close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

I když mě miluješ, tak to stejně bolí 2-1.část

24. června 2012 v 19:31 | Kyra-chan |  Povídky od Kyry-chan
A jsem tu s další částí povídky od Kyry-chan :) omlouvám se, měla tu být dřív, ale nějak jsem nestíhala :( předem říkám, že je zase co číst a znovu děkuji Kyře, že zde u mě tuhle povídku zveřejňuje :)

1.Část: Konec dobrý, všechno dobré? Asi těžko!


Už skoro tři měsíce jsem "chodil" se Sasukem. Tedy jsou to přesně dva a třičtvrtě měsíce od chvíle, kdy mi Sasuke vyznal lásku. Bylo jaro a ptáci zpívali a sníh roztál a bylo tepleji a všechno vypadalo veseleji. No jasně.. Kdybych teď řekl, že jsem šťastně zamilovaný a tvořím se Sasukem perfektní pár (a pár dalších salátin)... tak bych lhal. Pravda byla taková, že jsem svého milence skoro neviděl. A když ke mě přišel, bylo to nečekaně, ani nezavolal a hned se na mě vyhrnul. Připadal jsem si... no asi víte jak - jako nějaká kurva. Když jsme byli ve škole pomalu mě ani nepozdravil. Jen celej den dolejzal za Kakashim-senseiem. Neustále mu říkal, že nerozumí tomu a tomu, a že by to potřeboval vysvětlit, ačkoliv všechno chápal dokonale a usmíval se na něj a mrkal na něj a tisknul se na něj. Prostě a jednoduše vypadal jako obyčejná zamilovaná puberťačka. I spolužáci pojali podezření, že Uchiha po učiteli jede. Nemohl jsem se na to dívat. Ale stejně tak jsem nikdy nedokázal Sasukemu odolat, když ke mě přišel. Když mě líbal, když se mnou spal, měl jsem dojem, že pro něj třeba něco znamenám, ale když to skončilo, byl zase chladnej a odtažitej.
Chtěl jsem se ho zeptat jestli mě ještě miluje, ale nikdy jsem k tomu nenašel odvahu. Bál jsem se jeho reakce. Měl jsem dojem, že by se mi Sasuke jen vysmál do obličeje a nic by se nezměnilo, jen já bych měl srdce na dva kusy. Ale bohužel jsem si musel přiznat, že i tak bych tomu arogantnímu idiotovi nedokázal odolat. Co je ve mě špatně?
Někde jsem slyšel, že láska mění lidi. Že zamilovanost vrací dospělé do jejích naivních dětskejch let, že nejsou schopni rozeznat pravdu od lži. Abych pravdu řek, bál jsem se, že v mým případě je to naprostá pravda. Jak jsem se jen k tomuhle dopracoval?
Neměl bych mu věřit, neměl jsem mu nikdy uvěřit. Sasuke Uchiha je jen hráč a já jsem jenom jedna z jeho mnoha dalších hraček.
"Naruto," ozval se mi klidný hlas u ucha. Dal bych tisíce zlatejch, aby to byl onen arogantní imbecil, ale tenhle hlas patřil někomu jinýmu.
"Co se děje Gaaro?" zeptal jsem se svého nového kámoše. Byl tady na výměnném pobytu ze Suny. I když jsem nesnášel jeho strašný přístup (všechny a všechno nesnášel), nějakým zázračným způsobem jsme se po jedné naší bitce začali kamarádit. Rozhodně jsem jeho náhlou změnu osobnosti přivítal.
"Už tu budu jen pár dní... nechceš si se mnou dnes někam vyrazit? No ták Naruto, opijeme se, a sbalíme nějaké holky v klubu," přemlouval mě.
"Víš já na to moc nejsem," vymlouval jsem se. Sasuke se už dlouho nestavil a já měl dojem, že dnes to udělá. Minimálně jsem tu šanci nechtěl prošvihnout. Kdo ví kdy zase přijde? A třeba by se mu nelíbilo, že jsem si vyrazil z Gaarou. V tu chvíli jsem uslyšel nepřirozený ledový smích a laškovní "Kakashi-sensei" a byl jsem rudý vzteky. Tak on si tady bezstarostně flirtuje s učitelem? Zase? Na mě snad nikdy ani neusmál! Idiot, idiot, idiot!
"Tak jo, půjdu, když jinak nedáš," řekl jsem nakonec Gaarovi. "Vyzvedni mě." Co mi je do toho, že on si chce užít? Mám toho akorát tak dost. Jen ať si dělá, co chce, Uchihovskej spratek. Mě už to ani za mák nezajímá. Jasně, co bych se tím měl zabývat. Půjdu do nějakého klubu s Gaarou a užijem si s holkama. A on ať si jde třeba za Kakashim, když má chutě. Já nejsem stroj. A už vůbec nebudu někomu dělat děvku kdykoliv si zamane.
"Děje se něco? Vypadáš naštvaně," řekl mi můj rudovlasej kamarád. Vzdychl jsem... tohle by on nepochopil. Kdybych mu to řekl, nejspíš by se se mnou přestal bavit. Stejně jako Kiba. Býval to kámoš za všechny prachy, no tedy dokud nás se Sasukem nenašel na těch posranejch školních záchodcích, jak se spolu líbáme. Od té doby se na mě ani nepodíval. Tolik k pravým, nefalšovaným kámošům...
Začalo zvonit. Přestávka skončila. Do třídy vešel Kakashi za ním v těsným závěsu Uchiha, který si okamžitě sedl do lavice před katedrou. Bylo mi z jeho pohledu zle a tak jsem odvrátil hlavu a koukal se raději z okna.
Když skončila škola, měl jsem v plánu, co nejrychleji vypadnout. Nezajímal jsem se on nic jinýho než abych už byl doma a trápil se ve svý samotě. Tak jak mi to bylo souzeno. Tedy alespoň do té doby, než si mě nevyzvedne Gaara a nepůjdem společně pařit. Třeba mě alkohol donutí na chvilku zapomenout na Sasukeho ledové neodolatelné oči.
Byl už jsem skoro ze školy pryč, když jsem zaslechl zajímavý rozhovor. Parta prváků se bavila na Uchihův účet.
"Podle mě je teplej určitě, to vidí i slepej," řekl ten nejmenší z nich. "Je tak zamilovaný do Kakashiho, že prý už ani neuráží všecky okolo."
Banda kluků se rozchechtala. "Třeba mu sensei vyhoví a ojede ho jako malýho pasáčka. To by mu ten arogantní pohled zřejmě spadl s obličeje." řekl druhý z kluků a následoval další výbuch smíchu.
A pak tomu ten třetí nasadil korunu: "Sasuke prdel nastaví a Kakashi mu vyhoví. Nejdříve mu vyhonit a potom do dírky strčit." Ten nepříliš vábnej pokus o rýmovačku byl už na mě moc. Ať to bylo jakkoli, nechtěl jsem, aby si tady někdo šířil takové kecy. A tak jsem hodlal zakročit.
"Hej vy spratci," zavolal jsem na ně. "Nic o Sasukem nevíte, tak si ho laskavě neberte do huby, smradi jedni."
"Háá? A co je ti do toho?" ozval se ten nejmenší. Chvilku si mě prohlížel a pak řekl: "Nejsi ty náhodou Uzumaki Naruto? Jo, jasně že jsi. Takový to pako ze druháku. Neměl bys bejt šťasnej, když Uchiha trpí? Slyšel jsem, že si tě donedávna dost dobíral."
Zakousl jsem se do jazyka. Byli informovanější, než jsem si myslel, ale když už jsem s tím začal, hodlal jsem to dotáhnout do konce. Žádný úskoky.
"Po tom ti je hovno. Nech Sasukeho na pokoji, nebo tě zmaluju tak, že budeš do smrti odvázanej na krpilkáře."
Banda prváků se jen arogantně ušklíbla. Jasně oni byli tři a já jen jeden. Bylo jasný, že kdyby došlo k boji neměl jsem jedinou šanci.
"To tě Sasuke přetáhl, nebo co, že ho tak vehementně bráníš? Dal jsi mu co? Je to tvůj ťuťuňuňu miláček? Budete žít spolu s Kakashim a budete se střídat v tom kdo koho ojede do prdýlky?"
Naštvalo mě to. Jasně, že jo. Protože to byla pravda. A pravda je horší, než kdyby to byla jen lež. Pravda bolí. A já jsem byl naštvanej a sklamanej a všechno, co říkali ti kluci mě šíleně rozčilovalo. Měl jsem sto chutí vymlátit z nich duši a dát jim ochutnat vlastní krve. Zlámat jejich kosti do nejmenší. Vydloubnout jim oči a nechat je hnít na chodbě.
To všechno jsme fakt udělat chtěl, jenže jsem k tomu neměl odvahu.
"Drž hubu!" zařval jsem pouze.
"Takže je to pravda? Sasánek a Naru-chan spolu. No to je mi ale roztomilý pár. Jen kdyby tě Uchiha na každým kroku nepodváděl, co?" Zase ten příšerný smích. Už jsem toho měl dost. Rozpřáhl jsem se a tomu nejmenšímu drzounovi pořádnou ubalil. Kluk na mě nejdřív jen vyjeveně zíral, jak mu tekla krev z nosu. Ale pak se na mě příšerně zamračil. Dva jeho kámoši mi chytli za ruce a když jsem sebou házel, nijak jsem sevření uniknout nemohl. Ten malej spratek se zasmál mému snažení a pak mi vrazil a pak další a další. Dostal jsem ještě nějaké dvě, než byl spokojenej. Obličej a tričko jsem měl celý od krve.
"Tohle je upozornění, příště si dřív rozmyslíš, než začneš dělat kraviny."
Zvedl jsem svoje oči k němu. Hold už byl můj boj. "Seru ti na tvoje upozornění," vyštěkl jsem drze. Dostal jsem kopanec do břicha.
Čekal jsem další rány, ale místo toho jsem uslyšel velice dobře známej hlas.
"Být váma, nechám toho, jde sem učitel."
Kluci chvíli jen tak stáli, ale pak si ten malý drzoň odplivl a rychle odkráčel pryč. Dva jeho kumpáni samozřejmě odešli s ním. Otočil jsme se na svýho zachránce.
"Díky. Nejspíš jsem ti dlužnej život, Kibo."
Postava s rozcuchanýma hnědýma vlasama se usmála. "Tak daleko by nejspíš nezašli. Ale já se nechtěl dívat jak tě tady látaj. Tři na jednoho není žádný hrdinství."
"Stejně jsem ti dlužnej." Pak jsem nevěděl, co mám říct. Kiba se se mnou přece nebavil. Od tý doby, co jsem ze Sasukem, myslel jsem, že se mu hnusím, že by mě nejraději ani neznal. Ale třeba mě zachránil jen z povinnosti. Prostě jen nechtěl žádný problémy.
"To já bych se ti měl omluvit, Naruto. Choval jsem se jako blb, promiň mi to," povzdechl si Kiba. "Jsi pořád stejnej, jen mi to chvíli trvalo, než mi to došlo. Pojď pomůžu ti." Podal mi ruku a já ji s nadšením přijal. Třeba se na tom světě stávají i dobrý věci.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Caroll-Furiku Caroll-Furiku | E-mail | Web | 25. června 2012 v 7:53 | Reagovat

Úžasně napsáno !! Chudák Naru-chan .. Snad se to brzy vyřeší .. Už se těším na další část !! :) ..

2 Marky Marky | 25. června 2012 v 12:14 | Reagovat

To bylo super! :D Těším se na pokračování :)

3 Suzu Suzu | 25. června 2012 v 13:15 | Reagovat

Je mi jasný, že Sasuke Naruta miluje a Kakadhiho balí na rozkaz Oroxichta, ale no právě... znamená to, že mu na pomstě záleží víc než na Narutovi :-(  Takžeee... Co kdybys Naruta spárovala s Gaarou? :-D Prosím, prosím, pěkně prosííím *dělá psí kukuč*

4 Ynat Ynat | 2. července 2012 v 12:29 | Reagovat

Ááááá... Ať se Naru-chan vyspí s Gaarou. Prosím! *-* To by bylo boží! Tenhle pár skoro nikde není :( :D Ale jinak, ten Kiba. Já ho žeru :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama