Tajný ctitel-2.část

13. září 2014 v 11:19 | Kyra-chan |  Povídky od Kyry-chan
2. Nová perspektiva

"Cože? Hráblo ti?! Jak jako přítel?! Tobě úplně přeskočilo! Jseš normální?! Debile! Já sakra nejsem teplej! Magore! Nechci…" Blonďák vypadal velice vyděšeně.
"Ale no tak Naruto… kdo mluvil o takovém vztahu? I kdybych byl gay, měl bych rozhodně lepší vkus a vybral si někoho kdo za to stojí, ne idiota jako jsi ty."
Naruto se trochu uklidnil. Stejně měl ze Sasukeho kamenného pohledu a ledových očí divný pocit. Doufal, že černovlásek opravdu není gay. Měl totiž pocit, že i když mu nakecal, že o něj v žádném případě zájem nemá, stejně by jen tak pro zábavu zkusil Naruta nalákat do postele.
"Přítel?" zeptal se znovu o poznání klidněji.
"Ta já ti vysvětlím o co půjde."
"Ale proč přítel?"
"Proboha Naruto, přestaň pořád opakovat to s tím přítelem. Leze mi to na nervy. Nechytej se hned slovíček," usadil ho Uchiha.
"Takže o co přesně jde?"
"V podstatě budeš můj otrok," ušklíbl se Sasuke. "Uděláš co ti řeknu, kdy ti řeknu a jak ti to řeknu. Budeš mi plně k dispozici ve všech ohledech. Jinak…" zašustil blonďákovi před očima vytištěnými emaily.
"Chápu, takže mě prostě budeš sekýrovat v jednom kuse?"
Sasuke se usmál. Ale nebyl to pěkný úsměv. Rozhodně z něj byl Naruto ještě nervóznější.
"I tak se to dá říct," přikývl nakonec černovlasý chlapec. "A tohle si zatím nechám. Jen pro jistotu." Ukázal blonďáčkovi jeho náhrdelník s modrým krystalem.
"Děláš si ze mě srandu?! Okamžitě mi to vrať!" zařval na něj Naruto. Ale Sasuke mu zmizel z dohledu dřív, než se mohl pokusit vzít si ho.
Blonďák hlasitě zaklel. Byl zvědav jak ztrátu krystalu vysvětlí matce.
Tohle byl rozhodně jeden z nejhorších dnů jeho života.


Když se pomalým, šouravým krokem dostal až ke svému domu zjistil, že jeho máma už zřejmě odešla do práce. Na stole mu nechala vystydlý rámen se vzkazem, ať je hodný a že jej líbá. Naruto si čím dál víc připadal jako hlupák a břídil. Jak jen mohl nechat přihlášenou emailovou schránku ve škole? Vážně… tohle je špatné. Hodně špatné. Musel se do toho připlést zrovna ten zatracený Uchiha? Naruto byl rozrušený. Aby se uklidnil, dal si ohřát rámen a mezitím zapnul svůj starý počítač.
Když bylo jídlo už horké, objevila se na počítači plocha s fotkou Narutova oblíbeného fotbalového týmu. Naruto ihned zkontroloval ICQ jestli je tam ctitel.
Byl. Ale blonďák váhal zda mu napsat. Přece jen jeho vinou - teda alespoň trochu, poněvadž za většinu mohl Uchiha - teď někdo ví kdo je a může mu kdykoliv zničit celý společenský život. A navíc to byl někdo, kdo Naruta osobně zná. Někdo z jeho přátel. A vědomí, že se denně s někým takovým baví, ho příliš neutěšovalo. Třeba Gaara. Ten to být ale nemohl. Vždyť bydlel a chodil do školy v Suně. A ctitel ho přece pozoroval ve škole. Musel to být někdo jiný. Třeba Kiba? Ale ne, to je hloupost. Vždyť je to zarytý homofobil. Nebo možná? Ale ne…
Naruto byl natolik ponořený do myšlenek, až jsi nevšiml, že mu ICQ kontakt TC napsal zprávu. Když to zjistil, byla už ctitelova kytička červená. A tak si alespoň přečetl, co mu neznámý napsal.


TC (5:15:18)
Ahoj.
TC (5:21:32)
Dneska jsi nějak potichu. Stalo se něco?
TC (5:43:41)
No nic, musím jít. Tak snad příště.


Blonďák byl na jednu stranu opravdu rád, že si s ním nemusel psát. Určitě by z jeho chování poznal, že je něco v nepořádku. A pak by stačilo jen pět šest přemlouvacích vět a ctitel by se býval dozvěděl, jak ho Naruto zradil.
Uzumaki si povzdychl. Příliš mnoho starostí pro takového jednoduchého člověka jako byl on.
Podíval se na hodiny. Bylo šest. Dneska výjmečně začínal fotbal o půl sedmé, takže měl ještě spoustu času. Takové pěkné rozptýlení, jako je honit se za míčem, by se mu teď náramně hodilo. Sebral kopačky a rozhodl se, že jednou by taky mohl přijít na zápas s předstihem. Spoluhráči mu za to jistě jenom poděkují. Už stál u dveří, když mu přišla SMS z neznámého čísla.


"Nechoď na fotbal. S."


Byl to nepochybně Sasuke. Co je mu do toho, kam chodím a co dělám? pomyslel si Naruto nakvašeně a byl ještě víc odhodlaný na zápas vyrazit. Ale v zápětí mu přišla další zpráva.


"Myslím to vážně. Nechoď. Víš, co se jinak stane. S."


Naruto zlostí kopl do stěny. "To není možný! Ten zmetek! Jen počkej Uchiho! I kdyby to měla trvat sto let, najdu způsob jak se ti pomstít!" A věřte nebo ne, nebylo to naposledy, kdy na to pomyslel.
Naruto byl čím dál naštvanější, když mu kamarádi psali, kde sakra je, že Sasuke už začal prohlašovat zdali se nebojí pomsty, když se ani neukáže.
Narutovi bylo jasné, že ztrácí nejen požitek z dobré hry, ale i svou nově nabytou pověst. Zdalipak si ho ještě všimnou ty rozkošné holky ze třeťáku? Povzdychl si. Zase ztratí ten kousek vydřené úcty a zase za to může Uchiha. Tohle je snad prokletí…
Když mu dokonce přestaly přicházet výhružné SMS od spoluhráčů (ani na jednu neodpověděl, poněvadž mu minulý týden došel kredit a na nový ještě neměl), cítil se opravdu sám. Už mu tedy nepípal mobil s výhružkami a postupnými oznámeními skóre. Dokonce se ani neozývala veselá vtíravá melodie ohlašující, že se mu někdo z přátel snažil dovolat.
"Je to jen jeden zápas," říkal si. "Jeden z mnoha dalších. Přece se neděje nic strašného…"
I když se snažil takhle sám sebe uklidnit, měl pocit, že zrovna tenhle samotný zápas je něčím neurčitým důležitý. Po chvíli se mu mobil znovu rozzářil a na displeji se objevilo neznámé číslo. Naruto chvíli nechal melodii vyzvánět, ale nakonec si přece jen přiložil přístroj k uchu.
"Chceš vyhrát, usmrkanče?"
Naruto poznal ledový a arogantní tón hlasu volajícího. Nevěděl ale, jestli ho jeho zavolání naštvalo, nebo se mu spíš ulevilo.
"Co chceš?" vyštěkl nakonec blonďák.
"Ptám se tě, Uzumaki, chceš vyhrát?"
Naruto chvíli přemýšlel. Nevěděl, co tenhle úskok od Uchihy znamená, ale na druhou stranu, stálo to za to, aspoň to zkusit.
"Chci vyhrát," řekl Naruto odhodlaně.
"Tak dojdi na zápas. Hned."
A pak už se ozvalo jen protivné pípaní.
Blonďák nevěřil svým uším. Sasuke mu právě dovolil zúčastnit se hry. Netušil zda za tím něco stojí a ani to zjišťovat nehodlal. Dosáhl svého. Mohl vyrazit. Spěšně zkontroloval hodiny a zjistil, že kdyby si pohnul, stihne to do začátku druhého poločasu.
Na stadión to vzal tryskem. Když celý udýchaný doběhl na místo, zhostilo se hrobové ticho.
"Tak jsem tady," usmál se Naruto. Jeho spoluhráči nejdřív propukli v hlasitý jásot, a pak ho začali jeden po druhém zahrnovat nadávkami za jeho neuvážený postoj.
"Dnes se totiž hraje nejenom o čest, ale i o stadión," vysvětlil rozladěný Shikamaru.
"Jak to myslíš?" zeptal se blonďák.
"Sasuke nás vyprovokoval, ať se vsadíme o budoucnost hřiště. Vyhrají oni a už nikdy sem nevkročíme. Vyhrajeme my…"
"… a máme od Uchihy nadosmrti pokoj," doplnil ho Naruto.
"A taky zásobu pěknejch fanynek na celý život," vložil se do toho Kiba. "Včera mi nepřestávaly vyznávat lásku. Škoda o to teď přijít."
Shikamaru poplácal ho po zádech. Na Kibův nepříliš úspěšný život milovníka žen si už všichni zvykli.
"Tak kolik to je?" zeptal se Naruto optimisticky. Z tváří jeho spoluhráčů však zmizel úsměv.
"Prohráváme," řekl Kiba. "Čtyři…"
"Čtyři?" povzbudil jej Uzumaki, když hnědovlasý chlapec začal otálet s odpovědí.
"Čtyři nula," přiznal nakonec.
"Vy jste nedali ani jeden gól?" začal je obviňovat blonďák. Takový neschopnost jeho týmu jím otřásla.
"A čí myslíš, že je to chyba?" vyjel po něm Kiba. "Bez tebe nemáme šanci, když hraje ten zatracený Uchiha."
Na to Naruto neměl, co odpovědět. Nemohl jim přece jen tak říct, že bylo Sasukeho chybou i to, že se nemohl k zápasu přidat hned od začátku. Nechtěl vypadat jako žalobníček. S tímhle problémem si poradí později a sám. Nejdřív ze všeho musel vyhrát tuhle sázku o hřiště.
Sasukeho tým byl silnější, než kdy dřív. Už v prvních pěti minutách od začátku hry v duchu chválil svůj tým, že nepustili více gólů. Na druhou stranu, teď když se k nim přidal on sám, vypadalo to, že svým bojovým nadšením spoluhráči nepřátelský tým doslova rozdrtí.
A taky se tak málem stalo. Když chybělo patnáct minut do konce zápasu vedl Narutův tým dokonce šest ku pěti. Uchiha proto raději požádal o oddechový čas. Nálada Sasukeho manšaftu klesla na bod mrazu a Uchiha sám se zdál děsně rozčílený. Postupně seřval každého svého spoluhráče a nadával jim do nicek. Když se jeden z nich odvážil poznamenat, že právě kvůli Sasukeho blbosti prohráli minulý zápas, dostal pěstí tak, že všichni ostatní už raději mlčeli.
Naruto se spěšně podíval na mobil a tak napůl čekal, že mu přijde zpráva, ať okamžitě vypadne z hřiště. Ale to se nestalo. Když skončil oddechový čas pustil se Sasukeho tým, a hlavně on sám, do hry s takovou vervou a surovostí, že mnohdy Narutovi a jeho přátelům nezbylo nic jiného, než jim uhnout z cesty. Avšak naštěstí se jim nepodařilo skórovat.
Jakmile zbývalo posledních pár minut do konce zápasu, měl Uchiha míč a opět to vypadalo, že dá gól. Naruta zaplavil pocit deja-vu. Skoro stejně to vypadalo i minule. Věděl sice, že mu Sasuke na stejný špek znova neskočí, ale i tak se hnal přes celé hřiště, aby se ho pokusil zastavit.
Černovlasý kluk se ale usmál. Když ho Naruto dohnal pošeptal potichu: "Nech mě vystřelit."
Blonďák zrudnul hanbou a vztekem, avšak nápadně zpomalil a nechal tak Uchihovy volný kop. Ten samozřejmě trefil bránu. Sasukeho tým remízoval. Nebylo možné zvrátit skóre. Do konce hry zbývalo pár nicotných sekund a tak na sebe týmy jen rozhořčeně křičely. Narutův tým navrhoval prodloužení, ale Uchiha to rázně odmítl.
"Ani jeden tým nevyhrál," stál si za svým. "Takže vše zůstává při starém, ubožáci."
Naruto a jeho kamarádi za ním chrlily nadávky a posměšky, avšak Sasuke už je neposlouchal a se svou pýchou arogantně odešel z hřiště.
"No, mohlo to dopadnout hůř, kdyby nás Naruto nepřišel zachránit," prohodil Shikamaru. Všichni, kromě Naruta, mu dali za pravdu. Ten se díval směrem Sasukeho odchodu a marně si lámal hlavou o co Uchihovy vůbec šlo.



Další část Tajného ctitele! Ano! :D Rozhodla jsem se to nakonec napsat tak nějak z hlavy. Vím, že v tenhle díl byl spíš fotbalový přenos, než nějaký shounen-ai, ale tak to ze Tajným ctitelem je, musíte tomu dát šanci, bude to "akci" asi nabírat pomaleji, než jste zvyklí :D Snad Vám to nebude moct vadit a i tak si čtení povídky užijete, jako já její psaní :)
Zjistil někdo kolikrát jsem v téhle části použila slovo "zápas"? Asi miliónkrát. Když jsem to přepisovala do počítače málem mě z toho trefil šlak. Ale nemohla jsem přijít na žádné synonymum, kromě hry a ta se ve většině případu nehodila. Děs. Schválně, kdo přesně spočítá a jako první napíše do komentáře správný počet "zápas" slov, může, bude-li chtít, si říct o nějakou krátkou jednorázovku na přání :D
Tak jo, tímto se loučím a mějte se a smějte se :D
Vaše Kyra-chan
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 KATKA KATKA | 16. září 2014 v 20:50 | Reagovat

jsem moc zvědavá a co vlastně jde takže se moc těším na pokračování :-D

2 IZUMI Kurono Hakamada IZUMI Kurono Hakamada | 21. září 2014 v 7:28 | Reagovat

Tato kapitola se ti opravdu povedla ostatně jako všechny předešlé. Nemůžu se dočkat pokračování.
PS: Sasuke je hajzlík 😃

3 Narashi Narashi | Web | 18. října 2014 v 23:30 | Reagovat

Zajímá mě kdo ten ctitel je :D původně jsem myslela že Sasuke a stále doufám :D

4 ??? :) ??? :) | 29. prosince 2014 v 13:20 | Reagovat

Ty jo moc se mi to líbilo. Teď jen se bojím, kdy a jestli vůbec bude další díl. :-)

5 Mirek Mirek | 1. února 2015 v 10:45 | Reagovat

Moc pěkné, kdy bude další pokračování? :-(

6 narugaa narugaa | 2. dubna 2015 v 9:17 | Reagovat

Zapas = utkání = klání :-D  :-)  :-x  8-)  :-|  :-P  8-O

7 :D :D | 13. května 2015 v 21:14 | Reagovat

super poviedka nemôžem sa dočkať pokračovania :-D

8 Mirek Mirek | 4. srpna 2015 v 8:07 | Reagovat

Rozehrát takový pěkný a zajímavý příběh - a nepokračovat v něm je mučení čtenářů a obdivovatelů !!!!

9 S S | 28. srpna 2015 v 13:01 | Reagovat

tak co bude dáááál!!!! už mě nebaví furt čekat :(( škoda takové povídky! :-(  :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama