Ps: předem se omlouvám za text, který není vidět, budete si to muset označit, páč sem se to padesátkrát pokoušela změnit na jinou barvu a zarputile se to drží černý, tudíž to není vidět, nevim, nikdy mi to nedělalo potíže přebarvit a dneska se to nechce hnout:(
Ps2: tak to vypadá, že už se to hlo:D
Russian roulete
Nadechni se zhluboka.
Zklidni se, řekl mi:
Jestli hraješ, hraješ, aby ses udržel.
Vezmi zbraň a počítej do tří.
Cítím strach. Třesu se po celém těle. Mám vyschnuto v krku.
Potím se, hýbu se pomalu.
Není čas myslet, je řada na mně.
Kdyby nebyl tak dokonalý, kdyby neměl své kouzlo, kdybych se do něj tak bláhově nezamiloval hned na první pohled, odmítl bych, nenechal bych se s nimi zaplést, nemusel bych tu teď sedět v téhle místnosti.
A ty můžeš vidět moje srdce bít,
můžeš ho vidět skrz mou hruď.
Jsem vyděšený, ale neodcházím.
Vím, že musím zvládnout tenhle test.
Tak jen zmáčkni spoušť...
Nikdy předtím jsem se tolik netřásl jako teď.
Řekni si modlitbu, sám pro sebe.
Říká: zavři oči,
někdy to pomůže.
A tak jsem měl
strašidelné tušení
že to, že tu je, znamená, že nikdy neprohrál.
Přikládám zbraň ke spánku a mačkám spoušť. Kohoutek jen na prázdno cvakl a my hrajeme dál. Hrajeme dál o své životy nebo smrt.
"Líbí se mi, jak se i po tak dlouhé době chvěješ, jak se červenáš, jak se stydíš, když tě držím nahého ve své náručí," šeptal mi do ucha, když jsem mu seděl na klíně a on do mě rázně přirážel. Sténal jsem jako děvka, kterou jsem pro něj byl. Tak rád si bral moje tělo a já mu ho rád dával. Bylo to tak opojné, tak nezapomenutelné. Jedno kolo mu nikdy nestačilo, vždycky chtěl víc. Vždycky jsem poté, co se dostatečně ukojil, upadl do spánku během několika vteřin a věděl jsem, že dnes to nebude jinak. Celé mé tělo hořelo, bylo to, jakoby mnou protékala žhavá láva místo krve. Neskutečná slast, kterou mi způsoboval, mě doháněla k šílenství a přinášela nekonečný hlad, nekonečnou nenasytnost po jeho těle a dotycích.
"A mě, jak se na mě díváš," řekl jsem, a pak hlasitě zasténal, když do mě přirazil ještě prudčeji. Obtočil jsem mu pevněji nohy kolem boků a pomocí přítahu rukou okolo jeho krku, jsem se na něj víc přitiskl. Naše hrudě se otíraly o sebe a můj naběhlý penis se třel o jeho břicho. Bylo to jako to nejhorší mučení a zároveň jako to nejlepší, co mě na světě mohlo kdy potkat. "Je to jako kdybys mě chtěl pohltit, díváš se na mě jako dravec na svou kořist, Sasuke," slastně jsem zasyčel a s dalším přírazem zaklonil hlavu dozadu.
Dívám se na jeho úšklebek, na jeho dokonale vyrovnanou tvář a chladný pohled. On strach nemá, tím jsem si jistý. Jakmile jsem odložil zbraň na stůl, bere si ji on.
A ty můžeš vidět moje srdce bít,
můžeš ho vidět skrz mou hruď.
Jsem vyděšený, ale neodcházím.
Vím, že musím zvládnout tenhle test.
Tak jen zmáčkni spoušť...
Bez zaváhání natahuje kohoutek. Hra ještě pořád pokračuje.
Procházel jsem chodbou v jednom ze svých nejlepších kimon a všichni ti muži v černých oblecích a kravatách různých barev se mi lehce ukláněli. Všechny jsem je znal jménem, všechny jsem znal až do morku kostí. Každého jejich příbuzného, každého jejich přítele, či jinak blízkého člověka. Tyhle lidi, byli teď má rodina a každá ztráta svým způsobem bolela. Drželi jsme totiž při sobě, věřili si navzájem.
Došel jsem ke svému cíli a bez jakéhokoliv upozornění odstrčil zástěnu, která mě dělila od mého bosse. To, co jsem viděl, mě absolutně nepřekvapilo. Vidět nahou dívku s doširoka roztaženýma nohama, která heká při každém Sasukeho pohybu, pro mě nebylo novinkou.
"Jak vidím, tak ruším," pronesl jsem klidně a s rukama zkříženýma na hrudi jsem se opřel o stěnu. Sasuke se po mě jen s úšklebkem na rtech ohlédl, přestal a se stále zdviženým pérem se vysunul z té dívky, která ihned chmátla po dece a začala si ji k sobě tisknout.
"Zmiz," zavrčel jsem jejím směrem. Nechápavě zamrkala a zadívala se na Sasukeho. "Neslyšelas? Řekl jsem, zmiz," zamračil jsem se a ztišil hlas. Můj šéf na její nechápavý pohled jen bezstarostně pokrčil rameny, a tak se dívka zdvihla a začala sbírat své věci. Když se chtěla začít oblékat, uchopil jsem ji pevně za paži a vyhodil ji jen tak na chodbu. Opět jsem zatáhl zástěnu a kolem mého krku se ovinuly jeho paže. Přitiskl se svým obnaženým tělem na to mé a začal si jazykem hrát s mým lalůčkem.
"Miluju, když žárlíš," zavrněl spokojeně a jeho ruce sklouzly na mou hruď. Rozhrnul cípy kimona a začal mě hladit. Prsty poškádlil moji bradavku a čekal, než mi z úst nevyklouzne sten.
"A já nesnáším, když mě provokuješ," ohradil jsem se, a i když se mi jeho manipulace s mým tělem moc líbila, odtáhl jsem se od něj, otočil se čelem k němu a vzdorovitě se mu zahleděl do očí.
"Nezapomínej, kdo je tu šéf, Naruto," zamračil se a pevným stiskem mi mezi palcem a ukazováčkem sevřel bradu. Tvrdě přitiskl své rty na ty mé, a pak se odtáhl. "A teď bych byl rád, kdyby sis klekl a dodělal mě. Nikdo to neumí tak dobře, jako ty," pronesl, jako kdyby se nic nestalo, a přitom poukázal na svůj stále naběhlý rozkrok. Když jsem nezareagoval, prudce si mě k sobě přitiskl, násilím si ukradl další můj polibek a ruku mi navedl ke svému nástroji a začal s ní pohybovat. Po chvilce přestal a tlakem mě donutil si kleknout na zem. "Tak?" zeptal se s pozdviženým obočím. Povzdychl jsem si, a nakonec ho přeci jen vzal do úst. Dráždil jsem ho, jak nejlíp jsem to uměl a vychutnával si jeho hlasité steny a vzdychy rozkoše, kterou jsem mu působil. "Ah, ano!" s hlasitým výkřikem se mi udělal do pusy. Na nic nečekal a povalil mě na podlahu. Bylo mu jedno, jestli jsem se zranil, nebo jestli se cítím pohodlně. Chtěl mě tak moc, že se mu zastřelo chladné uvažování a jeho mysl nahradily sexu chtivé pudy. Bez váhání mě ojel. Opět jsem byl děvkou číslo jedna.
Vidím svůj život před očima.
A já chci vědět, jestli ještě někdy uvidím východ slunce.
Tak moc bych ještě chtěl mít šanci říct sbohem,
ale je moc pozdě přemýšlet o významu mého života.
Nikdy jsem nějak zvlášť neuvažoval o tom, jestli mě ten bastard vůbec miluje. Já ho miloval a byl jsem mu oddaný. Znamenal pro mě hodně, stejně jako celá ta rodina kolem mě. Naučil jsem se s nimi žít, naučil jsem se hrát jejich hru. Jenže být členem téhle Yakuzácké rodiny znamenalo i mít hodně nepřátel z jiných rodin.
Sasuke pořádal ve své usedlosti večírek. Byla to jedna z těch snobských párty, na kterou přišla spousta jiných bossů se svými muži a svými děvkami, ale také zkorumpovaní politici, či jiná sebranka, která s námi spolupracovala. Všude kolem byla cítit moc a prachy, ale také špinavost a nečisté ruce poskvrněné krví. Bylo mi z toho všeho na nic, neměl jsem tyhle akce rád a těm lidem kolem, jsem nedůvěřoval.
"Pokus se to prosím ukončit, co nejdřív, budu na tebe čekat," přitočil jsem se k Sasukemu a otřel se mu rty o tvář.
"Kampak, Naruto, ty už odcházíš? Já myslel, že nám budeš dělat ještě chvíli svou společnost," pronesl zklamaně muž s dlouhými tmavými vlasy a rukou kolem mého pasu si mě přivinul k sobě.
"Sorry Orochimaru, ale není mi nějak dobře, navíc, víš, že tvou přítomnost nedokážu rozdýchat," zamračil jsem se a pokusil se dát jeho ruku dolů, bez úspěchu.
"Orochimaru, byl bych ti moc vděčný, kdybys nešahal na můj majetek," zamračil se Sasuke a prudce mě stáhl k sobě. Urovnal jsem si oblečení, ještě jednou jsem pohlédl na Sasukeho, vrhl zhnusený pohled na Orochimara a vydal se do pokoje.
Naložil jsem se do horké vany a vychutnával si její účinky. Voda objímala mé tělo a já se cítil konečně zase skvěle. I Orochimarův dotyk konečně vyprchal. Neměl jsem toho chlapa rád. Byl zákeřný jako had, kterého měl vytetovaného na předloktí. Při každé příležitosti po mně chmatal a netajil se tím, že mě chce přefiknout. Kdybych patřil někomu jinému, než Sasukemu, už dávno by to udělal, i kdyby k tomu nedostal povolení ode mě, nebo mého bosse. Ze Sasukeho měl však respekt a jeho nepřátelství riskovat nechtěl.
Opět byla řada na mně, a já znovu dřímal v ruce tu zatracenou zbraň. Strach už nebyl tak velký, jako na začátku, ale pořád se mě držel.
A ty můžeš vidět moje srdce bít,
můžeš ho vidět skrz mou hruď.
Jsem vyděšený, ale neodcházím.
Vím, že musím zvládnout tenhle test.
Zástěna se odsunula, ale místo Sasukeho vstoupili dva chlápci. Poznával jsem je, byli ze znepřátelené organizace. Moc dobře jsem si pamatoval, jak Sasuke v klidu ustřelil dva prsty jejich šéfovi za jeho zradu.
"A heleme se," pronesl pobaveně ten jeden. "Velký Uchiha nám tu nechal dáreček na uvítanou," zasmál se a přejel mě hladovým pohledem.
"Sasori, na tohle fakt nemáme čas," řekl blonďák vedle něho, když pochopil úmysly svého parťáka.
"Vždycky je dost času," mávl nad tím Sasori. "Taky si potřebujeme někdy užít, ne?" povytáhl obočí.
"Mě vynech," odfrkl si blonďák. "Navíc nejsem na chlapečky a nevěděl jsem, že ty jo."
"Proč bych si měl odpírat potěšení ze sexu vybíráním pohlaví? Oboje je lepší, než jen jedno," prohlásil s úšklebkem. "Já se zabavim tady s blonďáčkem a ty aspoň mezitím v klidu najdeš to, pro co jsme přišli," zazubil se.
"Dělej si, co chceš, ale jestli z toho budou potíže, odneseš si to sám," odfrkl si ten blonďák, otočil se ke skříni a začal se v ní přehrabovat. Sasori mezitím přistoupil ke mně a zálibně si mě prohlédl.
"Ty musíš bejt Naruto," opřel se rukama o desku stolu, a tak mě uvěznil.
"Možná, ale tobě do toho nic není, navíc se mi nelíbí, že jste vstoupili bez pozvání," odsekl jsem a pomalu hmatal rukou za sebou, než jsem se nedotkl okraje mísy s ovocem, ve které by měl být zapíchnutý nůž. Často jsme s ním se Sasukem laškovali a krmili se ovocem, které na něm bylo napíchnuté. Byl tu i dnes. Zle jsem se ušklíbl, pevně ho sevřel a během chvilky, zrovna v moment, kdy Sasori rozhrnul můj župan, jsem mu již svíral nůž pod krkem. Zasekl se a o krok ustoupil. Seskočil jsem ze stolu, na který jsem byl natlačen a postavil se do bojové pozice. Sasoriho společník ustal ve svém hledání a ohlédl se po nás. Povzdychl si a vytáhl pistoli, kterou na mě zamířil.
"Dej mu ten nůž," přikázal mi a já ho poslechl. Dal jsem nůž Sasorimu a ten se pousmál.
"Teď už nám nic nebrání v zábavě," pohladil mě po tváři a natiskl se na mě. Ozvaly se dva výstřely a stejný počet těl dopadl na zem.
"Tos sakra nemohl přijít dřív?" zafuněl jsem a odvalil rudovlasého muže, který na mě dopadl. "Navíc, mohls mě zabít," odfrkl jsem si.
"Nemohl a s pistolí umím zacházet," přešel to klidně a pokynul svým mužům, aby ty dva odtáhli pryč.
"Jak je vůbec možné, že se dostali dovnitř?" pozdvihl jsem obočí.
"Zdá se, že někdo zradil, chlapi na chodbě jsou mrtví nebo omráčení," odvětil mi s nechutí v hlase. Zradu netoleroval a absolutně nesnášel, když mu někdo někoho zabil. "Ale to je teď jedno, pojď ke mně," přivinul si mě k sobě a nasál moji vůni. "Máš štěstí, že na tebe nesáhli," říkal, mezitím co líbal mou kůži na mé klíční kosti.
"Já mám štěstí?" nechápavě jsem se od něj odtáhl.
"Nechtěl bych už tělo někoho, kdo byl použitej někým jiným, a především nepřítelem," dal mi pohrdavou odpověď.
"Takže jsem pro tebe jen věc na hraní, co?" otočil jsem se k němu zády. Začínal jsem být naštvaný a veškerá nálada na sex, co jsem měl, mě rychle opustila. Najednou jsem si uvědomil, jak mě to jeho chování a celá moje situace začíná unavovat.
"Co ti zase přelítlo přes nos?" protočil oči v sloup, vypadal dost naštvaně, že ho přerušuju a podle něj se chovám nevhodně.
"Já už tohle nechci," přiznal jsem pravdivě. "Už jsem z toho všeho unavený. Byl jsem tak slepý."
"Nevím, o čem to tu mluvíš," zamračil se.
"O ničem, jen chci být teď sám," povzdychl jsem si a chystal se odejít.
"Tak to moment," sykl nahněvaně a silně mě stiskl za zápěstí, až jsem hekl bolestí. "Něco jsi mi svým chováním přislíbil, tak to koukej splnit," smýkl se mnou a hodil mě na postel. Ihned mi strhl župan a zalehl mě.
"Ne!" vyhrkl jsem, ale on neposlouchal a dál se nechal unášet svou cestou, nebrajíc na mě ohledy.
Hned další den jsem od něj odešel. Vrátil jsem se ke svému starému snu, ke svému starému životu. Byl sice těžký, ale byl jsem svobodný a nemohl uvěřit, že jsem na něj dříve nadával. Nemusel jsem již kolem sebe vnímat pach strachu a smrti, nemusel jsem posluhovat někomu, komu na mně stejně nezáleželo, tedy alespoň ne jako na člověku. Ukryl jsem se v nedalekém městě, protože pod svíčkou je přeci největší tma, a začal znovu. Během jediného roku jsem se díky svému umu stal manažerem jedné z restaurací, a dokonce našel lásku. Ne takovou tu poblázněnou, co jsem cítil k Sasukemu, ale tu skutečnou, za kterou jsem byl ochotný dýchat. Jeho jméno bylo Kiba. Po jeho boku jsem teprve pochopil, jaké to je, být doopravdy spokojený a šťastný. Nemusel jsem mu nic dokazovat, nějak si ho předcházet. Chtěl mě takového, jakým jsem doopravdy byl.
Zarachotil jsem v zámku klíči a otevřel dveře do našeho bytu. Zdržel jsem se v práci opravdu dlouho a nemohl se dočkat, až obejmu Kibu a uděláme si hezký zbytek večera.
"Pane bože," zalapal jsem po dechu a dal si ruku před ústa, když jsem vstoupil do kuchyně. Kiba ležel na podlaze se zavřenýma očima a nejevil žádné známky života.
"Konečně jsem tě našel," pronesl samolibě Sasuke, který seděl na židli za stolem, upíjel z jedné z připravených skleniček víno a propaloval mě pohledem.
"Kibo," vydechl jsem zničeně, ignorujíc Sasukeho, a po dlouhé době nechal skanout z mých očí slzy.
A ty můžeš vidět moje srdce bít,
můžeš ho vidět skrz mou hruď.
Jsem vyděšený, ale neodcházím.
Vím, že musím zvládnout tenhle test.
Tak jen zmáčkni spoušť.
A tak tu teď sedíme. V té místnosti, odkud jeden z nás neodejde živý. Strach mě již plně opustil. Stejně je již jedno, jestli zemřu, nebo budu žít. Ruská ruleta, hra o smrt. Nevím, proč je tu Sasuke se mnou, co ho vedlo k tomu, hrát tuhle hru se mnou. Možná mi chce dát šanci, možná pro něj přeci jen něco znamenám, ale to se nikdy nedozvím. Zemřu já, nebo on, a obojí mi bude jedno. Již po čtvrté beru zbraň do ruky, přikládám si jí k spánku a mačkám spoušť. Ozval se výstřel.






bose....tak toto bolo...no...proste nemam slov....uzasne...