdálo se, že se všichni naštěstí starali o své věci.</div><div style="text-align:center">****</div><div>"Výborně, synu, přesně jak jsem očekával," ozval se hrdý hlas z druhého konce telefonu. "Až přijedu, půjdeme na večeři a připijeme si na tvůj úspěch."<br />Itachi formálně přijal, a pak zavěsil. Právě měl za sebou úspěšné přijímačky na inženýrský titul v oblasti ekonomiky a obchodu a jeho otec, to bral jako něco naprosto výjimečného. Každý jeho školní úspěch byl ohromnou slávou a jemu to už před nějakými dvěma roky začalo lézt krkem, protože jen díky tomu, že ho otec stále takto upřednostňoval, se jeho vztah s mladším bratrem radikálně změnil. Sasuke se teď k němu choval odměřeně a v jeho přítomnosti doslova trpěl. Nikdo ho neviděl, a přitom se tak snažil.<br /><br />"Vypadáš nějak sklesle," povytáhl nad ním obočí Deidara, když večer seděl u baru a zamyšleně hleděl na sklenku s pitím. "Héj," luskl mu před očima, když ho nevnímal.<br />"Co?" vzhlédl a zadíval se na něj.<br />"Říkám, že vypadáš nějak sklesle," zopakoval mu trpělivě.<br />"To nic," odvětil, načež následně vstal a přitočil se k jedné z žen, která seděla opodál. O tři hodiny později už opouštěl jeden z hotelových pokojů, kam s ní předtím zavítal.</div><div style="text-align:center">****</div><div>Chvíli ho pozoroval a zvažoval, jestli k němu jít nebo ne. Viděl na něm pocit nejistoty a jakéhosi zamyšlení. Nakonec mu to přeci jen nedalo a přišel k němu. Myslel si, že by si mohli popovídat a on sám by pak třeba přišel na jiné myšlenky. Cítil se unavený víc než kdy předtím a potřeboval konečně nějakou normální duši, s kterou by se mohl odreagovat. Jenže Itachi zřejmě pro dnešek tím člověkem nebyl. Krátce potom, co na něj promluvil, se s nic neříkajícím výrazem ve tváři zvedl a odešel k nějaké ženě sedící u vzdálenějšího stolu. Povzdychl si a dál se věnoval své práci.<br /><br />Vyšel schody k jednomu z bytů a vytáhl si z pravé kapsy černého kabátu, který měl zrovna na sobě, klíče. Chvíli si je jen tak prohlížel v ruce a nutil se je strčit do zámku a odemknout si. Byl tím vším, co se dělo v poslední době znechucený a přemýšlel, jestli má vůbec nějakou únikovou cestu ven. Nepochyboval o tom, že kdyby teď dal svému šéfovi kopačky, že by přišel o práci, a čekat na to, až ho přestane bavit? Byl by to schopný vydržet? Nakonec přeci jen dotáhl pohyb své ruky a otočil klíčem. Zarazilo ho, že je zamčeno. Vešel do bytu. Všude bylo ticho a klid. První pozitivum po dlouhé době.</div><div style="text-align:center">****</div><div>Gaara byl nadmíru spokojený. Všechno mu dokonale vycházelo. Podle Sasukeho postoje usoudil, že na něj jeho nečekaný výpad zabral a Naruto vypadal dost sklesle, takže je určitě zahlédl.<br /><br />Další den, když před vyučováním hledal Sasukeho, mu však úsměv z tváře zmizel, když zpoza jedněch dveří zaslechl dva velice známé hlasy. Jejich rozhovor se mu nelíbil. Nejenže měl Sasuke o Naruta evidentně stále zájem, ale blonďák se zmínil o novém příteli a navíc k tomu zněl až příliš v pořádku na to, aby se hroutil. Musel přijít na něco dalšího a to ihned.</div> http://narutoshounenai.blog.cz/1204/sit-zivota-7 http://narutoshounenai.blog.cz/1204/sit-zivota-7 Kapitolovky-Naruto Tue, 03 Apr 2012 20:55:41 +0200 <div>A ještě něco, co lahodí oku:D<br /><br /><img width="404" height="380" src="http://nd05.jxs.cz/724/607/e1ce2e279e_84236856_o2.jpg" /><br />jeď Voldy:D</div> http://narutoshounenai.blog.cz/1203/budoucnost-d http://narutoshounenai.blog.cz/1203/budoucnost-d Obrázky Fri, 16 Mar 2012 22:44:53 +0100 <div>Já vím, že mi to opět trvá, ale poslední dobou nějak nemám náladu na nic, natož na psaní, procházím jakýmsi obdobím osobní krize. Ale snažím se to napravit, a tak jsem se dneska dokopala k tomu, abych něco napsala. Navíc přemýšlím nad novou povídku, prostředí už mám vymyšlené a jestli to někoho zas napadne taky a zpracuje to dřív než já, tak už fakt nevim, co budu dělat:D i když takovou pitomost by tady asi raději nikdo nezveřejňoval:D no nic, dost mých keců a hurá k dalšímu dílu Sítě, jako vždy to berte s nadhledem, protože, co byste ode mě mohli chtít víc, jsem jen malý brouk mezi stovkami větších a lepších spisovatelů:)<br /><br /><em><strong>6.Část: Obrat</strong></em></div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div>Snažil se všem třem vyhýbat, Kibovi, Sasukemu i Gaarovi, který se ho stále snažil na mladého Uchihu vyptávat. Kibovi se nedokázal podívat do očí, už jediný pohled na Sasukeho ho ničil a na Gaaru neměl náladu, ten to celé ještě zhoršoval. Bylo to neúnosné a nejvíce ho bolely pohledy Kiby, které na sobě cítil. Ani to, že si včera dobře pokecal s Itachim, to, že se mu svěřil a tak nějak se mu vybrečel na rameni, tu situaci moc nezlehčovalo. Přemítal si v hlavě pořád dokola, co by mohl dělat, ale odpověď na jeho otázku vůbec nepřicházela.<br /><br />Odpoledne šel pomalým krokem domů. Nedíval se napravo ani nalevo, vlastně byl zázrak, že ho nic nepřejelo. V jednom okamžiku však pohled zdvihl. Měl zvláštní pocit, takový vtíravý, po kterém se cítil neklidný. To, co uviděl, ho zasáhlo takovou silou, že měl co dělat, aby se bezmocně nesvezl k zemi. Po pár minutách, kdy šok trochu odpadl, popadl tašku, kterou upustil na zem a rozeběhl se pryč.<br /><br />Zabušil na dveře, třikrát zmáčkl zvonek a zoufale čekal, až mu přijde otevřít. Uvědomoval si, že to, co teď dělá, není až tak správné, ale on musel, musel se pokusit, jinak se naprosto zblázní.</div><div><br /></div><div style="text-align:center">****</div><div><br /></div><div>Díval se na toho blonďáka, kterak klopí oči k zemi, jak se ho snaží nevnímat a přemýšlel, jak to udělat, aby mu zase projevoval náklonnost, tudíž, jak ho dostat znovu do postele. Nechtěl používat násilí a podlézat také nehodlal. Nějak to však jít muselo.<br /><br />Po škole se sešel s Gaarou a zavedl ho do jedné z kaváren, kde byl klid, a kde ho nikdo neočumoval tak, jako se mu to stávalo na jiných místech, kde se vyskytl. Po pozornosti netoužil, nesnášel to, ale s jeho vzhledem to bylo těžký. Rudovlásek mluvil, sem tam se na něco zeptal a nejednou dokonce převedl řeč i na Naruta, když zavzpomínal na své dětství. Možná, že by on mu mohl pomoct zlákat toho blonďáka zpět. Z myšlenek a z nepozornosti ho vytrhl až dotek cizích rtů na těch jeho. Překvapeně zamrkal a s doširoka rozšířenýma očima zblízka hleděl na Gaarovu tvář. Druhý chlapec se k němu nakláněl přes stůl, přitahoval si ho za jeho školní kravatu a líbal ho na ústa.<br />"Co to," vydechl Sasuke, když se Gaara malinko poodtáhl a s lehkým úsměvem se na něj díval.<br />"Nemám rád, když mě někdo nevnímá," ušklíbl se. "A navíc se mi líbíš," dodal s pokrčením ramen a znovu se pousmál.</div><div><br /></div><div style="text-align:center">****</div><div><br /></div><div>Pokud mu bylo včera po škole hrozně, dnes ve škole mu bylo ještě hůř. Chtěl si s Narutem promluvit, pokusit se mu nabídnout, že na to celé zapomenou, ale blonďák se mu vyhýbal velkým obloukem, a když se na něj Kiba pokusil promluvit, dělal, že ho neslyší, nebo dělal, že má něco na práci a utekl.<br /><br />Prohlížel si zrovna doma fotku, na které byl on s Narutem, ruku kolem jeho ramen a úsměv na tváři, když zaslechl silné bušení na dveře a zvuk drnčícího zvonku. Chtěl to ignorovat, teď na nikoho neměl náladu, ale to bušení a zvonění znělo nějak moc naléhavě.<br />"Naruto?" vydechl překvapeně, když uviděl zesinalého a udýchaného blonďáka. Když šel otevřít, vůbec ho nenapadlo, že by to mohl být zrovna on.<br />"Obejmi mě, prosím," zašeptal, nečekal na odpověď a sám se mu vrhl do náruče. "Pomoz mi," řekl zoufale. "Pomoz mi zapomenout, prosím," jeho hlas doprovázel vzlykot a Kiba pocítil, jak se mu do trička vpíjejí jeho slzy.<br />"Co prosím?" zeptal se nechápavě. Byl zaražený jeho počínáním a tak vůbec nepochopil, co po něm chce.<br />"Já," začal a zdvihl k němu pohled. Zhluboka polkl, třásl se. "Já chci, teda chtěl bych, abys mi pomohl zapomenout…na něj zapomenout," dostal ze sebe ztěžka. Prosím, Kibo, drž mě, nedovol, aby mě zničil," šeptal rozechvěle. Díval se mu do očí, a pak se k němu natáhl. Jemně a něžně ho políbil a to už hnědovlasý chlapec myslel, že dostane infarkt. Nečekal to, absolutně ho to odrovnalo. Právě se mu tady plnil sen, i když jiným způsobem.</div><div><br /></div><div style="text-align:center">****</div><div><br /></div><div>Seděl ve škole a myslel na včerejší události. Poprvé za celé ty roky nedával pozor a ani si to neuvědomoval. Nešlo mu do hlavy, co tak špatného provedl Deidarovi a Narutovy problémy mu na jednu stranu připadaly příliš banální a na druhou toho chlapce litoval. Nemohl ho chápat a tudíž ani odsuzovat, protože on sám nikdy nemiloval, tedy kromě své rodiny.<br /><br />"Ahoj, Deidaro," pozdravil blonďáka, který k němu byl otočený zády, když si sedal k baru.<br />"Nazdar," odvětil nepříliš přívětivě, jakmile se otočil. Itachi se zamračil, ten barman vypadal nějak ztrhaně.<br />"Je ti něco?" pozdvihl obočí. Opravdu se mu nelíbilo, jak Deidara vypadá a zároveň jak odměřeně se k němu chová.<br />"Nic, co by tě mělo zajímat," pokrčil rameny a dál se věnoval své práci.<br />"Můžeš mi prosim tebe říct, co jsem ti provedl?" zajímal se, opřel se loktem o barový pult a zamrkal na něj. Dedidara lehce znachověl, pak se rychle otřepal a odvětil: "Nic, jen si mi otevřel oči."<br />Itachi se chtěl ještě zeptat jak, ale za Deidarovýma zádama se objevil muž kolem čtyřicítky, kterého viděl předevčírem a nepřívětivě se na něj zadíval.<br />"Obtěžuje tě tenhle muž nějak?" zeptal se, pohledem stále provrtávajíc Itachiho.<br />"Ne, jen si přišel popovídat, navíc se zdá, že mu přišla jiná společnost," ušklíbl se Deidara a hlavou pokynul k rohovému stolu. Itachi se ohlédl a spatřil tam Naruta.<br />"Chápu, roztomilej klouček," uvolnil se jeho šéf, ještě líbnul Didaru na tvář, a pak odešel. Blonďák nenápadně stiskl ruce v pěst, ale nikterak to nekomentoval.<br />"Nový přítel?"<br />"Jen oficiální," řekl jakoby nic, ale žaludek se mu zlehka nadzvedl, když o svém šéfovi promluvil jako o svém příteli.<br />"Gratuluju," pousmál se Itachi s mrknutím, objednal si další rundu a rozešel se směrem k Narutovi.<br /><br />"Ahoj," dal pozdravem vědět o své přítomnosti.<br />"Ahoj," dostalo se mu odpovědi skleslým hlasem.<br />"Zase nějaké problémy?"<br />"Dá se to tak říct…Rozhodl jsem se dát Kibovi šanci," prozradil mu. Itachi usedl vedle něj a poslouchal ho. Překvapil ho, myslel si, že se raději bude hnát za možná nesplnitelným snem a bude se trápit, než aby se pokusil poznat štěstí po boku někoho jiného. Ten Kiba byl možná pro něj důležitý, ale ten druhý chlapec, jehož jméno mu Naruto neprozradil, byl pro něj důležitější, to poznal z tónu jeho hlasu, když o nich obou mluvil.<br />"A jsi si jistý tím, co děláš?" pozdvihl tázavě obočí.<br />"Já nevím, Itachi, nevyznám se v sobě," povzdychl si. "Ale konečně jsem dospěl k rozhodnutí, že takhle dál žít nemůžu. Pokusim se ke Kibovi vytvořit silnější pouto, a pokud to nepůjde, budu vědět, že alespoň on bude šťastný a já za to budu také rád," pousmál se smutně.</div><div><br /></div><div style="text-align:center">****</div><div><br /></div><div>Deidara se díval, jak se přesouvá ke stolu, kde seděl ten blonďatej kluk. Jo byl roztomilej, to musel dát šéfíkovi za pravdu, ale nechápal, co na něm Itachi vidí, myslel si, že za tu dobu, co sem jako zákazník chodil, už poznal, kdo je a není jeho typ a ten kluk na něj fakt nevypadal. Zamyslel se nad tím, jestli neudělal chybu, když se na Itachiho zlobil jen kvůli tomu, že se má líp než on. Nechal se příliš ošálit sebelítostí a teď si za to nesl následky. Místo sexy a fajn kluka má teď svého šéfa, který sice není ošklivý, vlastně je pořád v dobré formě, ale chová se k němu opravu jen jako ke své panence na hraní.<br /><br />"Nebyl ten černovlásek náhodou ten, který mi tě předevčírem vyfoukl?" zeptal se ho, přehodil mu pramen vlasů, jenž mu spadal přes rameno, na záda a políbil ho na odhalenou šíji.<br />"Byl," přiznal. Zapírat nemělo smysl, tím by si nepomohl, spíš by si přihoršil. Jeho šéf nebyl blbý.<br />"Tak teď mě poslouchej, nechci tě vidět, jak se s ním ještě někdy bavíš," zavrněl mu do kůže.<br />"Je to zákazník, musím s ním mluvit, bylo by to nezdvořilé," namítl Deidara.<br />"Tak poslyš, Deidaro"-zavrčel, stiskl mu silně ramena a hodil ho zády na postel-"ty jsi teď můj a já ti nehodlám tolerovat milostné avantýrky."<br />"Neboj se, je to jen zákazník, nic víc. A teď povol, docela dost to bolí," sykl vzdorovitě. Tohle chování se mu vůbec nelíbilo, ale teď si nemohl dovolit s tím něco dělat. Nesměl ho rozzuřit.<br />"Dobrá, věřím ti,"povolil stisk a namísto toho se k němu sklonil a políbil ho. "A teď mě uspokoj, tak jak to umíš jen ty," zašeptal vzrušeně, rozepnul si kalhoty a zpoza trenek vytáhl svůj naběhlý úd. Celým Deidarovým tělem prošel odpor, ale bez jediného hlesnutí se naklonil víc dopředu, uchopil ho do ruky a následně vložil od úst. Pomalými tahy svých úst ho kouřil, a pak pomalu začal zrychlovat.<br />"Ach, ano…"</div> http://narutoshounenai.blog.cz/1203/sit-zivota-5 http://narutoshounenai.blog.cz/1203/sit-zivota-5 Kapitolovky-Naruto Fri, 16 Mar 2012 22:21:00 +0100 <div>já osobně umírám smíchy:D:D:D<br /><img alt="Ita vs Naru" width="600" height="5623" src="http://nd05.jxs.cz/449/578/fe2c45e1c2_83744182_o2.jpg" /></div> http://narutoshounenai.blog.cz/1202/xd http://narutoshounenai.blog.cz/1202/xd Vtipné nebo roztomilé obrázky Sat, 25 Feb 2012 18:47:33 +0100 <div>Já to zvládla, normálně já se k tomu dokopala:D je tu pokračování:)<br /><br /><strong><em>5.Část:Nové známosti, nové problémy<br /></em></strong></div><hr /><div><br /></div><div>Celý den se mu zdál jako ze špatného snu. Bohužel si až příliš uvědomoval, že to je holá realita. Nejdříve se shodil před Sasukem, a pak k němu přijde nejlepší přítel s tím, že je už do něj delší dobu zamilovaný. Fakt netušil, co má dělat. Celé ho to rozhodilo, bylo toho na něj sakra moc a všechno se tak příšerně zamotávalo. Proč zrovna on nemohl mít klidný život, žádné starosti, být v pohodě? Rozhodl se zajít do svého oblíbeného baru, přemýšlet nad sklenkou nějakého alkoholu, nebo spíše nad více sklenkami a alespoň na moment zapomenout, ztřískat se do němoty.<br /><br />Seděl tam u stolu a nepřítomně hleděl před sebe, když se nad ním ozval nějaký hlas. Vrátil se ze světa myšlenek do reality a vzhlédl. U jeho stolu teď stál nějaký muž s dlouhými černými vlasy a ptal se ho, jestli tam má volno. V odpověď pokrčil rameny, i když mu nedocházelo, proč si musí sedat zrovna k němu, když je všude jinde volno.</div><div style="text-align:center">****</div><div>Ten novej kluk se mu celkem zamlouval. Nebyl nijak dotěrný, jak si zprvu myslel, že bude, a dalo se s ním komunikovat na úrovni. Takovými lidmi se i v celku rád obklopoval. Takoví lidé mu vadili ze všeho nejmíň. Došel domů a vydal se do kuchyně. Překvapeně zamrkal, když spatřil svého otce.<br />"Kdepak jsme se toulali?" zeptal se s povytaženým obočím.<br />"Dobrý den, otče," odpověděl Sasuke. Nikdy by to nahlas nepřiznal, ale bylo mu líto, že jeho otec k němu nebyl tak zdvořilý, že ho ani nepozdravil a hned se ptá, kde byl. "Myslel jsem, že se máš vrátit až zítra."<br />"Zvládli jsme uzavřít smlouvu dříve, než jsme si mysleli a neodbíhej od tématu," pokrčil rameny, a přitom se zamračil.<br />"Jako premiant třídy jsem se měl postarat o nového spolužáka, nařídila mi to ředitelka."<br />"Dobrá, tak teď nahoru a dělej si úkoly, nebo studuj," popohnal ho, pak vstal a bez dalšího zájmu opustil místnost. Sasuke zavřel oči a pevně sevřel ruce v pěst. Nesnášel svůj život, chování svých rodičů. Nesnášel ten nezájem ze strany svých rodičů, bylo to, jakoby jím opovrhovali. Chtěl jen trochu toho uznání, trochu projevu lásky z jejich strany. Proč ji Itachi měl a on ne? On byl ten mladší, on by měl být rozmazlovaný, ale nebyl. Byl naplněný čirou závistí a čirým zoufalstvím.</div><div style="text-align:center">****</div><div>Nevěděl, co si myslet. Když viděl tu bolest a zmatek v Narutových očích, cítil se zcela ztracený. Navíc mu na to Naruto nic neřekl, bez rozloučení se otočil a utekl.<br />"Sakra," bouchl pěstí do zdi u své postele a ignoroval bolest, která se mu rozlila zápěstím. Vůbec netušil, co bude teď dělat, co když ho teď Naruto začne ignorovat, co když se mu začne vyhýbat a už ho nebude uznávat ani jako přítele? Co když se bude muset smířit s tím, že vše ztratí?<br />"Kibo?" vešla do pokoje jeho máma. Nic, nevnímal ji. "Kibo, sakra, co se ti stalo s rukou?" vytrhl ho z letargie dotyk na jeho ruce. Cukl sebou a zadíval se na ženu, která si měřila jeho zápěstí starostlivým pohledem. Zadíval se na něj a pochopil. Kloubky měl rozedřené do krve a v tu chvíli si uvědomil i bolest.<br />"Au," vydechl s opožděnou reakcí.<br />"Cos vyváděl?" kroutila nad ním nevěřícně hlavou a dál si jeho zranění prohlížela.<br />"Praštil jsem do zdi," přiznal s povzdychem a uvědomil si, jakou udělal blbost.<br />"A smím vědět proč?" povytáhla obočí.<br />"Naruto…" při vyslovení jeho jména zavřel oči a zhluboka se nadechl.<br />"Vyslovil ses?" napadlo ji. To, že její syn miluje chlapce, svého nejlepšího přítele věděla již dlouho. Svého syna milovala nade vše na světě, byl to jediné, co jí zbylo, proto to, že je Kiba na stejné pohlaví, pro ni bylo maličkostí.<br />"Jo, a teď nevím, co s tím," upřel na ni oči. Tolik bezradnosti a bolesti v nich nikdy neviděla. Při tom pohledu si uvědomila, jak její syn trpí a i její srdce proťala neskutečná bolest.</div><div style="text-align:center">****</div><div>Seděli spolu mlčky a upíjeli ze svých sklenic, když to ten kluk již déle nevydržel a promluvil k němu.<br />"Proč mě tak pozorujete?" ošil se. Bylo mu to zcela jistě nepříjemné. Itachi se uchechtl.<br />"Jsi zajímavý," odvětil mu.<br />"Pokud mě chcete balit, tak máte smůlu, nemám zájem," odsekl. Tenhle den byl fakt divný a on už chtěl, aby za každou cenu skončil, vlastně si přál, aby se vůbec nestal, nebo se z něj doopravdy vzbudil, jako z hloupého snu.<br />"Jak to můžeš vědět? Ještě jsi mě nepoznal," zasmál se Itachi a mrkl na něj. Nechtěl ho svádět, nebo tak, ale rýpnout ano. Chtěl ho poznat, znát důvod jeho smutku.<br />"Mám svých problémů dost a mít na krku dalšího nápadníka fakt nepotřebuju. Mohl byste odejít a dát mi tak pokoj?"<br />"Ne," odvětil lehce Itachi. "Navíc o tebe nemám zájem v tomhle smyslu," zakroutil hlavou.<br />"Tak co po mě tedy chcete?" nechápal blonďák.<br />"Zajímá mě tvůj smutek. Zajímá mě, proč sem stále chodíš, co tě trápí," prozradil mu. Důvod jeho zájmu blonďatého chlapce zarazil, a tak překvapeně zamrkal. Sakra, co je to za podivína?<br />"Neznám Vás, tak proč bych se Vám měl svěřovat?" prskl.<br />"Jsem Itachi, takže teď už nejsem zas tak úplně cizí," podal mu ruku a čekal.<br />"Jste divnej," řekl blonďák a měřil si ho nevěřícným pohledem.<br />"Ale umím poslouchat," pokrčil rameny a dál vyčkával. Ten kluk se znovu napil, a pak mu po dlouhém rozmýšlení ruku stiskl.<br />"Naruto," představil se.<br /><br />Povídali si, řešili Narutovy problémy. Ten blonďák se mu rozhodl svěřit, otevřel se mu jen proto, že to bylo tak snadné, svěřit se někomu cizímu, někomu, kdo není zainteresovaný, někomu dospělému.<br />Itachiho překvapilo, jaké může mít sedmnáctiletý kluk problémů. Vyslechl ho, doprovodil domů a nic po něm nechtěl. Tohle byl první večer, kdy sice s někým z baru odcházel, ale nevyspal se s ním. Byl to zvláštní pocit, být v Narutově přítomnosti a poslouchat ho. Nevěděl, co si z toho vzít, nevěděl, jak se přesně cítit, bylo to prostě takové…zvláštní, jinak to pojmenovat nedokázal.</div><div style="text-align:center">****</div><div>Byl unavenější než kdy jindy. Šéf si ho vzal doopravdy tvrdě a několikrát. Bylo toho na něj moc a on litoval, že s ním dnešní večer šel, vlastně litoval nejvíc toho, že si s ním kdy začal. Nesnášel ho, ale skoro vždycky mu podržel, protože peníze byly v jeho případě opravdu potřeba a jeho šéf byl více než ochotný mu je dát, když se mu v posteli podřídil a udělal všechno, co mu řekl.<br />"Dnes jsi byl úžasný, Deidaro," zašeptal mu do ucha, které následně olízl. "Lepší, než kdy jindy," zavrněl a projel rukou jeho dlouhé, blonďaté vlasy. "Víš, je potěšení mít v posteli někoho takového, jako jsi ty. Krásného a sexy," pokračoval a sem tam ho políbil na krku. Deidara klidně ležel, ale vůbec se tak necítil. Cítil se naprosto hrozně, po noci s Itachim si čím dál tím víc uvědomoval, že je špinavý, že je dobrý jen na to jedno, že vlastně nemá žádnou hodnotu. "Víš, zajímalo by mě, co bys řekl na to, že bys byl jen můj," vyslovil najednou a Deidara ztuhl. Prudce se ke svému šéfovi otočil a nevěřícně na něj hleděl. "Copak Deii? Co myslíš? Nebylo by snad zajímavé, kdybys nemusel každé ráno odcházet? Kdybych ti hradil veškeré výdaje a měl ses dobře?" pousmál se a pohladil ho po tváři.<br />"Ale to…" vydechl zaraženě. Ano, ta nabídka byla lákavá, ale mohl ji přijmout bez výčitek? Mohl by se snížit k něčemu takovému?<br />"Uvažuj, Deidaro, už by ses nemusel o nic starat. Samozřejmě, pracoval bys i nadále v mém baru, jsi totiž schopný a přiznejme si to, většina klientů chodí i kvůli tobě, ale nemusel bys tam být tak často, nemusel by ses tolik dřít," předl dál svou nit. "Tak co, Deidaro, bereš mou nabídku?" Deidara na něj ještě notnou chvíli hleděl a zvažoval to. Nakonec přikývl. Zbytky jeho cti byly pryč, věděl, že se zaprodal a klesl nejníž, co mohl, ale ta nabídka byla tak lákavá.<br />"Tak se mi líbíš," pousmál se znovu jeho šéf, sevřel jeho bradu mezi palcem a ukazováčkem a přitáhl si ho pro polibek.</div><div style="text-align:center">****</div><div>Další den procházel s Narutem po chodbě. Mířili společně do třídy na první vyučovací hodinu, když kolem nich zrovna procházel Sasuke. Zatímco blonďák sklopil oči a snažil se Uchihu nevnímat, on sám Sasukeho zastavil.<br />"Ahoj, platí tedy ten dnešek?" zadíval se mu zpříma do očí, a přitom se usmíval. Sasuke pouze přikývl, a potom ještě rychle loupl očima po Narutovi. Všiml si, že vypadá nějak ztuhle, ale bez jakékoliv poznámky pokračoval dál v cestě.<br />"Tenhle Sasuke je trochu zvláštní týpek, co?" začal Gaara, který si blonďákovi reakce samozřejmě všiml také, a tak začal kout železo, dokud bylo žhavé. "Ale je celkem fajn. Doufám, že se blíž poznáme, dneska si jdeme po škole někam sednout," začal vykládat.<br />"To je fajn," pokusil se o úsměv i Naruto, ale rudovlásek poznal, že je to jen hraný úsměv.<br />"Jsi v pohodě?" zeptal se s povytaženým obočím. "Nevypadáš nejlíp," řekl naoko starostlivě.<br />"Jen mě trochu bolí žaludek, to bude dobrý," vyhrkl příliš rychle Naruto a Gaara se v duchu ušklíbl. Tohle ho bude ještě opravdu bavit.</div> http://narutoshounenai.blog.cz/1202/sit-zivota-5 http://narutoshounenai.blog.cz/1202/sit-zivota-5 Kapitolovky-Naruto Mon, 20 Feb 2012 22:28:47 +0100 <div>Tak to nakonec bude mít asi díly čtyři no:D<br /><br /><em><strong>3.Část<br /></strong></em></div><hr /><div>"Proč jste to udělal?" zalapal Harry po dechu. Ne, že by se mu to nelíbilo, ale zeptat se musel.<br />"Byl bys snad raději, kdybych použil hůlku?" povytáhl obočí. Chlapec byl zmatený, o čem to tu mluvil? Chvíli mu to v hlavě šrotovalo, a pak ho napadlo podívat se na svou levou paži. Tkvělo se na ní stejné znamení, jaké měli všichni Smrtijedi, včetně Draca.<br />"Stejně to nechápu," odtrhl od označení oči a zdvihl je zpět k Voldemortovi. Ten se sklonil k jeho uchu a s lehkým úšklebkem zašeptal: "Nechtěl jsem, abys utrpěl další bolest, tý sis užil dost, nebo ne? Líbíš se mi, Harry, teď víc, než kdy dřív."<br />"Ty už teď taky nejsi k zahození, Radle, teď když máš konečně zase nos," odvětil mu na to Harry a rozverně se zasmál.<br />"Nehraj si se mnou, stále jsem nebezpečný," narovnal se a Harry tak mohl vidět, jak mu zablýsklo v očích.<br />"A jak mě potrestáš? Cruciatem, nebo mi ukradneš další polibek?" pošťuchoval dál.<br />"Mám lepší nápad," pousmál se škodolibě Voldemort a pokynul rukou k Dracovi. Ten k němu opatrně přistoupil a Harry se lekl, že to skutečně přepískl. Nechtěl, aby to za něj Draco odnesl, tak zákeřným se ještě nestal a navíc nechtěl, aby se na něj jeho milenec naštval. "Nebudu si tě všímat," pokrčil rameny Temný pán a přitáhl si k sobě mladého Zmijozela, aby lapil jeho rty v polibku. Harry znovu lapl po dechu, jak se v něm vzedmula žárlivost, jen nevěděl, jestli žárlí na Voldemorta nebo Draca. Možná byl jen naštvaný, že není ani jedním z nich, že ho vynechali. "Nechte nás tu teď o samotě," pronesl Voldemort, když se již dost nabažil rtů blonďatého chlapce, ke svým Smrtijedům, ti se jen mlčky poklonili, a pak všichni zmizeli v černém dýmu.<br />"Ty už bys měl také jít," obrátil se pak k Harrymu.<br />"Ale to…" snažil se oponovat chlapec, ale pozdvižené obočí Voldemorta ho zarazilo. "Nevím jak," řekl nakonec, a poté sklopil hlavu, aby nebylo vidět vztek, který se mu zračil v očích a v tváři. Voldemort na malou chvíli pustil Draca, aby si mohl stáhnout z pravého ukazováčku prsten se smaragdovým kamenem a podal ho Harrymu.<br />"Je to jednorázové přenášedlo," napověděl mu, když ho černovlasý chlapec uchopil do své dlaně. "A teď už zmiz, až tě budu potřebovat, obdržíš ode mě sovu, anebo požádám tadyhle Draca," řekl ještě, a pak objal zmíněného chlapce kolem ramen. Harry pouze přikývl, byl rozladěný, ale nechtěl to na sobě dávat znát. Nasadil si tedy prsten na prst, a pak už pouze zaslechl Voldemortův hadí jazyk, jak říká: "moc".<br /><br />"Viděl jste ten záblesk v jeho očích?" zeptal se Draco s povytaženým obočím, když s Temným pánem osaměli.<br />"Zasloužil si to, potřebuje disciplínu," odvětil mu na to Voldemort. "Ale je to vskutku zajímavé, nikdy bych si nepomyslel, že všechno tohle jednou přijme, že by mohl být ochotný přijmout mne," zamyslel se nahlas.<br />"Víte, také mě to zaskočilo. Když zjistil, že nosím znamení zla, vůbec ho to nepohoršovalo. Nejdříve jsem myslel, že je to hra, ale když ho sám přijal…"<br />"Jak se vlastně dozvěděl o tom, že jsi můj stoupenec, milý Draco?" zajímal se vůdce Smrtijedů a pozdvihl svými štíhlými prsty Dracovu bradu. Blonďák zhluboka polkl, bylo mu jasné, že neodpovědět, nebo lhát, by nemělo cenu.<br />"Jsme milenci, už přibližně rok," dal mu odpověď a se strachem hleděl do tmavých očí, ve kterých se neodráželo absolutně nic. Vůbec netušil, co bude následovat. "Nebo tomu můžete spíš říkat lidé, co spolu občas spí," uvedl to na pravou míru.<br />"Žádná láska, žádné city?"<br />"Ne, můj pane, pouze tělesné pudy," stál si za svým Draco.<br />"Výborně," pousmál se potěšeně Voldemort. "Potom by to měla být snadná cesta."<br />"Co zamýšlíte?" zeptal se nejistě Draco. Nechtěl čaroděje před sebou něčím naštvat, a tak si musel dávat setsakramentský pozor na svůj jazyk.