close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Síť života-5/?

20. února 2012 v 22:28 | terkic |  Kapitolovky-Naruto
Já to zvládla, normálně já se k tomu dokopala:D je tu pokračování:)

5.Část:Nové známosti, nové problémy


Celý den se mu zdál jako ze špatného snu. Bohužel si až příliš uvědomoval, že to je holá realita. Nejdříve se shodil před Sasukem, a pak k němu přijde nejlepší přítel s tím, že je už do něj delší dobu zamilovaný. Fakt netušil, co má dělat. Celé ho to rozhodilo, bylo toho na něj sakra moc a všechno se tak příšerně zamotávalo. Proč zrovna on nemohl mít klidný život, žádné starosti, být v pohodě? Rozhodl se zajít do svého oblíbeného baru, přemýšlet nad sklenkou nějakého alkoholu, nebo spíše nad více sklenkami a alespoň na moment zapomenout, ztřískat se do němoty.

Seděl tam u stolu a nepřítomně hleděl před sebe, když se nad ním ozval nějaký hlas. Vrátil se ze světa myšlenek do reality a vzhlédl. U jeho stolu teď stál nějaký muž s dlouhými černými vlasy a ptal se ho, jestli tam má volno. V odpověď pokrčil rameny, i když mu nedocházelo, proč si musí sedat zrovna k němu, když je všude jinde volno.
****
Ten novej kluk se mu celkem zamlouval. Nebyl nijak dotěrný, jak si zprvu myslel, že bude, a dalo se s ním komunikovat na úrovni. Takovými lidmi se i v celku rád obklopoval. Takoví lidé mu vadili ze všeho nejmíň. Došel domů a vydal se do kuchyně. Překvapeně zamrkal, když spatřil svého otce.
"Kdepak jsme se toulali?" zeptal se s povytaženým obočím.
"Dobrý den, otče," odpověděl Sasuke. Nikdy by to nahlas nepřiznal, ale bylo mu líto, že jeho otec k němu nebyl tak zdvořilý, že ho ani nepozdravil a hned se ptá, kde byl. "Myslel jsem, že se máš vrátit až zítra."
"Zvládli jsme uzavřít smlouvu dříve, než jsme si mysleli a neodbíhej od tématu," pokrčil rameny, a přitom se zamračil.
"Jako premiant třídy jsem se měl postarat o nového spolužáka, nařídila mi to ředitelka."
"Dobrá, tak teď nahoru a dělej si úkoly, nebo studuj," popohnal ho, pak vstal a bez dalšího zájmu opustil místnost. Sasuke zavřel oči a pevně sevřel ruce v pěst. Nesnášel svůj život, chování svých rodičů. Nesnášel ten nezájem ze strany svých rodičů, bylo to, jakoby jím opovrhovali. Chtěl jen trochu toho uznání, trochu projevu lásky z jejich strany. Proč ji Itachi měl a on ne? On byl ten mladší, on by měl být rozmazlovaný, ale nebyl. Byl naplněný čirou závistí a čirým zoufalstvím.
****
Nevěděl, co si myslet. Když viděl tu bolest a zmatek v Narutových očích, cítil se zcela ztracený. Navíc mu na to Naruto nic neřekl, bez rozloučení se otočil a utekl.
"Sakra," bouchl pěstí do zdi u své postele a ignoroval bolest, která se mu rozlila zápěstím. Vůbec netušil, co bude teď dělat, co když ho teď Naruto začne ignorovat, co když se mu začne vyhýbat a už ho nebude uznávat ani jako přítele? Co když se bude muset smířit s tím, že vše ztratí?
"Kibo?" vešla do pokoje jeho máma. Nic, nevnímal ji. "Kibo, sakra, co se ti stalo s rukou?" vytrhl ho z letargie dotyk na jeho ruce. Cukl sebou a zadíval se na ženu, která si měřila jeho zápěstí starostlivým pohledem. Zadíval se na něj a pochopil. Kloubky měl rozedřené do krve a v tu chvíli si uvědomil i bolest.
"Au," vydechl s opožděnou reakcí.
"Cos vyváděl?" kroutila nad ním nevěřícně hlavou a dál si jeho zranění prohlížela.
"Praštil jsem do zdi," přiznal s povzdychem a uvědomil si, jakou udělal blbost.
"A smím vědět proč?" povytáhla obočí.
"Naruto…" při vyslovení jeho jména zavřel oči a zhluboka se nadechl.
"Vyslovil ses?" napadlo ji. To, že její syn miluje chlapce, svého nejlepšího přítele věděla již dlouho. Svého syna milovala nade vše na světě, byl to jediné, co jí zbylo, proto to, že je Kiba na stejné pohlaví, pro ni bylo maličkostí.
"Jo, a teď nevím, co s tím," upřel na ni oči. Tolik bezradnosti a bolesti v nich nikdy neviděla. Při tom pohledu si uvědomila, jak její syn trpí a i její srdce proťala neskutečná bolest.
****
Seděli spolu mlčky a upíjeli ze svých sklenic, když to ten kluk již déle nevydržel a promluvil k němu.
"Proč mě tak pozorujete?" ošil se. Bylo mu to zcela jistě nepříjemné. Itachi se uchechtl.
"Jsi zajímavý," odvětil mu.
"Pokud mě chcete balit, tak máte smůlu, nemám zájem," odsekl. Tenhle den byl fakt divný a on už chtěl, aby za každou cenu skončil, vlastně si přál, aby se vůbec nestal, nebo se z něj doopravdy vzbudil, jako z hloupého snu.
"Jak to můžeš vědět? Ještě jsi mě nepoznal," zasmál se Itachi a mrkl na něj. Nechtěl ho svádět, nebo tak, ale rýpnout ano. Chtěl ho poznat, znát důvod jeho smutku.
"Mám svých problémů dost a mít na krku dalšího nápadníka fakt nepotřebuju. Mohl byste odejít a dát mi tak pokoj?"
"Ne," odvětil lehce Itachi. "Navíc o tebe nemám zájem v tomhle smyslu," zakroutil hlavou.
"Tak co po mě tedy chcete?" nechápal blonďák.
"Zajímá mě tvůj smutek. Zajímá mě, proč sem stále chodíš, co tě trápí," prozradil mu. Důvod jeho zájmu blonďatého chlapce zarazil, a tak překvapeně zamrkal. Sakra, co je to za podivína?
"Neznám Vás, tak proč bych se Vám měl svěřovat?" prskl.
"Jsem Itachi, takže teď už nejsem zas tak úplně cizí," podal mu ruku a čekal.
"Jste divnej," řekl blonďák a měřil si ho nevěřícným pohledem.
"Ale umím poslouchat," pokrčil rameny a dál vyčkával. Ten kluk se znovu napil, a pak mu po dlouhém rozmýšlení ruku stiskl.
"Naruto," představil se.

Povídali si, řešili Narutovy problémy. Ten blonďák se mu rozhodl svěřit, otevřel se mu jen proto, že to bylo tak snadné, svěřit se někomu cizímu, někomu, kdo není zainteresovaný, někomu dospělému.
Itachiho překvapilo, jaké může mít sedmnáctiletý kluk problémů. Vyslechl ho, doprovodil domů a nic po něm nechtěl. Tohle byl první večer, kdy sice s někým z baru odcházel, ale nevyspal se s ním. Byl to zvláštní pocit, být v Narutově přítomnosti a poslouchat ho. Nevěděl, co si z toho vzít, nevěděl, jak se přesně cítit, bylo to prostě takové…zvláštní, jinak to pojmenovat nedokázal.
****
Byl unavenější než kdy jindy. Šéf si ho vzal doopravdy tvrdě a několikrát. Bylo toho na něj moc a on litoval, že s ním dnešní večer šel, vlastně litoval nejvíc toho, že si s ním kdy začal. Nesnášel ho, ale skoro vždycky mu podržel, protože peníze byly v jeho případě opravdu potřeba a jeho šéf byl více než ochotný mu je dát, když se mu v posteli podřídil a udělal všechno, co mu řekl.
"Dnes jsi byl úžasný, Deidaro," zašeptal mu do ucha, které následně olízl. "Lepší, než kdy jindy," zavrněl a projel rukou jeho dlouhé, blonďaté vlasy. "Víš, je potěšení mít v posteli někoho takového, jako jsi ty. Krásného a sexy," pokračoval a sem tam ho políbil na krku. Deidara klidně ležel, ale vůbec se tak necítil. Cítil se naprosto hrozně, po noci s Itachim si čím dál tím víc uvědomoval, že je špinavý, že je dobrý jen na to jedno, že vlastně nemá žádnou hodnotu. "Víš, zajímalo by mě, co bys řekl na to, že bys byl jen můj," vyslovil najednou a Deidara ztuhl. Prudce se ke svému šéfovi otočil a nevěřícně na něj hleděl. "Copak Deii? Co myslíš? Nebylo by snad zajímavé, kdybys nemusel každé ráno odcházet? Kdybych ti hradil veškeré výdaje a měl ses dobře?" pousmál se a pohladil ho po tváři.
"Ale to…" vydechl zaraženě. Ano, ta nabídka byla lákavá, ale mohl ji přijmout bez výčitek? Mohl by se snížit k něčemu takovému?
"Uvažuj, Deidaro, už by ses nemusel o nic starat. Samozřejmě, pracoval bys i nadále v mém baru, jsi totiž schopný a přiznejme si to, většina klientů chodí i kvůli tobě, ale nemusel bys tam být tak často, nemusel by ses tolik dřít," předl dál svou nit. "Tak co, Deidaro, bereš mou nabídku?" Deidara na něj ještě notnou chvíli hleděl a zvažoval to. Nakonec přikývl. Zbytky jeho cti byly pryč, věděl, že se zaprodal a klesl nejníž, co mohl, ale ta nabídka byla tak lákavá.
"Tak se mi líbíš," pousmál se znovu jeho šéf, sevřel jeho bradu mezi palcem a ukazováčkem a přitáhl si ho pro polibek.
****
Další den procházel s Narutem po chodbě. Mířili společně do třídy na první vyučovací hodinu, když kolem nich zrovna procházel Sasuke. Zatímco blonďák sklopil oči a snažil se Uchihu nevnímat, on sám Sasukeho zastavil.
"Ahoj, platí tedy ten dnešek?" zadíval se mu zpříma do očí, a přitom se usmíval. Sasuke pouze přikývl, a potom ještě rychle loupl očima po Narutovi. Všiml si, že vypadá nějak ztuhle, ale bez jakékoliv poznámky pokračoval dál v cestě.
"Tenhle Sasuke je trochu zvláštní týpek, co?" začal Gaara, který si blonďákovi reakce samozřejmě všiml také, a tak začal kout železo, dokud bylo žhavé. "Ale je celkem fajn. Doufám, že se blíž poznáme, dneska si jdeme po škole někam sednout," začal vykládat.
"To je fajn," pokusil se o úsměv i Naruto, ale rudovlásek poznal, že je to jen hraný úsměv.
"Jsi v pohodě?" zeptal se s povytaženým obočím. "Nevypadáš nejlíp," řekl naoko starostlivě.
"Jen mě trochu bolí žaludek, to bude dobrý," vyhrkl příliš rychle Naruto a Gaara se v duchu ušklíbl. Tohle ho bude ještě opravdu bavit.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nade Nade | Web | 21. února 2012 v 18:56 | Reagovat

No páni! Deidara si myslel, že Itachi jede po někom jiném a podvolil se svému šéfovi. Tuším, že bude opravdu litovat... Kiba je v háji, Naruto je v háji a Sasuke má taky svého dost. Jediný, kdo se opravdu baví je Gaara. A ten se tady zdá být opravdu zlý. Zlý chlapeček, Gaara. :-D  :-D
Těším se na pokráčování. Jsem napnutá, co Gaara vlastně kuje za pikle. :-D

2 Eclair Eclair | Web | 21. února 2012 v 20:03 | Reagovat

no páni to je jeden šok za druhým toto O_O to jsem ještě velmi zvědavá jak tohle všechno dopadne :D

3 Mia-san Mia-san | 21. února 2012 v 22:03 | Reagovat

Supéééér... Příběh se nám začíná zamotávat a lidi se střetávat... je to paráda, těším se na další dílek :-D

4 Lilirose Lilirose | 21. února 2012 v 23:36 | Reagovat

Ne nelíbí se mi to !!!! To jak se to vyvíjí a pořád napínáš .. já tu šílím doslova !! :D
sakra to je tak naprosto úžasný že nemám slov !

5 Jenny Jenny | Web | 23. února 2012 v 14:13 | Reagovat

jako vždy....úchvatné =)

7 Lee Lee | Web | 28. února 2012 v 18:10 | Reagovat

:) musíš určitě napsat další díl tuhle povídku vážně žeru.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama