close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Síť života-2/?

28. prosince 2011 v 21:15 | terkic |  Kapitolovky-Naruto
Já vím, že mi to strašně moc trvá, ale bylo toho na mě moc. Zápočty, brigáda a teď o svátcích znovu brigáda:( no nic je to tu, nakonec sem to doopravdy spísla, i když nevim nevim no...mám rozepsanou jednorázovku, je zajímavý, že v hlavě mi zní dobře, ale jakmile to mám dostat do počítače je to děs, navíc už nevim jak jsem se chtěla dostat přes jednu část, ale snad na to přijdu....zase moc kecám, je tu další část Sítě:)

2. Část: Naše Rozhodnutí

Svíral ho ve svém náručí a krouživými pohyby dlaně ho hladil po zádech. Ta osůbka s blonďatými vlasy se stále chvěla, ale už alespoň přestala plakat. Věděl však, že je stále vnitřně napjatá a ne a ne se uklidnit. Byla tak zranitelná a zároveň snášela tenhle prožitek znovu a znovu. Zajímalo ho, kdy se ta osůbka zlomí úplně, nebo se vzchopí, povstane a postaví se naplno svému problému. Upřímně si přál druhou možnost, protože se o ni bál. Bál se o svého přítele, o člověka, který vlastnil jeho srdce, aniž by o tom věděl.

"Už je ti líp?" zeptal se, když záchvěvy přestaly, ale odpovědi se mu nedostalo. "Naruto?" zkusil ho oslovit. Opatrně ho od sebe odtáhl a zadíval se do jeho obličeje. Po tvářích se linuly cestičky zaschnutých slz a oční víčka byla pevně semknutá k sobě. "Naruto," povzdychl si s lehkým úsměvem a věnoval mu motýlí polibek na čelo, tak, aby ho nevzbudil a nenarušil si pohled na tu tvář, na kterou se tak rád díval.
****
Když se ráno vzbudil, cítil se snad ještě víc unavený, než když šel spát. Zamířil pohledem ke svému stolu a zamračil se na sešity, které na něm ležely. Vyhrabal se z postele a šouravým krokem k němu zamířil. Usadil se na židli, rozsvítil si lampičku, aby v šeru pokoje viděl a rozevřel první z nich. Prolétl nevypracované příklady pohledem a s povzdychem se do nich pustil. A pak následoval druhý sešit, a pak i ten třetí. Zadíval se na hodinky na svém zápěstí a s lehkým úšklebkem lampičku opět vypnul a rozešel se ke skříni.

Sešel dolů po schodech, které vedly přímo do kuchyně, a zadíval se na svou matku, jež chystala věci na snídani.
"Dobré ráno, zlato," pozdravila ho a vtiskla pusu na tvář.
"Dobré, mami," odvětil jí jen a rovně se usadil na židli ke stolu.
"Dobré ráno, mami," vešel i jeho mladší bratr.
"Dobré, Sasuke, tvůj bratr je tu také, měl bys ho pozdravit," promluvila k němu lehce káravě.
"Pardon, nevšiml jsem si," pokrčil Sasuke rameny a otočil se bez většího zájmu ke svému staršímu sourozenci. "Dobré, bratře," jeho tón hlasu se z přívětivého, kterým počastoval svou matku, změnil na chladný.
"Dobré, Sasuke," řekl Itachi na oplátku, jeho tón hlasu byl však podkreslen náklonností a bratrskou láskou. Věděl, že na něj Sasuke žárlí a vůbec mu to neměl za zlé. Moc dobře si uvědomoval, jak se asi musí cítit.
****
Ráno se probudil na místě, na kterém již několikrát byl, v posteli s mužem, s kterým již několikrát spal. Prohrábl si bezmocně své dlouhé blonďaté vlasy a zadíval se na přichystaný balíček peněz na nočním stolku. Vzal je do ruky a tou druhou je projel.
"Dobré ráno," ozvalo se mu u ucha, na svých ramenou pocítil dotyk dlaní a na krku dotyk rtů. Prudce vstal a začal se rychle oblékat. "Ale no tak, Deidaro, vždycky jsi tak chladný," povzdychl si muž v posteli a pohodlně se na ní roztáhl. Blonďák na to nic neodpověděl. Když se dooblékl a sbalil si své peníze, odešel pryč.

"Jdeš pozdě," oznámil mu jeho nadřízený a poklepával si rukou na sklíčko náramkových hodinek.
"Já vím, šéfe a omlouvám se. Ujel mi autobus," poklonil se kajícně.
"Dobrá, ale ať už se to nestane, nerad bych tě vyhodil. To víš, zaměstnanců je hodně a teď se bude propouštět, tak raději žádné chyby," mrkl na něj a odešel za svou prací.
"Sakra," povzdychl si a vydal se ke svým regálům, aby do nich naskládal zboží a zkontroloval, jestli je to vše.
****
Cítil se tak trapně. Opět běžel jako malá ubrečená holka za Kibou. Padl mu do náručí, opět mu promáčel triko svejma slzama, a nakonec dokonce usnul. Věděl, že tohle by si měl konečně vyřešit, že by ho už neměl nadále obtěžovat svými problémy, ale on to nedokázal. Nedokázal se vzdát toho zatracenýho parchanta, který mu ničil život, a kterýmu na něm stejně nezáleželo, ani maličko.

"Nechtěl by ses dnes vidět?" zase ten hlas, tak podmanivý, tak tajemný. Po zádech mu přejel mrazík a na rukách mu vyskočila husí kůže. Bylo to tak zvláštní, slyšet ho dva dny po sobě. Tohle se nikdy nestalo.
"Proč?" vyletělo z jeho úst, než si uvědomil, jak inteligentní otázka to zase byla. Vždyť to bylo tak jasné, co od něj může chtít jiného, než sex? Bodlo ho u srdce, když mu to došlo.
"Proč asi?" znovu to bodnutí, tentokrát způsobené pohrdáním, jež mu čišilo v odpověď z hlasu.
"Nikdy za mnou nechodíš dva dny po sobě," prohlásil tiše. Přeci jen na školní chodbě bylo dost lidí, a kdyby je někdo zaslechl…
"Teď se mi prostě chce, neptej se pořád. Tak přijdeš za mnou?" povytáhl obočí a v očích se mu zablýsklo výhružkou. Bylo jasné, že ne, jako odpověď doopravdy nepřijme.
"Dobře," přikývl zlomeně.
"Fajn," dostalo se mu pouze odpovědi, a poté člověk, který mu působil utrpení, zmizel tak jako vždycky.
"Proč," sevřel pevně oční víčka a snažil se potlačit slzy. Proč se nechával takhle využívat? Ano, miloval ho, ale proč sebou nechal takhle zametat? Proč si to sakra nechával pořád tak líbit?
****
Byl potěšený svým úspěchem. Ranní hádka s otcem už nebyla tak palčivá, jako byla do chvíle, než ten blonďák přikývl, že se s ním večer sejde. Nikdy nebyl nedočkavý, nikdy se na nic netěšil, ale dnes už chtěl, aby se mohl dotýkat jeho tělo, slyšet jeho steny a tiché prosby.

"Jdeš někam?" zeptala se ho matka, když si bral bundu z věšáku.
"Ke kamarádovi, objevil velice dobrou knihu o Renesanci, která by se mi hodila do historie," odvětil jí.
"Otec mi volal, abych tě nikam nepouštěla, měl bys prý také zůstat někdy doma, pořád někde lítáš," dala si ruce v bok.
"Ale tohle je kvůli škole," odvětil zamračeně.
"Já nevím, Sasuke," zakroutila hlavou.
"Když mu to neřekneš, tak se to nedoví, a kdyby, tys mě neviděla odcházet. Navíc, i kdyby, co je špatného na tom, že jdu ke kamarádovi studovat?" Tohle ho nehorázně štvalo, copak už jeho otec ovlivnil matku? Nikdy k němu nebyla tak odměřená, jako poslední dobou. Z jeho otce byla naprosto podělaná strachy, a aby se mu zavděčila, tak držela hubu a krok. Asi spolu vedli opravdu dlouhý rozhovor na téma: Jejich nedokonalý syn Sasuke.
"Dobře, ale ať jsi nejdéle do dvou hodin zpátky," povzdychla si.
"Děkuji," odvětil, rychle si nazul boty a vypadl z domu. Teď víc než předtím potřeboval toho blonďáka. Oprava, potřeboval jeho tělo.
****
Seděl u okna a nepřítomně z něj zíral ven. Utopil se ve svých myšlenkách. Naruto se dneska jednu chvíli tvářil vesele, bavil se a najednou, najednou jeho úsměv zmizel a nahradila ho strhaná tvář. Věděl, odkud vítr vane a nehorázně ho to štvalo a bolelo zároveň. Už se tím takhle dál strhávat nemohl. Rozhodl se jít tedy s pravdou ven. Věděl, že ten, koho miluje on, miluje nešťastně někoho jiného, ale teď než kdy dřív byl rozhodnut, vzchopit se a bojovat. Možná prohraje, ne, on věděl, že prohraje, ale zkusit to musel. Řekne mu o svých citech a pokusí se, aby zapomněl.
****
Večer se usadil na své obvyklé místo u baru a rozhlédl se kolem sebe. Se zvláštním zklamáním zjistil, že ten smutnej blonďatej chlapec tam není.
"Dáte si?" ozval se barman.
"Skotskou s ledem," objednal si a zabodl do barmana svůj pohled. Poprvé za tu dobu, co tam chodil, si ho pečlivě prohlédl.
"Proč se na mě tak díváte?" zeptal se nejistě. To, jak ho teď vykolejil, ho pobavilo, a tak se zlehka pousmál.
"Lahodíte oku," odpověděl mu na jeho otázku a uchychtl se do sklenky, kterou mu ten mladík za pultem právě podal, když v jeho tváři spatřil lehký červený nádech.
"O co Vám jde?" začertil se barman.
"O nic, jen o Vaši společnost," pokrčil rameny a znovu se na něj upřeně zadíval. "Co děláte po práci?" zeptal se ho.
"Proč?" zlehka se zamračil.
"Líbíte se mi a rád bych Vás poznal. Mé jméno je Itachi," podal mu ruku.
"Deidara," ze slušnosti mu ji stiskl.
****
Jakmile vyšel z baru, rozhlédl se kolem sebe. Jak si mohl myslet, už šel domů. Celý večer si příjemně povídali, teda spíše povídal on sám, než jeho společník, ale i tak si to užíval. Netušil, co si tu vůbec nalhával.
"Deidaro," oslovil ho muž, kterého zrovna vidět nechtěl, proč zrovna on?
"Šéfe," oplatil mu a vyčkávavě na něj hleděl. Věděl, co chce, ale stále doufal, že se objeví někdo jiný.
"Dneska ráno jsi odešel tak rychle, nechtěl bys mi to vynahradit?" zeptal se ho. Deidara zaváhal, už se chystal přikývnout, když v tom...
"Deidaro, tak jdeme?" to byl ten hlas, který chtěl slyšet, to byl ten, se kterým dnes chtěl být. Ohlédl se na Itachiho, který stál za ním, a který k němu právě natáhl ruku ve vyzívajícím gestu.
"Ano," přikývl Deidara a na moment se otočil ke svému zaměstnavateli. "Promiňte, ale už něco mám," odvětil mu. Ušlý zisk, peníze, které dnes určitě neuvidí. Ale bylo mu to jedno. Rozhodl se konečně jít po dlouhé době s někým, s kým chtěl.
****
Vykročil ze svého vozu a zadíval se na školu, do které měl zítra znovu zavítat. Tak dlouho tu nebyl. Tak dlouho ho neviděl. Doufal, že je pořád stejný. Stejně naivní a tak krásně zranitelný. Zda dokáže odrážet svou bolest v očích, tak jako vždycky. Na jeho tváři se objevil zkažený úšklebek. Znovu nastoupil, nastartoval a se stále potěšeným výrazem ve tváři, se rozjel ubytovat.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mianako-san Mianako-san | Web | 28. prosince 2011 v 22:15 | Reagovat

Krása, už aby tu byla další...=D

2 eSmy eSmy | Web | 28. prosince 2011 v 23:41 | Reagovat

pfúúú... ako.... ja som riadne zvedavá!.... Toto chcem vedieť!... Ja chcem vedieť, ako je do toho zapletený Gaara! :D

3 Chrona Chrona | Web | 29. prosince 2011 v 0:50 | Reagovat

Mám povídky tohoto typu ráda ^^. Senzace, jen tak dál.

4 Arya Arya | 29. prosince 2011 v 1:25 | Reagovat

škoda, že túto poviedku neaktualizuješ častejšie :/
a strašne "žerem" pasáže s Deidarom ^///^

5 Caroll - Furïku Caroll - Furïku | E-mail | Web | 29. prosince 2011 v 12:45 | Reagovat

Dokonalé :)

6 Mia-san Mia-san | 29. prosince 2011 v 16:09 | Reagovat

Super, super, super, super, supéééér :-D Další pokráčko :-)

7 sportceskomoravsky sportceskomoravsky | E-mail | 1. ledna 2012 v 17:39 | Reagovat

Mnoho ůspěchu v novém roce,hodně štěstí v životě hodně lásky,a zdraví přeje sportceskomoravský(sport)

8 Amaya Amaya | Web | 5. ledna 2012 v 21:59 | Reagovat

aaaah všechny části jsem pochopila o koho se jednalo, ale ta poslední mě nějak zmátla T.T doufám, že co nejdříve přibude další část, jinak zvencnu! <3

9 Nade Nade | Web | 8. ledna 2012 v 15:51 | Reagovat

No jéje! Jsem zvědavá, co hodlá Kiba kontrétně udělat a co na to Sasuke. Někdy přemýšlím, jestli by nebylo lepší ho poslat do polepšovny. Naruto je trouba... Strašně doufám, že se vzepře.
Díky, těším se na pokračování. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama