close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

I když mě miluješ, tak to stejně bolí-3.Část

16. ledna 2014 v 17:34 | Kyra-chan |  Povídky od Kyry-chan
3. Část: Těžká rána opilcova

Ozvalo se bouchnutí. Moje mysl se okamžitě probrala z nevědomí a já v té chvíli ihned zapomněl ten podivnej sen, co se mi zdál. První, co jsem zpozoroval po postupném návratu vnímání, bylo, že je mi zle. Natolik zle, že jsem se neodvažoval pohnout, byť jen o jediný milimetr, protože hrozilo, že se pobleju rovnou do svý postele. To by asi nebylo dvakrát příjemný. Bál jsem se otevřít oči - kdo ví proč, mě levé z nich bolelo a cítil jsem, jako by bylo napuchlé. Určitě tam mám moncla. Co jsem probůh včera zas dělal?
Tahle ranní scéna mi něco připomínala. Pocit Deja-vu ještě zesílil, když jsem se dobelhal, či spíše doplazil na záchod - nevyhodit obsah žaludku dříve než do záchodový mísy, mě stálo nezměrné úsilí.
Po nějaké době - minutě, hodině, dnu, měsíci, ... netuším - se ozvalo rachocení klíčů v domovních dveřích a pak jen zabouchnutí. Došlo mi, že to je stejnej zvuk, který mě ráno probudil. Byl tu snad celou tu dobu zloděj? Ne, někdo přišel. A zloději nenosí u sebe klíče. Z předsíně šlo slyšet lehké oddychování a odkopnutí bot. Kdo to sakra byl?
"Naruto?" řekl chladný hlas. Srdce mi poskočilo v hrudi. Jak jsem mohl zapomenout! Sasuke mě včera dovlekl domů.
"Naruto?!" ozvalo se hlasitěji. Přemýšlel jsem, zda mám o sobě dávat vědět. Řekl jsem si, že by mě nejspíš i tak našel. Hlas mi bohužel příliš dobře nesloužil, ale bouchnutím do dveří od záchodu jsem mu o sobě dal vědět.
"Zvracíš?" zeptal se Sasuke za zavřenými dveřmi.
"Mhm," dostal jsem ze sebe. Poslední dávku jsem vyhodil asi před patnácti minutama.
"Je ti ještě zle?" Ptal se chytře. Ne jen si tu sedím na záchodě a kochám se nádhernou kreativní výzdobou. Třeba ten zažloutlej plakát s napůl svlečenou prsatou holkou. Hotové umělecké dílo… Co myslíš, Uchiho? Jo, jasně, že je mi ještě zle, blbečku! Nahlas jsem ale zabručel něco jako citoslovce a hm se slovy neznámýho původu.
"Předpokládám, že jo." Sasuke otevřel dveře od záchodu se směsicí pobavení a pohrdání ve tváři. Zní to divně, ale vážně tak vypadal.
"Běž do postele, donesu ti kýbl," poručil mi.
Zavrtěl jsem hlavou. Proč bych ho měl poslouchat?
"Jsou s tebou jen potíže, víš?" S těmito slovy mě vzal do náruče, zřejmě rozhodnutý dostat mě do postele sám. A tentokrát kupodivu ne v tom úchylným smyslu. Mé protesty nijak vážně neuspěly. Vždyť mluvit jsem nemohl a síly jsem měl asi tolik, co hadrová panenka. Opatrně mě položil na postel a na chvíli odběhl, aby mi donesl kýbl. Jakmile mi jej donesl, lehl si na ten malej prostor za mnou. Samozřejmě, z druhé strany, tam kde nebyl položenej kbelík. Byl opatrný, aby mě příliš netlačil, ale i tak jsem cítil jeho studený tělo. Nemluvil, ale sem tam mě pohladil po vlasech, po rameni, po bocích… Cítil jsem se zvláštně, jeho doteky mě rozpalovaly a uklidňovaly zároveň. Tak nějak jsem doufal, že můžeme zůstat napořád takhle. Jako bychom byli na celém světě sami dva. Jako bych byl v nějakým romantickým, strašně přeslazeným, filmu. Jakoby mě tenhle okamžik měl zachránit před čímkoliv. A celé tohle lovestory klišé se mi opravdu líbilo. Usmíval jsem se jako blbec. Nemohl jsem pochopit Sasukeho logiku. Vždycky, když jsem byl odhodlanej to s ním nadobro skončit, přišel a zamotal mi hlavu. Udělal, něco jako tohle a mé odhodlání bylo v troskách. Hluboko ponořených na dně sedmi moří. Zatraceně!
Ani nevím, jak dlouho trvalo, než mi bylo lépe. Za celou dobu jsem vůbec nepil a tak jsem cítil, jako bych snědl celou poušť Sahary. Začal jsem se pomalu zvedat, i když to znamenalo opustit Sasukeho jemné dotyky.
"Kam jdeš?" zeptal se.
"Pro vodu," odpověděl jsem. Můj hlas zněl chraplavě, jakoby spíš patřil drsnýmu zpěvákovi rockové kapely, než mě. Došel jsem do kuchyně a nalil si sklenici plnou čisté studené vody. Jen pohled na ni mě dostával do stavu naprosté blaženosti. Zvedl jsem sklenici k vyprahlým ústům a zhluboka se napil. Jen člověk s kocovinou dokáže pochopit tu extázi, co jsem prožíval. Ani jsem si nevšiml a voda byla v čudu. Vypil jsem ještě tři pohárky, než jsem byl spokojenej. Rozhodl jsem se navštívit konečně koupelnu. Hodil jsem sprchu - pěkně studenou ať mě vzpruží - a důkladně ze sebe smyl všechen pot. Potom si stačilo vyčistit zuby (si pětkrát za sebou) a znovu jsem se cítil jako člověk.
Když jsem přišel do pokoje, bylo otevřené okno, převlečená postel a kýbl nikde. I alkoholový zápach se pomalu vytrácel. Sasukeho nebylo vidět.
"Je ti lépe?" ozvalo se mi za zády.
"Jo už je to trochu lepší."
"Ani už tak nepáchneš."
"No dovol," ohradil jsem se. "Nikdo tě nenutil, se o mě starat."
Uchiha si povzdychl. "Když si mi včera pozvracel bundu, myslel jsem, že bych měl."
Zhrozil jsem se. Cože jsem to udělal? Sasuke bude chtít určitě zaplatit čistírnu. Kde na to mám sakra vzít?
"Zaplatím ti," vyhrkl jsem. Jsem debil! Proč to říkám?!
"Nemluv nesmysly," zavrtěl hlavou Sasuke. "Nemáš na to, abys uživil sám sebe, natož abys mi mohl nahradit škodu."
Zrudl jsem. Nemusel mi říkat, že jsem budižkničemu. Vím to docela dobře sám.
"Bolí to?" zeptal se z ničeho nic a jemně se dotkl mého namoženého oka. Bolestivě jsem sykl. Po sprše to pálilo jako čert. A taky jsem si všiml, že mám dokonce roztržený ret. "Neměl ses prát, Naruto."
"Co se staráš?" zamumlal jsem. Neznělo to tak ostře, jak jsem původně chtěl. A ani jsem nevěděl, kdo mi dal pěstí. Podle všeho Uchiha jo.
"Musím se starat, když s tebou nejsem, motají se okolo tebe divní lidi," při těch slovech se zamračil. "Ten Gaara mě vážně štve. Co je to za idiota? Pořád za tebou dolízá. A odkdy znovu mluvíš s Kibou?"
Naštval jsem se. Docela dost. On si celý dny tajtrlíkuje s Kakashim, a mě bude vyčítat, s kým se bavím? Co je to za ignoranta?
"Gaara je v pohodě," sykl jsem. "A Kiba taky. Navíc se omluvil. Mám je rád oba dva."
Probodly mě dvě ledové oči. "Prostě jenom poznal, že jsi roztomilý a chce tě ojet. Nemysli si, že ti to dovolím!"
"Proč by to dělal? Každý není jako ty! Já nejsem tvoje věc. Sasuke!"
"Jasně, že jsi," prohodil chladně. "Jsi můj a já nedovolím, abys ze mě dělal blázna. Nebav se s Gaarou, ani Kibou."
To už jsem se neudržel. "Tak to jdi do hajzlu. Kiba mě zachránil, když já bránil to tvý posraný ego. Ty a Kakashi. Každý o tom mluví. Co, děláš mu děvku, Uchiho?"
Všiml jsem si nenávistný aury vycházející ze Sasukeho. Hned na to mě bolestivě chytil za rameno a hodil o zeď.
"Co ty o tom víš?!"
"Nevím! Nevím nic, protože mi nic neřekneš! Vždy jen beze slova přijdeš, aby sis užil, a zase odejdeš. Mám toho dost. Vypadni. Prostě vypadni. Už tě tady nikdy nechci vidět. Je konec. Můžeš si žít šťastně s Kakashim, jen mě do toho netahej. Nejsem ničí děvka."
Sasuke nejdřív jen vytřeštěně zíral, ale pak se mu do ledových očí nahrnula zlost tak velká, až jsem myslel, že skončím v kaluži krve roztrhaném divokou šelmou. Nakonec však jen odvrátil zrak a řekl: "Tak fajn."
Bouchnutí dveří signalizovalo Sasukeho odchod. Praštil jsem do stěny a do očí se mi nahrnuly slzy. Tohle bylo špatný. Hodně špatný. Proč jsem to říkal? Na druhou stranu, zasloužil si to. Celý ty týdny mě ignoruje, chová se ke mně jako ke kusu špinavýho hadru a najednou by mi přikazoval, jen proto, že ke mně byl chvilku milej? Dotkl jsem se ramene. Ještě jsem si dokonale dokázal vybavit, jak mě po něm hladily Sasukeho studené prsty. Znovu jsem bouchnul do stěny… ještě chvíli takovejch emocí a žádnou stěnu mít nejspíš nebudu.
Lehl jsem si na postel. Byla čistě převlečená a já si představoval, jak u takový práce musel Uchiha vypadat směšně. Smutně jsem se pousmál a zavrtal se do peřin. I když jsem celou svou myslí uvažoval nad Sasukem, podařilo se mi po nějaké době usnout.

Probralo mě zvonění mobilu. Někdo se po mě nejspíš sháněl. Otevřel jsem oči - a s radostí zjistil, že už je mi dobře a mám hlad jako vlk - a podíval se na display telefonu. Bylo na něm Kibovo číslo.
"Ano?" řekl jsem, jakmile jsem telefonát přijal.
"Žiješ?"
Zasmál jsem se. "Docela jo. Teď už. Předtím jsem téměř umíral, ale už jsem v pohodě."
"Vypadal jsi včera dobře, no… Co oko?" zajímal se Kiba.
"Moncl jak prase. S kým jsem se to pral?"
"Se Saiiem. Ten prý taky nevypadal ráno bůhvíjak. Alespoň Sakura tvrdila."
Zamračil jsem se. Ale to Kiba samozřejmě vidět nemohl.
"Kdo je sakra Saii?"
"Moc si toho nepamatuješ, což? Víš co, za pět deset minut jsem u tebe a pokecáme. Jsem zvědavej, co ti Uchiha udělal za tu bundu… I když radči ne." Kiba se zasmál do telefonu. Sevřela se mi hruď. Nemohl to vědět, ale i tahle blbá poznámka mě vyvedla z rovnováhy.
"Kibo já…"
Ale on už zavěsil. Bezvadný. Člověk chce být pro jednou sám a on se mu stejně někdo vnutí!



Tak jsem zpět a po (víc jak) půlroce přidávám novou část. Velice se omlouvám, byly tu nějaké potíže ze školou a prací (a jsem největší lenoch na světě k tomu xD ). Každopádně mám teď napsané ještě tři části, takže by neměly být nějaké velké pauzy :D Stačí všechno jen přepsat a můžu to poslat Terkic-sama na blog. A tím to ji také děkuji, že mou povídku uveřejňuje. :)
Co se týká Tajného ctitele, nevím, kde se mi poděly papíry s napsanými kapitolami - byly jenom dvě, ale i tak xD - takže je zkusím dohledat a také poslat Terkic, ale v tomhle případě vážně nic neslibuju. (ale chci je najít, když už jsem si to tak pěkně vymyslela, že jo xD )
Takže děkuji za trpělivost, kterou se mnou máte a snad se díl líbil.
Vaše
Kyra-chan
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ari Ari | Web | 17. ledna 2014 v 9:28 | Reagovat

Text někdy přibude?

2 KATKA KATKA | 18. ledna 2014 v 22:41 | Reagovat

už aby bylo pokračování :-)

3 DeeDee DeeDee | 22. ledna 2014 v 18:29 | Reagovat

Naprosto dokonalé! Už se těším na pokračování! :3

4 Mitsuki-chan Mitsuki-chan | E-mail | 25. února 2014 v 9:16 | Reagovat

ty tvoje povidky jsou proste uzasny!! stala jsem se na nich zavisla a strasne te prosim at co nejdriv pridas dalsi nebo mas jednoho cloveka na svedomi :DD uz se nemuzu dockat na dalsi dilek, snad bude brzo:))

5 marketa marketa | E-mail | 8. června 2014 v 10:12 | Reagovat

Ahoj, moc se těším na další pokračování. Povídka je skvělá :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama