close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zásadní změna-2/?

16. ledna 2014 v 17:28 | terkic |  Kapitolovky-Naruto
2.Část: Odjezd

Blížil se konec školního roku, od návštěvy jeho prarodičů uběhly již dva měsíce a jeho sestřička se každým dnem měla narodit. Stále se nedokázal v otázce, zda přijmout či nepřijmout nabídku prarodičů, rozhodnout. Nechtěl opustit svůj současný život, své kamarády a především rodinu, která se měla rozrůst o dalšího člena a každá ruka navíc se hodila.
"Naruto, jsi v pořádku?" ozval se hlas Utakaty a těsně před jeho tváří se objevil jeho obličej.
"Jo, proč bych neměl?" odvětil mu s pokrčením ramen.
"No poslední dobou vypadáš příliš zamyšleně, což u tebe, teda nic proti, je dost neobvyklý. Nikdy si z ničeho hlavu neděláš," odvětil mu. Naruto se na chvíli zamyslel, jestli mu o tom říct nebo ne a nakonec si řekl, že proč vlastně ne. Utakata byl chytrý a často dokázal dobře poradit, navíc kdyby se rozhodl odjet, stejně by se s ním a s ostatními chtěl rozloučit.
"Řekni, co bys dělal, kdyby se u tebe doma z ničeho nic objevili tví prarodiče, o kterých si vůbec nic nevěděl, zjistil si, že pocházíš z odporně bohatý rodiny, a že chtěj, abys přestoupil na velice prestižní školu na druhej konec Japonska?" vychrlil na něj s povytaženým obočím a čekal, až jeho kamarádovi odpadne z obličeje překvapený výraz.
"To je vtip, že jo, myslíš to teoreticky, to se ti nestalo," řekl nakonec nevěřícně, ale když se v Narutově vážné tváři nepohnul ani sval, uchychtl se a zakroutil nad tím hlavou. "O jaký rodině se to tady bavíme? A z čí strany?" ptal se klidně.
"Táta se nějak zapomněl zmínit, že pochází z rodiny Namikaze."
"Tak tomu se říká dobrej nářez," začal se Utakata smát. "A co teď budeš dělat?"
"To je to, co právě nevim," povzdychl si Naruto. "Dali mi na výběr a já teď nevim, co s tim. Nechce se mi od rodiny, od vás, hlavně teď když se má narodit ségra."
"Víš, tohle je těžký. Kdyby to záleželo jen na mně, řekl bych ti, abys nikam nejezdil, ale zase na druhou stranu, tohle je příležitost, která se neodmítá. Navíc tě budou během studia finančně podporovat, ne? To by znamenalo, že tvým rodičům by zmizely starosti s tím, jak zvládnout uživit další dítě," poznamenal něco, co Naruta do té doby vůbec nenapadlo.
"Máš pravdu, takhle jsem nad tím vůbec neuvažoval," odvětil mu vděčně a dal mu na ústa polibek, aby viděl, že mu to vážně pomohlo.

Do dalších dvou týdnů se narodila jeho sestra Aria. Když jí uviděl, přišly další pochybnosti o tom, jestli odjet. Uvědomil si totiž, že přijde o její první krůčky, slova, uvědomil si, že tu pro ni nebude moct být. Kdyby jednoho večera neuslyšel rozhovor rodičů, zcela jistě by si to rozmyslel a nikam by nejel.

Šel si zrovna dolů promluvit s rodiči o tom, že nikam nepojede, a že si najde nějakou brigádu, když zaslechl matčin hlas.
"Nevím, jak to příští měsíc zvládneme," mluvila bezradným hlasem. "Už takhle nám nezbývá moc peněz na jídlo a do další výplaty daleko," povzdychla si.
"To bude dobré, Kushino, přinejhorším si najdu druhou práci, nějak to zvládneme," konejšil ji Minato. "Hold to bude teď zpočátku trochu těžší, ale Aria nám za to stála. Je opravdu nádherná," pronesl něžně. "Máme teď dvě skvělé děti, Kushino, a to je všechno, na čem záleží."
"Ano, máš pravdu," odpověděla s úsměvem.
"Mami, tati" -oslovil je, když se rozhodl vylézt ze svého úkrytu za stěnou- "chtěl bych s vámi mluvit. Už jsem se rozhodl ohledně tý nabídky od prarodičů."

"Naruto, ještě je čas si to všechno rozmyslet, opravdu chceš jet?" ptala se ho Kushina se starostí v hlase, a přitom chovala malou Ariu na svých rukou. Tašku už měl sbalenou a čekal na příjezd auta, které pro něj měli Jiraya s Tsunade poslat.
"Mami"-oslovil ji s povzdychem-"o tom už jsme mluvili. Neodjíždí se mi snadno a možná bych byl snad i rád, kdyby se tady nikdy s touhle nabídkou neobjevili, ale je to velká příležitost, která by mi mohla změnit život, která by mohla změnit život nám všem."
"Dobře, dobře, už tě nebudu přemlouvat, jen se mi po tobě bude opravdu stýskat," odvětila mu s bolestným úsměvem na tváři.
"Mami, všechno bude fajn," řekl chlácholivým hlasem a opatrně ji objal tak, aby tím neublížil své sestřičce. "Budete mi opravdu moc chybět. Hlavně tadyhle prcek," pousmál se a pohladil rusé vlásky na holčiččině malé hlavičce.
"Naruto!" zaslechl volání svého otce. "Už je tady."
"Dobře, už jdu!" křikl nazpět a znovu se podíval na svou matku. "Tak, ahoj," pronesl ztěžka, dal jí pusu na tvář a pak věnoval i polibek Arie na čelíčko. Ještě chvíli na ně hleděl, a pak se rozešel za svým otcem, který ho pevně objal a následně s ním vyšel před dům k autu.
"Pane, Namikaze," poklonil se mu nachystaný řidič a šel otevřít kufr. Naruta to oslovení zarazilo, ale došlo mu, že od téhle chvíle si na to bude muset zřejmě zvyknout. Jakmile mu otevřel dveře, s povzdychem nasedl dovnitř a z okýnka se díval na svou rodinu, jak mu mává. Zamával taky, i když věděl, že díky tmavým oknům ho neuvidí. A pak se auto rozjelo a vezlo ho směrem k domovu jeho prarodičů.

"A sakra," zamumlal si pro sebe Naruto po dvou hodinách jízdy, když se před nimi rozevřela obrovská mřížovaná brána a on spatřil rozlehlé sídlo, které se nacházelo na konci příjezdové cesty lemované záhony pestrobarevných květin. Když vystoupil z auta a nadýchl se čerstvého vzduchu, poznal, že doopravdy vstupuje do jiného světa. Řidič vyndal jeho tašku a s ní v rukách a s Narutem po boku došel ke komornému, který byl již připraven přede dveřmi a Narutovy věci si od něj převzal. Vešli dovnitř a blonďatému mladíkovi se zatajil dech. Spatřil několik desítek služebných v různých uniformách a muže v oblecích, kteří tvořili ochranku a v jejich čele na schodišti s rudým kobercem, ho již očekávali jeho prarodiče. Připadal si jako v pohádce. Když Jiraya s Tsunade sešli ze schodů a prošli uličkou klanějícího se personálu, uklonil se i Naruto.
"Vítáme tě u nás Naruto," řekla Tsunade a on se narovnal.
"Pane a paní Namikaze," pokynul jim lehce hlavou na pozdrav.
"Ale chlapče, proč tak formálně," zasmál se Jiraya. "Jsme tví prarodiče, můžeš nám říkat dědo a babi."
"Dědo a babi?" zarazil se. Nebyl si jistý, jestli to zvládne. Neznal je a nevěděl, jestli je na to připravený.
"Tak je to správně," přitakala Tsunade. "To jsou tvé veškeré věci?" zeptala se s podivem a poukázala na jeho malou oranžovou tašku s věcmi.
"Ano, všechno, co potřebuji," odvětil. Nechápal, nad čím se jeho babička podivuje.
"Na tom vlastně nesejde," mávla nad tím rukou. "Vyhradila jsem nám i čas na nákupy, takže ti tohle na dva týdny u nás bude stačit a zbytek dokoupíme."
Ne, tohle nebyla pohádka, tohle bylo jako z nějakého scifi, dostal se na jinou planetu.

Hned další den ho vzbudili brzy ráno služebné rozhrnutím záclon a oznámili mu, že má přijít dolů do jídelny na snídani. Se zarděním jednu z nich musel požádat, zdali by na něj před jeho pokojem nemohla počkat a nedovedla ho tam. Sice prohlídku domu absolvoval, ale k tomu, aby si zapamatoval, kde co je, to jednou rozhodně nestačilo. Oddychl si, když pak onu služebnou za dveřmi našel, a pak šlo vše bez potíží, tedy do doby, než snídaně skončila a jemu nezačala výuka etikety. Měl problém skoro se vším, co se jí týkalo a ani další dva dny výuky nepomáhaly. Tsunade se proto rozhodla, že to odloží a prozatím ho seznámí s tím, jak to na jeho nové škole chodí. Obeznámili ho s řádem, s tím, co škola nabízí a podstrčili mu i jeho nový rozvrh hodin.
"Malování a dějiny umění jako volitelný předmět?" povytáhl nechápavě obočí, když si ho pročetl.
"Je s tím snad nějaký problém?" zeptala se ho Tsunade s obavami v hlase. "Víš, volali jsme tvým rodičům, jaký předmět bys z volitelných raději a tvá matka nám řekla, že rád maluješ, a že rád navštěvuješ galerie, tak jsem myslela…" skousla si bezradně ret.
"Ne, to ne, jen mě to překvapilo," pousmál se Naruto.
"To jsem ráda. Nechtěla jsem tě zapsat na něco, co by se ti nelíbilo."
"Děkuju, babi."
"Nemáš zač, Naruto," odvětila potěšeně.

Za dva týdny se musel stihnout přizpůsobit spoustě věcem, spoustu nového se toho naučit a hlavně přežít nákupy s babičkou, které byly doopravdy rozsáhlé a velice únavné. Zase na druhou stranu poznal své prarodiče. Zjistil o nich zajímavé věci, dozvěděl se o otcově dětství, a i když měl teď zásadně změnit svůj život, už mu nevadilo, že najednou z ničeho nic tak vpadli do jeho života. Najednou cítil, že je jeho život plnější, než jaký byl doteď.
"Co je to?" zeptal se a poukázal na krabici ležící na posteli, když se vrátili zpátky. Zbýval pouhý den, než se měl vydat do nové školy, a tak ještě byli s Tsunade dokoupit tašku přes rameno na nošení učebnic.
"Oh, to budou zřejmě tvé školní uniformy, které škola zaslala," odpověděla nadšeně Tsunade. No Naruto její nadšení nesdílel.
"To si děláš srandu, že?" prohlásil, načež se vrhl ke krabici a rozevřel ji. "To jako vážně?" zeptal se se zkřivenou tváří a prohlížel si oděv, který bude mít většinu dne na sobě.
"Uniformy jsou na Konožské povinné, zlato, vždyť jsi brožůrku pročítal, tam je to napsané," obeznámila ho.
"Zdá se, že tohle jsem jaksi přehlédl," odvětil. "No to snad ne," zaúpěl, když narazil na kravatu tmavě modré barvy. "To bude moje smrt," zamrmlal a raději to vrátil do krabice.
"Tak co? Už se těšíš?" zeptala se ho s nadšením, když odstrčil krabici stranou a usadil se na postel.
"Abych pravdu řekl, ani nevím, mám z toho spíš smíšené pocity," přiznal, když si sám uvědomil, že se zítra dostane do prostředí, které je mu naprosto cizí. Ty dva týdny u prarodičů ho sice pár věcí naučily, ale nemohly ho dostatečně připravit na to, co ho vůbec doopravdy čeká.
"Uvidíš, že se rychle aklimatizuješ," prohlásila bez mrknutí oka Tsunade a posadila se vedle něho. "Znám tě krátce, Naruto, ale vím, že jsi opravdu skvělý mladý muž, a za ty dva týdny, co jsi byl tu, jsem si uvědomila, jak moc mě mrzí, že jsem tě neviděla vyrůstat, že o tobě skoro nic nevím," povzdychla si smutně. Narutovi jí bylo líto, po celou dobu si zachovávala neutrální výraz, ale najednou, neprojevovala své emoce jen pomocí svého hlasu, ale i pomocí svých očí a celkově celé tváře. Uchopil ji za ruku a dal jí tak najevo, že je tu s ní teď.
"Můžeš to napravit," promluvil po chvilce. "Máš teď ještě jedno vnouče," připomněl jí. On se teď se svými prarodiči sblížil, ale bude mít takovou možnost i Aria? On byl teď v očích prarodičů budoucí dědic, proto jim přišlo vhodné do něj investovat kromě peněz i svou pozornost, ale Aria by mohla být v jejich očích pouhý mladší sourozenec jejich prvorozeného vnoučete.
"Víš, o tom už jsme s dědečkem mluvili, ale báli jsme se, že by nám po tom všem tví rodiče nedovolili, se nějak angažovat," pousmála se sklesle.
"Když uvidí, že o ni máte opravdu zájem, že ji máte rádi, budou jen šťastní. Hlavně táta," řekl upřímně.
"Děkuji, Naruto," její tvář i hlas se uklidnily a objevil se i mírný, potěšený úsměv.

"Děláte si ze mě srandu? To se jako na ten ostrov nemůžu dostat lodí? Fakt musím cestovat tímhle?!" zeptal se zděšeně a ukazoval na obrovský černý vrtulník s obrovským modrým N na jeho boku.
"Věř mi Naruto, je to tak mnohem rychlejší," odvětil mu Jiraya. "A jestli jsi nikdy neletěl, neboj se, je to bezpečnější než jízda autem," řekl se smíchem a poplácal ho po rameni.
"Bude se mi po tobě stýskat, Naruto, určitě přijedeme na návštěvu a doufáme, že i ty nás o některém z víkendů navštívíš. Kdybys něco potřeboval, stačí zavolat," pousmála se na něj Tsunade a podala mu jeho nový mobilní telefon. "Všechny kontakty tam máš již uložené, a kdybys potřeboval návod, je přibalený v tašce s tvým notebookem. Tak šťastnou cestu," řekla a silně ho objala.
"Opatruj se," dodal Jiraya a ještě jednou ho poplácal po rameni.
"Děkuju za všechno a brzy nashledanou," oplatil jim rozloučení Naruto a nasedl na zadní sedadlo. V duchu se krátce pomodlil, když se vrtulník začal zvedat ze země, a pak raději začal myslet na to, jaké to tam bude a jací tam budou lidé.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ivanitko Ivanitko | Web | 17. ledna 2014 v 16:44 | Reagovat

Páni, zní to úplně úžasně. Jsem zvědavá jaké lidi potká ve škole, kdo bude snob a kdo kámoš a jak na něj budou reagovat: Namikaze si doletěl vrtulníkem. Takže se moc těším.

2 yukki-akuma yukki-akuma | 18. ledna 2014 v 14:59 | Reagovat

zajímavé, taky se těšim na to se bude dít dál :-D
doufám že tam bude Kakashi ;-)

3 KATKA KATKA | 18. ledna 2014 v 22:33 | Reagovat

skvělé je fajn že ses zaktivnila :-D

4 Arya Arya | Web | 25. ledna 2014 v 0:22 | Reagovat

Okej už je to doba, čo som čítala niečo na Naruta a ešte dlhší čas, čo som čítala v mne blízkom jazyku...a viem, pre čo si bola jedným z mojích favoritov vo fikciách ;)
tak šup - šup tešíme sa na ďalšie časti a NARUTO UKÁŽ TO TÝM SNOBOM!

5 nika-chan nika-chan | 30. ledna 2014 v 15:13 | Reagovat

Supeeer velmi sa mi to paci :-)

6 malaika-hatia malaika-hatia | Web | 2. února 2014 v 1:46 | Reagovat

Nejlepší povídka. :-D I když asi bych měla nejdřív dohnat resty ve čtení těch ostatních, abych to tu mohla takhle rozkřikovat. :-D
Tak jako tak, jsi prostě talent. :)

7 Tayuš Tayuš | 6. února 2014 v 9:55 | Reagovat

Božský díl, moc se teším na pokračování :33 <3

8 Lilirose Lilirose | 7. února 2014 v 0:40 | Reagovat

Krásný díl :) ... ale já potřebuju už zápletku jůůůů :D jsem nedočkavá, já vím :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama