Prázdninové povyražení
"Už zase slintáš nad mým bratrem," podotkl jeho společník a protočil přitom oči v sloup.
"Když já si nemůžu pomoct," povzdychl si blaženě. "Líbí se mi už…"
"…dva roky. Já vim, já vim," dokončil jeho větu. "A ty sám víš na jaký typy Itachi je, Naruto. Měl bys to konečně vzdát," řekl mu upřímně.
"Když tobě se říká, Sasuke, ty máš Ino a seš spokojenej, jenže, co já? Mě se partner hledá hůř, když nejsem na holky a ještě jsem takovej jakej jsem, můžu jen snít," zamračil se.
"Myslíš hlučnej, společenskej, ale přesto když dojde na vztahy, tak až děsně nesmělej?" povytáhl vědoucně obočí Sasuke.
"Jo," musel souhlasit Naruto smutně.
"Ale i takový typy můžou leckomu připadat přitažlivý," namítl jeho společník.
"Ale ne tvýmu bratrovi," zkřížil ruce na hrudi, a pozoroval Itachiho, který stál za barem a flirtoval s jedním klukem a holkou.
"Pokud jde o Itachiho vkus, ať už je to holka či kluk, vybírá si sebevědomější typy, někoho, kdo se hned nerozklepe a nesloží, když na něj jen mrkne."
"Já vím, já vím," odvětil. Tohle už slyšel tolikrát, a tak nerad.
"Jako kámoš ti radim, vzdej to. Takoví jako ty Itachiho sice baví, ale nikdy by to nemohl brát vážně, i když vypadaj jako ty," upozornil ho, vzal svou sklenku a vydal se za bratrem na bar, aby si objednal další rundu.
Naruto je z povzdálí sledoval, a tak trochu se litoval.
"Ježiš, ten kluk je jako koloušek. Roztomilej, ale děsně plachej," vzpomněl si na Itachiho slova, když na něj jednou starší z bratrů promluvil, mrkl a on pak omdlel. Když po chvilce otevřel oči, myslel si, že se propadne hanbou.
"Jsem děsněj," zamumlal si pro sebe.
"Co se tváříš, jako kdyby ses netěšil, už jsme to potřebovali jako sůl po těch všech písemkách," šťouchl do Naruta Sasuke.
"Furt se mi nezdá správný, že jedu místo Ino," řekl zamračeně blonďák.
"Vždyť jsem ti říkal, že má novou brigádu v květinářství, takže nemůže jet," pokrčil rameny.
"Tak si to mohl přehodit," našel novou námitku.
"To nešlo, ostatní termíny byly už zabraný a nevrátili by mi zálohu," zakroutil hlavou. "Prokázal si mi tím ohromnou službu. Navíc u Ino bych to cáloval sám a s tebou jedu na půl," mnul si ruce nad svým štěstím. "A jsem s ní stejně dohodnutej na jiným termínu a destinaci."
"Když to bereš takhle," pokrčil odevzdaně Naruto rameny a stejně jako jeho přítel podal ženě u přepážky jejich pasy a nechal si odbavit kufr.
"Vítejme v ráji," řekl si pro sebe Sasuke nahlas, když dorazili do obrovského hotelového komplexu na Kubě.
"Páni," dostal ze sebe Naruto s pootevřenou pusou a postavil vedle sebe svůj cestovní kufr.
"Tak co, ještě ti je pořád líto, že si tu místo Ino?" zeptal se s povytaženým obočím a úšklebkem na tváři. Naruto jen na to zavrtěl hlavou v záporném gestu, a když Sasuke vykročil, vyšel Naruto za ním.
"Heh, doufám, že ti to nebude vadit, jinak bys totiž musel na gauč," poukázal černovlasý na manželskou postel uprostřed pokoje.
"Už jsem s tebou spal," protočil Naruto panenky. "A nemysli zase na dvojsmysly, Uchiho," vyroval ho, když viděl, jak se Sasukemu rýsuje na tváři pobavený škleb.
"Nic takového jsem neměl ani v plánu," viditelně zalhal, ale dál to nerozebíral.
"Tak a teď co?" zeptal se Naruto, když měli vybaleno a Sasuke se natáhl na postel.
"Já jsem pro šlofíka, ten let mě fakt zmohl," prohlásil pevně černovlásek.
"A nechceš se jít aspoň natáhnout na pláž, když už to má být dovolená u moře?" napadlo blonďáka.
"Tam není tolik klidu a navíc tu mám klimatizaci a bude mi líp," zavrhl jeho nápad a zavřel oči. Naruto ho chtěl ještě přemlouvat, ale Sasuke jako by to věděl, zdvihl ruku se zdviženým ukazováčkem, a ještě si ho pro jistotu přitiskl na rty.
Blonďák si tedy jen povzdychl, sbalil si věci sebou na pláž a vydal se pryč.
Rozhlédl se po písčitém prostoru ozářeným sluncem a po křišťálově třpytivé vodě a musel se pousmát. Lidí tu bylo akorát, no prostě paráda. Na jedno z lehátek pro hotelové hosty si natáhl osušku, namazal se alespoň zepředu, a pak se na něj položil. Užíval si slunečních paprsků opravdu jen pár okamžiků, když něco slunce zastínilo a po necelé vteřině pocítil tvrdou ránu na břiše. Vyhekl a podíval se na tu věc, která ho vyrušila z rozjímání. Momentálně držel v ruce míč na volejbal. Párkrát zamrkal a rozhlédl se kolem sebe. Spatřil hnědovlasého kluka, zhruba tak ve svém věku, jak k němu běží a mává na něj.
"Moc se omlouvám, nějak jsem to neodhadl," promluvil na něj v angličtině.
"Příště dávej trochu pozor," odvětil jen Naruto, podal mu míč, opět si lehl a zavřel oči. Někdo mu však pořád stínilo, a tak byl nucen je znovu otevřít.
"Potřebuješ ještě něco?" chtěl blonďák vědět s povytaženým obočím, když tam ten kluk pořád stál.
"Já jen, jestli si nechceš zahrát, ještě jeden hráč by se nám hodil," nabídl mu hnědovlásek.
"Ne, díky, mám po náročném letu," odmítl Naruto.
"Tak přijmi alespoň pozvání na drink jako omluvu."
"Už ses omluvil a já to vzal na vědomí. Navíc mám all inklusive, drinky mám zadarmo," poukázal na černý náramek s názvem jeho hotelu, co se mu houpal na ruce.
"Fajn, tak tedy jinak," povzdychl si hnědovlasý. "Líbíš se mi, a chtěl bych tě poznat," řekl narovinu. Naruto lehce zrudl, než ze sebe vykoktal odpověď.
"Ne-nejdeš na to trochu hr? Vž-vždyť a-ani neznám tvoje jméno," prořízlá pusa byla po cizincově přiznání zaskočená a ta tam.
"Inuzuka Kiba, a ty jsi?" napřáhl k němu s úsměvem ruku.
"Eh, Uzumaki Naruto," představil se při stisku nabízené dlaně.
"Tak, a teď už nebrání nic tomu, abych tě někam pozval," zazubil se a už tahal Naruta na nohy.
"Po-počkej, já ale neříkal, že s tebou někam půjdu," namítl a vytrhl se mu. "Navíc, nemáš náhodou rozezhranej zápas?" poukázal na čekající lidi u volejbalové sítě.
Kiba se tím směrem ohlédl a plácl se do čela.
"Páni, úplně jsem na to zapomněl. Vidíš, jaký máš na mě vliv," mrkl na něj a blonďák zase zrudl. "Seš roztomilej, určitě na mě tady musíš počkat, než to dohrajeme," rozzářil se Kiba ještě víc, a pak se rozeběhl směrem k hřišti i s míčem v rukách. Zanechal tam tak zaskočeného Naruta o samotě. Ten si jen oddychl a znovu se relaxačně natáhl. Ne, že by byl Kiba špatnej, byl pěknej, o tom žádná, ale v takovýchhle chvílích se cítil poněkud trapně a nejistě a to neměl rád, protože se bál.
"Čau, nepotřebuješ namazat záda?" objevil se asi tak po dvaceti minutách Sasuke se zívnutím.
"No to je dost, už mě nebavilo se pořád opalovat jen zepředu," pousmál se Naruto. Zahrabal v tašce a podal Sasukemu krém.
"Tak, a teď ty mě," pobídl ho černovlásek, když měl hotovo. Naruto si tedy dal na ruce trochu krému a začal ho roztírat Sasukemu po bledé pokožce.
"Hele, zdá se mi to, nebo na nás támhleten kluk divně vejrá," pohodil hlavou Sasuke směrem k volejbalovýmu hřišti.
"Možná si myslí, že spolu chodíme," pokrčil rameny Naruto trochu roztřeseně, když zjistil, o koho jde.
"Asi další, kdo nemá rád gaye," odfrkl si Uchiha.
"To bych neřekl," rozesmál se namítavě blonďák. "Spíš na tebe asi žárlí," řekl už o něco míň jistým hlasem.
"Cože?" otočil se k němu zprudka překvapeně Sasuke s povytaženým obočím.
"No," začal tiše Naruto a jeho červeň byla zpět. "Omylem mě trefil volejbalovým míčem a začal mě tu nabalovat."
"Ale tak to je super, ne?" povytáhl Sasuke pravý koutek svých úst, potěšen tím, že má o Naruta někdo zájem.
"No, já nevím," řekl nerozhodně. "Je sice hezkej, ale…"
"Není to Itachi?" zkusil jeho kamarád. "Ježiš Naruto, si na dovolený, tak si užívej, ne?"
"Ale, Sasuke…"
"Žádný ale, hezky za tím klukem půjdeš…jaký je vlastně jeho jméno?"
"Kiba."
"Takže, hezky za Kibou půjdeš a necháš se jím na něco pozvat, zaflirtujete spolu, no a možná se to někam vivine."
"Ale je to cizinec, a navíc až z Kuby," namítl Naruto bázlivě.
"No a? Prostě letní románek ne? Víš kolik já jich zažil, než jsem potkal Ino?" mávl nad jeho námitkou rukou.
"Sasuke…"
"Jdi," vytáhl ho na nohy a postrčil ho Kibovým směrem.
"Ale já nechci…"
"Ale chceš," pronesl nekompromisně černovlasý a rukou mu naznačil, ať jde.
Naruto už dál neprotestoval. Věděl, že by to nemělo cenu. Sasuke by si určitě našel způsob, jak ho donutit, a nemusely by to být zrovna příjemné prostředky. Jen si tedy povzdychl a šouravým krokem se vydal ke hřišti.
"Taky si mohl říct rovnou, že máš přítele," zamračil se Kiba, když vyhlásil Time-out, aby si mohl s Narutem promluvit.
"Sice je to můj přítel, ale ne milenec," namítl Naruto. "Jsme kamarádi už od malička a navíc má přítelkyni," vychrlil ze sebe rychle. "Vlastně jsem tu místo ní jen proto, že má brigádu. Klidně se ho zeptej, jestli chceš."
"Dobře, dobře, jen klid," zasmál se Kiba usmířeně. "To jsem rád," věnoval mu milý a zároveň potěšený úsměv.
"Vlastně to on mě sem poslal," plácl, co mu přišlo na jazyk, aniž by nad tím uvažoval.
"A já myslel, žes chtěl přijít sám," posmutněl Kiba.
"Ne, ne to ne, já chtěl, chci říct, nechtěl, teda víš, já prostě na tohle nejsem…"
"Nejsi na kluky? Že bych se spletl?" povytáhl zmateně obočí.
"Ne, ne, já jen nejsem moc zkušenej, sakra, co to tu zase plácám?" chrlil ze sebe a Kiba se rozesmál.
"To je v pohodě, Naruto, už to asi mám," položil mu ruku na rameno. "Je s tebou sranda," řekl už uklidněným, milým hlasem. "Vážně se k nám nechceš přidat?" poukázal za sebe palcem.
"Ne, ne, raději se budu dívat, jsem unavený," zavrtěl hlavou.
"Bando, hrajte beze mě, já pro dnešek končím," otočil se na své přátelé. Ti jen pokrčili rameny a pokračovali ve hře.
"Ale tos nemusel," vyhrkl Naruto, měl dojem, že je to jeho chyba. Měl radši říct, že taky hraje.
"Ale já chtěl. Jak už jsem říkal, líbíš se mi a chtěl bych tě poznat," zopakoval mu. "Jsi roztomilej, víš to?" řekl pobaveně, když Naruto znovu mírně zrudl. "To se takhle červenáš pořád?" zeptal se.
"J-jen když mi někdo složí kompliment," přiznal tiše a rozešel se po Kibově boku.
"Takže to musí být pořád, ne?"
"Ne, to ne," zavrtěl hlavou. "Nejsem tak populární, teda přátel mám hodně, ale na vztahy jsem pako," opět byla jeho pusa rychlejší než mozek. "Jsem fakt děsněj," plácl se do čela. Kiba ho jen dál s úsměvem pozoroval. Vážně ho to bavilo, měl lidi jako je Naruto rád.
"Spíš potřebuješ jen trochu toho sebevědomí. Zatím mi přijdeš jako fajn kluk, který by si mohl omotat kolem prstu, koho by chtěl, jen kdyby si víc věřil," obeznámil ho se svou domněnkou.
"To si vážně nemyslím," protestoval Naruto s vrtěním hlavy. Vůbec tomu nevěřil. Jak by on někdy mohl být takový? Možná ve snu, ale ve skutečnosti ani za nic. Jak Itachi řekl, je kolouškem. Možná, že je trochu roztomilej, i když o tom také pochyboval, ale taky děsně plachej. Lidí se nestranil, to ne, ale vztahů a i celkově sbližování s někým, kdo se mu líbí, se bál.
"Ty si nevěříš ani trošku," povzdychl si Kiba. "Ale mě vážně můžeš věřit. Přede mnou nemá cenu se podceňovat."
"Když moje sebedůvěra je na bodu mrazu."
"Tak to budeme muset změnit. Přede mnou nebude, a už o tom nechci nic slyšet," upozornil ho Kiba, když viděl, jak se začíná nadechovat k protestu.
"Dneska mi bylo fakt dobře," přiznal Naruto na konci dne. Kiba ho doprovodil až k jeho pokoji.
"Mě bylo ještě líp, vážně jsem si to užil," odvětil mu na to Kiba.
"Není zapotřebí se červenat," pousmál se a pohladil blonďáka po zarudlém líčku. Naruto mu zpříma hleděl do očí a cítil se naprosto klidný. Nikdy se nebál tak málo, jako dnes. Hnědovlásek k němu postoupil o krok blíž a vtiskl mu jemný polibek na rty.
"Dobrou, Naruto, tak zase zítra," rozloučil se s ním a s rukama v kapsách svých kraťasů, se vydal pryč.
"Už jsem si říkal, jestli ses někde neztratil," posadil se Sasuke na posteli, když Naruto vstoupil a rozsvítil.
"Promiň, vzbudil jsem tě?" zeptal se blonďák provinile.
"Ještě jsem nespal, poslouchal jsem hudbu," poukázal na malý přístroj vedle sebe. "Tak? Jaký to bylo?" zeptal se zvědavě.
"No" -zčervenal Naruto, když si vzpomněl na Kibův polibek, a pak rychle zavrtěl hlavou, vždyť to byla jen obyčejná pusa-"bylo to fajn," přiznal s přikývnutím a úsměvem na rtech.
"Aby ses nám tu ještě nezamiloval," rýpl si Sasuke, ale byl rád, že si to jeho kamarád užil.
"Myslím, že to asi nehrozí," zavrtěl hlavou. "Beru to všechno s rezervou, nechci být zlomenej, až budeme odjíždět," přiznal Naruto. "A myslím si, že i Kiba si je toho vědom."
"Stejně je fajn, že sis to užil, ale doufám, že tady tu dovolenou nebudu trávit sám," přimhouřil oči.
"Neboj, hned zejtra ti to vynahradim," slíbil s mrknutím, popadl přichystaný ručník na posteli, pár svých hygienických potřeb, a zmizel za dveřmi koupelny.
"Páni, co jsem tak zaslechl, tak se scházíš s pěkným Cassanovou," lehal si Sasuke na lehátko, když vylezl z vody. Byli na dovolené už pátým dnem a Naruto střídavě trávil čas s Kibou a s ním.
"Jo, já vím, Kiba je tady dost populární," pokrčil ledabyle rameny. "Včera jsme procházeli po promenádě a potkali nějaký holky, hned mu začaly vyčítat, že nezavolal, anebo se hned chtěly domlouvat na další schůzce.
"A tobě je to jedno? Nevadí ti to?" povytáhl obočí v tázavém gestu.
"A proč by mělo? Je to jen prázdninové povyražení, ne?" pousmál se.
"Páni, takového tě neznám," zamrkal překvapeně. Málo co Sasukeho zaskočilo, ale tohle ho dostalo.
"Možná už bylo na čase se změnit," zamyslel se nahlas. "Bylo dobře, že jsem Kibu potkal, otevřel mi oči. Tak moc do mě hustil sebedůvěru, až jsem tomu uvěřil," zazubil se.
"Ty snad nejseš ani Naruto," ušklíbl se pobaveně černovlásek.
"Třeba mě někde vyměnili, co ty víš," mrkl na něj.
"Ani bych se tomu nedivil."
"Jsi sladkej," zavrněl mu do ucha, pak ho olízl a foukl do něj.
"A proto mě tu musíš olizovat jako lízátko?" zeptal se blonďák s úsměvem.
"Ne, to proto, že chci," pousmál se i hnědovlasý.
"Ale pokud budeš takhle pokračovat, tak se asi zbláznim," zavzdychal.
"Tak mám přestat?" chtěl vědět Kiba. Přestávat se mu nechtělo, ale také věděl, že ho nemůže nutit. Naruto zaváhal. Bylo mu to všechno velice příjemné, ale věděl, kam by to vedlo, kdyby pokračovali. Nakonec si dodal odvahy a zavrtěl hlavou v záporném gestu. Chtěl pokračovat.
"Doufal jsem v to," zašeptal Kiba a něžně ho pohladil po tváři.
"Ale nesmíš na mě moc hr, pořád se ještě učim," kladl si Naruto podmínku.
"Budu něžnej," přísahal Kiba a věnoval mu vášnivý polibek, nabytý touhou, kterou cítil.
"Vypadáš jinak," podotkl Sasuke, když se Naruto kolem půlnoci vracel.
"Jak, jinak?" nechápal Naruto a zadíval se na sebe do zrcadla. Všechno bylo při starém.
"Nevím, prostě jinak," prohlížel si ho Sasuke a přemýšlel, co se na něm změnilo. A pak mu to došlo. Jeho koutky úst se zdvihly a oči se přimhouřily do vědoucího pohledu. "Tys s ním spal," prohlásil sebevědomě a Naruto ztuhl. Sasuke si z jeho strnulosti udělal jasný obrázek. Trefil se do černého. "Tvé poprvé, pokud nemýlím," ještě se pobaveně ušklíbl.
"Co je ti vůbec do toho, Uchiho," zavztekal se Naruto, neměl rád, když se jeho přítel tvářil jako moudrost světa a popichuje ho, jako v tomto případě.
"Nic, jen odhaduju," potutelně se pousmál. "Jsem jen rád za tebe," pokrčil rameny.
"Zdá se, že už dostal to, co chce a už se nebude zajímat," povzdychl si Naruto dalšího dne. Věděl, že to tak dopadne, byl s tím smířený, ale bylo mu to tak trochu líto. Kiba stál u baru a flirtoval se spoustou holek.
"Mám si s ním promluvit, či ho zmlátit?" zeptal se Sasuke.
"Moc vtipný," ušklíbl se blonďák.
"Tak co teď podniknem, když už máš konečně čas a do odletu zbývaj dva dny?"
"No, myslel jsem, že bychom mohli zkusit ten parasailing, jak jsme chtěli původně," poklepal si Naruto ukazováčkem po bradě.
"Hm, to nezní špatně."
"Co nezní špatně?" ozval se za nimi Kibův hlas. Sasuke i s Narutem se na něj překvapeně ohlédli.
"Ahoj," dal Narutovi pusu na tvář a mávl rukou na Sasukeho.
"Paraseiling," odvětil jen zaskočeně Naruto.
"Jo, právě jsme si s Narutem říkali, že bychom na něj šli," doplnil černovlásek.
"Ten je bezva, doporučuju," pousmál se Kiba. "Tak běžte, já tu počkám," řekl s úsměvem. Sasuke s Narutem pouze přikývli a odebrali se směrem k menšímu domku, kde se dali zařídit zábavy vodního typu.
"Tak to jsem nečekal," prohlásil Naruto.
"Abych pravdu řekl, ani já ne," přiznal Sasuke.
"Fakt jsem si myslel, že si jen užije a odkopne," řekl zamyšleně.
"I já," přitakal jeho kamarád.
"Dost jsme se spletli."
"To jo."
"Jsi připravenej odletět?"
"Proč bych neměl?"
"Asi kvůli Kibovi, ne?"
"Kiba je fajn, mám ho fakt rád, ale zůstává tady a pro mě bude krásnou vzpomínkou," pousmál se.
"Opravdu ses nezamiloval?" pozdvihl obočí.
"Opravdu ne. A pokud ano, tak si to raději nechci uvědomit."
"Tak, odlítáš," řekl Kiba, když si vzal Naruta stranou.
"Odlítám," přikývl blonďák.
"Budeš mi chybět," svěřil se.
"Ty mě taky," znovu přikývl Naruto.
"Je škoda, že to bylo tak krátký."
"Někdy je to tak lepší, nemyslíš? Jednoho dne bys mi mohl zlomit srdce," vyřkl Naruto vědoucně.
"A co když ho lámeš právě teď ty mně?" povytáhl Kiba obočí.
"Oba víme, že tomu tak není," pousmál se Naruto.
"Nikdy nevíš."
"Nech toho, nebo pojedu domů s výčitkama svědomí," bouchl ho zlehka pěstí do ramene.
"A dostanu aspoň pusu na rozloučenou?"
"Myslíš, že bych jinak mohl odletět v klidu?" zazubil se Naruto a vtiskl mu na rty polibek. Kiba si ho k sobě přitáhl blíž a polibek prohloubil.
"Měj se, a možná někdy zase ahoj," opřel si čelo o to jeho.
"V to doufám, ahoj," odvětil mu na to. Pak se od sebe odtrhli a Kiba už se jen díval, jak Naruto mizí se Sasukem za kontrolou pasů.
"Jsi smutný?"
"Možná trochu. Bude mi chybět."
"Takových ještě bude," řekl povzbudivě a mávl nad tím rukou.
"Doufám, že ne, nesnáším totiž loučení."
"Ahoj, Naruto, tak copak to bude?" zeptal se Itachi, překvapen tím, že objednává Naruto, a ne Sasuke.
"Ahoj, Itachi, dvakrát gin s tonikem a jednu Colu," věnoval mu úsměv.
"Tak jak bylo na dovolený? Sasuke mi nechce nic říct," pokračoval v konverzaci. Nikdy k tomu neměl příležitost, protože se mu Naruto buď vyhýbal, nebo omdlel, než ze sebe stihl něco dostat.
"Nikdy jsem se neměl líp," řekl rozzářeně. "Ale jak to bral Sasuke, to fakt nevím."
"Jak to?" nechápal Itachi.
"Moc času jsme spolu netrávili"-přiznal Naruto-"ale netvářil se, že by nudil. I když u něj nikdy nevíš," pokrčil rameny. "Tak se zatím měj, musím donýst to pití," pohodil hlavou ke třem skleničkám, uspořádal si je, aby se mu dobře nesly a rozešel se ke stolu, kde posedával se Sasukem a jeho přítelkyní Ino.
"Zdá se mi to, nebo se Naruto změnil?" odchytil si Itachi Sasukeho, když mířil na toaletu.
"Je pořád stejnej, jen ne tak bojácnej," odvětil mu Sasuke. "Jestli se ti líbí, tak ho někam pozvi," šťouchl do něj.
"Cože?" nechápal jeho bratr.
"Nedělej se, vždycky se ti líbil, jen ses bál, že by s ním nic nebylo. Nemohl bys s ním normálně komunikovat."
"Nepoužívej ten vševědoucí pohled, nemám ho rád," zamračil se.
"Naruto taky ne, další věc, kterou máte společnou," ušklíbl se, a raději se klidil pryč, nebo by jednu schytal.
"Ahoj."
"Ahoj, dneska už podruhé," pousmál se.
"Víš, chtěl jsem se zeptat, jestli bys se mnou někam nezašel," pokrčil rameny.
"Už jsem se bál, že se nezeptáš," jeho úsměv se ještě rozšířil.
"Mohl si to zkusit ty," podotkl.
"Tak vysoko ještě moje nedůvěra nesahá, zasmál se.
"Víš, udělal bych to dřív, líbil ses mi, ale bál jsem se, že se složíš, nebo budeš mlčet," přiznal mu.
"Jo, to asi jo," připustil.
"Tak, co to bude, kino, jinej bar, či restaurace?"
"Nechám se překvapit," řekl, a aniž by to Itachi čekal, zahákl se mu s úsměvem za ruku. "Veď mě."





ďalší super vítvor zpod tvojich rúk.... a z tvojej hlavy pravdaže... proste, fájn... len mi tam trochu chýbalo to yaoi...ae tak, nevadí... aj tak to bolo super
