16.Část: Další návštěva
"Výborně," prohlásil se zavrněním, když se protáhl. "Víš, konečně můžu být šťastný…My můžeme být," dodal nejistě. Vůbec netušil, jestli je na něj Sasuke stále naštvaný, jestli mu už doopravdy odpustil. Zdálo se, že mu to měl raději říct už dřív, a ne se tím tajit až do poslední chvíle.
"V to doufám," odvětil mu na to jen černovlasý, posadil se k němu na postel a pohladil ho po zlatavých vlasech. "V to doufám," povzdychl si ještě jednou, sklonil se k jeho čelu, políbil ho na něj, a pak ten samý dotyk svých rtů zopakoval na jeho rtech.
"Sasuke," zavzdychal Naruto, když pocítil jeho nahou kůži, přitisknutou na tu svou. "Miluji tě," zašeptal bezmyšlenkovitě. Nikdy to neřekl nahlas a teď, jen tak, z čista jasna mu to vyklouzne.
"Děkuju," řekl mu Sasuke v odpověď a blonďák věděl, že tohle mu pro teď jako odpověď musí stačit. Sasuke mu již, i když to bylo dávno, řekl, že ho miluje, a teď mu to dokazoval všemožnými způsoby a hlavně, hlavně mu dokázal odpustit. Oba udělali spousty chyb, oba věděli, že to, co mezi nimi bylo, překonalo již spousty překážek. Cenil si toho, že je konečně se Sasukem. Že ho ten Uchiha stále miluje, stejně jako on jeho.
Domem se rozlehl zvuk zvonku. Naruto zrovna seděl v obýváku na gauči, popíjel kávu a četl si noviny. Kai byl už ve školce, kam ho Sasuke odvezl, když jel do studia a on měl volno. Zadíval se na hodinky a překvapeně zamrkal. Tak brzo být zpátky nemohli. Zdvihl se tedy a rozešel se ke dveřím.
"Hidane," vyslovil jeho jméno nevěřícně, když spatřil u vchodu do svého domu vysokého šedovlasého muže.
"Ahoj, Naruto, mohu dál?" pozdravil ho a čekal na jeho odpověď. Naruto pouze přikývl, o kousek ustoupil, a když za nimi zavřel dveře, mlčky na něj hleděl.
"Tak? Budeme tu jen stát? Nebo mě pozveš i dál do svého domu a něco mi nabídneš?" povytáhl Hidan obočí. Myslel si, že ho správnému pohostinství a etiketě naučil dost, no asi se spletl.
"Jo, jo, samozřejmě," dostal ze sebe blonďák stále zmateně. "Dáš si čaj, kávu, či něco jiného?"
"Kávu, tu, kterou umíš udělat jen ty," zlehka se pousmál. "Můžu si zatím někam sednout?"
"Projdi těmihle dveřmi a dostaneš se do obýváku," pohodil hlavou k tmavě hnědým dubovým dveřím.
"Dobře," přikývl a odešel pryč z kuchyně.
"Co mi asi chce?" zeptal se tiše sám sebe Naruto. "Že by mě chtěl zase obvinit z toho, že jsem mu vzal peníze? Ne, to nemůže být ono, jinak by se ke mně nechoval tak mile," uvažoval dál při přípravě kávy pro svého hosta.
"Hm, stále lahodná, jako vždy," povzdychl si blaženě Hidan, když se napil z menšího porcelánového hrnku.
"Řekneš mi už konečně, proč jsi přišel?" vyhrkl netrpělivě Naruto. Byl napnutý jako struna, opravdu ho to zajímalo.
"To nemůžu přijít na obyčejnou návštěvu?" povytáhl obočí tázaný.
"Po tom posledním setkání?" ušklíbl se Naruto. Hidan mu jeho ironický úšklebek opětoval pobaveným a pohodlněji se opřel do opěradla, křesla, na které se před nějakou tou chvílí usadil.
"Fajn, v tom máš pravdu. Ale přišel jsem v míru," odvětil mu a znovu se trochu napil.
"Tak? V čem teda spočívá tvoje návštěva?" protočil oči v sloup. Hidan ho opravdu štval tím, jak nechtěl jít rovnou k věci.
"Copak? To tolik chceš, abych vypadl? To tolik nechceš být v mé přítomnosti?" zeptal se pobaveně.
"Ne, jen nesnáším, když mě někdo napíná. Nejsem zrovna trpělivý, a ty to moc dobře víš. Tak k věci, nebo doopravdy můžeš jít," odfrkl si.
"Jen klid, jen klid," zamračil se nad blonďákovou odpovědí. Tohle jednání se mu nelíbilo.
"Tak?" probodl ho svýma modrýma očima.
"Dobře, dobře. Přišel jsem ti jen říct, že už vím, kdo mě okrádal o ty peníze. A taky no…"-zadrhl se-"se ti omluvit," dostal ze sebe přiškrceně.
"Vážně?" naklonil se trochu víc dopředu Naruto. "Ale tak to je dobrá zpráva," usmál se.
"Jo, to jo," přikývl Hidan.
"A?"
"A co?"
"Kdo to byl?" zajímalo ho.
"Ten bastard Kakuzu. Myslel, že na to nepřijdu, a že to v klidu hodí na tebe. Však víš, že to on byl ten, kdo tě po většinu času měl sledovat, a jemu se to tak náramně hodilo," odfrkl si znechuceně při zmínce o svém bývalém zaměstnanci.
"Kakuzu? Ale ten se ke mně nikdy nechoval nijak zle," zalapal překvapeně po vzduchu Naruto.
"Ne všichni jsou takoví, jací se zdají," podotkl Hidan.
"Tak to mě opravdu překvapilo."
"Nejsi sám," ujistil ho šedovlásek. Naruto věděl, jak Hidan tomu muži důvěřoval, že byli již dlouho přátelé. Nemohl prostě uvěřit tomu, že by ho ten chlap mohl zradit.
"Naruto?" ozval se Sasukeho hlas z haly. "Ah, tady jsi, už jsem si říkal, jestli si zase neusnul…" zarazil se, když se dostal do obývacího pokoje a spatřil pro něj cizího muže. "Kdo je to?" zeptal se a prohlížel si onoho šedovláska.
"Ah, ty seš ta slavná hvězda, Sasuke, že?" chopil se iniciativy Hidan, než se toho stihl ujmout Naruto, vstal a natáhl k Sasukemu ruku.
"Ano, a ty si?" zeptal se, i když věděl, a taktéž k němu ze zdvořilosti natáhl ruku.
"Já jsem Hidan, Narutův…"
"Jo, já vím," odvětil Sasuke se zamračením, a když mu opětoval stisk, rychle ruku zase odtáhl. Hidana naštvaný výraz té hvězdičky pobavil. Prohlédl si ho od hlavy až k patě a musel uznat, že Naruto nemá špatnej vkus.
"No nic, Naruto, tak já už asi půjdu," otočil se po chvilce zpět k blonďákovi. "Své jsem již řekl. Doufám, že se ještě někdy uvidíme," mrkl na něj. "Těšilo mě, Sasuke," stočil svůj pohled ještě k Uchihovi a odebral se do haly. Naruto se Sasukem ho následovali, a když se i oni s ním rozloučili, zabouchli se za Hidanem dveře.
"Co tu chtěl?" zeptal se Sasuke, když zůstali sami.
"Přišel mi říct o tom, že už zjistil, kdo ho to okrádal a omluvil se mi, že mě podezříval."
"Aha," odvětil jen černovlasý.
"Neboj, nechce mě zpátky, teda, i kdyby jo, tak bych se k němu stejně nevrátil," pousmál se Naruto a Sasuke překvapeně zamrkal.
"O čem to tu mluvíš," dostal ze sebe zaraženě a blonďákův úsměv se ještě víc rozšířil.
"Moc dobře vím, co tě napadlo, nejsi zas tak nečitelnej, jak si myslíš," uchechtl se.
"Když myslíš," pokrčil rameny Sasuke a vydal se do kuchyně.
"To je od Sasukeho moc hezké, že nás vzal na své natáčení, že?" přidřepl si, aby mohl obejmout svého syna.
"Hái," vyjíkl rozradostněně Kai.
Nacházeli se zrovna v natáčecím studiu. Naruto se Sasukem vyzvedli Kaie ze školky o něco dřív a vydali se rovnou na Uchihovo pracoviště. Černovlasý muž momentálně stál na place, v ruce držel svůj text a o něčem se ještě bavil s režisérem.
"Fajn, vážení, tak můžeme začít," dal pokyn rejža a usadil se do své stoličky. Natáčení začalo a všechno, kromě herců utichlo. Blonďák dál objímal Kaie a se zatajeným dechem pozoroval Sasukeho, jak se bezchybně pohybuje po place a předvádí svůj herecký talent. Nyní mu připadal ještě dokonalejší a stále se divil, jak si mohl zasloužit být po jeho boku. Když dotočili scénu, kde se Sasuke stane svědkem vraždy, měla se natáčet scéna, kdy ho lidé, pro které se stal nepohodlným, budou pronásledovat. Přemístili se proto na jiné stanoviště, mezi jiné kulisy a rekvizity. Jakmile klapka klapla a kamera se znovu rozjela, začal se odehrávat zběsilý útěk o záchranu života. Když se však Sasuke měl dostat po vysouvacím žebříku nahoru na střechu jednoho z domů, jeden ze šroubů se uvolnil, žebřík se zakymácel a černovlasý neudržel rovnováhu. Spadl na zem a nehýbal se.
"Sasuke!" vykřikl Naruto vyděšeně, když pochopil, že tohle rozhodně nebylo ve scénáři. Rozeběhl se k němu, stejně jako zbytek štábu a sledoval, jak jeden ze zaměstnanců vytahuje telefon a volá záchranku.





AAAAAAAAAAA! čekám na kapitolu jak na boží smilování, a ty to takhle sekneš? tohle se dělá? tyyyy!
honem další, a ať se z toho Sasu vylíže, ne že z něho uděláš invalidu 