Russian roulete

8. května 2011 v 18:59 | terkic |  Jednorázovky-Naruto
Další jednorázovka, která mě napadla, když jsem poslouchala písničku od Rihany Rousian roulete, jejímž textem je tahle povídka prokládaná:) no je to takový no, no prostě je to nějaký takový, nevim jestli jsem z toho nadšená nebo znechucená, asi něco mezi tím:D Snad se to bude líbit aspoň vám:)
Ps: předem se omlouvám za text, který není vidět, budete si to muset označit, páč sem se to padesátkrát pokoušela změnit na jinou barvu a zarputile se to drží černý, tudíž to není vidět, nevim, nikdy mi to nedělalo potíže přebarvit a dneska se to nechce hnout:(
Ps2: tak to vypadá, že už se to hlo:D

Russian roulete

Tmavá polstrovaná místnost. Uprostřed jen stůl s dvěma židlemi. A na něm, na něm leží černá pistole. Sedáme si k němu a on bere zbraň do ruky, potěžká si ji a podá ji mě.

Nadechni se zhluboka.
Zklidni se, řekl mi:
Jestli hraješ, hraješ, aby ses udržel.
Vezmi zbraň a počítej do tří.

Cítím strach. Třesu se po celém těle. Mám vyschnuto v krku.

Potím se, hýbu se pomalu.
Není čas myslet, je řada na mně.

Nikdy jsem neměl rád nebezpečí, toužil jsem žít klidný život. Mít svou restauraci, kterou by navštěvovala spousta lidí, kde by se mohli scházet a smát. Opustil jsem tedy rodinu a začal žít svůj vlastní život. Hledal jsem sám sebe a stále toužil uskutečnit svůj sen. Realita byla však příliš krutá, svět byl příliš zkažený a peníze se těžko sháněly. Snažil jsem se být dost silný, abych přežil. Pral jsem se, bránil se, když mě napadali a žádali po mě mé těžce nabyté peníze. A jednoho dne, kdy opět nastal ten den, kdy se proti mně vrhli dva chlápci a já se s nimi popral, spacifikoval je do bezvědomí a utřel si krev tekoucí mi z nosu, se objevil on. Bojoval jsem jen za lepší život a on mi ho nabídl. Nikdy jsem neměl rád nebezpečí, a on nebezpečný byl. Buď jsem se mohl stát špínou společnosti jako její spodina, anebo zatvrdit sám sebe, a stát se členem vlivné rodiny, kterou tvořila Yakuza. Líbilo se mu mé odhodlání, má touha se nevzdat, ale především jsem se mu líbil já. Chtěl mé tělo a já se mu nebránil.

Kdyby nebyl tak dokonalý, kdyby neměl své kouzlo, kdybych se do něj tak bláhově nezamiloval hned na první pohled, odmítl bych, nenechal bych se s nimi zaplést, nemusel bych tu teď sedět v téhle místnosti.

A ty můžeš vidět moje srdce bít,
můžeš ho vidět skrz mou hruď.
Jsem vyděšený, ale neodcházím.
Vím, že musím zvládnout tenhle test.
Tak jen zmáčkni spoušť...

Tak moc jsem se změnil. Kde jsou ty časy, kdy jsem se smál, kdy jsem byl přívětivý, a kdy jsem se staral o ostatní. Můj pohled na smrt se změnil. Vždy jsem chodil po jeho boku, doprovázel ho na různá setkání s ostatními zločineckými skupinami, a také na popravy. Jinak jsem už vraždy, které vykonával jako pomstu, či jako činnost konanou pro vlastní účely, nenazýval. Zpočátku jsem byl vyděšený, tiskl si svou tvář do dlaní, či ji bořil do jeho paže. Prosil ho, aby ho, nebo ji, nezabíjel, musím podotknout, že vždy marně. Díval jsem se, jak padá to mrtvé tělo k zemi, jak tam nehnutě leží s očima bez života, bez zdvihající se hrudi v nádechu. Teď jsou mé oči chladné, můj dech je klidný a tělo se mi ani malinko nezachvěje, když uslyším výstřel a vytryskne krev. Vždycky jsem používal násilí jen jako sebeobranu, teď jsem se stal jeho vykonavatelem na nevinných lidech, kteří se s mým šéfem zapletli omylem.

Nikdy předtím jsem se tolik netřásl jako teď.

Řekni si modlitbu, sám pro sebe.
Říká: zavři oči,
někdy to pomůže.
A tak jsem měl
strašidelné tušení
že to, že tu je, znamená, že nikdy neprohrál.

Přikládám zbraň ke spánku a mačkám spoušť. Kohoutek jen na prázdno cvakl a my hrajeme dál. Hrajeme dál o své životy nebo smrt.


"Líbí se mi, jak se i po tak dlouhé době chvěješ, jak se červenáš, jak se stydíš, když tě držím nahého ve své náručí," šeptal mi do ucha, když jsem mu seděl na klíně a on do mě rázně přirážel. Sténal jsem jako děvka, kterou jsem pro něj byl. Tak rád si bral moje tělo a já mu ho rád dával. Bylo to tak opojné, tak nezapomenutelné. Jedno kolo mu nikdy nestačilo, vždycky chtěl víc. Vždycky jsem poté, co se dostatečně ukojil, upadl do spánku během několika vteřin a věděl jsem, že dnes to nebude jinak. Celé mé tělo hořelo, bylo to, jakoby mnou protékala žhavá láva místo krve. Neskutečná slast, kterou mi způsoboval, mě doháněla k šílenství a přinášela nekonečný hlad, nekonečnou nenasytnost po jeho těle a dotycích.
"A mě, jak se na mě díváš," řekl jsem, a pak hlasitě zasténal, když do mě přirazil ještě prudčeji. Obtočil jsem mu pevněji nohy kolem boků a pomocí přítahu rukou okolo jeho krku, jsem se na něj víc přitiskl. Naše hrudě se otíraly o sebe a můj naběhlý penis se třel o jeho břicho. Bylo to jako to nejhorší mučení a zároveň jako to nejlepší, co mě na světě mohlo kdy potkat. "Je to jako kdybys mě chtěl pohltit, díváš se na mě jako dravec na svou kořist, Sasuke," slastně jsem zasyčel a s dalším přírazem zaklonil hlavu dozadu.

Dívám se na jeho úšklebek, na jeho dokonale vyrovnanou tvář a chladný pohled. On strach nemá, tím jsem si jistý. Jakmile jsem odložil zbraň na stůl, bere si ji on.

A ty můžeš vidět moje srdce bít,
můžeš ho vidět skrz mou hruď.
Jsem vyděšený, ale neodcházím.
Vím, že musím zvládnout tenhle test.
Tak jen zmáčkni spoušť...

Bez zaváhání natahuje kohoutek. Hra ještě pořád pokračuje.

Procházel jsem chodbou v jednom ze svých nejlepších kimon a všichni ti muži v černých oblecích a kravatách různých barev se mi lehce ukláněli. Všechny jsem je znal jménem, všechny jsem znal až do morku kostí. Každého jejich příbuzného, každého jejich přítele, či jinak blízkého člověka. Tyhle lidi, byli teď má rodina a každá ztráta svým způsobem bolela. Drželi jsme totiž při sobě, věřili si navzájem.

Došel jsem ke svému cíli a bez jakéhokoliv upozornění odstrčil zástěnu, která mě dělila od mého bosse. To, co jsem viděl, mě absolutně nepřekvapilo. Vidět nahou dívku s doširoka roztaženýma nohama, která heká při každém Sasukeho pohybu, pro mě nebylo novinkou.
"Jak vidím, tak ruším," pronesl jsem klidně a s rukama zkříženýma na hrudi jsem se opřel o stěnu. Sasuke se po mě jen s úšklebkem na rtech ohlédl, přestal a se stále zdviženým pérem se vysunul z té dívky, která ihned chmátla po dece a začala si ji k sobě tisknout.
"Zmiz," zavrčel jsem jejím směrem. Nechápavě zamrkala a zadívala se na Sasukeho. "Neslyšelas? Řekl jsem, zmiz," zamračil jsem se a ztišil hlas. Můj šéf na její nechápavý pohled jen bezstarostně pokrčil rameny, a tak se dívka zdvihla a začala sbírat své věci. Když se chtěla začít oblékat, uchopil jsem ji pevně za paži a vyhodil ji jen tak na chodbu. Opět jsem zatáhl zástěnu a kolem mého krku se ovinuly jeho paže. Přitiskl se svým obnaženým tělem na to mé a začal si jazykem hrát s mým lalůčkem.
"Miluju, když žárlíš," zavrněl spokojeně a jeho ruce sklouzly na mou hruď. Rozhrnul cípy kimona a začal mě hladit. Prsty poškádlil moji bradavku a čekal, než mi z úst nevyklouzne sten.
"A já nesnáším, když mě provokuješ," ohradil jsem se, a i když se mi jeho manipulace s mým tělem moc líbila, odtáhl jsem se od něj, otočil se čelem k němu a vzdorovitě se mu zahleděl do očí.
"Nezapomínej, kdo je tu šéf, Naruto," zamračil se a pevným stiskem mi mezi palcem a ukazováčkem sevřel bradu. Tvrdě přitiskl své rty na ty mé, a pak se odtáhl. "A teď bych byl rád, kdyby sis klekl a dodělal mě. Nikdo to neumí tak dobře, jako ty," pronesl, jako kdyby se nic nestalo, a přitom poukázal na svůj stále naběhlý rozkrok. Když jsem nezareagoval, prudce si mě k sobě přitiskl, násilím si ukradl další můj polibek a ruku mi navedl ke svému nástroji a začal s ní pohybovat. Po chvilce přestal a tlakem mě donutil si kleknout na zem. "Tak?" zeptal se s pozdviženým obočím. Povzdychl jsem si, a nakonec ho přeci jen vzal do úst. Dráždil jsem ho, jak nejlíp jsem to uměl a vychutnával si jeho hlasité steny a vzdychy rozkoše, kterou jsem mu působil. "Ah, ano!" s hlasitým výkřikem se mi udělal do pusy. Na nic nečekal a povalil mě na podlahu. Bylo mu jedno, jestli jsem se zranil, nebo jestli se cítím pohodlně. Chtěl mě tak moc, že se mu zastřelo chladné uvažování a jeho mysl nahradily sexu chtivé pudy. Bez váhání mě ojel. Opět jsem byl děvkou číslo jedna.

Vidím svůj život před očima.
A já chci vědět, jestli ještě někdy uvidím východ slunce.
Tak moc bych ještě chtěl mít šanci říct sbohem,
ale je moc pozdě přemýšlet o významu mého života.

Nikdy jsem nějak zvlášť neuvažoval o tom, jestli mě ten bastard vůbec miluje. Já ho miloval a byl jsem mu oddaný. Znamenal pro mě hodně, stejně jako celá ta rodina kolem mě. Naučil jsem se s nimi žít, naučil jsem se hrát jejich hru. Jenže být členem téhle Yakuzácké rodiny znamenalo i mít hodně nepřátel z jiných rodin.

Sasuke pořádal ve své usedlosti večírek. Byla to jedna z těch snobských párty, na kterou přišla spousta jiných bossů se svými muži a svými děvkami, ale také zkorumpovaní politici, či jiná sebranka, která s námi spolupracovala. Všude kolem byla cítit moc a prachy, ale také špinavost a nečisté ruce poskvrněné krví. Bylo mi z toho všeho na nic, neměl jsem tyhle akce rád a těm lidem kolem, jsem nedůvěřoval.

"Pokus se to prosím ukončit, co nejdřív, budu na tebe čekat," přitočil jsem se k Sasukemu a otřel se mu rty o tvář.
"Kampak, Naruto, ty už odcházíš? Já myslel, že nám budeš dělat ještě chvíli svou společnost," pronesl zklamaně muž s dlouhými tmavými vlasy a rukou kolem mého pasu si mě přivinul k sobě.
"Sorry Orochimaru, ale není mi nějak dobře, navíc, víš, že tvou přítomnost nedokážu rozdýchat," zamračil jsem se a pokusil se dát jeho ruku dolů, bez úspěchu.
"Orochimaru, byl bych ti moc vděčný, kdybys nešahal na můj majetek," zamračil se Sasuke a prudce mě stáhl k sobě. Urovnal jsem si oblečení, ještě jednou jsem pohlédl na Sasukeho, vrhl zhnusený pohled na Orochimara a vydal se do pokoje.

Naložil jsem se do horké vany a vychutnával si její účinky. Voda objímala mé tělo a já se cítil konečně zase skvěle. I Orochimarův dotyk konečně vyprchal. Neměl jsem toho chlapa rád. Byl zákeřný jako had, kterého měl vytetovaného na předloktí. Při každé příležitosti po mně chmatal a netajil se tím, že mě chce přefiknout. Kdybych patřil někomu jinému, než Sasukemu, už dávno by to udělal, i kdyby k tomu nedostal povolení ode mě, nebo mého bosse. Ze Sasukeho měl však respekt a jeho nepřátelství riskovat nechtěl.

Opět byla řada na mně, a já znovu dřímal v ruce tu zatracenou zbraň. Strach už nebyl tak velký, jako na začátku, ale pořád se mě držel.

A ty můžeš vidět moje srdce bít,
můžeš ho vidět skrz mou hruď.
Jsem vyděšený, ale neodcházím.
Vím, že musím zvládnout tenhle test.

Připravený v bílém, jen lehce zavázaném županu, jsem čekal opřený o stůl na svého milence. Věděl jsem, že nemusí přijít hned, ale na druhou stranu jsem doufal, že si nenechá utýct takovou příležitost. Věděl, že dnes si chci hrát a to hodně dlouho. Příslib takovéto noci, Sasuke nikdy neodmítl.

Zástěna se odsunula, ale místo Sasukeho vstoupili dva chlápci. Poznával jsem je, byli ze znepřátelené organizace. Moc dobře jsem si pamatoval, jak Sasuke v klidu ustřelil dva prsty jejich šéfovi za jeho zradu.
"A heleme se," pronesl pobaveně ten jeden. "Velký Uchiha nám tu nechal dáreček na uvítanou," zasmál se a přejel mě hladovým pohledem.
"Sasori, na tohle fakt nemáme čas," řekl blonďák vedle něho, když pochopil úmysly svého parťáka.
"Vždycky je dost času," mávl nad tím Sasori. "Taky si potřebujeme někdy užít, ne?" povytáhl obočí.
"Mě vynech," odfrkl si blonďák. "Navíc nejsem na chlapečky a nevěděl jsem, že ty jo."
"Proč bych si měl odpírat potěšení ze sexu vybíráním pohlaví? Oboje je lepší, než jen jedno," prohlásil s úšklebkem. "Já se zabavim tady s blonďáčkem a ty aspoň mezitím v klidu najdeš to, pro co jsme přišli," zazubil se.
"Dělej si, co chceš, ale jestli z toho budou potíže, odneseš si to sám," odfrkl si ten blonďák, otočil se ke skříni a začal se v ní přehrabovat. Sasori mezitím přistoupil ke mně a zálibně si mě prohlédl.
"Ty musíš bejt Naruto," opřel se rukama o desku stolu, a tak mě uvěznil.
"Možná, ale tobě do toho nic není, navíc se mi nelíbí, že jste vstoupili bez pozvání," odsekl jsem a pomalu hmatal rukou za sebou, než jsem se nedotkl okraje mísy s ovocem, ve které by měl být zapíchnutý nůž. Často jsme s ním se Sasukem laškovali a krmili se ovocem, které na něm bylo napíchnuté. Byl tu i dnes. Zle jsem se ušklíbl, pevně ho sevřel a během chvilky, zrovna v moment, kdy Sasori rozhrnul můj župan, jsem mu již svíral nůž pod krkem. Zasekl se a o krok ustoupil. Seskočil jsem ze stolu, na který jsem byl natlačen a postavil se do bojové pozice. Sasoriho společník ustal ve svém hledání a ohlédl se po nás. Povzdychl si a vytáhl pistoli, kterou na mě zamířil.
"Dej mu ten nůž," přikázal mi a já ho poslechl. Dal jsem nůž Sasorimu a ten se pousmál.
"Teď už nám nic nebrání v zábavě," pohladil mě po tváři a natiskl se na mě. Ozvaly se dva výstřely a stejný počet těl dopadl na zem.

"Tos sakra nemohl přijít dřív?" zafuněl jsem a odvalil rudovlasého muže, který na mě dopadl. "Navíc, mohls mě zabít," odfrkl jsem si.
"Nemohl a s pistolí umím zacházet," přešel to klidně a pokynul svým mužům, aby ty dva odtáhli pryč.
"Jak je vůbec možné, že se dostali dovnitř?" pozdvihl jsem obočí.
"Zdá se, že někdo zradil, chlapi na chodbě jsou mrtví nebo omráčení," odvětil mi s nechutí v hlase. Zradu netoleroval a absolutně nesnášel, když mu někdo někoho zabil. "Ale to je teď jedno, pojď ke mně," přivinul si mě k sobě a nasál moji vůni. "Máš štěstí, že na tebe nesáhli," říkal, mezitím co líbal mou kůži na mé klíční kosti.
"Já mám štěstí?" nechápavě jsem se od něj odtáhl.
"Nechtěl bych už tělo někoho, kdo byl použitej někým jiným, a především nepřítelem," dal mi pohrdavou odpověď.
"Takže jsem pro tebe jen věc na hraní, co?" otočil jsem se k němu zády. Začínal jsem být naštvaný a veškerá nálada na sex, co jsem měl, mě rychle opustila. Najednou jsem si uvědomil, jak mě to jeho chování a celá moje situace začíná unavovat.
"Co ti zase přelítlo přes nos?" protočil oči v sloup, vypadal dost naštvaně, že ho přerušuju a podle něj se chovám nevhodně.
"Já už tohle nechci," přiznal jsem pravdivě. "Už jsem z toho všeho unavený. Byl jsem tak slepý."
"Nevím, o čem to tu mluvíš," zamračil se.
"O ničem, jen chci být teď sám," povzdychl jsem si a chystal se odejít.
"Tak to moment," sykl nahněvaně a silně mě stiskl za zápěstí, až jsem hekl bolestí. "Něco jsi mi svým chováním přislíbil, tak to koukej splnit," smýkl se mnou a hodil mě na postel. Ihned mi strhl župan a zalehl mě.
"Ne!" vyhrkl jsem, ale on neposlouchal a dál se nechal unášet svou cestou, nebrajíc na mě ohledy.

Hned další den jsem od něj odešel. Vrátil jsem se ke svému starému snu, ke svému starému životu. Byl sice těžký, ale byl jsem svobodný a nemohl uvěřit, že jsem na něj dříve nadával. Nemusel jsem již kolem sebe vnímat pach strachu a smrti, nemusel jsem posluhovat někomu, komu na mně stejně nezáleželo, tedy alespoň ne jako na člověku. Ukryl jsem se v nedalekém městě, protože pod svíčkou je přeci největší tma, a začal znovu. Během jediného roku jsem se díky svému umu stal manažerem jedné z restaurací, a dokonce našel lásku. Ne takovou tu poblázněnou, co jsem cítil k Sasukemu, ale tu skutečnou, za kterou jsem byl ochotný dýchat. Jeho jméno bylo Kiba. Po jeho boku jsem teprve pochopil, jaké to je, být doopravdy spokojený a šťastný. Nemusel jsem mu nic dokazovat, nějak si ho předcházet. Chtěl mě takového, jakým jsem doopravdy byl.

Zarachotil jsem v zámku klíči a otevřel dveře do našeho bytu. Zdržel jsem se v práci opravdu dlouho a nemohl se dočkat, až obejmu Kibu a uděláme si hezký zbytek večera.
"Pane bože," zalapal jsem po dechu a dal si ruku před ústa, když jsem vstoupil do kuchyně. Kiba ležel na podlaze se zavřenýma očima a nejevil žádné známky života.
"Konečně jsem tě našel," pronesl samolibě Sasuke, který seděl na židli za stolem, upíjel z jedné z připravených skleniček víno a propaloval mě pohledem.
"Kibo," vydechl jsem zničeně, ignorujíc Sasukeho, a po dlouhé době nechal skanout z mých očí slzy.

A ty můžeš vidět moje srdce bít,
můžeš ho vidět skrz mou hruď.
Jsem vyděšený, ale neodcházím.
Vím, že musím zvládnout tenhle test.
Tak jen zmáčkni spoušť.

A tak tu teď sedíme. V té místnosti, odkud jeden z nás neodejde živý. Strach mě již plně opustil. Stejně je již jedno, jestli zemřu, nebo budu žít. Ruská ruleta, hra o smrt. Nevím, proč je tu Sasuke se mnou, co ho vedlo k tomu, hrát tuhle hru se mnou. Možná mi chce dát šanci, možná pro něj přeci jen něco znamenám, ale to se nikdy nedozvím. Zemřu já, nebo on, a obojí mi bude jedno. Již po čtvrté beru zbraň do ruky, přikládám si jí k spánku a mačkám spoušť. Ozval se výstřel.
 

25 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 eSmy affik:) eSmy affik:) | Web | 8. května 2011 v 20:25 | Reagovat

bose....tak toto bolo...no...proste nemam slov....uzasne...

2 Arya Arya | 8. května 2011 v 20:58 | Reagovat

ááá tak toto bolo nieco pre mna :3
ach spravna vlna nasila *_*
ak mas viacero takychto ff niekde blizo hod sem :3

3 Lilirose Lilirose | 9. května 2011 v 18:17 | Reagovat

Krásné :)
žádný romantický řečičky .. někdy se prostě něco takovýho hodí ;) ..
skvě

4 Aki Aki | 9. května 2011 v 18:29 | Reagovat

To je...nádherný...

5 Amaya Amaya | Web | 9. května 2011 v 20:58 | Reagovat

*zatroubím přes celý barák do kapesníku* svatá pravda! Ruská ruleta života a smrti! dokonaloost!!! ty bys měla vydat YAOI knížku! seš úžasná :)

6 Evil-doer Evil-doer | Web | 10. května 2011 v 16:46 | Reagovat

tak tohle byla paráda :) hej fakt, tohle bylo užasný ;) moc dík...

7 Mia-san Mia-san | 10. května 2011 v 18:41 | Reagovat

Panebože... Tohle dílo byl ten největší skvost, který jsem měla čest číst... Takhle detailně provedené... a ten konec... celá pointa díla... úžasně propracované... nádhera... toto dílo mě úplně rozsekalo... no jednoduše řečeno WOW ;o)

8 Mitsuki Mitsuki | Web | 10. května 2011 v 19:51 | Reagovat

Krásně napsaný, celou dobu jsem byla napnutá kdy to vystřelí a kdo to bude...na konci ukápla slzička, moc se ti to povedlo :)

9 LILI LILI | 10. května 2011 v 20:23 | Reagovat

no do....... tohle bylo opravdu kouzelne :D nadherna povidky a moc povedena :DDD  Jsi opravdu talent !!! :D :-D  :-)  ;-)  :-|

10 Kagome/Kurama Kagome/Kurama | Web | 13. května 2011 v 15:48 | Reagovat

No musím uznat, že tohle byla opravdu dobrá povídka O.o Sasuke jak má být, Naruto sice opět skoro děvka, ale alespoň jen pro jednoho. A Yakuza je sama o sobě zajímavé téma xD

11 akimari akimari | Web | 13. května 2011 v 19:20 | Reagovat

tak nejak súhlasím s 10-tkou  ...

...som si k tomu pustila ten song...ok čítala som tak pomaly, že mi obehol asi 3x xD...ale to je fuk...hodil sa k tomu...ňah ruská ruleta už napadla aj mňa...a pri tomto songu :D :D ale toto spracovanie a nápad bol oveľa lepší než to čo behalo hlavou mne...ok bolo to dávno, že som už nato aj zabudla xD

...neviem prečo...ale stále ma k tej ff niečo ťahá....mám chuť ju čítať znova...a znova...asi si ju vytlačím...

12 Nade Nade | Web | 14. května 2011 v 9:00 | Reagovat

Hned od začátku jsem věděla, že to nedopadne dobře. Ruská ruleta vlastně nikdy nedopadne dobře.
Ale tady to bylo tak ... No prostě, projednou si odpustím požadovat hyppyend. Tady to prostě nejde, že? :-D  :-D
A schovej rozpaky, povídky byla skvělá!

13 hajky hajky | 16. května 2011 v 22:42 | Reagovat

tak to bylo apsolutně úžaný :-D  :-D  :-D  :-D ... takouvou sem ještě nečetla :D

14 Jash-chan Jash-chan | Web | 28. května 2011 v 10:38 | Reagovat

Úžasné, nemám slov... Jenom škoda že zrovna on, blonďáček jeden malej...:(

15 Black Star Black Star | E-mail | Web | 23. června 2011 v 0:10 | Reagovat

nádherné... nemám slov, je to dokonalé.

16 Yimuko Yimuko | 29. července 2011 v 17:44 | Reagovat

Krásný! :-D

17 Tamiko Tamiko | Web | 29. července 2011 v 17:51 | Reagovat

Wáu! To bylo naprosto dokonalý! Jedno z nejlepších povídek co jsem kdy četla.

18 anime-x-manga anime-x-manga | Web | 4. srpna 2011 v 21:01 | Reagovat

No saktra.. To byla síla :D

19 Hagumi-chan Hagumi-chan | E-mail | Web | 12. srpna 2011 v 13:55 | Reagovat

Nádherná povídka, ale ten konec, bylo mi to trochu líto tak jsem napsala něco jako pokračování.... snad to moc newadí. Pokud by jste někdo chtěl tak to pokračování je na našem blogu :)

20 Aki Mitsuko Aki Mitsuko | Web | 17. prosince 2011 v 23:52 | Reagovat

Tahle povídka byla sad nejlepší, co jsem v životě četla! Ta povídka měla všechno - skvělý příběh, úžasně sepsaná, zakombinované myšlenky, pocity, minulost s přítomností..! Směkám! Tohle byla opravdu nádhera! Naháněla si mi slzy do očí, bylo to smutně krásné a ten konec .. *fňuk* .. opravdu nemám slov. Zrovna jsem chtěla začít dopisovat rozepsanou povídku, ale po tomhle na ní nemám náladu a příde mi nevýslovně trapná :D

21 Sanchi Sanchi | 12. března 2012 v 20:03 | Reagovat

Ahoj jen tak pro zvedavost nechces napsat o tom jak to vse videl Sasuke :-D docela by mne zajimalo jestli ho mel aspon trochu rad nebo ne :-?  :-?

22 Sony Sony | 14. února 2013 v 22:29 | Reagovat

Omj :o.Tak to bylo dokonalé. Toto je to nejlepší co jsem od tebe četla. Vážně nádhera, skládam ti poklonu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama