Leželi spolu na posteli v jeho pokoji. Už přestal plakat a učil se poznávat teplo jiného těla vedle sebe. Se Sasukem si klidných a přívětivých chvilek nikdy neužil. Sasuke si užil a prostě klidně odešel. Kiba ho do ničeho nenutil, neovlivňoval ho, prostě ho k sobě jen tiskl a dával mu znát svou přítomnost. Spal a Naruto ho pozoroval. Nikdy si ho pořádně neprohlížel, nikdy na něj nepohlížel jako na někoho, s kým by mohl navázat jiný vztah než ten přátelský. Nikdy si nevšiml, že je Kiba hezký, nikdy nepřemýšlel nad tím, jestli jsou jeho vlasy hebké, nebo hrubější. Nikdy se nesoustředil na jeho vůni.
Na večer se vydal do baru, rozhodl se, že tohle je naposledy, co tam míří s pochmurnými myšlenkami na Sasukeho a celou tu záležitost s Kibou. Když přišel Itachi a on se měl komu svěřit, zjistil, že se mu lehce ulevilo. Jenže věděl, že bude potřebovat ještě spoustu času a spoustu malých krůčků k tomu, aby se z celé té své mizérie vyhrabal.
Další den si počkal za jedním z rohů opuštěné třídy a počkal si, až půjde ten blonďák kolem. Jakmile ho uviděl, jak jde zamyšleně chodbou, čapl ho za paži a vtáhl dovnitř. Rychle zabouchl dveře a druhého chlapce, který byl vyveden z míry, jak se lekl, přimáčkl svým tělem ke stěně.
"S-Sasuke," vydechl překvapeně lehce rozechvělým hlasem. Takováto přílišná blízkost černovlasého chlapce ho stále znervózňovala a bodala ho jako dýka.
"Vyhýbáš se mi," zašeptal mu do ucha a dlaní mu lehce přejel po boku. "Chybí mi tvá přítomnost," zavzdychal mu do krku, jenž následně zlehka políbil.
Narutovo srdce zběsile tlouklo a jeho tělo se rozrušeně chvělo. Chvíli se nemohl pohnout, ale nakonec se mu podařilo do rukou nahromadit veškerou sílu a Sasukeho od sebe odstrčil.
"Co si myslíš, že děláš?" ptal se nazlobeně a mračil se.
"Naháním to, co se ode mě najednou distancuje," i jeho obočí se svraštilo a jeho už tak chladné oči zledovatěly ještě víc.
"Máš smůlu, tvá hračka si konečně uvědomila, že je také člověk a našla si někoho, kdo jí miluje a neubližuje jí. Kdo si s ní nezahrává a vnímá ji jako živou bytost," odpověděl vztekle. Ať ho sakra nechá ten zatracenej Uchiha na pokoji, ať ho nechá volně dýchat, ať ho sakra nechá konečně žít.
"O čem to tu mluvíš?" zeptal se chladně, i když ta jeho slova dokonale chápal.
"O tom, že mám nového přítele a o milence, jako jsi ty, nestojím," jeho hlas se uklidnil, protože pocítil vnitřní sílu, která mu začala naplňovat každičký kousek jeho duše. Najednou mu bylo líp a cítil, že tenhle rozhovor zvládne, aniž by se z toho složil, nebo přikývl Sasukemu na cokoliv. "Navíc, máš teď Gaaru, ne? Tak se starej o svého nového milence a mě nech být. Nemám ti co víc říct, takže sbohem," pokrčil rameny a vypochodoval ven ze třídy.
"Sakra, jak o tom ví?" zavrčel a díval se na desku dveří, kterými Naruto před chvílí odešel. Přemýšlel nad tím, kdo je ten jeho novej frajer, a jak se dozvěděl o něm a Gaarovi. Navíc byl Uzumaki nějak moc sebevědomej a netřásl se jako osika ve větru, jako tomu bylo vždy, když byl v jeho přítomnosti.
"Ahoj," pozdravil svého novopečeného milence s úsměvem od ucha k uchu. Byl šťastný, včera se mu splnil sen a bylo mu dobře.
"Ahoj," pousmál se Naruto. Kiba si všiml, že zase není nějak ve své kůži a lehce se zamračil. Radost ustoupila do pozadí a nahradily jí obavy.
"Co se stalo?" zeptal se hned. Naruto si povzdychl, ale bylo vidět, že nebude zbytečně chodit kolem horké kaše, nebude se na nic vymlouvat a řekne mu pravdu.
"Odchytil si mě, ale já to zvládl, postavil jsem se mu. Jen jsem si s menším odstupem času uvědomil, že mě to lehce vykolejilo, ale bude to dobrý," znovu mu věnoval slabý úsměv a zlehka ho dlaní pohladil po tváři. Kiba se malinko uklidnil, ale stejně se mu to nelíbilo. Stín toho bastarda Naruta stále pronásledoval, a i když byl slabší než předtím, prostě tu stále byl. Navíc si uvědomoval, že může svého milovaného blonďáka lehce ztratit.
"Naruto, kdo je to," chytil ho naléhavě za zápěstí, chtěl vědět totožnost toho, kdo Narutovi tolik ublížil.
"Kibo, já…, to nejde…," povzdychl si a zlehka se mu vykroutil.
"Ale proč?"
"Já…slíbil jsem, že to nikomu neřeknu," sklopil hlavu.
"A já jsem nikdo? Nevěříš mi snad?"
"Ne to ne, takhle jsem to nemyslel…"posmutněl blonďák, netušil, co má teď dělat. Má mu to říct, nemá? A potom mu došlo, že pokud chce, aby jejich vztah fungoval, neměl by nic zapírat. Musel se naučit Kibovi věřit nejen jako příteli, ale také jako milenci, a tohle bylo něco, co by mu prozradit měl, protože věděl, že by se tím Kiba trápil. "Jde o Sasukeho," zašeptal, a přitom pevně sevřel v rukách hnědovláskovu košili.
"Uchiha?! Děláš si srandu?" vyjekl Kiba a na hlasitosti zrovna dvakrát nešetřil. Naruto se poplašeně rozhlédl, jestli jim náhodou někdo nevěnuje pozornost, ale zdálo se, že se všichni naštěstí starali o své věci.
Itachi formálně přijal, a pak zavěsil. Právě měl za sebou úspěšné přijímačky na inženýrský titul v oblasti ekonomiky a obchodu a jeho otec, to bral jako něco naprosto výjimečného. Každý jeho školní úspěch byl ohromnou slávou a jemu to už před nějakými dvěma roky začalo lézt krkem, protože jen díky tomu, že ho otec stále takto upřednostňoval, se jeho vztah s mladším bratrem radikálně změnil. Sasuke se teď k němu choval odměřeně a v jeho přítomnosti doslova trpěl. Nikdo ho neviděl, a přitom se tak snažil.
"Vypadáš nějak sklesle," povytáhl nad ním obočí Deidara, když večer seděl u baru a zamyšleně hleděl na sklenku s pitím. "Héj," luskl mu před očima, když ho nevnímal.
"Co?" vzhlédl a zadíval se na něj.
"Říkám, že vypadáš nějak sklesle," zopakoval mu trpělivě.
"To nic," odvětil, načež následně vstal a přitočil se k jedné z žen, která seděla opodál. O tři hodiny později už opouštěl jeden z hotelových pokojů, kam s ní předtím zavítal.
Vyšel schody k jednomu z bytů a vytáhl si z pravé kapsy černého kabátu, který měl zrovna na sobě, klíče. Chvíli si je jen tak prohlížel v ruce a nutil se je strčit do zámku a odemknout si. Byl tím vším, co se dělo v poslední době znechucený a přemýšlel, jestli má vůbec nějakou únikovou cestu ven. Nepochyboval o tom, že kdyby teď dal svému šéfovi kopačky, že by přišel o práci, a čekat na to, až ho přestane bavit? Byl by to schopný vydržet? Nakonec přeci jen dotáhl pohyb své ruky a otočil klíčem. Zarazilo ho, že je zamčeno. Vešel do bytu. Všude bylo ticho a klid. První pozitivum po dlouhé době.
Další den, když před vyučováním hledal Sasukeho, mu však úsměv z tváře zmizel, když zpoza jedněch dveří zaslechl dva velice známé hlasy. Jejich rozhovor se mu nelíbil. Nejenže měl Sasuke o Naruta evidentně stále zájem, ale blonďák se zmínil o novém příteli a navíc k tomu zněl až příliš v pořádku na to, aby se hroutil. Musel přijít na něco dalšího a to ihned.





ehm... Gaara je teda riadny spratek!