"Tady seš," řekl do ticha svého podkrovního bytečku, a přitom si v rukách prohlížel stříbrnou pistoli. Zkontroloval zásobník a ušklíbl se. Nebyl plný, ale to, co tam zůstalo, mu stačilo.
"A mám tě," ušklíbl se pro sebe, když v hledáčku odstřelovací pušky zaměřil svou právě vycházivší oběť, vůdce gangu, vedle něhož šli dvě gorily s černými brýlemi na očích a rozhlíželi se kolem sebe.
"A já zas tebe," ozvalo se mu ucha, když chtěl zmáčknout spoušť, a na svém zátylku ucítil tlak hlavně pistole.
"Co tady děláš, Deidaro?" zavrčel, když poznal člověka, jenž mu drží zbraň u hlavy, podle hlasu.
"Jen svou práci, stejně jako ty," odvětil mu.
"Copak, můj zlatý strýček se mě rozhodl konečně zbavit?" uchechtl se.
"Ne, jen ses prostě připletl do jednoho z našich kšeftů. Ten chlapík je náš klient."
"V tom případě by můj strýc nebyl moc rád, kdybys mi prohnal kulku hlavou," poznamenal klidně. Za celý svůj život, co strávil v yakuzácké rodině, si již zvykl na mnohá nebezpečí a smrt by byla tím posledním, čeho by se bál, kdyby něco takového vůbec existovalo. Necítil strach, byl vychován a trénován tak, aby ho nic nerozházelo. Nesměl pociťovat nic, než jen ledový klid.
"Madarovi je to jedno. Pokud pro kšeft musí přinést oběť, přinese ji," pokrčil rameny Deidara, ale to gesto bylo jen pro něj samého, jelikož Sasuke ho vidět nemohl.
"Tohle ti jen tak neprojde, sám skončíš s kulkou v hlavě, Deidaro. Jsem pro Madaru dost potřebnej," zasmál se.
"Lži ti tady nepomůžou, Sasuke. Madarovi je fuk, jestli chcípneš."
"Madara ví, že po otcovi převezmu organizaci já, když Itachi zmizel, a taky ví, že se mnou naváže spojenectví, které otec odmítá. Pokud teď zemřu rukou jednoho z jeho lidí, tak se naštve, hodně naštve."
"No a, tak ať. Vždycky jsem tě nesnášel, Uchiho. To jak ti všichni leží u nohou. To jak ti leží u nohou lidi, pro který jsem já udělal mnohem víc než ty. Teď mám konečně šanci se tě zbavit, sbohem, Uchiho…"
Ozval se výstřel, a hned vzápětí bolestný výkřik. Deidarovi vypadla zbraň z ruky.
"Naruto," sykl bolestně blonďákovo jméno, když spatřil, kdo mu právě prostřelil ruku. Sasuke neváhal, a hledáčkem se zadíval na situaci dole na ulici. Výstřel zřejmě upozornil na hrozící nebezpečí, a tak skupinka rychle skočila do auta a pořádně na to dupla. Černovlasý jim prostřelil kola, a pak zamířil do okýnek auta a několikrát za sebou vystřelil do různých směrů. Auto se s hlasitým nárazem zastavilo o sloup lampy a zdálo se, že je všemu konec, ale ven se přeci jen někdo vypotácel. Sasuke znovu vystřelil a dorazil muže, který klopýtal, dobře mířenou ranou do zátylku. Jakmile měl hotovo, otočil se k těm dvěma.
"Tebe bych tu nečekal," prohodil směrem k Narutovi, a pak se zadíval na dlouhovlasého blonďáka, jenž si držel poraněnou ruku, ve tváři známky bolesti, kterou prožíval.
"Překvapení," odvětil Naruto stroze a stále mířil svou zbraní na Deidaru.
"Copak, bál ses o mě, že jsi nakonec vzal znovu do rukou zbraň?" povytáhl pravý koutek úst.
"Měl jsem nechat Deidaru, aby ti prostřelil hlavu," ušklíbl se v odpověď.
"Nedokázal bys mě nechat zabít miláčku, moc dobře to víš a já to vím taky," přistoupil k němu a dal mu pusu na tvář. "Co hodláš udělat s tímhle?" pohodil hlavou k Deidarovi.
"Něco jsem dlužný, a tak to musim splatit," řekl s ne moc nadšeným hlasem.
"Takže Gaara mluvil, co?" konstatoval.
"Naruto, co máš v plánu?" zbystřil Deidara, když Sasuke vyslovil barmanovo jméno.
"Splnit jeho přání, Deii, to, co jsi mu provedl, se ho doopravdy dotklo. Musel hodně trpět, když se ti chce skrze mě pomstít. Věř mi, že tohle dělám nerad, ale dohoda je dohoda," povzdychl si a třikrát vystřelil. Na víc už ve své zbrani neměl. Dával si pozor, aby mířil přesně a zasáhl ty správné body. Z Deidarovy ruky se řinulo velké množství krve a pokud Naruto mířil doopravdy přesně, buď o ni Deidara přijde, nebo s ní v lepším případě už nebude moct hýbat tak jako dřív. "Promiň, Deii," přidřepl si k bolestí ochromenému blonďatému muži a pohladil ho po vlasech. Když opět vstal, byl již Sasuke u dveří, které vedly pryč ze střechy, na které doposud byli, a on se vydal k němu.
"Pojď ke mně," zavrněl směrem k blonďákovi, rozvalujíc se na jeho posteli, a poklepal na místo vedle sebe. Naruto k němu pomalu došel a sedl si vedle něj, načež ho Sasuke k sobě přitáhl za zátylek a hladově políbil. "Ty jsi stejně nejlepší, Naruto. Úplný mistr v překvapování."
"Buď ticho," zavrčel Naruto a odstrčil ho od sebe. Nechtěl ho poslouchat, neměl na něj náladu. Kvůli jeho záchraně musel zranit člověka, kterého měl rád. Gaara měl informace z více stran, a tak mu mohl říct, že Sasukemu hrozí nebezpečí. Deidara byl pro rudovlasého barmana příjemný bonus, cena za informaci. Nezapomněl mu, jak ho tenkrát v baru přepadl a mučil ho. Chtěl z něj vytáhnout potřebné informace ohledně jedné záležitosti, ale Gaara mu nechtěl nic říct. Deidara si s ním tenkrát hrubě užil na jednom z těch zelených biliardových stolů a cigaretou mu dělal kolečka na ruce a zádech. Gaara hned další den dal ten stůl spálit a nový na prázdné místo již nikdy nepostavil.
"Ale no tak, zachránil si mi život," ušklíbl se Sasuke a strčil mu pramen blonďatých vlasů za ucho. Následně ho uchopil palcem a ukazováčkem za bradu, aby mu nemohl ucuknout, a zadíval se mu zpříma do očí. "Jsem rád, že jsi zpátky," zapředl.
"Ale já nejsem," odsekl Naruto. Chtěl se mu vytrhnout, ale Sasuke držel pevně a Naruto díky jeho upřenému pohledu neměl vůbec sílu.
"Ale jsi, viděl jsem ti to na očích. Užíval sis adrenalin, co ti proudil v tu chvíli krví. I když to byl Deidara, na koho jsi mířil, byl jsi rád, že zase držíš zbraň v rukách, a když jsi vystřelil…miloval jsi ten krátký zvuk, který zbraň vydala.
"Ne," řekl odmítavě, ale z jeho hlasu bylo jasně poznat, že se to snaží pouze popřít.
"Přiznej si to, Naruto, jsi Yakuza tělem i duší stejně tak jako jsem já," polechtal ho špičkou jazyka na ušním lalůčku, pak se mu zpříma podíval do očí a následně ho znovu políbil. Naruto se chvíli vzpíral, nechtěl se teď cítit dobře, nechtěl, aby ho Sasuke vtáhl opět tam, od čeho se snažil utéct. On nesměl podlehnout, nesměl. "Řekni, jsi zpět, Naruto?" zeptal se podmanivým hlasem a Naruto jako zhypnotizován přikývl: "Ano, jsem."
"Takhle tě mám nejraději," pousmál se Sasuke a znovu ho vášnivě ochutnal.
Černovlasý muž na sebe oblékal černou košili, jež zakryla bělostná záda, po nichž se ve spirálách táhl dlouhý černý had, který se mu zakusoval do levého ramene a ocas se mu stáčel kolem stehna až na pravé lýtko. Když byl oblečený, zadíval se na postel, kde ležel druhý muž s blonďatými vlasy a klidně spal. Sklonil se k němu, ještě se zblízka zadíval na jeho tvář, a pak, v co největší tichosti odešel dveřmi pryč.
"Výborně, Sasuke," ozvalo se za ním a on aniž by se otočil, přikývl.
"Takže se to povedlo? Je zpátky?" zeptal se rudovlasý barman jakoby nic a naléval z velice drahé whisky třem mužům u baru. Pár dalších postávalo o něco dál, avšak tak, aby mohli zasáhnout, kdyby se něco stalo.
"Ano, Gaaro, Naruto je zpět," promluvil v odpověď muž s dlouhými černými vlasy.
"A co Deidara, hm? Není to tak trochu ztráta Madaro? Byl jeden z tvých nejlepších," zajímal se bělovlasý, který stál po pravém boku posledního z trojice.
"Pro vyšší cíle je nutné podstoupit oběti, Suigetsu. Navíc Deidara potřeboval potrestat. Poslední dobou neposlouchal tak jak má," pokrčil rameny. "A co bych neudělal pro svého oblíbeného synovce Sasukeho," ušklíbl se do své sklenky a položil ruku na rameno muže, sedícího uprostřed. "Budoucí boss potřebuje velice schopnou partnerku, nebo partnera a Naruto je jeden z nejlepších. Také potřebuji, aby mu někdo kryl záda, zatímco ty pro mě budeš vyřizovat další kšefty."
"Jak vidím, všechno zapadá, tak jak má," pousmál se Gaara. "Vždycky jsem věděl, že se dřív či později vrátí, má to prostě v krvi," přikývl.
"Víš, Sasuke, vzpomínám si na první den, kdy jsi ho přivedl ke svému otci. Byl jsem tam zrovna na návštěvě a říkal si, jak by takový umouněný fracek mohl být něčím výjimečný a na Fugakovi bylo zase vidět značné znechucení nad tím, koho jsi do jeho domu přitáhl."
"A on překvapil, že?" promluvil poprvé za celou tu dobu Sasuke bez emocí, naprosto chladně a vyrovnaně.
"Jo, tenkrát jsem dostal celkem slušnou nakládačku," přidal se Suigetsu.
"Jeho styl boje, mě naprosto učaroval. Ano, značně chyboval a dostal tak spoustu zbytečných zásahů, ale ta jeho odhodlanost a vytrvalost všechno vyrovnaly. Nemluvě o tom, že když nad Suigetsuem vyhrál, vydobyl si respekt. A když se umyl a převlékl, tak i značný obdiv," protáhly se Madarovy rty do pobaveného úsměvu.
"Omluvte mě, ale už musím jít," zdvihl se Sasuke z barové stoličky a zamířil ke dveřím, kterými následně opustil Písečnou dunu.
"Vrací se určitě k němu," poznamenal Suigetsu, stále otočený čelem ke dveřím.
"Když ho má konečně zpátky se vším všudy, proč ne?" uchychtl se Madara.
"I ty o něj máš zájem, že? Přiznej se Madaro, i ty bys byl rád, kdyby ti Naruto projevil svou přízeň," rýpl si do něj Gaara. Věděl, že by mu to černovlasý boss mohl oplatit a mohlo by to i bolet, ale když on tak rád čas od času riskoval, a teď si prostě nemohl pomoct.
"Možná že ano a možná taky ne. Možná se taky jednou najde příležitost a ten blonďák mi spadne do klína sám," ušklíbl se do své sklenky a napil se z ní.
"Už jsi konečně vzhůru?" nebyla to otázka, spíše suché konstatování, ale přesto z něj nespouštěl zrak, upřeně ho pozoroval.
"Zdá se," prohodil stejně suše druhý mladík a protáhl se. Následně vstal a nahý přešel do své kuchyně, kde si natočil do sklenice vodu.
"Sexy za každé situace, co?" ušklíbl se pobaveně, zatímco ho s podepřenou hlavou sledoval. Všímal si, každého pohybu, který blonďák před ním udělal. Všechno bylo plynulé, nabité sexappealem. Dokázal být chladný a žhavý zároveň a nejdůležitější bylo, že tenhle dost paličatej a drzej kluk, byl jeho. Nakonec také vstal, přešel k němu a zezadu si ho za pas přitiskl k sobě, hlavu si opřel o jeho rameno. Chtěl ho mít u sebe takhle blízko napořád. Bylo to stejně vzrušující, jako když držel zbraň a šlo do tuhýho. Políbil ho na krk a znovu a znovu se dotýkal svými rty jeho kůže.
"Sasuke," zasténal blonďák před ním. "Teď ne," pronesl slabě, a i když v jeho slovech zněl nesouhlas, nijak se nebránil a dál se nechával unášet příjemným pocitem, který v něm Sasukeho polibky vyvolávaly. V duchu věděl, že prohrál. Byl plně v jeho moci a nechtěl se z ní vymanit. Možná byl blázen, ale on toho černovlasého parchanta skutečně miloval.





1.ní koment :P
Pěkná povídka, sem zvědavej co se vyvine