Ps: vůbec nevim, jak jsem mohla spísnout tuhle část a vůbec ji dát sem, je taková no jak z nepovedený telenovely, no prostě jako hodně velká část týhle povídky:D
15.Část: Návštěva u Hidana
"Ano, chci, samotného tě tam jít nenechám," zakroutil zamítavě hlavou.
"Ale…"
"Žádné námitky, Naruto. Sice jsem s Kaiem moc času nestrávil, ale přirostl mi k srdci, navíc, pokud by ti ten Hidan ublížil, neodpustil bych si to. Takže, ať se ti to líbí, nebo ne, jdu s tebou," prohlásil pevně a vytáhl si z kapsy mobilní telefon. Chvíli s ním operoval, a pak si ho přitiskl k uchu. "Suigetsu, jo, to jsem já Sasuke, vyřiď rejžovi, že se dnes již na natáčení nedostavím"-na chvíli se odmlčel a po chvilce protočil oči v sloup-"Já nevim, řekni mu, co chceš…Co já vim, třeba že mi není dobře…Ježiš Suigetsu, copak seš tak blbej?...Ne opravdu ti nemůžu říct, skutečnej důvod, prostě je to osobní….Hold dneska žádný natáčení nebude, a to je moje poslední slovo, čau," zavrčel poslední slovo do telefonu, a poté ho úplně vypnul.
"Sasuke, tohle nejde, měl bys tam jít," povzdychl si smutně Naruto. Přidělává Sasukemu jen problémy.
"Už jsem řekl, že půjdu s tebou, a tak tomu taky bude," stál si za svým černovlásek. "Tak, kam to bude?" zeptal se.
"Promiň, ale dovnitř už budu muset sám," řekl Naruto, když viděl, jak se Sasuke chystá vystoupit z auta. Nyní stáli před luxusním domem s obrovskou honosnou zahradou, která obklopovala příjezdovou cestu domu. Pozemek byl obehnán zdobeným kovovým plotem a nyní je dělil od vstupu.
"Nemůžeš tam jít sám."
"Ale musím. Pokud tam teď s tebou přijdu, Hidana to naštve a mohl by Kaiovi ublížit, a to nehodlám doopravdy riskovat," zamítl to blonďák, a tón hlasu, kterým to pronesl, rozhodně nesnesl odporu.
"A jak se tam chceš vůbec dostat?"
"Normálně, zazvoním," odvětil jednoduše. "Navíc, už bys měl asi jet, je tu kamera"-poukázal na kameru zavěšenou na vršku plotu a na níž blikalo červené světlo, svědčící o tom, že je spuštěná-"a Hidan už musí vědět, že jsem tu a nepřijel jsem sám."
"Pořád se mi to nezdá jako dobrý nápad," nakrčil Sasuke pochybovačně obočí.
"Ale musím to udělat," pousmál se smutně, zlehka pohladil černovlasého muže po tváři a vystoupil. Když viděl, že se Sasuke nechce hnout z místa, zakroutil hlavou v záporném gestu a naznačil mu, aby odjel. I když nerad, černovlasý nakonec poslechl. Naruto mezitím váhavě přistoupil k zídce, ve které bylo zabudováno komunikační zařízení, a ještě váhavěji stiskl tlačítko, které sloužilo místo zvonku. Brána se pomalu začínala rozevírat, a jakmile vstoupil, opět se zavřela.
"Ale, ale, kdopak se nám to tu objevil," ušklíbl se vysoký šedovlasý muž a pokynul svým gorilám, aby opustili místnost.
"Kde je můj syn?" ignoroval jeho poznámku Naruto a snažil se zůstat v klidu. Měl z Hidana strach, ale nemohl ho dát najevo, tím by měl ten zatracenej bastard v rukávu další eso.
"Hraje si nahoře," mávl nad ním rukou.
"Vrať mi ho a já zapomenu, že si ho unesl a neudám tě."
"Ty, že neudáš mě?!" najednou prudce vstal z gauče, na kterém doposud seděl, v očích zlobu a hněv. "To já bych mohl udat tebe," řekl naštvaně a hrubě přirazil Naruta ke zdi. Silnějším stiskem ho nyní držel pod krkem a blonďák se snažil marně oddělit dlaněmi ty Hidanovy od svého krku.
"Nechápu, o čem to tu mluvíš," zasípal Naruto lehce přiškrceným hlasem. Nemohl říct, že by se úplně dusil, natolik Hidanův stisk silný nebyl, ale zase také nemohl říct, že by se mu dýchalo dvakrát dobře.
Hidan se k němu naklonil a zašeptal mu do ucha: "O mých penězích, miláčku. O těch, co jsi mi ukradl, a pak s nimi zdrhnul."
"Cože?" nechápal Naruto. Vůbec netušil, o čem to jeho bývalý milenec mluví. Hidan ho v tu chvíli pustil. Blonďák se sesunul po stěně dolů a držel se za pohmožděný krk.
"Nedělej ze sebe neviňátko, Naruto," prohlásil Hidan s klidným tónem hlasu, přešel ke stolku s lihovinami a nalil si z jedné lahve. Pak se se sklenkou v ruce otočil zpět k Narutovi a zhluboka se napil.
"Stále nevím, o čem to tu mluvíš," vyslovil již zoufale.
"Fajn, tak já ti osvětlím paměť," povzdychl si Hidan. "Od té doby, co jsem tě poznal, začaly z mého účtu mizet peníze v nemalých sumách. A nebyly to jen ty za dárky pro tebe či tvého syna, ani za tvoje vzdělání. Ty částky se pohybovaly okolo statisíců až milionů," odfrkl si. "To proto jsem tě nechával sledovat, to proto jsem ti již nemohl věřit ani nos mezi očima. Zpočátku jsem tomu nechtěl věřit, vždyť jak by mohl někdo tak nevinný okrádat někoho, jako jsem já, ale pak jsi chodil čím dál častěji do banky a na tvém kontu přibývaly další a další peníze. A pak jsi zdrhnul a z mého konta se stihlo ztratit dalších několik milionů, není to zvláštní?" kladl řečnickou otázku. Naruto na něj stále vyjeveně hleděl, tak to bylo důvodem Hidanových nálad.
"Já s tím ale nemám nic společného," stál si za svým, protože skutečně neměl. Teď jen o tom přesvědčit Hidana a mít od něho už pokoj.
"Ne? A co ty peníze, na tvém kontu?" ušklíbl se.
"Pokud sis nevšiml, tak závratné částky to nebyly," poukázal Naruto na jeden malý detail. "Chtěl jsem jen chránit sebe a Kaie, kdyby ses mě náhodou rozhodl opustit. Byl jsem s tebou dlouho a za celou dobu nepracoval, kdybys mě jednoho dne vyhodil na ulici, neměl bych se jak o Kaie postarat. Mé předchozí úspory nebyly tak vysoké, abych nás pak zvládnul živit delší dobu. A tak jsem si schovával nějaké to "kapesné", které jsi mi dával a ukládal si ho na účet."
Hidan vypadal chvíli zaraženě a uvažoval nad tím, co mu Naruto řekl, ale pak se znovu zamračil a s chladným tónem hlasu pronesl: "Mohl jsi mít jiný účet, nějaký, kam sis uschoval zbytek mých peněz."
"Jashin, Hidane, jak bych byl asi schopnej před tebou utajit další účet, když jsem to nedokázal ani s tím jedním obyčejným," pokračoval Naruto v obhajobě sebe samého. "Já na tyhle věci nikdy nebyl, sice rozumím pohybům na účtech, ale sám jsem byl rád, že jsem si zvládl nějaký založit a vůbec porozumět úrokům. Vždyť mě znáš, jsem trochu jednodušší a na tohle fakt nemám hlavu, i když je to zdá se snadné."
"Tak mi řekni, proč si tedy utíkal," chtěl vědět Hidan. Naruto se na chvíli odmlčel, než šel s pravdou ven.
"Protože jsi mě začal omezovat, protože ses ke mně začal chovat tak hrozně chladně. Neměl jsem možnost kamkoliv jít, aniž by mě někdo sledoval a navíc si mě i uhodil. Já tě měl rád, ale nemohl jsem dál žít ve zlaté kleci a nechat si diktovat život. Navíc, když jsi vztáhl ruku na mě, mohls to kdykoliv udělat i Kaiovi, a to jsem nemohl dopustit."
"Měl rád?"
"Ano, tolik jsi mi toho dal a já ti dokonce svého života zůstanu vděčný, ale nemohl jsem dál zůstávat."
"Vždycky jsem věděl, že jsi se mnou jen pro peníze, ale už jsem ti nestačil, a tak teď děláš děvku Uchihovi, té filmové hvězdičce," uchechtl se zhnuseně a opovržlivě.
"Ne, takhle jsem to nemyslel, Hidane…A navíc, jak víš o Sasukem?"
"Co má on, a já ne? Je lepší v posteli, Naruto?" Téma peníze ho již nezajímalo, tedy ne tolik jako Narutův a Sasukeho vztah. Měl na Naruta vztek a již se ztrácel v důvodech. Vyřídí si to s ním ve všech ohledech.
"O co ti jde, Hidane? Začínám se v tom všem ztrácet. Nejdřív mě obviníš, že jsem tě okradl, a teď mě zase zpovídáš z mého vztahu…"
"Ó takže vztahu," zasmál se. "Takhle tomu říkáš? Už jsem tě přestal bavit, a tak ses rozhodl, že si utečeš a najdeš si novýho šamstra? A rovnou filmovou hvězdu, nedržíš se zrovna při zemi," říkal hlasem, z něhož sarkasmus jen kapal.
"Ty o mě a o Sasukem nevíš vůbec nic," odvětil vztekle Naruto. Začínal se dostávat do varu, celá tahle situace ho vytáčela. Měl toho pokrk, chtěl to mít už za sebou.
"Tak mi o tom pověz, Naruto."
"Nemusím ti nic povídat, Hidane, nic ti do toho není. Ale jedno ti řeknu, v mém srdci byl vždycky jediný člověk, a to byl a stále je Sasuke," odvětil a pomalu se konečně postavil na nohy.
"Byl? Takže jsi ho dřív znal, no to mě podrž," zaironizoval si. "Řekni mi, představoval sis ho na mém místě, když jsem tě šukal? Sténal jsi pod jeho dotyky, místo pod mými?"
"Jsi pitomec, Hidane. Ne, nepředstavoval jsem si ho při tom, ale potom, když jsi skončil a usnul, hnusil jsem se sám sobě. Díval jsem se v koupelně do zrcadla a říkal si, že to není správné. Mysli si o mě, co chceš, ale já nejsem jen ubohá děvka, která vleze do postele každýmu. Měl jsem tě rád a pokoušel se k tobě najít i hlubší city, ale nebyl jsem toho schopnej. Sasuke není dokonalej a v minulosti mi ublížil, ale staly se věci, který ovlivnily nás oba a my se s nima teď snažíme vypořádat."
"Jsi jen proradná krysa, Naruto, všechno co mi tady říkáš, je jen obyčejná lež," odfrkl si Hidan.
"Nemám důvod ti lhát. Možná jsem k tobě nikdy nebyl upřímný ohledně toho, co k tobě doopravdy cítím, ale na druhou stranu jsem ti nikdy nelhal. Sám sis to přeci vždycky ověřil, ne? Takže mi konečně věř, vrať mi syna a nech mě být. Zapomeneme na to, co se stalo a povedeme dál svý životy svou vlastní cestou," pokusil se to uzavřít.
"A co když nechci, hm? Co když ti uvěřím, že ty prachy jsi skutečně nevzal, ale rozhodnu se nevzdat se tě? Co když tě tu zavřu a donutím tě, abys zůstal?" povytáhl obočí.
"Takovej psychopat nejsi. Navíc, Sasuke ví, kde jsem a myslím, že by neváhal zavolat policajty," zamračil se Naruto. "Jestli ti na mně alespoň trochu kdy záleželo, necháš mě a Kaie odejít. Stejně si v brzké době najdeš někoho jiného. Nikdy ti nešlo o to, kým jsem, tak teď nedělej, že ti na mě Jashin ví, jak záleželo. Oba to víme, tak mi nic nezkoušej nalhávat. Chtěl sis mě jen vycvičit jako poslušnou hračku."
"A co ty peníze? Myslíš, že tě nechám jen tak odejít, dokud se to nevyřeší?"
"Ty víš, že jsem je neukradl. A pokud ne, tak mi věř. Vždycky ti budu vděčný, Hidane. Dal jsi mě a mému synovi šanci, i když možná ze zištných důvodů, ale takovým lidem, jako ty bych skutečně nevrazil kudlu do zad," sklopil hlavu s povzdechem.
"Tvůj syn je ve svém starém pokoji," řekl nakonec Hidan po chvíli ticha. Možná, že nebyl tím nejhodnějším člověkem na světě a rozhodně k tomu měl hodně daleko, ale pochopil, že ten blonďák předním našel svou správnou cestu a už by nesešel zpět k němu na scestí.
"Děkuju," zlehka se mu poklonil, vyběhl do haly a dál po schodech nahoru za svým synem.
"Je všechno v pořádku?" zeptal se Sasuke, který na Naruta čekal za rohem domu. Blonďák přikývl a trochu si nadlehčil Kaie ve svém náručí.
"Opravdu už žádní kostlivci?" chtěl vědět dál.
"Opravdu ne," zavrtěl Naruto hlavou.
"Chtěl, aby ses k němu vrátil?" zajímalo Sasukeho dál. Otevřel Narutovi dveře, aby mohl posadit Kaie na zadní sedadlo, a pak si sám sedl na místo řidiče.
"Vlastně mu o tohle úplně nešlo," odpověděl mu blonďák, když se usadil na místo spolujezdce. "Myslel si, že jsem mu ukradl peníze."
"Aha," dostalo se mu jen krátké odpovědi.
"Ty, Sasuke," oslovil ho po chvilce váhavě Naruto. "Zlobíš se ještě na mě?" skousl si spodní ret a nervózně sevřel ve svém klíně ruce v pěst.
"Abych řekl pravdu, spíš mě to mrzí, než abych se zlobil. Zapomeňme na to Naruto, teď se o tom nechci bavit a navíc, už je to stejně za námi."
"Dobře," řekl trochu klidněji a zlehka se pousmál.
"Ale už žádné kostlivce," dodal ještě Sasuke.
"Hai," přikývl blonďák a zadíval se ven z okénka. S pocitem uspokojení a klidu.





hm..ktovie co teraz na nich "vybafne"