close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Já jsem já

9. října 2011 v 0:57 | terkic |  Jednorázovky-Naruto
Nakonec se to tu přeci jen objevilo, fakt jsem před nějakými třemi dny nevěřila, že to někdy dopíšu, fakt jsem si myslela, že to skončí zapomenuté jako spousta mých chvilkových zkratových nápadů, ale ono se to nakonec probojovalo až dokonce:D No nic, název jako vždy od věci a povídka no, nápad se mi líbil, zpracování už trochu horší, ale tak nějak jsem přece jen napsala, co jsem chtěla, a proto je to tu. Jinak mám rozepsaný ještě další část Našeho pouta, ono vy už stejně asi nevíte o co go, a i když to mám tak nějak promyšlený, nějak se k tomu ne a ne dokopat, ale to možná dalším časem přijde:D

Já jsem já

Miloval jsem na něm všechno. Jeho aroganci, nezájem o nic, kromě mě, tu jeho nespoutanost a volnost. Dalo se říct, že Sasuke Uchiha, byl muž rozmazlený penězi a bohatstvím své rodiny bez svého vlastního přičinění. A já si to užíval. Tahal mě všude sebou, užíval si se mnou ten nespoutaný život, který miloval stejně jako já. Hádali jsme se, pošťuchovali se a milovali se, kde se jen dalo. Vždycky jsem se k němu zezadu tiskl, když jsme jeli na jeho motorce a užíval si jeho blízkost. On byl pro mě bůh. Měl jsem neskutečné štěstí, že jsem ho měl a on mi říkával, jak mu je se mnou skvěle. On na city prostě nebyl, měl je, ale neprojevoval je, a mě to tak vyhovovalo. Líbila se mi jeho žárlivost vždycky, když se na mě podíval někdo jiný, a přitom jsem to byl já, kdo si ho musel víc hlídat, kdo ho musel stále překvapovat, ze strachu, abych mu nezevšedněl. Byl jsem to já, kdo se na něj upínal, kdo k němu přilnul.

"Děje se něco? Vypadáš, jako kdybys mě chtěl spořádat," zasmál jsem se a šťouchl mu prstem do odhalené hrudi.
"Taky, že chci," ušklíbl se a vrhl se na mě.
"Počkej, počkej," snažil jsem se ho zastavit zadýchaně, když mě líbal na krku a určitě tam zase vyráběl jeden ze svých cucfleků. Řeknu vám, že jsem pořád vypadal jako dalmatin. Nikdy si tuhle značku neodpustil a já jich měl po celym těle snad stovky. "Vždyť už jsme to dělali dvakrát," pronesl jsem ztěžka.
"No a? Stále to nebylo dost," pokrčil nezaujatě rameny. "Tamto byl jen předkrm a hlavní chod, kde mám zákusek?"
"Ty seš nenasytnej," povzdychl jsem si. "Zejtra nebudu moct chodit, nemluvě o tom, že si ani nesednu," zabručel jsem.
"A vážně chceš teď přestat?" zeptal se, a přitom mi jakoby nic přejel dlaní po rozkroku. Sykl jsem slastí a musel jsem se zamyslet. Můj vzdor zeslábl a on si toho všiml. Aby ho odstranil úplně, promnul mi ho s větší vervou. "Ty seš nehoráznej bastard," vzdychl jsem, stáhl ho na sebe a razantně ho políbil. Tím dostal souhlas, že mě může šukat, jak je mu jen libo. Měl na mě nehoráznej vliv a on to věděl. Rád toho využíval a já ho rád nechal. Proč mu přeci jen nedopřát trochu té zábavy a vlastně ji tak neposkytnout i sobě?
"Roztáhni nohy," zašeptal mi do ucha a pošimral mě v něm jazykem. Milerád jsem mu vyhověl, udělal jsem, jak mi řekl a on se mi mezi ně nasáčkoval. Začal se mě dotýkat všude možně, líbali jsme se, a já mu mezitím masíroval penis, abych ho znovu navnadil, i když on to zrovna dvakrát nepotřeboval. Na chvíli se ode mě nakonec odtrhl, uchopil mou ruku, která stále svírala jeho ptáka, a donutil mě si ho navést k mému otvoru. Pomohl jsem mu ho do sebe zasunout a zasténal neskutečnou slastí. Byl jsem dostatečně roztažený už z předchozích souloží, takže to šlo hladce a bezbolestně. Začal do mě přirážet a já nezadržitelně sténal.

"Ahoj," plácl mě po zadku a já na něj nebezpečně zavrčel. Včera jsme to fakt přehnali a já měl teď zadek kvůli němu v jednom ohni.
"Nazdar," odvětil jsem nakonec nedůtklivě a s bolestným zaskučením jsem si sedl na barovou stoličku vedle něj. A on se jen pobaveně culil. Měl jsem fakt chuť ho něčím přetáhnout, ale pár panáky si mě udobřil. Navíc lákavá představa nočního života s ním mě donutila se na něj zase pověsit, jako jsem to dělával vždycky. Nebránil se a bavil se nad znechucenými poznámkami nějakých chlapů v baru, kterým se to nelíbilo. Vždycky je ještě dorazil poznámkou: "Ani nevíte, o co přicházíte. Tenhle kluk je v posteli pěkný číslo a rozhodně dokáže uspokojit víc, než kdejaká ženská. On ví jak na to," vždycky se přitom tak nějak jakoby zasnil, a pak si přivlastnil moji pusu a začal ji vymetat svým jazykem. To už na ty chlápky bylo moc, nechali peníze na baru a odešli.
"Zase mi odháníte zákazníky," povzdychl si s kroucením hlavy culíkatý barman.
"To víš Shikamaru, nemůžem si pomoct, láska je láska," zamyslel jsem se nahlas. Shikamaru byl můj kámoš už od střední. Byl děsně chytrej, dokonce mu to leckdy pálilo víc jak kdejakému senseiovi, ale on se rozhodl založit si bar a obsluhovat tam.
"Jak problematické," protočil oči v sloup.
"Říkal jsi něco, lásko," objala ho kolem krku jeho přítelkyně Temari a políbila ho na tvář. Byl to zvláštní pár, ona byla taková ta usměvavá, pohodová holka, jež překypuje energií a on kluk bez výrazu, jenž vypadal, že si brzo někde ustele, takovej ten trochu nudnej patron. A přesto jim to neskutečně klapalo, doplňovali se navzájem.
"Jen, že je láska problematická," odvětil jí klidně a věnoval se přitom dál utírání jedné z mnoha sklenic.
"Ale neříkej, včera sis nestěžoval," mluvila k Shikamarovi a přitom na nás mrkla. Oba jsme se uchechtli a Shikamaru si povzdychl: "No neříkal jsem to?" Sasuke se pouze ušklíbl a já se začal naplno smát. Byla to prostě taková ta vtipná dvojka, co vždycky zvedne náladu.

Bylo to divné. Sasuke mi místo obvyklého zavolání, poslal jen smsku a navíc po mně chtěl, abych se společensky oblíkl. Napadlo mě, že se opil, anebo si něčeho šlehl, ale proč ne, třeba se mnou chce zase pobuřovat lidi v nějakém nóbl podniku a chovat se nepřípustně. V mé skříni se bohužel nenašlo nic jako sako či vůbec nějaké společenské kalhoty, a tak jsem na sebe natáhl lepší džíny a bílou košili, kterou jsem měl snad naposledy na maturiťáku. Hold to bude muset stačit.

"Auto?" podivil jsem se, když místo obvyklé černé Yamahy, přijelo černé BMW. Navíc Sasuke měl na sobě černé sako, pod ním bílou košili a snad i na míru šité černé kalhoty a společenské boty. Prozatím jsem to neřešil, ale když jsme vešli do té luxusní restaurace, připadal jsem si vedle něj doopravdy jak póvl a vlastně, já tam celkově vůbec nezapadal.
"Sasuke, nemyslim si, že tohle je pro nás dva zrovna dvakrát vhodné místo," naklonil jsem se k němu. On však vypadal, že mě moc neposlouchá, neodpověděl mi totiž, a když k nám přišel číšník, nahlásil mu rezervaci. Posadili jsme se a mlčky se dívali do jídelního lístku. Z těch cen mi přecházely oči kolem. Vůbec jsem nechápal, co se to děje.
"Nechápu to," prohlásil jsem nakonec. To ticho bylo divný. Jindy jsme se smáli, i když Sasuke takovým tím arogantním smíchem, bavili se o motorkách, filmech, nebo mi šeptal do ucha nějaký ty prasečinky, ale teď bylo ticho a to mě deptalo. "O co ti jde?"
"Potřebuju si s tebou promluvit o dost důležité věci," odvětil vážným hlasem a stejně tak se na mě i zadíval.
"Abych pravdu řekl, děsíš mě," řekl jsem opatrně. Začínal jsem si říkat, že raději vlastně důvod nechci znát.
"Děkuji," poděkoval číšníkovi, který nám právě přinesl vodu a víno, nalil nám z obojího každému do dvou sklenek, a pak odešel.
"Já, děsí to tak trochu i mě," přiznal. Položil jsem menu a zadíval se přímo na něj. "Víš, že můj otec vlastní jednu z největších firem v Japonsku," pokračoval. Přikývl jsem. "No a teď měl infarkt," povzdychl si.
"Je to s ním vážné?" zděsil jsem se.
"Ne, už je mimo nebezpečí, ale…" odmlčel se.
"Ale co?" nutil jsem ho pokračovat. Vážně jsem se začínal bát, co mi řekne.
"Musí zůstat v klidu a firma tak potřebuje nového ředitele."
"Neříkej mi, že…"
"Ano, Naruto, tím ředitelem se stanu já."
"Ale to…Co Itachi?" byl jsem zaskočený. Itachi byl Sasukeho starší bratr a tudíž to měla být jeho povinnost.
"Ten bude řídit pobočky v zahraničí, na mě zbývá tuzemský trh."
"Takže, to teď na mě budeš mít míň času, nebo, co sleduješ touhle večeří?" zeptal jsem se a zatnul pěsti v klíně. Začal mě polévat pot a trochu jsem se třásl napětím a nejistotou.
"Nevím, Naruto. Potřebuju to s tebou nejdříve probrat. Nechtěl jsem udělat rozhodnutí sám. Jde o to, že teď už nemůžu vést život, jaký jsem vedl do teď."
"Takže to se teď musím skrývat? Být s tebou tajně?"
"Ne, to ne, Naruto. Má rodina o tobě ví, to přeci víš sám, jen…"
"Jen co?"
"Jako se budu muset změnit já, budeš se muset změnit i ty."
"To jako potlačit sebe sama a chovat se jako uhlazený hošík?" vykřikl jsem trochu víc nahlas.
"Pšt, uklidni se," zamračil se. Přitáhl jsem na nás trochu víc pozornosti a já si uvědomil, proč Sasuke vybral tohle místo, neměl jsem dělat scény. Moc dobrý tah. "Já si tohle nevybral," pokračoval.
"Možná ne, ale strašně lehce se tomu podřizuješ," namítl jsem.
"Naruto, narodil jsem se do vážené rodiny a to znamená mít určité povinnosti. Nemůžu dopustit, aby otec měl další infarkt a mohl tak umřít!" řekl rozhněvaně.
"Dobře, to chápu, ale proč se nutně musim změnit já?" nechápal jsem.
"Protože jsi tak trochu obhroublejší a můj partner mě musí reprezentovat," ta jeho slova mě celkem ranila. Na jednu stranu jsem ho chápal, ale potlačit sebe sama, být někým jiným jen, aby se o tom nikde nepsalo v novinách. Nikdy se nestaral o to, co o něm píšou, Fugaku Uchiha, jeho otec, byl úspěšný i přesto, že jeho syn je takový jaký je, a teď ten syn chce, abych se mu podřídil jen proto, že se bojí o reputaci?
"Promiň, ale já ze sebe neumim udělat jinýho člověka," omluvil jsem se upřímně a doufal, že to pochopí. Že to, co teď říkal, myslel jen jako návrh, že se přizpůsobíme sobě navzájem.
"Pak asi bude lepší, když si dáme pauzu a ty si to necháš projít hlavou," vyšlo z jeho úst a vyrazilo mi to dech. Opravdu to myslel vážně?
"Si blbec," prohlásil jsem nevěřícně. "Zdá se, že jsem tě neznal, tak jak jsem si myslel," zašeptal jsem smutně.
"Takže, tohle je konec?" položil mi s pozdviženým obočím otázku, kterou jsem nikdy nechtěl slyšet a teď tu byla,.
"Zdá se," připustil jsem s bolestí v hlase. "Promiň, ale už musím jít," vyhrkl jsem, rychle jsem vstal a vyběhl pryč. Málem jsem srazil číšníka, který šel právě k našemu stolu pro objednávku jídla. Zamumlal jsem omluv a byl pryč. Ještě jsem matně slyšel, jak Sasuke zavolal mé jméno, ale já ho ignoroval.

Doma jsem práskl dveřmi, skočil do postele a objal polštář. Kolíbal jsem se s ním dopředu a dozadu a snažil se zadržet slzy. Proč bych brečel? Vždyť se nic nestalo. Namlouval jsem si to dlouho, ale stejně jsem věděl, že je to špatně. Vždyť to sakramentsky bolelo a srdce se mi tříštilo snad na úplně miniaturní kousíčky a ty ještě na menší. Měl jsem sakra depku.

Další den jsem skončil u Shikamara v baru a lil tam do sebe jednu skleničku za druhou. Byl jsem podrážděný a na každou Shikamarovi, nebo Temarinu otázku ohledně Sasukeho, jsem zavrčel. Když jsem měl v sobě už nějakýho toho osmýho panáka, moje nálada, álá táhněte všichni k čertu, se změnila na depresivní a já začal pofňukávat v Temarině objetí.
"J-já t-to nechápu," můj hlas byl napůl opilecký a napůl vzlykavý. "V-vždyť všechno bylo tak fajn," popotahoval jsem a cítil se hrozně zraněně a o to víc ubožeji. Vždycky jsem si hrál na drsnýho týpka a teď tu vzlykám jak nějaká baba, do výstřihu svý kamarádky. Kdybych byl hetero, nebo bi, určitě bych si to užíval, ale takhle mě to mělo jen ukonejšit a cítit se v bezpečí.
"Naruto, to bude dobrý. Určitě si to oba urovnáte v hlavě a najdete si k sobě cestu," hladila mě po vlasech a já si přál, aby měla pravdu.

Utekl rok a nějakej ten měsíc a nic se neurovnalo. O Sasukem jsem nevěděl od tý poslední večeře nic. Odmítal jsem číst noviny, či se dívat na zprávy ze strachu, že bych ho tam mohl vidět a já bych mohl znovu propadnout zoufalství. Pracoval jsem na jedné z benzínek. Na té, co jsem pracoval původně, jsem se seznámil se Sasukem , a proto jsem tam nechtěl zůstávat. Měl jsem zrovna na starosti myčku, když přijel luxusní sporťák. Vystoupil z něj muž s dlouhými hnědými vlasy, asi tak kolem třiadvaceti, což byl věk, který odpovídal tomu mému a přistoupil ke mně.
"Dobrý den," pozdravil mě.
"Dobrý," přikývl jsem. "Tak, co to bude?"
"Umýt a navoskovat, prosím," pousmál se.
"Ok," řekl jsem na souhlas. "Tak s tím zajeďte dovnitř," pokynul jsem mu a on tak učinil.

Když bylo hotovo a on měl zaplaceno, zastavil s tím fárem u mě a stáhl okýnko. Vykoukl ven a natáhl ke mně ruku s vizitkou.
"Kdybys měl někdy čas, tak určitě zavolej," mrkl na mě.
"Balíte mě tu snad?" pozdvihl jsem obočí. Dřív bych mu na tu nabídku hned kývl, ale pořád to bolelo a já si nebyl absolutně jistej, jestli tohle chci. Přeci jen, se Sasukem jsme spolu byli dlouho a ten rozchod se na mě dost podepsal.
"A co když ano?" pousmál se.
"Pak tedy nemám čas. To víte, jsem tu novej a moc volnýho času si teď dopřávat nemůžu," pokrčil jsem rameny.
"Tak to tu v tom případě budu muset koupit, abys měl volných chvilek, kolik bys chtěl," nevzdával to. Překvapeně jsem zamrkal, myslel to vážně, nebo si ze mě jen utahuje?
"Děláte si ze mě srandu?" zamračil jsem se.
"Ne," odvětil s andílkovským úsměvem. "Pokud mě teď odmítneš, kvůli nedostatku času, tak to udělám," zamyslel se.
"O co Vám jde?"
"O jednu schůzku," pokrčil rameny. "Co můžeš ztratit? Když se ti to nebude líbit, už se nemusíme vidět a pokud ano, tak tím líp, ne?"
"Já jen nechápu, proč se tak moc snažíte."
"Díval ses někdy na sebe do zrcadla? Navíc, jsi správně tvrdohlavý, a to já mám rád," zazubil se. "Tak? Dáš mi košem, nebo se nade mnou smiluješ?" zeptal se s nadějí.
"Dobře, vezmu si od Vás tu vizitku a rozmyslím si to," slíbil jsem nakonec a vzal si od něj tu malou kartičku. "Hyuuga Neji," přečetl jsem si jeho jméno. "To už jsem někde slyšel, vy jste přece…" nedořekl jsem, protože už by mě stejně neslyšel. Vytůroval totiž motor a rozjel se pryč. Asi nechtěl slyšet další námitky a já si nebyl tak jistej, že jsem udělal správně, když jsem mu dal alespoň malou naději. Páč Hyuuga Neji, byl majitelem pár poboček ze sítě Hyuuga corporations a jedním z hlavních dědiců svého strýce, jako jediný mužský potomek jejich rodu.

"Jste tu zas," řekl jsem překvapeně, když přijel znovu po čtyřech dnech.
"Potřeboval jsem natankovat a ty jsi mi nezavolal, tak jsem si řekl, že se stavím tady."
"Já, omlouvám se, že jsem nezavolal, ale…" nemohl jsem najít vhodná slova, jak se mu omluvit.
"Vyděsilo tě, kdo jsem?" zeptal se vědoucně.
"Jo," přikývl jsem. "Víte, už jsem jednou chodil s někým jako Vy a skončilo to, kvůli našemu rozdílnému pohledu na chování ve společnosti."
"Nutil tě změnit se?"
"Pálí Vám to," uchechtl jsem se.
"Proč myslíš, že budu stejný jako on? Neznáš mě a už mě odmítáš? To od tebe není hezké," povzdychl si naoko smutně. Musel jsem se nad tím jeho výrazem pousmát. Opravdu nevypadal špatně, jak na pohled, tak i podle chování. Byl to sympaťák, to se musí nechat.
"Dobře, tak pokud máte čas, za dvacet minut tu končím," rozhodl jsem se nakonec dát mu šanci.
"Jen si zavolám a čas mít budu," usmál se.

"Zrušil jsi schůzku s klientem jen kvůli mně?" vykulil jsem nevěřícně oči. Navrhl mi tykání a já to s radostí přijal, protože mi bylo blbý pořád mu vykat.
"Není tak důležitý," pokrčil rameny a napil se vína. "Navíc, pokud jsme pro něj tak důležití, jak se tváří, tak mu přesunutí schůzky vadit nebude."
"Ale mohl jsi jednoduše říct, že nemáš čas a dohodli bychom se na jindy," řekl jsem spěšně.
"Ale já tě chtěl vidět," pokrčil rameny a uchopil mě za ruce.
"Děkuju," sklopil jsem hlavu a doufal, že se nečervenám. Vypadal bych totiž trapně. Choval se ke mně opravdu hezky a já si začínal myslet, že bych se konečně díky němu mohl přes Sasukeho přenést. I přes naše sociální rozdíly jsem věděl, že jemu mé výpadky ve slušném chování vadit nebudou.

Tři měsíce uběhly od našeho setkání a byli jsme oficiálně spolu. Zatím jsme spolu nespali. Po Sasukem jsem sice měl pár známostí na jednu noc, ale s Nejim ve mně bylo něco špatně. Ani nevim, jestli jsem měl strach z toho, že by mě mohl opustit, anebo že se to s ním vyvíjí tak vážně, ale nějakej ten strach tam prostě byl. Ale to teď pro mě důležité nebylo. Poprvé jsme se spolu měli objevit na veřejném večírku, teda Neji mě na jeden takovej ukecal, a dokonce mi na něj pořídil i vhodné oblečení. Absolutně po mě nechtěl, abych se navlíkal do nějakýho smokasu, ani on si žádnej nebral, ale společenský oblečení se zas na druhou stranu vyžadovalo, a tak mě oblíkl do bílé košile, černé vestičky bez zapínání a dostal jsem i černé společenské kalhoty a lakýrky. Přes krk jsem dostal tmavě modrou kravatu, která přecházela až do černé barvy a bylo hotovo. Byl jsem nervózní, ale rozhodně jsem nehodlal vzít nohy na ramena, i když jsem měl opravdu velkou chuť to udělat. Ale už jsem to Nejimu slíbil, a tak jsem tam s ním jít musel.

Opět jsem se cítil nesvůj, ale rozhodně to nebylo tak hrozné, jak v tý restauraci. Byl jsem zaháknutý do Nejiho rámě a on mě prováděl mezi lidma. Když se s některými pozdravil, tak mě představil, chvíli si povídali a šlo se dál. Abych pravdu řekl, moc mě to nebavilo a hlavně jsem ani nevěděl, o čem se bavěj. Ekonomika a všechno, co se jí týkalo, šlo mimo mě.
"Jsi v pořádku?" otočil se na mě Neji asi po sedmém člověkovi
"Víš, moc mě to tu nebaví," přiznal jsem s povzdychem.
"Neboj, za chvíli to tu bude zábavnější, teď je to jen o tom, aby si hosté mezi sebou popovídali o obchodě, a pak se bude pít a tančit," povzbudil mě.
"A není tady něco k pití už teď?" zeptal jsem se nadějně. Věnoval mi úsměv.
"Jistěže, žádný problém," přikývl. "Co bys chtěl?"
"To je tak nějak jedno, hlavně něco," mrkl jsem na něj.

Jen co Neji odešel, zaslechl jsem za sebou hlas, který jsem doufal, že už neuslyším: "Naruto," vyslovil někdo mé jméno překvapeně a já ztuhl. Otočil jsem se a zůstal zaraženě hledět na Sasukeho Uchihu.
"Proč já," pomyslel jsem si zdrceně. A pak mě upoutal pohled na krásnou, dlouhovlasou blondýnu, zaháknutou za jeho pravou ruku.
"Nepředstavíš nás, Sasuke?" zeptala se a prohlížela si mě zvědavým pohledem, chtěl jsem pryč.
"Oh, jistě," vzpamatoval se Sasuke a přestal na mě tak zírat, stejně jako já na něj. "Tohle je Uzumaki Naruto a tohle je…"
"Yamanako Ino, jeho snoubenka," představila se spěšně a natáhla ke mně ruku. Prkenně jsem jí ji stiskl a vyloudil na své tváři lehký úsměv.
"Těší mě," dostal jsem ze sebe a snažil se, aby to vyznělo co nejvěrohodněji. To zjištění mě zasáhlo jako čistý blesk.
"Oh, Sasuke, omluv mě na chvilku, tamhle vidím Hinatu, potřebuju s ní něco probrat," líbla Sasukeho na tvář a odběhla za tmavovlasou dívkou, jež byla Nejiho sestřenicí.
"Dlouho jsme se neviděli," řekl mi nakonec. Já jen přikývl. "Chtěl jsem se ti nějak ozvat, ale nevěděl jsem, jestli můžu."
"Je dobře, že ses neozval, akorát by to víc bolelo," pokrčil jsem rameny a díval se někam do strany, aniž bych věděl na co. Bylo mezi námi něco tíživého a nepříjemného, nechtěl jsem si s ním povídat, ale něco mě nutilo tu zůstat a bavit se s ním.
"Je zvláštní tě zase vidět."
"Jo," povzdychl jsem si. Konverzace vázla a já vůbec nevěděl, o čem mluvit. Dřív toho bylo tolik, a teď jsme neměli nic.
"Víš, chyběl jsi mi," pokračoval a já se na něj podíval. Chtělo se mi říct: "Opravdu?" takovým tím nadějným hlasem, ale to bych se ponížil.
"Jo, to ty mě taky. A co ta tvá snoubenka?" odvrátil jsem raději konverzaci jinam.
"Je fajn."
"Fajn?" podivil jsem se, že řekl jen tohle. "Určitě musí být bohatá a distingo…, distingu….," zamotal se mi jazyk.
"Myslel jsi distingovaná?"
"To je fuk, prostě nóbl."
"Mohl jsi to být ty," poznamenal.
"Ne nemohl. Já jsem totiž já a měnit to nechci. Navíc je tu člověk, který mě má rád takového jaký jsem, a který mě nechce měnit."
"To bych ho rád poznal…"
"Ah, Naruto, tady jsi," přišel Neji právě včas. "Sasuke Uchiha? Vy se znáte?" podivil se, když si všiml, s kým se to vlastně bavím.
"Trochu," odvětil jsem mu, převzal sklenku se skotskou a rychle z ní upil. Svůj vztah se Sasukem jsem teď rozebírat nechtěl a už vůbec ne s Nejim a před samotným Uchihou, no Sasuke na to měl asi trochu jiný názor, páč klidně řekl: "Chodili jsme spolu," a upil ze své sklenky se šampaňským. Vrhl jsem po něm nevěřícným pohledem a skotskou do sebe kopl naráz.
"Aha," přikývl jen s pochopením Neji a já byl rád, že on to dál nerozebíral.

Bylo to tak strašně divný, stát tam zrovna s těmihle dvěma a poslouchat je, jak se klidně baví o práci. Omluvil jsem se jim a rychle se od nich vzdálil. Odchytil jsem si prvního číšníka, co šel kolem a sebral mu celý tác s pitím, který nesl. Pár lidí se na mě nevěřícně zadívalo, ale mě to bylo fuk. Lil jsem do sebe jednu skleničku za druhou, a když bylo prázdno, začal jsem se ohlížet po dalších. Mé jednání nemohlo dopadnout jinak, než že jsem úplně pod obraz spadl k zemi a začal se nehorázně smát. Lidé kolem mě si začali šuškat a pohrdavě na mě shlíželi, a já tam jen tak seděl a přiopile se hihňal.
"Naruto," ozývalo se jakoby z dálky. Zamžoural jsem na tu černovlasou skvrnu a znovu se zahihňal.
"Sasuke," vyškytl jsem jeho jméno a namáhavě se dotkl dlaní jeho tváře. "P-Pořád jsi šukézní," přivřel jsem oči a pokusil se dostat na kolena. Když se mi to podařilo, zlehka jsem se k němu naklonil. Ani nevím, jestli jsem na něj chtěl jen líp vidět, nebo ho políbit, ale to v tu chvíli nebylo podstatné, alespoň pro mě ne.
"Jsi opilý, pojď, pomůžu ti vstát," povzdychl si, uchopil mě za ramena a pomalu mi pomohl na nohy. Jakmile však viděl, že stát fakt nedokážu, a že se znovu kácím k zemi, uchopil mě do náruče a za upřených pohledů mě nesl k hlavnímu vchodu, pryč z budovy.
"Myslím, že tohle je moje práce, Sasuke," objevil se u nás Neji.
"Neji," zamumlal jsem s úsměvem a natáhl k němu ruce. Když jsem však skončil v jeho náručí, veškeré to veselí spojené s opojením z alkoholu, tak nějak vyprchalo a já se cítil prázdný. Všechno kolem mě se začalo motat, a tak jsem zavřel oči a pomalu usínal.

"Au, moje hlava," sykl jsem, když jsem se vzbudil. Na hodinách blikal čas 3:26 ráno, což znamenalo, že z toho večírku jsme museli přijít hodně brzy. Aby ne, když jsem se stihl během nějaké hodiny zlít. A v tu chvíli mě bodlo svědomí, určitě jsem Nejimu musel způsobit neskutečné společenské faux pa. Rozhlídl jsem se kolem a zjistil tak, že se nacházím u něj v ložnici, v jeho posteli a pouze v trenýrkách. I když jsem měl hlavu jako střep, nemohl jsem si jen tak dál vylehávat. Trápilo mě špatné svědomí, a tak jsem se odšoural do předsíně, a pak dál do obýváku. Našel jsem ho sedět na gauči, v ruce měl rozečtenou knihu a upíjel ze sklenice s brandy, nebo jiným alkoholem.
"Jsi vzhůru?" konstatoval s podivem, když mě zaregistroval. Posadil jsem se vedle něho, opřel si hlavu o jeho rameno a zavřel oči, abych aspoň trochu přemohl to bolavé bodání vystřelující mi do mozku.
"Promiň za to, co se tam stalo, netuším, co to do mě vjelo," omluvil jsem se kajícně.
"Sice jsem nečekal takový extrém, ale nevadí, chápu tě," řekl nevzrušeně a jemně mě pohladil ve vlasech.
"Nevadí?" podivil jsem se a zdvihl hlavu. "Ztrapnil jsem tě před vlivnýma a známýma lidma, a tobě to nevadí?" pozdvihl jsem obočí.
"Naruto, neříkám, že to, že ses tam opil je správné, ale stalo se a už to nezměním, navíc ses mi omluvil, a to mi stačí. Díky tomu vím, že si uvědomuješ, že ses zachoval špatně. Mám tě rád, a jestli k tobě takovéto kiksy prostě patří, tak to beru."
"Uvědomuješ si vůbec, co říkáš? Neji, uvědomuješ si vůbec, že by tě tohle mohlo stát obchody a já nevím co všechno?"
"Naruto, pokud ti lidé se mnou přestanou spolupracovat jen na základě nějakých těch společenských škobrtnutí, tak potom jsou to jen obyčejní blbci. Pokud by neoddělovali práci od normálního života, pak by to byli jen obyčejní snobové, s kterými bych ani nechtěl mít nic společného."
"Neji, to říkáš teď, ale zkus si představit, že by se tak stalo, ztratil bys prestiž a spousty peněz!" vyhrkl jsem.
"Ne, nestalo, Naruto. Já věřím ve své podnikatelské schopnosti a věřím také v sílu své firmy," pousmál se na mě.

Ten večer jsem pochopil všechno, a k tomu patřilo i to, že jsem byl naprostý blbec. I když mě měl Neji rád a záleželo mu na mně, já jsem patřil jinam, k někomu jinému. Proto, když se ráno probudil, našel na posteli vedle sebe místo mého nahého já, pouze složený papír s omluvným vzkazem na rozloučenou, který vše vysvětloval.
"Drahý Neji,
jsem velice rád, že jsi vstoupil do mého života. Otevřel jsi mi oči a dal mi novou naději. Díky tobě jsem pochopil, jak moc důležité je věřit v sebe sama. I když ta noc, kterou jsme spolu včera prožili, byla jedna z nejhezčích, kterou jsem kdy zažil, mé srdce je někde jinde. Kdybych zůstal, využíval bych pouze tvé náklonnosti k utěšování svých ran, a to by nebylo fér ani vůči tobě a ani mně. Pokusím své štěstí k záchraně toho, co jsem před rokem a půl ztratil.
S úctou a přátelstvím
Naruto."

"Naruto?" zazněl překvapený hlas z druhého konce telefonního sluchátka. Byl jsem v telefonní budce a nervózně přešlapoval z nohy na nohu. Mohl jsem zavolat, až dorazím domů, ale už jsem to nemohl vydržet.
"Měl bys tak za hodinku čas?" zeptal jsem se rovnou a skousl si ret.
"Mám teď jednání, ale za dvě hoďky bych se mohl uvolnit na menší oběd. Vyhovovalo by ti to?"
"Určitě, tak o půl jedné v té malé restauraci, kam jsme tak rádi chodili?" navrhl jsem a v duchu děkoval bohu, že nade mnou stojí.
"Dobře, budu tam," souhlasil a zavěsil. Zajásal jsem a vydal se rychle domů. Přeci jen jsem bydlel skoro na druhé straně města a musel si ještě hodit sprchu a rozhodně se převléct.

Sasuke dorazil s desetiminutovým zpožděním. Oproti mé osobě, která byla oblečená do černé kožené bundy, bílého trika a rozdrbaných džínsů, byl on oblečený formálně, do černého obleku, bílé košile a na krku se mu tkvěla červená kravata s černými proužky. Trochu na místě, kde jsme se sešli, vyčníval, ale za to mu to seklo.

"Tak? Co jsi potřeboval?" zeptal se, když jsme dostali naše jídelní lístky. Bylo to trochu deja vu, akorát s trochu jinými detaily, a proto mě to trochu děsilo. Co když z tohohle mýho pokusu vyjdu opět zraněný? Co když na to bude mít opět jiný pohled?
"Víš, po tom včerejším fijasku na párty a mém následném rozhovoru s Nejim jsem si něco uvědomil," spustil jsem tedy s napětím kolujícím mi krví. Mluvilo se mi těžce, ale pokračoval jsem dál. "Došlo mi, že ten náš rozchod byl hrozná chyba, unáhlil jsem se a nepromyslel jsem si to. Včera jsem se cítil špatně a provinile a Neji mluvil o tom, jak věří ve své podnikatelské schopnosti a sílu své firmy, a proto ho to mé společenské uklouznutí nemůže rozhodit, ani kdyby se to opakovalo. V tu chvíli mi došlo, že jsem tě měl alespoň trochu chápat ve stránce ohledně mé změny a hlavně toho, proč jsi to vlastně po mně chtěl. Ty jsi nikdy předtím firmu nevedl tak jako Neji, nevěřil jsi, že bys to mohl zvládnout a už vůbec jsi neznal její chod. Proto jsi chtěl mít alespoň dobrou reputaci mimo dění obchodu, nechtěl způsobovat skandály a ztrapnit tak svou rodinu, přitěžovat i nadále otci," vyslovil jsem nahlas své myšlenky a čekal, co na to on.
"To je sice hezké, Naruto, ale kam tím míříš?" pozdvihl tázavě obočí.
"K tomu, že tě stále miluju," řekl jsem se sklopeným pohledem.
"Naruto," povzdychl si. "Mám snoubenku, nový život…"
"Chápu," posmutněl jsem a mé naděje se rozpadly. Zabojoval jsem, ale prohrál, a opět pocítil tu krvácivou ránu ve svém srdci, jež se po těch dlouhých měsících znovu otevřela. "Promiň, že jsem tě obtěžoval a ukradl si trochu tvého času, asi toho máš ještě hodně na práci. Sbohem," zadrmolil jsem a vyběhl z podniku ven. Jak jsem říkal, bylo to úplně jako deja vu.

Několik dalších dní jsem trávil převážně doma. V práci jsem si vzal dovolenou a jídlo si objednával přes telefon do domu. Kdybych byl už tenkrát chytřejší, tak bych tu teď určitě neseděl na parapetu okna, nejedl čínské nudle z krabičky, neutápěl se v sebelítosti a nenadával si do blbců. Telefony jsem nebral a vždycky jsem jen poslouchal záznamník, který mluvil a mluvil, jak mě nikdo nemohl zastihnout, a ztichl až ve chvíli, kdy byl plný a já líný ho vymazat.

Z mé rutiny nic nedělání a zoufání, mě vytrhl až zvuk zvonku, nesoucí se bytem. Přemýšlel jsem, že budu dělat, že nejsem doma, ale když mi zvědavost nedala a já se kukátkem podíval, kdo stojí za dveřmi, bezmyšlenkovité jsem otevřel. Stál tam Sasuke a ležérně se opíral o stěnu vedle mých vchodových dveří.
"Co-co tu děláš?" vykulil jsem oči a díval se na něj, jako kdyby to byl mimozemšťan a spadl z Marsu. Místo aby odpověděl, přitáhl si mě bez řečí k sobě a políbil mě. Zaskočilo mě to, ale přesto jsem ho prudce odstrčil. "Co to do tebe sakra vjelo?" vyjekl jsem další otázku. Tentokrát mě místo odpovědi posunul stranou a nasáčkoval se mi do bytu. V klidu si odložil to své dokonalé, značkové sako a usadil se na opěradlo jednoho z mých křesel.
"Ty," odvětil jednoduše.
"Já?" nechápal jsem.
"Jo ty. To ty jsi za mnou přišel s tím, že byla chyba se rozejít, to tys mi dal na celou věc nový pohled a já o tom nemohl přestat přemýšlet. To ty jsi zavinil, že se ve mně vzbudila naděje na to být znovu spolu. To ty jsi mě donutil dát snoubence košem, a tím ztratit význačného klienta v podobě jejího otce. To ty jsi mě donutil nedávat v poslední době pozor. Za všechno můžeš ty, a to, že teď nejsme spolu. To ty mi přinášíš problémy, ať už jsem s tebou či bez tebe a já se z toho můžu zbláznit. Můj život nikdy nebyl v tak velkém chaosu, jako po našem rozchodu a znovu po našem shledání. Už tenkrát jsem měl věřit tomu, že my dva k sobě patříme, ať se stane cokoliv. Vzali jsme to za špatný provaz, a proto ti chci navrhnout, abychom našli nový a pomocí něho se vydali po správné cestě."
"Sasuke," zašeptal jsem jeho jméno a pevně ho objal kolem krku. Bylo to opravdu dlouho, co jsem tohle udělal, co jsem mu byl tak blízko. Tu párty nepočítám, protože to jsem byl namol a moc si to neužil. Být s ním, cítit jeho teplo a vůni bylo to nejlepší, co jsem kdy zažil. Dobře, tak to druhý nejlepší, protože sex s ním byl víc nezapomenutelnej.
"Asi bychom měli jít domů," zašeptal mi do ucha.
"Kam domů?" překvapeně jsem zamrkal, odtáhl se od něj a zadíval se mu do očí.
"K nám, budeš bydlet u mě," pokrčil rameny.
"Ale my se nebavili o tom, že bych se k tobě přestěhoval," namítl jsem.
"Tak se o tom bavíme teď, sbal si ty nejnutnější věci a jedeme."
"To teď za mě jako budeš rozhodovat?" přivřel jsem oči.
"Ne, jen vím, že to stejně chceš, tak to nechci zbytečně prodlužovat," pokračoval klidně dál.
"Arogantní, pitomej, Uchiho," odfrkl jsem si.
"Díky za kompliment, ale teď už šup, v šest mám další jednání," plácl mě jednou rukou po zadku, zatímco druhou si držel i s hodinkami u očí.
"Ty…"
"No tak, na další komplimenty bude čas potom, teď hejbni tim svým krásným zadkem a sbal se," mrkl na mě s klidem. Místo toho, abych ho poslechl, jsem po něm skočil a srazil ho tak víc do křesla. "Naruto," teď to byl on, kdo přivřel víčka a zlehka se zamračil. Než stihl dál protestovat, nebo mě nějak popohánět, chytil jsem ho za kravatu a přitáhl k sobě. Spojil jsem naše rty a vášnivě ho políbil. Chuť jeho úst pro mě byla tak známá a zároveň nová současně, bylo to, jako kdyby to byl někdo jiný, koho jsem líbal. A vlastně to byla pravda. Z toho floutka, kterého jsem líbal kdysi, byl teď businessman, a tudíž to byl svým způsobem nový člověk. A to jestli s ním bude sex teď taky jiný, jsem měl zjistit už o malou chvilku, kdy jsme si to rozdali v mém obýváku na mém tmavě modrém kusu nábytku.

Jo a mimochodem, nakonec jsem se k němu doopravdy nastěhoval.


PS: jo uvědomuju si, že ten konec mohl vypadat jinak, ale už je skoro jedna ráno a spánek mě neúprosně dohání, to víte po dni lenošení musím být přeci unavená:D
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lilirose Lilirose | 9. října 2011 v 1:47 | Reagovat

Tak to bylo tak romantický hlavně ten Narutův proslov i to co pak mu Sasuke říkal ... a tak vášnivý .. fakt super ! :)

2 eSmy affík:) eSmy affík:) | Web | 9. října 2011 v 11:01 | Reagovat

aaa... dobréééé:D:D:.... happyend... tým si ma potešila:D:D... skvelý príbeh:D:D... páčilo sa mi to:D:D

3 Asuky=3 Asuky=3 | E-mail | Web | 9. října 2011 v 11:31 | Reagovat

Skvělé perfektní :-) úžasný aaaaaalalalal tratra já jsem šťastná že jsi přidala daší bezva povídky;-)

4 Nade Nade | Web | 9. října 2011 v 15:53 | Reagovat

Chudák Neji... Ale takové už bývají hry lásky. Moc pěkné **mohlas je víc podusit :-D  :-D **
Díky. Vždycky se u tebe potěším. ;-)

5 Eclair Eclair | Web | 9. října 2011 v 16:39 | Reagovat

tak to bylo vážně super ;-) úplně všechno jak děj, tak i ty jejich proslovy a hlavně byl to happyend což já nejradši :D vážně super ;-)

6 Mia-san Mia-san | 9. října 2011 v 17:39 | Reagovat

Super povídka... mňamózní :-)

7 Amaya Amaya | Web | 11. října 2011 v 19:43 | Reagovat

Kawaiii ♥♥♥
Chybělo mi tvoje psaní :) aaah dokonalá jednorázovka, tolik myšlenek, citů, utrpení, lásky a já nevím čeho všeho možnýho umíš dát jenom ty :)
chci další! :D :-*

8 Aki-chan Aki-chan | E-mail | Web | 12. října 2011 v 21:49 | Reagovat

Desne dobré! No...vravím si teda škoda toho konca *perverzné myšlienky* ale úplne ťa chápem.... :-) Fakt dobrá prácička :-D

9 May Darrellová May Darrellová | Web | 14. října 2011 v 20:47 | Reagovat

Tak tohle bylo dokonalé! Hrozně se mi to líbilo... ^^

10 EarnestineGarrett EarnestineGarrett | E-mail | Web | 4. listopadu 2011 v 0:46 | Reagovat

People in all countries get the <a href="http://goodfinance-blog.com/topics/business-loans">business loans</a> from various banks, because that is easy and fast.

11 Kayleigh McCamyo Kayleigh McCamyo | Web | 19. listopadu 2011 v 20:31 | Reagovat

Super, hepáč!
V poslední době je docela kumšt najít někoho, kdo píše i hepáče. Hezky tematicky zpracované, úplně Uchihu jako businessmana vidím.
Parádní povídka, asi jdu na další (Jó, to je tak, když se Keigh takhle v sobotu večer nuuuudíííííííí)

12 Chrona Chrona | Web | 26. listopadu 2011 v 22:05 | Reagovat

Velmi... velmi příjemná povídka. ^^

13 Ivanitko Ivanitko | 15. listopadu 2012 v 19:30 | Reagovat

Chtěla bych pogratulovat autorce ke všem jednorázovkám, protože jsem byla uchvácena dějem ( teda pokud tam nějaký byl :-), psychologickým popisem postav, opravdu tolik jednorázovek jsem za 3 dny nepřečetla už dlouho. Sasuke je taková mrcha, ale Naruto jej většinou dokáže změnit.A doufám, že terkic bude pořád psát,abych se měla na co těšit.

14 Domča Domča | Web | 2. prosince 2012 v 19:10 | Reagovat

Úplne parádne! :-) neskutočne sa mi to páčilo :D

15 kulisek kulisek | E-mail | Web | 17. srpna 2013 v 21:43 | Reagovat

uaaaa! paradni, naprosto paradni :-D
celou dobu tady nadavam Narutovi, ze Sasuke to tak u ty vecere nemyslel. pak nadavam Sasukemu, jak ho mohl nechat odejit. pak Narutovi a zase Sasukemu a tak porad napreskacku :D ale chudak Neji... :/ jenze proste, tady ti dva k sobe jednoduse patrili :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama