"Jsi připravený?" zeptal se s povytaženým obočím černovlasý muž svého společníka, když v jeho tváři spatřil neurčitý, trochu rozpačitý výraz. Odpovědi se mu nedostalo, a tak prostě jen pokynul dvěma mužům stojícím u dveří, aby otevřeli.
Yakuza, to se z něj stalo, když se dostal na tohle místo. Tenkrát si nepřipouštěl, kolik bolesti by ho to mohlo stát, kolik dřiny a úsilí by do toho musel vložit, ale byl mladý, pošetilý a všechno mu bylo jedno. Vychovával ho ztroskotanec, který ač byl hodný a hodně ho naučil, dělal ostudu a dostal se na skoro samý okraj společnosti. Ani nevěděl, jestli šlo o peníze, nebo o touhu někoho zmlátit za to, jaký musel vést život, ale přidal se k Yakuze rád, i když mu jeho opatrovník kladl na srdce, aby to nikdy nedělal. Jenže, kdo by poslouchal člověka, jehož dny slávy byly dávno zašlé a stala se z něj naprostá troska.
Sasuke poklekl a sklopil hlavu a stejně tak učinil i Naruto, když stanuli před vůdcem Uchiha klanu, Sasukeho otcem. Byl to velice vážený muž s přísným výrazem. Jeho rozhodnutí nemohlo být nijak vyvráceno a chyby si nikdy nepřipouštěl. On totiž nechyboval, on neselhal, možná jiní, ale on ne.
"Vítej doma, synu, Naruto," pronesl svým chladným hlasem k nim oběma a Naruto se zachvěl. Měl z toho muže respekt a choval k němu velkou úctu. "Jsem rád, že jste tu," pokračoval. "Naruto, zdvihni hlavu a podívej se na mě," pokynul blonďákovi a ten, ačkoliv se mu moc nechtělo, hlavu přeci jen zdvihl a zadíval se na vůdce Uchiha klanu odhodlaným pohledem. Neskonale se styděl, že tenkrát odešel, ale zároveň si to nevyčítal, měl ze svého odchodu smíšené pocity a asi nikdy nezjistí, jestli to bylo správné, nebo ne. Kdyby tenkrát neodešel, stále by tu byly ty zatracené pochyby, a když si zvolil druhou možnost, byly tam také. "Chci tě přivítat zpět u nás. Doufám, že tentokrát se k nám zády již neobrátíš, protože, kdyby ano, nemohl bych ti zaručit bezpečí. Už bych ti neposkytl ochranu, kterou jsi měl doteď."
"Nebojte, pane, tentokrát opustím Yakuzu pouze v rakvi," odvětil Naruto a stále upřeně pozoroval Sasukeho otce.
"To je dobře, Naruto, protože ty víš, že jsi jako můj syn. Navíc si vážím tvé odvahy a upřímnosti," pronesl vážným hlasem.
"Ano to vím," řekl s pokorou blonďák, což byla jedna z mnoha věcí, které si Fugaku Uchiha na něm cenil.
"Ale neplýtvejme zbytečnými slovy," promluvil pak. "Přejdu rovnou k úkolu, který vám dvěma dám. Jedná se o lichvu…"
"Ale otče, to je jedna z podřadnějších prací, pro někoho jako jsme my," skočil mu nevybíravě Sasuke do řeči.
"Sasuke, uklidni se," položil mu zděšeně Naruto dlaň na rameno.
"Nemám rád, když se mi skáče do řeči, Sasuke," odvětil přísně Fugaku. "Budiž ti pro dnešek odpuštěno, ale příště již takové chování tolerovat nebudu. Vím, že lichva je něco, co u nás musí zvládnout i začátečník, ale věř mi, že tohle nebude jen tak a navíc se potřebuji ujistit, že Naruto nezakrněl."
"V tom tě rovnou mohu ujistit sám," vzdoroval dál Sasuke.
"Budeš už zticha, a budeš poslouchat?" začal ztrácet trpělivost Fugaku a jeho hlas zmrzl zase o něco víc.
"O koho se jedná, pane?" vložil se do toho raději i Naruto, nebo by mohlo hrozit, že Sasuke dostane trest. Jeden z těch, co byly v klanu Uchiha pověstné, a i ten nejmírnější znamenal velkou bolest.
"Orochimaru už dlouho nezaplatil za pronájem jedné z našich budov. Potřebuji, abyste tam šli a ty peníze z něj dostali," stočil svůj pohled na Naruta.
"Ale Orochimarův gang není zrovna jeden z těch slabších a ani z bojácnějších," poznamenal Sasuke.
"A proto tam posílám vás dva. Pořád se ti to zdá jako podřadná práce?" zeptal se s povytaženým obočím.
"Ne, pane," zavrtěl hlavou Sasuke.
"Proč zrovna Orochimaru? Toho chlapa fakt nemám rád," zamrmlal Naruto. "Pořád mě ošmatává."
"Já mu přislíbil, že jestli se mě ještě jednou někdy dotkne, uříznu mu kousek po kousku ptáka a on se stáhl, můžeš to taky vyzkoušet," pokrčil rameny nezaujatě Sasuke.
"A co kdyby si spíš dal najevo, že patřím k tobě?" navrhl Naruto.
"Naruto, to je známý fakt," poznamenal v odpověď. "Kde je ten Uzumaki, který si nedal nic líbit a dovolil na sebe šáhnout jen VIP?"
"Aby si z těch VIP nebyl náhodou vyškrtnutej," protočil oči v sloup.
"To bys byl ale potom neukojenej, protože by ti tam nikdo nezbyl," řekl ledabyle a Naruta to dopálilo.
"A nevěříš si tak trochu?" zeptal se posměšně Naruto.
"Věřím, protože ty víš, co by se stalo, kdyby ses mě rozhodl podvádět," poplácal ho po tváři. "Protože, co je moje, je moje."
"Už zase začínáš s těma svejma majetnickejma kecama," odfrkl si. "Co uděláš, když odejdu, hm?"
"A ty si myslíš, že tě nechám?" pozdvihl obočí a ušklíbl se. "Jsme na místě," ukončil tu podle něj nesmyslnou konverzaci a vystoupil z auta.
"Jak já tě nesnášim," poznamenal si sám pro sebe Naruto a taky vystoupil.
"Hadí doupě, jak přesnej název," odfrkl si blonďák, když stanuli před velice známým nočním klubem. Sasuke to nijak nekomentoval, prostě jen rozevřel dveře a vstoupil dovnitř.
"Přes den je zavřeno," řekla jedna ze dvou goril, co hlídala dveře.
"Seš novej, anebo blbej, že mě nepoznáváš?" prohlásil arogantně Sasuke.
"To je v klidu, to je Uchiha," upozornil ho ten druhej chlap. "Co chcete?" zeptal se rovnou.
"Chci mluvit s Orochimarem a hned."
"Orochimaru-sama teď nemá čas," ušklíbl se znovu ten první.
"Ty o mě asi nic nevíš, viď?" ušklíbl se taktéž na oplátku Sasuke, rychlým pohybem vytáhl bouchačku a než se stačil ten z ochranky vzpamatovat, už mu Uchiha držel pistoli s nataženým kohoutkem u čela.
"Hele jen klid, jen klid, on je fakt novej," snažil se ho uklidnit ten druhej.
"Tak jsi ho měl upozornit dřív," pronesl chladným hlasem Sasuke a chystal se zmáčknout spoušť.
"Nepřeháněj, jo?" povzdychl si Naruto znuděně, podíval se na toho, co o nich věděl a ten jim bez dalších řečí otevřel.
"Aby sis mě pamatoval," pousmál se ledově Sasuke, sklouzl zbraní o dost níž a vystřelil. Muž se sesul k zemi s bolestným výkřikem a držel se za nohu, která mu začala silně krvácet.
"Musíš mít vždycky tak násilný ántré?" zeptal se ho Naruto s povytaženým obočím. "Jednou nás kvůli tomu zastřelej."
"Nemám rád lidi, co mě neznaj," dal mu ledabylou odpověď.
"Co je to tady za rozruch?" ozval se zpoza jednoho ze stolů úlisný a táhlý hlas. "Oh, to jsem si mohl myslet," byla další věta, kterou vypustil z úst muž s dlouhýma černýma vlasama a zvláštníma nažloutlýma očima, když vzhlédl a spatřil černovlasého mladíka. "Sasuke Uchiha a Naruto?" Sasukeho jméno řekl s jakýmsi potěšením a dokonce se lehce pousmál, zatímco když se dost vynadíval na mladého Uchihu a spatřil Naruta, zněl velice překvapeně, až zaskočeně. Kdy se ten kluk vrátil?
"Orochimaru," ušklíbl se Sasuke a Naruto prozatím mlčel.
"Tak, co vy dva tady vůbec děláte a navíc kdy se ten blonďák vrátil?" zeptal se na důvod jejich tak nevybíravého příchodu a na to, kde se tam Naruto najednou tak vyloupl po Sasukeho boku.
"Dlužíš mému otci peníze," odvětil mu narovinu Sasuke a jeho druhou otázku ignoroval. Nechtěl to zbytečně protahovat, protože Orochimara fakt neměl rád. Nelíbilo se mu, jak si ho prohlíží, i když se drží stranou.
"Zřejmě za nájem téhle budovy, že?" zamyslel se nahlas a poklepal si ukazováčkem po bradě.
"Nedělej ze sebe hlupáka, Orochimaru, dej nám ty peníze, ať můžeme jít," došla Narutovi trpělivost, kterou nikdy moc neoplýval a zamračil se na něj.
"Ou, koťátko už vytahuje drápky," zašklebil se Orochimaru. "Víš, Naruto, uke jako ty, sexy, drzí a s takovou tvářičkou jsou k nezahození, ale podmanit si takového seme, je mnohem lepší," řekl mimo mísu a rozhodil teatrálně rukama, přičemž se při zmínce o semem zadíval znovu na Sasukeho.
"Nech těch řečí a dej nám peníze, ať můžeme jít," vložil se do toho Sasuke, když viděl, jak se Naruto chystá k dalšímu odporu.
"Ale já je nemám," odpověděl mu na to bezstarostně Orochimaru a pokrčil rameny.
"O tom dost pochybuju," rozhlédl se Sasuke po honosně zařízeném sále, po baru narvanému k prasknutí a skončil u obrovského pódia.
"Kšefty teď moc nejdou," povzdychl si hraně. Ani kdyby se doopravdy snažil lhát, Sasuke by to na něm stejně poznal a nevěřil mu ani nos mezi očima.
"Dávám ti minutu na to, abys mi předal peníze," pronesl Uchiha chladně a svou zbraň držel u jeho čela, stejně tak, jako před několika minutama u toho chlápka z ochranky.
"Milý Sasuke, tohle mě nezastraší, protože kdyby ano, už bych byl dávno mrtvej," protočil očima a pokrčil rameny. "Navíc, pokud bys mě doopravdy stihnul zastřelit, ty i ten tvůj blonďák…"-odmlčel se a dal pokyn pravou rukou-"byste odsud neodešli živý," dokončil svou větu a nyní na oba příchozí mířilo nejméně šest zbraní z různých směrů.
"Fajn, tak když to nejde po dobrém," povzdychl si Sasuke, ale svou zbraň rozhodně nesklopil. Naklonil se Orochimarovi k uchu. "Moc dobře vím, co děláš za Madarovými zády, Orochimaru. Jak mu nabouráváš kšefty, jak mu kradeš peníze, které by měly být jeho. Stačí mi jedno slovo a Madara se všechno dozví. A jen tak mimochodem, když se mě teď rozhodneš zastřelit, dozví se to stejně, to jsem si pojistil," zašeptal chladným hlasem.
"Uuu, ještě," usmál se slizce Orochimaru, když se Sasuke odtáhl.
"Tak?" řekl netrpělivě a znechuceně se ušklíbl nad jeho rozčarováním z předchozí situace.
"Dobře, dobře, dám ti ty prachy," odsekl. Znal Madarův způsob pomsty. Byl u hodně případů, kdy se Madarovi přestalo něco líbit, a kdy to zůstalo bez následků, a on teď jel v něčem velkém, v něčem, co by mu dal Madara pěkně sežrat, kdyby na to přišel. Tohle byla jediná páka, která na něj platila.
"Úkol splněn a tys mě u toho ani nepotřeboval," promluvil Naruto ve chvíli, kdy již bezpečně nasedli do auta.
"Šetřil jsem si tě na jiný věci, který od tebe budu potřebovat," pousmál se arogantně.
"Nech si zajít chuť, Uchiho," odvětil mu Naruto.
"A to jako proč?" přimhouřil oči. Byl to signál k tomu, že ho nemá provokovat, jinak si to odskáče, ale tohle už na blonďáka dávno neplatilo, už dávno se ho nebál tak, jako na začátku.
"Mám svojí periodu," zažertoval v odpověď a pokrčil přitom rameny.
"Moc vtipný."
"Tak jinak, ještě od včerejška mě bolí zadek z toho, jak nevybíravě sis užil a za druhý, mám taky rád svůj klid, a to, že jsem zpátky v Yakuze, na tom nic nemění. Pokud si chceš užít, najdi si děvku, nebo se můžeš například vrátit za Orochimarem a vyzkoušet něco novýho," odfrkl si se zkříženýma rukama na hrudi.
"Nějak moc si dovoluješ," chytil ho silně za bradu a neurvale natočil jeho hlavu svým směrem. Naruto mu ruce odstrčil a stále vzdorovitě hleděl do jeho očí.
"To abys viděl, že jsem člověk a ne loutka, s kterou si budeš manipulovat, jak chceš."
"Víš co, klidně si vzdoruj, protože, kdybys poslouchal na slovo, nebyl bys zajímavej," uznal Sasuke. "Líbí se mi ta tvoje nezkrotnost a odhodlání," díval se mu zpříma do očí a pohladil ho po tváři. Naruta takovýhle projev náklonnosti zaskočil, a tak, než se nadál, uzamkla Sasukeho ústa ta jeho.





Super!