<br />"Zajímá mě tak, jako ty. Vždycky tomu tak bylo a teď mám příležitost, příležitost udělat ho svým milencem stejně, jako jsem udělal tebe," odvětil Voldemort s úšklebkem. "A po tom polibku to nebude tak těžké," uchechtl se. Blonďák na něj hleděl nechápavým pohledem a přemýšlel, co tím Temný pán myslí. Odpověď se měl dovědět hned. "Cítíš to, Draco, cítíš, jak ti brní rty? Jak si žádají mou přítomnost? Můj první polibek je prosycen magií, uděluji ho jen tehdy, když po někom toužím. Oba jste nyní v mé moci. Patříte mi víc, než komukoliv jinému," vysvětlil mu a pohladil ho dlaní po tváři. "Ale teď už dost řečí, dlouho jsme se neviděli a tys mi moc chyběl," pousmál se a znovu Draca políbil.<br /><br />Přenášedlo splnilo svůj účel a on se znovu ocitl na astronomické věži. Rty ho zvláštním způsobem brněly a míchaly se v něm najednou různé pocity. Záviděl těm dvěma, že jsou teď spolu a zároveň byl naštvaný, že ho z toho Voldemort vynechal. Nikdy by si nepomyslel, že by o toho hajzla, který mu zabil rodiče, kvůli kterému umřel Sirius a spousta dalších nevinných lidí, mohl mít takový zájem. Snažil se namluvit si, že je to pouze tou změnou, která uvedla Voldemorta do původního stavu, tedy tak, že teď znovu vypadal jako člověk. Upřímně řečeno moc krásného a smyslného muže. Nikdy sice nemůže zapomenout, kolik bolesti a utrpení si kvůli tomu čaroději prožil, ale myšlenka na spojení s temnou stranou, na spojení s ním, byla tak opojná a osvobozující. Strana dobra mu přišla absurdní. Lidé věřili, že je spasí šestnáctiletý kluk, následovali ho jako ovce, ale nikdy nevyslechli, jak se cítí. Strach? To slovo přestal znát v okamžiku, kdy si uvědomil, že se nemá o co bát. On neměl nic. Rodinu nikdy nepoznal, tetu Petunii nepočítal, neměl ji rád, i když to byla jediná jeho žijící příbuzná a to samé Dudley, jeho sádelnatý bratranec, který měl snad místo mozku žaludek. Přátelé? Možná prvních pět let školy, věřil jim, ale oni odmítali věřit jemu. Měli s ním pouze soucit, nic víc. Když se spojí s Voldemortem, když přestoupí na jeho stranu, všechno bude snazší. Díky strýcovi a celému svému životu, který prožil v Zobí ulici, začal Mudly nesnášet. A když se mu později povede odvrátit pohled, zvykne si i na Voldemortovy způsoby, kterými bude řešit upevnění své moci.<br /><br />Uběhlo pár dní a on byl stále rozladěný a naštvaný. Draco se mu vyhýbal velkým obloukem a většina lidí z Bradavic, včetně Rona a Hermiony se ho pořád na něco vyptávala, nemluvě o tom, že ho rty stále brněly a on si začínal uvědomovat, že za tím musí být Voldemort. Začal ho tak nějak postrádat a ve snech si představoval, jaké by to bylo, kdyby spolu leželi na posteli a on sténal pod jeho dotyky. Vlastně nejen na posteli, ale kdekoliv a kdykoliv a ty sny ho lákaly čím dál víc, myšlenka na vášnivý sex s Voldemortem byla opojná, tak lákavá a hříšná. Rozechvívala jeho tělo, zaměstnávala mysl. Toužil po něm, musel ho mít.<br /><br />"Harry, poslední dobou ses změnil, co je s tebou?" zajímala se Hermiona, jako už tolikrát předtím, od doby, co zabil Vernona.<br />"Jo, kámo, poslední dobou se večer budíš celý zpocený a zadýchaný," přikývl Ron.<br />"Trápí tě zase noční můry?" napadlo Hermionu. Harry se na ni zadíval s povytaženým obočím, a když zjistil, že svou myšlenku myslí doopravdy vážně, tak se neubránil smíchu. Oba tím zmátl ještě víc.<br />"Právě naopak, ve svých snech se dostávám do ráje a užívám si dosytosti něčeho zakázaného a neslušného," mrkl na ně se stále pobaveným úsměvem.<br />"Ale to…" zalapala Hermiona po dechu, když pochopila, co tím chce říct, zatímco Ron mlčel a snažil se přijít na to, o čem to Harry mluví.<br />"Jednoduše, Rone, šukám ve svých snech jak králík, pořád nadrženej," vysvětlil mu s povzdychem, když si všiml, že to nechápe.<br />"Harry!" okřikla ho Hermiona za použitá slova a červenající Ron se na něj díval zděšeným pohledem.<br />"No co, je mi šestnáct," odvětil jednoduše, jako kdyby jenom tohle všechno vysvětlovalo. "Navíc to, co se stalo s Vernonem, mi otevřelo oči. Jsem celkem žádoucí," pokrčil rameny. "Zatím se mějte"-mávl k nim-"nerad bych přišel pozdě na hodiny lektvarů," dorazil je. A když se k nim otočil zády, objevil se na jeho tváři pobavený úsměšek.<br /><br />Byla večeře a všichni se nacházeli ve velké síni. Vedly se živé diskuse o hodinách, o tom, jak byl Snape zase nepříjemný, o Famfrpálu a spousty dalších věcech. Harry jen mlčky seděl a nimral se v jídle, zatímco Hermiona pomalu ukrajovala nožem maso a Ron se cpal jako prase. Ani dívka, ani chlapec, se kterými se bavil od prvního ročníku, nic neřekli. Oba mlčeli od odpoledne, kdy jim Harry s úsměvem řekl, jaký druh snů, že to má. Pořád však seděli vedle něj, byli v jeho přítomnosti, a kromě toho mlčení, dělali, jako kdyby se nic nestalo. Dál se nevyptávali, a o to Harrymu šlo.<br />"Pottere, můžu s tebou na chvilku mluvit?" oslovený vzhlédl a potěšeně se pousmál. Draco stál nad ním, zkřížené ruce na hrudi a klidný výraz ve tváři. Všichni Nebelvíři na ně zvědavě hleděli, a někteří z nich dokonce stiskli v kapsách svých hábitů hůlku, připraveni, kdyby se něco stalo.<br />"Ale jistě, drahý," odpověděl mu na to Harry. Draco povytáhl jedno obočí, ale pak se pousmál a podal mu ruku, aby mohl vstát. "Chyběl si mi," zasténal černovlasý chlapec, když obtočil druhému paže kolem krku a přitiskl své rty na jeho. Teď už to nebyli pouze Nebelvíři, kdo na ně zíral, ale i celý sál. Nikdo nechápal, co se to kruci děje, a že zrovna tihle dva a spolu?<br />"Tak dost, co to do tebe sakra vjelo?" vykřikl Ron, zprudka vstal a ty dva od sebe odtrhl.<br />"Ještě nic, ale doufám, že brzy něco jo," zasmál se Harry nad jeho pohoršeným a rozčileným výrazem.<br />"To si…Harry," koktal Ron, rudý až za ušima z jeho poznámky a hleděl z jednoho pobaveného úšklebku jednoho chlapce, na pobavený úšklebek číslo dvě druhého chlapce.<br />"Ne Rone, to si…"-napodobil jeho zaseknutí s úsměškem-"už asi rok."<br /><br />"Co se to tu děje?" přerušil jejich konverzaci Snape, který přišel zjistit, proč je celá místnost ticho, a proč všichni zírají na jedno místo. Bylo mu to jasné hned, co přišel a uviděl Pottera, jak objímá Malfoye.<br />"Nic, pane, jen upevňuju vztah se Zmijozelem," odpověděl mu Harry, když ho zaregistroval.<br />"Pane Malfoyi?" obrátil se raději Severus na blonďáka, nebo by musel toho nebelvírského spratka uřknout za jeho drzé chování a vlastně celou jeho existenci.<br />"Dá se to tak říct," připustil Draco s jemným přikývnutím.<br />"Rozpusťte to tady," zavrčel učitel lektvarů podrážděně. "A hned!" dodal rozladěně, pak se otočil na patě a rozešel se zpět k učitelskému stolu.<br />"Pojď," pobídl Zmijozel Nebelvíra, uchopil ho za ruku a za stále nechápavých pohledů, oba vyběhli ven z velké síně. "Pán už čeká," prozradil mu, když byli pryč od zvědavých a nechtěných uší. Harry se znovu pousmál, nemohl se dočkat.</div> http://narutoshounenai.blog.cz/1202/okamziky-zmeny-3 http://narutoshounenai.blog.cz/1202/okamziky-zmeny-3 Harry Potter Mon, 13 Feb 2012 09:43:59 +0100 <div>Druhá část:)<br /><br /><em><strong>2.Část</strong></em></div><hr /><div>"A sakra," vyhrkl blonďák a rychle si překryl dlaní pohyblivý obrázek lebky, z jejíchž úst vylézal had.<br />"Od kdy máš znamení zla?" zeptal se ho na to klidně Harry.<br />"Od začátku léta," povzdychl si Draco.<br />"Ukaž mi to," pokynul mu a Draco k němu natáhl neochotně ruku. "Zajímavé," zamumlal si pro sebe jen Harry a dál si znamení prohlížel. "Kdys mi o tom chtěl říct?" povytáhl obočí a zadíval se do ocelových očí svého milence.<br />"Já nevím…" polkl.<br />"Řekl bys mi to vůbec, nebo by ses to přede mnou pokoušel skrýt nějakým kouzlem?" zajímalo ho. "Hm, asi bys mi to neřekl," odpověděl si sám, když Malfoy mlčel.<br />"Harry, fakt mě to mrzí, ale on by mě zabil a…"<br />"To nevadí, Draco," pousmál se Harry. Blonďák znovu nechápal. "Víš, ještě před měsícem nejspíš ano, ale teď mi to nevadí," pokrčil rameny. "Vlastně se mi to hodí," ušklíbl se.<br />"Hele jestli myslíš, abych pro tebe špehoval, nebo tak něco, tak…"<br />"Neboj, to rozhodně nechci," zavrtěl hlavou.<br />"Já chci, abys mě za Voldemortem přivedl," znovu se pousmál.<br />"Co prosím? Zešílel jsi? Tomu se říká sebevražda!" vyjekl Draco. "Navíc, proč? I kdyby se ti ho podařilo zabít, s tolika Smrtijedy okolo sebe bys neutekl," zakroutil nad ním nevěřícně hlavou.<br />"Ale já ho nechci zabít," zamyslel se nahlas Harry. "Jen se ho chci zeptat na jeho plány, co bude, kdyby vyhrál."<br />"Ty ses úplně zbláznil," projel si zděšeně své blonďaté vlasy. Vůbec nechápal, co to do toho bláznivýho Nebelvíra zas vjelo.<br />"Ne, jen jsem změnil názor," poopravil ho. "Tak mě tam vezmeš?" zeptal se ho znovu a povytáhl koutek úst.<br />"Ne, tohle si na triko fakt nevezmu," zakroutil hlavou v záporném gestu a zkřížil ruce na hrudi.<br />"Ale no tak, Dráčku, prosím," sundal si brýle a udělal na něj psí oči.<br />"Takhle mi už nikdy neříkej," zavrčel nevrle Malfoy, tohle fakt nesnášel. Takhle si ho vždycky dobírala jeho "milovaná" tetička Belatrix.<br />"Když mi pomůžeš, tak ti tak už nikdy neřeknu, Dráčku," zazubil se na něj mile Harry a věnoval mu hluboký polibek.<br />"To fakt nej…" znovu byl umlčen, a potom už nic nenamítal. Na to Harry Potter, chlapec, který přežil, líbal až moc dobře. Taky aby ne, když si ho Draco sám vytrénoval, že?<br /><br />"Je ti jasné, co všechno tě to může stát?" zeptal se ho Zmijozel, když stáli na astronomické věži a chystali se na návštěvu temného pána. Byl zázrak, že je nikdo nenachytal, mohli by se dostat do pěkného průšvihu, kdyby někdo zjistil, co zamýšlejí.<br />"Je a je mi to fuk," odvětil ledabyle.<br />"Co když mě zabije? To by ti bylo taky fuk?" povytáhl obočí nevěřícně. "Hele, možná se nemilujeme, ale nějaký pouto mezi sebou máme a já si nemyslel, že pro tebe znamenám tak málo, navíc, nasazuju tu pro tebe krk!" vyhrkl s panikou v hlase.<br />"Uklidni se, Draco, tebe nezabije. Seš pro něj teď důležitej, ne? Navíc, přivedeš k němu Harryho Pottera, toho kluka, kterého chce zabít, to jestli už mě vyslechne nebo ne, je už nepodstatný. Tak či tak, ti bude vděčnej, že si mě dovedl,"obrátil oči v sloup. "A jinak, záleží mi na tobě, v sexu mě plně uspokojuješ a i ty tvý sarkastický poznámky, by mi chyběly," přikývl vážně hlavou. "Tak nějak si mi přirostl k srdci," pohladil ho dlaní po tváři a přitáhl si ho pro polibek. "Odteď si jediný, komu můžu věřit," zašeptal pak a zadíval se mu zpříma do očí.<br />"Ale co Weasly a Grangerová?" zamrkal překvapeně.<br />"Ti pro mě skončili. Myslej si, že jsem je neprokoukl, ale já vím, že se na mě dívaj skrz prsty za to, že jsem zabil svého strýce, a díky tomu co se teď se mnou děje. Nechtěj pochopit, že jsem prostě jen na svět změnil pohled. Navíc mě nebrali vážně, když jsem mluvil o tom, že je Vernon pro mě nebezpečnej. Ron, jako kdyby nechápal, že někoho může přitahovat stejné pohlaví a Hermiona, že by toho můj strýc nebyl schopný, oba, že se mi to pouze zdá. Ať si strčej svůj soucit, ať už se mnou nebo s tím hajzlem, někam," zavrčel chladně. Draco pouze přikývl na souhlas a vtáhl si ho do náruče.<br />"Snad ti bude líp," políbil ho do vlasů ještě předtím, než se s ním přemístil na Malfoy manor, z kterého si Voldemort udělal své útočiště, i když se to Luciusovi a jeho rodině vůbec nelíbilo.<br /><br />"Ále, copak to tu máme, mladý Malfoy a…"-na moment se odmlčel a nevěřícně zíral na druhého chlapce, který se spolu s prvním objevil uprostřed místnosti-"Harry Potter," vydechl.<br />Zatímco Draco před svým pánem poklekl a položil si pravou dlaň na hruď, aby mu vzdal úctu, Harry zůstal stát a pronesl: "Dobrý večer Radle." Myslel, že ho jizva bude pálit, že zas pocítí tu nesnesitelnou bolest hlavy, jako vždycky ve Voldemortově přítomnosti, ale jediné, co pocítil, bylo jen zvláštní zabrnění v čele, nic víc. Navíc, čekal tu plešatou obludu, připomínající spíš hada, než člověka, ale před ním stál pohledný muž.<br />"Potter, čemu vděčíme za návštěvu?" pozvedl své dokonalé obočí. "Neříkejte mi, že ste se přišel dobrovolně vzdát," uchychtl se a Smrtijedi, kteří byli spolu s nimi v místnosti, ho napodobili.<br />"Můžeš si tomu říkat, jak chceš," pokrčil rameny. "Chci se k tobě přidat," odvětil poté. Místností to překvapeně zašumělo a i Voldemort vypadal zaraženě.<br />"A tomu mám věřit?" zasmál se nahlas Voldemort.<br />"Klidně si na mě použij Veritasérum, jestli mi nevěříš, řeknu ti naprosto všechno," pousmál se Harry.<br />"Něco je s tebou jinak," prohlásil Voldemort, když si ho pořádně prohlédl.<br />"Tobě nic neunikne," zasmál se černovlásek a vyčkávavě na něj hleděl.<br />"Luciusi, Veritasérum, buď tak laskav," pokynul dlouhovlasému muži, který byl řádně v šoku, že se jeho syn dobrovolně vrátil z Bradavic, a k tomu všemu má sebou i Pottera, který se k nim chce dobrovolně přidat. Došel až ke svému pánovi a z kapsy hábitu vytáhl černou lahvičku. "Pojď sem, chlapče," obrátil se na Harryho a ten se dostavil až k němu. "Vypij to," přikázal mu a Harry ho poslechl.<br /><br />"Tvé jméno?"<br />"Harry James Potter."<br />"Tvý rodiče?"<br />"Lily a James Potterovi."<br />"Věk?"<br />"16."<br />"Proč jsi tady?"<br />"Abych se přidal k Voldemortovi."<br />"Proč?"<br />"Protože mě strana dobra zklamala. Využívala mě a neudělala pro mě nic nazpátek, proč bych tedy pro ni měl něco i nadále dělat já? Proč všem nezavřít pusu tím, že se přidám na stranu nepřítele?"<br />"A ty opravdu věříš, že tě tu nechám?" zasmál se Voldemort.<br />"Ty seš schopnej všeho, nečekám od tebe nic, proto se k tobě chci přidat, ty mě zklamat nemůžeš, protože zlo je vždycky zlo."<br />"Co tě přimělo myslet takhle?"<br />"Události, které se sakra neměly stát."<br />"Jaké to byly události?"<br />Harry nechtěl odpovídat, ale účinek lektvaru stále působil a on tak musel jít s pravdou ven, i když zrovna Voldemortovi a plnému sálu Smrtijedů se svěřovat nechtěl.<br />"Můj strýc se mě pokusil znásilnit, a tak jsem mu zapíchl nůž do břicha. Brumbál, ten starej blázen, mi nevěřil, když jsem mu říkal, o co se ten prasák pokoušel už několikrát, a ti, co si říkali kamarádi, také ne, není tedy jedno, na jaké jsem straně? Nikde, ani na straně toho takzvaného dobra, nemůžu nikomu věřit. Opravdu jsi tak špatný, když chceš ovládnout svět? I když je ministerstvo na straně dobra, nikdy z něj nic dobrého nevzešlo. Možná kvůli tobě zahynuli lidé, na kterých mi záleželo, ale proč se babrat v minulosti, když to děláš jen proto, abys nastolil nový řád?"<br />Cítil, jak účinek lektvaru vyprchává, ale on stejně neměl důvod lhát. Sice se musel svěřit s něčím tak ponižujícím, ale když bude Voldemort vědět všechno, přijme ho spíš.<br />"Takže chlapec nám změnil názor," pronesl zamyšleně Voldemort. "Stejně nevím, jestli ti mohu věřit," zamyslel se nahlas.<br />"Sám si nemyslíš, že tady vůbec někomu můžeš věřit, ani nejbližším stoupencům," okomentoval to Harry.<br />"V tom máš pravdu," musel souhlasně přikývnout. Díval se na toho kluka před sebou a nemohl popřít, že ho jeho nový postoj zaujal. Chtěl vědět, jak by to celé vypadalo, kdyby se k němu Potter přidal. Nečekala by ho žádná větší hrozba, stačilo by zbavit se Brumbála, porazit řád a strana dobra by padla. Ministerstva se nebál, bylo tam tolik lidí, kteří by pro moc udělali cokoliv a tolik slabochů, kteří by se roztřásli už jen tím, že by se před ně postavil. "Dobře," řekl nakonec. "Ale musíš svou loajalitu nějak dokázat."<br />"Jak?"<br />"Nejdříve postačí znamení zla," ušklíbl se Voldemort a s jakýmsi napětím očekával Harryho reakci. Najednou si uvědomil, že by ho celkem zklamalo, kdyby ten kluk cuknul.<br />"Dobrá, můj pane," přikývl Harry, a aby tomu dodal větší efekt, mírně se poklonil a stejně jako předtím Draco, i on si položil pravou ruku na hruď.<br />"Výborně," pousmál se křivě Voldemort, vstal ze svého trůnu a přistoupil k němu. Rukou mu zdvihl bradu a zadíval se do jeho očí. Vždycky ho fascinovaly, možná to bylo tou barvou Adavy. A teď, teď ho zaujaly ještě více. Stále tam byla odvaha, i laskavost se odrážela v menších jiskrách, ale teď tam byl navíc i stín, stín, který značil vztek, bolest a utrpení. Ten chlapec byl silný, to uznával, ale také věděl, že je svým způsobem vnitřně rozervaný a frustrovaný.<br /><br />Zdvihl ruku a zlehka ho pohladil po tváři, přitom se mu díval zpříma do očí. Kolem nich bylo hrobové ticho a všichni Smrtijedi na ně nechápavě hleděli. Vůbec jim nešlo na mysl, jak mohl jejich Temný pán dovolit tomu klukovi stát se jedním z nich. A už vůbec jim nešlo na rozum, když se lord Voldemort sklonil a vtiskl polibek na chlapcovy rty. Toto naposledy viděli, když jejich pán uděloval znamení zla Dracovi Malfoyovi. Netajil se tím, že se mu chlapec zamlouvá, a tak mu dal znamení zla tím, že ho políbil, a teď to samé udělal s Pottrem. S klukem, který byl celou dobu proti nim. S Potterem, který znamenal hrozbu a s Pottrem, který najednou změnil směr. Celou dobu však mlčeli, i když se jim chtělo něco namítnout. Odporovat Temnému pánovi se nikdy nevyplatilo a nikdo z nich rozhodně nechtěl utrpět bolest způsobenou kletbou Cruciatus.<br />Jakmile Voldemort poodstoupil, musel se pousmát nad všemi těmi zmatenými výrazy, které se zračily ve všech tvářích, včetně samotného Pottera, kterého před pár vteřinami políbil.</div> http://narutoshounenai.blog.cz/1202/okamziky-zmeny-2 http://narutoshounenai.blog.cz/1202/okamziky-zmeny-2 Harry Potter Tue, 07 Feb 2012 09:23:48 +0100 <div>Já vím, že mi to strašně dlouho trvá, ale sem v takovým časovým shonu, že nevim, kam dřív skočit:( zkoušky mám za sebou už dva týdny, ale ono stíhat dvě brigády a všechno zařizování ohledně různých dokumentů není jen tak:( Ale dokopala sem se k tomu, a je to tady a já sem ráda, že tahle povídka ještě někoho aspoň trochu zajímá:)<br />Jenny, jsem ráda, že si najdeš trochu toho času, aby sis přečetla mé povídky, opravdu moc, jak vidíš, sama vím, co je to nestíhat:)<br /><br /><em><strong>4.Část: Naše úmysly<br /></strong></em></div><hr /><div>Sasuke vypadal doopravdy naštvaně, když odcházel ze třídy, do které ho zatáhl. Kdyby je nevyrušil školní zvonek, určitě by tam spolu ještě teď stáli a Sasuke by si na něm vylíval svůj vztek. Naruto byl rád, že sedí ve třídě a kouká z okna. Zlomil se, zlomil se před ním, a teď si znovu nadával do slabochů. Nikdy nemyslel na to, že láska může být složitá, že může tolik zraňovat, že kvůli ní může protéct tolik slz. Ano, slýchával, že se pro lásku přinášejí oběti, ale kdyby věděl, že ho to bude stát tolik, raději by se snažil tenkrát sebrat odvahu, aby se jí stranil, než aby se Sasukemu svěřil se svými city. Netušil, jak to bude pokračovat dál a netušil to již delší dobu. Uvízl na křižovatce, u které se mu žádná z cest nezdála správnou, protože všechny byly strmé a trnité, žádná z nich nebyla vhodná pro procházku životem.</div><div style="text-align:center">****</div><div>Kdyby nezazvonil ten pitomej zvonek, mohl si vybít svůj vztek a frustraci alespoň tím, že by to tomu blonďákovi spočítal. Proč to muselo být zatraceně tak těžký? Proč zrovna tenhle kluk musel být tím, kdo mu uleví?<br /><br />"Ty jsi Uchiha Sasuke?" oslovil ho někdo, a tak se otočil. Sice chtěl odchytit Uzumakiho a někam ho zatáhnout, někam, kde by dořešili své záležitosti a ani neměl náladu se s někým vybavovat, ale reflex byl hold reflex.<br />"Hn," odvětil jen nezaujatě a pohlédl na kluka, který se předtím vybavoval s Narutem.<br />"Mé jméno je Sabaku no Gaara a jsem tu prakticky nový," natáhl k němu ruku. Sasuke na to pouze povytáhl obočí a už se otáčel k odchodu, ale ten kluk ho uchopil za paži a donutil ho obrátit pozornost zpět k němu. "To od tebe nebylo pěkný," zakroutil hlavou s lehkým úsměvem na rtech. "Jak říkám, jsem tu nový a ředitelka ti jako premiantovi třídy vzkazuje, že mě tu máš provést," oznámil mu a ruku mu pustil. Sasuke si povzdychl, proč zrovna on, a proč zrovna teď? Sakra neměl náladu na to, aby provázel nějakýho novýho zrzka a oblítával s ním obchody kvůli školním potřebám.<br />"Dej mi seznam," řekl chladně a natáhl k němu ruku. Gaara mu podal celkem dost popsaný papír a on si povzdychl. Tohle bude ještě na dlouho.</div><div style="text-align:center">****</div><div>Zatímco ráno se mu zdál veselý a spokojený, teď byl znovu jako kdyby se měl každou chvíli zhroutit a začít brečet. Takhle to dál nešlo, přeci nedopustí, aby se takhle dál trápil. Strašně ho bolelo, takhle vidět člověka, při kterém bušilo jeho srdce v rychlém tempu a pro kterého už tolikrát plakalo. Tohle nemohl nechat jen tak, on musí s pravdou ven, nebo ho to samého ubije do nepříčetné bolesti a přivede k šílenství.<br /><br />"Naruto, počkej, potřebuju s tebou mluvit," doběhl ho udýchaně a uchopil za ruku, aby ho zastavil. Ulice, ve které se nacházeli, byla prázdná, a tak se nemusel bát, že by ho někdo slyšel.<br />"Co se děje, Kibo?" zeptal se naprosto bez života, až z toho hnědovlasého bodlo u srdce.<br />"Víš, je tu něco, co ti chci už dlouho říct, ale bál jsem se," začal Kiba.<br />"A co je to?" povzdychl si. Rád si s Kibou povídal, rád si ho vyslechl, i když to byl spíš Kiba, kdo stále dokola naslouchal jemu, ale teď si s ním povídat nechtěl, chtěl domů, zalézt do postele a pokusit se z té záležitosti se Sasukem vyspat.<br />"Nebudu chodit kolem horké kaše, já tě miluju, Naruto, a to už strašně dlouho," prohlásil klidně a vyčkávavě na něj hleděl. Z jeho výrazu v obličeji usoudil, že je asi dost v šoku, že je zmatený. Zrychleně mrkal a snažil se to vstřebat.<br />"To, to není vtip?" vykoktal pak ze sebe. "Není?" ptal se s jakousi nadějí a Kiba posmutněl. Sice nevěděl, co může čekat, když se vysloví, ale cokoliv, krom- Ano, Kibo, cítím to stejně-bylo bolestivé.<br />"Ale to, to není možné," zakroutil nevěřícně hlavou. "Jsme přátelé a já…no však víš, jak to se mnou je," tvář se mu stáhla bolestí a jeho oči se zalily slzami. Bylo toho na něj už moc a jeho oči to nadále nevydržely a začaly vytvářet první kapky vody.</div><div style="text-align:center">****</div><div>Deidara se mu zdál nějaký divný, tak nějak naštvaný. Pokoušel se s ním mluvit, ale on ho ignoroval. Že by se zlobil za to, že ho ráno tak brzy opustil? On musel, ale to ten barman vědět nemohl a Itachi mu ani nemohl říct pravdu. Vždyť by ubylo na jeho cool výzoru a navíc by se mu blonďák vysmál. Byl rozladěný, myslel si, že si s Deidarou alespoň znovu popovídá, a ne že ho tak zazdí. Porozhlédl se po baru a oči zapíchl do místa, kde seděl ten smutný blonďatý chlapec. Dnes vypadal nějak zamyšleně. Začala v něm hlodat zvědavost, dnes víc než jindy. Proč je ten chlapec pořád takový? Proč sedí sám v rohu a tolik pije? Najednou, aniž by si pořádně uvědomoval, co dělá, se zvedl od baru a i se svojí skleničkou v ruce se rozešel blonďákovým směrem.<br />"Je tady volno?" zeptal se ho a chlapec zdvihl oči. Itachiho zarazilo, jak krásné jsou, ale nezapomněl, proč vlastně přišel.</div><div style="text-align:center">****</div><div>Toužil po jeho pozornosti, chtěl se s ním bavit, ale zároveň ho štvalo, že ten člověk před ním má spousty peněz a určitě lepší život. Rozhodl se tedy, že bude hrát uraženého a jeho chvilkové pokusy o navázání konverzace ignoroval a s lehkým úsměvem na tváři obsluhoval další zákazníky. '<br /><br />Když už ho to samotného užíralo, když ho to přestalo bavit a rozhodl se sám s Itachim navázat konverzaci, zvedl se dotyčný od baru a přešel k tomu klukovi, co vždy, když sem přišel, sedával u rohového stolu. Vzedmula se v něm jakási vlna žárlivosti. Ten komu se Itachi měl přeci věnovat, byl on, ne nějaký usmrkanec. Ale vlastně si za to mohl sám, že si ho Itachi přestal všímat, a tak jen sklopil hlavu a začal utírat skleničky.<br /><br />Byly už tři ráno, kdy se konečně dostal z baru ven. Itachi i s tím klukem odešli již dávno předtím a on se tak ocitl venku sám. Vzpomněl si na minulou noc a musel se pousmát, nikdy se tak dobře, jako včera necítil. Po dlouhé době si zase připadal jako normální člověk a ne jako… "děvka" dodal si pro sebe trpce. Nesnášel se za to, nesnášel svůj život, ale v dnešní době stálo všechno peníze, všechno bylo drahé a on se musel nějak udržet nad vodou, aby se neutopil a neklesl až na dno. I když svým způsobem již stejně na dně byl.<br />"Deidaro," zase ten hlas, co tak strašně moc slyšet nechtěl. Jak moc si přál, aby se tu zase objevil Itachi, natáhl k němu ruku a on by se nechal zlákat vidinou dokonalého muže. Jenže dnes Itachi odešel pryč s někým jiným a on tu byl teď sám, sám se svým šéfem. Pohlédl na něj a přikývl. Jeho šéf mu nemusel ani říkat, proč přišel, bylo mu to jasné, a také mu bylo jasné, že dnes jeho šéf rozhodně nebude jemný, po tom, co ho včera odmítl. Bude si chtít užít naplno.</div><div style="text-align:center">****</div><div>Strávil se Sasukem celé odpoledne. Nejdříve mu ukázal školu a zatáhl ho snad do všech obchodů ve městě, kvůli školním potřebám. I když toho Sasuke moc nenamluvil, Gaara si to užíval. Snažil se mu pomaličku polehoučku vetřít do přízně, aby dosáhl toho, čeho chtěl.<br /><br />"Díky moc za pomoc, navíc jsem se dobře bavil," prohlásil na konci cesty Gaara. Pod záminkou, že ztratil přehled o cestě domů-což byla naprostá pitomost, když tu dříve bydlel-ho Sasuke doprovodil až tam.<br />"Nemáš zač," odvětil mu na to Sasuke a otočil se k odchodu.<br />"Ty, Sasuke," zastavil ho Gaara.<br />"Nešel bys se mnou zítra někam? Myslím nějaký bar, diskotéku, něco takového, moc to tu neznám a potřebuji se také bavit, víš, poznat nějaké nové lidi," nadhodil a čekal, jestli se Sasuke chytne.<br />"Proč si neřekneš Narutovi?" otočil se zpět k němu Uchiha s pozdviženým obočím.<br />"Protože ty určitě přitahuješ větší pozornost, protože s tebou se určitě chtějí bavit lidé víc, než s Narutem," zkoušel to.<br />"Nemám čas chodit někde po barech," řekl s myšlenkou na své rodiče.<br />"Aha, a co třeba jenom kafe, nebo malé posezení po škole?" nevzdával se, on jeho pozornost potřeboval.<br />"Fajn," povzdychl si nakonec. Gaara byl pro něj přeci jen celkem vhodným společníkem a nemohl být pořád jen zavřený doma, potřeboval se trochu uvolnit a nadýchat čerstvého vzduchu.<br />"Dobře, tak zítra ve škole," pousmál se zlehka Gaara, mávl mu na rozloučenou a zmizel za dveřmi svého domu.<br />"Jo, zítra," odvětil Sasuke, teď již spíš sám pro sebe a vydal se ulicemi k sobě domů.<br /><br />Gaara ho pozoroval z okna, na rtech menší úšklebek.<br />"To nebude zas tak těžké," uchechtl se a díval se, jak Sasuke mizí za rohem ulice. "Jsem zvědavý, co ty na to, Naruto."</div> http://narutoshounenai.blog.cz/1202/sit-zivota-4 http://narutoshounenai.blog.cz/1202/sit-zivota-4 Kapitolovky-Naruto Fri, 03 Feb 2012 08:58:32 +0100 <div>Tak sem tu pro vás zase s další povídkou na HP, nějak sem si je oblíbila:D původně to měla bejt zase jednorázovka, kterou sem chtěla zveřejnit celou, ale nakonec ji kvůli nedostatku času rozdělím na pár částí asi tak 3 maximálně 4, ale spíš to vidim na ty tři. Dvě části už mám a snažim se napsat každej den alespoň pár vět, nebo stránku:D no tady zatim mám tu první část, tak snad vám to nebude připadat jako naprostá pitomost, tak jakoto připadá mě:)</div><div><br /></div><div><em><strong>1.Část</strong></em></div><hr /><div>"Živil jsem tě tak dlouho, oblékal tě, dal ti místo na spaní, a teď za to chci jen jednu maličkost," mluvil s nepěkným úšklebkem na tváři, a přitom se k němu blížil. Chlapec neměl už kam utéct. Zarazil se o kuchyňskou linku a jeho strýc toho rychle využil a celým svým tělem se natiskl na něj. "Jsi tak krásný, Harry," oslovil ho jeho jménem a pohladil po tváři. "Méněcenný spratek, ale krásný, to se musí nechat," řekl tiše a Harry cítil, jak jeho krk ovanul horký dech. Nechtěl, ne už ne, sakra, kolikrát ho už jeho strýc zahnal takhle do kouta? Vždycky se mu podařilo utéct, ale teď to bylo jiné. Teď se nemohlo stát nic, co by ho zachránilo. Petunie odjela s Dudleyem na víkend ke své matce, a tak tu zůstal sám s tím odporným prasetem. Kolikrát už se pokoušel Brumbálovi vysvětlit, že u Dursleyů už nemůže dál zůstávat, ale on ho neposlouchal. Stále dokola pouze opakoval: "Musíš, můj chlapče, jedině tam budeš před Voldemortem v bezpečí." Ale vždyť Bradavice byly také bezpečným místem a určitě bezpečnějším, než byl dům v Zobí ulici, ve kterém je jeho strýc. I o Vernonovi Brumbálovi říkal, ale pro něj to byl pouhý nesmysl, důvod, který si Harry vymyslel, aby se k Dursleyovým nemusel vracet.<br /><em>"To raději ať mě Voldemort zabije, než tohle,"</em> pomyslel si, když mu sádelnaté ruce vyhrnuly pruhované tričko a dotkly se jeho kůže. Zatřásl se odporem, takhle to přeci nemohlo skončit.<br /><br />Následující události se odehrály příliš rychle. Jakmile se Vernonovy rty dotkly jeho krku a Harry si naplno uvědomil, co by se mohlo stát, vzepřela se v něm vlna magie, která odhodila jeho strýce stranou.<br />"Tak ty takhle," ušklíbl se Vernon, předchozí situací se nenechal vůbec odradit, vstal ze země a znovu se rozešel jeho směrem. Harry zpanikařil. Rychle se rozhlédl kolem sebe a hledal něco, co by mu pomohlo. Vernon se k němu vrhl rychlými kroky, vypadal jako rozzuřený a zároveň nadržený býk. Jakmile se však dostal až ke svému synovci, jakmile se na něj natiskl, jeho oči se rozšířily dokořán a on poodstoupil. Z jeho ohromného břicha teď trčel nůž a Harry to celé roztřeseně pozoroval.<br />"Ty parchante!" zachrčel a chytil se za poraněné místo. Ještě chvíli stál na nohou, ale potom padl k zemi.<br /><br />Černovlasý mladík na nic nečekal, byl sice stále v šoku, ale teď nesměl zahálet. To, co provedl, bylo špatné, moc špatné. Ne, že by toho litoval, ten hajzl si to zasloužil, za celé ty roky výprasků, nadávek a obtěžování, ale kdyby to někdo začal řešit, věřili by mu? Petunie by se jisto jistě postavila za svého manžela a začala by jim vykládat, jak se o něj Vernon hezky staral, jak ho měl rád, a že si chlapec vymýšlí, protože Vernona nenáviděl, i když neměl důvod. Ne, on tu nesměl nadále zůstávat. Vyběhl schody nahoru a rozrazil dveře do svého pokoje. Ze skříně rychle vytáhl svůj kufr a nějaké to oblečení, dále následovaly jeho učebnice a další věci do školy, jeho hůlka a klec s Hedvikou. V tu chvíli mu bylo jedno, jestli jeho strýc pořád žije nebo ne, jestli by mu měl pomoct, on prostě nechtěl.<br /><br />Dostal se zpátky dolů, ani se neohlédl a dveřmi vyběhl na ulici. Byl už večer a venku foukal chladný vzduch. Když byl dostatečně daleko od domu, zastavil se a svezl se na kolena. Předchozí událost ho dohnala a on upadl do jakéhosi šoku. Třásl se, z jeho očí se spustily slzy a chvějícíma se rukama si držel tvář. Nemohl uvěřit tomu, co udělal. Tohle přeci nebyl on. Nakonec se začal nehorázně smát. Všechno to bylo tak absurdní. Jeho myšlenky se rozjely na plné obrátky a on si uvědomil, jak pošetilým byl. Ozvalo se zaskřípění kol.<br /><br />Harry vzhlédl a zadíval se na obrovský fialový autobus. Přední dveře se rozevřely a z nich vystoupil mladý muž.<br />"Stan Silnička?" podivil se Harry a zlehka se pousmál. Připomnělo mu to večer, kdy nafoukl svojí tetu Marge a Záchranný autobus přijel tak jako dnes. Od té doby utekly už tři roky, tři dlouhé roky.<br />"Co na mě tak brejlíš? Raději si pospěš, ať co nejrychleji odjedeme," pokynul mu a Harry přikývl. Postavil se na nohy, popadl své věci a nastoupil do autobusu. Přemýšlel, jestli ho znovu odveze do Londýna k Děravému kotli, a o tom, co bude vůbec dál.<br /><br />Když tam dorazili a on vyšel ven z autobusu, už tam na něj čekal Tom a vedle něj stál Brumbál, jenž ho pozoroval přes půlměsícové brýle svýma očima. Harry v nich rozpoznal smutek a omluvu.<br />"Mohl ste tomu zabránit," odfrkl si Harry pouze a dál si svého ředitele nevšímal. Prošel kolem něj a nechal se zavést Tomem dovnitř. Strávil v Děravém kotli jedinou noc a na další den ho Brumbál a pár členů řádu převezlo do Bradavic, kde měl strávit zbytek prázdnin.<br /><br />"Harry, chlapče," oslovil ho Brumbál, jakmile chlapec, který přežil, vstoupil do ředitelny.<br />"Profesore," pronesl odměřeně.<br />"Nevěděl jsem…" začal starý muž.<br />"Nevěděl," přerušil ho Harry s uchechnutím. "Spíš ste mi nevěřil," poopravil ho.<br />"Mrzí mě to," sklopil hlavu.<br />"To nic, už se stalo, teď už se to nedá vzít zpátky," pokrčil rameny. "Potřebujete ještě něco, nebo se teď mohu vrátit k úkolům, které jsem ještě nestihl dodělat?"<br />"Jen jsem chtěl vědět, jak ti je," povzdychl si Brumbál.<br />"Teď už je mi fajn," zlehka se pousmál.<br />"Harry, kdyby tě něco trápilo, tak můžeš kdykoliv přijít," řekl mile. Chlapec se nad tím v duchu musel uchechtnout, najednou to jde. Dřív by přišel, svěřil by se, ale teď? Chce ho rozesmát?<br />"Samozřejmě, pane," odvětil nenuceně, potom se otočil a odešel. Nechtěl se s Brumbálem bavit, ten muž mu pil krev. On byl ten, komu věřil nejvíc, a když ho potřeboval, tak se k němu otočil zády a teď si hraje na mučedníka. Patřilo mu to, jen ať se trápí, všechno, co se stalo, byla stejně jeho chyba. On už se na něj nebude obracet, on už po něm nebude nic chtít a Brumbál, Brumbál už nebude mít právo obracet se k němu, nebude mít právo po něm nic chtít. Pro něj ředitel skončil. Ztratil v toho starého muže důvěru.<br /><br />"Malfoyi, potřebuju s tebou mluvit," od návštěvy v ředitelně utekly tři týdny, škola začala a on nyní běžel za blonďatým zmijozelským chlapcem.<br />"Crabe, Goyle, to je dobrý," oslovil své kumpány, když zaťali ruce v pěsti a naznačili tak nebelvírskému chlapci, kdo je pánem, kdyby se o něco pokusil. Jakmile je však Draco zastavil, stáhli se a blonďák odešel s Harrym kousek stranou.<br />"Tak, co mi chceš?" zeptal se s povytaženým obočím.<br />"Potřebuju s tebou mluvit, dneska v komnatě Nejvyšší potřeby," odvětil mu. "Je toho hodně, co ti potřebuju říct," rychle, tak aby to nikdo neviděl, mu přejel dlaní po ruce. Draco pouze přikývl na souhlas.<br />"Takže po večeři?"<br />"Budu tam," souhlasil, a pak, aby to nevypadalo moc nápadně, zdvihl povýšeně nos nahoru a ošklivě se ušklíbl. Crabovy a Goilovy otázky na to, proč si ho Potter odchytil, ignoroval.<br /><br />"Tak, cos potřeboval?" zeptal se s povzdychem. Harry k němu přiběhl a pevně ho objal. Draco překvapeně vydechl a nechápavě pozoroval jeho počínání. "Co se stalo?" zeptal se s pozdviženým obočím a mírně ho od sebe odstrčil.<br />"Já jsem vrah, Draco," zašeptal Harry a položil si mu hlavu na hruď.<br />"Co prosím?" nechápal mladý Zmijozel.<br />"Zabil jsem svého strýce a…a vůbec mě to netrápí," řekl a vzhlédl k němu.<br />"Jak? Co se stalo?" Draco vůbec ničemu nerozuměl. Kdyby se opravdu něco takového stalo, jak to, že o tom kouzelnický svět ještě nevěděl? Jak bylo možné, že už to Denní věštec nevyšťoural?<br />"Pokusil se mě znásilnit, zase, a tak, tak jsem sáhl po noži, abych se mohl bránit a no, zabodl jsem ho do něj," odvětil jednoduše. Draca překvapilo, s jakou lehkostí a úlevou to řekl. Překvapil ho i jemný úsměv, který se Harrymu přitom usadil na rtech.<br />"Kolikrát už se o to předtím pokusil?" ptal se dál. Prozatím Harryho chování odsunul stranou, to bude řešit potom.<br />"Už ani nevím, začalo to krátce potom, co sem dosáhl patnáctky," pokrčil rameny. "Celý život mě mlátil, nadával mi, a pak ještě tohle, měl jsem na něj sakra vztek, a když jsem do něj zabodl ten nůž, ulevilo se mi, byl jsem šťastný. To je jediné, co mě trápí, co mě děsí-nevadí mi, že jsem někoho zabil," svěřil se mu.<br />"To nemusí, Harry, bylo to prase, někdo, kdo si nezasloužil žít."<br />"Jo, v tom máš pravdu," povzdychl si úlevně.<br />"Ale jak je možné, že se to ještě nedověděl Denní věštec, nebo kdokoliv jiný?"<br />"Brumbál to nějak zařídil. Nevim jak a je mi to jedno. Prostě pomohl…alespoň v něčem," odfrkl si pohrdavě.<br />"Teď ti nerozumím," zavrtěl Draco hlavou.<br />"Říkal jsem mu o svém problému, ale on neposlouchal, nechal mě tam žít dál," odpověděl se zlobou v hlase, a přitom se mračil.<br />"Já myslel, že si tě váží, má tě rád a věří ti," vydechl překvapeně.<br />"Jak vidíš, tak ne ve všem," znovu pokrčil rameny, jako by mu to bylo jedno.<br />"To, co teď řeknu, si neber osobně, vlastně bych se tomu ani neměl divit, po tom, co se ti stalo, ale chováš se divně, seš úplně jinej. Čekal bych, že na celou tu situaci budeš mít jiný pohled, možná, že se i složíš, ale ty seš úplně klidnej," pověděl mu s povytaženým obočím.<br />"Možná jsem začal myslet jinak," dal mu odpověď se zamyšleným tónem hlasu. I jeho jeho vlastní reakce překvapily, byl zmatený, a to ho trochu děsilo, ale zase si na druhou stranu říkal, že být vystresovaný a zhroutit se, by bylo mnohem horší. "Ale to je teď jedno," oklepal hlavou nad myšlenkami, které se mu opět zase vířily hlavou. Jakmile to dořekl, objevila se za Dracem ohromná manželská postel a Harry ho na ni povalil.<br />"Počkej, co, co to?" vykoktal ze sebe zmateně.<br />"Hádej," pousmál se černovlasý chlapec svůdně a začal knoflíček po knoflíčku rozepínat jeho hábit.<br />"Harry," zavzdychal Malfoy, když se jeho krku dotkly horké rty a přejel po něm vlhký jazyk. Za chvilku už byl Dracův i Harryho hábit dole a Nebelvír se začal zabývat i sundáváním blonďákova roláku.<br />"Draco," vyslovil jméno druhého chlapce překvapeně, sedíc na jeho klínu, a upřeně zíral na jeho předloktí.<br><br></div> http://narutoshounenai.blog.cz/1202/okamziky-zmeny-1 http://narutoshounenai.blog.cz/1202/okamziky-zmeny-1 Harry Potter Thu, 02 Feb 2012 13:00:59 +0100 <div>Sem tu s další částí, jako sem sama zvědavá, jak se to vyklube, i když už něajý určitý nápad mám, ale tak stane se, že začnu vždycky přemýšlet o jiných variantách:D</div><div><br /></div><div><em><strong>3.Část: Změna</strong></em></div><hr /><div>Měl celé odpoledne na to, aby přemýšlel. Bojoval sám proti sobě, když se rozhodoval, co se svým vztahem k Sasukemu a bojoval proti sobě i ve chvíli, kdy se rozhodl poprvé vzepřít Uchihovi a především svým citům. Ve chvíli, kdy se rozhodl, že na schůzku se Sasukem nepůjde.<br /><br />Ležel skrčený na posteli, ve tmě svého pokoje a objímal polštář. Chvěl se jakýmsi vnitřním napětím, když se displej jeho mobilu již poněkolikáté rozsvítil a přístroj začal vibrovat. Nečinně na něj hleděl a v duchu si gratuloval ke svému úspěchu. Udělal první krok, jak být na něm méně závislým, byl na sebe alespoň trochu hrdý.</div><div style="text-align:center">****</div><div>Čekal na něj. Už zase měl zpoždění. Ale tentokrát mu něco říkalo, že je něco špatně. Vyhlížel ho, ať už střízlivého, nebo opilého, ale ani jednoho z jeho stavů se nedočkával. Naruto nepřicházel. Vytáhl z kapsy svých kalhot mobil a zadíval se na něj. Displej zel prázdnotou. Žádný zmeškaný hovor, či sms, která by mu dala najevo, proč se ten blonďák zdržel. Zamračil se a najel do seznamu kontaktů. Zadíval se na jméno toho kluka, znova se rozhlédl, jestli už není blízko, a pak stiskl jeho kontakt. Ozýval se vyzváněcí tón, ještě několikrát ho nechal zaznít, ale nikdo mu to nezvedal. Pár minut počkal, a pak to zkusil znovu.<br /><br />Domů přišel rozladěný a naštvaný. Jediná věc, která ho udržovala daleko od špatné nálady, sex s tím blonďatým klukem, který mu dával lásku, se dneska nekonala a on tak musel přemýšlet nad vším, co se dělo u něj doma a pro dnešek i nad tím, proč ten zatracenej zrádce nepřišel. Tohle si s ním ještě vyřídí, tohle si nenechá líbit.</div><div style="text-align:center">****</div><div>"Ahoj," pozdravil ho s úsměvem od ucha k uchu jeho kamarád a on se zarazil. Bylo zvláštní vidět ho tak klidného, tak šťastného. Vůbec nechápal, co se mohlo stát tak dobrého. "Oh, vypadáš zaraženě, děje se něco?" zeptal se ho a vyčkávavě na něj hleděl.<br />"Ahoj, ne to nic, jen vypadáš vesele," odvětil opatrně.<br />"Jo, tohle," zasekl se na chvilku, ale nakonec se znovu pousmál. "S tím si nedělej hlavu, jen si teď připadám o trochu líp," povzdychl si šťastně.<br />"Aha," přikývl jen a dál to nerozebíral. Bál se, co by mu Naruto odpověděl, kdyby se ho zeptal na důvod. Co kdyby řekl, že se k němu ten jeho začal chovat lépe, nebo že se o něj začal zajímat i po citové stránce? Byl zmatený a zvědavý, ale když chtěl vyslovit svou otázku nahlas, vždycky se mu zasekla v hrdle, a tak mlčel. Svůj návrh, ke kterému se včera odhodlal, odsunul do pozadí, do doby, než opět sebere svou znovu ztracenou odvahu.</div><div style="text-align:center">****</div><div>"Ten barman byl velice dobrý," napadlo ho, když se spokojeným úsměvem na tváři, opouštěl hotel, do kterého se spolu s tím dlouhovlasým blonďákem uchýlil. Napadlo ho také, že ten smutnej kluk už nebude jediným jeho magnetem pro návštěvu toho samého baru. Ten barman, ten Deidara, něčím ho zaujal, rozhodl se, že on rozhodně nebude záležitostí na pouhou jednu noc.<br /><br />Byl uvolněný a určitě za to nemohla jen sprcha, jíž si dal hned po svém příchodu. Překvapilo ho, že tuhle noc nešlo o pouhý sex. Byl ochotný si povídat, mazlit se, trochu poznat i svou druhou polovičku, kterou vlákal do postele. Nikdy tohle s nikým nezažil, nikdy nebyl ochotný se zabývat druhou stranou, nikdy ji neposlouchal a nikdy mu nešlo o nic víc, než si jen užít. Byla to příjemná změna a on se jí pro teď nebránil. Hodlal dát tomu barmanovi ještě jednu šanci, jak ho překvapit.</div><div style="text-align:center">****</div><div>Když se probudil, byl v posteli sám. Už předtím ho napadlo, že se tohle možná v Itachiho případě stane, ale stejně ho to rozhodilo. Tohle bylo poprvé, co ho někdo opustil ještě předtím, než rozevřel oči. Doufal, že ten chlap alespoň zaplatil. Neměl peněz nazbyt a ten hotel, do kterého se na noc zašili, nevypadal jako zrovna levná záležitost.<br /><br />"Deidaro, šéf s tebou chce mluvit," přišel za ním jeho nadřízený. Sevřelo se mu hrdlo, tohle nevěštilo nic dobrého. Mlčky přikývl, zvedl se od jedné z krabic, utřel si ruce do pracovní zástěry a vydal se ke kanceláři.<br /><br />Byl rozladěný a smutný zároveň. Dneškem přišel o hlavní přítok peněz. Ne že by si v baru něco nevydělal, ale v tom hypermarketu, kde doteď pracoval, vydělával o něco víc. Bylo mu jasné, že pokud nesežene něco jiného, skončí brzy na ulici, anebo se bude zase nabízet jiným mužům, jako například svému šéfovi, za peníze, aby první případ nenastal.<br />"Ahoj," ozval se před ním známý hlas, který mu teď na náladě zrovna nepřidal. Vzhlédl a zadíval se do černých očí Itachiho, muže, kvůli kterému včera promarnil šanci na výdělek, muže, který ho dokonale okouzlil, muže, který jisto jistě měl prachy a tudíž se nemusel zabývat prací, muže, kterému tak záviděl. Zamračil se a to Itachiho zarazilo.</div><div style="text-align:center">****</div><div>"Gaaro," pronesl nevěřícně, když ho spatřil. "Kde se tady bereš?" vyhrkl nadšeně a přispěchal k němu.<br />"Stěhuju se zpátky, Naruto," pousmál se rudovlasý mladík a prohlédl si ho. "Vypadáš pořád stejně," prohodil k němu.<br />"Héj, to není pravda," nafoukl tváře a zkřížil si ruce na hrudi.<br />"Vůbec ses nezměnil," zlehka se zasmál, když viděl jeho reakci. Jeho kamarád zlehka zčervenal a poškrábal se na zátylku. "A co je tu nového?" zeptal se s pozdviženým obočím. Než mu však Naruto stihl odpovědět, přistoupil k nim nějaký černovlasý kluk.<br />"Naruto, můžu s tebou mluvit?" zeptal se ho. Blonďák přikývl a Gaara si všiml, jak najednou ztuhl.<br />"Promiň, Gaaro, omluv mě na chvilku, pak si popovídáme," pousmál se a odešel s tím klukem pryč.<br /><br />Opatrně se za nimi vyplížil. Viděl je, jak zacházejí do nějaké opuštěné třídy, a ušklíbl se. Potichu pootevřel dveře a nahlédl do nich. Naruto stál před tím černovláskem, který se opíral o jednu z lavic, měl zkřížené ruce na hrudi a mračil se.<br />"Včera si nepřišel," začal ten černovlasý.<br />"Usnul jsem," zalhal Naruto a pokrčil rameny.<br />"Volal jsem ti," zavrčel ten kluk.<br />"Promiň, nevšiml jsem si," dostalo se mu od blonďáka odpovědi. Bylo na něm vidět, že není tak v klidu, jak se snažil být.<br />"Nedělej, jako by se nic nedělo, Naruto, nejde ti to," ušklíbl se. "Chtěl jsi být včera večer se mnou, jako já s tebou…"<br />"Ne, jako ty se mnou ne," zavrtěl Naruto hlavou. "Tobě jde jen o sex, o nic víc," vzlykl zničeně. Jeho pravé emoce se dostaly na povrch.<br /><br />Gaara to celé se zájmem pozoroval a byl potěšený, že na něco takového přišel. Nejen, že viděl Naruta zase po dlouhé době zničeného, viděl ho brečet, ale také už věděl, jak mu ublížit ještě víc, jak dostat ještě víc slz z jeho očí.</div> http://narutoshounenai.blog.cz/1201/sit-zivota-3 http://narutoshounenai.blog.cz/1201/sit-zivota-3 Kapitolovky-Naruto Sun, 15 Jan 2012 18:22:01 +0100 <div>Já vím, že mi to strašně moc trvá, ale bylo toho na mě moc. Zápočty, brigáda a teď o svátcích znovu brigáda:( no nic je to tu, nakonec sem to doopravdy spísla, i když nevim nevim no...mám rozepsanou jednorázovku, je zajímavý, že v hlavě mi zní dobře, ale jakmile to mám dostat do počítače je to děs, navíc už nevim jak jsem se chtěla dostat přes jednu část, ale snad na to přijdu....zase moc kecám, je tu další část Sítě:)</div><div><br /></div><div><em><strong>2. Část: Naše Rozhodnutí</strong></em></div><hr /><div>Svíral ho ve svém náručí a krouživými pohyby dlaně ho hladil po zádech. Ta osůbka s blonďatými vlasy se stále chvěla, ale už alespoň přestala plakat. Věděl však, že je stále vnitřně napjatá a ne a ne se uklidnit. Byla tak zranitelná a zároveň snášela tenhle prožitek znovu a znovu. Zajímalo ho, kdy se ta osůbka zlomí úplně, nebo se vzchopí, povstane a postaví se naplno svému problému. Upřímně si přál druhou možnost, protože se o ni bál. Bál se o svého přítele, o člověka, který vlastnil jeho srdce, aniž by o tom věděl.<br /><br />"Už je ti líp?" zeptal se, když záchvěvy přestaly, ale odpovědi se mu nedostalo. "Naruto?" zkusil ho oslovit. Opatrně ho od sebe odtáhl a zadíval se do jeho obličeje. Po tvářích se linuly cestičky zaschnutých slz a oční víčka byla pevně semknutá k sobě. "Naruto," povzdychl si s lehkým úsměvem a věnoval mu motýlí polibek na čelo, tak, aby ho nevzbudil a nenarušil si pohled na tu tvář, na kterou se tak rád díval.</div><div style="text-align:center">****</div><div>Když se ráno vzbudil, cítil se snad ještě víc unavený, než když šel spát. Zamířil pohledem ke svému stolu a zamračil se na sešity, které na něm ležely. Vyhrabal se z postele a šouravým krokem k němu zamířil. Usadil se na židli, rozsvítil si lampičku, aby v šeru pokoje viděl a rozevřel první z nich. Prolétl nevypracované příklady pohledem a s povzdychem se do nich pustil. A pak následoval druhý sešit, a pak i ten třetí. Zadíval se na hodinky na svém zápěstí a s lehkým úšklebkem lampičku opět vypnul a rozešel se ke skříni.<br /><br />Sešel dolů po schodech, které vedly přímo do kuchyně, a zadíval se na svou matku, jež chystala věci na snídani.<br />"Dobré ráno, zlato," pozdravila ho a vtiskla pusu na tvář.<br />"Dobré, mami," odvětil jí jen a rovně se usadil na židli ke stolu.<br />"Dobré ráno, mami," vešel i jeho mladší bratr.<br />"Dobré, Sasuke, tvůj bratr je tu také, měl bys ho pozdravit," promluvila k němu lehce káravě.<br />"Pardon, nevšiml jsem si," pokrčil Sasuke rameny a otočil se bez většího zájmu ke svému staršímu sourozenci. "Dobré, bratře," jeho tón hlasu se z přívětivého, kterým počastoval svou matku, změnil na chladný.<br />"Dobré, Sasuke," řekl Itachi na oplátku, jeho tón hlasu byl však podkreslen náklonností a bratrskou láskou. Věděl, že na něj Sasuke žárlí a vůbec mu to neměl za zlé. Moc dobře si uvědomoval, jak se asi musí cítit.</div><div style="text-align:center">****</div><div>Ráno se probudil na místě, na kterém již několikrát byl, v posteli s mužem, s kterým již několikrát spal. Prohrábl si bezmocně své dlouhé blonďaté vlasy a zadíval se na přichystaný balíček peněz na nočním stolku. Vzal je do ruky a tou druhou je projel.<br />"Dobré ráno," ozvalo se mu u ucha, na svých ramenou pocítil dotyk dlaní a na krku dotyk rtů. Prudce vstal a začal se rychle oblékat. "Ale no tak, Deidaro, vždycky jsi tak chladný," povzdychl si muž v posteli a pohodlně se na ní roztáhl. Blonďák na to nic neodpověděl. Když se dooblékl a sbalil si své peníze, odešel pryč.<br /><br />"Jdeš pozdě," oznámil mu jeho nadřízený a poklepával si rukou na sklíčko náramkových hodinek.<br />"Já vím, šéfe a omlouvám se. Ujel mi autobus," poklonil se kajícně.<br />"Dobrá, ale ať už se to nestane, nerad bych tě vyhodil. To víš, zaměstnanců je hodně a teď se bude propouštět, tak raději žádné chyby," mrkl na něj a odešel za svou prací.<br />"Sakra," povzdychl si a vydal se ke svým regálům, aby do nich naskládal zboží a zkontroloval, jestli je to vše.</div><div style="text-align:center">****</div><div>Cítil se tak trapně. Opět běžel jako malá ubrečená holka za Kibou. Padl mu do náručí, opět mu promáčel triko svejma slzama, a nakonec dokonce usnul. Věděl, že tohle by si měl konečně vyřešit, že by ho už neměl nadále obtěžovat svými problémy, ale on to nedokázal. Nedokázal se vzdát toho zatracenýho parchanta, který mu ničil život, a kterýmu na něm stejně nezáleželo, ani maličko.<br /><br />"Nechtěl by ses dnes vidět?" zase ten hlas, tak podmanivý, tak tajemný. Po zádech mu přejel mrazík a na rukách mu vyskočila husí kůže. Bylo to tak zvláštní, slyšet ho dva dny po sobě. Tohle se nikdy nestalo.<br />"Proč?" vyletělo z jeho úst, než si uvědomil, jak inteligentní otázka to zase byla. Vždyť to bylo tak jasné, co od něj může chtít jiného, než sex? Bodlo ho u srdce, když mu to došlo.<br />"Proč asi?" znovu to bodnutí, tentokrát způsobené pohrdáním, jež mu čišilo v odpověď z hlasu.<br />"Nikdy za mnou nechodíš dva dny po sobě," prohlásil tiše. Přeci jen na školní chodbě bylo dost lidí, a kdyby je někdo zaslechl…<br />"Teď se mi prostě chce, neptej se pořád. Tak přijdeš za mnou?" povytáhl obočí a v očích se mu zablýsklo výhružkou. Bylo jasné, že ne, jako odpověď doopravdy nepřijme.<br />"Dobře," přikývl zlomeně.<br />"Fajn," dostalo se mu pouze odpovědi, a poté člověk, který mu působil utrpení, zmizel tak jako vždycky.<br />"Proč," sevřel pevně oční víčka a snažil se potlačit slzy. Proč se nechával takhle využívat? Ano, miloval ho, ale proč sebou nechal takhle zametat? Proč si to sakra nechával pořád tak líbit?</div><div style="text-align:center">****</div><div>Byl potěšený svým úspěchem. Ranní hádka s otcem už nebyla tak palčivá, jako byla do chvíle, než ten blonďák přikývl, že se s ním večer sejde. Nikdy nebyl nedočkavý, nikdy se na nic netěšil, ale dnes už chtěl, aby se mohl dotýkat jeho tělo, slyšet jeho steny a tiché prosby.<br /><br />"Jdeš někam?" zeptala se ho matka, když si bral bundu z věšáku.<br />"Ke kamarádovi, objevil velice dobrou knihu o Renesanci, která by se mi hodila do historie," odvětil jí.<br />"Otec mi volal, abych tě nikam nepouštěla, měl bys prý také zůstat někdy doma, pořád někde lítáš," dala si ruce v bok.<br />"Ale tohle je kvůli škole," odvětil zamračeně.<br />"Já nevím, Sasuke," zakroutila hlavou.<br />"Když mu to neřekneš, tak se to nedoví, a kdyby, tys mě neviděla odcházet. Navíc, i kdyby, co je špatného na tom, že jdu ke kamarádovi studovat?" Tohle ho nehorázně štvalo, copak už jeho otec ovlivnil matku? Nikdy k němu nebyla tak odměřená, jako poslední dobou. Z jeho otce byla naprosto podělaná strachy, a aby se mu zavděčila, tak držela hubu a krok. Asi spolu vedli opravdu dlouhý rozhovor na téma: Jejich nedokonalý syn Sasuke.<br />"Dobře, ale ať jsi nejdéle do dvou hodin zpátky," povzdychla si.<br />"Děkuji," odvětil, rychle si nazul boty a vypadl z domu. Teď víc než předtím potřeboval toho blonďáka. Oprava, potřeboval jeho tělo.</div><div style="text-align:center">****</div><div>Seděl u okna a nepřítomně z něj zíral ven. Utopil se ve svých myšlenkách. Naruto se dneska jednu chvíli tvářil vesele, bavil se a najednou, najednou jeho úsměv zmizel a nahradila ho strhaná tvář. Věděl, odkud vítr vane a nehorázně ho to štvalo a bolelo zároveň. Už se tím takhle dál strhávat nemohl. Rozhodl se jít tedy s pravdou ven. Věděl, že ten, koho miluje on, miluje nešťastně někoho jiného, ale teď než kdy dřív byl rozhodnut, vzchopit se a bojovat. Možná prohraje, ne, on věděl, že prohraje, ale zkusit to musel. Řekne mu o svých citech a pokusí se, aby zapomněl.</div><div style="text-align:center">****</div><div>Večer se usadil na své obvyklé místo u baru a rozhlédl se kolem sebe. Se zvláštním zklamáním zjistil, že ten smutnej blonďatej chlapec tam není.<br />"Dáte si?" ozval se barman.<br />"Skotskou s ledem," objednal si a zabodl do barmana svůj pohled. Poprvé za tu dobu, co tam chodil, si ho pečlivě prohlédl.<br />"Proč se na mě tak díváte?" zeptal se nejistě. To, jak ho teď vykolejil, ho pobavilo, a tak se zlehka pousmál.<br />"Lahodíte oku," odpověděl mu na jeho otázku a uchychtl se do sklenky, kterou mu ten mladík za pultem právě podal, když v jeho tváři spatřil lehký červený nádech.<br />"O co Vám jde?" začertil se barman.<br />"O nic, jen o Vaši společnost," pokrčil rameny a znovu se na něj upřeně zadíval. "Co děláte po práci?" zeptal se ho.<br />"Proč?" zlehka se zamračil.<br />"Líbíte se mi a rád bych Vás poznal. Mé jméno je Itachi," podal mu ruku.<br />"Deidara," ze slušnosti mu ji stiskl.</div><div style="text-align:center">****</div><div>Jakmile vyšel z baru, rozhlédl se kolem sebe. Jak si mohl myslet, už šel domů. Celý večer si příjemně povídali, teda spíše povídal on sám, než jeho společník, ale i tak si to užíval. Netušil, co si tu vůbec nalhával.<br />"Deidaro," oslovil ho muž, kterého zrovna vidět nechtěl, proč zrovna on?<br />"Šéfe," oplatil mu a vyčkávavě na něj hleděl. Věděl, co chce, ale stále doufal, že se objeví někdo jiný.<br />"Dneska ráno jsi odešel tak rychle, nechtěl bys mi to vynahradit?" zeptal se ho. Deidara zaváhal, už se chystal přikývnout, když v tom...<br />"Deidaro, tak jdeme?" to byl ten hlas, který chtěl slyšet, to byl ten, se kterým dnes chtěl být. Ohlédl se na Itachiho, který stál za ním, a který k němu právě natáhl ruku ve vyzívajícím gestu.<br />"Ano," přikývl Deidara a na moment se otočil ke svému zaměstnavateli. "Promiňte, ale už něco mám," odvětil mu. Ušlý zisk, peníze, které dnes určitě neuvidí. Ale bylo mu to jedno. Rozhodl se konečně jít po dlouhé době s někým, s kým chtěl.</div><div style="text-align:center">****</div><div>Vykročil ze svého vozu a zadíval se na školu, do které měl zítra znovu zavítat. Tak dlouho tu nebyl. Tak dlouho ho neviděl. Doufal, že je pořád stejný. Stejně naivní a tak krásně zranitelný. Zda dokáže odrážet svou bolest v očích, tak jako vždycky. Na jeho tváři se objevil zkažený úšklebek. Znovu nastoupil, nastartoval a se stále potěšeným výrazem ve tváři, se rozjel ubytovat.</div> http://narutoshounenai.blog.cz/1112/sit-zivota-2 http://narutoshounenai.blog.cz/1112/sit-zivota-2 Kapitolovky-Naruto Wed, 28 Dec 2011 21:15:49 +0100 <div>Tak další povídka na Harryho Pottera, kterou považuji za úspěch. Ne proto, že bych si myslela, že je dobrá, to fakt ne, ale jako začít psát povídku 10.5.2010 a dokončit ji 4.12.2011 je už co říct:D<br />Žádného Rona, či něco takového nečekejte, vlastně v téhle povídce tak nějak, o přátelství nejde, spíš o důvěru k někomu, koho by Harry nečekal:) snad se vám to bude líbit, nějakej ten koment by potěšil, páč sem to fakt dokončila:D konec by mohl být trochu lepší, to přiznávám, ale když ono mi to fakt nějak nešlo pořádně sesmolit, tak snad vám to nebude vadit a kazit celkový dojem z povídky.</div><div><br /></div><div><em><strong>Přítel</strong></em></div><hr /><div><br /></div><div>Procházel ztemnělými chodbami Bradavického hradu, oděný pouze do pruhovaného pyžama, s papučemi na nohou, skryt pod neviditelným pláštěm. Dával si pozor na každičký svůj krok, našlapoval tiše jako myška, jen aby ho školník Filch, či jeho kočka Paní Norisová nezaslechli. Miloval noční toulání po opuštěných starobylých chodbách. Miloval stíny míhající se po stěnách, bylo to děsivé, ale on strach neměl. Jak by také mohl, když byl Nebelvír, a ti přeci srší odvahou. Rád porušoval školní řád, který studentům přikazoval být takto pozdě na svých kolejích. Ticho večerem zalitých chodeb narušily kroky nesoucí se po kamenné podlaze. Chlapec ztuhl a přitiskl se na zeď ve snaze nechat projít onoho narušitele bez povšimnutí kolem něj. Vteřiny ubíhaly, ale nikdo se z temnoty nevynořil, nikdo kolem něj neprošel. Odpíchl se tedy od stěny s myšlenkami na to, že si již něco nalhává, a pokračoval ve své cestě. Kroky však neutichaly, jakoby ho pronásledovaly. Otáčel se stále přes rameno, ale nikoho nespatřil. Nedával pozor na cestu a jeho tělo do něčeho narazilo. Spadl na zem a plášť z něj sklouzl. Již nebyl neviditelný, byl prozrazen. Vzhlédl, aby se podíval na to, do čeho narazil. Před ním stál celkem vysoký a především nějakým kouzlem maskovaný muž. I když viděl jeho tvář, za žádnou cenu si ji nedokázal přiřadit, jako by byl muž bez obličeje. Než se chlapec nadál, byl přiražen na ledovou stěnu chodby a neznámý mu zblízka hleděl do očí.<br /><br />Muž se ušklíbl a stále pozoroval chlapcovu tvář. V jiskrných zelených očích, schovaných za kulatými brýlemi se zračila obava a nepochopení z nastalé situace. Neznámý se sklonil blíže a ochutnal chlapcovy rty. Harry překvapeně zamrkal a pokusil se dostat z mužova sevření. Bohužel pro něj bylo příliš pevné a on proti němu neměl šanci. Pokusil se tedy sáhnout pro svou hůlku, kterou měl zastrčenou za lemem kalhot od pyžama, ale jeho věznitel si toho všiml a než se Harry nadál, jeho hůlka se válela o pěkný kus dál. Se zděšením si uvědomil, že je bezbranný a poprvé za život ho polil strach z následujících událostí, když onen muž zajel svou dlaní pod vršek jeho pyžama a začal laskat chvějící se kůži pod ní.<br /><br />První fakt, který si Harry uvědomil, poté, co se trochu probudil z transu, byl, že muž měl doopravdy ledové ruce, které chladily jeho pokožku a ten druhý, že pokud rychle něco neudělá, mohlo by to pro něj skončit špatně. Pořádně se muži vzepjal a podařilo se mu ho od sebe odstrčit. Pokusil se dostat ke své hůlce, ale byl kouzlem spoután a dopadl na podlahu.<br />Neznámý se k němu sklonil a otočil ho čelem k sobě. Černovlasý mladík cítil, jak ho kamenná zem studí do zad. Chvěl se, chvěl se nejen zimou, ale už i strachy. Muž si na něho obkročmo sednul, zrušil kouzlo a strhl z Harryho vrchní díl pyžama. Chlapec chtěl vykřiknout, dát vědět, že je v nebezpečí, ale muž ho dalším jednoduchým kouzlem umlčel. Dlaněmi hladil obnaženou hruď a svými rty laskal Harryho bělostný krk. Mladý Nebelvír sebou zmítal, snažil se bránit, dostat toho muže ze sebe a hlavně co nejdál, ale veškeré jeho snahy byly marné.<br /><br />Když z něj neznámý kouzelník strhl i kalhoty a vnikl do Harryho konečníku svými prsty, zalily se smaragdové oči slzami bolesti a potupení. Proč tahle noční můra musela postihnout zrovna jeho? Proč to ten muž dělá? Nedokázal na své otázky odpovědět, snahu o vysvobození již vzdal, nemělo to cenu. Avšak když do něj muž začal pronikat svým penisem, znovu našel sílu, aby sebou začal mlít a svými pěstmi se snažil muže uhodit. Ten však pouze chytil jeho ruce jednou svou a přitiskl je za jeho hlavou k podlaze, na které Harry ležel. Prudce přirazil a z Harryho očí se znovu začaly kutálet slzy. Muž zrychloval a přirážel čím dál tvrději, vzlyků chlapce pod sebou si nevšímal. Než došel svého vrcholu, vklouzl mezi jejich nahá těla a začal zpracovávat Harryho úd. Černovlasý se znovu prohnul a vypustil bělostnou tekutinu do ruky neznámého. Netrvalo dlouho a i neznámý vyvrcholil do jeho těla.<br /><br />Stejně jako se cizí čaroděj znenadání objevil, tak i znenadání zmizel. Harry si s bolestnou grimasou a zasychajícími slzami na tváři pomalu klekl a nepřítomně hleděl na místo, kde se ještě před chvílí muž nacházel. Opatrně vstal, oblékl si své pomačkané pyžamo, našel konečně svou hůlku a pomalu se vydal k ložnicím své koleje. Již se neobtěžoval nasazovat si plášť, jen se pomalu a s bílou tváří belhal dopředu. Noc, která se mu zdála dokonalou, jedna z těch, kterou miloval, se změnila na noční můru a rozdrtila jeho život na malé kousíčky. Ani si nevšiml, že jde úplně jiným směrem, než kde byla jeho kolej. Už dál nemohl, svezl se po jedné z kamenných zdí a usedavě se rozplakal, už to v sobě nemohl dál držet. Cítil se ponížený tak jako ještě nikdy, ani u Dursllyových nezažil nic tak hrozného, jako bylo tohle.<br /><br />Jen tam tak seděl a plakal, dokud se chodbou znovu neozvaly rychlé kroky. Harry sebou cukl a stáhl se ještě víc do klubíčka, jako by ho jen tohle mohlo ochránit před vším špatným.<br />"Co tady děláte, Pottere?!" ozval se přísný a pro Harryho tak nenáviděný hlas. Chlapec vzhlédl k profesorovi lektvarů a ten ztuhl. Potter plakal a co to má s pyžamem? "Ptám se vás ještě jednou, Pottere, co děláte ve dvě ráno mimo kolej a ještě k tomu ve sklepení?" Chlapec mu neodpověděl, jen na něj dál hleděl prázdným pohledem. "Můžete vstát?" zeptal se jinak, když mu onen patnáctiletý mladík nebyl schopný odpovědět. Když Harry kladně přikývl, pomohl mu Snape na nohy a podpírajíc ho, dovedl do svého kabinetu.<br /><br />"Můžete mi laskavě vysvětlit, co se stalo?" zeptal se a snažil se potlačit veškerou nenávist ve svém hlase, kterou k mladíkovi před sebou cítil. Teď nebyla vhodná doba na spory.<br />"N-nic se nestalo," řekl Harry tiše a odvrátil svůj smaragdový pohled stranou, směrem k oknu, kde bylo ještě stále příliš brzké ráno, aby za ním viděl denní oblohu.<br />"Takže jste měl jen slabou chvilku a skoro se psychicky zhroutil jen tak?" pronesl sarkasticky Snape. "S tím na mě nechoďte, Pottere. Navíc by mě zajímalo, proč nejste na své koleji. Odpovězte, Pottere, co se stalo," stále mluvil klidně. Sice z jeho hlasu čišel chlad, tak jako vždycky, ale nebyl v něm ten známý odpor, jenž k Harrymu měl.<br />"Toulal jsem se po chodbách, porušoval školní řád, tak do toho, dejte mi školní trest," odvětil Harry ostře a zadíval se profesorovi lektvarů do tváře. Pokusil se v sobě najít veškerou drzost, aby Snapea vytočil a on tak nechal díky tomu svého vyptávání.<br />"Jak jinak," odfrkl si Severus. "Ale to nemění nic na tom, že mě zajímá, co vás mohlo tak zničit, Pottere, že vás to dohnalo k slzám," řekl s úšklebkem.<br />Harry znovu odvrátil hlavu stranou, rozhodně nechtěl o nočním incidentu nikomu říct, natož se svěřovat Snapeovi.<br />"Když mi to nechcete tedy říct, zjistím si to sám," zamyslel se nahlas a Harrymu se zděšením stáhlo hrdlo. Pokusil se obrnit své myšlenky a vzpomínky co nejlépe to šlo, a přitom si nadával, že se nitrobraně nenaučil lépe.<br />Severus s ním ještě chvilku sváděl boj, než nepronikl do jeho mysli a nespatřil dnešní události. Harry se stále vzpíral, ale proti učiteli lektvarů neměl nejmenší šanci. Snape viděl, jak se Harry prochází po chodbě a najednou…<br /><br />Díval se s vytřeštěnýma očima na Harryho, který stále upíral svůj pohled ven z okna. Ze smaragdových očí znovu stékaly slzy, slzy bolesti a pokoření.<br />"Pottere to…" začal opatrně Snape. To co viděl, ho zarazilo, tohle rozhodně nečekal.<br />"Co!" prskl chlapec vztekle a otočil se zpět, tváří v tvář Severusovi. "Musíte teď být nevýslovně šťastný, že se mi stalo něco tak odporného, musíte být neskonale rád, že teď trpím. Tak co? Budete se mi teď posmívat? Řeknete to všem, abych se cítil ještě víc ponížený? Jen do toho," křičel Harry a slzy bolesti, teď již smíchané se slzami vzteku se kutálely dál po jeho tváři.<br />Černovlasý muž mlčel, trochu ho zaskočilo, jak s ním Potter mluví, na tohle nebyl zvyklý.<br />"Ne, Pottere, tohle bych vám nepřál," ozval se po chvilce klidným hlasem a Harry překvapeně zamrkal. "A pokud si to nepřejete, neřeknu to nikomu. Snad jen, profesor Brumbál by to měl vědět…"<br />"Ne!" vyhrkl Harry.<br />"Ale on je tu ředitel a měl by vědět, co se děje na jeho škole," zkusil to Snape opatrně.<br />"Jak jsem řekl, ne!" řekl zatvrzele. "Nechci, aby o tom někdo věděl, už dost na tom, že to víte zrovna Vy," zamračil se.<br />"Dobrá," povzdychl si Severus. "Neřeknu to tedy nikomu," těmihle slovy vyrazil Harrymu dech, odkdy se k němu jeho nenáviděný profesor chová mile?<br />"Zřejmě byste měl jít na svou kolej, aby některý z vašich kamarádů neměl podezření, mohli by se vás vyptávat, a to vy přeci nechcete," dodal a Harry přikývl, k odchodu se však moc neměl. "Já vás tam doprovodím," řekl ještě Snape, když viděl mladíkův roztěkaný a nepřítomný pohled. Černovlasý chlapec pouze znovu odevzdaně přikývl, a pak se po boku svého profesora odebral do Nebelvírské koleje.</div><div>Harry celou noc nespal, jen nepřítomně hleděl na nebesa své postele a snažil se zapomenout na to, co všechno se v noci odehrálo. Všechnu vinu svaloval na sebe, přeci jen se neměl toulat po nočních chodbách Bradavic, teď svého rozhodnutí litoval. Pomalu se vyhrabal ze své postele a oblékl se dřív, než se někdo probudí a spatří jeho tělo poseté rudými fleky. Když byl již oblečený, ještě si uvázal kravatu tak, aby zakryl znamení na krku.<br /><br />Celý den se snažil chovat tak jako obvykle, a dokonce i Snape na sobě nedal nic znát. Tak jako vždy si neodpustil své sarkastické poznámky na jeho osobu a nepolevil i na své přísnosti a znatelnému zhnusení nad chlapcem, a Harry byl za to rád. Jenže nebyli by to Hermiona s Ronem, kdyby si nevšimli, že se s jejich kamarádem něco děje. Jiskra nacházející se obvykle v Harryho očích, byla pryč.<br /><br />"Dneska jsi nějaký jiný, kámo, stalo se něco?" zeptal se ho zvědavě Ron při večeři s plnou pusou jídla.<br />"Jsem stejný jako vždycky, nic se nestalo," odvětil černovlasý a nechápavě se na Rona podíval.<br />"Víš Harry, nezdá se mi, že jsi v pořádku, opravdu je na tobě něco jinak. Sice se usmíváš, ale není to takové, jako vždycky," přidala se i Hermiona.<br />"Jsem v pořádku, cítím se stejně jako vždycky," namítl a v duchu si říkal, že by měl zlepšit své herecké schopnosti. Na druhou stranu ho však potěšilo, že si jeho kamarádi všimli, bylo vidět, že ho skutečně znají a zajímají se o něj.<br />"Víš, že se nám můžeš vždycky svěřit," řekl rudovlasý chlapec. Vážně ho zajímalo, co se s jeho nejlepším přítelem děje.<br />"Jak jsem řekl, jsem v pořádku, nemějte strach," pousmál se a snažil se, aby to vypadalo co nejupřímněji. Věděl, že těm dvěma může věřit, ale připadal si příliš hloupě a nechtěl je zatěžovat svými problémy. Navíc hodlal zjistit, kdo mu to udělal, a pak hezky umučit dotyčnou osobu kletbou Crucius.<br /><br />Ležel na své posteli, oči měl zavřené spánkem a neklidně se převaloval. Cítil je na sobě, ty odporné dotyky, ty rty laskající jeho tělo, cítil na sobě to tělo, které si ho vzalo. Ne, tohle nebyl sen, to byla noční můra! Zprudka otevřel své oči dokořán a s hrůzou v nich vepsanou pozoroval stejně maskovanou osobu, jako včera. Než stačil vykřiknout, přitiskla mu svou dlaň k ústům a druhou rukou zajela pod vrchní část jeho pyžama. Ihned se začal bránit a snažil se shodit toho muže ze sebe. Konečně se mu podařilo trochu uvolnit, a jelikož se ho muž snažil udržet, sundal svou ruku z jeho úst, aby si mohl zmítajícího se chlapce lépe chytit. Svou chybu si uvědomil, když Harry hlasitě vykřikl a vzbudil tak ostatní chlapce, nacházející se v ložnici. Než se stačili rozkoukat, byl neznámý pryč.<br />"Kámo, co se děje?" zeptal se Ron svítící svou hůlkou na něj a rozespale si protírajíc oči.<br />"Jo, Pottere, co tu strašíš?" ozval se Dean Thomas a s hlasitým zívnutím se protáhl.<br />"Moc se omlouvám," pronesl tiše a stále roztřeseně Harry. "Noční můra," řekl rozpačitě. Probuzení na to jen pokrčili rameny a se zabrbláním na dobrou noc a ať už neruší, znovu ulehli na svých postelích.<br />Černovlasý mladík však nenásledoval jejich příkladu. Zůstal sedět na své posteli, s koleny přitaženými co nejblíže k tělu a očima dokořán. Věděl, že teď již rozhodně neusne a pro jistotu si zpod polštáře vytáhl svou kouzelnickou hůlku a pevně ji sevřel ve své dlani.<br /><br />"Profesore Snape! Profesore Snape!" bušil zběsile Harry na dveře jeho kabinetu hned ráno. Bylo pouhých šest hodin, ale on už to nemohl déle snášet, musel to někomu říct. Věděl, že ho Snape uslyší, vždyť měl své komnaty hned za kabinetem.<br />"Co chcete, Pottere?" zavrčel hrubě Severus, když zprudka otevřel dveře. Podle rozcuchaných vlasů a županu, který na sobě měl, bylo vidět, že ho Harry vzbudil.<br />"J-já, já o-omluvám se, že Vás budím"- vykoktal ze sebe zadýchaně, jak celou tu dobu od své koleje až do sklepení běžel-"ale on tu byl zas!" vyhrkl zoufale, a kdyby ho učitel lektvarů nezachytil, svezl by se již bezmocně k zemi. Zavedl ho dovnitř svého kabinetu, usadil ho na jednu ze židlí a ze skleněné nádoby mu nalil trochu vody.<br />"To jste se nepoučil a znovu se toulal po chodbách?" pronesl arogantně Severus, nemohl uvěřit, že by byl Potter až takový hlupák.<br />"Ne, pane," zakroutil Harry záporně sklopenou hlavou. "Byl v chlapecké ložnici," zašeptal frustrovaně. Myslel si, že alespoň na své koleji bude v bezpečí, ale mýlil se.<br />"On se o to pokusil znovu, i když kolem byli jiní lidé?" zarazilo Snapea a povytáhl na to obočí.<br />Harry na to pouze zlehka přikývl hlavou a napil se vody, kterou mu jeho profesor nabídl.<br />"Ale jak by se tam mohl dostat?" nechápal Severus. "Jedině snad, že by to byl Nebelvír," napadlo ho.<br />"To je nesmysl, pane," vyhrkl Harry. "Tohle by žádný Nebelvír neudělal," namítl a bránil tak svou kolej.<br />"Možná, že Nebelvíři jsou známí svou čestností, ale berte to jako jednu z možností, Pottere, jak jinak by se ten útočník dostal do vaší ložnice?"<br />"Já nevím," stiskl Harry ruce v pěst, uvědomujíc si svou bezmocnost. "Jen vím, že tam nejsem v bezpečí.<br />"Znovu navrhuji říct to profesorovi Brumbálovi…"<br />"Ne!" odmítl razantně Harry.<br />"Ale jak jinak se chcete bránit, Pottere? Budete stále v nebezpečí a nespat nemůžete věčně!"<br />"To já vím, a proto jsem přišel za Vámi," přiznal tiše Harry.<br />"Za mnou?" pozdvihl starší muž obočí.<br />"Jste jediná má šance. Já vím, že mě nesnášíte a ani já Vás zrovna dvakrát nemusim, ale Vy o tom víte a já doufal, že byste mi mohl pomoct," mluvil s čirým zoufalstvím vepsaným v hlase.<br />"Tak proč bych to tedy dělal?" povytáhl obočí.<br />"Možná proto, že jste můj učitel?" zkusil Harry. Ač nerad, musel si přiznat, že teď jediný, komu může věřit je Snape. Na kamarády se obrátit nemohl, cítil by se až příliš trapně a jejich soucit nechtěl. A Brumbál? Toho nechtěl zklamat, cítil by se před ním slabý a ani jeho soucit a snaha o pochopení by mu zrovna dvakrát nepomohly. Zatímco jeho učitel lektvarů…<br />Snape ho nikdy nelitoval, nikdy s ním nesoucítil, nikdy se ho nesnažil pochopit. Od něj se nedočká chlácholivého slova a to teď potřeboval, někoho kdo na to bude shlížet jako nestranný pozorovatel. Potřeboval prostě někoho, kdo mu nebude mazat med kolem pusy, kdo mu vše řekne na rovinu a nebude mu říkat lži o tom, jak to bude dobré. Harry si totiž plně uvědomoval, že už to nikdy nebude dobré, že se s tím bude muset poprat a pokusit se alespoň tu beznaděj, která ho pohlcovala, potlačit.<br />"A jak vám mám jako pomoct, Pottere, to vás mám ve dne v noci hlídat? Pan ředitel by na to byl mnohem vhodnější a navíc, co když je v tom zapletený někdo, jako je například Voldemort?"<br />"Jak jsem již řekl, za Brumbálem s tím nepůjdu"-odmítl rázně a prudce zavrtěl hlavou-"a navíc, proč by to Voldemort dělal?"<br />"To jste doopravdy tak natvrdlý?" povzdychl si Severus. "Pán zla vás nesnáší, usiluje vám o život, a jak jinak oslabit svého soupeře, než ho ponížit a obrat ho tak o sílu a odvahu?"<br />"Ale proč by riskoval střet s Brumbálem? Proč by šel na místo, kde mu hrozí takové nebezpečí?"<br />"Nemusel to být on sám, ale možná některý z jeho poskoků."<br />"Například vy?" zamračil se Harry. Proč by o tom jinak Snape mluvil? Ale na druhou stranu, jeho učitel lektvarů by se nikdy takhle hloupě neprozradil, na to byl až příliš mazaný. Něco mu však říkalo, že by si na něj měl dávat přeci jen pozor.<br />"Nemelte nesmysly, Pottere, myslíte si, že bych se vám tak lehce prozradil? Myslíte si, že bych vám radil, abyste o tom incidentu řekl Brumbálovi, kdyby to byla pravda?"<br />"Možná, že začínám být paranoidní," řekl nakonec Harry. "Po tom, co se mi to stalo, už prostě nemůžu pořádně věřit nikomu. Klidně bych mohl začínat podezřívat i Rona, kdyby mi někdo naznačil, že je to on, nebo kdyby se proti němu objevil byť i sebemenší důkaz," sklopil hlavu. "Pomůžete mi tedy?" zdvihl k němu prosebný pohled. Snapea to potěšilo, Potter od něj něco potřebuje, Potterovi nic jiného nezbývalo, než že za ním musel přijít pro pomoc. Konečně ten spratek musel sklonit hlavu a přilízt za ním po kolenou. Využíval jeho utrpení k vlastnímu pobavení. Zároveň si však se zhnusením uvědomoval, že mu je ho tak nějak líto.<br />"Jak jsem již řekl, jak?" povytáhl obočí a nakrčil svůj orlí nos, aby dal najevo, že mu ta prosba není dvakrát vhod.<br />"Mohl byste no, třeba hlídkovat?" zkusil to opatrně Harry a trochu se přikrčil, když Snapeovi nebezpečně zablýsklo v očích.<br />"Co prosím?" zasyčel podrážděně. "To mám jako celou noc hlídat váš klidný spánek za cenu toho mého drahocenného? A kdy budu spát jako já?" rozzuřil se.<br />"To jsem nedomyslel," přiznal kajícně černovlasý chlapec.<br />"To jste sakra nedomyslel," neodpustil si rejpavou poznámku Severus.<br />"Tak možná…"-na moment se odmlčel, zhluboka polkl a s bojácným pohledem se zadíval na lektvaristu-"možná bych mohl zůstat ve vašich komnatách."<br />"Děláte si ze mě srandu, Pottere?!" zavrčel tiše tak, že to bylo horší, než kdyby se rozkřičel. Harry se ještě víc přikrčil a nadával si do blbců, že svou myšlenku vyřkl nahlas.<br />"Já jen, vy byste se vyspal a já bych byl v bezpečí a…" k dalšímu vysvětlování se nedostal, protože ho Snape umlčel.<br />"A jak si představujete, že byste vysvětlil své náhlé ubytování v mých komnatách?"<br />"Možná, otrava lektvarem, Váš dohled jako odborníka?" zkusil.<br />"To je naprosto hloupé, každý to prokoukne!"<br /><br />"A jak se to vlastně stalo, Severusi?" zeptal se Brumbál s pozdvihnutým obočím, a skrz půlměsícové brýle propaloval učitele lektvarů svým pohledem.<br />"Pan Potter si u mě odpykával svůj školní trest a jeho neschopnost a nevnímavost způsobila silný výbuch jednoho z lektvarů a on se přiotrávil z jeho výparů. Bohužel nevím, co za přísady přidal, a abych to mohl zjistit, musí zůstat tu," pronesl to nevrle a s tím největším znechucením, jakého byl schopen, aby Brumbálovi dokázal, jak moc ho netěší, že mu Potter naruší soukromí.<br />"Ale madam Pomfreyová by se o něj postarala jistě lépe, nebo možná dokonce nemocnice Svatého Munga, by byla vhodnější," namítl ředitel a podezřívavě si jednoho ze svých profesorů prohlížel.<br />"Ale delší přesun by pro Pottera mohl mít fatální důsledky. Teď je stabilizovaný," prohlásil svůj protiargument Snape. "Jak jsem již řekl, nevím, co to Potter vytvořil za lektvar, a abych mohl vytvořit protijed, budu potřebovat čas, spousty času, abych ho mohl dát do pořádku," trval si dál na svém, i když ho to začínalo pekelně štvát.<br />"Dobrá tedy," povzdychl si nakonec Brumbál a poupravil si brýle na nose. "Ale každý den Harryho přijdu zkontrolovat, jen pro všechny případy," kladl si podmínku takovým tónem hlasu, který nesnesl dalšího slova námitek či odporu. Severus tedy jen přikývl a doprovodil ředitele ke dveřím.<br /><br />"Takže to zabralo?" zeptal se s nadějí vepsanou v hlase Harry, když se jeho profesor vrátil do svých komnat a prudce za sebou bouchl dveřmi.<br />"Jo," odfrkl si podrážděně Snape. "Ale uvědomujete si Pottere, že ten útočník vůbec nemusí přijít? Že do komnaty jednoho z profesorů se neodváží?"<br />"Jo, na to už jsem přišel taky," připustil černovlasý chlapec se sklopenou hlavou. "A také jsem nad tím přemýšlel a něco mě napadlo."<br />"Ale? Vy umíte přemýšlet?" poznamenal výsměšně Severus. "Tak mě oslňte tím svým úžasným nápadem," dodal sarkasticky. Harry se zamračil. Měl chuť mu odseknout, ale v rámci svého rozhodnutí vycházet s ním alespoň po dobu svého problému pro tentokrát mlčel.<br />"Víte, až mi bude "líp", mohl byste mě přivést do nemocničního křídla k madam Pomfreyové, víte, jen tak pro jistotu, aby mě zkontrolovala. Testy potrvají, takže bych tam musel zůstat pro jistotu přes noc, no a tam už by ten útočník mohl přijít, nemyslíte?"<br />"To jsem vás rovnou mohl přiotrávit sám a rovnou vás poslat tam. Nechápu, proč musíte být tady," prskl v odpověď jeho učitel.<br />"Já"-začal opatrně Harry. Nechtěl to přiznávat, ale zdálo se, že teď musí-"potřebuju si odpočinout. Nemůžu vůbec spát, bojím se, že když zavřu oči, on se objeví a udělá to znovu. Kdybych byl v nemocničním křídle, bylo by to stejné. Jenže tady, tady jste Vy a já se tak nějak cítím klidnější," vyslovil tiše pravdu. "Prosím, profesore, nechte mě tu. Jen dvě noci, víc nežádám," povzdychl si se sklopenou hlavou.<br />"A co pak, Pottere? Hm? Co když ten pachatel skutečně přijde k vašemu lůžku, až budete v nemocničním křídle, a vy na něj nebudete stačit? Co když se mu podaří udělat vám to samé znovu?" položil mu s povytaženým obočím zásadní otázku a ignoroval to, co mu jeho nenáviděný žák právě řekl. I když si to nechtěl přiznat, potěšilo ho, že mu ten nebelvírský spratek věří. Kdyby to byla taková ta škodolibá radost, vmetl by mu to do tváře, ale ona nebyla. Byl upřímně rád, a to nechápal.<br />"Já myslel, že byste tam tu noc mohl být se mnou. Vím, že nechcete být okraden o svůj drahocenný spánek, ale pokud se nic nestane, pokud se neobjeví, už za Vámi ohledně téhle záležitosti nepřijdu. Vynechám Vás z toho a poperu se s tím sám. Nebudu Vás s tím nadále otravovat. Pomožte mi prosím," zadíval se mu upřímně do očí. Bylo vidět, že ho to stojí hodně námahy, v těch zelených smaragdech, kterými hleděl na svět, bylo vidět pokoření a zároveň tak neskutečnou bolest a důvěru. Severus protočil očima v sloup a nakonec přikývl. Sice by byl nejlepší nápad říct o té záležitosti Brumbálovi, ale na druhou stranu chápal i rozhodnutí, které ten kluk učinil. Nikomu by se o téhle záležitosti nechtělo mluvit, nikdo by v tu chvíli nechtěl soucit, nikdo by v tu chvíli nechtěl, aby se to někdo dozvěděl. A když už se to dozvěděl on, musel mu pomoct, i když ho nesnášel.<br /><br />První noc, co byl ve Snapeových komnatách, Harry najednou začal ze spaní hrozně křičet, házet sebou, a nakonec se prudce vyšvihl do sedu se slzami v očích. Snapea jeho počínání samozřejmě vzbudilo. S nevrlým výrazem vepsaným ve tváři vstal a došel pro jeden ze svých lektvarů na spaní. Dal ho Harrymu a hodlal si jít opět lehnout na gauč, jenž mu nyní sloužil jako náhradní lůžko. V jeho posteli se totiž roztahoval ten spratek. Harry ho však chytil za lem vrchního dílu jeho pyžama a nehodlal ho pustit. Severus se k němu otočil a zpříma na něj upíral svůj pohled. Chlapec to už nevydržel a odvrátil hlavu na stranu, odmítal však uvolnit stisk své ruky a dál svíral látku pyžama svého profesora.<br />"Pottere," zavrčel Snape, když pochopil, o co tomu klukovi jde. Harry na to pouze zavrtěl hlavou v záporném gestu a dál se ho držel. Lektvarista to tedy vzdal a vlezl si k němu pod peřinu, zaskočilo ho, když se k němu mladý Nebelvír ihned natiskl a pevně ho objal. Cítil jeho teplo a chvějící se tělo. Normálně by Pottera odstrčil a pěkně mu vynadal za to, co si to vlastně dovoluje, ale nedokázal to. Byl vyvedený z míry z toho, že se k němu takhle ten kluk tiskne, že je tak moc blízko, a že mu je ho najednou tak líto. Nechal to tedy být, zavřel oči a pokoušel se usnout.<br /><br />Další noci se Severus Snape znovu chystal ulehnout na svůj gauč, ale chlapec v jeho posteli na něj upíral svůj smaragdový pohled plný očekávání, který mu nedovoloval nechávat ho tam samotného. Harry věděl, že nechce být sám, popravdě bál se, že bude mít zase noční můru, nebo že by se ten neznámý člověk, co ho napadl, mohl vrátit, i přesto, že je v místnosti někdo další. Ale proč toužil zrovna po přítomnosti Severuse Snapea, toho bastarda, co mu tak ničil život? Cítil se s ním v bezpečí a důvěřoval mu. Nikdy by si nepomyslel, že toho bude schopný právě s ním. Navíc začínal poznávat, že jeho učitel lektvarů není vlastně tak špatný, jak si doteď myslel. Začínal se na něj dívat z jiné perspektivy a tahle změna ho celkem děsila a na druhou stranu se mu líbila. Míchalo se to v něm a jediné, co stoprocentně věděl, bylo, že už se na Severuse Snapea nebude dívat jako na nespravedlivého hajzla, kterým se mu do teď zdál být.<br /><br />"Dobrý den, Madam Pomfreyová, vedu Vám Pottera," pozdravil sympaticky vyhlížející čarodějku, když vešel do větší místnosti plné nemocničních lůžek. Čarodějka si je změřila svým pátravým pohledem a přikývla. Od ředitele již slyšela, co se stalo.<br />"Tak pojďte, pane Pottere, odeberu vám krev a udělám nějaké testy. Pro dnešek zůstanete zde a budete ležet tady," poukázala na jedno z lůžek u pravé stěny.<br /><br />Nastala noc a veškeré dění v nemocničním křídle utichlo. Harry zůstal v místnosti jako jediný pacient a napjatě ležel na posteli, snažíc se předstírat spánek. Srdce mu hlasitě bušilo a samou nervozitou se lehce třásl. Rukama pevně svíral lem peřiny a tiskl ji k sobě i přesto, že mu bylo neskutečné horko a poléval ho pot.<br />Ztuhl, když zaslechl tichý hlas vyslovit umlčovací kouzlo, a když postel, na které ležel, zavrzala a jeho tělo zatížilo tělo někoho dalšího. Ihned zprudka rozevřel oči dokořán a snažil se té neznámé osobě vykroutit. Tvář měla jakoby rozmazanou jako při posledním setkání, seděla mu na klíně a paže mu tiskla hluboko do matrace. Když už si začínal myslet, že se na něj Snape vykašlal a klidně ho nechal napospas tomu muži, projelo místností rudé světlo a neznámý odletěl kus od postele.<br /><br />Harry se ihned vyšvihl do sedu, držel se dlaní za srdce a zrychleně dýchal.<br />"Jste v pořádku?" zeptal se ho Severus, když vyšel zpoza stínu místnosti, stále míříc hůlkou na toho útočníka. Když si uvědomil, že Harry nemůže mluvit, rychle k němu švihl hůlkou a kouzlo zrušil. Pak ji znovu namířil na neznámého.<br />"Asi jo," odvětil rozechvělým hlasem a upíral svůj pohled na muže, který ho napadl, a jenž teď ležel na zemi u protější zdi. "K-kdo je to?" zeptal se tiše. Snape zamumlal nějaké kouzlo a mlha, která halila mužovu tvář, se rozplynula. Harry zalapal po dechu a dal si ruku před ústa.<br /><br />S odhalením viníka, došlo i k odhalení pravdy. Denní Věštec samozřejmě nezůstal pozadu, a tak se brzy celý kouzelnický svět dozvěděl o tom, kdo za vším byl, a co se stalo slavnému chlapci, který přežil. Harry to snášel velice špatně, byl rád, že byl viník dopaden, ale teď o tom věděl každý a on se cítil ponížený ještě víc, než toho večera. Uchýlil se do Snapeových komnat a vůbec z nich nevylézal. Připomínky a nesouhlas jeho profesora ho nezajímaly. Ignoroval ho a Severus se nakonec na žádost Brumbála musel smířit s tím, že bude i nadále chlapec v jeho péči.<br /><br />"Ty mi to musíš pomoct zastavit!" objevil se znenadání v jeho sborovně. Jindy dokonalou tvář měl strhanou a v očích se mu míchaly vztek a bezmoc.<br />"Nevím jak," odvětil klidně a díval se na něj chladným pohledem.<br />"Řekni jim pravdu! Můj syn nic neudělal! Nemohl!" veškerý jeho chladný klid, kterým se vždy tak pyšnil, byl ten tam.<br />"Ale já ji řekl, byl jsem u toho, když Pottera znovu napadl," pokrčil rameny.<br />"Severusi, jsme přátelé, prosím, něco vymysli, tohle mě zničí," bouchl bezmocně pěstmi o desku jeho pracovního stolu.<br />"Promiň, Luciusi, ale s tímhle nemohu nic dělat."<br />"Je to tvůj svěřenec!"<br />"A?"<br />"Sakra, Severusi, sám tomu přeci nemůžeš věřit, musel za tím být někdo jiný!"<br />"Například pán zla? Co když tvého syna využil, víš přeci, jak dokáže být přesvědčivý, navíc Draco stále dokola tvrdí, že si nic nepamatuje," vyslovil svou myšlenku.<br />"Ale to…"<br />"Copak? Myslíš si, že by toho nebyl schopen?"<br />"Ale…"<br />"Neplýtvej slovy, Luciusi, sám moc dobře víš, jaký je náš pán. Teď se určitě moc dobře baví nad Potterovým osudem," ušklíbl se.<br /><br />Zavřel za sebou dveře a zadíval se na spícího chlapce ve své posteli. Přistoupil k němu a zlehka ho pohladil po vlasech.<br />"Už je pryč?" zeptal se tiše.<br />"Tys nás slyšel?"<br />"Ne všechno, vlastně vůbec nic, jen vím, že tu byl Malfoyův otec, zaslechl jsem jeho hlas," dostal ze sebe unaveně. "Co tu chtěl?"<br />"Pomoc," odvětil jednoduše Severus.<br />"Aha."<br />"Nezatěžuj se tím a spi už," sklonil se k němu a zlehka ho políbil na rty.<br />"Jsem rád, že jsi tu se mnou, nevím, co bych bez tebe dělal."<br />Severus se zlehka pousmál, i když to nebylo jeho zvykem a Harry to už nemohl vidět, protože klidně oddychoval. Potom, co to všechno prasklo a Potter zůstal v jeho komnatách, se mu začalo líbit, jak je na něm ten kluk závislý. On byl jediný, kdo ovšem věděl už od samého začátku a teď také jediný, s kým Harry komunikoval. Chlapec k němu přilnul.<br />"Teď už si jen můj, Harry, vše vyšlo tak jak mělo. Myslel jsem, že mi to jednou bude stačit, ale bylo to silnější než já. Když jsem podruhé selhal, myslel jsem, že toho raději nechám, ale tys mi sám vběhl do náručí, a tak nešlo odolat. Využít Draca, použít na něj Imperius, bylo to tak snadné. Teď tě tu mám, důvěřuješ mi, můžu tě mít konečně pro sebe," pomyslel si se zlověstným úšklebkem na tváři, pak se naklonil nad spícího Harryho, políbil ho na čelo, a pak odešel ze své ložnice do pracovny, aby mohl opravit ty bláboly, které napsali studenti jako odpovědi do svých testů.<br /><br /><img width="800" height="568" src="http://nd05.jxs.cz/830/471/d64ec1f59a_81814006_o2.jpg" /></div> http://narutoshounenai.blog.cz/1112/pritel http://narutoshounenai.blog.cz/1112/pritel Harry Potter Mon, 05 Dec 2011 00:05:49 +0100 <div>Další takový nápad na rychlo, no uvidíme, co se z toho ještě vyklube:D</div><div><br /></div><div>Naruto:<br />Díval se na něj smutným pohledem, v jeho náručí trpěl a zároveň byl šťastný, že může být s ním. Věděl, že ze strany jeho společníka je to pouze o sexu, ale on sám to cítil jinak. Jeho srdce vždycky bušilo jako splašené, a pak, pak když to skončilo, se zastavilo a bolelo. Radost se změnila v žal. Byl v situaci, kdy nevěděl co dělat.<br />Sasuke:<br />Chtěl ho, potřeboval ho, ale nemiloval. Nedokázal to, nedokázal v sobě rozproudit to, co od něj vyžadoval. Věděl, že trpí, ale bylo mu to tak nějak fuk, protože pro něj bylo důležité, že on sám dostává to, co potřebuje. Byl sobec.<br />Kiba:<br />Díval se, jak trpí. Každý den viděl, jak se přemáhá, jak předstírá smích, dělá, že se nic nestalo. Kdyby ho miloval, tak jako on jeho, bylo by všechno snazší, byli by spolu, byli by šťastní. Jediné po čem toužil, bylo, aby si ho všiml, aby ho pochopil. Proč nemohl být on ten, kdo ho smí držet v náručí. Protože tady existuje třetí osoba, musí se ho vzdát, nebo ne?<br />Itachi:<br />Byly na něj kladeny vysoké požadavky, vyžadovalo se od něj, aby byl perfektní. Přes den se vydával za hodného chlapečka a v noci byl někým jiným. Vídával smutného chlapce. Vždycky tam jen tak sám seděl, pil a s nikým se nebavil. Přemýšlel, co se mu mohlo stát. Nemohl si pomoct, nedokázal z něj spustit oči. Ten kluk ho nepřitahoval, nelíbil se mu, ale fascinovaly ho ty smutné oči. Čekal na den, kdy tu chlapec nebude, nebo budou jeho oči veselé.<br />Deidara:<br />Každý den se dřel, měl dvě zaměstnání a stejně vycházel jen tak tak. Záviděl mu, a přitom o něm nic nevěděl. Nenáviděl ho a obdivoval zároveň. Přál si, být jako on, mít všechno a nemuset přežívat ze dne na den, snižovat se k věcem, které se mu ne vždycky líbily.<br />Gaara:<br />Znal ho od mala a už tenkrát se rád díval, jak trpí. Nevěděl, proč mu to dělá radost, ale bylo tomu tak. A teď, když se znovu vrátil a viděl ho, tahle jeho záliba byla zpět. A tak nevinná duše slepě věřila a trpěla víc než doposud.</div><div><br /><strong><em>1.Část: To je náš život</em></strong></div><hr /><div>"Dnes večer?" vyšlo z jeho úst tak, aby to slyšel jen on a jeho dlaň se na okamžik dotkla ramene.<br />Tázaný pouze přikývl, a když tak učinil, objevil se na tváři kluka, jenž kladl otázku, letmý úšklebek. Pak, jako kdyby se vůbec nebavili, odešel pryč. Druhý mladík se zkroušeně sesunul do své lavice a složil tvář do dlaní. Nevadilo mu, že se třída vyprázdnila a ani, že zazvonilo na další hodinu. Prostě tam jen tak seděl a přemýšlel. Už tolikrát to chtěl ukončit. Tolikrát si nadával do pitomců, že dobrovolně trpí, ale on ho miloval a bál se, že když to skončí, nezbude mu už nic. Že už by neměl proč žít. Od té doby, co poznal lásku, byl tím nejnešťastnějším člověkem. Srdce mu krvácelo a bolelo ho jako čert, a přesto se těch letmých okamžiků, kdy se cítil alespoň o trochu klidnější, nedokázal vzdát.</div><div>Seděl v baru a pil. Nebyl plnoletý, ale tady to nikoho nezajímalo. Díval se do neznáma a smáčel své rty v alkoholu různé barvy, různého druhu a různé kvality. Když na něj někdo promluvil, neodpověděl. Vždy jen pokynul číšníkovi, aby si mohl objednat další sklenku, a pak se jen znovu pohroužil do svých myšlenek, dokud se nerozpily do obrovské šmouhy.</div><div style="text-align:center">****</div><div>Čekal na něj na místě, na kterém se scházeli vždycky, ale jeho společník nikde. Měl zpoždění. Čekal tam i nadále, i když nedochvilnost nesnášel. Jako obvykle by se na to vykašlal, ale on ho dnes tak moc potřeboval. Ta touha po jeho těle, po zvucích, které vydával, když ho uvrhl do slastné křeče, ty ruce, které se ho dotýkaly a oči, které žádaly příliš, to všechno ho tu dnes nutilo setrvat, to všechno ho spalovalo a vzrušovalo. S ním jediným měl pocit, že na něm někomu záleží, že ho někdo potřebuje. Dokázal brát, ale nikdy nedokázal dávat nazpátek, byl sobecký, ale jemu na tom nezáleželo, bylo mu to fuk. Pro něj bylo důležité, aby ukojil své potřeby, potřeby jiných mu byly ukradené.<br /><br />Jeho společnost se konečně objevila. Vypadala hrozně, a ještě teď z ní bylo cítit alkohol. Pokud si ten blonďák myslel, že ho tímhle pro dnešek odradí, tak se šeredně spletl. Čekající pouze nakrčil nos a s ledovou maskou aristokrata, kterou měl na své tváři nasazenou každý den, drapl toho opilce za ruku a dotáhl ho do hotelu, jenž se nacházel přes ulici. Tam ho svlékl, hodil do sprchy a zapnul studenou vodu. Ze sprchového koutu se ozýval křik plný překvapení a nadávek, ale jeho to nezajímalo. On jen potřeboval, aby se probral, a aby byl schopný ho uspokojit. Když ho dotyčný konečně začal vnímat, vytáhl ho ze sprchy, ve vedlejším pokoji hodil na postel a několikrát ho ošukal. Jeho potřeby byly ukojeny a jedno srdce bylo opět rozervané na několik kusů.</div><div style="text-align:center">****</div><div>Když si všiml, že jeho spolužák opět není na svém místě, došlo mu, že dnes se opět sejde se svým milencem. Bylo mu hrozně, protože věděl, že jeho milovaná osoba bude zase trpět. Kdyby byl on na místě jeho milence, nepřipustil by, aby byl smutný, či skleslý. Snažil by se udržet ten překrásný úsměv na jeho tváři za každou cenu. Nesnášel, když se k němu jeho nejlepší přítel schoulil s uslzenou tváří, i když to byl jediný okamžik, kdy ho mohl mít tak blízko.<br /><br />Dalšího dne ráno zazvonil domovní zvonek. Ten zvuk se táhl tichem domu opravdu dlouho. Byl stejně tak naléhavý, jako důvod jeho návštěvy. A když konečně otevřel dveře, stál tam chlapec se slzami v očích. Opět bylo něco špatně. Na nic nečekal a vtáhl ho do dveří. Jakmile to udělal, ta smutná osůbka se rozvzlykala na plno, tiskla se k jeho hrudi a máčila mu svými slzami triko. A jeho srdce sevřel žal, nenáviděl tenhle okamžik stejně, jako člověka, který tohle všechno způsobil, i když neznal jeho identitu.</div><div style="text-align:center">****</div><div>Vysoký, inteligentní, všemi obdivovaný, prostě dokonalý. Takového ho všichni viděli. Skvělé výsledky ve škole a prezident studentského koncilu. Klidný a vyrovnaný. Takovým se zdál být. Jenže byl to skutečně on, nebo byl jen dobrým hercem s nečitelnou tváří?<br /><br />"Jsi tu sám?" otázka, kterou slýchával každý večer, co sem přišel. Otázka, která přerušila jeho myšlenky a donutila ho odvrátit oči od blonďatého chlapce, jenž sedával se smutkem v očích v rohu a pil.<br />"Teď už ne," odvětil, když spatřil nádhernou ženu s dlouhými plavými vlasy. Zdvihl bankovku a dal tak pokyn barmanovi, aby slečně nalil cokoliv, co si bude přát. Žena se usmála a přisedla si k němu.<br /><br />Když pozdě v noci odcházel z jejího domu, cítil pocit uspokojení a volnosti. Ještě na sobě cítil její doteky a oblečení bylo načichlé jejím parfémem. Jakmile vylezl po zahradním žebříku na balkon a odtamtud do svého pokoje, hodil věci na zem. Služky je ráno uklidí. V šeru pokoje se zadíval na pracovní stůl, na kterém ležely sešity s nevypracovanými úkoly, zítra na ně bude ještě času dost, bude mu stačit jen pár minut.</div><div style="text-align:center">****</div><div>Byl utahaný a nejraději by si lehl do své postele a spal, ale nemohl. A zrovna dneska muselo být plno lidí a druhý barman si vzal volno. Kdyby tolik nepotřeboval peníze, taky by si dal voraz. Když míchal koktejly, po očku sledoval jednoho ze svých zákazníků. Byl tu skoro každý večer, noc co noc tu vysedával v tom svém značkovém oblečení a sváděl ženy a muže už jen svou pouhou přítomností. Jak on mu záviděl. Taky tu chtěl jen tak posedávat, popíjet a ne pořád jen makat a makat, aby měl vůbec co do úst.<br /><br />"Domů, Deidaro?" ozvalo se za ním, když zamykal bar. Na moment zavřel oči a zhluboka se nadechl. Hlas svého šéfa znal velice dobře. Otočil se k němu a spatřil ho, jak se opírá o to své černé audi a propaluje ho svým pohledem. Deidara přikývl na souhlas.<br />"Nastup si," jednoduchá výzva, žádný příkaz. Mohl odmítnout, ale věděl, že tohle nebude zadarmo, vždycky dostal zaplaceno a on ty zatracený prachy potřeboval, aby mohl žít.</div><div style="text-align:center">****</div><div>"Sasuke," zamumlal ze spánku, zavrtěl se na posteli a pomalu otevřel oči dokořán. Místo vedle něj bylo prázdné. Rozhlédl se po pokoji, ale nikde nebyla žádná známka toho, že by tu s ním ještě někdo byl. Položil si dlaně na obličej a snažil se potlačit tu bezmoc, co mu vháněla slzy do očí. Copak to doopravdy nikdy neuvidí jeho spící tvář, nikdy se vedle něj nevzbudí? Musí to ukončit, prostě musí. Jenže při téhle myšlence ho zabolelo u srdce snad víc, než když trpěl normálně. Navíc se bál, že to nezvládne.<br /><br />Opatrně se posadil a bolestně sykl. Nejenže ho příšerně bolela hlava z toho, jak se opil, ale jeho zadek protestoval snad víc než kdy jindy potom, co se včera v noci stalo. Opatrně vstal a odšoural se do sprchy. Jakmile byl hotov, vyrazil za svou jedinou oporou.</div><div style="text-align:center">****</div><div>Cítil se skvěle. Nechal peníze za pokoj na recepci a vyrazil domů. Byly čtyři hodiny ráno a on toho zrovna moc nenaspal, ale i přesto se cítil skvěle. Dostal to, co potřeboval, měl jeho. Cítil na sobě jeho vůni, slyšel jeho vzdechy, cítil jeho doteky a taky moc dobře pořád viděl ty oči, oči plné smutku a zároveň takové lásky. Musel se nad tím ušklíbnout. Chtěl, aby mu ho bylo líto, ne vážně, ale nějak to nedokázal.<br /><br />"Kde jsi byl," tón hlasu jeho otce byl nazlobený. Seděl u stolu ve svém černém županu a upíjel kávu. Mladík si vzpomněl, že dnes vlastně odlétá na služební cestu, a proto je vzhůru už tak brzy ráno.<br />"U kamaráda, učili jsme se pozdě do noci a zaspali," zalhal s pokrčením ramen.<br />"Měl by ses učit sám, podívej na bratra, ten pomoc nepotřebuje," ušklíbl se jeho otec. Sakra, zase vytáhl Itachiho, toho dokonalého synáčka, který nedělá nic jiného, než že se zamyká ve svém pokoji a studuje.<br />"Já pomáhal jemu," odvětil na svou obranu. Copak má za potřebí doučování, či pomáhání s úkoly? Měl výborný prospěch a to se svým vlastním přičiněním, ne s pomocí někoho jiného, to nepotřeboval.<br />"Neměl bys pomáhat jiným, ztrácíš tím jen svůj čas na studium, zdržuje tě to."<br />Copak se mu nikdy ničím nezavděčí? Ať řekl, nebo udělal cokoliv, nikdy to nebude stačit.<br />"Jdi spát, nebo nevstaneš do školy."<br />"Ano otče, dobrou noc," zlehka se svému otci uklonil a odešel.<br /><br />Jakmile za ním zaklaply dveře pokoje, zůstal se vztekem v očích jen tak zírat zprázdna. Všechno, co za dnešní noc získal, všechen ten pocit klidu, bylo během toho krátkého rozhovoru s jeho otcem pryč. Bude ho potřebovat znovu, bude potřebovat znovu nabrat energii, pocit uspokojení.</div> http://narutoshounenai.blog.cz/1112/sit-zivota http://narutoshounenai.blog.cz/1112/sit-zivota Kapitolovky-Naruto Thu, 01 Dec 2011 11:11:34 +0100 <div>A je to tu, poslední díl:) já vim, že mi to trvalo dost dlouho, ale poslední dobou jsem vůbec neměla čas a netušila, jak to mám vlastně ukončit. Snad vám tenhle konec nepřijde tak divnej, jako mě:)</div><div><br /></div><div><em><strong>18.Část: Paparazi</strong></em></div><hr /><div>Bylo brzké ráno, když vyšel oděn do svého tmavě modrého županu ven a shýbl se pro srolované noviny, jež ležely na zemi před prahem jeho dveří. S dlouhým zívnutím došel do kuchyně a v poklidu se posadil za jídelní stůl. Uchopil šálek své ranní kávy a rozevřel noviny, aniž by se podíval na titulní stranu. Chvíli jimi listoval, přičemž upíjel tu tmavou tekutinu, načež ji vyprskl a rozkašlal se, když spatřil článek, nad nímž se tkvěl titulek: "Sasuke Uchiha zasnouben!" a pod ním byla obrovská fotka jeho a ženy s hnědými vlasy staženými do dvou drdolů. Nacházeli se zrovna ve zlatnictví a červeným kroužkem byl označen prstýnek stříbrné barvy, na který žena zrovna ukazovala.<br /><br />"Ahoj, Sasuke, co mám koupit jako svatební dar?" ozvalo se z druhého konce, když zdvihl zvonící mobil. Volal mu Naruto a překvapivě nezněl nijak naštvaně, spíš se zdálo, že ho to pobavilo.<br />"Mně stačí, když se mnou zůstaneš jako můj milenec," odvětil Sasuke, když se vzpamatoval a opřel se o jednu z kuchyňských stěn.<br />"A myslíš, že nám to tvoje žena dovolí?"zasmál se Naruto. "Jak že se vlastně jmenuje?"<br />"TenTen a myslím, že bude hodně tolerantní, máme totiž volný vztah."<br />"Teď vážně, kdo to vůbec je?"zajímalo jeho milence.<br />"Jedna z produkčních. Je to kamarádka a jen mi pomáhala něco vybírat," povzdychl si.<br />"A copak?" ozvalo se zvědavě.<br />"Něco pro jednoho člověka, který bude mít brzy narozeniny," odvětil mu.<br />"A jsem tím člověkem já?" zaznělo nadšeně.<br />"Nech se překvapit," protočil nad tím oči v sloup.<br />"Když do desátého je ještě dlouho," protáhl Naruto.<br />"Jsou to tři dny, Naruto, to vydržíš," ušklíbl se.<br />"Ty seš zlej," zamrmlal uraženě.<br />"Jop, ten nejhorší na světě," prohlásil pyšně.<br />"Přijdeš dneska?" zeptal se raději Naruto.<br />"Pokud ti na mě nebude vadit čekat do desíti večer, máme dneska dlouhé natáčení. Kvůli tomu incidentu s Karin jsme trochu pozadu."<br />"Dobře, budu tě čekat, zatím se měj," řekl Naruto, a pak zavěsil.<br /><br />"Pane Uchiho, pane Uchiho, je to pravda? Je ta žena na té fotografii Vaše snoubenka?"<br />"Pane Uchiho, pane Uchiho, kvůli ní se Vás Vaše bývala herecká partnerka pokusila zabít?"<br />"Jak se Vaše nová snoubenka jmenuje? Jak dlouho jste spolu?"<br />"Žijete spolu?"<br />Novináři jak z novin, tak televize se na něj sesypali hned před vchodem do studia a snažili se z té senzace, co se objevila ráno v novinách vytřískat, co nejvíc. Odmítal na ty pitomé otázky odpovídat, neměl na ně vůbec náladu, a tak se jen mlčky prodral mezi nimi a zbytek nechal na ochrance, která stála u vchodu.<br /><br />"Nevěděl jsem, že máš něco zrovna s TenTen, Sasuke, ty si ale tajnůstkář," poplácal ho režisér po rameni, když vešel do studia.<br />"Sakra, nic s ní nemám, ty šťouralové to zas jen pro jednou překroutili a teď mi tím otravují život," odfrkl si.<br />"Ale proč bys s ní jinak byl v tom zlatnictví?" povytáhl nechápavě obočí.<br />"Sháněl jsem tam dárek pro pro mě blízkou osobu a ona mi jen pomáhala," odvětil a promnul si kořen nosu.<br />"Aha, takže to byl dárek pro jinou ženu," bouchl si pěstí o dlaň.<br />"Ne," zavrčel Sasuke podrážděně. Měl toho všeho dost a nepěkně ho z toho začínala bolet hlava. "Měl to být dárek pro mého drahého přítele a TenTen neukazovala na prstýnek, ale náramek, který byl hned vedle. A teď už mi dejte pokoj, abych se mohl jít konečně připravit a mohli bychom začít natáčet, jsme ve skluzu, ne?" prskl nakvašeně a rázoval si to do kostymérny. Režisér za ním zůstal jen zaraženě hledět.<br /><br />Natáčení toho dne skončilo pozdě a Sasuke doopravdy nebyl v dobrém rozpoložení. Doufal, že až uvidí Naruta, že až ho přivine k sobě, až se bude mít kam schovat, před těmi otravnými pisálky, že mu bude hned líp. Vyšel ven, rozhlédl se kolem sebe a s oddychem, že má konečně pokoj, a nikdo se ho na nic neptá, došel ke svému autu a rozjel se od studia pryč.<br />"Ahoj, promiň, ale dřív to doopravdy nešlo," povzdychl si, když byl na místě a Naruto mu otevřel dveře.<br />"To nevadí, pojď," řekl Naruto s úsměvem a vtáhl ho dovnitř.<br /><br />Když dalšího dne ráno zapnul televizi, nestačil se divit.<br />"Sasuke?!" křikl a z koupelny, s ručníkem omotaným kolem svých boků vyšel černovlasý mladík. V ruce držel kartáček na zuby, který měl zastrčený v puse. Druhý muž, jenž na něj volal, pouze strnule ukázal na obrazovku televize, na které byl zrovna jeho dům, a před nímž se kupili lidé. V popředí stála růžovovlasá reportérka, kterou oba dva moc dobře znali ze školy.<br />"Hlásí se vám Haruno Sakura z pořadu Konoha stars. Nyní stojíme před domem, do kterého včera večer vstoupil Uchiha Sasuke. Hvězda několika reklam a filmů. Bydlí zde snad jeho snoubenka, anebo snad jiná žena, která uchvátila Sasukeho srdce?" říkala ona reportérka a poukazovala na Narutův dům.<br />"No to si dělaj prdel!" vyhrkl naštvaně Sasuke, když vytáhl kartáček ze svých úst. Víc naštvanej na ten pitomej bulvár a dění okolo sebe snad nikdy nebyl. Vždycky mu bylo fuk, že píšou o tom, s kolika ženami byl spatřen, a že díky tomu dostal i titul místní Casanova, ale teď měl chuť vraždit, Naruta do toho opravdu zatahovat nechtěl.<br />"Jdu to rozehnat," prohlásil klidně Naruto, i když ani jemu se tohle nelíbilo.<br />"P-počkej," řekl rozhozeně Sasuke, ale Naruto se k němu ani neohlédl. '<br />"Zalez, nebo zejtra na titulce bude tvá polonahá fotka," dodal a vydal se ke dveřím.<br /><br />"Někdo jde, někdo jde!" křičela Sakura a spousta dalších lidí nadšeně, když viděly, jak se otevírá vchod do domu.<br />"Může mi sakra někdo vysvětlit, co je to tu za hluk?" vystrčil hlavu ze dveří a oslepila ho salva záblesků z fotoaparátů.<br />"Počkat, to není Sasuke a ani žádná žena," pozastavila Sakura ostatní. Když si toho ti lidé všimli s očekáváním se na Naruta zadívali.<br />"Naruto?" prohlásila růžovovlasá žena překvapeně. "Ty tu bydlíš?" zeptala se inteligentně.<br />"Jo, a vy"-poukázal na všechny ty otravy kolem-"my tu narušujete ranní klid a pohodu," zavrčel nepříjemně. "Můžete mi sakra vysvětlit, co se to tu děje?"<br />"Já, dlouho jsem tě neviděla, páni, z tebe je ale fešák," začala mluvit a prohlížela si ho od hlavy k patě.<br />"K věci, Sakuro, o co tu jde?" zeptal se nepříjemně, její řeči od věci fakt poslouchat nechtěl.<br />Sakura nafoukla tváře, ale pak se toho chopila jako novinářka a šoupla mu pod nos mikrofon: "Včera večer k tobě přišel Sasuke, je to tak?"<br />"Nevim o čem to tu mluvíš," hrál Naruto mrtvýho brouka. "Se Sasukem jsme sice byli přátelé, ale naposledy jsem ho viděl na srazu třídy," pokrčil rameny. "Co teď dělá, není moje věc."<br />"Ty lžeš, Naruto, viděli jsme, jak sem včera jde," prskla nahněvaně Sakura.<br />"I kdyby, co je vám do toho? Tohle je můj dům, můj pozemek, a opravdu se mi nelíbí, že tu takhle brzo ráno o víkendu strašíte a budíte mi syna. Mám chuť na vás zavolat policii, takže buďto vypadněte po dobrym, nebo po zlým," blejsklo se mu v očích a bouchl za sebou dveřmi.<br /><br />"Páni, tak tohle se ti fakt podařilo," uchychtl se Sasuke, který už byl oblečený a veškeré dění sledoval v televizi. Ať žije přímý přenos.<br />"Odejdi prosím," řekl Naruto se sklopenou hlavou. "Až se to venku uklidní, tak prosím tě jdi."<br />"Cože?" nechápal.<br />"Už takhle si venku způsobil rozruch a já nechci, aby se tady ti novináři i nadále potulovali. Kaito je malý a přílišná pozornost by mu mohla ublížit, a to já nedopustím. Počkáme pár dní, než se to uklidní…"<br />"Naruto, to snad nemyslíš vážně?..."<br />"Sasuke, prosím," zdvihl k němu oči. Bylo vidět, že mu to také není po chuti, ale musel to udělat.<br />"Dobře," povzdychl si Sasuke. "Snad to nebude trvat dlouho."<br /><br />Novináři se asi po týdnu uklidnili. Naruto se celou tu dobu neozýval a vůbec nebral Sasukeho telefony a ani neodpovídal na smsky. Říkal si, že je to v tuhle chvíli asi lepší, muselo ho to zaskočit, ale jakmile se vše dalo zpátky do původního stavu, Naruto se i nadále neozýval. Když se chtěl za ním další den-už nevydržel prostě jen tak čekat-objevil ve své schránce dopis.<br /><em>"Ahoj Sasuke,<br />vím, začínat slovy ahoj zrovna v této situaci je trochu zvláštní, ale nevěděl jsem co napsat a slova jako milý, drahý apod. mi přišly až příliš banální. Celý týden jsem přemýšlel a myslím, že bude lepší, když se teď nějaký čas neuvidíme. Vím, už znovu se k tobě otáčím zády, utíkám pryč, ale je toho na mě trochu moc a potřebuji se se vším srovnat. Stejně jako tenkrát se mi ani teď neodchází snadno. Než jsem se vrátil, vůbec jsem si nepomyslel, že bychom někdy opět mohli být spolu, ale ty jsi mi dal novou šanci a pak další a další. Doufám, že až se znovu setkáme, až se náš osud znovu proplete, že tu pro mne ještě budeš. Vím, jsem sobecký, a také vím, že to není tvá povinnost, ale prosím, počkej na mě, dej mi ještě jednu šanci. Miluji tě a nechci tě ztratit<br />navždy tvůj<br />Naruto."<br /></em>"Ten idiot," povzdychl si Sasuke, zmačkal ten kus papíru a rychle vyrazil pryč od svého domu.<br /><br />"Tak kde je?" vyhrkl netrpělivě Sasuke, když delší dobu držel domovní zvonek a konečně se ve dveřích objevil hnědovlasý mladík.<br />"Kdo?" povytáhl zmateně obočí. Uchiha ho zaskočil, a tak mu to tak rychle nemyslelo.<br />"Naruto, kdo jinej?" protočil oči v sloup.<br />"On není s tebou?" doopravdy nechápal, o co jde.<br />"Kdyby byl, tak bych se tě asi neptal," zavrčel.<br />"Hele klid, jo, já fakt nevim, o čem to tu mluvíš."<br />"Naruto zmizel, zase. Ráno mi od něj přišel dopis, a když jsem jel k němu, dům byl k pronajmutí a už se kolem točili zájemci."<br />"Tak to doopravdy nevím," pokrčil rameny.<br />"Kibo, vím, že si o něm věděl tenkrát a určitě víš všechno i teď. Řekni mi, kde je," začínal ztrácet trpělivost.<br />"Promiň, Sasuke, ale doopravdy nevím, kde by mohl být, nevěděl jsem ani, že opět odjel. Prostě se mi nezmínil."<br /><br />Uběhly dva roky. V místním parku naproti sobě stáli dva muži. Jeden byl vyšší s delšími černými vlasy a jeho temné oči propalovaly menšího, blonďatého, který měl oči jako studánky. Bylo jejich osudem se znovu setkat, jejich cesty se znovu zkřížily.</div> http://narutoshounenai.blog.cz/1111/cesty-co-se-krizi-18-18 http://narutoshounenai.blog.cz/1111/cesty-co-se-krizi-18-18 Kapitolovky-Naruto Mon, 14 Nov 2011 19:17:52 +0100 <div>Nakonec se to tu přeci jen objevilo, fakt jsem před nějakými třemi dny nevěřila, že to někdy dopíšu, fakt jsem si myslela, že to skončí zapomenuté jako spousta mých chvilkových zkratových nápadů, ale ono se to nakonec probojovalo až dokonce:D No nic, název jako vždy od věci a povídka no, nápad se mi líbil, zpracování už trochu horší, ale tak nějak jsem přece jen napsala, co jsem chtěla, a proto je to tu. Jinak mám rozepsaný ještě další část Našeho pouta, ono vy už stejně asi nevíte o co go, a i když to mám tak nějak promyšlený, nějak se k tomu ne a ne dokopat, ale to možná dalším časem přijde:D<br /><br /><em><strong>Já jsem já<br /></strong></em></div><hr /><div>Miloval jsem na něm všechno. Jeho aroganci, nezájem o nic, kromě mě, tu jeho nespoutanost a volnost. Dalo se říct, že Sasuke Uchiha, byl muž rozmazlený penězi a bohatstvím své rodiny bez svého vlastního přičinění. A já si to užíval. Tahal mě všude sebou, užíval si se mnou ten nespoutaný život, který miloval stejně jako já. Hádali jsme se, pošťuchovali se a milovali se, kde se jen dalo. Vždycky jsem se k němu zezadu tiskl, když jsme jeli na jeho motorce a užíval si jeho blízkost. On byl pro mě bůh. Měl jsem neskutečné štěstí, že jsem ho měl a on mi říkával, jak mu je se mnou skvěle. On na city prostě nebyl, měl je, ale neprojevoval je, a mě to tak vyhovovalo. Líbila se mi jeho žárlivost vždycky, když se na mě podíval někdo jiný, a přitom jsem to byl já, kdo si ho musel víc hlídat, kdo ho musel stále překvapovat, ze strachu, abych mu nezevšedněl. Byl jsem to já, kdo se na něj upínal, kdo k němu přilnul.<br /><br />"Děje se něco? Vypadáš, jako kdybys mě chtěl spořádat," zasmál jsem se a šťouchl mu prstem do odhalené hrudi.<br />"Taky, že chci," ušklíbl se a vrhl se na mě.<br />"Počkej, počkej," snažil jsem se ho zastavit zadýchaně, když mě líbal na krku a určitě tam zase vyráběl jeden ze svých cucfleků. Řeknu vám, že jsem pořád vypadal jako dalmatin. Nikdy si tuhle značku neodpustil a já jich měl po celym těle snad stovky. "Vždyť už jsme to dělali dvakrát," pronesl jsem ztěžka.<br />"No a? Stále to nebylo dost," pokrčil nezaujatě rameny. "Tamto byl jen předkrm a hlavní chod, kde mám zákusek?"<br />"Ty seš nenasytnej," povzdychl jsem si. "Zejtra nebudu moct chodit, nemluvě o tom, že si ani nesednu," zabručel jsem.<br />"A vážně chceš teď přestat?" zeptal se, a přitom mi jakoby nic přejel dlaní po rozkroku. Sykl jsem slastí a musel jsem se zamyslet. Můj vzdor zeslábl a on si toho všiml. Aby ho odstranil úplně, promnul mi ho s větší vervou. "Ty seš nehoráznej bastard," vzdychl jsem, stáhl ho na sebe a razantně ho políbil. Tím dostal souhlas, že mě může šukat, jak je mu jen libo. Měl na mě nehoráznej vliv a on to věděl. Rád toho využíval a já ho rád nechal. Proč mu přeci jen nedopřát trochu té zábavy a vlastně ji tak neposkytnout i sobě?<br />"Roztáhni nohy," zašeptal mi do ucha a pošimral mě v něm jazykem. Milerád jsem mu vyhověl, udělal jsem, jak mi řekl a on se mi mezi ně nasáčkoval. Začal se mě dotýkat všude možně, líbali jsme se, a já mu mezitím masíroval penis, abych ho znovu navnadil, i když on to zrovna dvakrát nepotřeboval. Na chvíli se ode mě nakonec odtrhl, uchopil mou ruku, která stále svírala jeho ptáka, a donutil mě si ho navést k mému otvoru. Pomohl jsem mu ho do sebe zasunout a zasténal neskutečnou slastí. Byl jsem dostatečně roztažený už z předchozích souloží, takže to šlo hladce a bezbolestně. Začal do mě přirážet a já nezadržitelně sténal.<br /><br />"Ahoj," plácl mě po zadku a já na něj nebezpečně zavrčel. Včera jsme to fakt přehnali a já měl teď zadek kvůli němu v jednom ohni.<br />"Nazdar," odvětil jsem nakonec nedůtklivě a s bolestným zaskučením jsem si sedl na barovou stoličku vedle něj. A on se jen pobaveně culil. Měl jsem fakt chuť ho něčím přetáhnout, ale pár panáky si mě udobřil. Navíc lákavá představa nočního života s ním mě donutila se na něj zase pověsit, jako jsem to dělával vždycky. Nebránil se a bavil se nad znechucenými poznámkami nějakých chlapů v baru, kterým se to nelíbilo. Vždycky je ještě dorazil poznámkou: "Ani nevíte, o co přicházíte. Tenhle kluk je v posteli pěkný číslo a rozhodně dokáže uspokojit víc, než kdejaká ženská. On ví jak na to," vždycky se přitom tak nějak jakoby zasnil, a pak si přivlastnil moji pusu a začal ji vymetat svým jazykem. To už na ty chlápky bylo moc, nechali peníze na baru a odešli.<br />"Zase mi odháníte zákazníky," povzdychl si s kroucením hlavy culíkatý barman.<br />"To víš Shikamaru, nemůžem si pomoct, láska je láska," zamyslel jsem se nahlas. Shikamaru byl můj kámoš už od střední. Byl děsně chytrej, dokonce mu to leckdy pálilo víc jak kdejakému senseiovi, ale on se rozhodl založit si bar a obsluhovat tam.<br />"Jak problematické," protočil oči v sloup.<br />"Říkal jsi něco, lásko," objala ho kolem krku jeho přítelkyně Temari a políbila ho na tvář. Byl to zvláštní pár, ona byla taková ta usměvavá, pohodová holka, jež překypuje energií a on kluk bez výrazu, jenž vypadal, že si brzo někde ustele, takovej ten trochu nudnej patron. A přesto jim to neskutečně klapalo, doplňovali se navzájem.<br />"Jen, že je láska problematická," odvětil jí klidně a věnoval se přitom dál utírání jedné z mnoha sklenic.<br />"Ale neříkej, včera sis nestěžoval," mluvila k Shikamarovi a přitom na nás mrkla. Oba jsme se uchechtli a Shikamaru si povzdychl: "No neříkal jsem to?" Sasuke se pouze ušklíbl a já se začal naplno smát. Byla to prostě taková ta vtipná dvojka, co vždycky zvedne náladu.<br /><br />Bylo to divné. Sasuke mi místo obvyklého zavolání, poslal jen smsku a navíc po mně chtěl, abych se společensky oblíkl. Napadlo mě, že se opil, anebo si něčeho šlehl, ale proč ne, třeba se mnou chce zase pobuřovat lidi v nějakém nóbl podniku a chovat se nepřípustně. V mé skříni se bohužel nenašlo nic jako sako či vůbec nějaké společenské kalhoty, a tak jsem na sebe natáhl lepší džíny a bílou košili, kterou jsem měl snad naposledy na maturiťáku. Hold to bude muset stačit.<br /><br />"Auto?" podivil jsem se, když místo obvyklé černé Yamahy, přijelo černé BMW. Navíc Sasuke měl na sobě černé sako, pod ním bílou košili a snad i na míru šité černé kalhoty a společenské boty. Prozatím jsem to neřešil, ale když jsme vešli do té luxusní restaurace, připadal jsem si vedle něj doopravdy jak póvl a vlastně, já tam celkově vůbec nezapadal.<br />"Sasuke, nemyslim si, že tohle je pro nás dva zrovna dvakrát vhodné místo," naklonil jsem se k němu. On však vypadal, že mě moc neposlouchá, neodpověděl mi totiž, a když k nám přišel číšník, nahlásil mu rezervaci. Posadili jsme se a mlčky se dívali do jídelního lístku. Z těch cen mi přecházely oči kolem. Vůbec jsem nechápal, co se to děje.<br />"Nechápu to," prohlásil jsem nakonec. To ticho bylo divný. Jindy jsme se smáli, i když Sasuke takovým tím arogantním smíchem, bavili se o motorkách, filmech, nebo mi šeptal do ucha nějaký ty prasečinky, ale teď bylo ticho a to mě deptalo. "O co ti jde?"<br />"Potřebuju si s tebou promluvit o dost důležité věci," odvětil vážným hlasem a stejně tak se na mě i zadíval.<br />"Abych pravdu řekl, děsíš mě," řekl jsem opatrně. Začínal jsem si říkat, že raději vlastně důvod nechci znát.<br />"Děkuji," poděkoval číšníkovi, který nám právě přinesl vodu a víno, nalil nám z obojího každému do dvou sklenek, a pak odešel.<br />"Já, děsí to tak trochu i mě," přiznal. Položil jsem menu a zadíval se přímo na něj. "Víš, že můj otec vlastní jednu z největších firem v Japonsku," pokračoval. Přikývl jsem. "No a teď měl infarkt," povzdychl si.<br />"Je to s ním vážné?" zděsil jsem se.<br />"Ne, už je mimo nebezpečí, ale…" odmlčel se.<br />"Ale co?" nutil jsem ho pokračovat. Vážně jsem se začínal bát, co mi řekne.<br />"Musí zůstat v klidu a firma tak potřebuje nového ředitele."<br />"Neříkej mi, že…"<br />"Ano, Naruto, tím ředitelem se stanu já."<br />"Ale to…Co Itachi?" byl jsem zaskočený. Itachi byl Sasukeho starší bratr a tudíž to měla být jeho povinnost.<br />"Ten bude řídit pobočky v zahraničí, na mě zbývá tuzemský trh."<br />"Takže, to teď na mě budeš mít míň času, nebo, co sleduješ touhle večeří?" zeptal jsem se a zatnul pěsti v klíně. Začal mě polévat pot a trochu jsem se třásl napětím a nejistotou.<br />"Nevím, Naruto. Potřebuju to s tebou nejdříve probrat. Nechtěl jsem udělat rozhodnutí sám. Jde o to, že teď už nemůžu vést život, jaký jsem vedl do teď."<br />"Takže to se teď musím skrývat? Být s tebou tajně?"<br />"Ne, to ne, Naruto. Má rodina o tobě ví, to přeci víš sám, jen…"<br />"Jen co?"<br />"Jako se budu muset změnit já, budeš se muset změnit i ty."<br />"To jako potlačit sebe sama a chovat se jako uhlazený hošík?" vykřikl jsem trochu víc nahlas.<br />"Pšt, uklidni se," zamračil se. Přitáhl jsem na nás trochu víc pozornosti a já si uvědomil, proč Sasuke vybral tohle místo, neměl jsem dělat scény. Moc dobrý tah. "Já si tohle nevybral," pokračoval.<br />"Možná ne, ale strašně lehce se tomu podřizuješ," namítl jsem.<br />"Naruto, narodil jsem se do vážené rodiny a to znamená mít určité povinnosti. Nemůžu dopustit, aby otec měl další infarkt a mohl tak umřít!" řekl rozhněvaně.<br />"Dobře, to chápu, ale proč se nutně musim změnit já?" nechápal jsem.<br />"Protože jsi tak trochu obhroublejší a můj partner mě musí reprezentovat," ta jeho slova mě celkem ranila. Na jednu stranu jsem ho chápal, ale potlačit sebe sama, být někým jiným jen, aby se o tom nikde nepsalo v novinách. Nikdy se nestaral o to, co o něm píšou, Fugaku Uchiha, jeho otec, byl úspěšný i přesto, že jeho syn je takový jaký je, a teď ten syn chce, abych se mu podřídil jen proto, že se bojí o reputaci?<br />"Promiň, ale já ze sebe neumim udělat jinýho člověka," omluvil jsem se upřímně a doufal, že to pochopí. Že to, co teď říkal, myslel jen jako návrh, že se přizpůsobíme sobě navzájem.<br />"Pak asi bude lepší, když si dáme pauzu a ty si to necháš projít hlavou," vyšlo z jeho úst a vyrazilo mi to dech. Opravdu to myslel vážně?<br />"Si blbec," prohlásil jsem nevěřícně. "Zdá se, že jsem tě neznal, tak jak jsem si myslel," zašeptal jsem smutně.<br />"Takže, tohle je konec?" položil mi s pozdviženým obočím otázku, kterou jsem nikdy nechtěl slyšet a teď tu byla,.<br />"Zdá se," připustil jsem s bolestí v hlase. "Promiň, ale už musím jít," vyhrkl jsem, rychle jsem vstal a vyběhl pryč. Málem jsem srazil číšníka, který šel právě k našemu stolu pro objednávku jídla. Zamumlal jsem omluv a byl pryč. Ještě jsem matně slyšel, jak Sasuke zavolal mé jméno, ale já ho ignoroval.<br /><br />Doma jsem práskl dveřmi, skočil do postele a objal polštář. Kolíbal jsem se s ním dopředu a dozadu a snažil se zadržet slzy. Proč bych brečel? Vždyť se nic nestalo. Namlouval jsem si to dlouho, ale stejně jsem věděl, že je to špatně. Vždyť to sakramentsky bolelo a srdce se mi tříštilo snad na úplně miniaturní kousíčky a ty ještě na menší. Měl jsem sakra depku.<br /><br />Další den jsem skončil u Shikamara v baru a lil tam do sebe jednu skleničku za druhou. Byl jsem podrážděný a na každou Shikamarovi, nebo Temarinu otázku ohledně Sasukeho, jsem zavrčel. Když jsem měl v sobě už nějakýho toho osmýho panáka, moje nálada, álá táhněte všichni k čertu, se změnila na depresivní a já začal pofňukávat v Temarině objetí.<br />"J-já t-to nechápu," můj hlas byl napůl opilecký a napůl vzlykavý. "V-vždyť všechno bylo tak fajn," popotahoval jsem a cítil se hrozně zraněně a o to víc ubožeji. Vždycky jsem si hrál na drsnýho týpka a teď tu vzlykám jak nějaká baba, do výstřihu svý kamarádky. Kdybych byl hetero, nebo bi, určitě bych si to užíval, ale takhle mě to mělo jen ukonejšit a cítit se v bezpečí.<br />"Naruto, to bude dobrý. Určitě si to oba urovnáte v hlavě a najdete si k sobě cestu," hladila mě po vlasech a já si přál, aby měla pravdu.<br /><br />Utekl rok a nějakej ten měsíc a nic se neurovnalo. O Sasukem jsem nevěděl od tý poslední večeře nic. Odmítal jsem číst noviny, či se dívat na zprávy ze strachu, že bych ho tam mohl vidět a já bych mohl znovu propadnout zoufalství. Pracoval jsem na jedné z benzínek. Na té, co jsem pracoval původně, jsem se seznámil se Sasukem , a proto jsem tam nechtěl zůstávat. Měl jsem zrovna na starosti myčku, když přijel luxusní sporťák. Vystoupil z něj muž s dlouhými hnědými vlasy, asi tak kolem třiadvaceti, což byl věk, který odpovídal tomu mému a přistoupil ke mně.<br />"Dobrý den," pozdravil mě.<br />"Dobrý," přikývl jsem. "Tak, co to bude?"<br />"Umýt a navoskovat, prosím," pousmál se.<br />"Ok," řekl jsem na souhlas. "Tak s tím zajeďte dovnitř," pokynul jsem mu a on tak učinil.<br /><br />Když bylo hotovo a on měl zaplaceno, zastavil s tím fárem u mě a stáhl okýnko. Vykoukl ven a natáhl ke mně ruku s vizitkou.<br />"Kdybys měl někdy čas, tak určitě zavolej," mrkl na mě.<br />"Balíte mě tu snad?" pozdvihl jsem obočí. Dřív bych mu na tu nabídku hned kývl, ale pořád to bolelo a já si nebyl absolutně jistej, jestli tohle chci. Přeci jen, se Sasukem jsme spolu byli dlouho a ten rozchod se na mě dost podepsal.<br />"A co když ano?" pousmál se.<br />"Pak tedy nemám čas. To víte, jsem tu novej a moc volnýho času si teď dopřávat nemůžu," pokrčil jsem rameny.<br />"Tak to tu v tom případě budu muset koupit, abys měl volných chvilek, kolik bys chtěl," nevzdával to. Překvapeně jsem zamrkal, myslel to vážně, nebo si ze mě jen utahuje?<br />"Děláte si ze mě srandu?" zamračil jsem se.<br />"Ne," odvětil s andílkovským úsměvem. "Pokud mě teď odmítneš, kvůli nedostatku času, tak to udělám," zamyslel se.<br />"O co Vám jde?"<br />"O jednu schůzku," pokrčil rameny. "Co můžeš ztratit? Když se ti to nebude líbit, už se nemusíme vidět a pokud ano, tak tím líp, ne?"<br />"Já jen nechápu, proč se tak moc snažíte."<br />"Díval ses někdy na sebe do zrcadla? Navíc, jsi správně tvrdohlavý, a to já mám rád," zazubil se. "Tak? Dáš mi košem, nebo se nade mnou smiluješ?" zeptal se s nadějí.<br />"Dobře, vezmu si od Vás tu vizitku a rozmyslím si to," slíbil jsem nakonec a vzal si od něj tu malou kartičku. "Hyuuga Neji," přečetl jsem si jeho jméno. "To už jsem někde slyšel, vy jste přece…" nedořekl jsem, protože už by mě stejně neslyšel. Vytůroval totiž motor a rozjel se pryč. Asi nechtěl slyšet další námitky a já si nebyl tak jistej, že jsem udělal správně, když jsem mu dal alespoň malou naději. Páč Hyuuga Neji, byl majitelem pár poboček ze sítě Hyuuga corporations a jedním z hlavních dědiců svého strýce, jako jediný mužský potomek jejich rodu.<br /><br />"Jste tu zas," řekl jsem překvapeně, když přijel znovu po čtyřech dnech.<br />"Potřeboval jsem natankovat a ty jsi mi nezavolal, tak jsem si řekl, že se stavím tady."<br />"Já, omlouvám se, že jsem nezavolal, ale…" nemohl jsem najít vhodná slova, jak se mu omluvit.<br />"Vyděsilo tě, kdo jsem?" zeptal se vědoucně.<br />"Jo," přikývl jsem. "Víte, už jsem jednou chodil s někým jako Vy a skončilo to, kvůli našemu rozdílnému pohledu na chování ve společnosti."<br />"Nutil tě změnit se?"<br />"Pálí Vám to," uchechtl jsem se.<br />"Proč myslíš, že budu stejný jako on? Neznáš mě a už mě odmítáš? To od tebe není hezké," povzdychl si naoko smutně. Musel jsem se nad tím jeho výrazem pousmát. Opravdu nevypadal špatně, jak na pohled, tak i podle chování. Byl to sympaťák, to se musí nechat.<br />"Dobře, tak pokud máte čas, za dvacet minut tu končím," rozhodl jsem se nakonec dát mu šanci.<br />"Jen si zavolám a čas mít budu," usmál se.<br /><br />"Zrušil jsi schůzku s klientem jen kvůli mně?" vykulil jsem nevěřícně oči. Navrhl mi tykání a já to s radostí přijal, protože mi bylo blbý pořád mu vykat.<br />"Není tak důležitý," pokrčil rameny a napil se vína. "Navíc, pokud jsme pro něj tak důležití, jak se tváří, tak mu přesunutí schůzky vadit nebude."<br />"Ale mohl jsi jednoduše říct, že nemáš čas a dohodli bychom se na jindy," řekl jsem spěšně.<br />"Ale já tě chtěl vidět," pokrčil rameny a uchopil mě za ruce.<br />"Děkuju," sklopil jsem hlavu a doufal, že se nečervenám. Vypadal bych totiž trapně. Choval se ke mně opravdu hezky a já si začínal myslet, že bych se konečně díky němu mohl přes Sasukeho přenést. I přes naše sociální rozdíly jsem věděl, že jemu mé výpadky ve slušném chování vadit nebudou.<br /><br /> Tři měsíce uběhly od našeho setkání a byli jsme oficiálně spolu. Zatím jsme spolu nespali. Po Sasukem jsem sice měl pár známostí na jednu noc, ale s Nejim ve mně bylo něco špatně. Ani nevim, jestli jsem měl strach z toho, že by mě mohl opustit, anebo že se to s ním vyvíjí tak vážně, ale nějakej ten strach tam prostě byl. Ale to teď pro mě důležité nebylo. Poprvé jsme se spolu měli objevit na veřejném večírku, teda Neji mě na jeden takovej ukecal, a dokonce mi na něj pořídil i vhodné oblečení. Absolutně po mě nechtěl, abych se navlíkal do nějakýho smokasu, ani on si žádnej nebral, ale společenský oblečení se zas na druhou stranu vyžadovalo, a tak mě oblíkl do bílé košile, černé vestičky bez zapínání a dostal jsem i černé společenské kalhoty a lakýrky. Přes krk jsem dostal tmavě modrou kravatu, která přecházela až do černé barvy a bylo hotovo. Byl jsem nervózní, ale rozhodně jsem nehodlal vzít nohy na ramena, i když jsem měl opravdu velkou chuť to udělat. Ale už jsem to Nejimu slíbil, a tak jsem tam s ním jít musel.<br /><br />Opět jsem se cítil nesvůj, ale rozhodně to nebylo tak hrozné, jak v tý restauraci. Byl jsem zaháknutý do Nejiho rámě a on mě prováděl mezi lidma. Když se s některými pozdravil, tak mě představil, chvíli si povídali a šlo se dál. Abych pravdu řekl, moc mě to nebavilo a hlavně jsem ani nevěděl, o čem se bavěj. Ekonomika a všechno, co se jí týkalo, šlo mimo mě.<br />"Jsi v pořádku?" otočil se na mě Neji asi po sedmém člověkovi<br />"Víš, moc mě to tu nebaví," přiznal jsem s povzdychem.<br />"Neboj, za chvíli to tu bude zábavnější, teď je to jen o tom, aby si hosté mezi sebou popovídali o obchodě, a pak se bude pít a tančit," povzbudil mě.<br />"A není tady něco k pití už teď?" zeptal jsem se nadějně. Věnoval mi úsměv.<br />"Jistěže, žádný problém," přikývl. "Co bys chtěl?"<br />"To je tak nějak jedno, hlavně něco," mrkl jsem na něj.<br /><br />Jen co Neji odešel, zaslechl jsem za sebou hlas, který jsem doufal, že už neuslyším: "Naruto," vyslovil někdo mé jméno překvapeně a já ztuhl. Otočil jsem se a zůstal zaraženě hledět na Sasukeho Uchihu.<br />"Proč já," pomyslel jsem si zdrceně. A pak mě upoutal pohled na krásnou, dlouhovlasou blondýnu, zaháknutou za jeho pravou ruku.<br />"Nepředstavíš nás, Sasuke?" zeptala se a prohlížela si mě zvědavým pohledem, chtěl jsem pryč.<br />"Oh, jistě," vzpamatoval se Sasuke a přestal na mě tak zírat, stejně jako já na něj. "Tohle je Uzumaki Naruto a tohle je…"<br />"Yamanako Ino, jeho snoubenka," představila se spěšně a natáhla ke mně ruku. Prkenně jsem jí ji stiskl a vyloudil na své tváři lehký úsměv.<br />"Těší mě," dostal jsem ze sebe a snažil se, aby to vyznělo co nejvěrohodněji. To zjištění mě zasáhlo jako čistý blesk.<br />"Oh, Sasuke, omluv mě na chvilku, tamhle vidím Hinatu, potřebuju s ní něco probrat," líbla Sasukeho na tvář a odběhla za tmavovlasou dívkou, jež byla Nejiho sestřenicí.<br />"Dlouho jsme se neviděli," řekl mi nakonec. Já jen přikývl. "Chtěl jsem se ti nějak ozvat, ale nevěděl jsem, jestli můžu."<br />"Je dobře, že ses neozval, akorát by to víc bolelo," pokrčil jsem rameny a díval se někam do strany, aniž bych věděl na co. Bylo mezi námi něco tíživého a nepříjemného, nechtěl jsem si s ním povídat, ale něco mě nutilo tu zůstat a bavit se s ním.<br />"Je zvláštní tě zase vidět."<br />"Jo," povzdychl jsem si. Konverzace vázla a já vůbec nevěděl, o čem mluvit. Dřív toho bylo tolik, a teď jsme neměli nic.<br />"Víš, chyběl jsi mi," pokračoval a já se na něj podíval. Chtělo se mi říct: "Opravdu?" takovým tím nadějným hlasem, ale to bych se ponížil.<br />"Jo, to ty mě taky. A co ta tvá snoubenka?" odvrátil jsem raději konverzaci jinam.<br />"Je fajn."<br />"Fajn?" podivil jsem se, že řekl jen tohle. "Určitě musí být bohatá a distingo…, distingu….," zamotal se mi jazyk.<br />"Myslel jsi distingovaná?"<br />"To je fuk, prostě nóbl."<br />"Mohl jsi to být ty," poznamenal.<br />"Ne nemohl. Já jsem totiž já a měnit to nechci. Navíc je tu člověk, který mě má rád takového jaký jsem, a který mě nechce měnit."<br />"To bych ho rád poznal…"<br />"Ah, Naruto, tady jsi," přišel Neji právě včas. "Sasuke Uchiha? Vy se znáte?" podivil se, když si všiml, s kým se to vlastně bavím.<br />"Trochu," odvětil jsem mu, převzal sklenku se skotskou a rychle z ní upil. Svůj vztah se Sasukem jsem teď rozebírat nechtěl a už vůbec ne s Nejim a před samotným Uchihou, no Sasuke na to měl asi trochu jiný názor, páč klidně řekl: "Chodili jsme spolu," a upil ze své sklenky se šampaňským. Vrhl jsem po něm nevěřícným pohledem a skotskou do sebe kopl naráz.<br />"Aha," přikývl jen s pochopením Neji a já byl rád, že on to dál nerozebíral.<br /><br />Bylo to tak strašně divný, stát tam zrovna s těmihle dvěma a poslouchat je, jak se klidně baví o práci. Omluvil jsem se jim a rychle se od nich vzdálil. Odchytil jsem si prvního číšníka, co šel kolem a sebral mu celý tác s pitím, který nesl. Pár lidí se na mě nevěřícně zadívalo, ale mě to bylo fuk. Lil jsem do sebe jednu skleničku za druhou, a když bylo prázdno, začal jsem se ohlížet po dalších. Mé jednání nemohlo dopadnout jinak, než že jsem úplně pod obraz spadl k zemi a začal se nehorázně smát. Lidé kolem mě si začali šuškat a pohrdavě na mě shlíželi, a já tam jen tak seděl a přiopile se hihňal.<br />"Naruto," ozývalo se jakoby z dálky. Zamžoural jsem na tu černovlasou skvrnu a znovu se zahihňal.<br />"Sasuke," vyškytl jsem jeho jméno a namáhavě se dotkl dlaní jeho tváře. "P-Pořád jsi šukézní," přivřel jsem oči a pokusil se dostat na kolena. Když se mi to podařilo, zlehka jsem se k němu naklonil. Ani nevím, jestli jsem na něj chtěl jen líp vidět, nebo ho políbit, ale to v tu chvíli nebylo podstatné, alespoň pro mě ne.<br />"Jsi opilý, pojď, pomůžu ti vstát," povzdychl si, uchopil mě za ramena a pomalu mi pomohl na nohy. Jakmile však viděl, že stát fakt nedokážu, a že se znovu kácím k zemi, uchopil mě do náruče a za upřených pohledů mě nesl k hlavnímu vchodu, pryč z budovy.<br />"Myslím, že tohle je moje práce, Sasuke," objevil se u nás Neji.<br />"Neji," zamumlal jsem s úsměvem a natáhl k němu ruce. Když jsem však skončil v jeho náručí, veškeré to veselí spojené s opojením z alkoholu, tak nějak vyprchalo a já se cítil prázdný. Všechno kolem mě se začalo motat, a tak jsem zavřel oči a pomalu usínal.<br /><br />"Au, moje hlava," sykl jsem, když jsem se vzbudil. Na hodinách blikal čas 3:26 ráno, což znamenalo, že z toho večírku jsme museli přijít hodně brzy. Aby ne, když jsem se stihl během nějaké hodiny zlít. A v tu chvíli mě bodlo svědomí, určitě jsem Nejimu musel způsobit neskutečné společenské faux pa. Rozhlídl jsem se kolem a zjistil tak, že se nacházím u něj v ložnici, v jeho posteli a pouze v trenýrkách. I když jsem měl hlavu jako střep, nemohl jsem si jen tak dál vylehávat. Trápilo mě špatné svědomí, a tak jsem se odšoural do předsíně, a pak dál do obýváku. Našel jsem ho sedět na gauči, v ruce měl rozečtenou knihu a upíjel ze sklenice s brandy, nebo jiným alkoholem.<br />"Jsi vzhůru?" konstatoval s podivem, když mě zaregistroval. Posadil jsem se vedle něho, opřel si hlavu o jeho rameno a zavřel oči, abych aspoň trochu přemohl to bolavé bodání vystřelující mi do mozku.<br />"Promiň za to, co se tam stalo, netuším, co to do mě vjelo," omluvil jsem se kajícně.<br />"Sice jsem nečekal takový extrém, ale nevadí, chápu tě," řekl nevzrušeně a jemně mě pohladil ve vlasech.<br />"Nevadí?" podivil jsem se a zdvihl hlavu. "Ztrapnil jsem tě před vlivnýma a známýma lidma, a tobě to nevadí?" pozdvihl jsem obočí.<br />"Naruto, neříkám, že to, že ses tam opil je správné, ale stalo se a už to nezměním, navíc ses mi omluvil, a to mi stačí. Díky tomu vím, že si uvědomuješ, že ses zachoval špatně. Mám tě rád, a jestli k tobě takovéto kiksy prostě patří, tak to beru."<br />"Uvědomuješ si vůbec, co říkáš? Neji, uvědomuješ si vůbec, že by tě tohle mohlo stát obchody a já nevím co všechno?"<br />"Naruto, pokud ti lidé se mnou přestanou spolupracovat jen na základě nějakých těch společenských škobrtnutí, tak potom jsou to jen obyčejní blbci. Pokud by neoddělovali práci od normálního života, pak by to byli jen obyčejní snobové, s kterými bych ani nechtěl mít nic společného."<br />"Neji, to říkáš teď, ale zkus si představit, že by se tak stalo, ztratil bys prestiž a spousty peněz!" vyhrkl jsem.<br />"Ne, nestalo, Naruto. Já věřím ve své podnikatelské schopnosti a věřím také v sílu své firmy," pousmál se na mě.<br /><br />Ten večer jsem pochopil všechno, a k tomu patřilo i to, že jsem byl naprostý blbec. I když mě měl Neji rád a záleželo mu na mně, já jsem patřil jinam, k někomu jinému. Proto, když se ráno probudil, našel na posteli vedle sebe místo mého nahého já, pouze složený papír s omluvným vzkazem na rozloučenou, který vše vysvětloval.<br /><em>"Drahý Neji,<br />jsem velice rád, že jsi vstoupil do mého života. Otevřel jsi mi oči a dal mi novou naději. Díky tobě jsem pochopil, jak moc důležité je věřit v sebe sama. I když ta noc, kterou jsme spolu včera prožili, byla jedna z nejhezčích, kterou jsem kdy zažil, mé srdce je někde jinde. Kdybych zůstal, využíval bych pouze tvé náklonnosti k utěšování svých ran, a to by nebylo fér ani vůči tobě a ani mně. Pokusím své štěstí k záchraně toho, co jsem před rokem a půl ztratil.<br />S úctou a přátelstvím<br />Naruto."<br /><br /></em>"Naruto?" zazněl překvapený hlas z druhého konce telefonního sluchátka. Byl jsem v telefonní budce a nervózně přešlapoval z nohy na nohu. Mohl jsem zavolat, až dorazím domů, ale už jsem to nemohl vydržet.<br />"Měl bys tak za hodinku čas?" zeptal jsem se rovnou a skousl si ret.<br />"Mám teď jednání, ale za dvě hoďky bych se mohl uvolnit na menší oběd. Vyhovovalo by ti to?"<br />"Určitě, tak o půl jedné v té malé restauraci, kam jsme tak rádi chodili?" navrhl jsem a v duchu děkoval bohu, že nade mnou stojí.<br />"Dobře, budu tam," souhlasil a zavěsil. Zajásal jsem a vydal se rychle domů. Přeci jen jsem bydlel skoro na druhé straně města a musel si ještě hodit sprchu a rozhodně se převléct.<br /><br />Sasuke dorazil s desetiminutovým zpožděním. Oproti mé osobě, která byla oblečená do černé kožené bundy, bílého trika a rozdrbaných džínsů, byl on oblečený formálně, do černého obleku, bílé košile a na krku se mu tkvěla červená kravata s černými proužky. Trochu na místě, kde jsme se sešli, vyčníval, ale za to mu to seklo.<br /><br />"Tak? Co jsi potřeboval?" zeptal se, když jsme dostali naše jídelní lístky. Bylo to trochu deja vu, akorát s trochu jinými detaily, a proto mě to trochu děsilo. Co když z tohohle mýho pokusu vyjdu opět zraněný? Co když na to bude mít opět jiný pohled?<br />"Víš, po tom včerejším fijasku na párty a mém následném rozhovoru s Nejim jsem si něco uvědomil," spustil jsem tedy s napětím kolujícím mi krví. Mluvilo se mi těžce, ale pokračoval jsem dál. "Došlo mi, že ten náš rozchod byl hrozná chyba, unáhlil jsem se a nepromyslel jsem si to. Včera jsem se cítil špatně a provinile a Neji mluvil o tom, jak věří ve své podnikatelské schopnosti a sílu své firmy, a proto ho to mé společenské uklouznutí nemůže rozhodit, ani kdyby se to opakovalo. V tu chvíli mi došlo, že jsem tě měl alespoň trochu chápat ve stránce ohledně mé změny a hlavně toho, proč jsi to vlastně po mně chtěl. Ty jsi nikdy předtím firmu nevedl tak jako Neji, nevěřil jsi, že bys to mohl zvládnout a už vůbec jsi neznal její chod. Proto jsi chtěl mít alespoň dobrou reputaci mimo dění obchodu, nechtěl způsobovat skandály a ztrapnit tak svou rodinu, přitěžovat i nadále otci," vyslovil jsem nahlas své myšlenky a čekal, co na to on.<br />"To je sice hezké, Naruto, ale kam tím míříš?" pozdvihl tázavě obočí.<br />"K tomu, že tě stále miluju," řekl jsem se sklopeným pohledem.<br />"Naruto," povzdychl si. "Mám snoubenku, nový život…"<br />"Chápu," posmutněl jsem a mé naděje se rozpadly. Zabojoval jsem, ale prohrál, a opět pocítil tu krvácivou ránu ve svém srdci, jež se po těch dlouhých měsících znovu otevřela. "Promiň, že jsem tě obtěžoval a ukradl si trochu tvého času, asi toho máš ještě hodně na práci. Sbohem," zadrmolil jsem a vyběhl z podniku ven. Jak jsem říkal, bylo to úplně jako deja vu.<br /><br />Několik dalších dní jsem trávil převážně doma. V práci jsem si vzal dovolenou a jídlo si objednával přes telefon do domu. Kdybych byl už tenkrát chytřejší, tak bych tu teď určitě neseděl na parapetu okna, nejedl čínské nudle z krabičky, neutápěl se v sebelítosti a nenadával si do blbců. Telefony jsem nebral a vždycky jsem jen poslouchal záznamník, který mluvil a mluvil, jak mě nikdo nemohl zastihnout, a ztichl až ve chvíli, kdy byl plný a já líný ho vymazat.<br /><br />Z mé rutiny nic nedělání a zoufání, mě vytrhl až zvuk zvonku, nesoucí se bytem. Přemýšlel jsem, že budu dělat, že nejsem doma, ale když mi zvědavost nedala a já se kukátkem podíval, kdo stojí za dveřmi, bezmyšlenkovité jsem otevřel. Stál tam Sasuke a ležérně se opíral o stěnu vedle mých vchodových dveří.<br />"Co-co tu děláš?" vykulil jsem oči a díval se na něj, jako kdyby to byl mimozemšťan a spadl z Marsu. Místo aby odpověděl, přitáhl si mě bez řečí k sobě a políbil mě. Zaskočilo mě to, ale přesto jsem ho prudce odstrčil. "Co to do tebe sakra vjelo?" vyjekl jsem další otázku. Tentokrát mě místo odpovědi posunul stranou a nasáčkoval se mi do bytu. V klidu si odložil to své dokonalé, značkové sako a usadil se na opěradlo jednoho z mých křesel.<br />"Ty," odvětil jednoduše.<br />"Já?" nechápal jsem.<br />"Jo ty. To ty jsi za mnou přišel s tím, že byla chyba se rozejít, to tys mi dal na celou věc nový pohled a já o tom nemohl přestat přemýšlet. To ty jsi zavinil, že se ve mně vzbudila naděje na to být znovu spolu. To ty jsi mě donutil dát snoubence košem, a tím ztratit význačného klienta v podobě jejího otce. To ty jsi mě donutil nedávat v poslední době pozor. Za všechno můžeš ty, a to, že teď nejsme spolu. To ty mi přinášíš problémy, ať už jsem s tebou či bez tebe a já se z toho můžu zbláznit. Můj život nikdy nebyl v tak velkém chaosu, jako po našem rozchodu a znovu po našem shledání. Už tenkrát jsem měl věřit tomu, že my dva k sobě patříme, ať se stane cokoliv. Vzali jsme to za špatný provaz, a proto ti chci navrhnout, abychom našli nový a pomocí něho se vydali po správné cestě."<br />"Sasuke," zašeptal jsem jeho jméno a pevně ho objal kolem krku. Bylo to opravdu dlouho, co jsem tohle udělal, co jsem mu byl tak blízko. Tu párty nepočítám, protože to jsem byl namol a moc si to neužil. Být s ním, cítit jeho teplo a vůni bylo to nejlepší, co jsem kdy zažil. Dobře, tak to druhý nejlepší, protože sex s ním byl víc nezapomenutelnej.<br />"Asi bychom měli jít domů," zašeptal mi do ucha.<br />"Kam domů?" překvapeně jsem zamrkal, odtáhl se od něj a zadíval se mu do očí.<br />"K nám, budeš bydlet u mě," pokrčil rameny.<br />"Ale my se nebavili o tom, že bych se k tobě přestěhoval," namítl jsem.<br />"Tak se o tom bavíme teď, sbal si ty nejnutnější věci a jedeme."<br />"To teď za mě jako budeš rozhodovat?" přivřel jsem oči.<br />"Ne, jen vím, že to stejně chceš, tak to nechci zbytečně prodlužovat," pokračoval klidně dál.<br />"Arogantní, pitomej, Uchiho," odfrkl jsem si.<br />"Díky za kompliment, ale teď už šup, v šest mám další jednání," plácl mě jednou rukou po zadku, zatímco druhou si držel i s hodinkami u očí.<br />"Ty…"<br />"No tak, na další komplimenty bude čas potom, teď hejbni tim svým krásným zadkem a sbal se," mrkl na mě s klidem. Místo toho, abych ho poslechl, jsem po něm skočil a srazil ho tak víc do křesla. "Naruto," teď to byl on, kdo přivřel víčka a zlehka se zamračil. Než stihl dál protestovat, nebo mě nějak popohánět, chytil jsem ho za kravatu a přitáhl k sobě. Spojil jsem naše rty a vášnivě ho políbil. Chuť jeho úst pro mě byla tak známá a zároveň nová současně, bylo to, jako kdyby to byl někdo jiný, koho jsem líbal. A vlastně to byla pravda. Z toho floutka, kterého jsem líbal kdysi, byl teď businessman, a tudíž to byl svým způsobem nový člověk. A to jestli s ním bude sex teď taky jiný, jsem měl zjistit už o malou chvilku, kdy jsme si to rozdali v mém obýváku na mém tmavě modrém kusu nábytku.<br /><br />Jo a mimochodem, nakonec jsem se k němu doopravdy nastěhoval.<br /><br /><br />PS: jo uvědomuju si, že ten konec mohl vypadat jinak, ale už je skoro jedna ráno a spánek mě neúprosně dohání, to víte po dni lenošení musím být přeci unavená:D</div> http://narutoshounenai.blog.cz/1110/ja-jsem-ja http://narutoshounenai.blog.cz/1110/ja-jsem-ja Jednorázovky-Naruto Sun, 09 Oct 2011 00:57:36 +0200 <div>Další ehm "zajímavá" část.<br /><br /><em><strong>17.Část: Dopadení<br /></strong></em></div><hr /><div>"Jsem rád, že to byl jen lehký otřes mozku," řekl s úlevou v hlase Naruto. Seděl na židli vedle nemocničního lůžka a držel se se Sasukem za ruce.<br />"Nezapomeň na naraženou kostrč," ušklíbl se.<br />"Ale stejně by mě zajímalo, jak se ten žebřík mohl jen tak uvolnit," zamyslel se nahlas.<br />"Zdá se, že tam byly špatně dotažené šrouby," pokrčil rameny. "Ať je to jak chce, pěkně to udělalo režisérovi čáru přes rozpočet. Kvůli té nehodě přijde štáb o důležitý čas a peníze," povzdychl si. "A mě nebaví tu jen tak ležet a nic nedělat."<br />"Ale jednu výhodu to má."<br />"A jakou?" povytáhl obočí v tázavém gestu.<br />"Máme na sebe víc času," podotkl Naruto.<br />"Ty myslíš těch pět minut denně, kdy tu není režisér, doktor, či novináři? Pořád nás tu někdo otravuje," odfrkl si.<br />"Ale teď nikdo nepřišel už dobrou půlhodinu a navíc tyhle všechny návštěvy sis odbyl už dopoledne," mrkl na něj.<br />"Tak toho by se mělo využít," pousmál se Sasuke.<br />"Hej, nemyslíš snad…" vyhrkl nevěřícně, ale už to nestihl dokončit, černovlásek si ho k sobě stáhl na postel a uvěznil jeho ústa v hladovém polibku. "P-počkej, tady ne, někdo by mohl přijít," řekl zadýchaně Naruto. Sice po něm také toužil, ale v nemocničním pokoji?<br />"Neboj se, nikdo nepřijde," zašeptal Sasuke a jeho dech polechtal Naruta na krku. Ruku mu mezitím strčil pod košili a hladil ho krouživými pohyby.<br />"Sasuke," vzdychl blonďák a víc se na něj natiskl, když dlaň jeho společníka opustila místo na břiše a posunula se níž, za lem jeho kalhot a dotkla se jeho nabíhajícího penisu.<br /><br />"Promiňte, že ruším, pane Uchiho, ale potřebuji, abyste mi podepsal nějaké papíry," vešla dovnitř sestra, pro oba muže naštěstí zahloubaná do dokumentů vložených v deskách. Naruto se Sasukemu rychle vyškubl a s nohou přes nohu se usadil na židli, kde seděl původně. Sestra v tu chvíli vzhlédla a dívala se na blonďáka, který měl stále vzrušením zarudlé tváře.<br />"Je Vám dobře?" zeptala se s obavou v hlase. "Vypadáte, že máte horečku."<br />"Jsem v pořádku, jen je tu vedro," odvětil nervózně Naruto. Sestra na to jen pokrčila rameny a sklonila se i s papíry k Sasukemu.<br />"A kdybyste potřeboval někdy ošetřit, nechala jsem Vám zezadu na kopii opušťáku vizitku se svým číslem," zašeptala černovlasému pacientovi do ucha, když od něj přebírala již podepsaný dokument, mrkla na něj, a pak opustila pokoj.<br />"Zdá se, že máš další fanynku," řekl s povytaženým obočím Naruto, který se jakž takž opět hodil do normálu.<br />"Ujišťuji tě, že mi bohatě stačíš," odpověděl mu na to Sasuke s lehkým úsměvem.<br />"To doufám," pronesl naoko vážně v odpověď a zahleděl se na hodinky. "No nic, už budu muset jít, Kai čeká."<br />"Ale co bude…"<br />"Budeš se muset spokojit s koupelnou, Sasuke, já už musím," mrkl na něj Naruto, líbnul ho na čelo a odplachtil pryč dřív, než by se jeho milenec mohl rozhodnout zdržet ho dalším příjemným způsobem, kterému by jen těžko odolal.<br /><br />Sasuke se plně zotavil, a tak se znovu mohl dostavit na plac a pokračovat v natáčení. První dva dny se neudálo nic zvláštního, natáčení pokračovalo tak jak má, avšak třetí den měl být výjimkou.<br />Natáčelo se venku a Sasuke měl kus po ulici řídit sportovní kabriolet. Ulice byla toho dne pro veřejnost z důvodu natáčení uzavřená, takže se tam ochomítal jen štáb stojící okolo. Černovlasý herec naskočil do auta a podle scénáře měl odjet na pomoc své milence. Když byl mimo kamery, pokoušel se Sasuke zabrzdit, ale vůbec mu to nešlo. Brzda mu prokluzovala a auto ne a ne zastavit. Jediné řešení, které ho v tu chvíli napadlo, bylo stočit volant a nabourat do blízkých popelnic.<br /><br />"Sasuke, jsi v pořádku?" dostal ze sebe zděšeně režisér, když se dostali k autu a on z něj pomalu vylézal.<br />"Jo jsem," zavrčel podrážděně.<br />"Co se stalo?"<br />"Zdá se, že někdo si hrál s brzdama, nemohl jsem vůbec zastavit," zamračil se.<br />"Tohle nebude jen tak," ozval se Suigetsu, který se také mračil. "Pro jednou se to dá brát jako nehoda, ale dvakrát během dvou týdnů?"<br />"Zřejmě máš pravdu, asi s tím budeme muset něco udělat," přikývl režisér.<br />"Ale co?"<br />"Já bych jeden nápad měl," zazubil se Sui. "Ale raději vám ho prozradím v soukromí," ztišil hlas a poukázal na štáb stojící nedaleko od nich. Oba muži přikývli na souhlas, vydali se společně zpět do studia a do Sasukeho šatny.<br /><br />"Ahoj, Sasuke," přivítal ho Naruto, když přišel toho večera na návštěvu.<br />"Ahoj, Naruto," odvětil mu na pozdrav, pevně ho objal a políbil.<br />"Tak jak bylo v práci?" zajímal se blonďák a vedl Sasukeho do kuchyně, kde za stolem seděl Kai a cpal se špagetami. Omáčku měl rozmazanou kolem pusy a užíval si jídla. Naruto nandal porci i Sasukemu a položil to před něj na stůl.<br />"Zdá se, že se někdo snaží, abych přišel o život, nebo minimálně k úhoně," již po druhé za den se zamračil.<br />"Co se stalo?" zděsil se blonďák a taktéž se usadil ke stolu i se svou porcí.<br />"Tentokrát to byly brzdy," odpověděl mu. "Musel jsem stočit volant a nabrat to do popelnic. Měl jsem kliku, že tam byly."<br />"A co s tím budete dělat? Přeci to nemůžete nechat jen tak."<br />"Suigetsu, asistent režiséra, měl celkem dobrý nápad, jak toho výtržníka dopadnout. Doufám, že jeho plán vyjde, jinak bych si musel při natáčení dávat pořád pěknej pozor, nebo s natáčením dokonce skončit," povzdychl si.<br />"A co je to za plán?" byl zvědavý Naruto.<br />"Suigetsu nechal zapnutých pár kamer ve studiu, ve kterém budeme zítra natáčet."<br />"A kdyby se nic nestalo?"<br />"Tak to tak budeme opakovat, dokud ho nechytíme. Pokud se o nic již nepokusí, tak to bude jen dobře."<br /><br />"Sasuke? Můžeš na chvilku?" poklepal mu režisér na rameno, když ho maskérky připravovaly na další scénu, kdy ho měli postřelit. Sasuke přikývl a vydal se za ním. Došli k jedné z kamer, kde už stál Suigetsu.<br />"Už máme toho viníka," poukázal Suigetsu hlavou na kameru.<br />"Vážně? A kdo je to?" chtěl ihned vědět.<br />"Neřekl bys to do ní, ale Karin," oznámil mu asistent režiséra, natočil na něj displej od kamery a zapnul přehrávání. Na menší obrazovce se objevila rudovlasá žena. Pokradmu se plížila studiem a rozhlížela se kolem. Naštěstí si nevšimla červeně blikajícího světýlka na jedné z kamer. Došla až ke stolu s rekvizitami a vzala tam jednu z pistolí, která tam byla položená. Poté z kapsy svého kabátu vytáhla jinou a položila ji na místo té první.<br />"Zkontroloval jsem to," řekl Suigetsu, když kameru vypnul. "Ta pistole, co tam Karin nechala, je pravá."<br />"Ale proč by to dělala?" nechápal režisér.<br />"Protože jsem ji odmítl," ušklíbl se znechuceně Sasuke. "Řekl jsem jí, že už o ni nemám zájem a zdá se, že ji to sebralo víc, než jsem tušil."<br />"Mám zavolat policii?" zeptal se Suigetsu.<br />"Asi to tak bude nejlepší," prohlásil režisér. Suigetsu tedy vytáhl svůj mobilní telefon a vytočil číslo místní policie.<br /><br />"A co bylo pak?" ptal se Naruto.<br />"Policie k nám přijela do čtvrt hodiny. Předali jsme jim záznam z kamery jako důkaz a oni jí nasadili pouta. Křičela na mě, že jsem bastard, a že jsem jí zlomil srdce. Že mě nenávidí a tak dále," pokrčil nad tím ledabyle rameny. "A přitom, jsem na ni byl o hodně milejší, než na kohokoliv jiného, to mi věř."<br />"No to bych chtěl teda vidět," pozdvihl nevěřícně obočí.<br />"No vážně," dušoval se Sasuke. "Řekl jsem jí jen, že o ni nemám zájem, že už tu je pro mě někdo, kdo je pro mě důležitý. Zkoušela mě svádět, a když to nefungovala, odešla z natáčení a ukázala se až další den."<br />"Jen aby, Sasuke," šťouchl ho ukazováčkem do ramene a široce se usmíval.<br />"Tak ty mi nevěříš?" pozdvihl obočí, pevně si ho k sobě přitáhl a díval se mu zpříma do očí.<br />"Promiň, ale to prostě nezní jako ty," zavrtěl hlavou, stále úsměv od ucha k uchu.<br />"Hm, jak myslíš," zamručel, naklonil se k němu, ale místo, aby přišel polibek, začal ho lechtat. Naruto se zvrátil dozadu a začal se nehorázně smát.<br />"Fajn, fajn, přestaň, přestaň, dobře věřím ti," svíjel se v křečích a z očí mu tekly slzy. Sasuke tedy přestal a prohlížel si ho. '<br />"Co je?" zeptal se nechápavě a hlavně zadýchaně blonďák.<br />"Nic, to nic," zavrtěl Sasuke hlavou a pevně ho objal.<br />"Děje se něco?" zajímal se Naruto.<br />"Ne," odvětil záporně. "Vůbec nic," řekl s lehkým úsměvem, který Naruto nemohl vidět, pak se mírně odtáhl, aby byl znovu Narutovi vstříc a spojil jejich rty v polibku. Když se tak na něj předtím díval, napadlo ho: miluju tě, ale nahlas to nebyl schopný vyslovit. Ale věděl, že Naruto to ví a také věděl, že Naruto miluje jeho. A tak tam seděli společně na gauči, líbali se a dotýkali se navzájem.<br><br></div> http://narutoshounenai.blog.cz/1109/cesty-co-se-krizi-17 http://narutoshounenai.blog.cz/1109/cesty-co-se-krizi-17 Kapitolovky-Naruto Tue, 20 Sep 2011 00:37:56 +0200 <div>tak něco přidávám, zatím to bylo to jediné, co mě napadlo a tak nějak se mi to hlavně podařilo dokončit, no snad se to aspoň trochu bude líbit:)<br /><br /><em><strong>Přítel, který zklamal</strong></em></div><hr /><div>Když za mnou Ron přišel, myslel jsem, že to bude zase jeden z jeho každodenních problémů, které se budou týkat nadávek na Snapea, řečí o tom, jak se mu sypou úkoly na hlavu a on nestíhá, nebo problém typu: dneska jsem to s jídlem opravdu přehnal. Ale to, co mi řekl, se netýkalo ani jednoho z toho a rozhodně jsem si nikdy nepomyslel, že by s něčím takovým mohl doopravdy přijít. Bylo zvláštní vidět ho s tou skleslou tváří a rozpačitým pohledem. Jednoduše řečeno, tvářil se jako hromádka neštěstí. To, co mi prozradil, to, s čím se mi svěřil, mi vyrazilo dech.<br />"Harry, já se zamiloval," vykoktl ze sebe. Že to není nic světobornýho? Věřte, tohle není všechno. Myslel jsem, že mi řekne, jak se zamiloval do Hermiony, ale on ne.<br />"No konečně sis to přiznal," pousmál jsem se. Jo úsměv mi měl v zápětí hned zmizet, to vám teda povím. "A řekneš to Hermioně, nebo ne?" mrkl jsem na něj.<br />"Já nevím, jestli bych měl," tohle mě na okamžik zmátlo. "Nevím, jak by to vzala a už dost těžko se mi to říká tobě," povzdychl si přiškrceně.<br />"A proč by ne? Pokud ji miluješ, tak bys to měl určitě zkusit. Myslím, že tě neodmítne," poplácal jsem ho povzbudivě po rameni. Zadíval se na mě nechápavě a se stejným tónem hlasu, také promluvil:<br />"O čem to tu mluvíš, Harry? Já nejsem zamilovaný do Hermiony," zakroutil bezradně hlavou. "Ale řeknu ti, kéž bych byl," jeho hlava zase o něco víc povadla a on musel složit tvář do dlaní. "Proč já?" ptal se sám sebe tiše.<br />"Promiň, Rone," omluvil jsem se spěšně. "Já jen myslel, že…" nevěděl jsem, jak pokračovat a on mezitím vzhlédl.<br />"Jo, dřív tomu tak možná bylo, teda spíš líbila se mi, ale…" odmlčel se, teď ztratil slinu on a přejel si dlaní po svém zmučeném obličeji.<br />"Ale? No tak, Rone, co se děje? Kdo je to? To je to tak špatný?" vykulil jsem oči a byl jsem napnutej jak špagát.<br />"Je ze Zmijozelu," dal mi konečně alespoň malý vodítko k jeho problému.<br />"No a?" nechápal jsem. "Co na tom záleží, pokud se ti líbí a máš ji rád, tak seber svojí nebelvírskou odvahu a chop se příležitosti. Vždyť nikde není daný, že by Nebelvír měl chodit jen s Nebelvírem, či nemohl chodit s jinou kolejí, a stejný je to i pro ostatní," pokrčil jsem rameny.<br />"Tady nejde o žádnou holku Harry," zaskučel. "Nejedná se o ni, ale o něj, a navíc…" zase to ticho. Sice mě překvapilo, že by zrovna Ron byl na kluky, ale furt to nebylo nic tak závažnýho. Už jsem se chystal něco říct, když konečně vyslovil jméno tý dotyčný osoby. "…je to Malfoy! Fretka Malfoy, rozumíš?!" vzlykl. Zůstal jsem na něj zaraženě hledět a nevěděl, co na to říct. Bylo mi ho líto.<br /><br />"Jsi dneska nějakej ztuhlej, Pottere," zašeptal mi do ucha, a pak mi ho jemně olízl. "Copak se s tebou děje?" zajímalo ho, když jsem nebyl schopný reagovat na jeho dotyky. Jindy bych se roztejkal blahem a uboze se mu poddával, ale dneska to bylo jiný, prostě to nešlo. Scházeli jsme se v kůlně na košťata, v zapadlých třídách nebo prostě někde jinde, kde se dalo, aniž by nás někdo zahlédl. Dávali jsme si vždycky sakra pozor, aby nás někdo nenačapal spolu při intimnostech a důvěrně blízko.<br />"Já jen," zamyslel jsem se, jestli se mu svěřit. Přeci jen to byl pořád bastard, a i když jsem s ním spal, nemohl jsem mu tolik důvěřovat.<br />"Tak ven s tím," pobídl mě mrzutě. Byl frustrovanej a nadrženej a objekt jeho momentálního zájmu, tedy já, to pěkně zdržoval. Mírně jsem se od něj odtáhl, opřel se dlaněmi o jeho zdvihající se hruď a zadíval se mu do ocelově šedých očích. Pořád jsem si nemohl zvyknout na to, jakým chladným a povýšeným dojmem se dívají na svět, a jak se dokážou z minuty na minutu zaplnit teplem a vášní.<br />Zhluboka jsem polknul, a pak otevřel pusu-"Prosím, nikomu to neříkej, prostě nikomu, ani Hermioně ne."-vzpomněl jsem si v tu chvíli na Ronovu prosbu a znovu se cítil falešně a hnusně, když jsem svému tajnému milenci vyslepičil, co mi Ron dnešního rána prozradil. Nikdy jsem si nepřišel nižší a odpornější, než v ten moment. Vypadal chvíli zaraženě a hleděl na mě, jako kdybych si z něj měl dělat srandu, ale když jsem se nijak neměl k tomu vyslovit: "Apríl," či něco podobného, začal se smát.<br />"Takže Weasly mě miluje, no to je gól," vyprskl a v křeči si položil ruku na břicho.<br />"Draco," oslovil jsem ho prosebně. "To není vtipný," zlehka jsem se zamračil. V duchu jsem si nadával do blbců. Byl jsem prostě idiot. Měl jsem chuť si nafackovat. Možná použít na Draca jedno z těch paměťových kouzel, ale najednou jsem byl zbabělý. Já, slavný Harry Potter, který se nikdy ničeho nebál, a který vždycky své kamarády bránil, jsem podlehl Dracovi Malfoyovi, nedokázal před ním držet jazyk za zuby, a tak jednoho z nich obětoval.<br />"Jak to? Že to není vtipný?" povytáhl nechápavě obočí, stále se smál.<br />"Hele, Draco, tohle je fakt vážný," odvětil jsem. "On je můj nejlepší kamarád, svěřil se mi s něčím takovým a já? Já mu nejsem schopnej říct, že spím s klukem, na kterého si myslí. Ne, že by si dělal valné naděje…"<br />"A také žádné nemá," neodpustil si Draco s dalším úsměškem.<br />"Mlč," obořil jsem se na něj. "Ale přeci jen to není vůči němu fér," dokončil jsem svou původní větu.<br />"Oh, bože a je to tu zas. Milosrdný Harry Potter, zastánce všeho správného," protočil oči v sloup.<br />"Pochop to, je to můj kámoš, kterej mi už několikrát pomohl zachránit zadek, měl odvahu se mi svěřit, a já jen zbaběle mlčel a říkal mu, jak to bude všechno v pořádku," odtáhl jsem se od něj zamračeně. Naštvanej na něj, že to nechápe, a hlavně na sebe, za to, že jsem nedržel jazyk za zuby, a že jsem nedokázal bejt k Ronovi upřímnej.<br />"Ublížíš mu tak či tak," pokrčil Draco lhostejně rameny a já nechápavě zamrkal. "Jestli je fakt pravda, to cos říkal"-znovu se uchechtl-"tak když mu řekneš pravdu o mně a o tobě, bude ho to sakramentsky bolet. No, a když mu to neřekneš a on se to dozví, bude taky zlomenej. Takže si můžeš vybrat, buď mu to řekni, a on bude teď trpět, anebo mu to neříkej a je možné, že se to ani nedozví, a bude si u mě dál dělat naděje."<br />"Ale to taky trpí," poznamenal jsem.<br />"Ale pořád si může myslet, že nějaká ta naděje je, i kdyby měla být sebemenší, a rozhodně se díky tomu netrápí tolik, jako kdyby věděl, že není žádná," poukázal na ten malinkatý detail v rozdílu těch dvou trápení. "Ale dost už," prohlásil pevně. "Opravdu se tím chceš zabývat zrovna teď? Já tedy ne," znovu mě k sobě přitáhl a políbil mě. Jenže já doopravdy náladu neměl, a tak jsem se mu znovu vykroutil.<br />"Promiň, Draco, ale dneska na to fakt nemám chuť," zavrtěl jsem hlavou, pozapínal si knoflíky na své rozepnuté košili, poupravil jsem svůj pomačkaný hábit a vydal se k odchodu.<br />"Vyber si, Pottere," houkl na mě ještě. "Buďto to bude tvé přátelství s Weaslym, anebo já a sex. Protože jak vidím, obojí dohromady nejde, a ty to taky moc dobře víš."<br /><br />A já to skutečně věděl, moc dobře jsem si to uvědomoval. Ron se toho večera nimral v jídle jako nikdy předtím, a já toho taky moc nesnědl, vůbec jsem neměl chuť. Hermiona si nás měřila zkoumavým pohledem a určitě horečně přemýšlela, co se nám asi tak stalo.<br />"Tak a dost, co se to tu děje," nevydržela už, když jsme seděli mlčky ve společenské místnosti, ve které jsme zůstali poslední.<br />"Nic," řekli jsme s Ronem unisono a ona se zamračila. Nevěřila nám ani trochu.<br />"Něco se stát muselo. Oba jste ticho, což u vás nebývá zvykem ani trochu, a navíc oba vypadáte tak nějak divně. Ron se tváří jako hromádka neštěstí a ty, Harry"-otočila se ke mně a zadívala se mi zpříma do očí-"jsi nějak moc zamyšlený," prohlásila vědoucně.<br />"To nic, Herm, jen je toho na mě asi moc, to víš, jsem v časovým presu s úkolama a představa běsnícího Snapea mi moc nepřidává," nervózně se pousmál a poškrábal se ve vlasech. Hermiona nevypadala, že by mu na to skočila, ale dál se v tom nerejpala. Znovu se vrátila ke mně, jenže já jen zavrtěl hlavou, jako že se o svých problémech bavit nechci. Zdálo se, že jí to zamrzelo, ale na druhou stranu jí došlo, že nutit nás nemůže.<br /><br />Ron dlouze zívl, a nakonec se rozhodl jít spát dřív, než obvykle. Bylo mi blbý sedět s Hermionou sám, jen tak, v tom tichu, a tak jsem nakonec také vstal s tím, že si půjdu lehnout.<br />"Harry," oslovila mě a já se znovu posadil. Uvědomil jsem si, že to nebude jen tak, a že to bude na dýl. "Co se to tu skutečně děje?" položila tuhle otázku již podruhé za dnešní večer a čekala, co bude dál.<br />"Herm, rád bych ti to řekl, ale nemůžu…" povzdychl jsem si.<br />"Týká se to Rona?" pozdvihla obočí. Přikývl jsem. V tomhle nemělo cenu lhát, odpověď byla více než jasná. "O co jde, Harry? Co ho trápí? Mohla bych mu pomoct…"<br />"Ne, Hermiono"-přerušil jsem ji s vrtěním hlavy ze strany na stranu-"v tomhle mu nemůže pomoct ani jeden z nás," povzdychl jsem si. "Tohle nejsou obyčejné trable, jako je škola…"<br />"Neříkej, že se…" vydechla překvapeně a dala si ruku před pusu. "Do koho?" zajímala se.<br />"Promiň, ale už jsem toho řekl dost. Slíbil jsem Ronovi, že budu mlčet, když bude chtít, řekne ti to sám," odvětil jsem jí na to jen a znovu se cítil hrozně. Ano, slíbil jsem Ronovi, že to neřeknu, ale nedodržel to. Navíc, Hermiona byla moje nejlepší kamarádka, a kdybych to řekl jí, dalo by se to pochopit, jenže já to prozradil Dracovi, kterej byl vždycky proti nám, a kterej nás zesměšňoval, kudy chodil. Nejhorší na tom bylo, že kdykoliv se mohl ozvat a vytasit se s tím proti Ronovi.<br />"Dobře," řekla s pochopením a dál mě upřeně pozorovala. "A co trápí tebe?" Čekal jsem tuhle otázku, ale nevěděl, jak odpovědět. "Harry, ty víš, že se mi můžeš svěřit s čímkoliv," zamračila se.<br />"Já vím, Hermiono, jen nevím, jak ti říct něco takového…" zarazil jsem se. Já jí to vážně chtěl říct, ale pochopila by to?<br />"Harry," řekla s lehkým úsměvem a položila mi svou dlaň na mou ruku. Cítil jsem její teplo a upřený pohled jejích vlídných očí. Uklidňovalo mě to a dodávalo odvahu. "Slibuju, že budu klidná, ať už mi řekneš cokoliv."<br />"To si nejsem tak jistý," špitl jsem tiše.<br />"Tak?" pobídla mě.<br />"Já…Já už pár měsíců mám s někým no, jak to jen říct, protože vztah se tomu nedá říkat…"<br />"Poměr?" pomohla mi.<br />"Jo, tak nějak a je to někdo, do koho bys to vůbec neřekla a…No prostě a jednoduše je to Draco," vyhrkl jsem. Hermiona na mě vytřeštila oči a vypadala více než zaraženě.<br />"Draco? Malfoy?" vyhrkla a dala si v údivu ruku před pusu. Než se stihla vyjádřit jakkoliv jinak, ozvala se rána, něco jako náraz. Ztuhle jsem se otočil a uviděl Rona stojícího na schodech, ruku měl sevřenou v pěst a opřenou o stěnu. Musel do ní praštit, a to pěkně silně.<br />"Rone," vydechl jsem přiškrceně.<br />"Takže takhle to je," zavrčel s přimhouřenýma očima. "Měls mi to říct Harry," pronesl vztekle. "Jsi zrádce!" vykřikl. "Tys mě v klidu poslouchal a uklidňoval, říkal, jak to bude dobrý, a přitom ses s ním pelešil. Víš, jak to teď bolí?" díval se na mě se zradou vepsanou v očích a já se cítil čím dál tím víc jako odpad, jako ta největší špína na světě.<br />"Rone, já…" pokusil jsem se najít vhodnou omluvu, ale na tohle zřejmě žádná neexistovala.<br />"Nech mě bejt," prskl, sešel ze schodů, popadl svou hůlku, kterou tam předtím zřejmě zapomněl, a kvůli které se také vrátil, a pak bez jediného slova znovu odešel.<br />"Harry, neříkej mi…" ozvala se Hermiona, když se trochu vzpamatovala.<br />"Jo, Ron je zabouchlej do Draca," povzdychl jsem si.<br /><br />Ron se mnou od toho večera nepromluvil ani jediné slovo a ani se na mě nepodíval. Vyhejbal se mi jako čert kříži. Ani s Hermionou nemluvil tolik co dřív a já nevěděl, co mám dělat.<br /><br />"Tak, cos mi chtěl Pottere, dlouho si to beze mě nevydržel," ušklíbl se Draco, když dorazil do prázdné třídy na přeměňování.<br />"Už to vědí, Draco. Hermiona a Ron, o nás vědí," řekl jsem jen sklesle. Draco na to jen povytáhl obočí.<br />"Vskutku? A co na to ti tvý přítelíčkové řekli?" zajímalo ho. "Co na to Weasly?"<br />"Hermiona to zpočátku nedokázala pochopit, ale bere to celkem s klidem a Ron no, ten se se mnou teď nebaví, vyhýbá se mi…"<br />"Já si říkal, že silná trojka už nějak při sobě nedrží," zamyslel se nahlas. "A jak se tvářil, když se to dozvěděl?"<br />"Byl zničenej…"<br />"Škoda, že jsem to neviděl," prohlásil škodolibě.<br />"Jsi fakt hnusnej a bezcitnej, Draco, jak tohle můžeš říct?" vyštěkl jsem. Jo, věděl jsem, že takovej je, ale to nemůže aspoň chvíli držet hubu?<br />"Takovej sem, Harry, a vím, že to víš," řekl vědoucně. "A přesto sis se mnou začal a pořád se mnou seš."<br />"Jsi bastard," zamračil jsem se, když si mě přitáhl za boky k sobě.<br />"Ale to se nezmění," zašeptal podmanivě těsně u mých úst. "Tohle prostě ke mně patří," dodal, než mě políbil. Natlačil mě na jednu z lavic a sundal mi hábit. Líbal mě s takovou intenzitou, že jsem na své problémy alespoň na chvilku zapomněl. A v tu chvíli jsem pochopil, proč jsem stále vlastně s ním.<br /><br />Vešel jsem do společenské místnosti těsně před večerkou a všiml si, jak Ron odchází, když jsem se objevil. Chvilku jsem počkal, a pak se vydal za ním. Zabouchl jsem hlasitě dveře a snesl na ně zamykací a bezzvukové kouzlo.<br />"Co chceš?" otočil se ke mně nasupeně Ron.<br />"Potřebuju si s tebou promluvit," odvětil jsem klidně.<br />"Ale já s tebou mluvit nechci," řekl tvrdohlavě. "Není o čem…"<br />"V tom se pleteš," přerušil jsem ho. "Moc dobře víš, že je a o čem s tebou chci mluvit."<br />"Co mi chceš říct? Hm? Jak nemůžeš za to, že se Malfoyovi prostě líbí víc sláva a obdiv? Že někdo jako já, na něj prostě nemá?"<br />"Tak to není, Rone, tohle s tím nemá nic společného!" i když v tu chvíli jsem o tom začal pochybovat. "Prostě to tak nějak přišlo a navíc, já o tvých citech nevěděl!" zvýšil jsem hlas.<br />"Proto si mi to měl říct, Harry. Měl si mi říct, že se s ním scházíš!"<br />"Měl jsem strach, Rone. Strach, že to nepřijmeš. Vždycky si o něm mluvil s odporem, nenáviděl jsi ho a já se bál, že začneš nenávidět i mě, kdyby ses to dozvěděl," sklopil jsem hlavu.<br />"Tak si mi to měl říct v tu chvíli, co jsem se ti svěřil."<br />"Nechtěl jsem ti ublížit…"<br />"Ale ublížil ještě víc, když si to tajil, když sem se to musel dozvědět tak, jak jsem se to dozvěděl," zamračil se.<br />"Promiň, Rone, já vážně nechtěl," řekl jsem upřímně.<br />"Miluješ ho?" zeptal se mě znenadání a já ztuhl.<br />"Já nevím," přiznal jsem. "Možná."<br />"Jak? Proč?"<br />"Ze začátku to byla jen nějaká přitažlivost mezi námi, naše rivalita se prostě změnila v hru, kdo dýl vydrží odolávat. A potom, potom už to všechno bylo o tom, že s ním jsem mohl zapomenout na věci okolo sebe. Dělal jsem něco zakázaného, nemusel pořád přemýšlet na tvé hašteření s Hermionou, na školu a už vůbec ne na Voldemorta. Bylo to osvobozující. V tu chvíli, kdy jsem byl s ním, jsem nebyl ten Harry Potter, který bojuje pro záchranu světa, byl jsem jen obyčejný člověk, který myslí na svoje potřeby. Vždycky se starám o ostatní, myslím na ně, ale když jsem s Dracem, jsem sobecký. Netěšilo mě, že jsem to před tebou musel skrývat, ale zároveň jsem chtěl být s ním a zase se od všeho odprostit, mít okamžik, kdy tu budu jen pro sebe, o nikoho se nestarat. Jenže jsem to nedokázal, nedokázal jsem přestat myslet na tebe a tvý city," všechno jsem Ronovi vyklopil, řekl mu pravdu, to jak se cítím. Nemohl jsem už dál předstírat, tajit.<br />"Možná si to opravdu potřeboval," prohlásil nakonec Ron po chvilce přemýšlení. "Možná jsi na to doopravdy měl právo."<br />"Rone, to ne, takhle jsem to nemyslel…"<br />"Já vím, Harry," řekl smířlivě. "Možná, že víc než to, že se Malfoyovi líbíš ty, mě bolelo to, žes mi nevěřil a neřekl mi to. Jsme nejlepší přátelé už dlouho, Harry a ty jsi…"<br />"Zklamal," dodal jsem za něj. Ano, doopravdy jsem zklamal a doopravdy mě to taky mrzelo.<br />"Jo," povzdychl si.<br />"A teď? Jak to bude teď?" zeptal jsem se opatrně.<br />"To nevím. Asi je to v pohodě, teda, pokud se o něm nebudeš zmiňovat a už mi nebudeš nic tajit," zlehka se pousmál.<br />"Díky, Rone," pevně jsem ho objal. "Slibuju, že se polepšim."<br />"To doufám, kámo. Už mě nebavilo poslouchat Seamusovy a Deanovy řeči a výslechy. Navíc, myslím, že i Hermionu to naše usmíření potěší."<br /><br />"Vypadáš nějak šťastně," řekl s pozdvihnutým obočím Draco, když jsem vstoupil do komnaty nejvyšší potřeby a on se se založenýma rukama na hrudi opíral o zeď. Přistoupil jsem k němu a umlčel ho polibkem.<br />"Taky mám důvod," odvětil jsem, jakmile jsem se od něj odtáhl.<br />"Copak, Weasly za tebou zase běhá jako poslušný pejsek?" ušklíbl se.<br />"Ne, jsme opět kamarádi," zamračil jsem se nad jeho přirovnáním.<br />"Věrný pes," pokrčil rameny, jako kdyby to bylo to samé. "No a co, ať je to jak chce, seš konečně zpátky. Sice mi ta trocha tvé deprese nevadila, ale přeci jen jsi víc žhavej, když se do toho plně vkládáš a nejseš myšlenkama jinde," mrkl na mě a já zrudl. "Tohle bude ještě zajímavé," prohlásil pobaveně, přitáhl si mě k sobě za hábit a začal líbat s takovou vášní, že jsem mu jeho připomínky zapomněl oplatit a podlomila se mi kolena. Pevně mě k sobě tiskl jednou rukou a druhou mi masíroval zadek. Hladově jsem mu polibky oplácel a těšil se na další z našich zakázaných spojení. Byl jsem šťastnej jak blecha. Už jsem se nemusel trápit s tím, že Ronovi nemusím lhát, že jemu ani Hermioně nemusím nic tajit a navíc, navíc jsem měl milence, kterej byl v posteli naprostá špička, a kterej mě dokázal rozpálit, i když to byl prvotřídní bastard a Zmijozel.</div> http://narutoshounenai.blog.cz/1109/pritel-ktery-zklamal http://narutoshounenai.blog.cz/1109/pritel-ktery-zklamal Harry Potter Sat, 17 Sep 2011 14:00:01 +0200 <div>Asi tak za dvě hodiny nasednu do autobusu s kamarádkou a razim do Chorvatska. Chtěla sem něco napsat, ale práce mi to nedovolovala:( takže v pondělí 12.9. se vracím zpět a snad plná nápadů. Kdybych se nějak dlouho nezozývala, jakýmkoliv způsobem, tak sem se utopila, nebo měl autobus nehodu:D</div> http://narutoshounenai.blog.cz/1109/dovolena http://narutoshounenai.blog.cz/1109/dovolena Oznamka Fri, 02 Sep 2011 09:28:20 +0200 <div>A je to tu, další díl:) povím vám, že z toho dělám čím dál větší slátatninu a jsem si toho vědomá, ale když to vymyslela zrovna moje chorá mysl, tak se není čemu divit:D<br /><br /><em><strong>16.Část: Další návštěva</strong></em></div><hr /><div>"Tak, jak ses vyspal?" zaslechl jako první z úst člověka, kterého miloval, když ráno otevřel oči do kořán. Promnul si je a usmál se. Bylo to zvláštní, konečně ho nic netížilo, konečně nemusel mít žádné tajemství, alespoň ne před ním. Nemusel Sasukemu nic tajit. Cítil se líp, bylo mu dobře.<br />"Výborně," prohlásil se zavrněním, když se protáhl. "Víš, konečně můžu být šťastný…My můžeme být," dodal nejistě. Vůbec netušil, jestli je na něj Sasuke stále naštvaný, jestli mu už doopravdy odpustil. Zdálo se, že mu to měl raději říct už dřív, a ne se tím tajit až do poslední chvíle.<br />"V to doufám," odvětil mu na to jen černovlasý, posadil se k němu na postel a pohladil ho po zlatavých vlasech. "V to doufám," povzdychl si ještě jednou, sklonil se k jeho čelu, políbil ho na něj, a pak ten samý dotyk svých rtů zopakoval na jeho rtech.<br />"Sasuke," zavzdychal Naruto, když pocítil jeho nahou kůži, přitisknutou na tu svou. "Miluji tě," zašeptal bezmyšlenkovitě. Nikdy to neřekl nahlas a teď, jen tak, z čista jasna mu to vyklouzne.<br />"Děkuju," řekl mu Sasuke v odpověď a blonďák věděl, že tohle mu pro teď jako odpověď musí stačit. Sasuke mu již, i když to bylo dávno, řekl, že ho miluje, a teď mu to dokazoval všemožnými způsoby a hlavně, hlavně mu dokázal odpustit. Oba udělali spousty chyb, oba věděli, že to, co mezi nimi bylo, překonalo již spousty překážek. Cenil si toho, že je konečně se Sasukem. Že ho ten Uchiha stále miluje, stejně jako on jeho.<br /><br />Domem se rozlehl zvuk zvonku. Naruto zrovna seděl v obýváku na gauči, popíjel kávu a četl si noviny. Kai byl už ve školce, kam ho Sasuke odvezl, když jel do studia a on měl volno. Zadíval se na hodinky a překvapeně zamrkal. Tak brzo být zpátky nemohli. Zdvihl se tedy a rozešel se ke dveřím.<br />"Hidane," vyslovil jeho jméno nevěřícně, když spatřil u vchodu do svého domu vysokého šedovlasého muže.<br />"Ahoj, Naruto, mohu dál?" pozdravil ho a čekal na jeho odpověď. Naruto pouze přikývl, o kousek ustoupil, a když za nimi zavřel dveře, mlčky na něj hleděl.<br />"Tak? Budeme tu jen stát? Nebo mě pozveš i dál do svého domu a něco mi nabídneš?" povytáhl Hidan obočí. Myslel si, že ho správnému pohostinství a etiketě naučil dost, no asi se spletl.<br />"Jo, jo, samozřejmě," dostal ze sebe blonďák stále zmateně. "Dáš si čaj, kávu, či něco jiného?"<br />"Kávu, tu, kterou umíš udělat jen ty," zlehka se pousmál. "Můžu si zatím někam sednout?"<br />"Projdi těmihle dveřmi a dostaneš se do obýváku," pohodil hlavou k tmavě hnědým dubovým dveřím.<br />"Dobře," přikývl a odešel pryč z kuchyně.<br />"Co mi asi chce?" zeptal se tiše sám sebe Naruto. "Že by mě chtěl zase obvinit z toho, že jsem mu vzal peníze? Ne, to nemůže být ono, jinak by se ke mně nechoval tak mile," uvažoval dál při přípravě kávy pro svého hosta.<br /><br />"Hm, stále lahodná, jako vždy," povzdychl si blaženě Hidan, když se napil z menšího porcelánového hrnku.<br />"Řekneš mi už konečně, proč jsi přišel?" vyhrkl netrpělivě Naruto. Byl napnutý jako struna, opravdu ho to zajímalo.<br />"To nemůžu přijít na obyčejnou návštěvu?" povytáhl obočí tázaný.<br />"Po tom posledním setkání?" ušklíbl se Naruto. Hidan mu jeho ironický úšklebek opětoval pobaveným a pohodlněji se opřel do opěradla, křesla, na které se před nějakou tou chvílí usadil.<br />"Fajn, v tom máš pravdu. Ale přišel jsem v míru," odvětil mu a znovu se trochu napil.<br />"Tak? V čem teda spočívá tvoje návštěva?" protočil oči v sloup. Hidan ho opravdu štval tím, jak nechtěl jít rovnou k věci.<br />"Copak? To tolik chceš, abych vypadl? To tolik nechceš být v mé přítomnosti?" zeptal se pobaveně.<br />"Ne, jen nesnáším, když mě někdo napíná. Nejsem zrovna trpělivý, a ty to moc dobře víš. Tak k věci, nebo doopravdy můžeš jít," odfrkl si.<br />"Jen klid, jen klid," zamračil se nad blonďákovou odpovědí. Tohle jednání se mu nelíbilo.<br />"Tak?" probodl ho svýma modrýma očima.<br />"Dobře, dobře. Přišel jsem ti jen říct, že už vím, kdo mě okrádal o ty peníze. A taky no…"-zadrhl se-"se ti omluvit," dostal ze sebe přiškrceně.<br />"Vážně?" naklonil se trochu víc dopředu Naruto. "Ale tak to je dobrá zpráva," usmál se.<br />"Jo, to jo," přikývl Hidan.<br />"A?"<br />"A co?"<br />"Kdo to byl?" zajímalo ho.<br />"Ten bastard Kakuzu. Myslel, že na to nepřijdu, a že to v klidu hodí na tebe. Však víš, že to on byl ten, kdo tě po většinu času měl sledovat, a jemu se to tak náramně hodilo," odfrkl si znechuceně při zmínce o svém bývalém zaměstnanci.<br />"Kakuzu? Ale ten se ke mně nikdy nechoval nijak zle," zalapal překvapeně po vzduchu Naruto.<br />"Ne všichni jsou takoví, jací se zdají," podotkl Hidan.<br />"Tak to mě opravdu překvapilo."<br />"Nejsi sám," ujistil ho šedovlásek. Naruto věděl, jak Hidan tomu muži důvěřoval, že byli již dlouho přátelé. Nemohl prostě uvěřit tomu, že by ho ten chlap mohl zradit.<br />"Naruto?" ozval se Sasukeho hlas z haly. "Ah, tady jsi, už jsem si říkal, jestli si zase neusnul…" zarazil se, když se dostal do obývacího pokoje a spatřil pro něj cizího muže. "Kdo je to?" zeptal se a prohlížel si onoho šedovláska.<br />"Ah, ty seš ta slavná hvězda, Sasuke, že?" chopil se iniciativy Hidan, než se toho stihl ujmout Naruto, vstal a natáhl k Sasukemu ruku.<br />"Ano, a ty si?" zeptal se, i když věděl, a taktéž k němu ze zdvořilosti natáhl ruku.<br />"Já jsem Hidan, Narutův…"<br />"Jo, já vím," odvětil Sasuke se zamračením, a když mu opětoval stisk, rychle ruku zase odtáhl. Hidana naštvaný výraz té hvězdičky pobavil. Prohlédl si ho od hlavy až k patě a musel uznat, že Naruto nemá špatnej vkus.<br />"No nic, Naruto, tak já už asi půjdu," otočil se po chvilce zpět k blonďákovi. "Své jsem již řekl. Doufám, že se ještě někdy uvidíme," mrkl na něj. "Těšilo mě, Sasuke," stočil svůj pohled ještě k Uchihovi a odebral se do haly. Naruto se Sasukem ho následovali, a když se i oni s ním rozloučili, zabouchli se za Hidanem dveře.<br /><br />"Co tu chtěl?" zeptal se Sasuke, když zůstali sami.<br />"Přišel mi říct o tom, že už zjistil, kdo ho to okrádal a omluvil se mi, že mě podezříval."<br />"Aha," odvětil jen černovlasý.<br />"Neboj, nechce mě zpátky, teda, i kdyby jo, tak bych se k němu stejně nevrátil," pousmál se Naruto a Sasuke překvapeně zamrkal.<br />"O čem to tu mluvíš," dostal ze sebe zaraženě a blonďákův úsměv se ještě víc rozšířil.<br />"Moc dobře vím, co tě napadlo, nejsi zas tak nečitelnej, jak si myslíš," uchechtl se.<br />"Když myslíš," pokrčil rameny Sasuke a vydal se do kuchyně.<br /><br />"To je od Sasukeho moc hezké, že nás vzal na své natáčení, že?" přidřepl si, aby mohl obejmout svého syna.<br />"Hái," vyjíkl rozradostněně Kai.<br />Nacházeli se zrovna v natáčecím studiu. Naruto se Sasukem vyzvedli Kaie ze školky o něco dřív a vydali se rovnou na Uchihovo pracoviště. Černovlasý muž momentálně stál na place, v ruce držel svůj text a o něčem se ještě bavil s režisérem.<br />"Fajn, vážení, tak můžeme začít," dal pokyn rejža a usadil se do své stoličky. Natáčení začalo a všechno, kromě herců utichlo. Blonďák dál objímal Kaie a se zatajeným dechem pozoroval Sasukeho, jak se bezchybně pohybuje po place a předvádí svůj herecký talent. Nyní mu připadal ještě dokonalejší a stále se divil, jak si mohl zasloužit být po jeho boku. Když dotočili scénu, kde se Sasuke stane svědkem vraždy, měla se natáčet scéna, kdy ho lidé, pro které se stal nepohodlným, budou pronásledovat. Přemístili se proto na jiné stanoviště, mezi jiné kulisy a rekvizity. Jakmile klapka klapla a kamera se znovu rozjela, začal se odehrávat zběsilý útěk o záchranu života. Když se však Sasuke měl dostat po vysouvacím žebříku nahoru na střechu jednoho z domů, jeden ze šroubů se uvolnil, žebřík se zakymácel a černovlasý neudržel rovnováhu. Spadl na zem a nehýbal se.<br /><br />"Sasuke!" vykřikl Naruto vyděšeně, když pochopil, že tohle rozhodně nebylo ve scénáři. Rozeběhl se k němu, stejně jako zbytek štábu a sledoval, jak jeden ze zaměstnanců vytahuje telefon a volá záchranku.</div> http://narutoshounenai.blog.cz/1108/cesty-co-se-krizi-16 http://narutoshounenai.blog.cz/1108/cesty-co-se-krizi-16 Kapitolovky-Naruto Tue, 30 Aug 2011 11:46:13 +0200 <div>Název od věci:D jinak tohle už sem měla rozepsané před dovolenou v Turecku, ale nějak to ne a ne dokončit. V jednorázovkách je to proto, protože to jako jednorázovka bylo myšleno, jen by byla rozdělená na části. Původně sem to chtěla napsat rovnou celý, ale nějak se k tomu ne a ne dokopat:D Je to opět formou song-fiction a v každý části se objeví jiná písnička. No snad se vám to bude líbit a snad to taky někdy dokončim, ale opravdu se pokusim k tomu dokopat, a pak to sem hodit:)<br /><br /><em><strong>1.Část: Nevěra</strong></em></div><div>Song: Your love is a lie<br />Interpret: Simple plan</div><hr /><div><br /><em>Usínám vedle telefonu<br />jsou dvě hodiny a já čekám sám<br /></em>Dnes večer jsi měl ke mně přijít. Přichystal jsem večeři, rozestlal postel a s úsměvem jsem si sedl za stůl. Uběhlo pár posledních minut a byla tu osmá večer. S napětím jsem očekával zvonění zvonku u domovních dveří. Čekal jsem hodinu, dvě a začínal mít strach. Přede mnou ležel mobil, který zůstával stejně tichý, jako domovní zvonek. Po chvíli jsem to již nevydržel a chmátl po něm. Ozývalo se pouhé: "Volaný účastník je právě nedostupný…" Se sklopeným pohledem jsem ho opět položil na dřevěnou plochu stolu, vstal a všechno sklidil. Jídlo letělo do koše, ani jsem se ho za celou tu dobu nedotkl, neměl jsem na něj ani pomyšlení. Aniž bych si to uvědomil, čas utekl tak rychle, jsou dvě hodiny ráno. Telefon leží vedle mě a já usínám, stále tu se mnou nejsi.<br /><br /><em>Řekni mi, kde jsi byl?<br /></em>Ráno mě probudily kroky v mém pokoji a letmý polibek na mých rtech. Otevřel jsem oči a spatřil jeho tvář. Nikdo nemohl být dokonalejší, než on, ale na to jsem v tu chvíli myslet nechtěl. Zamračil jsem se.<br />"Kde jsi včera byl?" vyslovil jsem otázku, která mě pálila na jazyku.<br />"S pár kamarády, proč?" povytáhl nechápavě obočí a já se cítil ublíženě a naštvaně zároveň.<br />"Lehce jsi zapomněl," povzdychl jsem si a odvrátil svůj pohled k oknu, za kterým byl už prosluněný den.<br />"A na co?..." na chvíli se zarazil, vypadalo to, že mu to došlo. "Naruto promiň…" objal mě. Jedna chabá omluva a já se stejně stulil v jeho náručí a jako tolikrát mu odpustil.<br /><br /><em>Všiml jsem si známky cizího jména<br />Poslal jsi polibek, ale to není ono<br />Protože já cítím, že jsi pryč<br /></em>Poslední dobou jsi mi tak vzdálený. I v tvém objetí cítím určitou změnu a hlavně z tebe sálá cizí vůně. Zanechal na tobě stopu. Bráním svým slzám, jsem silný a dál se snažím nic neříkat, ale nejde to. Opět odcházíš a místo toho, abys mě skutečně políbil, posíláš polibek jen vzduchem. Děláš, jako kdyby se nic nedělo.<br /><br /><em>Nemůžu pořád držet jazyk za zuby<br />Když to klidně na mě zkoušíš hrát<br />Můžeš se skrýt za své výmysly, ale já<br />nejsem hlupák<br /></em>Opravdu mě to zraňuje, ale ty to nevidíš. Opět se chováš sobecky. Už takhle dál nemůžu, nedokážu to v sobě dál držet. Nejsem až takový hlupák, jak si myslíš. Možná jsem někdy prostší, ale mám oči, oči, před kterýma nemůžeš pravdu skrývat věčně.<br /><br />"Řekni pravdu," nemohl jsem to dál v sobě držet, prostě nemohl. "S kým jsi včera večer byl?"<br />Ať si klidně vypadám jako obyčejná žárlivá histerka, je mi to fuk, já to chci jen slyšet z jeho úst.<br />"Jak jsem říkal, byl jsem doma," pokrčil rameny a zamračil se na mě. Tvářil se ublíženě, že mu nevěřím, ale tak bych se měl tvářit já, ne on. On na to neměl právo.<br />"A sám, viď?" pronesl jsem ironicky.<br />"Samozřejmě," odvětil. "Nechápu, co to do tebe vjelo," povytáhl obočí.<br /><em><br />Můžeš mi říkat, že už tady není nikdo jiný (ale já to cítím)<br />Můžeš mi říkat, že jsi sám doma (ale já to vidím)<br />Můžeš se mi dívat do očí, a předstírat všechno co chceš<br />Ale já vím, vím<br />Že tvá láska je lež (lež, lež)<br />Není to nic, než lež (lež, lež)<br /><br /></em>Slova miluju tě z tvých úst už nezní tak jako dřív. Všechno co mi říkáš, to jak se mě dotýkáš, mi najednou přijde cizí. Je to tak vzdálené, tak neskutečné. Jak ti můžu i nadále věřit, že mě stále miluješ? A i kdybych věřil, tak bych si kladl otázku, jaký máš důvod hledat cizí náruč?<br /><br />"Ty jsi zřejmě Naruto," řekl hnědovlasý muž stojící v mých dveřích. Nikdy předtím jsem ho neviděl a netušil, co dělá zrovna u mých dveří.<br />"Ano, a ty jsi?" povytáhl jsem tázavě obočí.<br />"Inuzuka Kiba, jsem spolupracovníkem Sasukeho, prý si tu u tebe zapomněl nějaké papíry a já mu je mám přinést," natáhl ke mně ruku, ale já mu jí nestiskl. Jeho jméno už jsem zaslechl. Sasuke se o něm párkrát v pracovních souvislostech zmínil. Začínal jsem mít podezření a to se nakonec ukázalo jako správné. Pozval jsem ho dál, chtěl ho poznat, určitě to musel být on.<br /><br />"Můžu ti něco nabídnout?" zeptal jsem se, když se usadil na gauč. "Teda pokud tě to moc nezdrží," choval jsem se jako zdvořilý hostitel, ale můj záměr byl jiný.<br />"No mám asi tak hodinku čas, tak proč ne," pousmál se. "Dal bych si tedy nějaký čaj."<br />Přikývl jsem, na malý moment jsem zmizel v kuchyni a donesl mu to. Potom jsem se vydal pro desky, které si Sasuke u mě včera zapomněl na nočním stolku.<br /><br />Vyptával se na mě a na Sasukeho. Jindy by mi to možná nepřipadalo zvláštní, ale teď to bylo více než nápadné. Bylo to tím, že jsem to věděl. Nemohl jsem si být jistější, že je to on.<br />"Proč jsi sem vlastně skutečně přišel?" zeptal jsem se ho a skočil mu tím do řeči.<br />"Co prosím?" nevypadal tak zaskočeně, jak by měl.<br />"To nejsou jen ty papíry, co chceš, že? Chtěl jsi poznat toho, koho s tebou Sasuke podvádí, mám pravdu, že ano?" ptal jsem se klidně, ale uvnitř jsem měl chuť po něm skočit a uškrtit ho, nebo alespoň ho minimálně zmlátit, vybít si na něm svůj vztek.<br />"Nečekal jsem, že na to přijdeš tak rychle," odvětil na to jen.<br />"Už nějakou dobu vím, že se s někým o Sasukeho nedobrovolně dělím. Zajímalo mě, kdo to je, a on se tu najednou objeví sám a snaží se nenápadně vyzvídat. Nemám to já ale štěstí?"<br />"Když to teda víš, proč jsi to ještě Sasukemu neřekl?" přešel mojí poznámku a dál pokračoval v našem rozhovoru.<br />Ušklíbl jsem se, ale odpověděl mu: "Protože to chci od něj slyšet. Protože čekám, kdy přestane bejt srab a konečně mi to řekne."<br />"Ale on to neudělá," namítl.<br />"To je dost možný," pokrčil jsem rameny.<br />"A stejně s ním chceš být? I když víš, že nejsi jediný?"<br />"Dokud mi to neřekne, tak ano."<br />"Jak s tím můžeš žít? Jak to zvládáš? Vůbec to nechápu," zakroutil nade mnou hlavou a upřeně se na mě díval.<br />"Ptáš se snad kvůli sobě?" položil jsem mu otázku a z jeho výrazu bylo vidět, že jsem se trefil do černého. Dal jsem mu tedy i odpověď: "Já to nezvládám, jen to přežívám a odsouvám do pozadí. Nechci nad tím přemýšlet, nechci se trápit. Já s tím nežiju, pouze to přehlížím."<br />"Proč jsi tedy pořád s ním? Musí ti to ubližovat."<br />"Nesuď mě podle sebe Kibo, i když jsem s ním ze stejného důvodu jako ty. Je to prosté, miluju ho, jako ty."<br /><br />"Tady jsou ty desky, co ses po nich ráno sháněl," položil hnědovlasý muž modré desky před svého černovlasého kolegu na stůl.<br />"Dík, ale kde si je vzal? Myslel jsem, že jsem je zapomněl u Naruta…"-na malou chvilku se zarazil, když mu to došlo-"nešel jsi doufám k němu domů a…"<br />"Ano, byl jsem u něho a mluvil s ním," odvětil klidně.<br />"Ale proč?" prudce vstal, ve tváři kamennou masku.<br />"Chtěl jsem ho poznat, poznat člověka, který je mým sokem," jeho hlas byl stále vyrovnaný, ani jednoukrát se nezachvěl.<br />"Řekl jsi mu něco, nebo byť i jen naznačil?" zúžil oči do tenké škvíry.<br />"Ani jsem nemusel, on to ví," povzdychl si hnědovlasý a elegantně se posadil do křesla naproti němu.<br />"Co jsi to řekl?" v tu chvíli doufal, že se doopravdy jen přeslechl.<br />"Asi není tak prostej, jak jsi ho popisoval, prýt to ví už dýl," pokrčil rameny. <em><br /><br />Vypadáš tak nevině<br />ale provinění v tvém hlase, to vyvrací<br />ty víš, co tím myslím<br />jaké to asi je, když ho líbáš a víš, že ti věřím?<br />A myslíš na mě, když se tě dotýká?<br />Můžeš být ještě víc odporný?<br /><br /></em>"Naruto já…"<br />"Nic neříkej…"zarazil ho blonďák. Celou dobu to od něj chtěl slyšet a teď, když tomu tak bylo, se necítil o nic líp, vlastně mu bylo hůř. Slyšet to takhle přímo mu dalo dostatečně znát, že to nebyla jen jeho představa, či paranoia, uvedlo ho to do skutečné reality.<br />"Ale já tě miluju," promluvil Sasuke zoufalým hlasem, který u něj nikdy Naruto nezažil. Nikdy ho neviděl tvářit se tak, tak zdrceně, tak smutně. Tedy v tváři se nezkřivil ani jediný sval, rty se nechvěly, ale ty oči, ty oči nebyly tak chladné, už nebyly bez emocí, ba naopak, teď jich byly plné.<br />"Tak mi tedy řekni proč," povzdychl si a upřel na něj pronikavý pohled svých modrých očí.<br />"Já…" zaváhal, přece mu tady nemůže říct skutečný důvod. To prostě nešlo.<br />"Chceš mi snad znovu lhát, říct mi, že to byla hloupost, jednorázová záležitost? Něco, co se dá jen tak sfouknout ze stolu? Nebo budeš konečně fér a konečně mi řekneš pravdu?" udeřil na něj nekompromisně. On prostě musí vědět, co je to za důvod. Potřebuje vědět, co udělal špatně, kde pochybili oba dva. Tohle si Sasuke nenechá pro sebe a on sám už se sebou nenechá jen tak manipulovat. On potřebuje zvážit, jestli s ním být, dát mu druhou šanci, anebo zahodit ty krásné okamžiky strávené spolu, zahodit jejich vztah.<br />"Protože nejsi nový," odpověděl nakonec černovlasý se sklopenou hlavou. Nemohl se dívat do těch přímých očí, nemohl už dál snést ten pohled plný bolesti a křivdy, kterou mu způsobil on sám.<br />"Co prosím?" nakrčil nechápavě obočí.<br />"Protože, i když jsi pro mě to nejlepší, co mě mohlo potkat, nejsi nový. Už to mezi námi není o tom poznávání, o vzrušení z neznámého. Není to o získávání, o dobývání tvého a mého srdce. Oba si už dávno patříme. Ať už se pohádáme, kolikrát chceme, vždycky jde jen o chvilkovou obnovu toho napětí mezi námi, a jakmile se usmíříme, vrátíme se k zajetým kolejím," řekl mu o svých skutečných pocitech.<br />"Prostě jsem ti zevšednil," vyšlo z něj šokovaně.<br />"Ale takhle to není…"<br />"Ale je, Sasuke, právě tohle si mi teď řekl, já to jen shrnul do jednoho slova," zakroutil zlehka hlavou a z koutku pravého oka mu vytekla první slza. "A já myslel, že jsme šťastní…oba dva," zašeptal smutně.<br />"Ale já jsem šťastný," snažil se Sasuke a myslel to upřímně, jen tam bylo to něco, co nechápal ani on sám.<br />"Ne, nejsi," zkonstatoval to Naruto. "Asi bude nejlepší dát si pauzu. Oddychnout si od sebe a všechno si rozmyslet," vstal a otočil se k odchodu z místnosti.<br />"Naruto, to ne…" prudce se vztyčil z křesla a uchopil ho za ruku.<br />"To je moje rozhodnutí, Sasuke. Ty jsi své učinil, když sis začal poměr s Kibou, tak mě nech teď učinit to své," řekl mu na to jen, a když Sasukeho stisk povolil, lehce se mu vymanil a odešel.<br /><br /><em>Tak se ani nepokoušej říkat, že se omlouváš<br />nebo že se snažíš spravit to<br />Neplýtvej s dechem, stejně už je pozdě<br />je příliš pozdě<br /><br />Tvoje láska je jen lež<br /><br /></em>"Tak tomuhle se říká opravdu ironie osudu. Ty mě opouštíš kvůli němu a on mě kvůli tobě," podepřel si Sasuke hlavu a lokty se opřel o svůj pracovní stůl.<br />"Měl by ses ho pokusit získat zpět, Sasuke," řekl rozhodně Kiba. "On je to, co potřebuješ."<br />"Jo, já vím," povzdychl si.<br />"Víš, věděl jsem, že bych nikdy nemohl být první, první v tvém srdci, ale bláhově jsem si to nalhával. Myslel jsem, že když se s tebou Naruto rozejde, věci se změní, ale i to byla lež, kterou jsem říkal sám sobě. On je výjimečný, silný a přesto křehký."<br />"Budeš mi chybět," řekl mimo téma Sasuke. Kiba se ušklíbl, ale nic mu na to neodpověděl. Bude se přes Sasukeho muset přenést a věděl, že to, co dotyčný řekl, bylo jen proto, že věděl, jaký poklad s Narutem ztratil a trápil se tím. Možná mu bude chybět, ale nebude zraněný. Možná mu bude chybět, ale ne natolik, aby to překrylo tu bolest, kterou pocítil s Narutovým odchodem.</div> http://narutoshounenai.blog.cz/1108/moje-tvoje-nase-city-1 http://narutoshounenai.blog.cz/1108/moje-tvoje-nase-city-1 Jednorázovky-Naruto Sun, 14 Aug 2011 13:13:24 +0200