Jenny, jsem ráda, že si najdeš trochu toho času, aby sis přečetla mé povídky, opravdu moc, jak vidíš, sama vím, co je to nestíhat:)
4.Část: Naše úmysly
"Ty jsi Uchiha Sasuke?" oslovil ho někdo, a tak se otočil. Sice chtěl odchytit Uzumakiho a někam ho zatáhnout, někam, kde by dořešili své záležitosti a ani neměl náladu se s někým vybavovat, ale reflex byl hold reflex.
"Hn," odvětil jen nezaujatě a pohlédl na kluka, který se předtím vybavoval s Narutem.
"Mé jméno je Sabaku no Gaara a jsem tu prakticky nový," natáhl k němu ruku. Sasuke na to pouze povytáhl obočí a už se otáčel k odchodu, ale ten kluk ho uchopil za paži a donutil ho obrátit pozornost zpět k němu. "To od tebe nebylo pěkný," zakroutil hlavou s lehkým úsměvem na rtech. "Jak říkám, jsem tu nový a ředitelka ti jako premiantovi třídy vzkazuje, že mě tu máš provést," oznámil mu a ruku mu pustil. Sasuke si povzdychl, proč zrovna on, a proč zrovna teď? Sakra neměl náladu na to, aby provázel nějakýho novýho zrzka a oblítával s ním obchody kvůli školním potřebám.
"Dej mi seznam," řekl chladně a natáhl k němu ruku. Gaara mu podal celkem dost popsaný papír a on si povzdychl. Tohle bude ještě na dlouho.
"Naruto, počkej, potřebuju s tebou mluvit," doběhl ho udýchaně a uchopil za ruku, aby ho zastavil. Ulice, ve které se nacházeli, byla prázdná, a tak se nemusel bát, že by ho někdo slyšel.
"Co se děje, Kibo?" zeptal se naprosto bez života, až z toho hnědovlasého bodlo u srdce.
"Víš, je tu něco, co ti chci už dlouho říct, ale bál jsem se," začal Kiba.
"A co je to?" povzdychl si. Rád si s Kibou povídal, rád si ho vyslechl, i když to byl spíš Kiba, kdo stále dokola naslouchal jemu, ale teď si s ním povídat nechtěl, chtěl domů, zalézt do postele a pokusit se z té záležitosti se Sasukem vyspat.
"Nebudu chodit kolem horké kaše, já tě miluju, Naruto, a to už strašně dlouho," prohlásil klidně a vyčkávavě na něj hleděl. Z jeho výrazu v obličeji usoudil, že je asi dost v šoku, že je zmatený. Zrychleně mrkal a snažil se to vstřebat.
"To, to není vtip?" vykoktal pak ze sebe. "Není?" ptal se s jakousi nadějí a Kiba posmutněl. Sice nevěděl, co může čekat, když se vysloví, ale cokoliv, krom- Ano, Kibo, cítím to stejně-bylo bolestivé.
"Ale to, to není možné," zakroutil nevěřícně hlavou. "Jsme přátelé a já…no však víš, jak to se mnou je," tvář se mu stáhla bolestí a jeho oči se zalily slzami. Bylo toho na něj už moc a jeho oči to nadále nevydržely a začaly vytvářet první kapky vody.
"Je tady volno?" zeptal se ho a chlapec zdvihl oči. Itachiho zarazilo, jak krásné jsou, ale nezapomněl, proč vlastně přišel.
Když už ho to samotného užíralo, když ho to přestalo bavit a rozhodl se sám s Itachim navázat konverzaci, zvedl se dotyčný od baru a přešel k tomu klukovi, co vždy, když sem přišel, sedával u rohového stolu. Vzedmula se v něm jakási vlna žárlivosti. Ten komu se Itachi měl přeci věnovat, byl on, ne nějaký usmrkanec. Ale vlastně si za to mohl sám, že si ho Itachi přestal všímat, a tak jen sklopil hlavu a začal utírat skleničky.
Byly už tři ráno, kdy se konečně dostal z baru ven. Itachi i s tím klukem odešli již dávno předtím a on se tak ocitl venku sám. Vzpomněl si na minulou noc a musel se pousmát, nikdy se tak dobře, jako včera necítil. Po dlouhé době si zase připadal jako normální člověk a ne jako… "děvka" dodal si pro sebe trpce. Nesnášel se za to, nesnášel svůj život, ale v dnešní době stálo všechno peníze, všechno bylo drahé a on se musel nějak udržet nad vodou, aby se neutopil a neklesl až na dno. I když svým způsobem již stejně na dně byl.
"Deidaro," zase ten hlas, co tak strašně moc slyšet nechtěl. Jak moc si přál, aby se tu zase objevil Itachi, natáhl k němu ruku a on by se nechal zlákat vidinou dokonalého muže. Jenže dnes Itachi odešel pryč s někým jiným a on tu byl teď sám, sám se svým šéfem. Pohlédl na něj a přikývl. Jeho šéf mu nemusel ani říkat, proč přišel, bylo mu to jasné, a také mu bylo jasné, že dnes jeho šéf rozhodně nebude jemný, po tom, co ho včera odmítl. Bude si chtít užít naplno.
"Díky moc za pomoc, navíc jsem se dobře bavil," prohlásil na konci cesty Gaara. Pod záminkou, že ztratil přehled o cestě domů-což byla naprostá pitomost, když tu dříve bydlel-ho Sasuke doprovodil až tam.
"Nemáš zač," odvětil mu na to Sasuke a otočil se k odchodu.
"Ty, Sasuke," zastavil ho Gaara.
"Nešel bys se mnou zítra někam? Myslím nějaký bar, diskotéku, něco takového, moc to tu neznám a potřebuji se také bavit, víš, poznat nějaké nové lidi," nadhodil a čekal, jestli se Sasuke chytne.
"Proč si neřekneš Narutovi?" otočil se zpět k němu Uchiha s pozdviženým obočím.
"Protože ty určitě přitahuješ větší pozornost, protože s tebou se určitě chtějí bavit lidé víc, než s Narutem," zkoušel to.
"Nemám čas chodit někde po barech," řekl s myšlenkou na své rodiče.
"Aha, a co třeba jenom kafe, nebo malé posezení po škole?" nevzdával se, on jeho pozornost potřeboval.
"Fajn," povzdychl si nakonec. Gaara byl pro něj přeci jen celkem vhodným společníkem a nemohl být pořád jen zavřený doma, potřeboval se trochu uvolnit a nadýchat čerstvého vzduchu.
"Dobře, tak zítra ve škole," pousmál se zlehka Gaara, mávl mu na rozloučenou a zmizel za dveřmi svého domu.
"Jo, zítra," odvětil Sasuke, teď již spíš sám pro sebe a vydal se ulicemi k sobě domů.
Gaara ho pozoroval z okna, na rtech menší úšklebek.
"To nebude zas tak těžké," uchechtl se a díval se, jak Sasuke mizí za rohem ulice. "Jsem zvědavý, co ty na to, Naruto."





On je zlý!!!.... Gaara je zlý!.... To sa mi nepáči... Chudáčik Naruto!... fnuk... pomôž mu!!!.....