Jen tak pro připomínku, jsem ta terkic, co to tady takovou dobu zanedbávala a opravdu mě to mrzí
u mnou posledního vydaného dílu Osudu se nevyhneš sem psala, že jsem dokončila bakalářku, a že to snad začne přibývat, ale netušila sem, že zkombinovat svůj volný čas s učením na státnice bude tak těžký
Státnice sou úspěšně za mnou a sem na nové škole, a i když můj čas bude teď vypjatější než kdy jindy, slibuju, že minimálně do zkouškového takováhle dlouhá pauza nebude. Jak ste si již určitě všimli, sem tu s novou povídkou, kterou mám rozepsanou už asi rok a postupně připisuju nové díly :D Osudu se nevyhneš mám také rozepsaný, jen sem se nějak zasekla, tak snad mi to odpustíte a snad si někdo ještě tenhle můj výmysl přečte :)"Seš si tak jistej, že by ses o to i vsadil?" rýpl si do něj tmavovlasý mladík a zkřížil si ruce na hrudi.
"Kolik nabízíš?" ukázal na něj prstem.
"Řekněme 1000 yenů," navrhl.
"Tss tak to přidej," ušklíbl se v odpověď a zamnul si prsty.
"Fajn, Naruto, řekl sis o to sám. Dám ti 3000 yenů, když prohraju, ale když prohraješ ty, nebudu chtít peníze, ale konečně mě zase navštívíš," mrkl na něj. Naruto se zamyslel, a pak jen s pokrčením ramen přikývl. Uchopil pevně pálku do rukou a kývl na nadhazovače, že může.
"Tak Utakato, kde mám svou výhru?" nastavil s vítězným úsměvem ruku a čekal.
"A nedostanu alespoň cenu útěchy?" nadhodil nevinně a podal mu prohrané peníze.
"Že seš to ty," povzdychl si Naruto, naklonil se k němu a dal mu pusu na tvář. "Možná někdy příště," zašeptal mu do ucha a s úsměvem se od něj odtáhl. Ve svém okolí měl spoustu příznivců, na škole byl oblíbený a to i u dívek, i když nebylo zrovna neveřejným tajemstvím, že je gay. Měl rád svobodu a nesnášel, když si ho někdo začal přivlastňovat. Dělal si, co chtěl a s kým chtěl. Miloval svůj život, a i když zrovna neoplýval velikým bohatstvím, dalo by se říct, že jeho rodina vždycky nějak přežívala od výplaty k výplatě, nikdy si nestěžoval. Byl smířený s tím, že v životě ho čeká manuální práce, stejně tak jako jeho otce a matku.
"Hej, co děláte u našich dveří!" křikl na ně bezmyšlenkovitě Naruto a rozeběhl se k nim.
"Vy budete Naruto," pronesl ten po blonďákově pravici.
"Jo sem, ale do toho vám nic není," odvětil s úšklebkem. Muž neodpovídal, jen se naklonil ke svému menšímu mikrofonu, který měl v klopě a řekl: "Mladý pán, je tu." Naruto to vůbec nechápal, jaký mladý pán? Co se to tu krucinál dělo? Poté otevřel ten druhý dveře a beze slova ho pustil dovnitř.
"Mami! Tati! Kde ste, u dveří jsou nějaký divný chlápci a…" zmlkl, když se objevila jeho matka. Měla již pěkně zakulacené bříško, ve kterém pomalu rostla jeho mladší sestřička, a v obličeji měla zvláštní výraz, tak nějak zamyšlený a smutný zároveň.
"Co se stalo?" zeptal se opatrným hlasem a vyčkával.
"Pojď za mnou," řekla jen, uchopila svého syna za ruku a odvedla ho sebou do obývacího pokoje. Naruto se znovu zarazil, když u nich na gauči spatřil blonďatou starší ženu v honosném kimonu a šedovlasého, ramenatého muže v černém obleku a v bílé košili s červenou kravatou. Nic mu nedávalo smysl, kdo byli? "Naruto, tohle jsou tví prarodiče, Jiraya a Tsunade Namikaze," povzdychla si Kushina a pevněji stiskla jeho ruku.
