"Sasuke, kde je Naruto?" zeptal se šeptem svého bosse Suigetsu. Měl o Naruta starost. Od toho večera, kdy se Sasuke vrátil, uplynuly tři dny a od té doby Naruta ani jednou nezahlédl. Bál se zeptat, ale když ho neviděl ani dnes, na velice důležitém setkání klanu, už to nevydržel a odvážil se.
"Někde, kde bude mít čas přemýšlet, někde, kde mu dojde, že se mnou si není radno zahrávat," odvětil mu jen a otočil se na zbylé členy klanu, kteří s napětím očekávali, co se bude dít.
"Všichni jistě očekáváte, proč jsem vás sem všechny zavolal. Po pohřbu mého otce, jsem nebyl na jednáních, ale unesl mě Orochimaru." Sálem se ozvala směsice zašumění překvapení a nesouhlasného zamručení.
"Jak vidíte, jsem tu. Díky tomu jsem si však uvědomil, jak je důležité mít za sebe náhradu v případě mé nepřítomnosti. Proto tímto oficiálně stanovuji Suigetsua jako náhradního bosse," prohlásil a tentokrát to byl šum plný překvapení.
"Ale co Naruto?" odvážil se zeptat jeden ze členů. Všem bylo divné, že je to Suigetsu a ne Sasukeho pravá ruka.
"Suigetsu má více zkušeností a Naruto ho nahradí, pokud Suigetsu nebude moc plnit své povinnosti. Je druhý v pořadí," řekl nekompromisně a dal tak najevo, že to dál nehodlá rozebírat. Pokynul jedné ze služebných, a ta donesla menší tác, na kterém byly naplněné kalíšky se saké.
"Na tebe, Suigetsu, jako na nového náhradního bosse," vzal jeden z kalíšků a pozdvihl ho. Suigetsu si mlčky vzal druhý a taktéž ho pozdvihl.
"Tak jak se ti tu líbí, Naruto?" zeptal se ho Sasuke, když sešel do sklepení a přiklekl si k němu. Blonďák k němu zdvihl své zastřené oči bolestí. Díky otevřeným dveřím konečně proniklo do místnosti trochu světla a on se malinko uklidnil.
"Je to tu útulné," ušklíbl se ztěžka Naruto. Nechtěl dát na sobě znát, že opět prožívá noční můru, i když mu bylo jasné, že to v tuto chvíli stejně skrýt nemůže.
"Neměl jsi to dělat, Naruto," odfrkl si Sasuke. Pořád se na něj zlobil, že se vyspal s někým jiným a především s Madarou.
"Neměl, ale stejně bych to udělal znovu, kdybych musel," odpověděl mu na to vzdorovitě. Sasuke se zamračil. Ten blonďák se nepoučí a nepoučí.
"Teď v mé nepřítomnosti rozhoduje Suigetsu a v případě jeho indispozice teprve ty. Takže tohle se již opakovat nebude. A kdyby ano, přijde rovnou smrt. Nehodlám ti tolerovat ty tvé eskapády a věř mi, že po téhle, to bude chtít ještě spousty času, než ti začnu znovu důvěřovat, než se to smaže," držel ho za bradu a tlumeným hlasem mluvil těsně vedle jeho ucha. Poté se zvedl, nechal ho tam sedět a vydal se ke dveřím. "Měj se tu hezky, Naruto," řekl ještě, a pak odešel pryč.
Byly mu tak čtyři roky, když ho poprvé Jiraya zavřel do sklepa. Jeho kariéra bojovníka začala rychle stagnovat a úspěch byl ten tam. Strašně těžko se s tím vyrovnával, a tak začal hledat útěchu tam, kde většina lidí. Od myšlenek na zacházející slávu mu pomáhal alkohol, děvky a sem tam hraní automatů. Nic z toho samozřejmě nebylo zadarmo, všechno stálo peníze. Jiraya začal dost dlužit, a tak k nim do domu často chodili divní a hlavně nebezpečně vyhlížející chlápci. Jediný, čeho si Jiraya ve svém životě vážil, byl právě Naruto. Měl strach, že by mu ho vzali a prodali ho na trhu s bílým masem. Takže když ti chlápci znovu zvonili, když si šli pro další splátku, dal raději Narutovi do pusy roubík, svázal ho a ve sklepě domu ho ukryl do výklenku za skříní.
"Buď tiše a ani se nehni, hned se pro tebe vrátím," řekl mu a zmizel. Chlapec to nechápal. Bál se, brečel a chtěl okamžitě pryč. Od té doby byl tam dole často. Nenáviděl to tam. Jednou tam byl dokonce dva dny, než ho Jiraya vytáhl ven. Zažíval na tom místě osobní peklo. Tohle všechno skončilo teprve až když Jiraya pro jedny z nich začal pracovat jako jeden z vymahačů. Splácel své dluhy vymlácením jich z jiných lidí.
"Co je to sakra s tebou, Naruto?!" zasyčel k němu tiše Sasuke, když si všiml, že jeho parťák tak nějak podivně ztuhl. Skryli se v jednom zapadlém a hlavně temném koutě ulice, kam nemohli jejich pronásledovatelé vidět, ale odkud na druhou stranu viděli oni je.
"Ne, ne, ne, musíme rychle pryč, ne-nesmíme tu déle zůstávat," mumlal Naruto a zrychleně dýchal. Pokusil se vyběhnout ven, ale Sasuke ho svým pevným stiskem zastavil.
"Co blázníš?! Mohli by tě zastřelit!" pronesl rozzlobeně. Sice nevěděl, o co jde, ale moc dobře si uvědomoval, že se z toho musejí dostat co nejdřív.
"Mohl bys mi vysvětlit, co to tam do tebe krucinál vjelo?! Mohl si nás oba zabít!" křičel na něj, když se mu podařilo ty chlápky zlikvidovat. Naruto se ještě pořád chvěl, ale už se zdál o něco klidnější.
"Promiň," vydechl ztěžka. "Já-já nevěděl, že z toho mám pořád strach." Neříkalo se mu to snadno. Byl teď přeci jen yakuza a neměl by se bát.
"Zdá se, že máš klaustrofobii, o které ses pokud vím, absolutně nezmínil," zněl naštvaně a propaloval ho zamračeným pohledem.
"Já o tom doteď nevěděl, od svých pěti jsem v takovym těsnym a tmavym prostoru nebyl," pronesl zkroušeně. Sasukeho překvapilo, jak ztrhaně při tom vypadal. Do téhle chvíle ho viděl vždy sebevědomějšího a bez záchvěvu jakýhokoliv strachu.
"Od tvých pěti?" zeptal se s povytaženým obočím, a tak musel Naruto s pravdou ven. Řekl mu o všem, co prožíval jako malý.
Naruto byl tak pohroužený do myšlenek na svou minulost, že si ani nevšiml, že se Sasuke vrátil i s podnosem jídla a vody.
"Sasuke, kde je Naruto?" odvážil se znovu zeptat Suigetsu.
"Proč se ptáš?" odvětil mu otázkou zamračeně. To, co mu před chvílí řekl Naruto tam dole, ho znovu dokonale rozladilo.
"Mám o něj strach, je to kámoš a rodina. Já sice nevím, co přesně udělal, ale…"
"Madara si vyžádal jeho tělo, Suigetsu, a Naruto mu ho mile rád nabídl," odpověděl mu a napil se z kalíšku saké, které si předtím nalil a položil na pracovní stůl.
"To neudělal," vydechl nevěřícně Suigetsu. Tahle myšlenka ho sice napadla, když se k němu Naruto toho večera posadil do auta, ale hned ji zavrhl.
"Ale udělal," ušklíbl se Sasuke.
"Byl zoufalý, Sasuke, neměl na výběr," začal ho Suigetsu obhajovat.
"Měl si to promyslet a ne hned skočit Madarovi do postele a roztáhnout mu nohy," zavrčel.
"Nebyl čas, Sasuke!" nevzdával to Suigetsu. "Kdyby se někdo další dozvěděl, že nejsi přítomnej, mohla by začít i válka o naše území, nebo celkově o náš klan! To bys chtěl?"
"Naruto mě zradil jako milenec, Suigetsu. Udělal jedinou věc, kterou mu nemůžu odpustit a on to ví," trval si dál na svém.
"Promiň, že ti to musím říct, ale jsi idiot, Sasuke," povzdychl si Suigetsu a Sasuke po něm sekl zamračeným pohledem. "No dobrá, neměl jsi to vědět, ale asi tě jinak nepřesvědčím," zhluboka polkl. "Prozradím ti, o co žádal tvůj otec Naruta, než zemře," řekl vážně. " Chtěl po něm, aby tě Naruto za každý situace ochraňoval a jakýmkoliv způsobem tě dostal z nebezpečí a ze zapeklitých situací. Naruto mu to slíbil a nemůže porušit slovo, které mu dal, Sasuke."
Sasuke k němu přistoupil a položil před něj tác s jídlem. Naruto nijak nereagoval do chvíle, než ho Sasuke pohladil po tváři. Vzhlédl a zadíval se mu od očí.
"Jakmile to sníš, tak odsud půjdeme pryč," oznámil mu jeho boss.
"Já, já chci pryč hned," zašeptal. Sasuke pouze přikývl a pomohl mu na nohy. O tác se nestaral. Podepřel Naruta a odvedl ho na chodbu, ven z nejtemnějšího koutu sklepa a celého Uchiha sídla vůbec. Blonďák se tak mohl skoro po čtyřech dnech pořádně nadechnout. Celou dobu ho svíral tíživý pocit strachu a jeho tělo se neustále chvělo. Ruce se mu nekontrolovatelně třásly a nohy měl opravdu ztěžklé tak, že nemohl skoro chodit. Byl rád, že je odtamtud pryč.





Ještě že si to Sasuke uvědomil
a už to bude snad dobré 