"Ahoj, Sasuke, co mám koupit jako svatební dar?" ozvalo se z druhého konce, když zdvihl zvonící mobil. Volal mu Naruto a překvapivě nezněl nijak naštvaně, spíš se zdálo, že ho to pobavilo.
"Mně stačí, když se mnou zůstaneš jako můj milenec," odvětil Sasuke, když se vzpamatoval a opřel se o jednu z kuchyňských stěn.
"A myslíš, že nám to tvoje žena dovolí?"zasmál se Naruto. "Jak že se vlastně jmenuje?"
"TenTen a myslím, že bude hodně tolerantní, máme totiž volný vztah."
"Teď vážně, kdo to vůbec je?"zajímalo jeho milence.
"Jedna z produkčních. Je to kamarádka a jen mi pomáhala něco vybírat," povzdychl si.
"A copak?" ozvalo se zvědavě.
"Něco pro jednoho člověka, který bude mít brzy narozeniny," odvětil mu.
"A jsem tím člověkem já?" zaznělo nadšeně.
"Nech se překvapit," protočil nad tím oči v sloup.
"Když do desátého je ještě dlouho," protáhl Naruto.
"Jsou to tři dny, Naruto, to vydržíš," ušklíbl se.
"Ty seš zlej," zamrmlal uraženě.
"Jop, ten nejhorší na světě," prohlásil pyšně.
"Přijdeš dneska?" zeptal se raději Naruto.
"Pokud ti na mě nebude vadit čekat do desíti večer, máme dneska dlouhé natáčení. Kvůli tomu incidentu s Karin jsme trochu pozadu."
"Dobře, budu tě čekat, zatím se měj," řekl Naruto, a pak zavěsil.
"Pane Uchiho, pane Uchiho, je to pravda? Je ta žena na té fotografii Vaše snoubenka?"
"Pane Uchiho, pane Uchiho, kvůli ní se Vás Vaše bývala herecká partnerka pokusila zabít?"
"Jak se Vaše nová snoubenka jmenuje? Jak dlouho jste spolu?"
"Žijete spolu?"
Novináři jak z novin, tak televize se na něj sesypali hned před vchodem do studia a snažili se z té senzace, co se objevila ráno v novinách vytřískat, co nejvíc. Odmítal na ty pitomé otázky odpovídat, neměl na ně vůbec náladu, a tak se jen mlčky prodral mezi nimi a zbytek nechal na ochrance, která stála u vchodu.
"Nevěděl jsem, že máš něco zrovna s TenTen, Sasuke, ty si ale tajnůstkář," poplácal ho režisér po rameni, když vešel do studia.
"Sakra, nic s ní nemám, ty šťouralové to zas jen pro jednou překroutili a teď mi tím otravují život," odfrkl si.
"Ale proč bys s ní jinak byl v tom zlatnictví?" povytáhl nechápavě obočí.
"Sháněl jsem tam dárek pro pro mě blízkou osobu a ona mi jen pomáhala," odvětil a promnul si kořen nosu.
"Aha, takže to byl dárek pro jinou ženu," bouchl si pěstí o dlaň.
"Ne," zavrčel Sasuke podrážděně. Měl toho všeho dost a nepěkně ho z toho začínala bolet hlava. "Měl to být dárek pro mého drahého přítele a TenTen neukazovala na prstýnek, ale náramek, který byl hned vedle. A teď už mi dejte pokoj, abych se mohl jít konečně připravit a mohli bychom začít natáčet, jsme ve skluzu, ne?" prskl nakvašeně a rázoval si to do kostymérny. Režisér za ním zůstal jen zaraženě hledět.
Natáčení toho dne skončilo pozdě a Sasuke doopravdy nebyl v dobrém rozpoložení. Doufal, že až uvidí Naruta, že až ho přivine k sobě, až se bude mít kam schovat, před těmi otravnými pisálky, že mu bude hned líp. Vyšel ven, rozhlédl se kolem sebe a s oddychem, že má konečně pokoj, a nikdo se ho na nic neptá, došel ke svému autu a rozjel se od studia pryč.
"Ahoj, promiň, ale dřív to doopravdy nešlo," povzdychl si, když byl na místě a Naruto mu otevřel dveře.
"To nevadí, pojď," řekl Naruto s úsměvem a vtáhl ho dovnitř.
Když dalšího dne ráno zapnul televizi, nestačil se divit.
"Sasuke?!" křikl a z koupelny, s ručníkem omotaným kolem svých boků vyšel černovlasý mladík. V ruce držel kartáček na zuby, který měl zastrčený v puse. Druhý muž, jenž na něj volal, pouze strnule ukázal na obrazovku televize, na které byl zrovna jeho dům, a před nímž se kupili lidé. V popředí stála růžovovlasá reportérka, kterou oba dva moc dobře znali ze školy.
"Hlásí se vám Haruno Sakura z pořadu Konoha stars. Nyní stojíme před domem, do kterého včera večer vstoupil Uchiha Sasuke. Hvězda několika reklam a filmů. Bydlí zde snad jeho snoubenka, anebo snad jiná žena, která uchvátila Sasukeho srdce?" říkala ona reportérka a poukazovala na Narutův dům.
"No to si dělaj prdel!" vyhrkl naštvaně Sasuke, když vytáhl kartáček ze svých úst. Víc naštvanej na ten pitomej bulvár a dění okolo sebe snad nikdy nebyl. Vždycky mu bylo fuk, že píšou o tom, s kolika ženami byl spatřen, a že díky tomu dostal i titul místní Casanova, ale teď měl chuť vraždit, Naruta do toho opravdu zatahovat nechtěl.
"Jdu to rozehnat," prohlásil klidně Naruto, i když ani jemu se tohle nelíbilo.
"P-počkej," řekl rozhozeně Sasuke, ale Naruto se k němu ani neohlédl. '
"Zalez, nebo zejtra na titulce bude tvá polonahá fotka," dodal a vydal se ke dveřím.
"Někdo jde, někdo jde!" křičela Sakura a spousta dalších lidí nadšeně, když viděly, jak se otevírá vchod do domu.
"Může mi sakra někdo vysvětlit, co je to tu za hluk?" vystrčil hlavu ze dveří a oslepila ho salva záblesků z fotoaparátů.
"Počkat, to není Sasuke a ani žádná žena," pozastavila Sakura ostatní. Když si toho ti lidé všimli s očekáváním se na Naruta zadívali.
"Naruto?" prohlásila růžovovlasá žena překvapeně. "Ty tu bydlíš?" zeptala se inteligentně.
"Jo, a vy"-poukázal na všechny ty otravy kolem-"my tu narušujete ranní klid a pohodu," zavrčel nepříjemně. "Můžete mi sakra vysvětlit, co se to tu děje?"
"Já, dlouho jsem tě neviděla, páni, z tebe je ale fešák," začala mluvit a prohlížela si ho od hlavy k patě.
"K věci, Sakuro, o co tu jde?" zeptal se nepříjemně, její řeči od věci fakt poslouchat nechtěl.
Sakura nafoukla tváře, ale pak se toho chopila jako novinářka a šoupla mu pod nos mikrofon: "Včera večer k tobě přišel Sasuke, je to tak?"
"Nevim o čem to tu mluvíš," hrál Naruto mrtvýho brouka. "Se Sasukem jsme sice byli přátelé, ale naposledy jsem ho viděl na srazu třídy," pokrčil rameny. "Co teď dělá, není moje věc."
"Ty lžeš, Naruto, viděli jsme, jak sem včera jde," prskla nahněvaně Sakura.
"I kdyby, co je vám do toho? Tohle je můj dům, můj pozemek, a opravdu se mi nelíbí, že tu takhle brzo ráno o víkendu strašíte a budíte mi syna. Mám chuť na vás zavolat policii, takže buďto vypadněte po dobrym, nebo po zlým," blejsklo se mu v očích a bouchl za sebou dveřmi.
"Páni, tak tohle se ti fakt podařilo," uchychtl se Sasuke, který už byl oblečený a veškeré dění sledoval v televizi. Ať žije přímý přenos.
"Odejdi prosím," řekl Naruto se sklopenou hlavou. "Až se to venku uklidní, tak prosím tě jdi."
"Cože?" nechápal.
"Už takhle si venku způsobil rozruch a já nechci, aby se tady ti novináři i nadále potulovali. Kaito je malý a přílišná pozornost by mu mohla ublížit, a to já nedopustím. Počkáme pár dní, než se to uklidní…"
"Naruto, to snad nemyslíš vážně?..."
"Sasuke, prosím," zdvihl k němu oči. Bylo vidět, že mu to také není po chuti, ale musel to udělat.
"Dobře," povzdychl si Sasuke. "Snad to nebude trvat dlouho."
Novináři se asi po týdnu uklidnili. Naruto se celou tu dobu neozýval a vůbec nebral Sasukeho telefony a ani neodpovídal na smsky. Říkal si, že je to v tuhle chvíli asi lepší, muselo ho to zaskočit, ale jakmile se vše dalo zpátky do původního stavu, Naruto se i nadále neozýval. Když se chtěl za ním další den-už nevydržel prostě jen tak čekat-objevil ve své schránce dopis.
"Ahoj Sasuke,
vím, začínat slovy ahoj zrovna v této situaci je trochu zvláštní, ale nevěděl jsem co napsat a slova jako milý, drahý apod. mi přišly až příliš banální. Celý týden jsem přemýšlel a myslím, že bude lepší, když se teď nějaký čas neuvidíme. Vím, už znovu se k tobě otáčím zády, utíkám pryč, ale je toho na mě trochu moc a potřebuji se se vším srovnat. Stejně jako tenkrát se mi ani teď neodchází snadno. Než jsem se vrátil, vůbec jsem si nepomyslel, že bychom někdy opět mohli být spolu, ale ty jsi mi dal novou šanci a pak další a další. Doufám, že až se znovu setkáme, až se náš osud znovu proplete, že tu pro mne ještě budeš. Vím, jsem sobecký, a také vím, že to není tvá povinnost, ale prosím, počkej na mě, dej mi ještě jednu šanci. Miluji tě a nechci tě ztratit
navždy tvůj
Naruto."
"Ten idiot," povzdychl si Sasuke, zmačkal ten kus papíru a rychle vyrazil pryč od svého domu.
"Tak kde je?" vyhrkl netrpělivě Sasuke, když delší dobu držel domovní zvonek a konečně se ve dveřích objevil hnědovlasý mladík.
"Kdo?" povytáhl zmateně obočí. Uchiha ho zaskočil, a tak mu to tak rychle nemyslelo.
"Naruto, kdo jinej?" protočil oči v sloup.
"On není s tebou?" doopravdy nechápal, o co jde.
"Kdyby byl, tak bych se tě asi neptal," zavrčel.
"Hele klid, jo, já fakt nevim, o čem to tu mluvíš."
"Naruto zmizel, zase. Ráno mi od něj přišel dopis, a když jsem jel k němu, dům byl k pronajmutí a už se kolem točili zájemci."
"Tak to doopravdy nevím," pokrčil rameny.
"Kibo, vím, že si o něm věděl tenkrát a určitě víš všechno i teď. Řekni mi, kde je," začínal ztrácet trpělivost.
"Promiň, Sasuke, ale doopravdy nevím, kde by mohl být, nevěděl jsem ani, že opět odjel. Prostě se mi nezmínil."
Uběhly dva roky. V místním parku naproti sobě stáli dva muži. Jeden byl vyšší s delšími černými vlasy a jeho temné oči propalovaly menšího, blonďatého, který měl oči jako studánky. Bylo jejich osudem se znovu setkat, jejich cesty se znovu zkřížily.





kriste pane, toto bol koniec!!!..... ach bože.... zase musel odísť... ale dobre dobre, nesťažujem sa... nič tragické sa nestalo
.... ani ma nenapadlo, že to skončí takto... ale skvelé pravdaže
.... len by som možno očakávala iný koniec... ale o tom to je, všetkých prekvapiť!
... skvelé :)