"Mý co?" vykulil oči a oba dva příchozí si prohlížel.
"Babička s dědečkem," odvětila mu klidně blonďatá žena, vstala, poupravila se a přišla si ho prohlédnout blíž. "Moc pěkný chlapec, stejně jako býval Minato," řekla pochvalně.
"Tati?" otočil se Naruto nechápavě na svého otce.
"Jsou to mí rodiče, synu," odvětil mu. "Pocházím z rodu Namikaze…"
"Toho, co mu patří skoro půlka Japonska?" vyhrkl o dost hlasitěji, jakmile to příjmení uslyšel podruhé, předtím mu nevěnoval pozornost .
"Jen čtvrtina," odporoval mu šedovlasý muž, údajně jeho děda.
"Co se to tu sakra děje…proč jsou tady?"
"Přišli si s námi promluvit o jedné záležitosti, která se týká tebe," sdělil mu opatrně Minato.
"Co se týká…mě?" nakrčil obočí a dal tak najevo, že teď nechápe mnohem víc.
"Mají pro nás velice zajímavou nabídku, která by ti mohla změnit život k lepšímu," pokračoval dál, ale stále se nedostával k tomu podstatnému.
"Tati, mluv sakra k věci," řekl mu poraženecky Naruto, všechno tohle kolem se mu nelíbilo.
"Chtějí tě převést na velice prestižní školu, kde bys mohl získat velice dobré vzdělání, samozřejmě by všechny tvé výdaje hradili…"
"Počkat, počkat, o jaké škole se tady jedná? A kde vůbec je?" zarazil ho.
"Jedná se o Konožskou střední s navazujícím vysokoškolským studiem na Konoha island," vložila se do toho Tsunade svým sofistikovaným hlasem.
"To jako skoro na druhym konci Japonska? To je vtip, že?" doufal, že doopravdy špatně slyšel.
"Proč bych o takovéhle věci měla žertovat?" teď nechápala jeho babička.
"Proč asi? Mám tu rodinu, přátele, mamka teď navíc čeká moji sestřičku a já chci být u toho, až se narodí, chci tu být pro ni…."
"Naruto" -položila mu ruku na rameno Kushina-"to je v pořádku. Chápu, jak ti teď musí být," uklidňovala ho a on jí v pevném stisku uchopil dlaň.
"Uděláme to jinak," promluvila znovu Tsunade. "Do konce školního roku zbývají dva měsíce a s prázdninami jsou to měsíce čtyři. Do té doby bude holčička již na světě a Naruto se stihne rozloučit se svými přáteli. Dva týdny před začátkem školy bychom pro něj nechali poslat, aby se seznámil se základy etikety a s tím, jak to na dané škole chodí. Do té doby má Naruto možnost se rozhodnout, jestli nabídku přijme, nebo ne," dlouze se na Naruta zadívala a ten jen přikývl, že rozumí. "A teď nás omluvte, budeme muset jít. Minato, Kushino, Naruto," zlehka pokývla hlavou na všechny členy rodiny, to samé udělal Jiraya, a Minato s Kushinou se jim naoplátku lehce poklonili. Naruto to odignoroval a jen dál zamyšleně propaloval podlahu jejich obýváku.
"Proč ste mi sakra nikdy nic neřekli? Jak jste mohli?" rozohnil se znovu Naruto, když byli jeho údajní prarodiče pryč. Stále nedokázal vstřebat to, co se tady před chvílí dělo, a co by se ještě v budoucnu dít mělo.
"Naruto, my ti to chtěli říct, jen, jen jsme nenašli správnou příležitost," odvětila s povzdychem a s bolestí v hlase jeho matka. Věděla, že bylo špatně, že mu všechno tajili.
"A co například, když jsem se ptal, kde jsou mý prarodiče, proč někdy nepřijedou na návštěvu, nebo proč nenavštívíme někdy my je? Hm? To se vám nezdálo jako dobrá příležitost?"
"Naruto, je to složité," vložil se do toho jeho otec.
"Tak to zkus vysvětlit, nejsem tak blbej, abych to nepochopil," přimhouřil oči a zkřížil si ruce na prsou.
"Já a tvý prarodiče jsme se nerozešli v dobrém. Nemůžu říct, že by byli zlí, vlastně ze všech těch snobů, co jsem kdy potkal, se oni starali o svého potomka nejlépe. Vždycky se mi věnovali, vždycky si našli chvilku, i když byli dosti společensky vytížení, jenže čím víc sem rostl a byl starší, začali mi klást povinnosti jako budoucí hlavě rodu. Nikdy mi nic z toho nevadilo, do doby, než mi rodiče dohodli sňatek s dívkou ze spřátelené rodiny. Tou dobou jsem již chodil s Kushinou, rodiče o ní ještě nevěděli. Chtěl jsem jim to oznámit hned po tom, co jsem ji chtěl požádat o ruku, ale zaskočili mě tou dohodnutou svatbou, a tak šlo všechno ven. Hrozně jsem se s rodiči pohádal a utekl za ní. Ten večer mi řekla, že je těhotná a já věděl, že ji a tebe za nic na světě neopustím. Vrátil jsem se tedy domů a znovu svedl konfrontaci se svými rodiči. V zápalu hněvu mi otec oznámil, že pokud si tvou matku vezmu, vydědí mě. A tak jsem se sbalil a odešel. Chvíli jsme s Kushinou bydleli u jejích rodičů, ale to nešlo věčně, protože neměli moc peněz. Přes kamaráda z dětství, jehož rodina tenkrát zkrachovala, jsem našel práci jako automechanik. Všechno mě naučil a já tak mohl začít vydělávat alespoň nějaké peníze na uživení rodiny. Když ses narodil, kontaktoval jsem rodiče a oznámil jim, že mají vnuka. Troufám si říct, že z toho měli radost, ale jejich pýcha a hrdost jim podle mě nedovolila to dát tak znát," dovyprávěl a zadíval se na svého syna, který to očividně všechno zkoušel vstřebat.
"Tak proč přišli teď?" zeptal se po chvilce Naruto. "Proč museli čekat celých sedmnáct let na to, aby za mnou přijeli?"
"Protože se báli, a protože jim běží čas," dostalo se mu odpovědi od Kushiny. "Nevěděli, jak se podívat tvému otci do očí, jak se postavit před jejich snachu. Navíc, jak se zdá sledují náš život, i když jen z povzdálí. Záleží jim na Minatově a tvém dobru. Také nejsou nejmladší a potřebují, někoho, kdo by se jednou postaral o rodinný podnik."
"Takže teď jim přijdu vhod, co?" odfrkl si.
"Naruto, oni sice potřebují dědice, ale záleží jim také na tvém dobru. Chtějí ti poskytnout příležitost, kterou my ti dát nemůžeme. Můžeš se dostat ze dna na vrchol a s tím vzděláním, které by ti Konožská poskytla, bys mohl dělat cokoliv."
"Dobrá, dobrá, promyslím si to," povzdychl si. "Jen by mě ještě zajímalo, proč, když si měl tak super školu, děláš automechanika, a proč jsi přijal matčino příjmení a ne ona tvoje?" otočil se zpět ke svému otci.
"Protože jsem se od nich chtěl nadobro odpoutat a nechtěl být upřednostňován díky svému jménu. Chtěl jsem navíc zkusit něco nového a začalo mě to bavit," pousmál se na něj.
"Takže si myslíš, že bych i já měl zkusit něco nového? Že bych měl jejich nabídku přijmout?"
"To už záleží jen na tobě, Naruto."





Hááá!!! 1. koment, začátek je moc pěknej, už se těším dále :)