2.Část
"Od kdy máš znamení zla?" zeptal se ho na to klidně Harry.
"Od začátku léta," povzdychl si Draco.
"Ukaž mi to," pokynul mu a Draco k němu natáhl neochotně ruku. "Zajímavé," zamumlal si pro sebe jen Harry a dál si znamení prohlížel. "Kdys mi o tom chtěl říct?" povytáhl obočí a zadíval se do ocelových očí svého milence.
"Já nevím…" polkl.
"Řekl bys mi to vůbec, nebo by ses to přede mnou pokoušel skrýt nějakým kouzlem?" zajímalo ho. "Hm, asi bys mi to neřekl," odpověděl si sám, když Malfoy mlčel.
"Harry, fakt mě to mrzí, ale on by mě zabil a…"
"To nevadí, Draco," pousmál se Harry. Blonďák znovu nechápal. "Víš, ještě před měsícem nejspíš ano, ale teď mi to nevadí," pokrčil rameny. "Vlastně se mi to hodí," ušklíbl se.
"Hele jestli myslíš, abych pro tebe špehoval, nebo tak něco, tak…"
"Neboj, to rozhodně nechci," zavrtěl hlavou.
"Já chci, abys mě za Voldemortem přivedl," znovu se pousmál.
"Co prosím? Zešílel jsi? Tomu se říká sebevražda!" vyjekl Draco. "Navíc, proč? I kdyby se ti ho podařilo zabít, s tolika Smrtijedy okolo sebe bys neutekl," zakroutil nad ním nevěřícně hlavou.
"Ale já ho nechci zabít," zamyslel se nahlas Harry. "Jen se ho chci zeptat na jeho plány, co bude, kdyby vyhrál."
"Ty ses úplně zbláznil," projel si zděšeně své blonďaté vlasy. Vůbec nechápal, co to do toho bláznivýho Nebelvíra zas vjelo.
"Ne, jen jsem změnil názor," poopravil ho. "Tak mě tam vezmeš?" zeptal se ho znovu a povytáhl koutek úst.
"Ne, tohle si na triko fakt nevezmu," zakroutil hlavou v záporném gestu a zkřížil ruce na hrudi.
"Ale no tak, Dráčku, prosím," sundal si brýle a udělal na něj psí oči.
"Takhle mi už nikdy neříkej," zavrčel nevrle Malfoy, tohle fakt nesnášel. Takhle si ho vždycky dobírala jeho "milovaná" tetička Belatrix.
"Když mi pomůžeš, tak ti tak už nikdy neřeknu, Dráčku," zazubil se na něj mile Harry a věnoval mu hluboký polibek.
"To fakt nej…" znovu byl umlčen, a potom už nic nenamítal. Na to Harry Potter, chlapec, který přežil, líbal až moc dobře. Taky aby ne, když si ho Draco sám vytrénoval, že?
"Je ti jasné, co všechno tě to může stát?" zeptal se ho Zmijozel, když stáli na astronomické věži a chystali se na návštěvu temného pána. Byl zázrak, že je nikdo nenachytal, mohli by se dostat do pěkného průšvihu, kdyby někdo zjistil, co zamýšlejí.
"Je a je mi to fuk," odvětil ledabyle.
"Co když mě zabije? To by ti bylo taky fuk?" povytáhl obočí nevěřícně. "Hele, možná se nemilujeme, ale nějaký pouto mezi sebou máme a já si nemyslel, že pro tebe znamenám tak málo, navíc, nasazuju tu pro tebe krk!" vyhrkl s panikou v hlase.
"Uklidni se, Draco, tebe nezabije. Seš pro něj teď důležitej, ne? Navíc, přivedeš k němu Harryho Pottera, toho kluka, kterého chce zabít, to jestli už mě vyslechne nebo ne, je už nepodstatný. Tak či tak, ti bude vděčnej, že si mě dovedl,"obrátil oči v sloup. "A jinak, záleží mi na tobě, v sexu mě plně uspokojuješ a i ty tvý sarkastický poznámky, by mi chyběly," přikývl vážně hlavou. "Tak nějak si mi přirostl k srdci," pohladil ho dlaní po tváři a přitáhl si ho pro polibek. "Odteď si jediný, komu můžu věřit," zašeptal pak a zadíval se mu zpříma do očí.
"Ale co Weasly a Grangerová?" zamrkal překvapeně.
"Ti pro mě skončili. Myslej si, že jsem je neprokoukl, ale já vím, že se na mě dívaj skrz prsty za to, že jsem zabil svého strýce, a díky tomu co se teď se mnou děje. Nechtěj pochopit, že jsem prostě jen na svět změnil pohled. Navíc mě nebrali vážně, když jsem mluvil o tom, že je Vernon pro mě nebezpečnej. Ron, jako kdyby nechápal, že někoho může přitahovat stejné pohlaví a Hermiona, že by toho můj strýc nebyl schopný, oba, že se mi to pouze zdá. Ať si strčej svůj soucit, ať už se mnou nebo s tím hajzlem, někam," zavrčel chladně. Draco pouze přikývl na souhlas a vtáhl si ho do náruče.
"Snad ti bude líp," políbil ho do vlasů ještě předtím, než se s ním přemístil na Malfoy manor, z kterého si Voldemort udělal své útočiště, i když se to Luciusovi a jeho rodině vůbec nelíbilo.
"Ále, copak to tu máme, mladý Malfoy a…"-na moment se odmlčel a nevěřícně zíral na druhého chlapce, který se spolu s prvním objevil uprostřed místnosti-"Harry Potter," vydechl.
Zatímco Draco před svým pánem poklekl a položil si pravou dlaň na hruď, aby mu vzdal úctu, Harry zůstal stát a pronesl: "Dobrý večer Radle." Myslel, že ho jizva bude pálit, že zas pocítí tu nesnesitelnou bolest hlavy, jako vždycky ve Voldemortově přítomnosti, ale jediné, co pocítil, bylo jen zvláštní zabrnění v čele, nic víc. Navíc, čekal tu plešatou obludu, připomínající spíš hada, než člověka, ale před ním stál pohledný muž.
"Potter, čemu vděčíme za návštěvu?" pozvedl své dokonalé obočí. "Neříkejte mi, že ste se přišel dobrovolně vzdát," uchychtl se a Smrtijedi, kteří byli spolu s nimi v místnosti, ho napodobili.
"Můžeš si tomu říkat, jak chceš," pokrčil rameny. "Chci se k tobě přidat," odvětil poté. Místností to překvapeně zašumělo a i Voldemort vypadal zaraženě.
"A tomu mám věřit?" zasmál se nahlas Voldemort.
"Klidně si na mě použij Veritasérum, jestli mi nevěříš, řeknu ti naprosto všechno," pousmál se Harry.
"Něco je s tebou jinak," prohlásil Voldemort, když si ho pořádně prohlédl.
"Tobě nic neunikne," zasmál se černovlásek a vyčkávavě na něj hleděl.
"Luciusi, Veritasérum, buď tak laskav," pokynul dlouhovlasému muži, který byl řádně v šoku, že se jeho syn dobrovolně vrátil z Bradavic, a k tomu všemu má sebou i Pottera, který se k nim chce dobrovolně přidat. Došel až ke svému pánovi a z kapsy hábitu vytáhl černou lahvičku. "Pojď sem, chlapče," obrátil se na Harryho a ten se dostavil až k němu. "Vypij to," přikázal mu a Harry ho poslechl.
"Tvé jméno?"
"Harry James Potter."
"Tvý rodiče?"
"Lily a James Potterovi."
"Věk?"
"16."
"Proč jsi tady?"
"Abych se přidal k Voldemortovi."
"Proč?"
"Protože mě strana dobra zklamala. Využívala mě a neudělala pro mě nic nazpátek, proč bych tedy pro ni měl něco i nadále dělat já? Proč všem nezavřít pusu tím, že se přidám na stranu nepřítele?"
"A ty opravdu věříš, že tě tu nechám?" zasmál se Voldemort.
"Ty seš schopnej všeho, nečekám od tebe nic, proto se k tobě chci přidat, ty mě zklamat nemůžeš, protože zlo je vždycky zlo."
"Co tě přimělo myslet takhle?"
"Události, které se sakra neměly stát."
"Jaké to byly události?"
Harry nechtěl odpovídat, ale účinek lektvaru stále působil a on tak musel jít s pravdou ven, i když zrovna Voldemortovi a plnému sálu Smrtijedů se svěřovat nechtěl.
"Můj strýc se mě pokusil znásilnit, a tak jsem mu zapíchl nůž do břicha. Brumbál, ten starej blázen, mi nevěřil, když jsem mu říkal, o co se ten prasák pokoušel už několikrát, a ti, co si říkali kamarádi, také ne, není tedy jedno, na jaké jsem straně? Nikde, ani na straně toho takzvaného dobra, nemůžu nikomu věřit. Opravdu jsi tak špatný, když chceš ovládnout svět? I když je ministerstvo na straně dobra, nikdy z něj nic dobrého nevzešlo. Možná kvůli tobě zahynuli lidé, na kterých mi záleželo, ale proč se babrat v minulosti, když to děláš jen proto, abys nastolil nový řád?"
Cítil, jak účinek lektvaru vyprchává, ale on stejně neměl důvod lhát. Sice se musel svěřit s něčím tak ponižujícím, ale když bude Voldemort vědět všechno, přijme ho spíš.
"Takže chlapec nám změnil názor," pronesl zamyšleně Voldemort. "Stejně nevím, jestli ti mohu věřit," zamyslel se nahlas.
"Sám si nemyslíš, že tady vůbec někomu můžeš věřit, ani nejbližším stoupencům," okomentoval to Harry.
"V tom máš pravdu," musel souhlasně přikývnout. Díval se na toho kluka před sebou a nemohl popřít, že ho jeho nový postoj zaujal. Chtěl vědět, jak by to celé vypadalo, kdyby se k němu Potter přidal. Nečekala by ho žádná větší hrozba, stačilo by zbavit se Brumbála, porazit řád a strana dobra by padla. Ministerstva se nebál, bylo tam tolik lidí, kteří by pro moc udělali cokoliv a tolik slabochů, kteří by se roztřásli už jen tím, že by se před ně postavil. "Dobře," řekl nakonec. "Ale musíš svou loajalitu nějak dokázat."
"Jak?"
"Nejdříve postačí znamení zla," ušklíbl se Voldemort a s jakýmsi napětím očekával Harryho reakci. Najednou si uvědomil, že by ho celkem zklamalo, kdyby ten kluk cuknul.
"Dobrá, můj pane," přikývl Harry, a aby tomu dodal větší efekt, mírně se poklonil a stejně jako předtím Draco, i on si položil pravou ruku na hruď.
"Výborně," pousmál se křivě Voldemort, vstal ze svého trůnu a přistoupil k němu. Rukou mu zdvihl bradu a zadíval se do jeho očí. Vždycky ho fascinovaly, možná to bylo tou barvou Adavy. A teď, teď ho zaujaly ještě více. Stále tam byla odvaha, i laskavost se odrážela v menších jiskrách, ale teď tam byl navíc i stín, stín, který značil vztek, bolest a utrpení. Ten chlapec byl silný, to uznával, ale také věděl, že je svým způsobem vnitřně rozervaný a frustrovaný.
Zdvihl ruku a zlehka ho pohladil po tváři, přitom se mu díval zpříma do očí. Kolem nich bylo hrobové ticho a všichni Smrtijedi na ně nechápavě hleděli. Vůbec jim nešlo na mysl, jak mohl jejich Temný pán dovolit tomu klukovi stát se jedním z nich. A už vůbec jim nešlo na rozum, když se lord Voldemort sklonil a vtiskl polibek na chlapcovy rty. Toto naposledy viděli, když jejich pán uděloval znamení zla Dracovi Malfoyovi. Netajil se tím, že se mu chlapec zamlouvá, a tak mu dal znamení zla tím, že ho políbil, a teď to samé udělal s Pottrem. S klukem, který byl celou dobu proti nim. S Potterem, který znamenal hrozbu a s Pottrem, který najednou změnil směr. Celou dobu však mlčeli, i když se jim chtělo něco namítnout. Odporovat Temnému pánovi se nikdy nevyplatilo a nikdo z nich rozhodně nechtěl utrpět bolest způsobenou kletbou Cruciatus.
Jakmile Voldemort poodstoupil, musel se pousmát nad všemi těmi zmatenými výrazy, které se zračily ve všech tvářích, včetně samotného Pottera, kterého před pár vteřinami políbil.





He?.... ehm.... toto... je... MOC!!!!.... Harry a... ehm... no ok, to snáĎ predýcham... POKRAČOVANIE!!!!!!