10. Část: Posezení
"Sasuke, na plac," ozval se hlas režiséra a volaný si znechuceně odfrkl. Právě točil zase jeden z těch slaďáků a herečka, se kterou točil, se na něho pořád lepila jako klíště. Chovala se absolutně neprofesionálně a ani její vzhled, který byl ve všech ohledech perfektní, nedokázal zakrýt její herecké nedostatky, tedy alespoň tak to Sasukemu přišlo. Stejně jako on měl nalákat do kina ženy, ona měla přitáhnout alespoň nějakou mužskou část, na své vnady, úzký pas a dlouhé štíhlé nohy.
Naposledy se zadíval na displej, vypnul mobil a zastrčil si ho do kapsy svého kabátu zavěšeného na věšáku. Měl sice jako hvězda svou převlékárnu, ale absolutně se mu nechtělo lítat pořád sem a tam. Došel na plac se znuděným výrazem, zatímco jeho kolegyně se usmívala a mrkala umělými řasami tak vehementně, že se černovlásek divil, že jí ještě neupadly.
"Á akce!" zvolal režisér a Sasuke začal odříkávat svou naučenou repliku. Aniž by zkazil byť jen jedinou větu, či slovíčko, aniž by ubral něco na své herecké dokonalosti v podobě výrazu či projevu, stihl se utápět ve svých myšlenkách na Naruta. Celé ty roky na něj nebyl schopný zapomenout. Pokoušel se ho vytěsnit mnoha způsoby a jeho postelovou náručí prošlo nespočet žen, ale stejně toho nebyl schopný. Nikdy nevěřil, že by mohl cítit něco takového jen k jednomu člověku a tak dlouho. A když už se smířil, že zbytek života stráví jako prázdná schránka bez emocí vůči každému kromě své rodiny, že z něj nadosmrti bude pouhý Casanova, vrátil se. Naruto se vrátil a on teď zase neví, co dělat. Tenkrát, když Uzumaki odešel, on sám se vrátil do starých kolejí a snažil se nepřipustit si, jak mu ten blonďák chybí. Odmaturoval a spolu s vejškou se začal věnovat herectví.
"Tak končíme lidi, byli ste skvělý," utnul režisér natáčení a pochválil celý štáb. "Lin, zlatíčko, mohla bys na chvíli?" zavolal si hlavní ženskou roli k sobě s úsměvem a ona se k němu přitočila.
"Už se nedivím, proč tady Lin vlastně ještě pořád je," odfrkl si Suigetsu, i když se nepokrytě díval blonďaté herečce na zadek.
"Já se divím, že si na to přišel až teď," ušklíbl se Sasuke, sundal kabát z věšáku a zapnul si mobil. Tak nějak čekal, že tam opět nic nenajde, ale mýlil se. Čekala na něj zpráva od Naruta.
"Ahoj, Sasuke. Promin, ze jsem nenapsal driv, ale mel jsem ted moc prace se zarizovanim noveho domu a prace. Pokud by se ti to hodilo, mel bych zitra kolem pate cas."
"Copak, copak? Nějaký nový objev?" zazubil se Suigetsu, když na Sasukeho tváři postřehl letmý úsměv, který trval sotva pár vteřin.
"Ne, proč by měl nějaký být?" zeptal se s pozdviženým obočím, rychle odepsal a zastrčil mobil opět do kapsy.
"Já jen, že ses pousmál, to u tebe není běžný," pokrčil rameny Suigetsu. "Myslel jsem, že to musí být opravdu nějaká spešl kost," dloubl do něj loktem.
"Hm," zamručel jen Sasuke.
"S tebou je zase řeč," povzdychl si Sui. "Asi bych tě měl vytáhnout na panáka, aby se ti trochu rozvázal jazyk, co ty na to?"
"Díky, ale ne, jsem dost utahaný a jediný, po čem teď toužím, je sprcha a postel. Navíc, jediný, komu by se zase rozvázal jazyk, si ty," ušklíbl se pobaveně.
"Ha, ha, ha, moc vtipný," pronesl ironicky mladý asistent, a poté taky vytvořil na své tváři úšklebek. "A tu sprchu a postel budeš okupovat jen ty sám, nebo na tebe někde někdo čeká?" zeptal se s nevinným podtónem hlasu.
"Sám," odvětil jako by nic. Pak ještě mávnul Suigetsuovi na rozloučenou a s rukama v kapsách odešel pryč.
