close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Osudu se nevyhneš-8.Část

16. ledna 2014 v 17:31 | terkic |  Kapitolovky-Naruto
8.Část: Stopa

Sasuke stál zamyšleně u okna a pozoroval oblohu posetou hvězdami. Na malý okamžik ho vyrušilo zachrutí na posteli, ale neotočil se.
"Sasuke?" zamumlal rozespale Naruto a zpod přikrývky vykoukla jeho blonďatá hlava. Posadil se a se zívnutím si promnul oči. "Co děláš u toho okna?" zeptal se unaveně.
"Nemůžu spát, tak přemýšlím," odvětil mu stále zády k němu.
"Myslíš na dnešek, nebo přemýšlíš o budoucnosti?"
"Tak nějak o obojím, když to spolu souvisí."
"Sasuke, věděli jsme, že tohle přijde. Že budou lidi, kterým nebude zrovna dvakrát po chuti, že má Uchiha klan dalšího silného bosse. Uchihové mají pod palcem celý město a malý ryby si brousej zuby na větší kšefty. Pojď si prosím lehnout a zkus se trochu prospat. Budeš mít čistší hlavu, a jak se říká, ráno moudřejší večera," zakončil to se zívnutím.
"Asi máš pravdu, už půjdu," otočil se k němu a přikývl.
"Dobře," pousmál se Naruto a znovu zalehl.
"Komu si asi dlužil, jestřábí oko, že ses nechal obětovat," pomyslel si ještě, když zavíral okno a ulehl vedle Naruta. Chvíli ještě přemýšlel, jestli má, ale nakonec si přeci jen blonďáka přivinul k sobě jako plyšáka a nakonec přeci jen usnul.

"Chtěl jsi se mnou mluvit, otče?" dostavil se ráno k bývalé hlavě Uchiha klanu. Naruto na něj čekal venku za dveřmi.
"Myslím Sasuke, že víš, jak je to se mnou špatné," řekl namáhavě. Jeho pevný hlas se nyní chvěl, oči na něj hleděly unaveně a tvář měl strhanou, a i přesto z něj stále vyzařoval respekt. Možná to bylo pouze Sasukeho vzpomínkami, a možná měl jeho otec prostě takovou auru.
"Ale otče…"
"Jen poslouchej, synu," povzdychl si Fugaku. "Chci ti jen říct, že když jsi teď hlavou Uchiha klanu, tak chci, aby ses o něj staral, co nejlépe to půjde a zároveň měl co nejpevnější ruku a nejpřísnější tvář. Jakmile tě někdo zradí, či se byť o to jen pokusí, nehleď na společnou minulost a dej mu pocítit svou zlobu, kterou si zaslouží. A co je nejdůležitější, dávej si pozor na Madaru. Ten chlap nehraje nikdy fér a je opravdu nebezpečný. Nenech se ošálit jeho řečmi a nepokoušej se ho jen tak dostat na kolena. Snaž se ho udržet na uzdě a zároveň se od něj snaž držet co největší odstup."
"Dobře, otče, vezmu si tvé rady k srdci," poklonil se zlehka Sasuke.
"Teď pojď prosím tě ke mně," vznesl svou prosbu a z postele, na které kvůli většímu pohodlí byl nucen ležet, k němu pokynul rukou. A tak Sasuke přistoupil k posteli, a když mu Fugaku pokynul ještě blíž, sehnul se a nechal se poprvé ve svém životě svým otcem obejmout. Nikdy to nezažil. Věděl, že ho otec má rád, ale zároveň si od něj držel určitý odstup a byl k němu přísný. Byl to neuvěřitelný pocit. Pocit bezpečí a úplnosti, které nikdy nezažil. Objal ho nazpět a užíval si každou vteřinu, kdy mu byl nejblíže v životě.
"A Sasuke, málem bych zapomněl," zastavil ho ještě, když jeho syn odcházel. "Potřeboval bych od tebe, abys ještě uvědomil Namikaze Minata, aby mne přišel navštívit. Mám pro něj něco velice důležitého."
"Vidíš to. S tím, co se všechno včera dělo, jsem úplně zapomněl, že i on tě včera hledal. Promiň mi za mé selhání, hned to napravím."
"Dobře," řekl na to jen a položil si hlavu na polštář.

"Je ti dobře?" zeptal se se starostí v hlase Naruto, když Sasuke s povzdychem zavřel dveře.
"Kdyby to nebylo tak vážné, tak bych řekl, že nejlépe, jak mi kdy mohlo být," odvětil mu lehce skleslým hlasem. "Pojď, musím ještě vyřídit velice důležitý vzkaz."

"Dobrý den Fugaku," pozdravil blonďatý muž, jakmile vkročil do dveří. Fugaku pouze kývl hlavou na pozdrav a rukou naznačil, aby se jeho host posadil na židli stojící vedle postele. "Vypadáš tedy příšerně," neodpustil si rýpnutí, když před sebou místo silného a velice obávaného muže viděl muže slabého a umírajícího.
"Bylo i hůř Minato, copak si nepamatuješ na devadesátej druhej?" lehce se zasmál.
"Máš pravdu, teď vypadáš stokrát líp," dal mu za pravdu.
"Kvůli svému zdravotnímu stavu jsem tě ale nevolal, což je ti jistě zřejmé," povzdychl si vážně.
"Zjistil ten tvůj detektiv něco?" zeptal se s nadějí.
"Tamhle v šuplíku"- ukázal na protější stolek-"je tam složka se vším, co byl schopný zjistit."
Jakmile to Minato uslyšel, rozešel se ke stolku, otevřel šuplík a vytáhl z něj modré desky. Rozevřel ji a krátce prolistoval.
"Tohle je všechno?" řekl lehce zklamaně.
"Zdá se, že Kushina po sobě dokázala bravurně zamést stopy," odvětil mu. "Ale podívej se na třetí papír," poradil mu a Minato tak učinil.
"Jiraya? To jméno mi něco říká," nakrčil zamyšleně obočí, když se díval na fotografii staršího šedovlasého muže.
"Své doby to byl mistr bojových umění, pak najednou zmizel ze scény a nikdo o něm už skoro nic neslyšel."
"Ano, už si vzpomínám. Ale co ten má společného s Kushinou a mým synem?" zeptal se nechápavě.
"Až si přečteš pořádně celej ten list, dozvíš se, že u něj jeden čas Kushina bydlela."
"Jsem holka z ulice, někdo kdo šel od rodiny k rodině a viděl spoustu věcí, Minato. Tohle není první vražda, kterou jsem viděla."
"Holka z ulice? To jsi nikdy nepoznala skutečný domov?"
"Vlastní rodiče jsem nikdy nepoznala. Od malička jsem byla střídavě v děcáku a u náhradních rodin…Vlastně jeden čas jsem skutečně šťastná byla. Už mě nebavilo být pořád peskovaná od těch bab v děcáku a putovat od rodiny k rodině, a tak jsem utekla. Bylo mi tou dobou jedenáct. Byla jsem ještě malá holka, mladá a blbá a neuvědomovala jsem si, že ne všechno jídlo a pití je zadarmo, že ne každej mi podá pomocnou ruku. Byla mi zima, byla jsem hladová a v jedný z uliček, kde jsem se snažila schovat, si mě vyčíhl takovej divnej chlap. Napadl mě, mlátil a pokoušel se ze mě strhnout šaty. Tenkrát mě zachránil jeden muž a ujal se mě jako vlastní dcery. Měl známý na úřadech a zajistil mi i rodný list. Byl to mistr bojových umění a takových dětí jako já už zachránil několik. To díky němu nejsem vyděšená holka, naučil mě toho spousty a taky jsem mu za hodně vděčná."
"Je vidět, že ti to není tak úplně cizí," řekl Fugaku, když si všiml jeho zamyšleného pohledu. "Měl bys u něj začít. Něco mi říká, že do toho bude zapletený víc, než si myslíme."
"Děkuji za pomoc příteli, ty jsi vždy měl vše, po čem jsem já toužil, a přesto jsem k tobě nikdy nepocítil zášť či nenávist."
"Možná je to proto, Minato, že mezi námi je skutečné přátelství. A myslím, že po rakovině si určitě nikdy netoužil," zlehka se zasmál.
"Myslíš, že ho ještě někdy najdu?" zeptal se ho, aby změnil téma. I když se zdál tvrdý, i jeho zasáhlo to, že jeho nejlepší přítel umírá.
"Teď už máš alespoň nějakou hmatatelnou stopu. Ten detektiv, který na tom dělá je nejlepší, ale co se týče yakuzy, je s ním těžké pořízení. Souhlasil jen proto, že mi dlužil laskavost. Navíc Kushina byla v tomto případě velice důsledná."
"To byla," musel nechtě souhlasit. "Jen, to mě tak nenáviděla, že mi musela odnést syna?"
"Myslím, Minato, že to nebyla nenávist k tobě, co ji k tomu vedlo. Myslím, že to byl spíš mateřský pud, co ji k tomu dohnal."
"Co je to za matku, když dovolí, aby její dítě nikdy nespatřilo svého otce," zavrčel naštvaně.
"Minato, uklidni se. Jednou ti to všechno řekne sama, jednou se všechno dozvíš. Pro tebe je ještě dost času na napravení všech svých chyb a na trochu toho štěstí."

"Byl to skvělý muž, Sasuke, takový, jakým by chtěl každý z nás jednou být," položil mu ruku na rameno boss jednoho ze spřátelených klanů. "Kdybys někdy cokoliv potřeboval, na klan Yamanako se můžeš kdykoliv obrátit."
"Děkuji, ale doufám, že to nebude potřeba. Udělám vše proto, abych se svému otci alespoň částečně vyrovnal," odvětil a zadíval se na bílou dřevěnou rakev mizející pod hlínou. Jeho otec, Fugaku Uchiha, měl právě pohřeb. Nemoc ho dohnala a před dvěma dny si ho vzala smrt. Sasukemu bylo uvnitř sebe sama dusno. Měl pocit, že nemůže dýchat, že to nezvládne, ale nedal na sobě nic znát. Jen Naruto, který mu stál jako vždy po boku, věděl, jak se teď asi musí cítit.
"Sasuke," oslovil ho vysoký černovlasý muž. Sasuke k němu vzhlédl. "Upřímnou soustrast," řekl mu jen a taktéž mu položil ruku na rameno, jako to předtím udělal Yamanako.
"Děkuji Madaro," odvětil Sasuke bez špetky emocí, lehce se mu vyškubl a pobídl Naruta, aby šel s ním. Madara se za nimi ještě chvíli díval, a pak se rozešel na druhou stranu, než šli oni.

"Je ti dobře, Sasuke?" zeptal se ho blonďák, když směřovali k autu.
"Může být i hůř," pokrčil na to jen rameny, a když mu Naruto otevřel dveře, nasedl. Když chtěl však nasednout i Naruto, auto se zaskřípáním kol rozjelo pryč. Blonďák neváhal a vytáhl pistoli. Zamířil s ní na zadní kolo, ale minul. Zkusil to znovu a znovu, ale auto už bylo příliš daleko.
"Uhněte!" zakřičel na přihlížející muže Uchiha klanu a rozeběhl se k motorce jednoho z nich. "Zavolej okamžitě Suigetsuovi a vyřiď mu, co se stalo!" křikl na něj, nakonec nasedl a rozjel se za autem, které zrovna Sasukeho unášelo, bůh ví kam.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ivanitko Ivanitko | Web | 17. ledna 2014 v 18:26 | Reagovat

Tak to je kruté. Jsem zvědavá jak se honička vyvine. Sasuke je evidentně žádaná osoba, ale pro koho? Hm, snad se to brzy dozvím.

2 KATKA KATKA | 18. ledna 2014 v 22:52 | Reagovat

co asi udělá Naruto celkem jsi nám to uťala v tom napínavém :-)

3 malaika-hatia malaika-hatia | Web | 2. února 2014 v 1:40 | Reagovat

Konečně jsem se po tom dlouhatánském odkládání dostala do správné nálady na přečtení celého Osudu.. A teda že se nestydíš, takhle to utnout. :-?  :D
Je to samozřejmě naprosto úžasně napsaný, nemám slov. :)
Tak šup šup, pokračování :-D

4 Lilirose Lilirose | 7. února 2014 v 0:48 | Reagovat

Na konci takový drama .... Ouu, jen tak dál ! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama