11.Část: Nečekané překvapení
Sasuke se už dál nevyptával. Věděl, že mu Naruto něco tají, takhle to bylo vždycky, když se mu objevila vráska mezi očima a z jeho očí vyzařovala nejistota. Blonďák rychle změnil téma, opět ho stočil směrem k Sasukeho herecké dráze a ke známým lidem, se kterými se setkal. Bylo zvláštní poslouchat černovláska, kterému bylo vždycky tak nějak fuk úplně všechno, jak mluví o své práci, a přitom se lehce usmívá.
Když za sebou blonďák toho večera zabouchl dveře od svého pokoje -Sasukeho prosbu, jestli ho nechce pozvat dál ještě na skleničku, zdvořile odmítl-svlékl se ze své košile a zadíval se na své nahé tělo. I když bylo stejné, tak jako vždy, připadalo mu jiné. Stále patřilo jemu, i přesto měl však pocit, že není jeho, jako kdyby už dávno nebyl jeho vlastníkem. Pořád měl pocit, jako kdyby bylo jen nástrojem, věcí, kterou si přivlastnil někdo jiný a nechtěl ho pustit. Zavrtěl hlavou, aby zahnal pochmurné myšlenky, které mu v ní vyvstaly, a rychle se převlékl do svého pyžama. Zavrtal se do postele a zavřel oči. Tak jako každý večer za těch pět let, viděl Sasukeho tvář a to mu dodalo klidu. S lehkým úsměvem na rtech se propadl do říše snů, kde byl opět s ním a nic ho netrápilo.
Na druhé straně města, v jednom větším domě, se mezitím Sasuke nacházel u baru a naléval si sklenku skotské. Zamyšleně se na ní podíval, a pak ji do sebe kopl. Znovu si nalil a i s ní se přesunul do pohodlného křesla. Hodil si nohy na konferenční stolek a zase přemýšlel o tom, co Naruto za ty roky dělal. Jaký asi vedl život. Co se skrývá za jeho tajemstvím. Chtěl na to přijít a dozvědět se něco o jeho novém životě. Chtěl ho poznat, aby mohli navázat tam, kde skončili před těmi dlouhými pěti roky. Upil znovu ze své sklenky a zavřel oči. Ztrácel se ve svých myšlenkách, bloudil jimi a nevědomky usnul.
"Sakra, ty vypadáš," ušklíbl se pobaveně Suigetsu, když Sasuke ráno vešel do studia a jeho obvykle dokonale vypadající vzhled byl narušen rozčepýřenými vlasy a tmavými kruhy pod očima.
"Si zkus spát celou noc v křesle," odfrkl si a usadil se ke stolku s různými líčidly, které používali maskéři. "Navíc je pět ráno."
"Že ty si zase chlastal"-ukázal na něj prstem-"a mě si nepřizval," řekl vyčítavě.
"Měl jsem dvě sklenky skotské u sebe doma, nevím, proč bych tě měl zvát," protočil oči v sloup a mávl na hnědovlasou maskérku, která ihned přiběhla a pustila se do díla.
"A proto si usnul v křesle? Mě neoblafneš," povytáhl Suigetsu obočí nevěřícně.
"Zamyslel jsem se a prostě usnul, co je na tom těžkého pochopit?" zeptal se nevrle Sasuke.
"Ale, že by vážně nějaký nový objev? Nějaká nová tajemná kráska?"
"Jsi vedle jak ta jedle," ušklíbl se černovlásek.
"Ne, počkej, tys byl s Uzumakim," prohlásil vítězoslavně, a když viděl Sasukeho zaskočený výraz, sám sobě zatleskal.
"Jaks na to sakra přišel," procedil skrz zuby Uchiha a poprosil maskérku, aby je nechala chvíli o samotě. Ta jen přikývla a odešla se věnovat jinému z herců.
"Nejsem blbej, Sasuke. Když jsem se zmínil, že se vrátil, tvářil ses nadšeně a navíc ses zajímal, jak vypadá. Bylo mi to divný, ale pak mi to došlo, když jsem pozoroval, že seš teď nějakej šťastnější a uvolněnější. Je to kvůli němu, že jo?" vyzvídal dál.
"Mýlíš se," zavrtěl hlavou.
"Nedělej se, Uchiho, už se nenechám obelhat," mrkl na něj. "Ale zaskočilo mě to. Přece jen, je to muž a ne ženská," poškrábal se na hlavě.
"A co má bejt?" nakrčil zamračeně obočí a přivřel oči.
"Nic, nic, já proti tomu nic nemám, jen aby tím neutrpěla tvoje reputace, kdyby se na to přišlo."
"Mě je moje reputace ukradená, Suigetsu. A jestli mě chceš vydírat, tak na to urychleně zapomeň."
"Hej, v klidu, to nechci udělat, jak tě to napadlo?" zeptal se vyčítavě. "Sice umim bejt podlej, o tom žádná, ale si kámoš, a k těm já mám respekt," tentokrát se zamračil on.
"Dobře, omlouvám se, jen to tak vyznělo," obhájil svůj výpad Sasuke.
"Jo to máš asi pravdu," připustil Suigetsu, a tak mu ihned odpustil. "A smím se zeptat, proč zrovna Uzumaki?"
"Prostě se toho mezi námi stalo v minulosti hodně a teď mám šanci to vrátit," přiznal, věděl, že Suigetsuovi může věřit.
"Tváříš se jako kyselej citrón," rýpl si Uzumaki. Sasuke ho vytáhl na oběd a celou dobu se tvářil naštvaně.
"Fakt? Tak za to může asi ta pitomá Lin," povzdychl si znechuceně Sasuke a prudce zapíchl vidličku do masa na svém talíři.
"Kdo je Lin?" zeptal se Naruto a dál klidně obědval.
"Osoba, jež si říká herečka, i když na to podle mého názoru nemá právo. Je to prostě jen vypatlaná ženská, která v hlavě nemá nic jinýho než prachy a svůj vzhled."
"A čím tě tak naštvala, že z toho skoro krájíš nožem talíř?" pozdvihl obočí a upil ze sklenky s vodou, přičemž se díval na Sasukeho agresivní počínání.
"Protože si myslí, že když mě dostane, bude se o ní v bulváru víc psát a stoupne tak její prestiž. Pořád se na mě lepí a nedá mi pokoj. A když máme točit líbací scénu, strká mi jazyk do pusy," zatvářil se znovu znechuceně, zadíval se na své jídlo a raději ho odstrčil. "Zdá se, že jí režisér už prostě nestačí," dodal a zavolal si číšníka, že bude platit.
"A je aspoň pěkná?"
"Jo, ale to s tím přeci nesouvisí," zamračil se Uchiha.
"Ale no tak, Sasuke, nevztekej se, udělaj se ti vrásky, a pak půjde tvoje herecká kariéra rychle do háje," bavil se nad Sasukeho vztekáním se, jenže to už u nich byl číšník a zaslechl poslední větu jejich rozhovoru.
"Sasuke? Sasuke Uchiha?" vyhrkl nadšeně a zběžně si prohlédl maskovaného muže. "S tou kšiltovkou a brýlemi bych Vás nepoznal," mluvil nahlas, až na ně nechtěně strhl pozornost.
"Tohle je snad nějakej trest, nebo já nevim," zamrmlal si pro sebe, rychle hodil číšníkovi pár bankovek, uchopil pochechtávajícího se Naruta za ruku a táhl ho rychle pryč.
"Příště vyslovuj mé jméno s co největší opatrností," uhodil na blonďáka, když už šli klidně po ulici a lidé jim nevěnovali pozornost.
"Ale byla to sranda," zasmál se Naruto.
"Ohromná," zaironizoval Sasuke.
"Je vidět, že si prostě slavný," pokrčil rameny. "S tím se musí počítat, když máš na svém kontě už asi deset filmů a pár talkshow a nějakou tu reklamu," pousmál se.
"To mě tak sleduješ?" povytáhl potěšeně obočí a Naruto přistiženě trochu zčervenal.
"Jak bych nemohl, když jde o tebe," sklopil hlavu.
"Ani nevíš, jakou mám radost," přiznal Sasuke a nadzdvihl mu bradu. Dívali se jeden druhému do očí a Sasuke se začal přibližovat svými rty k těm jeho.
"Počkej"-zarazil ho Naruto a černovlasý se zklamaně odtáhl-"tady ne, někdo by nás mohl vidět," dodal blonďák a věnoval mu omluvný úsměv.
"A řekneš ne, když tě pozvu k sobě?"
Naruto jen zavrtěl hlavou, a tak se i na Sasukeho tváři mihl úsměv. Přivolal si taxík a oba do něj nasedli.
"Ale co tvá práce?" zeptal se Naruto, když se za nimi zabouchly dveře Sasukeho domu.
"Ta počká, já už čekal pět let a to je dlouhá doba," zašeptal, opřel se o jeho čelo a dlaněmi svíral jeho tváře.
"Jo, to je," povzdychl si Naruto, krátce se mu ještě zahleděl do očí, než mu po tak nekonečně dlouhé době nevěnoval polibek. Byl hluboký, vroucí a vášnivý. Oběma projel zase pocit spokojenosti a naplnění. Opět měli pocit, že tak to prostě má být.
"Je to tak dlouho," zhluboka se nadechl a pomalu odhrnul cípy rozepnuté košile muže před sebou. Dlaněmi jemně přejel po obnažené kůži a fascinovaně se díval, jak se chvěje.
"Až neskutečně dlouho," vzdychl druhý, když se prsty otřely o jeho bradavky.
"Zase spolu," zamumlal do kůže na krku, na kterou se přisál svými rty.
"Ano," napjal se a svýma rukama si ho přitáhl k sobě ještě blíž, nohy přitom pořádně stiskl kolem jeho boků. Opatrně se položili na postel a prohlíželi si jeden druhého. To náhlé ticho jim nevadilo, jen si užívali toho okamžiku, kdy mohou být zase spolu, zase se dotýkat jeden druhého, cítit se navzájem.
Pomalu se zbavili oblečení. Dívali se na změnu každé křivky, každého svalu těla, které viděli naposledy před pěti lety. Znovu se poznávali dotyky a polibky. Ochutnávali navzájem novou příchuť, která se za ten čas, kdy se neviděli, vytvořila. Užívali si okamžiku, který prožívali, slyšeli znovu zrychlený tlukot srdcí, která patřila jedno druhému a užívali si každého vzdechu a stenu, která patřila jen uším toho druhého.
Sasukeho polibky se sunuly po břiše dolů, objevovaly nová citlivá místečka, dokud neustaly v Narutově klínu a ústa nepohltila jeho úd. Blonďák se prohnul a táhle zasténal. Pocit slasti, ten pocit slasti, který byl tak moc intenzivní pouze se Sasukem, byl zpět. Tolik očekávaný, tolik toužený. Všechna ta láska, co v něm k Sasukemu byla, byla opět v plné síle. Ta potlačovaná touha teď vybuchla v jediném okamžiku. Ten intenzivní pocit, který cítil, když dosáhl orgasmu do milovaných úst.
"To bylo rychlé," neodpustil si černovlásek, ale jeho tvář zdobil úsměv.
"Jsi hroznej," zamumlal zamračeně Naruto, přitáhl si ho k sobě, a opět ho políbil. Vášnivě bojoval jazykem s tím Sasukeho a rukou mu zajel do klína. Promnul v ruce jeho úd a Sasuke mu potěšeně zavzdychal do úst.
"Ty to chceš, já to chci, tak na co sakra ještě čekáš," zasténal Naruto napnutě, odtáhl se od něj a natočil se svým pozadím k němu.
"Teď si hroznej ty, takhle mě nabudit," řekl ztěžka černovlásek, když cítil další škubnutí ve svém penisu. Naslinil si dva prsty a opatrně je začal do Naruta zasouvat. Blonďákův konečník ho přivítal bez jakéhokoliv odporu, a tak byla příprava na proniknutí do jeho těla snadnější. Když je vytáhl ven, uchopil jednou rukou svůj penis a druhou si blonďáka přidržel. Pronikl do něj na jediný příraz, až Naruto hekl, ale držel dál a chvíli setrval.
"Trvá ti to," zamrmlal nespokojeně blonďák a sám proti němu přirazil. "Ah,"vydralo se z jeho úst spokojeně a tak se pohnul znovu. Sasuke se nenechal zahanbit, a tak převzal iniciativu.
Zjistil, že usnul, a když se probudil, uvědomil si, že prožívá deja vu. Naruto vedle něj opět neležel. Jeho oblečení bylo pryč, stejně jako osoba, které patřilo.
"Alespoň jednou, by mě mohl vzbudit a dát mi vědět, že odchází," zavrčel naštvaně a praštil hlavou do polštáře. Chvíli ještě jen tak ležel, než se neodhodlal vstát, obléct se a vydat se za ním.
Zazvonil na zvonek menšího domku, který by měl patřit Narutovi, jak si zjistil od Ino a vyčkával, až mu někdo přijde otevřít. Asi po necelé minutě se skutečně dveře otevřely, avšak nikdo v nich nestál. Sasuke tedy sklonil hlavu a jeho pohled upoutal tmavovlasý chlapec, kterému nemohlo být víc jak pět a jenž na něj upíral tolik známé, modré oči.
"Přejete si?" zeptal se tak trochu bojácně, když se díval do tváře toho neznámého muže, který mu naháněl strach.
"Hledám Naruta," dostal ze sebe zaskočeně Sasuke a dával si dvě a dvě dohromady.
"Táta je teď ve sprše," řekl chlapec.
"Táta?" vyhrkl šokovaně Uchiha a než se zmohl na další slova, ukázal se Naruto.
"Kaii, copak ty nevíš, že nemáš otvírat, když nejsem poblíž?" zamračil se na svého syna, a pak se zadíval na návštěvu. "Sasuke?" vyslovil jeho jméno a zděšeně si dal ruku před pusu.





Tak to začíná bejt ještě mnohem zajímavější, sem zvědavá jak tohle dopadne