"Tak, pane Namikaze, tady je Váš test. Na jeho vyplnění máte hodinu a půl. Pokud by Vám nebylo něco jasné, ptejte se," řekl mu, zadíval se na své hodinky a po chvilce mu dal pokyn, aby začal vyplňovat. Naruto se na test s hlubokým nádechem zadíval, a když si ho celý prolétl očima, pousmál se. Začínal mít jistotu, že tentokrát to doopravdy zvládne. Všechno, co si přečetl na papíře, dávalo smysl a navíc to s ním Sasuke projížděl alespoň milionkrát.
"Díky, Sasuke," pomyslel si a pustil se do práce.
"Tak jak?" zeptal se ho Kiba, když vylezl ze třídy.
"Myslím, že i kdybych tam nějaké ty chyby udělal, tak hůř jak za B to nebude," řekl s úsměvem od ucha k uchu.
"Tak to jsem rád," pousmál se i jeho asistent. "Jo abych nezapomněl, Sasuke ti vzkazuje, že dnes odpoledne seminárky nestíhá, a že se uvidíte až zítra."
"Super, tak to si dneska odpoledne konečně po dlouhé době odpočinu," prohlásil s radostí v hlase. "Vlastně, už jsem ti představoval Gaaru?" napadlo ho.
"Ne, zatím jsi o něm jen mluvil."
"Tak co kdybychom dneska něco podnikli? Třeba zašli do školní kavárny a pokecali?" navrhl. "Teda, pokud budete mít oba čas."
"No, čas bych měl, ale nebude to blbý?"
"A proč by jako mělo? Gaara má za asistenta nevlastního bráchu a já zas nejlepšího kámoše. Ale pokud se ti to i přesto nezdá, tak to ber jako takové jednání," mrkl na něj a Kiba se zasmál.
"Fajn, to by šlo," souhlasil nakonec. Opět ho napadlo, jaké má na svého pána štěstí.
Naruto se rozhlédl po třídě, ale Uchihu nikde neviděl. Chtěl mu ještě jednou poděkovat za to, že mu pomohl s učením. Tak to hold bude muset udělat zítra.
"Čau," posadil se ke stolečku vedle něj Gaara.
"Ahoj," odvětil Naruto.
"Tak co test? Jak to šlo?" zeptal se se zájmem Gaara.
"Podle mě to bude v pohodě," zazubil se na něj blonďák.
"A výsledek se dozvíš kdy?"
"Prý zítra během odpoledne. Ale teď se nechci bavit o ekonomii," zabručel. "Hele, dostal jsem takovej nápad, co kdybychom si dali dneska kolem čtvrté sraz ve školní kavárně a pokecali? Vzali bychom i Kibu s Kankurem. Teda pokud už nemáš něco jinýho?"
"Původně jsem se měl s někým sejít, ale odvolal to, takže klidně můžu a Kankuro taky myslím nemá nic na práci," odvětil zamyšleně. "Takže by to nejspíš šlo."
Naruto s Kibou byli na smluveném místě první, a tak zabrali jeden ze stolů se slunečníkem v rohu oploceného plácku. Když blonďák dorazil do školy poprvé, divil se, kolik toho v areálu je. Kavárna, ve které se teď nacházeli, měla nejen výborné kafe ale i zákusky, a dokonce tu byly různé obchody s oblečením a moderní technologií, které měly vždy dostatek zásob. Dalo se říct, že jejich škola byla malým městečkem, kde bylo prostě všechno. "Ahoj, lidi," pozdravil je Gaara a za jeho zády přikývl na pozdrav vyšší hnědovlasý kluk, který zřejmě nevěděl, jestli Naruta s Kibou pozdravit formálně, nebo ne.
"Ahoj, já jsem Naruto," chopil se tedy představování blonďák a natáhl k němu ruku. "Kankuro," zazubil se a otočil se ke Gaarovi: "Měls pravdu, není jako ti ostatní snobové tady."
"Možná proto, že jsem jako snob nevyrůstal," pousmál se Naruto, načež oběma ještě představil Kibu.
Seděli, popíjeli kafe různých druhů, ukusovali ze svých zákusků a smáli se. "Ten kluk, pořád tak divně zírá," prohodil najednou zamyšleně Naruto. "Který kluk?" zajímalo ostatní. "Ten co stojí u sloupů tamhle u školy," pohodil mírně hlavou do strany.
"Hlavně nenápadně," utrousil sarkasticky, když se tam všichni tři prudce otočili. To už se ale kluk otočil na podpatku a spěšně mířil pryč. Zřejmě vytušil nebezpečí a zmizel.
"Hele, nebyl to Neji?" otočil se Kankuro na Gaaru.
"Zdá se, že jo," přikývl Gaara zaraženě. "Kdo je Neji?" zajímal se ihned Naruto.
"Někdo, o kom se teď nechci bavit," zakroutil s povzdychem zamítavě hlavou.
"Doobře," protáhl jen blonďák, ale zvědavost mu nedala. Jeho kamarád vypadal totiž přepadle a jeho zajímalo, co se mu stalo. Nechtěl být vlezlý, ale měl o něj starost. Navíc od doby, co toho kluka zahlédli, panovala u stolu tíživá atmosféra.
"Hele, Gaaro, nechci být vlezlý, ale kdo je to ten Neji? Od tý doby, co jsme ho zahlídli, vypadáš dost sklesle," zeptal se ho Naruto, když mířili přes pozemky zpět ke kolejím. Kiba s Kankurem šli o kousek před nimi a povídali si o holkách na škole, takže je nevnímali.
"Víš, jak jsem ti říkal o tý osobě, která se mě tak nějak ujala, když jsem tady byl novej?" spustil po chvilce zaváhání. Blonďák přikývl. "Tak on je ta osoba a no, nějak se to s ním zkomplikovalo."
"Jak zkomplikovalo?" nechápal Naruto.
"Zpočátku to byl jediný člověk, kromě Kankura, který se se mnou začal bavit. Pomáhal mi se školou a skamarádili jsme se. Jenže postupem času jsem si začal uvědomovat, že se mi líbí, a tak jsem ho asi tři měsíce před koncem školy políbil. Byl zaskočený, ale nereagoval nějak negativně, dokonce mi to i sám párkrát oplatil. Když jsem ale mluvil o části společně prožitých prázdnin, moc se k tomu nevyjadřoval, a když jsem chtěl zajít alespoň o kousek dál, vždycky mě odstrčil. Když jsme se vrátili zpátky do školy, přistihl jsem ho několikrát, jak se na mě dívá, ale jinak se tváří, jak kdybych neexistoval," prozradil mu Gaara a na konci si povzdychl.
"Gaaro, to bude dobrý," řekl konejšivě Naruto a přátelsky ho objal. "Podle mě jen neví, jak se s tím srovnat."
"Srovnat s čím?"
"S tím, že se mu líbí kluk. Nebo je jen tak nějak plachej. Řekl jsi mu vůbec, že ho máš rád?" poodstrčil ho kousek od sebe a pozdvihl obočí.
"Na tohle já nejsem, ale dokazoval jsem mu to dost jasně a prostě je to hrozně složitý."
"No na blbce podle toho, jak ti pomáhal, nevypadá, takže tvý činy určitě pochopil. Teď už zbývá ho jen přesvědčit, že na tom není nic špatnýho. Hold to budeš muset zkoušet a zkoušet, teda, pokud ti za to ten kluk stojí," pousmál se na něj.
"Asi máš pravdu," přikývl Gaara.
"Hele, vy dvě hrdličky, přestaňte tokat a pojďte už!" křikl na ně se smíchem Kankuro.
"Seš blb," odfrkl si Naruto s úšklebkem směrem k němu, úplně se od Gaary distancoval a rozešli se jejich směrem.
Další den odpoledne se Naruto vydal opět směrem ke knihovně. Výsledek testu z ekonomie nestihl ještě zkontrolovat, a tak byl stále jako na jehlách. Když tam dorazil, spatřil Sasukeho, jak soustředěně vypisuje něco z jedné z knížek.
"Ahoj," pozdravil ho a posadil se naproti.
"Ahoj," odvětil mu skoro, jako kdyby nic nevnímal, ještě něco dopsal, a pak k němu teprve vzhlédl. "Tak co test?" zeptal se ho, a přitom si hrál s propiskou v ruce.
"Zatím nevím, neměl jsem tak nějak čas to zjistit," řekl sklesle. "Jsem z toho děsně nervózní," přiznal. "Včera jsi tak nevypadal," prohodil klidně Sasuke.
"Kdy včera?" nechápal.
"Když ses objímal se Sabakunem, tokal s ním a usmíval ses, nebo to měla být jen útěcha?" zajímal se. "Jo měla, ale ne moje," zamračil se Naruto. "Ale to je fuk, s tebou to řešit nehodlám. Jdu se podívat tamhle na počítač na ten výsledek, a pak se pustíme do práce," řekl mu na to jen a otočil se k němu zády.
"Do háje," zamumlal si pro sebe jen Sasuke a zamyšleně blonďáka pozoroval. "Proč se k němu pořád musím takhle chovat?"
"No to snad ne!" vytrhl ho Narutův výkřik. A nejen jeho, všichni v knihovně se na něj polekaně otočili.
"Pardon," zamumlal kajícně blonďák, a pak dál vytřeštěně pozoroval monitor. Sasuke k němu přistoupil a zadíval se, co ho tak rozrušilo.
"D-?" řekl s povytaženým obočím, když se zadíval na blonďákovu známku.
"Ale jak je to možný?" zaúpěl Naruto, prudce vstal a rozeběhl se ven z knihovny.
"Kam to letíš?" křikl za ním ještě Sasuke, načež po něm nejen knihovnice, ale i ostatní lidi hodili ošklivým pohledem.
"Za Mizuki senseiem," zaslechl ještě, než Naruto zmizel.
Doběhl k Mizukiho kabinetu, kde mu další ze senseiů, oznámil, že je ve třídě 115. Když dorazil na místo, nejdříve se vydýchal, a pak roztřeseně vešel. "Dobrý den," pozdravil Naruto.
"Ah,pan Namikaze. Předpokládám, že jdete kvůli svému testu."
"Ano, právě jsem se dozvěděl svou známku a chtěl jsem se zeptat, jak je to možné?" vyhrkl zkroušeně.
"Příklady, měl jste v nich spoustu chyb," odvětil mu s povzdychem.
"Ale to není možné, já se učil a při písemce soustředil," začal lehce panikařit.
"Pane Namikaze, je mi to líto, ale je to tak, jak to je. Bohužel jste neprošel a já jsem nucen…" "Opravdu to jinak nejde? To prostě není možný," promnul si kořen nosu. Takhle to nemohlo skončit, nemohl přeci zklamat své prarodiče.
"Pane Namikaze," oslovil ho Mizuki znovu a teprve teď si Naruto všiml, že vstal a přistoupil k němu. "Možná, by tu ještě jedna možnost byla," oznámil mu tajemně.
"Jaká, povídejte, udělám všechno proto, abych tu zůstal!" vyhrkl nerozvážně.
"Opravdu?" povytáhl koutek úst.
"C-co to děláte?" zeptal se zmateně, když ho Mizuki natlačil svým tělem na kraj lavice.
"Ale no tak, přeci nejste tak hloupí, pane Namikaze. "Tady se dá čas od času známka koupit různě. Vy se mi líbíte a s Vaší minulostí by to neměl přeci být problém," řekl tlumeným hlasem, když se naklonil k jeho uchu.
"V-vy žertujete, že?" vypískl překvapeně.
"Copak chcete potupit rodinu Namikaze?" položil mu další otázku, položil ho na lavici a povolil kravatu. Naruto při téhle větě zaváhal, ale jeho čest mu zabránila kývnout. Možná byl dříve trochu promiskuitnější, ale rozhodně za to nikdy nechtěl žádné výhody. Všechno si vždycky vydobyl sám a teď to rozhodně nezmění kvůli takovýmu parchantovi.
"Kdo si myslíte, že jste?" prskl naštvaně Naruto a prudce ho od sebe odstrčil.
"Copak, chtěl byste to na mě říct?" zasmál se Mizuki. "Nikdo Vám neuvěří, pane Namikaze. Jsem tu déle než Vy a díky Vaší minulosti …." Naruto ho dál nechtěl poslouchat, a tak utekl. Byl z toho všeho znechucený a otřesený zároveň. Když vyběhl ze třídy, vrazil do Sasukeho. Jen se na něj na okamžik zadíval, a pak spěšným krokem odešel pryč. Mizuki se mezitím s úšklebkem upravil a posadil za učitelský stůl s písemkami. Sice mu plán nevyšel, ale on se zase někdo najde.
"Jemu možná nikdo neuvěří, ale já své páky mám," ozvalo se ode dveří, a Mizuki se tam s cuknutím podíval. Ne, bohužel se nepřeslechl. Uchiha se tam ležérně, se zkříženýma rukama na prsou opíral o futra dveří a díval se na něj s kamennou maskou ve tváři. Když zahlídl Mizukiho vystrašený výraz, ušklíbl se a otočil se k odchodu.
"Chtěl by s Vámi mluvit pan Uchiha," oznámil Kabuto řediteli školy. Orochimaru mu naznačil, že může jít dál.
"O samotě, Kabuto," řekl chladně Sasuke brýlatému muži, když se Kabuto jako pravá ruka postavil vedle ředitele.
"Omlouvám se," prohlásil ne moc nadšeně a opustil místnost.
"Co potřebujete, pane Uchiho?" zeptal se se zájmem Orochimaru.
"Chci nahlásit nevhodné chování jednoho z našich učitelů a mít možnost prozkoumat některé z písemných prací, které hodnotil," oznámil mu, jako by se nechumelilo.
"A mohu znát Váš důvod?" lehce se zamračil.
"Řekněme, že vydírání mu není cizí."
"Řekněte narovinu, o co jde, nebo se tím zabývat doopravdy nebudu," zabručel. Sasuke pouze protočil očima, ale odvětil mu: "Přistihl jsem ho, jak sexuálně obtěžuje studenta, který nesplnil podmínky k uznání jeho předmětu a již v minulosti jsem zaslechl, že to není poprvé. Chce vždy buď peníze, nebo sexuální uspokojení."
"Něco takového by se ke mně přeci doneslo!" vyhrkl rozhořčeně a přitom prudce vstal ze svého křesla.
"Vybírá si pečlivě, pane řediteli. Má na ně své páky, jak je dostat. Ti to nikdy nepřiznají, protože by jim to bylo k ničemu."
"O kterého senseie jde?" zeptal se rezignovaně. "O Mizukiho."
"A ten student?" povytáhl obočí.
"To není podstatné," ušklíbl se jen a Orochimaru věděl, že mu to neprozradí. Navíc s Uchihou si zahrávat nechtěl. Místo toho, aby se ptal dál, nacvakal něco ve svém počítači, a pak dal pokyn Kabutovi, aby mu donesl desky s písemnými pracemi z ekonomie. Sasuke projel pár testů ze šanonů a porovnával napsané známky s odpověďmi a také s těmi, co byly zapsané u Mizukiho v systému.
"I kdyby to, cos mi říkal, o vydírání znamenalo jen záminku k tomu, abys mohl nahlédnout do systému, tohle by bohatě k vyhození stačilo. Ten už si nikde neškrtne," pronesl naštvaně Orochimaru. Sasuke ho ignoroval a najel do písemek a známek Naruta.
"Zdá se, že tady měnil opravdu hodně," poukázal Sasuke na Narutovy známky. "Tam, kde bylo nejhůř za D je v systému F a E."
"To by ve výsledku znamenalo jeho vyloučení," řekl zamyšleně Orochimaru, když si v hlavě spočítal průměr.
"A takových je tu spousty," zamával Sasuke štosem papírů. "Zdá se, že odteď byste měl pověřit Kabuta, nebo najmout někoho jiného, aby prověřoval známky v papírech a systému. Tohle poškozuje totiž nejen školu, ale i studenty. A kdyby se to dostalo napovrch, byl by s celou touhle institucí konec. Takže to koukejte ihned vyřešit, nebo Vám můžu zaručit, že už můj otec nepřispěje ani yen," oznámil mu a vydal se k odchodu.
"Je mi to jasné," zavrčel Orochimaru. "Ale jeden dotaz bych měl. Proč jste se začal angažovat zrovna teď?"
"Jen jsem ho teď přistihl při činu," pokrčil rameny a nonšalantně mávl rukou na znamení toho, že odchází.
Naruto si nechal v knihovně tašku, a tak, když se nevracel, rozhodl se jí vzít a donést mu ji. U Mizukiho kabinetu se dozvěděl, že se nacházejí ve třídě 115, a tak se vydal tam. Dveře byly pootevřené a to, co zaslechl, ho zarazilo.
"Opravdu to jinak nejde? To prostě není možný," říkal Naruto zoufalým hlasem.
"Pane Namikaze," oslovil ho Mizuki. "Možná, by tu ještě jedna možnost byla," oznámil mu tajemně. Sasukemu došlo, že to rozhodně nebude nic, co by se shodovalo s pravidly školy.
"Jaká, povídejte, udělám všechno proto, abych tu zůstal!" vyhrkl nerozvážně. Když zaslechlo tohle, napadlo ho, jestli by byl Naruto doopravdy ochotný udělat cokoliv. To ho naštvalo, a tak si začal pohrávat s myšlenkou, že by odešel. Nakonec se však rozhodl zůstat a počkat, co bude dál. "Opravdu?"
"C-co to děláte?" zeptal se zmateně Naruto. Měl zakročit? Ne, ještě není ta správná chvíle.
"Ale no tak, přeci nejste tak hloupý, pane Namikaze. Tady se dá čas od času známka koupit různě. Vy se mi líbíte a s Vaší minulostí by to neměl přeci být problém," řekl tlumeným hlasem Mizuki.
"V-vy žertujete, že?" vypískl překvapeně.
"Copak chcete potupit rodinu Namikaze?" položil mu další otázku. Chvíli bylo ticho a Sasuke už doopravdy nevěděl, jestli bude Naruto souhlasit, nebo ne.
"Kdo si myslíte, že jste?" prskl nakonec naštvaně, a to Sasukeho přesvědčilo o tom, že tohle Naruto nechce.
"Copak, chtěl byste to na mě říct?" zasmál se Mizuki. "Nikdo Vám neuvěří, pane Namikaze. Jsem tu déle než Vy a díky Vaší minulosti …." Sasuke začal zvažovat, jestli zakročit, nebo ne. Když vyběhl ze třídy Naruto, vrazil do něj a jen se na něj na okamžik zadíval smutným a vystrašeným pohledem, rozhodl se.





skvělý díl , to se nám to rozjelo néjen Naruto ale i Gaara má své starosti