"Ahoj, jak tak koukám, jako vždy pozdě," ozvalo se blonďákovi za zády, až trochu leknutím nadskočil.
"Ahoj, já tě málem nepoznal," vydechl, když si prohlížel Sasukeho s tmavými slunečními brýlemi na nose a značkovou kšiltovkou zaraženou do čela.
"Jo, to byl účel," vytvořil na tváři pokřivenej úsměv.
"Fanynky jsou asi děsně otravný, co?" zazubil se blonďák a bok po boku se vydali k nedaleké hospůdce.
"Děsně, ale horší jsou novináři, narušujou moje soukromí."
"To musí být pro pana "mám rád svůj prostor a hlavně svůj klid", tragédie," zasmál se blonďák.
"Hrozná, ale hold jsem si musel zvyknout."
"To se divým, ty ses nikdy nepřizpůsoboval a jednal si tak, jak se ti chtělo."
"Hold záleží na situaci a navíc, sám jsi to říkal, lidi se mění."
"Jo, to je pravda, to jsem řekl," připustil Naruto a Sasukemu se zdálo, že přitom trochu posmutněl, ale možná se mu to jen zdálo, protože se blonďák hned zase usmíval.
"A jak ses vůbec dostal k dráze herce?" položil tiše Naruto další svou otázku. Věděl, že kdyby mluvil víc nahlas, mohl by si někdo Sasukeho všimnout a to Uchiha a vlastně ani on sám rozhodně nechtěl.
"Na ulici si mě odchytl chlápek, ze kterýho se vyklubal známý agent. Původně ze mě chtěl udělat manekýna, ale s tím jsem ho poslal ihned do háje. No a nějak u mě potom prostě objevil herecký sklony a už ani nevim jak, a prostě jsem se stal hercem."
"Je fakt, že přetvařovat ses uměl vždycky," pokrčil na to rameny Naruto.
"A co děláš teď ty?" přešel jeho poznámku černovlasý.
"Je ze mě učitel v mateřský školce, a dvakrát do týdne vedu kurzy angličtiny pro začátečníky," řekl nadšeně.
"Ty, kterej si neuměl anglicky skoro ani pípnout? Tak tomu se říká opravdu zvrat," zasmál se lehce Sasuke. "A proč zrovna učitel ve školce?"
"Mám rád děti. Rád se o ně starám a bráním je," stále se usmíval. "Ale to není tak zajímavý," mávl nad tím rukou. "Co ty, je v tým životě někdo důležitý?" zeptal se opatrně blonďák.
"Když ses teď konečně vrátil, tak ano," přiznal otevřeně Sasuke. Za ty roky se v něm něco hnulo, a potom, co Naruto zmizel, si uvědomil, že pro něj bylo mnohem bolestnější, když ho neměl, než když se naučil milovat.
"A co všechny ty dívky, co pan lamač dívčích srdcí střídal jednou za týden a někdy i za pár dnů?" povytáhl obočí, přeci jen četl noviny a Sasuke byl dost populární na to, aby se o něm psalo skoro pořád.
"Byly jen náhražka, žádná si mě nedokázala omotat kolem prstu."
"Odkdy si ke mně ohledně svých citů tak otevřený?" zeptal se zmateně blonďák. Čekal cokoliv, ale Uchihu, který mu dostatečně dává najevo své city k jeho osobě, to ne.
"Od té doby, co jsem poznal, že samota bolí víc, než láska."
"Z tebe se ale stal romantik," pokusil se blonďák zažertovat, ale jeho rudě hořící tváře, dávaly dostatečně znát, že ho to vykolejilo.
"A co ty a tvůj milostný život? Ty sis o mém mohl přečíst a já o tvém nevím nic," byl stále klidný a v duchu se bavil, nad Narutovým rozkošným výrazem, který tak dlouho opět toužil vidět. Jeho rozpaky byly prostě roztomilý, i když z něj byl už dvaadvacetiletý muž a Sasuke si byl jistý, že takový bude v jakémkoliv věku.
"Vlastně nic, jen pár známostí," odbil ho. Na Sasukeho vkus až moc rychle. Za tím muselo něco být, to věděl stoprocentně.
"Naruto, co se stalo?" zkusil se ho tedy zeptat.
"Nic, Sasuke, nic, co by stálo za zmínku," pousmál se Naruto. A i když se snažil vypadat věrohodně, Sasuke mu nevěřil.





skvělý, konečně se to začíná znova rozjíždět, i když u nich to bude ještě na hodně dlouho typuju
:)