close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Osudu se nevyhneš-5.Část

30. ledna 2013 v 17:16 | terkic |  Kapitolovky-Naruto
Fíhá, že to ale byla doba, co sem se tady objevila naposledy a vážně se za to stydím, ale měla sem zápočty, a ještě dodělávám zkoušky, takže se moc omlouvám, že to tady tak stálo :( Každopádně tu mám další část téhle povídky a pořád si říkám, proč to kurňa nejde přepsat tak, jak mi to zní v hlavě a nedokážu s tim bejt spokojená.

5.Část: Stín minulosti

Bylo devět hodin večer a v malém baru v zapadlém koutu Osaky, se právě smála rudovlasá žena a nalévala saké jednomu ze svých zákazníků. Nebyla zde dlouho, vlastně se tu objevila před pár dny a otevřela si tento podnik. Díky jejímu vzhledu a kouzlu, si ji tu oblíbil nejeden z mužů a ona si tak nemohla stěžovat na nedostatek zákazníků. I když se usmívala a laškovala, trápila ji její minulost. Trápila ji láska k muži a synovi, které musela opustit. V duchu si přála je znovu vidět a zároveň doufala, že ji nikdy nenajdou. Už dávno se smířila se životem na útěku, se životem plným strachu, co by se stalo, kdyby ji její manžel dopadl. Nebála se o svůj život, bála se, že by jí jeho pohled plný nenávisti a opovržení zlomil srdce. Milovala ho, ale už dál nedokázala snášet život, který přinášela yakuza a její povinnosti jako manželky jednoho z bossů japonského podsvětí. Když otěhotněla, věděla, že by její dítě bylo neustále ohroženo. Na každém rohu se ukrýval nepřítel, který by se mohl chtít pomstít jejímu manželovi, jeho rodině. Nedokázala by snést, že by se její syn stal vůdcem klanu, že by se z něj stala yakuza, a tak utekla. I když jí to rvalo srdce, opustila nejen svého muže, ale i dítě, které pečlivě ukryla. Nemohla pořádně věřit nikomu, ani své spojce mezi stoupenci jejího manžela, a tak kromě muže, který vychovával jejího syna, nikomu nikdy nesvěřila, kde se její jediné dítě, jediný dědic klanu Namikaze, nachází. Již dlouho o něm neměla žádnou zprávu. Jiraya, muž, kterému ho svěřila, se již dlouho neozval a ona začínala mít strach, že na něho přišli a všechno, co doposud dělala, bylo marné. Neměla se koho zeptat na informace, aniž by jí nehrozilo prozrazení, a tak jí nezbývalo nic jiného, než čekat, zdali se ozve. Nemohla tak vědět, že i když se snažila své dítě držet od yakuzy co nejdál, jejího syna přeci jen osud dostihl.
"Co ti můj otec chtěl?" odchytil si ho Sasuke, jakmile odešel z pokoje svého šéfa a potichu za sebou zavřel dveře, aby mohl odpočívat.
"To je jen mezi ním a mnou, nemám ti o tom říkat," odvětil a zamyšleně se zadíval do dálky. V tuhle chvíli se cítil tak nějak zvláštně poctěn. Fugaku Uchiha mu velice důvěřoval, když mu svěřoval svého syna. Věděl, že i kdyby ho o to nepožádal, byl by Sasukemu oddaný naprosto stejně, ale takhle to tak nějak nabývalo na významu.
"Fajn," pokrčil rameny a rozešel se s rukama v kapsách pryč.

"Poslední dobou sem opět chodíš nějak často," konstatoval Gaara, zatímco naléval jednomu ze štamgastů vybranou whisky.
"Dobře se mi tu přemýšlí," okomentoval to Naruto.
"Že by nějaké problémy?"
"Bylo by možný, aby v mym oboru nebyly?" zeptal se s úšklebkem.
"Něco konkrétního?" zvědavě se na něj po očku podíval.
"Nic, o čem bys už dávno nevěděl," pousmál se. "Přemýšlím o tom, jaké to bude, až ze Sasukeho bude šéf."
"A co tě na tom děsí?"
"Proč by mě na tom mělo něco děsit?" zeptal se nechápavě. "Hrozilo mu stejný nebezpečí, jako budoucí hlavě, stejně jako současné hlavě."
"Naruto, ty jsi typ, co patří do terénu, nejsi obyčejný doprovod. Možná tě děsí to, že už to nebude takové jako dřív," vyslovil svou myšlenku nahlas a Naruto se nad tím zamyslel. Bylo to to, čeho se skutečně bál, nebo ho trápilo něco jiného? Možná sám ani nevěděl, ale něco na tom rozhodně bylo.
"Páni, páni, páni, že to byla ale doba," ozval se ode dveří pro Naruta velice známý hlas. Hlas někoho, z koho se Narutovi chtělo zvracet.
"Mizuki," pronesl s odporem jeho jméno a otočil se k němu čelem. Vůbec se nezměnil, stále stejně středně dlouhé šedé vlasy, zelené oči a tvrdý výraz ve tváři.
"Blonďák," řekl s povytaženým kouskem úst.
"Co tu chceš?" zeptal se ho nepřátelsky. Ten chlap se mu hnusil, nechápal, jak se s ním v minulosti mohl zaplést.
"Copak, to se nemůžu ani přijít napít?" povytáhl nechápavě obočí.
"Ne sem," zamračil se Naruto. Při pohledu na něj se mu v hlavě vyrojily všechny vzpomínky na dobu před yakuzou.
"Pokud vím je to veřejné místo," pronesl výsměšně.
"Tak tedy pokud neodejdeš ty, odejdu já," řekl odhodlaně, kopl do sebe zbytek skleničky a hodil Gaarovi na pult peníze za útratu. Když vstal a procházel kolem Mizukiho, zarazil ho šedovlasý muž pevným až bolestným uchopením za paži.
"I když si to nepřipouštíš, pořád mi patříš," zašeptal mu do ucha.
"Tak v tom se pleteš. Možná tomu tak dřív bylo, měl si nade mnou moc, ale teď by sis se mnou neměl zahrávat," odvětil mu klidně, i když se tak rozhodně necítil a vytrhl se mu. Ten chlap, ho vždycky dokázal rozhodit. Skoro ničeho se nebál a vlastně ani Mizukiho ne, ale ty vzpomínky na život s ním bodaly a nechtěly ho pustit dál.
"Takže je to pravda," chladně se zasmál. "Ty řeči o tom, že teď děláš děvku Uchihovi, tomu mafiánskýmu spratkovi."
"I kdyby, do toho ti nic není," pokrčil rameny.
"Tak v tom se pleteš ty. Do toho mi sakra něco je. Nebo snad zapomínáš, kdo si tě vytrénoval, hm? Kdo si tě vypiplal?" uchopil ho dlaněmi hrubě za tváře a donutil ho dívat se mu zpříma do očí.
"Jak bych mohl zapomenout," odfrkl si znechuceně.
"Ale nedělej, tenkrát se ti to líbilo," olízl si rty.
"Bylo mi čtrnáct, jak by se mi to mohlo líbit? Poprvý si mě znásilnil, a pak sis mě držel jako svoji hračku. Byl si silnější než já!" ohradil se Naruto rozčíleně a vůbec si neuvědomoval, že Gaara poslouchá každý jeho slovo. "Ale už nejsem dítě, který s tebou z donucení kradlo, sem silnější a nejdůležitější na tom je, že s tebou už nemám nic společnýho. Takže se mi nepleť do cesty, nebo za to šeredně zaplatíš," křičel na něj vztekle. I když si myslel, že je jeho hlas pevný, lehce se mu chvěl. Rozčilením, tak trochu slabostí, začal ztrácet kontrolu a za to všechno mohl Mizuki, který vždycky věděl, jak ho dostat na kolena, a teď, teď se mu to pomaličku dařilo znovu.
"Už se bojim," řekl ironicky a znovu se ušklíbl. "Vždycky bude část tebe, která mi bude patřit," prohlásil sebevědomě a pohladil ho po tváři.
"Nech mě být," uhnul, a pak spěšně odešel.
"Ještě sme spolu neskončili, Naruto. Nikdy si ode mě neměl utéct," zasmál se, a pak se otočil na barmana, který dělal, že ho předešlý rozhovor vůbec nezajímal, a že si hledí jen svých věcí. Posadil se a objednal si dobré pití na oslavu svého nynějšího vítězství.

"Tak dělej, nemám moc času se s tebou zrovna teď vybavovat," prohlásil mrzutě Sasuke další den velmi brzy ráno. Poslední dobou toho na něj s přípravama na jeho křest novým bossem bylo dost a včera se navíc nemohl vůbec dovolat Narutovi, aby mu to aspoň trochu zpříjemnil. A do toho všeho si mu volá tenhle barman, že s ním potřebuje mluvit. Gaara právě zavíral a než Sasuke přišel, vyhazoval zrovna posledního opilce, co se mu válel po stole.
"Co víš o Narutově minulosti?" zeptal se ho, zatímco dával židle na stoly a Sasuke se posadil k baru.
"Proč se mě na to ptáš?" odpověděl otázkou s podezřívavým tónem hlasu, tohle určitě nebylo jen tak.
"Nebo takhle, co víš o chlápkovi jménem Mizuki," zkusil to jinak a otočil se k němu čelem.
"Pokud vim, tak je to jen podřadnej zlodějíček, co s nim?" stále nechápal.
"Takže se ti o něm Naruto nikdy nezmínil," konstatoval a Sasukeho obočí se svraštilo ještě do většího zamračení.
"Co je to za chlápka?" zeptal se a Gaara věděl, že teď má jeho plnou pozornost.
"Včera večer se tu Naruto zastavil. Poslední dobou sem chodí dost často a vždycky to má souvislost s tebou, ale to teď není podstatné," povzdychl si. Všiml si, jak Sasuke zbystřil, při zmínce o jeho osobě, sakra tak rád dráždil hada bosou nohou. "Pak se tady objevil ten Mizuki. Když promluvil, Naruto tak nějak ztuhl, což samozřejmě upoutalo mojí pozornost. Začali se spolu bavit, a čím víc mluvili, tím byl Naruto méně jistější. Takhle sem ho nikdy neviděl."
"O čem se spolu bavili?" ptal se s ledovým klidem Sasuke, dokonce vypadal, že ho to zas tak moc nezajímá, ale opak byl pravdou. Zaujalo ho to natolik, že zapomněl na svou rozespalost ze vstávání v nekřesťanskou hodinu, jakou byly čtyři hodiny ráno a na svou mrzutost z věcí, co se kolem něj poslední dobou děly.
"O jejich společné minulosti. Ptal ses někdy Naruta na jeho minulost?" zkusil to znovu, teď když už Sasuke věděl, kam tou otázkou míří.
"Moc jsem se o to nezajímal, ale podle toho, že si se mnou tak naléhavě chtěl mluvit, to bude něco zajímavýho," pokrčil rameny a čekal, co mu Gaara řekne dál.
"Mizuki tvrdil, že mu Naruto pořád patří. Ze začátku sem to nechápal, ale Naruto pak ztratil nervy. Nevim všechno, ale podstatný je, že za to, jakej teď Naruto je, může zdá se tenhle Mizuki. Když bylo Narutovi čtrnáct, tak ho znásilnil a Naruto se pak ještě označil za jeho hračku. Zdá se, že mu dělal poskoka s výhodama. Vím, že ti jeho minulost může bejt fuk, ale jde o to, že to Naruta dost rozhodilo. Jak jsem říkal, nikdy sem ho takhle neviděl."
"Naruto, koukej otevřít dveře, vím, že tam si," bušil Sasuke večer na dveře od Narutova bytu.
"Co chceš?" vykoukl Naruto ven a rozespale si protíral oči. Bylo na něm vidět a hlavně z něj bylo cítit, že toho hodně vypil. Sasukemu zacukalo obočí.
"Co prosim?" zeptal se naštvaně. Když se Naruto konečně trochu probral, došlo mu, že lehce přestřelil, ale bylo mu to kupodivu celkem fuk.
"Ptal jsem se, co chceš," zopakoval klidně.
"Naruto, uvědomuješ si vůbec, s kým mluvíš?" pronesl relativně klidným hlasem, ale byl v něm slyšet podtext výhružky.
"Promiň Sasuke, ale dneska se necejtim zrovna dvakrát dobře, takže když dovolíš," odvětil jen a pokusil se zavřít dveře, ale Sasuke tam strčil nohu, a tak nemohl dovřít.
"To mě nezajímá, máme prácičku."
"Jak jsem řekl, není mi dobře…"
"A jak jsem řekl já, to mě nezajímá," skočil mu do toho. "Jsem tvůj šéf a to, že máš kocovinu, tě neomlouvá. Koukej se dát do pořádku a ať si do deseti minut venku," řekl, přičemž zatlačil do dveří a nasáčkoval se dovnitř. "Tak hejbni kostrou," popohnal ho, když na něj Naruto zaraženě hleděl.

"O co tady jde?" ptal se Naruto, když vystoupil z auta do jedné ze zapadlých a temných uliček a uviděl jak dva chlápci z Uchihova klanu drží Mizukiho.
"Obstaral jsem ti menší dáreček," poukázal Sasuke na drženého.
"Gaara mluvil co?" otočil se na něj zprudka.
"Zdá se, že si mi zamlčel důležité informace o tvé minulosti, Naruto," naklonil se k němu a zašeptal mu do ucha.
"O tohle tady nejde, že Sasuke? Moje minulost tě nezajímá," okřikl ho rozčíleně.
"Zajímá, pokud narušuje tvoji koncentraci a odhodlanost. Nemůžu si dovolit nechávat si lidi, který maj strach."
"Já z něj nemám strach," ohradil se.
"Ale jeho přítomnost ti lhostejná není. Nepokoušej se mi tvrdit opak, Naruto, vidím to na tobě," uhodil na něj.
"Jdu pryč," prohlásil odhodlaně, ale když udělal pár kroků, Sasuke ho svými slovy zastavil.
"Ne, Naruto, ty zůstaneš tady a je jen na tobě, jak moc tomu chlapovi ublížíš. Pokud odejdeš a nic neuděláš, nejsi v Uchiha klanu vítán. My se svým problémům stavíme čelem a ne zády. Nezklameš tím jen mě, ale i mého otce," řekl mu a Naruto se zarazil. Při tomhle si vzpomněl na svůj rozhovor se Sasukeho otcem, na to, co mu slíbil, otočil se a vrátil se.
"Výborně," prohlásil Sasuke potěšeně, uchopil Naruta kolem ramen a dal mu do ruky zbraň. Naruto si ji prohlédl a pak s ní namířil na Mizukiho.
"Na to nemáš, Naruto, na to jsi příliš slabý," smál se Mizuki.
"Vystřel, Naruto," zašeptal mu Sasuke do ucha. Blonďák zaváhal, ale pak uposlechl a vystřelil a znovu a znovu. Sasukeho muži Mizukiho již dávno pusili, a tak se skácel k zemi, to ale neznamenalo, že Naruto přestal střílet. Střílel do něj tak dlouho, dokud nevyplýtval celý zásobník. Když se tak stalo, zrychleně dýchal a zůstal se dívat na Mizukiho mrtvé tělo. Najednou přišla jakási úleva.
"Bylo mi čtrnáct, když si mě Mizuki vyhlídl," začal Naruto, potom, co se dostali k němu domů a Sasuke ho donutil mluvit. "Díky tomu, že byl Jiraya takovej ztroskotanec a pořád pil, sme neměli zrovna moc peněz. Mizukiho sem potkal při jedné ze svých brigád, takovym tom roznášení letáků, a řekl mi, že můžu získat víc peněz, a tak mě zasvětil do světa krádeží a podvodů. Slepě sem mu věřil a jednou ho následoval k němu domů. Tam se na mě vrhl a užil si. Hodil po mě nějaký prachy a od tý doby sem mu dělal děvku. Jakmile sem se vzepřel, zbil mě a bylo to ještě horší. Tenkrát sem se ho bál, a tak sem mu raději podržel dobrovolně, i když s vnitřnim odporem, než se nechat týrat. Když mě chtěl po roce začít nabízet nějakejm svejm kámošům, začal sem mít toho všeho po krk a zdrhl mu. Vyhejbal sem se místům, kde by se mohl vyskytovat a začal ještě intenzivněji cvičit, abych se mu dokázal postavit. A prakticky sem se mu vyhýbal doteď. Strach už sem z něj neměl, ale ten odpor byl ve mně pořád, i když sem na to vůbec nemyslel," řekl mu všechno, co chtěl slyšet. "I když na druhou stranu, to, že jsi objevil, co ve mně je, je jeho zásluha. Hledal mě a mě se před ním dařilo skrývat. Přestěhoval sem se a snažil být co nejmíň nápadnej. Přešel sem na střední a snažil se vyhýbat jakýmkoliv problémům, jenže tam byl i kluk, kterej byl v Mizukiho zlodějíčkovskym gangu. Museli mě sledovat, a pak si na mě počkali v jedný ze zapadlých uliček. Obklíčili mě a dali Mizukimu echo. Nechtěl sem jen tak čekat, a tak sem se s nima pustil do rvačky. Zmáknul sem je, ale ten jeden týpek se mezitím zvedl a šel na mě ze zadu s nožem. A pak, pak sem jen zaregistroval, jak de k zemi jednou jedinou ranou hřbetem tvý ruky do jeho zátylku," pousmál se nad svojí vzpomínkou. "A tak sme se poznali, tak začal můj novej život."
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kyra-chan Kyra-chan | 30. ledna 2013 v 18:02 | Reagovat

Užasnééé :) Terkic-sama jsi prostě skvělá! Už se těším na další čááást! :))
Zrovna se ti chystám poslat další díl I když mě miluješ - ano překonala jsem se a napsala jej :D Můžu? :))

2 terkic terkic | Web | 30. ledna 2013 v 18:35 | Reagovat

[1]: Kyro, ty nemůžeš, ty musíš :D já ti zase právě chtěla psát, jak na tom jsi s něčím dalším, protože se už nemůžu dočkat ;-)

3 Jenny Jenny | Web | 1. února 2013 v 10:50 | Reagovat

*,* woow

4 Tayo Hatake Tayo Hatake | Web | 1. února 2013 v 14:01 | Reagovat

Dokonalé! :) Moc dobrej dílek.

5 aoiko aoiko | 5. února 2013 v 21:54 | Reagovat

moc krazny je mi naruta lito ,chudaček mel to špatně dětsví ale sem rada že je se sasukem :-P a Mizuki byl pěkná svine dobře mu tak :-D  moc se těšim na dalši dil :-)  :-)  :-)

6 Stella S-E Stella S-E | E-mail | Web | 16. února 2013 v 13:30 | Reagovat

zajímavý díl :D opravdu mně začíná jejich osud zajímat čím dál víc :D tešing na další díl :D

7 ela-chan ela-chan | E-mail | 18. února 2013 v 19:13 | Reagovat

vím že to sem úplně nepatří ale budeš pokračovat s povídkou Naše pouto?

8 terkic terkic | Web | 18. února 2013 v 23:17 | Reagovat

[7]: víc jak půlku mám napsanou prakticky od doby, co jsem zveřejnila první část, ale jaksi jsem na to pozapomněla :-| nedávno jsem si četla, co jsem prozatím napsala a už i vím, proč jsem se tenkrát zasekla a rozhodla jsem se, že to zdá se dokončím...nemůžu to slíbit stoprocentně, ale pokusim se

9 mončička žuvačka mončička žuvačka | 2. března 2013 v 7:36 | Reagovat

Kdy dáš asi cca další díl?? :-)

10 Marky Marky | 22. března 2013 v 12:08 | Reagovat

Super!! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama