tu máte další osvětlení Narutovy minulosti:)
14. Část: Narutova minulost 2.část
"Naruto, prosím tě, uklidni se a řekni mi, kdo je Hidan," snažil se zachovat si chladnou hlavu a trochu uklidnit i Naruta. Narutovi chvíli trvalo, než se vzmohl na kloudné slovo. Věděl, že teď pravda musí ven, že už to dál nemůže skrývat.
"Můj bývalý přítel," přiznal po chvilce a do jeho hlasu se vkradla potlačovaná bolest.
"Přítel jako kamarád, nebo přítel jako milenec?" zeptal se ho Sasuke, i když věděl, kam povede jeho odpověď.
Blonďák na chvíli zaváhal, ale poté popravdě odpověděl: "Já s ním žil, Sasuke," povzdychl si sklesle a složil tvář do dlaní. Cítil se mizerně. Nejenže mu Hidan vzal syna, ale ještě k tomu všemu se Sasuke musel dozvědět pravdu dřív, než chtěl, aby tomu tak bylo.
"Takže tu byl pro tebe někdo jiný, byl tu druhý muž," konstatoval zamračeně Sasuke. Ženu by chápal, vždyť on sám jich měl nespočet, ale muže? O tom jediném si myslel, že budou mít společné. Že v tom tu budou pro sebe, a ne pro někoho jiného. Na jednu stranu ho to dost štvalo, a na tu druhou zas hodně zamrzelo. Nebyl přeci z kamene, a jeho city právě utrpěly jednu z dalších porážek, kterou nechtěl nikdy zažít.
"On nebyl první, Sasuke, v tom ti nebudu lhát," stálo ho hodně úsilí, přiznat se, ale nemohl se tomu bránit, jen by to udělal ještě horší, než už to bylo. "Mrzí mě to, vážně jo, ale já v tu dobu nemohl jinak," posmutněl a ze Sasukeho reakce ještě víc.
"Tak mi teda řekni, jak to bylo, protože už se v tom začínám nějak ztrácet. Ani nevím, kolik kostlivců ve své skříni ještě schováváš, a kdy se na mě vyřítěj."
"Tenhle už je vážně poslední," přísahal blonďák. "Já ti to chtěl říct, vážně, jen jsem nenašel odvahu a opravdu to pro mě bylo těžké…"
"Nic mi teď prosím nevysvětluj a prosím už mluv k věci," přerušil ho černovlasý. Snažil se zachovat si naprostý klid a reálně uvažovat, ale teď se mu to vážně nedařilo.
A tak Naruto spustil: "Když Hinata zemřela, začalo to být všechno ještě horší," na moment se odmlčel a hledal vhodná slova pro pokračování. "Už předtím jsme neměli moc peněz, ale na vyžití to stačilo. Jenže potom neměl Kaie kdo hlídat a já musel chodit do školy a ještě vydělávat. Najal jsem tedy chůvu, což znamenalo další výdaje. Jako první jsem se musel vzdát školy a nechal se zaměstnat na plný úvazek. Jenže ta firma, kde jsem dělal, po roce zkrachovala a bez střední bylo hledání práce těžší. Byl jsem na dně…"
Naruto seděl u jednoho z barů a popíjel saké. Nepřeháněl to, ale zas ani na druhou stranu pitím ani nešetřil. Celou tu dobu na sobě cítil upřený pohled. Natočil hlavu tedy tím směrem a střetl se s intenzivníma zelenýma očima. Když pozorovatel dosáhl jeho pozornosti, pousmál se a pozdvihl sklenku. Blonďák na chvíli zaváhal, ale pak mu gesto oplatil.
"Byl jsem sám a chtěl jsem se jenom mít kam vrátit. Navíc jsem od něj dostával oblečení a různé dárky, takže jsem z příspěvků od státu mohl dost ušetřit na věci pro Kaie. Jenže když zjistil, že mám syna, opustil mě. Takhle to šlo ještě dvakrát, a pak jsem potkal Hidana. Rozhodl jsem se mu představit Kaie hned na začátku. Nic nenamítal, hned se s ním spřátelil. Byl na mě hodný a o Kaie se doopravdy staral. Po nějakém čase mi nabídl společné bydlení a já to přijal. Byl bohatý, měl vysoké společenské postavení a opravdu mě měl rád. Najal mi soukromé učitele, bral mě na různé večírky. I já ho měl fakt rád, ale přesto to nebylo ono. Vždycky jsem prohlížel časopisy, ve kterých jsi byl, díval se na tvé filmy a vzpomínal. Nikdy jsem Hidanovi neřekl, co bylo v minulosti, ale asi to nějak cítil, možná to věděl, nevím, alespoň tak mi to přišlo. Měl jsem nový domov, a přesto jsem nebyl šťastný úplně. Stačilo mi, že byl spokojený Kai," vyprávěl a vypadal čím dál bledší. "Vždycky, když jsem se s Hidanem miloval, stejně jako u předchozích, jsem cítil, že jsem zradil. Když byl konec, počkal jsem, až usne, a pak jsem se vždycky vytratil do koupelny, kde jsem stál u zrcadla a díval se na svou tvář. Připadal jsem si cizí. Po celou tu dobu jsem všechno jen mlčky prožíval, ale jednoho dne se začalo všechno kazit úplně…"
Naruto šel směrem k budově, kde měl sraz se svým soukromým učitelem angličtiny. Už od odchodu z domu měl pocit, že ho někdo sleduje. Několikrát se otočil, ale nikoho neviděl. Když o pár hodin později odcházel, měl ten pocit znovu, vlastně ho nepřešel ani během vyučování, ale snažil se ho co nejvíc potlačit. Tentokrát se však už neotáčel a rozeběhl se vpřed. Rychle zaběhl za jeden z rohů a vyčkával.
"Kakuzu?" podivil se, když kolem proběhl jeden z Hidanových mužů a zběsile se rozhlížel ze strany na stranu.
"Začalo se to opakovat den co den. Hidan mě nechával sledovat, začal mě podezřívat, i když jsem mu nedával záminku. Zkoušel za mnou posílat své známé, ženy a muže, aby se mnou flirtovali a hlásili mu mé reakce. Neměl jsem žádnou svobodu. Dokonce za mnou začali mí učitelé dojíždět a v místnosti s námi vždycky byla nějaká ta Hidanova gorila. Jakmile jsem šel ven, byl mi někdo v patách. Jednou jsme se kvůli tomu pohádali, a on mě uhodil. Kai to tenkrát nedopatřením viděl. Už ani nevim, jak jsem to zamluvil, ale došlo mi, že už to takhle dál nejde. Ze strachu o Kaie jsem sbalil naše věci a utekl," shrnul to Naruto.
Nastalo napjaté ticho. Blonďák mlčky očekával reakci a cítil, jako kdyby z něj spadl jeden kámen a zatížil ho další. Byl zoufalý. Po očku se zadíval na Sasukeho, který vypadal zamyšleně. Určitě si to teď všechno srovnával v hlavě a přemýšlel, co udělat.
"Měli bychom zavolat policii," prohlásil nakonec. Stále vstřebával to, co mu Naruto řekl a nemohl tomu uvěřit. Chtěl se ptát, ale otázky nepřicházely a navíc na ně teď stejně nebyl čas. Srovná si to v hlavě, až najdou Kaie, až bude v bezpečí, až se to vyřeší.
"Ne, to ne," zakroutil blonďák rázně hlavou v záporném gestu. "On chce mě, tohle si musím vyřešit sám," povzdychl si.
"Naruto, bůh ví, čeho je ten Hidan schopnej!" namítl ostře Sasuke.
"Nechci, aby Kaiovi ublížil, to bych nepřežil."
"Sám tam ale nepůjdeš."





juu tak vitaj doma

no ako si kedysi pisala na zaciatku je to ako telenovlea lenze neskutocne putava a dobra telenovela