Vážení a milí, zavítala ke mně nová spisovatelka Ellen a já vám můžu říci, že jsem poctěna, že chce zveřejňovat své povídky u mě, protože je to talent :) Uvádím zde její první povídku, která je dle mého názoru skvělá :) Znázorňuje její pohled na to, jak by měl vypadat závěr celého Naruta a řeknu vám, takovýhle konec by se mi taky líbil :) Doporučuji vám, abyste si tuhle povídku přečetli, protože jestli to neuděláte, děláte velkou chybu :)
Chvíle konce, kdy vítězí upřímnost
Byl to zvláštní den. Obloha ve svém démonickém vzezření doslovla žhnula ohnivou oranží a loučila se se sluncem při jeho západu. Slunce se k večeru loučí, aby nám pak každé následující ráno mohlo popřát dobrý den a dát nám naději, že věci půjdou líp, nežli včera. Že se stará zranění zase o trošku víc zhojí, že se přiblížíme ke svým snům o krok blíže, že dokážeme víc, než jsme dokázali předtím, staneme se silnějšími a že naše bolest bude zase o něco tišší.
Naruto Uzumaki. Držitel prvního místa v kategorii Schopnost překvapit lidi a zachránit to, co se zdá být už dávno ztraceným. Současná poslední naděje Konohy, Země Ohně a celého světa shinobi. Malý, kdysi všemi opovrhovaný a nesmírně opuštěný chlapec, jež dospěl v muže duchem a silou většího, než byl kdokoliv před ním.
Řítil se lesem na místo, o kterém věděl, že bude poslední zastávkou na jeho životní cestě. Záře oblohy, pronikající občasnými skulinami mezi korunami stromů a dopadající tak na jeho tvář, jako by vykreslovala celkovou atmosféru. Jako by byla předem připravenou kulisou pro poslední dějství příběhu dvou duší, které od sebe byly tolik odlišné, že jakmile se jednou spojily a jejich osudy se promíchaly, nebylo už nikdy možné znovu je od sebe oddělit.
Větvě lesního porostu pod ním praskaly, jakoby se chvěly pod vzrušením a horečností, s jakou spěchal na místo jejich finálního setkání. Kdo ví, jak proběhne? Nikdy, až doposud, neuvažoval nad tím, jak by mě vypadat konec. Událo se tolik věcí, tolik samostatných epizod v tomto životním příběhu, a přesto nikdy nezapochyboval o tom, že hlavní dějová linie všechno se točí jen kolem jeho vztahu se Sasukem.
Sasuke Uchiha, nukenin. Člověk životem tolikrát bitý a zkoušený, dále neschopen se s ním srovnat a přilnout k němu a neustále mající potřebu oplacet rány. A že jich nebylo málo. Člověk bez šance vrátit se zpět a dojít ke smíření. Věčný rival, nejbližší přítel, nejobávanější soupeř a druhá část jeho duše. Někde v místě, ke kterému se Naruto neomylně blížil, čekal na jejich závěrečný akt.
Naruto stanul na bezlesé plošině. Zvedl oči k nebi - kdo ví, možná naposled? - a nechal vpít tu koloru ohně do svých modrých očí, jindy právě nebi tak podobných. Vítr jemně zavál a pocuchal mu vlasy, jakoby ho snad konejšil a šeptal, že už brzy bude po všem a že nemá mít strach.
V tom se objevil ten, s kým měl tak epicky završit epos a odevzdat mu vše, co sám měl. Poddat se mu, s vyrovnaností a klidem, a pak odejít, spokojen se svou vlastní úlohou v tomhle divadle.
Říká se, že nejtěžšími situacemi pro nás jsou ty, jež očekáváme. Máme- li na něco reagovat bezprostředně a bez přípravy, jednáme instinktivně a nemáme šanci nechat se svést na zcestí. Ovšem dostaneme- li čas na rozmyšlenou, pokušení ostatních stran a oponentů strany dobré je pak příliš silné a může se nám stát osudným.
"Sasuke," oslovil příchozího Naruto. Ačkoliv byl konec srpna, zachvěl se. Že by snad zimou? Sotva.
"Naruto," opětoval muž pokožky barvy porcelánu oslovení.
Na okamžik se mezi nimi rozprostřelo ticho. Co by měl člověk říct, když ví, že jde vstříc smrti?
"Takže jsi přišel," prolomil Sasuke mlčení. "Tak moc si přeješ zemřít?"
"Ať se stane, co se má stát. Jestli mám zemřít tvou rukou, podrobím se tomu. Nemysli si ale, že se ti jen tak vzdám."
"Hm.. Paličatý a neústupný, jako vždycky."
"Tak moc si přeješ mě zabít?" Naruto položil stejnou otázku.
"Chci zničit Listovou a všechno s ní spojené. Tedy i tebe."
Naruto se pousmál nad absurdností Sasukeho odpovědi. Byl to chladný, opovržlivý úsmev.
"Tvoje touha po pomstě tě už úplne zničila."
"Možná, ale je to to, pro co žiju."
"Smutné."
"Smutné je, že jsi se mi sem dneska přišel vzdát. Nebudu tě šetrit jen proto, že jsme spolu kdysi byli v jednom týmu."
Taky se říká, že rány bičem dělají modřiny, ale rány slovem lámou kosti. Slyšet od části sebe samotného něco ve smyslu, že pro něj už nejste nic, dokáže prorazit hrudní kost a vpustit jedovatý šíp rovnou do srdce.
Na konci prý všechno pochopíte. Nemá smysl schovávat se za přetvářky, nemá smysl zahodit poslední šanci zjistit odpovědi na otázky, kterými jste si celý život lámali hlavu a promarnit příležitost získat na ně odpověď. Naruto ji zahodit nehodlal. Jestli má opustit tento svět, tak s klidným svědomím a pocitem poznání.
"Takže pro tebe neznamenám vůbec nic?", zeptal se Sasukeho přímo a poprvé za celou dobu mu pohlédl zpříma do očí. Byl to rozhodný pohled, přesto plný oddanosti a očekávání.
Ať už jste sebevíc silní, při střetu s osudem nedokážete držet žádnou masku, prostě se mu podvolíte a uděláte to jediné, co je správné - řeknete pravdu. A tak učinil Sasuke, muž, který většinu života strávil zběsilým útekem, ať už před někým, nebo za něčím.
"Znamenáš," odpověděl po notné chvíli.
"Úhlavního nepřítele," odpověděl si tak trošku sám Naruto.
"Druhý smysl života. Jsi první člověk, kterého jsem kdy políbil."
Naruto se musel pousmát nad tou vzpomínkou. Při zkoumání detailu tváře tehdy tak nenáviděné osoby do něj kdosi strčil a zapříčinil tak střet jejich rtů. Krátký okamžik, na který ani jeden z nich nikdy nezapomene.
Vítr opět zafoukal. Tentokrát jakoby chtěl přivát myšlenky jednoho k druhému. Aby jim snad lépe porozuměli, aby si jich vůbec všimli. Aby pochopili, že stačí udělat pár kroků, porušit tu vzdálenost, která dělí nerozlučné a dopřát jim poslední okamžik konečného spojení.
Oni ale byli slepí a hluší. Štastný konec se nekonal, pustili se do boje.. Nebo je snad příliš brzy určovat, jakým směrem se konec bude vyvíjet?
***
Pod hvězdným nebem, nekonečně velkou knihou příběhů králů, hrdinů, vítězů a poražených, na okraji lesa, právě umíral jeden mladý život. A druhý s ním, ačkoliv si to ještě neuvědomoval.
Jak tušil, neměl strach. Rozhodující ránu mu do hrudi zasadil jediný, komu to byl schopný odpustit. Bojovali dlouho, souboj byl velmi vyrovnaný. Naruto ležet na chladné trávě, sledujíc oblohu posetou milionem hvězd.. V duchu se jí oddával a těšil se, až se k ní přiblíží.
Tak takhle to mělo být už od začátku? Z koutu úst se mu řinul pramínek krve a ani ne deset centimetrů od něj ležet On.
Na poslední slova a přání není nikdy pozdě a neměla by být zahozena.
"S-Sasuke.."
Neodpovídal.
"Sasuke.. J-já.. Odpouštím.. Odpouštím ti to.. Všechno..", zasípal Naruto. Měl sice už jen poslední síly, ale byl ochoten si zkrátit to čekání na odchod tím, že naposled promluví. A ačkoliv nečekal odpověď, brzy se dostavila.
"Naruto.. Lituji všeho. Celého svého života. Byl špatný", dostal ze sebe člen mocného klanu, ležící na zemi ve stejné poloze, jako Naruto.
"Ale nemohl.. Nemohl být přece jiný, že?"
"To asi ne. Chtěl bych tě potkat.. Potkat v tom dalším, Naruto. A udělat věci jinak.."
Svět jako by se na chvíli zastavil, čas jakoby přestal plynout ve chvíli, kdy Sasuke natáhl zakrvavenou ruku a ze vší sil (přestože jich moc neměl) stiskl tu Narutovu, pomalu chladnoucí. Že by měl příběh přece jen štastný konec?
Naruto stisk opětoval a řekl:
"Nikdy jsem ne- nepochyboval.. O tobě.. O nás dvou. P- prosím, Sasuke.."
"Naruto? V tuhle chvíli bych ty chtěl splnit.. Každé tvé přání."
"Chci pravdu.. Opravdu pro tebe.. Pro tebe..", Narutova řeč byla přerušena ošklivým zakašlánám. Mnoho času už mu nezbývá.
Neměl ale čas časem plýtvat. Každá další vteřina může být ona osudná.
"Nic pro tebe ne.. Nejsem.. Jsem jen člen starého týmu?" Poslední síly nepřišly nazmar.
"Nikdy jsi nebyl jen člen týmu. Jsi můj osud. Všechno, co jsem si mohl kdy přát.. Jsi to, nad čím jsem přemýšlel každý jediný den této mizérie.. Každá cesta s Týmem Hebi.. K- Každý okamžik, kdy jsem se zahleděl do nebe a ignoroval jejich otázky.. Jen ty.. Moje všechno."
Naruto, ačkoliv všechno slyšel, nemohl už odpovědět. Čas vypršel, poslední zrníčko v přesýpacích hodinách se připojilo k uplynulé hromádce písku. Skončil den a skončil jeden příběh. Jeden člověk zemřel a druhý na smrt čekal každou chvíli. Jeden už odcházel na lepší místo doufaje, že se k němu jednou ten druhý připojí a budou moci prožít to, co jim v téhle realitě a současnosti nebylo přáno. Někdo musí zemřít, aby se někdo nový narodil. Naruto a Sasuke odešli, aby uvolnili místo jiným.
Svět plynul dál, ale na ně dva, jako na věčné rivaly, se nezapomnělo. Nikdo nemohl tušit, jak silný moment mezi nimi proběhl ve chvíli, kdy oba balancovali na hraně života a smrti.
Naruto Uzumaki a Sasuke Uchiha. Nepřátelé na život a na smrt, které spojovalo pouto lásky až za hrob. A přestože v tomhle životě nebyla nikdy naplněna, doufejme, že v tom příštím jí bude přáno víc. Přejme jim, aby si tihle dva, osudem těžce zkoušení lidé, mohli jednou vyjádřit co cítí jinak, než ve chvíli, kdy je už příliš pozdě.
Nebo není? Jakým směrem vlastně tedy uplynul konec? Jaké z něj plyne poučení?
Ať už v nebi, pekle, v ráji nebo v jiném světě, co jednou bylo spojeno, už nic nerozdělí. Dvě duše, které splynuly v jednu, nemohou být rozděleny tak obyčejnou a běžnou věcí, jako je smrt. Ať už kdekoliv, jsou teď spolu a nejsou tíženi časem. Zbývá jim na sebe celá věčnost, přesně tak, jak je to správné.





Jaj, úžasné povídka, zněla tak... ehm... knižně? Když jste příšerně unavení, tak se to čte trochu blbě xD Ale hned se mi v mysli objevil jeden citát: "Smrt je jen začátek, ale až té druhé kapitoly." -William Shakespeare