Ps: strašně se mi líbí, že aspoň jednou se mýlíte, a že aspoň na malou chvíli v životě jsem nečitelná:) navíc, kdo tu mluvil o konci? tohle ještě rozhodně nekončí, ještě se tam nesemlelo, co sem chtěla a ještě z toho není konečná slátanina:D
9. Část: Setkání
Od oné noci uběhlo již pět let. Sasuke se ráno probudil sám a Naruto se neukázal ani ve škole. Vlastně se za celé ty roky neukázal vůbec.
"Ani nevíš, jak moc jsi mi chyběl, tvé objetí, tvé rty, tvůj hlas, všechno."
"Ty mě taky. Trápil jsem se, když jsem najednou zůstal tak sám. Ale teď jsme tu oba a já už tě nikdy nepustím. Tak dlouho jsem ti nemohl říct, jak moc tě miluju. Miluju tě," zašeptal.
"Á střih!" rozezněl se natáčecím sálem hlas režiséra a ukončil tak milostnou scénu. "Výborně, Sasuke, skvělý výkon," pochválil hlavního aktéra svého filmu.
"Díky," odvětil na to jen Sasuke a se za brbláním jaká je to slátanina se odebral ke stolu s občerstvením pro trochu vody. Asi tak před dvěma roky ho oslovil na ulici nějakej chlápek a dal mu svou vizitku. Říkal, že by z něj mohlo něco být a ukázalo se, že měl pravdu. Z onoho neznámého se vyklubal úspěšný manager a ze Sasukeho úspěšný herec. Dokázal si získat lidi nejen svým vzhledem, ale i svým výkonem. Do kin dokázal nalákat masu lidí, ať už se jednalo o jakýkoliv žánr a kvalitu filmu. Plnil stránky magazínů, chodil do různých diskusních programů a za třiceti vteřinové reklamy dostával slušný balík.
"Ahoj, Sasuke," pozdravil ho jeho bývalý spolužák Suigetsu. Co se týkalo střední, moc se spolu nebavili, ale teď oba skončili ve stejném průmyslu a celkem si sedli. Suigetsu dělal asistenta režiséra a často to byl on, kdo mu vyřizoval nové požadavky a změny, které si rejža přál.
"Ahoj, děje se něco?" zeptal se a odšrouboval si víčko od pet lahve s vodou.
"Mám pro tebe novinku," zazubil se a opřel se o stůl. "A předem říkám, že se to netýká práce."
"Jakou?" povytáhl obočí.
"Víš, jak teď budeme mít ten třídní sraz, co zorganizovala Karin," nadhodil.
"Hn," zahučel Sasuke na souhlas a napil se. Zajímalo ho, kam tím míří, a proč to tak natahuje.
"Tak tam dorazí i někdo, kdo už tady pěknou dobu nebyl. Prej se vrátil Uzumaki," oznámil mu a černovlásek stačil jen tak tak polknout, aby voda neskončila Suigetsuovi v obličeji.
"A odkud to víš?" přimhouřil oči a snažil se, aby nebylo tolik znát, jak moc ho to zajímá.
"Říkala mi to Ino. Pracuje teď v realitách a on si prý tady ve městě shání barák."
"A jak vypadá?" ulítlo mu.
"No, já nevim," poškrábal se Suigetsu zmateně ve vlasech. "Ino říkala, že nevypadá zle, že prej naopak vypadá víc než dobře. Ale neboj, Sasuke, ty zástupy holek ti fakt nepřebere," poplácal ho po rameni a s mávnutím se vydal za režisérem, který s ním potřeboval něco probrat.
"Takže si zpátky," řekl si tiše pro sebe a na jeho rtech se objevil lehký potěšený úsměv.
"Možná nebyl zas tak dobrý nápad sem chodit," pomyslel si blonďatý mladík, když vstoupil do podniku, v němž se sraz konal. Všechno ztichlo, když ho jeho bývalí spolužáci spatřili. Jediný Kiba se netvářil zaraženě či šokovaně, a tak se k němu spěšně vydal.
"Naruto!" vykřikl nadšeně jeho jméno a objal ho. Tak dlouho se neviděli a on byl rád, že ho znovu vidí.
"Kibo," oddychl si šťastně blonďák, opětoval mu stisk a poplácal ho po rameni.
"Pojď, konečně tě seznámím se svou přítelkyní," odtáhl se od něj. "Všechno bude oukej, uvidíš," povzbudivě na něj mrkl a společně se vydali ke stolu, kde už na ně čekali ostatní. Naruto se opatrně rozhlédl. Pohledem hledal jednu osobu, která tam však nebyla. Byl trochu zklamaný, ale na druhou stranu mu spadl ze srdce obrovský kámen. Malinko se uvolnil a postupně se zapojil do živé debaty, kterou vedli jeho spolužáci. Najednou si připadal, jako kdyby se vrátil v čase, jako kdyby se nic nezměnilo a on nikdy neodešel.
"Takže je to pravda," zarazil ho známý hlas, když vycházel se smíchem s pár spolužáky ven, ztuhl. Tak dlouho ho již neslyšel. Otočil se a přímým pohledem se střetl s párem černých očí.
"Sasuke," vyslovil jeho jméno překvapeně. Černovlasý vyšel zpoza stínu vedlejší budovy, naposledy si popotáhl ze své cigarety a nedopalek odhodil na zem.
"Dlouho jsme se neviděli, Naruto," ušklíbl se.
"Víte co? Jděte sami, vaše čísla mám a slibuju, že se určitě ozvu," obrátil se ještě ke spolužákům. Ti se s ním tedy rozloučili a s hlasitým smíchem pokračovali dál ulicí. Poté co zmizeli, se opět otočil k Sasukemu a vyčkával. Vůbec nevěděl, co říct, jak se cítit. Byl nervózní. Sasuke vypadal líp než kdy předtím, a to si myslel, že už to není možné.
"Ino měla pravdu, vypadáš fakt moc dobře," řekl nakonec černovlasý, když si ho prohlédl od hlavy až k patě a zase zpátky.
"To samé samozřejmě platí pro tebe," přiznal blonďák a do tváří se mu nahrnulo trochu té krve.
"Nezměnil ses," prohlásil, když k němu přistoupil blíž a stiskem palce a ukazováčku mu nadzdvihl bradu. Z blízka se díval na jeho tvář, zkoumal každičký jeho rys. Tak dlouho ho takhle neviděl.
"Jak si tím můžeš být tak jistý?" odvrátil hlavu na stranu a vymanil se tak z jeho sevření. Tu těsnou vzdálenost mezi nimi by dlouho nevydržel. To, co k Sasukemu vždycky přitahovalo, bylo opět zpátky. Vlastně to nikdy nevymizelo.
"Zmizel si," pronesl klidně Sasuke a stáhl svou ruku zpět.
"Jo, cestoval jsem," přikývl na souhlas.
"A nic si mi neřekl," pokračoval černovlasý.
"Nechtěl jsem to dělat ještě těžší, než to pro mě bylo," povzdychl si.
"A jak si myslíš, že jsem se cítil já, Naruto? Ráno se vzbudím, ty nikde, žádný vzkaz, nic! Prostě sis zmizel!"
"Je vidět, že pořád myslíš jen na sebe," odfrkl si blonďák. "Ty mi nemáš co vyčítat, Sasuke. Ty ne," uchechtl se. "Napadlo tě někdy, jak jsem se cítil já, když jsi mi řekl, že je konec? Když jsem se na tebe snažil zapomenout, i když jsem tě viděl každý den ve škole? Jak mi bylo mizerně, když jsem tě mohl mít zpátky a já musel pryč?" rozmáchl rukama naštvaně. "Víš co? Tohle nemá smysl," povzdychl si. "Nechci se hádat hned první večer, co se vidíme," zavrtěl hlavou.
"Promiň," omluvil se tiše. "Já jen, žes mi chyběl," přiznal.
"Vážně?" zeptal se dojatě. Jeho tep se zrychlil, stejně tak jako tempo jeho srdce.
"Jo," přiložil dlaň na jeho tvář a přiblížil se svým obličejem k tomu jeho.
"Počkej," přiložil ukazováček na jeho rty a oddálil se od něj o kousek dál. "Tohle nejde," dodal.
"Děje se něco, Naruto? Ty snad někoho máš?" zajímalo ho.
"Ne, to ne, já jen, vůbec mě neznáš a já neznám tebe."
"Co tím myslíš?"
"Uteklo pět let, Sasuke. Ty si začal nový život a já taky. Já nevím, jaký jsi teď a ty zas jaký jsem teď já. Dej tomu čas. Musíme se znovu poznat, začít znovu jako přátelé. Možná to potom bude alespoň trochu jako dřív," v jeho očích se odrážela prosba a touha po pochopení.
"Naruto…" pokusil se něco namítnout, ale Naruto jen zavrtěl hlavou a umlčel tak další jeho protesty.
"Věř mi, Sasuke, bude to pro oba lepší," věnoval mu lehký úsměv.
"Fajn," povzdychl si Uchiha, uchopil jeho dlaň do té své a vtiskl mu na ní polibek. "Tak teda časem."





ach tak taketo pokracovanie som absolutne necakala
....ach, ae je to super....len rposiim dalsiu cast, chcem vediet, ako to bdue daleej!!