close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Přítel

5. prosince 2011 v 0:05 | terkic |  Harry Potter
Tak další povídka na Harryho Pottera, kterou považuji za úspěch. Ne proto, že bych si myslela, že je dobrá, to fakt ne, ale jako začít psát povídku 10.5.2010 a dokončit ji 4.12.2011 je už co říct:D
Žádného Rona, či něco takového nečekejte, vlastně v téhle povídce tak nějak, o přátelství nejde, spíš o důvěru k někomu, koho by Harry nečekal:) snad se vám to bude líbit, nějakej ten koment by potěšil, páč sem to fakt dokončila:D konec by mohl být trochu lepší, to přiznávám, ale když ono mi to fakt nějak nešlo pořádně sesmolit, tak snad vám to nebude vadit a kazit celkový dojem z povídky.

Přítel


Procházel ztemnělými chodbami Bradavického hradu, oděný pouze do pruhovaného pyžama, s papučemi na nohou, skryt pod neviditelným pláštěm. Dával si pozor na každičký svůj krok, našlapoval tiše jako myška, jen aby ho školník Filch, či jeho kočka Paní Norisová nezaslechli. Miloval noční toulání po opuštěných starobylých chodbách. Miloval stíny míhající se po stěnách, bylo to děsivé, ale on strach neměl. Jak by také mohl, když byl Nebelvír, a ti přeci srší odvahou. Rád porušoval školní řád, který studentům přikazoval být takto pozdě na svých kolejích. Ticho večerem zalitých chodeb narušily kroky nesoucí se po kamenné podlaze. Chlapec ztuhl a přitiskl se na zeď ve snaze nechat projít onoho narušitele bez povšimnutí kolem něj. Vteřiny ubíhaly, ale nikdo se z temnoty nevynořil, nikdo kolem něj neprošel. Odpíchl se tedy od stěny s myšlenkami na to, že si již něco nalhává, a pokračoval ve své cestě. Kroky však neutichaly, jakoby ho pronásledovaly. Otáčel se stále přes rameno, ale nikoho nespatřil. Nedával pozor na cestu a jeho tělo do něčeho narazilo. Spadl na zem a plášť z něj sklouzl. Již nebyl neviditelný, byl prozrazen. Vzhlédl, aby se podíval na to, do čeho narazil. Před ním stál celkem vysoký a především nějakým kouzlem maskovaný muž. I když viděl jeho tvář, za žádnou cenu si ji nedokázal přiřadit, jako by byl muž bez obličeje. Než se chlapec nadál, byl přiražen na ledovou stěnu chodby a neznámý mu zblízka hleděl do očí.

Muž se ušklíbl a stále pozoroval chlapcovu tvář. V jiskrných zelených očích, schovaných za kulatými brýlemi se zračila obava a nepochopení z nastalé situace. Neznámý se sklonil blíže a ochutnal chlapcovy rty. Harry překvapeně zamrkal a pokusil se dostat z mužova sevření. Bohužel pro něj bylo příliš pevné a on proti němu neměl šanci. Pokusil se tedy sáhnout pro svou hůlku, kterou měl zastrčenou za lemem kalhot od pyžama, ale jeho věznitel si toho všiml a než se Harry nadál, jeho hůlka se válela o pěkný kus dál. Se zděšením si uvědomil, že je bezbranný a poprvé za život ho polil strach z následujících událostí, když onen muž zajel svou dlaní pod vršek jeho pyžama a začal laskat chvějící se kůži pod ní.

První fakt, který si Harry uvědomil, poté, co se trochu probudil z transu, byl, že muž měl doopravdy ledové ruce, které chladily jeho pokožku a ten druhý, že pokud rychle něco neudělá, mohlo by to pro něj skončit špatně. Pořádně se muži vzepjal a podařilo se mu ho od sebe odstrčit. Pokusil se dostat ke své hůlce, ale byl kouzlem spoután a dopadl na podlahu.
Neznámý se k němu sklonil a otočil ho čelem k sobě. Černovlasý mladík cítil, jak ho kamenná zem studí do zad. Chvěl se, chvěl se nejen zimou, ale už i strachy. Muž si na něho obkročmo sednul, zrušil kouzlo a strhl z Harryho vrchní díl pyžama. Chlapec chtěl vykřiknout, dát vědět, že je v nebezpečí, ale muž ho dalším jednoduchým kouzlem umlčel. Dlaněmi hladil obnaženou hruď a svými rty laskal Harryho bělostný krk. Mladý Nebelvír sebou zmítal, snažil se bránit, dostat toho muže ze sebe a hlavně co nejdál, ale veškeré jeho snahy byly marné.

Když z něj neznámý kouzelník strhl i kalhoty a vnikl do Harryho konečníku svými prsty, zalily se smaragdové oči slzami bolesti a potupení. Proč tahle noční můra musela postihnout zrovna jeho? Proč to ten muž dělá? Nedokázal na své otázky odpovědět, snahu o vysvobození již vzdal, nemělo to cenu. Avšak když do něj muž začal pronikat svým penisem, znovu našel sílu, aby sebou začal mlít a svými pěstmi se snažil muže uhodit. Ten však pouze chytil jeho ruce jednou svou a přitiskl je za jeho hlavou k podlaze, na které Harry ležel. Prudce přirazil a z Harryho očí se znovu začaly kutálet slzy. Muž zrychloval a přirážel čím dál tvrději, vzlyků chlapce pod sebou si nevšímal. Než došel svého vrcholu, vklouzl mezi jejich nahá těla a začal zpracovávat Harryho úd. Černovlasý se znovu prohnul a vypustil bělostnou tekutinu do ruky neznámého. Netrvalo dlouho a i neznámý vyvrcholil do jeho těla.

Stejně jako se cizí čaroděj znenadání objevil, tak i znenadání zmizel. Harry si s bolestnou grimasou a zasychajícími slzami na tváři pomalu klekl a nepřítomně hleděl na místo, kde se ještě před chvílí muž nacházel. Opatrně vstal, oblékl si své pomačkané pyžamo, našel konečně svou hůlku a pomalu se vydal k ložnicím své koleje. Již se neobtěžoval nasazovat si plášť, jen se pomalu a s bílou tváří belhal dopředu. Noc, která se mu zdála dokonalou, jedna z těch, kterou miloval, se změnila na noční můru a rozdrtila jeho život na malé kousíčky. Ani si nevšiml, že jde úplně jiným směrem, než kde byla jeho kolej. Už dál nemohl, svezl se po jedné z kamenných zdí a usedavě se rozplakal, už to v sobě nemohl dál držet. Cítil se ponížený tak jako ještě nikdy, ani u Dursllyových nezažil nic tak hrozného, jako bylo tohle.

Jen tam tak seděl a plakal, dokud se chodbou znovu neozvaly rychlé kroky. Harry sebou cukl a stáhl se ještě víc do klubíčka, jako by ho jen tohle mohlo ochránit před vším špatným.
"Co tady děláte, Pottere?!" ozval se přísný a pro Harryho tak nenáviděný hlas. Chlapec vzhlédl k profesorovi lektvarů a ten ztuhl. Potter plakal a co to má s pyžamem? "Ptám se vás ještě jednou, Pottere, co děláte ve dvě ráno mimo kolej a ještě k tomu ve sklepení?" Chlapec mu neodpověděl, jen na něj dál hleděl prázdným pohledem. "Můžete vstát?" zeptal se jinak, když mu onen patnáctiletý mladík nebyl schopný odpovědět. Když Harry kladně přikývl, pomohl mu Snape na nohy a podpírajíc ho, dovedl do svého kabinetu.

"Můžete mi laskavě vysvětlit, co se stalo?" zeptal se a snažil se potlačit veškerou nenávist ve svém hlase, kterou k mladíkovi před sebou cítil. Teď nebyla vhodná doba na spory.
"N-nic se nestalo," řekl Harry tiše a odvrátil svůj smaragdový pohled stranou, směrem k oknu, kde bylo ještě stále příliš brzké ráno, aby za ním viděl denní oblohu.
"Takže jste měl jen slabou chvilku a skoro se psychicky zhroutil jen tak?" pronesl sarkasticky Snape. "S tím na mě nechoďte, Pottere. Navíc by mě zajímalo, proč nejste na své koleji. Odpovězte, Pottere, co se stalo," stále mluvil klidně. Sice z jeho hlasu čišel chlad, tak jako vždycky, ale nebyl v něm ten známý odpor, jenž k Harrymu měl.
"Toulal jsem se po chodbách, porušoval školní řád, tak do toho, dejte mi školní trest," odvětil Harry ostře a zadíval se profesorovi lektvarů do tváře. Pokusil se v sobě najít veškerou drzost, aby Snapea vytočil a on tak nechal díky tomu svého vyptávání.
"Jak jinak," odfrkl si Severus. "Ale to nemění nic na tom, že mě zajímá, co vás mohlo tak zničit, Pottere, že vás to dohnalo k slzám," řekl s úšklebkem.
Harry znovu odvrátil hlavu stranou, rozhodně nechtěl o nočním incidentu nikomu říct, natož se svěřovat Snapeovi.
"Když mi to nechcete tedy říct, zjistím si to sám," zamyslel se nahlas a Harrymu se zděšením stáhlo hrdlo. Pokusil se obrnit své myšlenky a vzpomínky co nejlépe to šlo, a přitom si nadával, že se nitrobraně nenaučil lépe.
Severus s ním ještě chvilku sváděl boj, než nepronikl do jeho mysli a nespatřil dnešní události. Harry se stále vzpíral, ale proti učiteli lektvarů neměl nejmenší šanci. Snape viděl, jak se Harry prochází po chodbě a najednou…

Díval se s vytřeštěnýma očima na Harryho, který stále upíral svůj pohled ven z okna. Ze smaragdových očí znovu stékaly slzy, slzy bolesti a pokoření.
"Pottere to…" začal opatrně Snape. To co viděl, ho zarazilo, tohle rozhodně nečekal.
"Co!" prskl chlapec vztekle a otočil se zpět, tváří v tvář Severusovi. "Musíte teď být nevýslovně šťastný, že se mi stalo něco tak odporného, musíte být neskonale rád, že teď trpím. Tak co? Budete se mi teď posmívat? Řeknete to všem, abych se cítil ještě víc ponížený? Jen do toho," křičel Harry a slzy bolesti, teď již smíchané se slzami vzteku se kutálely dál po jeho tváři.
Černovlasý muž mlčel, trochu ho zaskočilo, jak s ním Potter mluví, na tohle nebyl zvyklý.
"Ne, Pottere, tohle bych vám nepřál," ozval se po chvilce klidným hlasem a Harry překvapeně zamrkal. "A pokud si to nepřejete, neřeknu to nikomu. Snad jen, profesor Brumbál by to měl vědět…"
"Ne!" vyhrkl Harry.
"Ale on je tu ředitel a měl by vědět, co se děje na jeho škole," zkusil to Snape opatrně.
"Jak jsem řekl, ne!" řekl zatvrzele. "Nechci, aby o tom někdo věděl, už dost na tom, že to víte zrovna Vy," zamračil se.
"Dobrá," povzdychl si Severus. "Neřeknu to tedy nikomu," těmihle slovy vyrazil Harrymu dech, odkdy se k němu jeho nenáviděný profesor chová mile?
"Zřejmě byste měl jít na svou kolej, aby některý z vašich kamarádů neměl podezření, mohli by se vás vyptávat, a to vy přeci nechcete," dodal a Harry přikývl, k odchodu se však moc neměl. "Já vás tam doprovodím," řekl ještě Snape, když viděl mladíkův roztěkaný a nepřítomný pohled. Černovlasý chlapec pouze znovu odevzdaně přikývl, a pak se po boku svého profesora odebral do Nebelvírské koleje.
Harry celou noc nespal, jen nepřítomně hleděl na nebesa své postele a snažil se zapomenout na to, co všechno se v noci odehrálo. Všechnu vinu svaloval na sebe, přeci jen se neměl toulat po nočních chodbách Bradavic, teď svého rozhodnutí litoval. Pomalu se vyhrabal ze své postele a oblékl se dřív, než se někdo probudí a spatří jeho tělo poseté rudými fleky. Když byl již oblečený, ještě si uvázal kravatu tak, aby zakryl znamení na krku.

Celý den se snažil chovat tak jako obvykle, a dokonce i Snape na sobě nedal nic znát. Tak jako vždy si neodpustil své sarkastické poznámky na jeho osobu a nepolevil i na své přísnosti a znatelnému zhnusení nad chlapcem, a Harry byl za to rád. Jenže nebyli by to Hermiona s Ronem, kdyby si nevšimli, že se s jejich kamarádem něco děje. Jiskra nacházející se obvykle v Harryho očích, byla pryč.

"Dneska jsi nějaký jiný, kámo, stalo se něco?" zeptal se ho zvědavě Ron při večeři s plnou pusou jídla.
"Jsem stejný jako vždycky, nic se nestalo," odvětil černovlasý a nechápavě se na Rona podíval.
"Víš Harry, nezdá se mi, že jsi v pořádku, opravdu je na tobě něco jinak. Sice se usmíváš, ale není to takové, jako vždycky," přidala se i Hermiona.
"Jsem v pořádku, cítím se stejně jako vždycky," namítl a v duchu si říkal, že by měl zlepšit své herecké schopnosti. Na druhou stranu ho však potěšilo, že si jeho kamarádi všimli, bylo vidět, že ho skutečně znají a zajímají se o něj.
"Víš, že se nám můžeš vždycky svěřit," řekl rudovlasý chlapec. Vážně ho zajímalo, co se s jeho nejlepším přítelem děje.
"Jak jsem řekl, jsem v pořádku, nemějte strach," pousmál se a snažil se, aby to vypadalo co nejupřímněji. Věděl, že těm dvěma může věřit, ale připadal si příliš hloupě a nechtěl je zatěžovat svými problémy. Navíc hodlal zjistit, kdo mu to udělal, a pak hezky umučit dotyčnou osobu kletbou Crucius.

Ležel na své posteli, oči měl zavřené spánkem a neklidně se převaloval. Cítil je na sobě, ty odporné dotyky, ty rty laskající jeho tělo, cítil na sobě to tělo, které si ho vzalo. Ne, tohle nebyl sen, to byla noční můra! Zprudka otevřel své oči dokořán a s hrůzou v nich vepsanou pozoroval stejně maskovanou osobu, jako včera. Než stačil vykřiknout, přitiskla mu svou dlaň k ústům a druhou rukou zajela pod vrchní část jeho pyžama. Ihned se začal bránit a snažil se shodit toho muže ze sebe. Konečně se mu podařilo trochu uvolnit, a jelikož se ho muž snažil udržet, sundal svou ruku z jeho úst, aby si mohl zmítajícího se chlapce lépe chytit. Svou chybu si uvědomil, když Harry hlasitě vykřikl a vzbudil tak ostatní chlapce, nacházející se v ložnici. Než se stačili rozkoukat, byl neznámý pryč.
"Kámo, co se děje?" zeptal se Ron svítící svou hůlkou na něj a rozespale si protírajíc oči.
"Jo, Pottere, co tu strašíš?" ozval se Dean Thomas a s hlasitým zívnutím se protáhl.
"Moc se omlouvám," pronesl tiše a stále roztřeseně Harry. "Noční můra," řekl rozpačitě. Probuzení na to jen pokrčili rameny a se zabrbláním na dobrou noc a ať už neruší, znovu ulehli na svých postelích.
Černovlasý mladík však nenásledoval jejich příkladu. Zůstal sedět na své posteli, s koleny přitaženými co nejblíže k tělu a očima dokořán. Věděl, že teď již rozhodně neusne a pro jistotu si zpod polštáře vytáhl svou kouzelnickou hůlku a pevně ji sevřel ve své dlani.

"Profesore Snape! Profesore Snape!" bušil zběsile Harry na dveře jeho kabinetu hned ráno. Bylo pouhých šest hodin, ale on už to nemohl déle snášet, musel to někomu říct. Věděl, že ho Snape uslyší, vždyť měl své komnaty hned za kabinetem.
"Co chcete, Pottere?" zavrčel hrubě Severus, když zprudka otevřel dveře. Podle rozcuchaných vlasů a županu, který na sobě měl, bylo vidět, že ho Harry vzbudil.
"J-já, já o-omluvám se, že Vás budím"- vykoktal ze sebe zadýchaně, jak celou tu dobu od své koleje až do sklepení běžel-"ale on tu byl zas!" vyhrkl zoufale, a kdyby ho učitel lektvarů nezachytil, svezl by se již bezmocně k zemi. Zavedl ho dovnitř svého kabinetu, usadil ho na jednu ze židlí a ze skleněné nádoby mu nalil trochu vody.
"To jste se nepoučil a znovu se toulal po chodbách?" pronesl arogantně Severus, nemohl uvěřit, že by byl Potter až takový hlupák.
"Ne, pane," zakroutil Harry záporně sklopenou hlavou. "Byl v chlapecké ložnici," zašeptal frustrovaně. Myslel si, že alespoň na své koleji bude v bezpečí, ale mýlil se.
"On se o to pokusil znovu, i když kolem byli jiní lidé?" zarazilo Snapea a povytáhl na to obočí.
Harry na to pouze zlehka přikývl hlavou a napil se vody, kterou mu jeho profesor nabídl.
"Ale jak by se tam mohl dostat?" nechápal Severus. "Jedině snad, že by to byl Nebelvír," napadlo ho.
"To je nesmysl, pane," vyhrkl Harry. "Tohle by žádný Nebelvír neudělal," namítl a bránil tak svou kolej.
"Možná, že Nebelvíři jsou známí svou čestností, ale berte to jako jednu z možností, Pottere, jak jinak by se ten útočník dostal do vaší ložnice?"
"Já nevím," stiskl Harry ruce v pěst, uvědomujíc si svou bezmocnost. "Jen vím, že tam nejsem v bezpečí.
"Znovu navrhuji říct to profesorovi Brumbálovi…"
"Ne!" odmítl razantně Harry.
"Ale jak jinak se chcete bránit, Pottere? Budete stále v nebezpečí a nespat nemůžete věčně!"
"To já vím, a proto jsem přišel za Vámi," přiznal tiše Harry.
"Za mnou?" pozdvihl starší muž obočí.
"Jste jediná má šance. Já vím, že mě nesnášíte a ani já Vás zrovna dvakrát nemusim, ale Vy o tom víte a já doufal, že byste mi mohl pomoct," mluvil s čirým zoufalstvím vepsaným v hlase.
"Tak proč bych to tedy dělal?" povytáhl obočí.
"Možná proto, že jste můj učitel?" zkusil Harry. Ač nerad, musel si přiznat, že teď jediný, komu může věřit je Snape. Na kamarády se obrátit nemohl, cítil by se až příliš trapně a jejich soucit nechtěl. A Brumbál? Toho nechtěl zklamat, cítil by se před ním slabý a ani jeho soucit a snaha o pochopení by mu zrovna dvakrát nepomohly. Zatímco jeho učitel lektvarů…
Snape ho nikdy nelitoval, nikdy s ním nesoucítil, nikdy se ho nesnažil pochopit. Od něj se nedočká chlácholivého slova a to teď potřeboval, někoho kdo na to bude shlížet jako nestranný pozorovatel. Potřeboval prostě někoho, kdo mu nebude mazat med kolem pusy, kdo mu vše řekne na rovinu a nebude mu říkat lži o tom, jak to bude dobré. Harry si totiž plně uvědomoval, že už to nikdy nebude dobré, že se s tím bude muset poprat a pokusit se alespoň tu beznaděj, která ho pohlcovala, potlačit.
"A jak vám mám jako pomoct, Pottere, to vás mám ve dne v noci hlídat? Pan ředitel by na to byl mnohem vhodnější a navíc, co když je v tom zapletený někdo, jako je například Voldemort?"
"Jak jsem již řekl, za Brumbálem s tím nepůjdu"-odmítl rázně a prudce zavrtěl hlavou-"a navíc, proč by to Voldemort dělal?"
"To jste doopravdy tak natvrdlý?" povzdychl si Severus. "Pán zla vás nesnáší, usiluje vám o život, a jak jinak oslabit svého soupeře, než ho ponížit a obrat ho tak o sílu a odvahu?"
"Ale proč by riskoval střet s Brumbálem? Proč by šel na místo, kde mu hrozí takové nebezpečí?"
"Nemusel to být on sám, ale možná některý z jeho poskoků."
"Například vy?" zamračil se Harry. Proč by o tom jinak Snape mluvil? Ale na druhou stranu, jeho učitel lektvarů by se nikdy takhle hloupě neprozradil, na to byl až příliš mazaný. Něco mu však říkalo, že by si na něj měl dávat přeci jen pozor.
"Nemelte nesmysly, Pottere, myslíte si, že bych se vám tak lehce prozradil? Myslíte si, že bych vám radil, abyste o tom incidentu řekl Brumbálovi, kdyby to byla pravda?"
"Možná, že začínám být paranoidní," řekl nakonec Harry. "Po tom, co se mi to stalo, už prostě nemůžu pořádně věřit nikomu. Klidně bych mohl začínat podezřívat i Rona, kdyby mi někdo naznačil, že je to on, nebo kdyby se proti němu objevil byť i sebemenší důkaz," sklopil hlavu. "Pomůžete mi tedy?" zdvihl k němu prosebný pohled. Snapea to potěšilo, Potter od něj něco potřebuje, Potterovi nic jiného nezbývalo, než že za ním musel přijít pro pomoc. Konečně ten spratek musel sklonit hlavu a přilízt za ním po kolenou. Využíval jeho utrpení k vlastnímu pobavení. Zároveň si však se zhnusením uvědomoval, že mu je ho tak nějak líto.
"Jak jsem již řekl, jak?" povytáhl obočí a nakrčil svůj orlí nos, aby dal najevo, že mu ta prosba není dvakrát vhod.
"Mohl byste no, třeba hlídkovat?" zkusil to opatrně Harry a trochu se přikrčil, když Snapeovi nebezpečně zablýsklo v očích.
"Co prosím?" zasyčel podrážděně. "To mám jako celou noc hlídat váš klidný spánek za cenu toho mého drahocenného? A kdy budu spát jako já?" rozzuřil se.
"To jsem nedomyslel," přiznal kajícně černovlasý chlapec.
"To jste sakra nedomyslel," neodpustil si rejpavou poznámku Severus.
"Tak možná…"-na moment se odmlčel, zhluboka polkl a s bojácným pohledem se zadíval na lektvaristu-"možná bych mohl zůstat ve vašich komnatách."
"Děláte si ze mě srandu, Pottere?!" zavrčel tiše tak, že to bylo horší, než kdyby se rozkřičel. Harry se ještě víc přikrčil a nadával si do blbců, že svou myšlenku vyřkl nahlas.
"Já jen, vy byste se vyspal a já bych byl v bezpečí a…" k dalšímu vysvětlování se nedostal, protože ho Snape umlčel.
"A jak si představujete, že byste vysvětlil své náhlé ubytování v mých komnatách?"
"Možná, otrava lektvarem, Váš dohled jako odborníka?" zkusil.
"To je naprosto hloupé, každý to prokoukne!"

"A jak se to vlastně stalo, Severusi?" zeptal se Brumbál s pozdvihnutým obočím, a skrz půlměsícové brýle propaloval učitele lektvarů svým pohledem.
"Pan Potter si u mě odpykával svůj školní trest a jeho neschopnost a nevnímavost způsobila silný výbuch jednoho z lektvarů a on se přiotrávil z jeho výparů. Bohužel nevím, co za přísady přidal, a abych to mohl zjistit, musí zůstat tu," pronesl to nevrle a s tím největším znechucením, jakého byl schopen, aby Brumbálovi dokázal, jak moc ho netěší, že mu Potter naruší soukromí.
"Ale madam Pomfreyová by se o něj postarala jistě lépe, nebo možná dokonce nemocnice Svatého Munga, by byla vhodnější," namítl ředitel a podezřívavě si jednoho ze svých profesorů prohlížel.
"Ale delší přesun by pro Pottera mohl mít fatální důsledky. Teď je stabilizovaný," prohlásil svůj protiargument Snape. "Jak jsem již řekl, nevím, co to Potter vytvořil za lektvar, a abych mohl vytvořit protijed, budu potřebovat čas, spousty času, abych ho mohl dát do pořádku," trval si dál na svém, i když ho to začínalo pekelně štvát.
"Dobrá tedy," povzdychl si nakonec Brumbál a poupravil si brýle na nose. "Ale každý den Harryho přijdu zkontrolovat, jen pro všechny případy," kladl si podmínku takovým tónem hlasu, který nesnesl dalšího slova námitek či odporu. Severus tedy jen přikývl a doprovodil ředitele ke dveřím.

"Takže to zabralo?" zeptal se s nadějí vepsanou v hlase Harry, když se jeho profesor vrátil do svých komnat a prudce za sebou bouchl dveřmi.
"Jo," odfrkl si podrážděně Snape. "Ale uvědomujete si Pottere, že ten útočník vůbec nemusí přijít? Že do komnaty jednoho z profesorů se neodváží?"
"Jo, na to už jsem přišel taky," připustil černovlasý chlapec se sklopenou hlavou. "A také jsem nad tím přemýšlel a něco mě napadlo."
"Ale? Vy umíte přemýšlet?" poznamenal výsměšně Severus. "Tak mě oslňte tím svým úžasným nápadem," dodal sarkasticky. Harry se zamračil. Měl chuť mu odseknout, ale v rámci svého rozhodnutí vycházet s ním alespoň po dobu svého problému pro tentokrát mlčel.
"Víte, až mi bude "líp", mohl byste mě přivést do nemocničního křídla k madam Pomfreyové, víte, jen tak pro jistotu, aby mě zkontrolovala. Testy potrvají, takže bych tam musel zůstat pro jistotu přes noc, no a tam už by ten útočník mohl přijít, nemyslíte?"
"To jsem vás rovnou mohl přiotrávit sám a rovnou vás poslat tam. Nechápu, proč musíte být tady," prskl v odpověď jeho učitel.
"Já"-začal opatrně Harry. Nechtěl to přiznávat, ale zdálo se, že teď musí-"potřebuju si odpočinout. Nemůžu vůbec spát, bojím se, že když zavřu oči, on se objeví a udělá to znovu. Kdybych byl v nemocničním křídle, bylo by to stejné. Jenže tady, tady jste Vy a já se tak nějak cítím klidnější," vyslovil tiše pravdu. "Prosím, profesore, nechte mě tu. Jen dvě noci, víc nežádám," povzdychl si se sklopenou hlavou.
"A co pak, Pottere? Hm? Co když ten pachatel skutečně přijde k vašemu lůžku, až budete v nemocničním křídle, a vy na něj nebudete stačit? Co když se mu podaří udělat vám to samé znovu?" položil mu s povytaženým obočím zásadní otázku a ignoroval to, co mu jeho nenáviděný žák právě řekl. I když si to nechtěl přiznat, potěšilo ho, že mu ten nebelvírský spratek věří. Kdyby to byla taková ta škodolibá radost, vmetl by mu to do tváře, ale ona nebyla. Byl upřímně rád, a to nechápal.
"Já myslel, že byste tam tu noc mohl být se mnou. Vím, že nechcete být okraden o svůj drahocenný spánek, ale pokud se nic nestane, pokud se neobjeví, už za Vámi ohledně téhle záležitosti nepřijdu. Vynechám Vás z toho a poperu se s tím sám. Nebudu Vás s tím nadále otravovat. Pomožte mi prosím," zadíval se mu upřímně do očí. Bylo vidět, že ho to stojí hodně námahy, v těch zelených smaragdech, kterými hleděl na svět, bylo vidět pokoření a zároveň tak neskutečnou bolest a důvěru. Severus protočil očima v sloup a nakonec přikývl. Sice by byl nejlepší nápad říct o té záležitosti Brumbálovi, ale na druhou stranu chápal i rozhodnutí, které ten kluk učinil. Nikomu by se o téhle záležitosti nechtělo mluvit, nikdo by v tu chvíli nechtěl soucit, nikdo by v tu chvíli nechtěl, aby se to někdo dozvěděl. A když už se to dozvěděl on, musel mu pomoct, i když ho nesnášel.

První noc, co byl ve Snapeových komnatách, Harry najednou začal ze spaní hrozně křičet, házet sebou, a nakonec se prudce vyšvihl do sedu se slzami v očích. Snapea jeho počínání samozřejmě vzbudilo. S nevrlým výrazem vepsaným ve tváři vstal a došel pro jeden ze svých lektvarů na spaní. Dal ho Harrymu a hodlal si jít opět lehnout na gauč, jenž mu nyní sloužil jako náhradní lůžko. V jeho posteli se totiž roztahoval ten spratek. Harry ho však chytil za lem vrchního dílu jeho pyžama a nehodlal ho pustit. Severus se k němu otočil a zpříma na něj upíral svůj pohled. Chlapec to už nevydržel a odvrátil hlavu na stranu, odmítal však uvolnit stisk své ruky a dál svíral látku pyžama svého profesora.
"Pottere," zavrčel Snape, když pochopil, o co tomu klukovi jde. Harry na to pouze zavrtěl hlavou v záporném gestu a dál se ho držel. Lektvarista to tedy vzdal a vlezl si k němu pod peřinu, zaskočilo ho, když se k němu mladý Nebelvír ihned natiskl a pevně ho objal. Cítil jeho teplo a chvějící se tělo. Normálně by Pottera odstrčil a pěkně mu vynadal za to, co si to vlastně dovoluje, ale nedokázal to. Byl vyvedený z míry z toho, že se k němu takhle ten kluk tiskne, že je tak moc blízko, a že mu je ho najednou tak líto. Nechal to tedy být, zavřel oči a pokoušel se usnout.

Další noci se Severus Snape znovu chystal ulehnout na svůj gauč, ale chlapec v jeho posteli na něj upíral svůj smaragdový pohled plný očekávání, který mu nedovoloval nechávat ho tam samotného. Harry věděl, že nechce být sám, popravdě bál se, že bude mít zase noční můru, nebo že by se ten neznámý člověk, co ho napadl, mohl vrátit, i přesto, že je v místnosti někdo další. Ale proč toužil zrovna po přítomnosti Severuse Snapea, toho bastarda, co mu tak ničil život? Cítil se s ním v bezpečí a důvěřoval mu. Nikdy by si nepomyslel, že toho bude schopný právě s ním. Navíc začínal poznávat, že jeho učitel lektvarů není vlastně tak špatný, jak si doteď myslel. Začínal se na něj dívat z jiné perspektivy a tahle změna ho celkem děsila a na druhou stranu se mu líbila. Míchalo se to v něm a jediné, co stoprocentně věděl, bylo, že už se na Severuse Snapea nebude dívat jako na nespravedlivého hajzla, kterým se mu do teď zdál být.

"Dobrý den, Madam Pomfreyová, vedu Vám Pottera," pozdravil sympaticky vyhlížející čarodějku, když vešel do větší místnosti plné nemocničních lůžek. Čarodějka si je změřila svým pátravým pohledem a přikývla. Od ředitele již slyšela, co se stalo.
"Tak pojďte, pane Pottere, odeberu vám krev a udělám nějaké testy. Pro dnešek zůstanete zde a budete ležet tady," poukázala na jedno z lůžek u pravé stěny.

Nastala noc a veškeré dění v nemocničním křídle utichlo. Harry zůstal v místnosti jako jediný pacient a napjatě ležel na posteli, snažíc se předstírat spánek. Srdce mu hlasitě bušilo a samou nervozitou se lehce třásl. Rukama pevně svíral lem peřiny a tiskl ji k sobě i přesto, že mu bylo neskutečné horko a poléval ho pot.
Ztuhl, když zaslechl tichý hlas vyslovit umlčovací kouzlo, a když postel, na které ležel, zavrzala a jeho tělo zatížilo tělo někoho dalšího. Ihned zprudka rozevřel oči dokořán a snažil se té neznámé osobě vykroutit. Tvář měla jakoby rozmazanou jako při posledním setkání, seděla mu na klíně a paže mu tiskla hluboko do matrace. Když už si začínal myslet, že se na něj Snape vykašlal a klidně ho nechal napospas tomu muži, projelo místností rudé světlo a neznámý odletěl kus od postele.

Harry se ihned vyšvihl do sedu, držel se dlaní za srdce a zrychleně dýchal.
"Jste v pořádku?" zeptal se ho Severus, když vyšel zpoza stínu místnosti, stále míříc hůlkou na toho útočníka. Když si uvědomil, že Harry nemůže mluvit, rychle k němu švihl hůlkou a kouzlo zrušil. Pak ji znovu namířil na neznámého.
"Asi jo," odvětil rozechvělým hlasem a upíral svůj pohled na muže, který ho napadl, a jenž teď ležel na zemi u protější zdi. "K-kdo je to?" zeptal se tiše. Snape zamumlal nějaké kouzlo a mlha, která halila mužovu tvář, se rozplynula. Harry zalapal po dechu a dal si ruku před ústa.

S odhalením viníka, došlo i k odhalení pravdy. Denní Věštec samozřejmě nezůstal pozadu, a tak se brzy celý kouzelnický svět dozvěděl o tom, kdo za vším byl, a co se stalo slavnému chlapci, který přežil. Harry to snášel velice špatně, byl rád, že byl viník dopaden, ale teď o tom věděl každý a on se cítil ponížený ještě víc, než toho večera. Uchýlil se do Snapeových komnat a vůbec z nich nevylézal. Připomínky a nesouhlas jeho profesora ho nezajímaly. Ignoroval ho a Severus se nakonec na žádost Brumbála musel smířit s tím, že bude i nadále chlapec v jeho péči.

"Ty mi to musíš pomoct zastavit!" objevil se znenadání v jeho sborovně. Jindy dokonalou tvář měl strhanou a v očích se mu míchaly vztek a bezmoc.
"Nevím jak," odvětil klidně a díval se na něj chladným pohledem.
"Řekni jim pravdu! Můj syn nic neudělal! Nemohl!" veškerý jeho chladný klid, kterým se vždy tak pyšnil, byl ten tam.
"Ale já ji řekl, byl jsem u toho, když Pottera znovu napadl," pokrčil rameny.
"Severusi, jsme přátelé, prosím, něco vymysli, tohle mě zničí," bouchl bezmocně pěstmi o desku jeho pracovního stolu.
"Promiň, Luciusi, ale s tímhle nemohu nic dělat."
"Je to tvůj svěřenec!"
"A?"
"Sakra, Severusi, sám tomu přeci nemůžeš věřit, musel za tím být někdo jiný!"
"Například pán zla? Co když tvého syna využil, víš přeci, jak dokáže být přesvědčivý, navíc Draco stále dokola tvrdí, že si nic nepamatuje," vyslovil svou myšlenku.
"Ale to…"
"Copak? Myslíš si, že by toho nebyl schopen?"
"Ale…"
"Neplýtvej slovy, Luciusi, sám moc dobře víš, jaký je náš pán. Teď se určitě moc dobře baví nad Potterovým osudem," ušklíbl se.

Zavřel za sebou dveře a zadíval se na spícího chlapce ve své posteli. Přistoupil k němu a zlehka ho pohladil po vlasech.
"Už je pryč?" zeptal se tiše.
"Tys nás slyšel?"
"Ne všechno, vlastně vůbec nic, jen vím, že tu byl Malfoyův otec, zaslechl jsem jeho hlas," dostal ze sebe unaveně. "Co tu chtěl?"
"Pomoc," odvětil jednoduše Severus.
"Aha."
"Nezatěžuj se tím a spi už," sklonil se k němu a zlehka ho políbil na rty.
"Jsem rád, že jsi tu se mnou, nevím, co bych bez tebe dělal."
Severus se zlehka pousmál, i když to nebylo jeho zvykem a Harry to už nemohl vidět, protože klidně oddychoval. Potom, co to všechno prasklo a Potter zůstal v jeho komnatách, se mu začalo líbit, jak je na něm ten kluk závislý. On byl jediný, kdo ovšem věděl už od samého začátku a teď také jediný, s kým Harry komunikoval. Chlapec k němu přilnul.
"Teď už si jen můj, Harry, vše vyšlo tak jak mělo. Myslel jsem, že mi to jednou bude stačit, ale bylo to silnější než já. Když jsem podruhé selhal, myslel jsem, že toho raději nechám, ale tys mi sám vběhl do náručí, a tak nešlo odolat. Využít Draca, použít na něj Imperius, bylo to tak snadné. Teď tě tu mám, důvěřuješ mi, můžu tě mít konečně pro sebe," pomyslel si se zlověstným úšklebkem na tváři, pak se naklonil nad spícího Harryho, políbil ho na čelo, a pak odešel ze své ložnice do pracovny, aby mohl opravit ty bláboly, které napsali studenti jako odpovědi do svých testů.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Aiko Yamamura ^-^ Návštevník ^-^ Aiko Yamamura ^-^ Návštevník ^-^ | Web | 5. prosince 2011 v 15:31 | Reagovat

wáááu napínavý príbeh y nečakaným koncom !! :) Moc moc sa mi lúbil :)

2 Hanako Hanako | 5. prosince 2011 v 16:33 | Reagovat

ooo :D Tak takový konec jsem nečekala :D Ale Snarry, suprrr! <3 ^^

3 Nade Nade | Web | 5. prosince 2011 v 17:52 | Reagovat

Jéééé, Severus je tááák zlý!! :-D Vlastně ani nevím jestli to byl dobrý nebo špatný konec. Úhel pohledu. Snape je spokojený a Harry, který nic netuší, taky. Takže? Hepáááč! :-D  :-D
Miluju tyhle povídky, kde je Snape zákeřný, manipulativní bastard, a dosáhne svého.
Popravdě, bez zmijozelů by byl celý HP-svět pěkně nudný.
Díky, moc se mi to líbilo. ;-)

4 Luli(na) Luli(na) | Web | 5. prosince 2011 v 17:58 | Reagovat

He... hehe... hehe...he...uhn... é... to... no... éhehe...hehe... Tak tohle bylo naprosto... naprosto... é... no.. totálně... *valí oči na monitor* Ten konec mě rozsekal, upadla jsem pod stůl, fakt... jako... tohle jsem teda nečekala... jako, čekala jsem, že v tom Snape nebude tak nevinně, jak vypadá, ale TOHLE jsem nečekala... jako.. Snape je takové hovado, muhahaha... už jsem říkala, že ho žeru? Muhahaha... ale Voldyho mám raději... jo! Voldy je nejsexy postava celého filmu... spolu s Oroxichtem... který mu pořád lohuje toho jeho hada... ale to je fuk... é... kde jsem to... jo! Vážně perfektní povídka... jako... totálně perfektní... a jako, absolutně mi nevadí, co Snape provedl, páč... když to Harry neví, tak pohoda... a je ze Snapem! Muhahaha... miluju tenhle pár (i když preferuju Harryho s Dracem... jó, Draco je totálně sexy postava z filmu... muhahaha... jo, blonďaté uke, to je moje...) Muhí, ale ta scénka v posteli, jak se k němu Harry přitulil... ňáá... z takových scének mám vždy sladko až u prdele... vážně... a pak si poslintám celou klávesnici... i když... při čtení tohohle jsem se musela krotit, páč jsem to četla ve škole... nepomohlo... pět minut jsem nenápadně utírala klávesy od slin... ještě že máme tak slepého učitele... uf, fakt... :D No ale kruci, zase píšu romány, no nic, padám... jo a ... koukej brzo napsat něco podobného... Muhahaha... vážně perfektní! Klobouk dolu... é... nebo ne... nemám klobouk... zase. Měla bych si nějaký pořídit, páč by se vážně hodil a... a zase plácám... dobře... už vážně jdu... :-D

5 ElfMaya ElfMaya | Web | 5. prosince 2011 v 20:51 | Reagovat

Slečna komentář předemnou si asi šňupla bezva matroše (nic ve zlém samozřejmě).:-D

Povídka je bezvadná Terkic opravdu se povedla(jen se nemohu zbavit doujmu, že jsem někde něco podobného četla... ale kdo to bude řešit) Šnup je bezva postava. Dá se s ní naprosto kouzlit. A ten konec. Nic lepšího by k tomu ani nesedělo. :-D

6 May Darrellová May Darrellová | Web | 5. prosince 2011 v 21:34 | Reagovat

Tak ten konec mě dostal. Jako parádní děj... ;) :D

7 Lilirose Lilirose | 6. prosince 2011 v 20:51 | Reagovat

Já si myslela že to buď bude Draco nebo Snape :D :D ale tak jako mít kouzelnou moc tak jsem schopná udělat to samý :D :D
krásná povídka :)

8 Gaara z púšte Gaara z púšte | E-mail | Web | 8. prosince 2011 v 0:40 | Reagovat

ahoj Terkic :D sorry že som došiel až tak po dlhej dobe ale nemám čas sa už venovať poviedkam aj ked nápad by bol plný perverzností ale malo by to asi 3 série fakt by som na to nemal čas :D len by som vás trápil ako Riuu nás :D máš tu ešte poviedky na želanie? kedysi som si dal že či mi napíšeš a rád by som si kukol či som sa dostal na rad :D mimochodom ak by si chcela nick na facebook som tam dosť často....Ivan Jiráyia Repkovský...kľudne sa ozvi :D pa Terkic...s pozdravom Gaara z púšte

9 Weed Weed | 17. prosince 2011 v 22:59 | Reagovat

Ahojky,mam otázečku...pokud bych chtěla zkusit sem taky psát povídky (nebojte,naruto znám :D) tak kam bych je měla popř zkusit poslat?nemusíte je zveřejňovat,jen pokud by se vám líbily,tak bychom se domluvily na posílání..děkuju moc
Mimochodem,všechny ty povídky jsou úžasný!!! :)) Závidim ten talent ;)

10 terkic terkic | Web | 19. prosince 2011 v 0:23 | Reagovat

[9]: ahoj Weed, pokud bys měla zájem zveřejňovat své povídky na mých stránkách, ráda tě tu přivítám:-) své povídky můžeš posílat na moravcova.terka@seznam.cz

11 Asuky=3 Asuky=3 | E-mail | Web | 19. prosince 2011 v 23:32 | Reagovat

Je to moc povedený ...palec nahoru xD

12 Weed Weed | 21. prosince 2011 v 23:09 | Reagovat

Ahojky,jasně,za pár dní (zítra nebo pozítří) pošlu první třeba ukázku ;) :) Mam teď teotiž takový "malý" problémy,ale neboj,vynasnažím se psát co nejlépe:D :-) Díky moc za šanci 8-O  :-)

13 Evil-doer Evil-doer | Web | 7. ledna 2012 v 10:45 | Reagovat

no WTF ... tak tohle byla povídka za všechny prachy... ten konec byl dost překvapivej.... moc hezký... jenom by mně zajímalo jestli jsi ten konec měla v úmyslu už začátku?

14 terkic terkic | Web | 8. ledna 2012 v 0:18 | Reagovat

[13]: jj takhle to bejt zakončený mělo :-)

15 Smajli Smajli | Web | 19. ledna 2012 v 15:26 | Reagovat

Tak tím koncem jsi to zabila, to jsem nečekala =D =D Skvělá povídka, už dlouho jsem nečetla nic na HP, Sev je prostě vždycky k sežrání ^^

16 Azrea Azrea | Web | 25. dubna 2012 v 22:04 | Reagovat

Poprvé jsem se domnívala správně.

17 Nika Nika | 25. září 2013 v 23:49 | Reagovat

Parádní povídka, vážně! :) Ale ten konec, mazec! O.o

18 Karin Karin | 14. ledna 2018 v 16:15 | Reagovat

Takový konec jsem nečekala povídka parádní. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama