"To je jen mezi ním a mnou, nemám ti o tom říkat," odvětil a zamyšleně se zadíval do dálky. V tuhle chvíli se cítil tak nějak zvláštně poctěn. Fugaku Uchiha mu velice důvěřoval, když mu svěřoval svého syna. Věděl, že i kdyby ho o to nepožádal, byl by Sasukemu oddaný naprosto stejně, ale takhle to tak nějak nabývalo na významu.
"Fajn," pokrčil rameny a rozešel se s rukama v kapsách pryč.
"Poslední dobou sem opět chodíš nějak často," konstatoval Gaara, zatímco naléval jednomu ze štamgastů vybranou whisky.
"Dobře se mi tu přemýšlí," okomentoval to Naruto.
"Že by nějaké problémy?"
"Bylo by možný, aby v mym oboru nebyly?" zeptal se s úšklebkem.
"Něco konkrétního?" zvědavě se na něj po očku podíval.
"Nic, o čem bys už dávno nevěděl," pousmál se. "Přemýšlím o tom, jaké to bude, až ze Sasukeho bude šéf."
"A co tě na tom děsí?"
"Proč by mě na tom mělo něco děsit?" zeptal se nechápavě. "Hrozilo mu stejný nebezpečí, jako budoucí hlavě, stejně jako současné hlavě."
"Naruto, ty jsi typ, co patří do terénu, nejsi obyčejný doprovod. Možná tě děsí to, že už to nebude takové jako dřív," vyslovil svou myšlenku nahlas a Naruto se nad tím zamyslel. Bylo to to, čeho se skutečně bál, nebo ho trápilo něco jiného? Možná sám ani nevěděl, ale něco na tom rozhodně bylo.
"Páni, páni, páni, že to byla ale doba," ozval se ode dveří pro Naruta velice známý hlas. Hlas někoho, z koho se Narutovi chtělo zvracet.
"Mizuki," pronesl s odporem jeho jméno a otočil se k němu čelem. Vůbec se nezměnil, stále stejně středně dlouhé šedé vlasy, zelené oči a tvrdý výraz ve tváři.
"Blonďák," řekl s povytaženým kouskem úst.
"Co tu chceš?" zeptal se ho nepřátelsky. Ten chlap se mu hnusil, nechápal, jak se s ním v minulosti mohl zaplést.
"Copak, to se nemůžu ani přijít napít?" povytáhl nechápavě obočí.
"Ne sem," zamračil se Naruto. Při pohledu na něj se mu v hlavě vyrojily všechny vzpomínky na dobu před yakuzou.
"Pokud vím je to veřejné místo," pronesl výsměšně.
"Tak tedy pokud neodejdeš ty, odejdu já," řekl odhodlaně, kopl do sebe zbytek skleničky a hodil Gaarovi na pult peníze za útratu. Když vstal a procházel kolem Mizukiho, zarazil ho šedovlasý muž pevným až bolestným uchopením za paži.
"I když si to nepřipouštíš, pořád mi patříš," zašeptal mu do ucha.
"Tak v tom se pleteš. Možná tomu tak dřív bylo, měl si nade mnou moc, ale teď by sis se mnou neměl zahrávat," odvětil mu klidně, i když se tak rozhodně necítil a vytrhl se mu. Ten chlap, ho vždycky dokázal rozhodit. Skoro ničeho se nebál a vlastně ani Mizukiho ne, ale ty vzpomínky na život s ním bodaly a nechtěly ho pustit dál.
"Takže je to pravda," chladně se zasmál. "Ty řeči o tom, že teď děláš děvku Uchihovi, tomu mafiánskýmu spratkovi."
"I kdyby, do toho ti nic není," pokrčil rameny.
"Tak v tom se pleteš ty. Do toho mi sakra něco je. Nebo snad zapomínáš, kdo si tě vytrénoval, hm? Kdo si tě vypiplal?" uchopil ho dlaněmi hrubě za tváře a donutil ho dívat se mu zpříma do očí.
"Jak bych mohl zapomenout," odfrkl si znechuceně.
"Ale nedělej, tenkrát se ti to líbilo," olízl si rty.
"Bylo mi čtrnáct, jak by se mi to mohlo líbit? Poprvý si mě znásilnil, a pak sis mě držel jako svoji hračku. Byl si silnější než já!" ohradil se Naruto rozčíleně a vůbec si neuvědomoval, že Gaara poslouchá každý jeho slovo. "Ale už nejsem dítě, který s tebou z donucení kradlo, sem silnější a nejdůležitější na tom je, že s tebou už nemám nic společnýho. Takže se mi nepleť do cesty, nebo za to šeredně zaplatíš," křičel na něj vztekle. I když si myslel, že je jeho hlas pevný, lehce se mu chvěl. Rozčilením, tak trochu slabostí, začal ztrácet kontrolu a za to všechno mohl Mizuki, který vždycky věděl, jak ho dostat na kolena, a teď, teď se mu to pomaličku dařilo znovu.
"Už se bojim," řekl ironicky a znovu se ušklíbl. "Vždycky bude část tebe, která mi bude patřit," prohlásil sebevědomě a pohladil ho po tváři.
"Nech mě být," uhnul, a pak spěšně odešel.
"Ještě sme spolu neskončili, Naruto. Nikdy si ode mě neměl utéct," zasmál se, a pak se otočil na barmana, který dělal, že ho předešlý rozhovor vůbec nezajímal, a že si hledí jen svých věcí. Posadil se a objednal si dobré pití na oslavu svého nynějšího vítězství.
"Tak dělej, nemám moc času se s tebou zrovna teď vybavovat," prohlásil mrzutě Sasuke další den velmi brzy ráno. Poslední dobou toho na něj s přípravama na jeho křest novým bossem bylo dost a včera se navíc nemohl vůbec dovolat Narutovi, aby mu to aspoň trochu zpříjemnil. A do toho všeho si mu volá tenhle barman, že s ním potřebuje mluvit. Gaara právě zavíral a než Sasuke přišel, vyhazoval zrovna posledního opilce, co se mu válel po stole.
"Co víš o Narutově minulosti?" zeptal se ho, zatímco dával židle na stoly a Sasuke se posadil k baru.
"Proč se mě na to ptáš?" odpověděl otázkou s podezřívavým tónem hlasu, tohle určitě nebylo jen tak.
"Nebo takhle, co víš o chlápkovi jménem Mizuki," zkusil to jinak a otočil se k němu čelem.
"Pokud vim, tak je to jen podřadnej zlodějíček, co s nim?" stále nechápal.
"Takže se ti o něm Naruto nikdy nezmínil," konstatoval a Sasukeho obočí se svraštilo ještě do většího zamračení.
"Co je to za chlápka?" zeptal se a Gaara věděl, že teď má jeho plnou pozornost.
"Včera večer se tu Naruto zastavil. Poslední dobou sem chodí dost často a vždycky to má souvislost s tebou, ale to teď není podstatné," povzdychl si. Všiml si, jak Sasuke zbystřil, při zmínce o jeho osobě, sakra tak rád dráždil hada bosou nohou. "Pak se tady objevil ten Mizuki. Když promluvil, Naruto tak nějak ztuhl, což samozřejmě upoutalo mojí pozornost. Začali se spolu bavit, a čím víc mluvili, tím byl Naruto méně jistější. Takhle sem ho nikdy neviděl."
"O čem se spolu bavili?" ptal se s ledovým klidem Sasuke, dokonce vypadal, že ho to zas tak moc nezajímá, ale opak byl pravdou. Zaujalo ho to natolik, že zapomněl na svou rozespalost ze vstávání v nekřesťanskou hodinu, jakou byly čtyři hodiny ráno a na svou mrzutost z věcí, co se kolem něj poslední dobou děly.
"O jejich společné minulosti. Ptal ses někdy Naruta na jeho minulost?" zkusil to znovu, teď když už Sasuke věděl, kam tou otázkou míří.
"Moc jsem se o to nezajímal, ale podle toho, že si se mnou tak naléhavě chtěl mluvit, to bude něco zajímavýho," pokrčil rameny a čekal, co mu Gaara řekne dál.
"Mizuki tvrdil, že mu Naruto pořád patří. Ze začátku sem to nechápal, ale Naruto pak ztratil nervy. Nevim všechno, ale podstatný je, že za to, jakej teď Naruto je, může zdá se tenhle Mizuki. Když bylo Narutovi čtrnáct, tak ho znásilnil a Naruto se pak ještě označil za jeho hračku. Zdá se, že mu dělal poskoka s výhodama. Vím, že ti jeho minulost může bejt fuk, ale jde o to, že to Naruta dost rozhodilo. Jak jsem říkal, nikdy sem ho takhle neviděl."
"Co chceš?" vykoukl Naruto ven a rozespale si protíral oči. Bylo na něm vidět a hlavně z něj bylo cítit, že toho hodně vypil. Sasukemu zacukalo obočí.
"Co prosim?" zeptal se naštvaně. Když se Naruto konečně trochu probral, došlo mu, že lehce přestřelil, ale bylo mu to kupodivu celkem fuk.
"Ptal jsem se, co chceš," zopakoval klidně.
"Naruto, uvědomuješ si vůbec, s kým mluvíš?" pronesl relativně klidným hlasem, ale byl v něm slyšet podtext výhružky.
"Promiň Sasuke, ale dneska se necejtim zrovna dvakrát dobře, takže když dovolíš," odvětil jen a pokusil se zavřít dveře, ale Sasuke tam strčil nohu, a tak nemohl dovřít.
"To mě nezajímá, máme prácičku."
"Jak jsem řekl, není mi dobře…"
"A jak jsem řekl já, to mě nezajímá," skočil mu do toho. "Jsem tvůj šéf a to, že máš kocovinu, tě neomlouvá. Koukej se dát do pořádku a ať si do deseti minut venku," řekl, přičemž zatlačil do dveří a nasáčkoval se dovnitř. "Tak hejbni kostrou," popohnal ho, když na něj Naruto zaraženě hleděl.
"O co tady jde?" ptal se Naruto, když vystoupil z auta do jedné ze zapadlých a temných uliček a uviděl jak dva chlápci z Uchihova klanu drží Mizukiho.
"Obstaral jsem ti menší dáreček," poukázal Sasuke na drženého.
"Gaara mluvil co?" otočil se na něj zprudka.
"Zdá se, že si mi zamlčel důležité informace o tvé minulosti, Naruto," naklonil se k němu a zašeptal mu do ucha.
"O tohle tady nejde, že Sasuke? Moje minulost tě nezajímá," okřikl ho rozčíleně.
"Zajímá, pokud narušuje tvoji koncentraci a odhodlanost. Nemůžu si dovolit nechávat si lidi, který maj strach."
"Já z něj nemám strach," ohradil se.
"Ale jeho přítomnost ti lhostejná není. Nepokoušej se mi tvrdit opak, Naruto, vidím to na tobě," uhodil na něj.
"Jdu pryč," prohlásil odhodlaně, ale když udělal pár kroků, Sasuke ho svými slovy zastavil.
"Ne, Naruto, ty zůstaneš tady a je jen na tobě, jak moc tomu chlapovi ublížíš. Pokud odejdeš a nic neuděláš, nejsi v Uchiha klanu vítán. My se svým problémům stavíme čelem a ne zády. Nezklameš tím jen mě, ale i mého otce," řekl mu a Naruto se zarazil. Při tomhle si vzpomněl na svůj rozhovor se Sasukeho otcem, na to, co mu slíbil, otočil se a vrátil se.
"Výborně," prohlásil Sasuke potěšeně, uchopil Naruta kolem ramen a dal mu do ruky zbraň. Naruto si ji prohlédl a pak s ní namířil na Mizukiho.
"Na to nemáš, Naruto, na to jsi příliš slabý," smál se Mizuki.
"Vystřel, Naruto," zašeptal mu Sasuke do ucha. Blonďák zaváhal, ale pak uposlechl a vystřelil a znovu a znovu. Sasukeho muži Mizukiho již dávno pusili, a tak se skácel k zemi, to ale neznamenalo, že Naruto přestal střílet. Střílel do něj tak dlouho, dokud nevyplýtval celý zásobník. Když se tak stalo, zrychleně dýchal a zůstal se dívat na Mizukiho mrtvé tělo. Najednou přišla jakási úleva.





Užasnééé :) Terkic-sama jsi prostě skvělá! Už se těším na další čááást! :))
Můžu? :))
Zrovna se ti chystám poslat další díl I když mě miluješ - ano překonala jsem se a napsala jej