Jak to bylo na začátku
"Dobré ráno, Sasuke," prohodil jeho starší bratr Itachi, který upíjel z kouřícího se hrnku kávu a pročítal si noviny.
"Hm," broukl jen Sasuke s hlavou strčenou v ledničce, hledajíc něco vhodného k snědku.
"To už je čtrnáctého, že máš tak špatnou náladu?" odvrátil oči od rozečteného článku a zadíval se na svého bratra, který zrovna zaklapl ledničku a s jogurtem si to mířil k němu. Když si uvědomil, že zapomněl na lžičku, schmátl tu, kterou si ještě před chvilkou jeho bratr míchal kafe, olízl ji a s kyselým výrazem ve tváři se začal krmit.
"Aha, takže je," odpověděl si nakonec sám Itachi a pozoroval, jak se v tom jogurtu Sasuke nimrá a sem tam nějaké menší sousto strčí do pusy. Dál už nic neříkal, věděl, že by ho jeho mladší bráška stejně neposlouchal, a tak se vrátil ke svému článku.
"Nechápu, jak můžeš být tak v klidu," vypadlo nakonec ze Sasukeho asi po pěti minutách, kdy stále neměl dojedeno.
"A proč bych neměl?" povytáhl nechápavě obočí Itachi a znovu vzhlédl.
"No, pokud vim, vždycky si to měl s holkama stejně jako já," objasnil mu.
"Jenže já už nejsem na střední a navíc jsem nikdy nechodil do školy s takovejma no, jak to říct…"
"Slepicema?" doplnil ho Sasuke.
"…míň chápavýma holkama."
"Slepicema," pokrčil rameny mladší.
Itachi si jen povzdychl a pokračoval dál: "Dospělé ženy už prostě nejsou tak náruživý, tolik to neprožívaj. Jasně, jsou rády, když jim projevíš náklonnost, ale mají aspoň trochu pudu sebezáchovy, tolik tě neobtěžují."
"Tak to máš štěstí. No nic, přešla mě chuť a už stejně musim jít," řekl s povzdychem a zvedl se od stolu. Kelímku, který tam nechal, nevěnoval pozornost. Skočil si ještě do koupelny vyčistit zuby, pak popadl svoji tašku a s nechutí vyrazil do školy.
Díval se na bránu, u které se už nakupily dívky a s očekáváním s bonboniérami a jinými čokoládami v rukách ho vyhlížely. Sasuke si znechuceně odfrkl, když to viděl. Copak ty nány nikdy nepochopěj, že nemá zájem a už rozhodně nemá rád sladký? Kolikrát už hodil ty zatracený bonbóny a jiný tyhle blbosti do koše? Kolik milostných dopisů už roztrhal, nebo spálil? Všechno tohle mu vyloženě lezlo na nervy a jediné, co si přál, bylo, aby to konečně jednoho dne skončilo.
Ze školní budovy se ozvalo první zvonění. Dívky se naposledy rozhlédly a se smutným povzdychem, skloněnou hlavou k zemi a pomalým krokem se vydaly dovnitř. Sasuke si oddychl teprve ve chvíli, kdy poslední dívka zmizela za vchodovými dveřmi. Konečně se mohl i on rozejít směrem ke škole a vstoupit do ní. Do třídy vešel přesně s druhým zvoněním. Všechny hlavy dívčího osazenstva se hned stočily k němu a hned se jim začaly rodit plány, jak mu předat své dárky a být u něho jako první. Černovlasý si to však plně uvědomoval, a tak musel začít vymýšlet, jak se jim po celý den vyhnout, což byl nadlidský výkon i pro někoho jako on.
Jindy dlouhá a nudná hodina utekla až příliš rychle. Sasuke se zděšením sledoval ručičku hodin, jak se stále posunuje dopředu a věstí tak jeho konec. Jediným štěstím pro něj bylo, že seděl v předních lavicích, a tak přesně se zvoněním už vybíhal ze třídy na chodbu. Bohužel dav dívek nebyl vůbec pozadu a rozeběhl se za ním, spolu s dalšími skupinami z jiných tříd. Když ho doháněly a on už si myslel, že to na pánské záchody, kde by se jako na jediném místě mohl ukrýt, nestihne, vtáhly ho čísi ruce za jeden z rohů a dusot dívčích nohou proběhl kolem něho.
Očekával jednu z dalších holek, která si na něj prostě číhala a teď ho odchytila.
"Tak ať už to mám za sebou," zamrmlal a natáhl ruku dopředu, aniž by se podíval, kdo že ho to vlastně zachránil před tím stádem, který by ho umačkal k smrti.
"Co prosím?" ozval se kupodivu klučičí hlas, a tak konečně vzhlédl. Před ním stál blonďatý kluk, s modrýma očima a pobaveným úsměvem od ucha k uchu. Sasuke se zarazil, toho tu předtím neviděl, někoho jako on by si určitě všiml.
"Promiň, myslel jsem, že si jedna z těch holek," zajel si s oddychnutím do vlasů.
"Aha," kývl s pochopením. "Říkal jsem si, že je tu nějaký rozruch a teď znám alespoň i důvod."
"Jo."
"Proč tě vůbec pronásledovaly? Bylo to, jako kdyby se tu prohánělo stádo saní."
"Tak tos nebyl daleko od pravdy," ušklíbl se černovlasý. "Chtěly mi předat dárky," prozradil mu důvod svého útěku.
"A proto si utíkal?" jeho výraz se změnil z rozesmátého na roztomile nechápavý.
"Kdybych neutekl, bylo by to jako dobrovolná sebevražda. Je to pořád stejný, každej rok a vlastně každej den ve škole je to: Sasuke-kun? Nechtěl bys jít se mnou na rande? Sasuke-kun prosím vezmi si ode mě tenhle dopis. Ah, tamhle de Sasuke, kyáá!" pitvořil se a blonďák už to nevydržel a zplna hrdla se rozesmál.
"Jsi legrační," řekl mezi další salvou smíchu a Sasuke tázavě pozdvihl obočí.
"Já?"
"Jo, ty," přikývl na souhlas.
"Možná sarkastický, ale legrační těžko," pronesl chladně.
"Já to nemyslel zle, jen mě pobavilo, jak si výstižně předvedl ty holky. Bylo to nečekané vidět to od někoho, jako ty," uklidňoval ho blonďák s milým hlasem.
"U někoho jako já? Vždyť mě ani neznáš."
"To sice ne, ale tvoje tvář mluví za všechno. Musíš být dost rezervovaný a strohý člověk," vyřkl svou myšlenku nahlas. "A já mám takové lidi rád," mile se pousmál. "Málem bych se zapomněl představit, mé jméno je Uzumaki Naruto," řekl a s přátelským gestem natáhl ruku vpřed.
"Uchiha Sasuke," stiskl mu ji, zaskočen tím, co řekl. Ten kluk se mu zamlouval. Byl sice již od pohledu velice živý, ale právě to bylo milé a svým způsobem osvěžující.
"Myslím, že už je čistý vzduch," pronesl Naruto, když se pustili a on vykoukl opatrně zpoza rohu. Oba se tedy vrátili na chodbu a rozešli se do třídy.
"Kde máš vůbec třídu?" zeptal se Sasuke po chvilce ticha.
"No vlastně nevím," zamyslel se blonďák.
"Jsi tu nový?" zajímalo Sasukeho.
"Jop. Táta má novou práci, tak jsme se museli přestěhovat. Tohle je můj první den v nové škole."
"Aha, a jakou třídu hledáš?"
"Třicet dvojku, podle rozvrhu bych teď měl mít dějepis."
"Tak to jdeš se mnou."
"To jsme spolu ve třídě?"
"Už to tak vypadá."
"Tak to je opravdu hezká náhoda," zazubil se Naruto. "Mohl bych tě o něco poprosit?" vyslovil nesměle.
"Hm?"
"Víš, nikoho tu neznám, tak jen, jestli bys mi nepůjčil nějaké sešity a dyžtak mi nevysvětlil nějakou látku, kterou jsme na mé škole ještě neprobírali. Potřebuju se do toho co nejrychleji dostat," poškrábal se nervózně ve vlasech.
"Sice bych to pro nikoho jinýho neudělal, ale pro tebe jo, takže fajn."
"Vážně?" rozzářily se Narutovi oči.
"Zachránils mě před těma slepicema a taky se mi líbíš, takže v tom nevidím problém," pokrčil rameny a po očku se díval na Narutovu reakci.
"Tak díky," řekl tišším hlasem a lehce zrudl. Byl vážně roztomilej a Sasuke si pomyslel, že to nakonec nebude mít tak těžký. Holky nesnášel, na to mu přišly děsně protivný a hlavně ho nikdy nepřitahovaly, za to kluci, to bylo něco jinýho. A Naruto, ten mu padl do oka hned a hlavně mu byl sympatický, což moc lidí nebylo.
Po pár dnech se Naruto po Sasukeho boku začal uvolňovat a nabíral na odvaze. Okatě spolu flirtovali a bavili se tím. Čas jim spolu rychle utíkal a zábava mezi nimi nevázla. Sasuke byl sice chladný a uzavřený člověk, ale s Narutem se dokázal vždycky uvolnit a alespoň trochu se mu otevřít. Zatímco Naruto mluvil, Sasuke poslouchal, nebo krátce odvětil.
"Tak už sis tu zvykl?" zeptal se Sasuke a protáhl si své unavené tělo. Měli po hodině tělocviku a právě se svlékali ze svých propocených věcí. Učitel je ještě poslal uklidit nářadí, a tak zůstali v převlékárně sami.
"Nebylo to tak těžké," usmál se Naruto a sehnul se pro své čisté tričko. Sasuke mu neskrývaně hleděl na zadek a zlehka se usmíval.
"A je tu někdo, koho bys chtěl?" vypustil ze svých úst bezmyšlenkovitě. Blonďák se narovnal a zadíval se na něj s viditelně hraným tázavým pohledem. "Protože by mi to bylo líto," řekl Sasuke s tou svou vážnou tváří, až to vypadalo komicky a Naruto se málem neubránil smíchu.
"Ano je. Je to někdo, kdo je chladný a nepřístupný. I když domnívám se, že ke mně je jiný, víc otevřený. Možná tomu člověku nejsem lhostejný, jak jinak si totiž vysvětlit to, že mi s oblibou kouká na zadek?" prohlásil zamyšleně a zeširoka se zazubil.
"A nefandíš si tak trochu?" pozdvihl Sasuke obočí, přistoupil k němu blíž a zprudka si ho k sobě přitáhl za zadek.
"Nemyslím si," povzdychl si svůdně, zabořil prsty do jeho havraních vlasů a přitáhl si jeho obličej blíž k tomu svému.
"Vyklubalo se z tebe pěkné kvítko," vytvořil pokřivený úsměv a zpříma mu hleděl do očí.
"Přece neukážu svou pravou tvář lidem, které neznám, co by si o mně pak pomysleli," řekl nevinně a sklopil své oči k Sasukeho rtům. "Smím?" zažádal o svolení.
"Musíš," odvětil jednoduše a sám se ujal prvního kroku. Utnul mezeru mezi nimi a vášnivě ho políbil. Připravovali jeden druhého o dech a o zdravý rozum.
"Asi bychom měli přestat," -dostal ze sebe zadýchaně Naruto, když se od sebe odtrhli a on tak mohl do svých plic nabrat tolik potřebný kyslík- "nebo ztratím zbytek své soudnosti a…"
"Ty? Tohle bych měl říkat spíš já. Mám chuť si tě vzít tady a teď, bez ohledu na to, jestli budeš souhlasit," zavrněl mu do ucha a poté mu ho pošimral jazykem.
"Já bych ale preferoval postel a navíc nemysli si, že si užiješ, a pak mě pošleš do kytek," přejel mu Naruto prstem po tváři.
"To záleží na tom, jakej budeš," pokrčil rameny Sasuke.
"Jsi blb," povzdychl si blonďák a zlehka ho bouchl pěstí do ramene. "Ale i přesto ti něco řeknu"-ztišil hlas a tentokrát to byl on, čí rty se dotýkaly ucha toho druhého-"nikdy na to nezapomeneš," pronesl nachráplým sexy hlasem, až se z toho černovlasý zachvěl.
"Tati?!" zakřičel už ode dveří, které za nimi zavřel. Nikdo se však ani na několikátý pokus neozval, všude panovalo ticho a klid. Nakoukli do pár místností, ale nikoho nenašli.
"Zdá se, že nás nikdo nebude rušit," objaly Naruta Sasukeho paže a jeho horký dech ho polechtal na šíji. Blonďák zlehka s přikývnutím hlavy vzdychl. Zprudka se mu vytrhl, uchopil ho za ruku a vyběhl s ním po schodech nahoru do svého pokoje. S ničím se nezdržoval a shodil černovlasého chlapce na postel.
"Páni, ty se s tím teda nepářeš," řekl obdivně Sasuke a ukazováčkem mu naznačil, že má jít k němu. Naruto nezahálel, sundal si tričko a obkročmo se mu se zhoupnutím v bocích usadil na klíně. Z černovláskových úst se vydralo slastné zasténání a blonďák se nad tím musel radostně pousmát. Opřel se rukama vedle jeho hlavy a sklonil se k němu.
"Mám takový nápad, Sasuke, uděláme si to trochu zajímavější," prohlásil rozverně a Sasuke čekal, co z něj vypadne. "Vždycky jeden řekne, co chce od toho druhého zrovna v tu chvíli, a pak zase ten druhý," poklepával si ukazováčkem po bradě, načež si ho vsunul do úst.
"Platí," přikývl Sasuke. "Ale jen pokud začínám," pousmál se.
"Beze všeho," pokrčil rameny Naruto. "Tak jaké je tvé první přání?"
"Konečně mě polib. Je frustrující se ti dívat takhle zblízka do tváře a neochutnat tvoje rty."
"Jak si přejete, můj pane," zazubil se blonďák, sklonil se k němu nadoraz a propojil jejich rty v jedny. Chvíli si se Sasukeho polštářky jen tak pohrával jazykem, než nevklouzl dovnitř a svým jazykem se nedotkl toho černovlasého. Líbali se dravě a vášnivě. Sasukeho ruce se pomalu rozeběhly po Narutových zádech. Lehce hladily obnaženou kůži a pomalu se začínaly přesouvat i na přední stranu Narutova těla. Jen rychle se stihly dotknout blonďákových bradavek, když Naruto polibek přerušil, a opět se nad Sasukem zdvihl.
"Ne, ne, ne," kroutil ukazováčkem v záporném gestu. "Řekl jsi, že chceš ode mě polibek, nepřál sis se mě dotýkat," zazubil se. "Teď jsem na řadě já."
"Omlouvám se, pane, co si tedy přejete?" Sasuke pochopil pravidla jeho hry rychle, a tak se Naruto neubránil dalšímu úsměvu.
"Udělej mě, Sasuke, tak jako ještě nikdo předtím," zachrčel nadrženým hlasem, čímž druhého chlapce vzrušil ještě víc.
"Jak si přejete, pane," odvětil černovlásek a zdvihl se do sedu. Naruto se od něj trochu odtáhl, aby mu mohl Sasuke stáhnout kalhoty a trenky. Když je měl blonďák pod zadkem, Sasuke si znovu lehl a přitáhl si ho dlaněmi na jeho hýždích až na svůj hrudník. Uchopil Narutův vzrušený penis do ruky a navedl si ho do svých úst. Blonďák táhle zasténal, když mu penis obemkl jeho jazyk, a když se hlava černovlasého začala pohybovat dopředu a dozadu. Sasuke mu stále svíral půlky, a když cítil, jak mu Narutův úd cuká pod jazykem, vsunul do jeho konečníku jeden ze svých prstů a začal se jím otírat o citlivý bod uvnitř.
"Sasuke, Sasuke!" vykřikoval Naruto jeho jméno a snažil se ještě co nejdéle si užít ten úžasný pocit předtím, než s hlasitým: "Ano!" nevyvrcholil.
Chvíli se nic nedělo, blonďák mlčel a rozdýchával právě prožitý orgasmus. Nic lepšího nikdy nezažil, nikdy se v něm nenahromadilo tolik touhy, tolik vzrušení najednou.
"Páni," vydechl jen nakonec. Poposedl si níž a upřeně se díval Sasukemu do očí.
"Pokud se nemýlím, teď jsem na řadě já," hladil ho dlaněmi po bocích a přes ně klouzal na stehna a zpátky.
"Je to možné," pousmál se Naruto a zlehka se kousl do rtu. "Tak tedy, co si pán bude přát?" zeptal se nesměle a pohlédl na něj zpoza svých dlouhých řas.
"Víš, raději ti to pošeptám," ztišil trochu černovlásek hlas a ukazováčkem mu pokynul, aby se k němu sklonil. Naruto tedy poslechl a sehnul se dolů. Sasuke mu tiše šeptal do ucha a blonďák pomalu, ale jistě rudl.
"Baka, takhle konkrétní si zase bejt nemusel," zamručel rozpačitě, když se od něj zdvihl a odvrátil hlavu na stranu.
"Chtěl jsi vědět, co si přeju," odvětil a pobaveně se ušklíbl.
"Tak to teď tedy koukej splnit krok po kroku," otočil se k němu zpátky a bavil se Sasukeho překvapeným výrazem.
"Dobrá, když ti to vyhovuje a nic nenamítáš, vlastně si to přeješ…"
"Najednou nějak moc mluvíš," zasmál se Naruto, přitiskl Sasukemu ukazováček na ústa, a pak ho nahradil svými rty.
"Ah!" hlasitě zasténal, když nečekaně znovu ucítil ve svém konečníku Sasukeho prst a hned na to další.
"Líbí?" zazněla z úst lehce posměšná otázka.
"Jo," vzdychl a natlačil se svou pánví víc na prsty uvnitř něj. "Ale to-to není všechno, ž-že?" přerývavě dýchal a snažil se nabrat co nejvíce vzduchu, aby ho to vzrušení nepohltilo úplně a znovu nevyvrcholil tak brzy.
"To rozhodně ne."
"Tak na co čekáš?" ptal se dál, i když mu to dělalo již značné potíže.
"Vstaň," zazněl verdikt a prsty z blonďáka vyklouzly ven.
"Co prosím?" nechápal Naruto.
"Říkal jsem, abys vstal," odvětil klidně Sasuke. Světlovlasý mladík tedy uposlechl a zvedl se. Černovlasý si sundal kalhoty a trenky, a pak se posadil, obrátil si k sobě Naruta zády a stáhl si ho opět na svůj klín. "Chtěl jsem to zezadu," připomněl mu těsně u jeho ucha a blonďák pochopil.
"Už jsem se lekl, že už mě nechceš,"znatelně se oddychl a pootočil hlavu k jeho tváři.
"Ani náhodou," ujistil ho a znovu políbil.
"To je dobře," přikývl Naruto.
"Teď se uvolni," poradil mu raději druhý mladík a zlehka si ho nadzvedl. Nasměroval svůj penis k blonďákově otvoru a zlehka ho do něj začal zasouvat. I když byl nadržený a vzrušený již nad únosnou mez, postupoval pomalu. Nebylo by dobré Narutovi ublížit a už vůbec ne při jejich prvním sexu.
"Tak těsné," zasténal a dostal se do blonďatého chlapce až po kořen.
"Tak velké," napodobil ho Naruto a skousl si spodní ret, jak ho to zabolelo, a jak se snažil co nejvíce uvolnit své svaly. Trvalo pouze chvíli, než se Sasuke nerozpohyboval. Doufal, že ten čas Narutovi stačil, protože déle již čekat nedokázal.
"Ah, Sasuke," sténal blonďák jeho jméno a nadzvedával se v bocích. Nevěděl co s rukama, a tak si je spojil za jeho krkem. Užíval si toho slastného pocitu, co se mu rozléval při jejich těsném spojení tělem. Vnímal každý příraz a každý Sasukeho sten. Oba si užívali přítomnost toho druhého a nechávali se unášet touhou a vášní, jež je spalovaly. Jejich těla se leskla potem. Každičký sval se jim napínal vzrušením, které jim kolovalo krví, a oči měly přivřené slastí. Zkušené přírazy černovlasého začaly nabírat na intenzitě a rychlosti a s tím nejprudším, vyvrcholil. Jakmile se trochu vzpamatoval, zamířil svou rukou k penisu jeho společníka, a jakmile se ho dotkla, došel orgasmu i Naruto.
"To bylo…" začal Sasuke, když z něj vystoupil a opatrně ho položil vedle sebe na postel.
"Skvělý," vydechl blonďák za něj a přitulil se k němu. Jejich chvilku přerušilo až hlasité:
"O-můj-bože!" které se neslo od dveří. Oba chlapci tam stočili hlavu a spatřili blonďatého muže, který za sebou rychle zabouchl dveře a zmizel.
"Naruto, neříkal jsi mi, že máš bratra," vypadlo pouze ze šokovaného Sasukeho, který stále zíral zaraženě na dveře.
"Taky nemám, to byl táta," vydechl ztuhle Naruto.
"Eh, nevypadal na to," zamrkal. Vůbec mu nedocházelo, že mluví mimo mísu.
"Jo, to jo," připustil Naruto. Pak se oklepal z toho šoku a začal se zvedat. Sasuke pochopil a napodobil ho.
"Víš, Sasuke, nevadilo by ti…" špitl Naruto a doprovodil ho ke dveřím.
"Jo, jasně, chápu," přikývl Sasuke. Blonďák mu věnoval ještě jeden ze svých polibků, tiše se s ním rozloučil a zamířil do kuchyně, kde tušil svého otce. No spletl se, a tak se rozešel na místo druhé možnosti, do obýváku.
"Tati?" oslovil svého otce, který seděl na gauči a tvářil se nečitelně. Naruto tedy nevěděl, jestli ho to jen šokovalo, nebo teď tiše zuří. "J-já víš, možná se ti to teď bude zdát divný, možná se budeš zlobit, ale já jsem gay a bohužel s tím nic nezmůžu, pochopím, jestli ti to vadí, jestli se ti teď hnusím…" začal ze sebe chrlit a zastavil ho až otec svými slovy:"Naruto, tohle už dávno vím, tak se prosím uklidni."
"Coo?" vykulil oči mladší blonďák. "Ale jak? A proč si mi to neřekl?"
"Dozvěděl jsem se to úplnou náhodou, stejně jako dneska. Bylo to před dvěma roky, když ti bylo šestnáct a neřekl jsem ti to jen proto, že jsem chtěl, abys mi to řekl sám, trochu víc mi věřil."
"Aha," řekl na to jen Naruto. Upřímně ze sebe v tu chvíli nedokázal dostat něco jiného.
"A jaké je vůbec jeho jméno?" vytrhl ho z přemýšlení otec.
"Eh?" chvíli nechápal, na cože se ho to vlastně ptá. "Jo, ty myslíš Sasukeho jméno?"
"Ah, takže Sasuke," přikývl. "Jak jste se poznali?" vyptával se dál.
"První den na mé nové škole, na Valentýna. Zachránil jsem ho před stádem ječících holek."
"Ah, to je zajímavé, vyprávěj," pobídl svého syna k dalšímu vyprávění a Naruto se začal uvolňovat. Začínal si uvědomovat, že je všechno při starém, že je všechno v pořádku. Říkal mu všechno, co se od té doby stalo, jak se sbližovali. Smáli se spolu a mladší z blonďáků si byl vědom víc než dřív toho, jak skvělého otce a přítele v jednom má.
Byl to rok, co se Naruto seznámil se Sasukem, uplynul rok a byl tu další Valentýn. Naruto věděl, že si Sasuke na tomhle dni moc nepotrpí, ale kdyby mu navrhl strávit ho celý v posteli, přeci odmítnout nemohl. Pořídil si nový obleček a doufal, že se mu v tom bude líbit. Jeho otec nebyl doma, a tak se nemusel dívat na jeho zděšený pohled a poslouchat jeho protesty k outfitu, který si vybral. S úsměvem se na sebe díval do zrcadla. Kožená bunda a kalhoty mu skvěle padly a on si připadal více než sexy. S vidinou skvěle prožitého dne, se vydal ke svému milenci domů.
Stál za vchodovými dveřmi, zhluboka se nadechl a v kročil dovnitř. To, co viděl, mu v jeden okamžik zasadilo krutou ránu a zlomilo srdce. Zničilo, rozšlapalo štěstí, co doteď prožíval.
"J-jak jste mohli?" vydechl zlomeně. Do jeho očí se tlačily slzy bolesti a ponížení, ale on je držel zpátky. Nechtěl, aby viděli, jak moc teď trpí, nechtěl jim dát najevo, že vyhráli.
"Naruto tohle to není…"
"Není, jak to vypadá?" doplnil ho s úšklebkem. "Já nejsem blbej, tati. Možná naivní, ale ne blbej," zavrčel tiše. Věděl, že to bude mít větší účinek, než kdyby křičel. Díval se na svého milence, tedy teď již bývalého, jak sedí polonahý na gauči, na klíně majíc stejně polonahého jeho otce. Věděl, že tenhle pohled nikdy nezapomene, a že ho bude bolet do konce života, ale teď si to připouštět nechtěl, sesbíral zbytky své hrdosti, které mu dodaly na malý okamžik sílu, a řekl: "No, vidím, že jsem vás přerušil, takže raději půjdu, abyste mohli pokračovat. Přeji příjemnou zábavu," pronesl s ledovým klidem a otočil se k odchodu.
Jako vichřice vtrhl do svého pokoje, vytáhl si obrovskou oranžovou tašku a začal do ní házet ze skříně své věci.
"Naruto," oslovil ho o pár minut později otcův hlas, ale on ho ignoroval. Měl pocit, ne on věděl, že mu tenhle člověk, kterého miloval ze všeho nejvíc, a s kterým měl skvělý vztah, zradil. Jeho vlastní otec ho zradil, a to bylo horší, než kdyby ho uhodil, či mu jinak fyzicky ublížil.
"No tak, Naruto, poslouchej mě," pokusil se s ním znovu mluvit.
"A proč bych měl? Já nechci slyšet tvý vysvětlení, pokusy o omluvení se, či utěšení," odfrkl si, aniž by se na něj otočil. "Jediný, co mě zajímá je, jak dlouho už si na stejné pohlaví? Myslel jsem, že tě zajímají ženy," zapnul zip u tašky a konečně se k němu otočil.
"Jsem bisexuál už od svých osmnácti let. Mám rád obě pohlaví," odpověděl mu.
"Aha," pokrčil jen rameny, přehodil si tašku přes rameno a vydal se ke dveřím.
"Kam jdeš? A co vůbec ta taška?" vzpamatoval se Narutův otec a teprve teď si uvědomil, že si jeho syn balil věci.
"Pryč," pokrčil jen rameny a vzal za kliku.
"A kam? Kde si myslíš, že budeš spát?" ptal se nechápavě a zlomeně. Nechtěl, aby Naruto odešel. Sice nevěřil, že mu to hned odpustí, ale doufal, že alespoň časem ano. Doufal, že si alespoň sednou a promluví si. Byl zoufalý z toho, že jeho syn odchází s takovým ledovým klidem.
"U Kiby, nebo jinýho kamaráda, není to jedno?"
"Ale tam nemůžeš být věčně…"
"Ne, to nemůžu, ale pokud si vzpomínáš, mamka mi odkázala peníze. Zejtra se vydám hledat nějaký byt. Nebude to trvat dlouho," dal mu odpověď.
"Ale Naruto, to nemůžeš," namítl starší z blonďáků.
"Ale můžu. Plnoletý už jsem, takže mi nemůžeš nic zakazovat. Sbohem, otče," řekl ledovým hlasem a odešel nadobro pryč. Průchod svým pravým pocitům dal, až když byl hodně daleko od otcova bytu. Svezl se podél zdi a jeho oči se zakalily slzami. Nechal je volně kanout po tvářích a nevšímal si starostlivých a především zvědavých pohledů lidí, kteří procházeli kolem něj.
"Naruto, tak Naruto, počkej!" volal za ním Sasuke. Doběhl ho a uchopil za ruku. "Musím s tebou mluvit," řekl zadýchaně. Nacházeli se ve škole, na poloprázdné chodbě.
"Ale já s tebou mluvit nechci. Nemám o čem. To samé jsem řekl svému otci a teď to říkám tobě," pronesl bez emocí, i když uvnitř mu to trhalo srdce. Stále si nemohl zvyknout na Sasukeho přítomnost, ale snažil se to překonat, potlačit bolest, kterou pociťoval. Dotek černovláskovy ruky ho doslova pálil, a tak tou svou prudce ucukl.
"Naruto, je to nutné, prosím, vyslechni mě," zaprosil, i když to u něj nebylo typické.
"Kdyby to byl někdo jiný, kdyby to nebyl můj otec"-dal důraz na slovo otec-"tak bych tě vyslechl, ale teď nechci slyšet omluvy, ani sliby, nic, prostě nic. Nech mě na pokoji, Sasuke. Už s tebou nechci nic mít, nechci se s tebou bavit. Nechci tě znát, vnímat. Nech mě v klidu odmaturovat, abych mohl konečně odsud pryč, pokusit se zapomenout," řekl to, co měl na srdci, to co chtěl a nechal Sasukeho stát samotného na chodbě. Zanechal tam stát člověka, kterého miloval, a který mu společně s jeho otcem tolik ublížil.
"Co tu děláš?" vytrhl ho ze vzpomínek jeho přítel a dvě hřejivé ruce ho objaly kolem krku. Kakashiho tělo se natisklo na jeho záda a dávalo mu pocit útěchy a bezpečí.
"Vzpomínám," prozradil mu a podal mu fotku, na kterou se doteď díval.
"Kdo je to?" zeptal se šedovlasý muž, i když moc dobře věděl.
"Sasuke."
"No, je hezký," musel uznat Kakashi, i když mu to nebylo po chuti. Naruto to poznal a musel se nad tím pousmát.
"Na tebe nemá," ujistil ho, uchopil jeho dlaň do své a donutil ho přisednout si. Položil si hlavu na jeho klín a užíval si jeho prsty ve svých vlasech.
"A proč na něj vzpomínáš, zrovna teď?" zajímalo šedovláska.
"Víš, tenhle obleček je smolnej," povzdychl si Naruto a Kakashi nechápavě zamrkal. "Měl jsem ho na sobě v den, kdy jsem je načapal, a teď, když si ho znovu vezmu na sebe, objeví se znovu můj otec," dodal vysvětlení. "Myslel jsem, že ho konečně využiju a zase nic."
"Tak ti pořídíme novej, takovej, kterej ti přinese štěstí," řekl mu povzbudivě.
"A nebo prolomíme kletbu tohohle," napadlo Naruta. Posadil se a přisál se Kakashimu na rty. "Už nechci myslet na minulost, hlavně ne na svého otce. Chci zase žít, tak jak to umím jen s tebou," opřel si čelo o to jeho, ruce spojené za jeho krkem.
"Jsi si jistý?" zachraptěl vzrušeně a uchopil zip od bundy.
"Jako ničím jiným," zazněla odpověď, a pak už bylo jen slyšet rozjíždějící se zip a Narutův šťastný smích.





haha, jsem první kdo komentuje! to se mi líbí!
já si prvně musela vzpomenout o čem byla ta povídka předtím a jak jsi zmínila o tom Minatovi a Sasukem, tak sjem si vzpomněla!
jak to vyjádřit: dokonalé, úžasné, skvělé! skvělá "valentýsnká" povídka :)