"To je sice možný, ale ten ochlasta, jak mu ty říkáš, je bývalý mistr v bojových uměních a něco mě taky naučil," ušklíbl se blonďák, jemuž se posmívali, a kluk v přední řadě od něj dostal ránu pěstí. Když se na něj, potom vrhl další, mladík se pouze skrčil a otáčkovým tahem nohy mu podrazil ty jeho. Jakmile se zvedl, mířila mu přímo do obličeje pěst dalšího, lehce ji zachytil a ruku mu zkroutil tak, až mu v ní nehezky zapraskalo. "Ještě někdo si troufne?" zeptal se vyzývavě ostatních, kteří se na něj se strachem v očích dívali. "Srabi," uchychtl se, když se ostatní odvážili pouze sesbírat své kamarády a jít od něj co nejdál.
"Zase ses pral, Naruto?" povytáhl tázavě obočí černovlasý mladík, jakmile vyšel zpoza rohu zapadlé uličky, v níž se doteď nacházel.
"Sasuke," vyslovil jeho jméno a zlehka se pousmál. "Tos mi nemohl jít pomoct?" bouchl ho pěstí do ramene.
"A potřeboval jsi ji?" ušklíbl se.
"Ne," zavrtěl hlavou s úsměvem na tváři, potom stiskl látku Sasukeho klop školní uniformy a přitáhl si ho pro polibek. Sasuke se nenechal dlouho pobízet, uchopil Naruta za zátylek a žádostivě ho natiskl na zeď protějšího domu. "Máš teď čas?" zeptal se ho laškovně, když se od něj odtrhl. Sasuke si povzdychl a Naruto věděl, že už další odpověď nepotřebuje.
"Promiň, ale musím něco zařídit," odtáhl se a uhnul pohledem.
"Zase něco, co tě může dostat do lochu? Hm?" zeptal se starostlivě a naštvaně zároveň.
"Tentokrát se nic takovýho nestane, není tu nikdo, kdo by mě mohl podrazit," odsekl mu v odpověď.
"Sasuke, nedělej to, prosím," věnoval mu vážný pohled.
"Odkdy seš taková padavka, Naruto? Kde jsou ty časy, kdys mi milerád asistoval? Kdys miloval adrenalin, kterej ti koloval krví, spolu s pocitem, že máš moc?"
"Od chvíle, kdy jsem viděl, kam tě to dostalo, a kam by to mohlo dostat mě. Ty si možná ve vězení nikomu děvku dělat nemusel, ale víš, co by tam potkalo mě? Tys patřil mezi vybranou smetánku, neseš jméno Uchiha, ale já? Já bych byl jen poskok, kterej by si musel dávat pozor na prdel. Možná se umim prát, ale ty týpci, co tam jsou, by si se mnou ve větší skupince dokázali snadno poradit. Navíc mám strach i o tebe. Kdykoliv tě tam může někdo z nepřátelené organizace zabít."
"Já nejsem žádná padavka, Naruto a ty taky ne. I kdybychom skončili ve vězení, což už se nikdy nestane, jedinej, komu bys patřil, bych byl já, a já se svých věcí nikdy nevzdávám a nenechám nikoho jinýho na ně šahat," odvětil vztekle, blonďákova slova ho vytočila.
"Nejsem věc a ani majetek, Uchiho!" vykřikl naštvaně Naruto. Nesnášel, když si ho někdo přivlastňoval, natož aby o něm mluvil, jako o nějakym neživim předmětu. "Baka! Klidně si jdi a nech se zavřít, ale nepočítej s tim, že bych tě chodil navštěvovat. Sbohem!" mávl nonšalantně rukou, a pak odběhl pryč.
"Co mu sakra zase přelítlo přes nos?" zavrčel Sasuke, a pak se podíval na hodinky na své ruce. Neměl čas teď řešit Naruta, však on se zklidní a zase bude všechno ok. Musel jít, jeho úkol nemohl počkat.
"Čau, Naruto, už ses tu dlouho neukázal," pozdravil ho rudovlasý barman, když ho spatřil, přičemž dolil sklenku jednomu ze zákazníků. Naruto se rozhlédl a shledal, že se tu nic nezměnilo. Stále stejně zakouřené prostředí, stále stejně chlípní chlápkové sedící na rudých gaučích v rohu se společností na klíně, stále stejná klientela, plus sem tam nový obličej, zřejmě opilců, kteří sem omylem zabloudili. Stále stejné biliárové stoly a u nich hráči s tágy v ruce, hrající o peníze a stále stejný člověk za barem, který mu byl moc dobrým přítelem. Přeci jen nemohl čekat nic jiného. Jeho přítel měl toto místo rád, a i když to již párkrát vypadalo na jeho odchod, Sabaku no Gaara se vždy vrátil. Jakoby se rád mučil. Ačkoliv byl pouhým barmanem, měl jednu z nejnebezpečnějších pozic, která v blonďákově světě existovala. Byl spojkou mezi všemi a místo, které vlastnil, bylo jedním z nejprohnilejších. Písečná duna byla pračkou peněz, prodejem drog, sídlem prostituce a často i popravištěm. Byla prostě vším, co znamenalo morální úpadek.
"Ahoj, Gaaro, jo máš pravdu, dlouho jsem tu nebyl," odvětil a sedl si na jednu z volných barových stoliček.
"Naruto, lásko, co ty tady," přifařil se k němu přiopilý rudovlasý muž s piercingy a objal ho kolem ramen.
"Dej ze mě ty pracky pryč, Peine," odfrkl si Naruto.
"Ale no tak, co tak nevrle, dřív jsi ke mně byl milejší," povzdychl si smutně.
"Nepamatuješ si, že jsem musel? Potřeboval jsem laskavost, a teď zmiz," pronesl ironicky mile a poprosil Gaaru o štamprli saké.
"Neměl bys mu nalévat, Gaaro, ještě mu nebylo ani osmnáct, natož jednadvacet," zamručel Pein a Naruta pustil. Posadil se naproti němu a pozoroval ho. Gaara na to jen pokrčil rameny a Narutovi stejně nalil, tak jako vždycky. Naléval mu tu už od patnácti, tak jako všem svým známým.
"Neříkal jsem ti, abys zmizel?" řekl, ale nevzhlédl k němu. Díval se jen na tekutinu ve své sklence a pootáčel ji ve svých rukách.
"Jsi tak děsně sexy, Naruto, když jsi zamyšlený," prohlásil Pein a měřil si ho svým opileckým pohledem. Natáhl ruku a pohladil ho po tváři. Blonďákovým tělem se rozlila vlna vzteku. Neměl na něj vůbec náladu. Ruku mu odstrčil, prudce vstal a zkroutil mu ji za zády.
"Ještě chvilku mě budeš prudit, nebo se mě jen jedinkrát dotkneš a doopravdy ti jí zlomim. Jsem zvědavej, co ti na to Madara pak řekne," zavrčel Naruto.
"Vrau, nevěděl jsem, že jsi na sado-maso," zasténal slastně, ale zároveň s náznakem bolesti.
"Nech si toho," zašeptal mu zlověstně do ucha a víc na ruku přitlačil. Pein bolestně sykl.
"Fajn, fajn, stejně si s tebou nemám teď čas hrát, tak mě pusť," rezignoval a Naruto ho pustil. "Sakra, tys mě nažhavil, někdy to budeme muset dokončit," neodpustil si svou poznámku.
"Být tebou, tak bych mě už nikdy nechtěl potkat, pokud bych to s tebou totiž dokončil, skončil bys v rakvi nebo urně," šlehl po něm pohledem.
"Jsi zlý," povzdychl si rudovlasý muž, hodil barmanovi nějaké ty bankovky a zamířil pryč. U dveří se ještě otočil zpátky a na Naruta mrkl, pak odešel.
"Idiot," zamrmlal si pro sebe blonďák a následně do sebe kopl panáka, se kterým si tak pohrával. "Ještě jednoho," zažádal a Gaara mu dolil.
"Něco se stalo, že jo, protože naposledy si tady byl před čtyrma měsícema, když váš úkol nedopadl dobře," řekl vševědoucím hlasem.
"Jo," přitakal Naruto.
"Že by něco se Sasukem?"
"To jsi vševědoucí?" povytáhl s úsměškem obočí.
"Ne, jen toho tady zaslechnu hodně, a jelikož jsi přišel zrovna dneska, tak mi to došlo," pokrčil rameny.
"Počkej, co víš?" zbystřil blonďák a odložil svou sklenku, která byla na cestě k jeho ústům.
"Pokud něco řeknu, tak to schytám, Naruto, a šeredně," odvětil mu klidně.
"Nenakousl jsi to jen tak. Kdybys mi to nechtěl říct, nezačínáš s tím," probodl ho pohledem.
"Nakousl jsem to jen proto, že jsem kámoš," dostalo se Narutovi další nic neříkající odpovědi.
"Víš, co? Neříkej si mi o tom, ať si Uchiha klidně shnije ve vězení, nebo chcípne, mě už je to fuk," odfrkl si a vyprázdnil sklenku do poslední kapky.
"Nikdy bych nevěřil, že je někdo schopnej ti ukrást tělo a duši zároveň a ono je to tu," pousmál se Gaara.
"Nevim, o čem to tu mluvíš," zamračil se.
"O tom, že i když se mi to zdá tak trochu masochistický, seš do Sasukeho zamilovanej," poukázal na fakt, který ho velice zaujal.
"Nemel tu hlouposti a raději mi nalej dalšího panáka," řekl odměřeně.
"Nemá cenu to zapírat, Naruto. Máš o něj strach a toužíš mu alespoň krýt záda, když už jsi ho od toho neodradil."
"Netoužím skončit ve vězení, nebo o to, aby mě provrtala kulka, Gaaro," odsekl naštvaně.
"A není to spíš o tom, že nechceš, aby tam Sasuke skončil znovu, nebo aby ses nemusel dívat, jak umírá?" Narutovi se rozšířily oči a zrychleně mu začalo být srdce, když si uvědomil, že se snaží lhát sám sobě a moc dobře mu to nejde, jak by pak mohl dobře lhát Gaarovi? "Pokud si dobře pamatuju, dost tě tenkrát bolelo příhlížet, jak Sasukeho odvádějí v poutech a tu kulku, co jsi schytal ty, měl schytat on. Skočil jsi před něj."
"Mlč už," dostal ze sebe, když se lehce vzpamatoval.
"Jsi mu dlužnej, Naruto a ty to víš. To kvůli tobě byl ve vězení."
"Jak to myslíš?"
"Hups, ty o tom vlastně nevíš," udělal takové to teatrální gesto, kdy si s rádoby vyděšeným výrazem dal dlaň před ústa.
"O čem, nevím?" zamračil se.
"Heh, o tom, že kdyby Sasuke neztrácel čas s tvým bezvědomým já a věnoval se včas zametání stop, neskončil by ve vězení. Odklidil tě do bezpečí a dal vědět Suigetsuovi, teprve potom, se vrátil a dal se do uklízení, jenže to v tom shonu neudělal důkladně a zanechal po sobě stopu. V těhlech akcích seš vždycky sám za sebe, Naruto a moc dobře to víš. A pokud vím, tvůj vztah s Uchihou tou dobou nebyl na takovéhle úrovni, jako je teď. A než něco namítneš, skočit před něj ses rozhodl sám a navíc jak znám Sasukeho, byl připravený na cokoliv a ta kulka by ho životně neohrozila, což tebe ano," to byla poslední rána, kterou Gaara zasadil.
"Kde je?" zeptal se Naruto po chvilce ticha. "Tak sakra, kde je?!"
"Víš, že nesmím…."
"Tak sakra, kde je?!" vykřikl, prudce vstal, až barová židle, na které doposud seděl, spadla na zem, a chytil Gaaru pod krkem.
"Tohle nebude zadarmo, Naruto…" sykl sípavě, ale šklebil se.
"Co za tu informaci chceš," odsekl.
"Ty to moc dobře víš…" tahle odpověď se blonďákovi moc nelíbila. To nemohl, nechtěl.





No páni. I když jsem zklamaná, že se tu neobjevil další díl "Pokus o pomstu", tak tohle mi to vynahradilo.
:) Úžasná povídka. :)