"Rád tě zase vidím Kushino," ozval se za ní hlas, který již sedmnáct let neslyšela. Pomalu se otočila a zjistila, že se jí to bohužel nezdálo, že onoho člověka poznala správně.
"Kakashi," vyslovila jeho jméno a s odleskem strachu v očích se zadívala na zbraň, kterou držel v ruce, a kterou na ní právě mířil.
"Nastup si," pokynul jí hlavou ke dveřím auta, které právě otevřel. Kushina si moc dobře uvědomovala, že odporovat by nemělo cenu, a tak se opatrným krokem vydala k autu a nastoupila.
"Výborně, Kakashi," pochválil svého zaměstnance do telefonu. "Až přijedete, odveď ji dolů do sklepení tak, aby tě nikdo neviděl," dal mu instrukce, a poté zavěsil. Uvelebil se více ve svém křesle, a potom do sebe kopl zlatavou tekutinu. "Konečně do sebe začíná všechno zapadat, konečně se to snad všechno vyřeší," povzdychl si sám pro sebe, a pak se ztratil ve svých myšlenkách, ve kterých se mu překrývala jedna otázka za druhou. Je pořád tak krásná, jako bývala? Jak na ní bude reagovat, až stanou tváří v tvář? Jaký k tomu všemu měla důvod? Bude jí nenávidět tak jako posledních sedmnáct let, nebo opět ztratí hlavu tak, jako tenkrát, když ji uviděl poprvé?
"Dobré ránko, Sasuke-sama," zašveholil černovlasému mladíkovi do ucha a věnoval mu polibek na spánek.
"Co blbneš, Naruto," zamrmlal rozespale Sasuke a otevřel jedno ze svých černých očí.
"Nevím, jen je ráno," pokrčil bezstarostně rameny a dál ho pozoroval.
"Hm," zabručel jen v odpověď a znovu oko zavřel. Po pár vteřinách však obě oči rozevřel dokořán, zadíval se na hodiny a vystřelil z postele. "Dělej, oblíkej se!" křikl na Naruta.
"?" nechápal blonďák, co to do něj vjelo.
"Musíme máknout, za půl hodiny máme sraz s dodavatelem," vysvětlil mu spěšně, zatímco hrabal ve své skříni a hledal něco vhodného na sebe.
"Máme?" zeptal se Naruto s povytaženým obočím, ale i přesto se zvedl a přešel k němu.
"Odteď si zase má pravá ruka, takže se přestaň vyptávat a konečně si pohni," odvětil jakoby nic a začal na sebe natahovat jeden kus oblečení za druhým.
"Ok," broukl bezstarostně, natáhl na sebe kalhoty, košili a kravatu, a pak pomohl s kravatou i svému bossovi.
"Jdete poněkud pozdě, pane Uchiho," konstatoval zamračeně vysoký svalnatý muž se světlými vlasy a vousy a sundal si své černé brýle. Právě dorazili do jednoho ze skladů bývalé továrny, kde si měli vyzvednout své zboží.
"Omlouvám se Vám Killer B, zdrželi mě ještě nějaké povinnosti," zalhal a mírně se poklonil Sasuke.
"Byl bych nerad, kdyby nás kvůli těm Vaším povinnostem, odhalila policie," odfrkl si podrážděně a zadíval se na blonďáka po jeho boku. Muselo mu být jasné jakéže "povinnosti" toho kluka zdrželi.
"Nebojte, tahle oblast je více než bezpečná," ujistil ho s úšklebkem. "Ale teď již k obchodu, máte to?" zeptal se s povytaženým obočím.
"Samozřejmě, pro Vás jen to nejlepší," uchechtl se, luskl k jednomu ze svých mužů, a ten položil na stůl před Sasukeho větší kufřík. Mladý boss ho rozevřel a zadíval se na čtyři velké sáčky plné menších modrých pilulek. Killer B tomu s oblibou říkal bezpečná droga. Člověk po ní sice ztrácel zábrany a bylo mu po ní víc než hezky, ale nebyla tak návyková jako jiné drogy a navíc se skoro hned ztratila z krevního oběhu, čímž byla těžko prokazatelná. Tentokrát pokynul k jednomu ze svých mužů Sasuke, rozevřel jeden ze sáčků a podal mu pilulku. Začala účinkovat skoro okamžitě. Muž se přitrouble usmíval a po chvilce dokonce začal vykřikovat, že vidí jednorožce, takového, jako byl v pohádce, na kterou se dívá jeho malá dcerka. Začal také prohlašovat, jak má rád Uchiha klan, a že uctívá půdu, po které Sasuke-sama chodí.
"Je vidět, že to funguje," ušklíbl se černovlasý boss a Naruto při jeho slovech taktéž položil na stůl kufřík, který doposud držel v ruce, a rozevřel ho. Killer B si přepočítal peníze, jež v něm byly, a s přikývnutím si ho převzal.
"Tak zase příště pane Uchiho a doufám, že pro tentokrát včas," řekl jen Killer B a i se svými dvěma muži po boku se odebral do svého velkého černého hamru. Zbytek z nich si posedal do zbylých aut a vydal se za nimi.
"Pomozte mu a posaďte ho na zadní sedadlo. Až se trochu uklidní, zařiďte, aby se řádně prospal, než se dostane domů. Nechci, aby ho jeho dcera viděla v takovém stavu," nařídil jedné skupince po své pravici, a pak pokynul k odjezdu.
"Proč?" nechápal ho Naruto.
"Za prvé ve mně vidí jen malého spratka a za druhé mimo drogovou oblast je to prostě idiot."
"Ale rozhodně se tak nechová," podotkl Naruto s povytaženým obočím.
"Tos ho neviděl na jednom z tátových večírků před pár lety. Rapoval a měl na sobě lesklej oblek. Oboje bylo vrcholem nevkusu," prozradil mu.
"Možná jen moc ochutnává," zazubil se a hlavou pokynul ke kufříku na Sasukeho klíně.
"Jo, možná," ušklíbl se. "Kdyby to tolik nevynášelo, asi bych s tímhle druhem obchodu sekl."
"Taky nevím, co na tom ty lidi mají, takhle se zbytečně ničit," zakroutil hlavou Naruto nevěřícně.
"Na druhou stranu, co mi je po nich. Pro mě to jsou jen zákazníci, kteří mě zajímají jen, pokud neplatí."
Minato vstoupil do sklepení svého domu a na chvíli se zastavil před velkými kovovými dveřmi. Ta chvíle, kdy ji měl opět spatřit, byla tu. Sevřel se mu žaludek a po zádech mu přeběhl mráz.
"Sakra Minato, vzchop se. Jsi boss yakuza klanu a bojíš se setkání se svou bývalou ženou," zakroutil nad sebou v duchu hlavou. A pak si vzpomněl, uvědomil si, že tahle žena od něj z ničeho nic utekla a odnesla si sebou i jeho jediného syna. Vzchopil se a vstoupil do dveří.
"Jak tak koukám, jsi stále stejně krásná," zkonstatoval Minato hned poté, co si ji pozorně prohlédl. Bylo to, jako kdyby nezestárla ani o den. Kushina mlčela a upřeně ho pozorovala. Byla vyděšená z toho, že se svým manželem opět setkává a zároveň pociťovala štěstí, že ho znovu vidí. Pořád byl stejně impozantní, pořád ji přitahoval jako magnet. "Půjdu rovnou k věci. Proč jsi to udělala?" zeptal se pevným hlasem, pod kterým se mírně zachvěla. Neodpovídala, stále mlčela. "Aha, takže my teď budeme ticho," pronesl jízlivě. "Fajn," povzdychl si po chvilce dalšícho ticha. "Pár dní tady ti snad rozváže jazyk."
"Kakashi, máš ji na starosti," otočil se ke svému zaměstnanci, stojícímu celou tu dobu v rohu místnosti, a když přikývl, vydal se na odchod. Ve dveřích se však ještě zastavil a otočil ke Kushině. "A abych nezapomněl, jsem na šemu na synovi na stopě, brzy už bude tady."
Rudovláska ztuhla a zmateně na něj vytřeštila oči. Jak ho mohl objevit? Ne, on nesměl mít s yakuzou nic společného.
"Všechno nejlepší, Naruto," řekl Sasuke, následně ho políbil na tvář a vtiskl mu do rukou podlouhlou krabici.
"Úplně jsem na to při tom všem, co se poslední dobou dělo, zapomněl," přiznal Naruto a zadíval se na krabici. "Co je to?" zeptal se zvědavě.
"Otevři a uvidíš," doporučil mu.
"Páni, je nádherná," rozzářily se mu oči, když z krabice vytáhl ručně rytou katanu.
"Vzpomněl jsem si, jak se ti jedna líbila v tom starym filmu, co jsme viděli ve škole, a tak jsem ti nechal podobnou vyrobit," řekl jako kdyby se nic nedělo.
"Je to to nejhezčí, co jsem kdy dostal," odvětil dojatě a objal ho kolem krku. "Ale neříkej, že jsi mi takovej dárek dal jen tak k narozeninám. Co za to očekáváš?" zeptal se ho svůdným hlasem.
"Proč myslíš, že za to něco chci?" povytáhl obočí.
"Protože tě už nějakou dobu znám?" pousmál se hravě.
"Hm, dobrá tedy, jeden nápad bych měl," pronesl tajemně. Narutovi z toho sexy hlasu projel příjemný mráz po zádech. "Mohl bys mi ukázat, jak dobře s ní umíš zacházet...a to zcela nahý," zašeptal mu chlípně do ucha. Blonďák nejdříve informaci zpracoval, potom vytřeštil oči a následně nehorázně zrudl.
"D-děláš si srandu, že jo?" vykoktal ze sebe v odpověď.
"Myslím to zcela vážně," ušklíbl se Uchiha a pozoroval ho hladovým pohledem.
"Ty mě jednou zničíš," povzdychl si Naruto.
"Na druhou stranu nikomu nevěnuju tolik pozornosti, co tobě a zatím jsi ode mě neutekl."
"To možná proto, že vím, že by to nemělo cenu," zakroutil blonďák hlavou s uchychtnutím a věnoval mu vášnivý polibek. "Navíc si moc dobře uvědomuji, ke komu patřím," vzdychl, když ho Sasuke na oplátku políbil na krk.




