"Možná to tajemno, který se za tím skrývá, ta určitá nedobytnost dotyčný osoby."
"Je to můj nejlepší kámoš a já ho mám fakt rád, ale za tohle ho nenávidím," povzdych.
"Asi tak jako všichni kluci, Naruto. Kterej kluk by si nepřál, aby za ním holky lítaly jako bláznivý a on si tak mohl ukázat na jakoukoliv, kterou by chtěl."
"Ale je to nespravedlivý," povzdychl si oslovený, blonďatý mladík. "Vždyť my taky nejsme tak špatní, ne?" otočil se na hnědovlasého, který zrovna stál u vedlejšího pisoáru.
"To se ptej holek ne mě," pokrčil rameny jeho kamarád, zapnul si poklopec a přešel k umyvadlům.
"Jsou hloupý," usoudil nakonec Naruto, dovykonal svou potřebu a taktéž přešel k umyvadlům.
"Ale potřebný," zamyslel se hnědovlasý. "A možná, že jedinej hloupej je Sasuke," pokračoval. "S nikým nechodí, i když může, a navíc kdyby začal, ostatní holky by se stáhly a daly šanci i někomu jinýmu. Jako například nám."
"Hm, taky fakt," připustil, že to dává smysl. "Je tady vůbec holka, která by Sasukeho nechtěla?"
"No jedna výjimka tu je, ale tu ty nechceš," řekl a opřel se o zeď.
"Hinata? Jo já vím, že je do mě zamilovaná, ale na to ji znám už moc dlouho. Jak bych mohl chodit s někým, kdo je pro mě jako sestra? Vždyť jsem s ní vyrůstal. Ale tobě se líbí, Kibo, tak proč to s ní nezkusíš ty?" odvětil, zatímco se jednou rukou opíral o umyvadlo a druhou si upravoval vlasy.
"Myslíš, že už jsem to nezkoušel? Bohužel mě bere jen jako svého informátora, co se týče tvého osobního života, nebo jako kamaráda, s kterým si může povídat o tobě," povzdychl si.
"Takže jsme na tom pořád stejně, žádná možnost na dohled."
"Možná bychom měli zase někam vyrazit, někam, kde ty možnosti jsou."
"Dobrý nápad, ale asi by bylo lepší se konečně dostavit na hodinu a probrat to po škole."
"Jo, to asi jo. Kakashi mívá sice zpoždění, ale další zápis za můj pozdní příchod by se už asi do třídnice nevešel," uchechtl se a i s Narutem se rozeběhl do třídy.
Na hodinu to nakonec stihli včas. Jen co se svezli do svých lavic, vstoupil jejich sensei. Naruto s Kibou se na sebe zazubili a z čela si utřeli imaginární pot. Potom už se mohli ponořit do vcelku zajímavé hodiny biologie, kde je Kakashi rozřadil do dvojic, kluk holka, na pitvání žab.
"Eh, Naruto-kun, myslím, že tohle nezvládnu," špitla nervózně tmavovlasá dívka, když ve chvějící se ruce držela ostrý nůž.
"Nic to není, Hinato, je to jen mrtvá žába," pokrčil rameny. "Prostě jen pevně sevřeš ten nůž"-uchopil ji za ruku a navedl ji k tělu zeleného tvora-"a provedeš řez," a řízl. Hinata skoro nedýchala a její tváře nabraly rudý nádech. Na žábu úplně zapomněla a plně se soustředila na Narutův dotyk a jeho blízkost. "Tak a je to. Zvládla si to perfektně," pochválil jí s úsměvem blonďák a ruku stáhl.
"B-bez tebe bych to ale nezvládla," řekla přiškrceně a hrála si s ukazováčky svých prstů.
"Chtělo to jen odvést pozornost jinam a…" nedořekl, protože se ozvalo hlasité zapištění a následně dunivá rána o zem. Jejich černovlasý spolužák Sasuke právě provedl také svůj řez a růžovovlasá spolužačka Sakura, která si mylně myslela, že ji v případě nouze zachytí, sebou v mdlobách švihla o zem.
"No tak třído, uklidněte se," ozval se znuděný hlas jejich senseie, když se třídou rozlehl šum zvědavých spolužáků. Přešel k ležící dívce a párkrát ji propleskl, dokud se konečně nezvedla.
"Hinato" -oslovil tmavovlásku-"dojdi se Sakurou na záchody, aby se opláchla, a kdyby jí bylo pořád špatně, tak ji vezmi na ošetřovnu, aby jí dali něco na uklidnění."
"Hai," přikývla Hinata a podepřela svojí pomalu se zvedající spolužačku.
"Ty Naruto, teď budeš ve dvojici se Sasukem," rozhodl.
"Čau," pozdravil blonďák svého kamaráda, když se k němu dostavil.
"Nazdar," odvětil suše Sasuke, aniž by se odtrhl od pitvaného tvorečka.
"Tebe to nějak baví," prohodil Naruto a vytáhl si ze své tašky papír a tužku.
"Hn."
"Taky si Sakuře mohl pomoct," nadhodil a začal čmárat něco, co mělo připomínat rozevřenou žábu.
"Nechtělo se mi," odvětil. "Navíc za to svý věčný žvanění si to zasloužila."
"Možná. Ale taky bys mohl být jednou na ty holky milejší. Víš, nechápu, proč ještě s žádnou nechodíš, když máš tolik možností," konverzoval dál.
"Nejsou zajímavý," pokrčil rameny. Ještě chvíli zkoumal žábin vnitřek, a pak taky začal kreslit.
"Nejsou zajímavý? Máme na škole nejhezčí holky z města, ale ani jedna není zajímavá?" nechápal.
"Ne pro mě."
"Seš divnej."
"Hn."
Naruto chvíli mlčel a přemýšlel. Nakonec vykulil oči a radostně se zazubil, přičemž neopomněl ukázat na černovlasého chlapce prstem. "Ty už někoho máš!" vyhrkl rozradostněně.
"Víc nahlas by to nešlo?" protočil oči v sloup Sasuke, když se k nim pár lidí spolu se senseiem otočilo, aby zjistili, co je to za hluk.
"Takže jo?" ztišil se Naruto.
"Ne."
"Ale někdo se ti líbí," hádal dál blonďák.
"Možná," říkal dál tajemně.
"No tak, nenapínej a řekni, jestli jo, nebo ne."
"Fajn, jo, líbí, spokojenej?" zamručel. Chtěl mít už klid.
"A jaká je? Hezká, chytrá, milá?"
"Na to ti odpovídat nebudu a dej mi už pokoj."
"Sasuké, no ták," dotíral dál.
"Prostě je jaká je a teď už mi dej fakt pokoj. Chtěl bych to dodělat, ještě než zazvoní," zamračil se a dál se věnoval své práci. Naruto viděl, že to myslí vážně, a tak zmlkl. Zvědavost ho ale pořádně sžírala, stejně jako něco, co už za posledních několik měsíců pocítil několikrát.
"Tak jo, tak jo, proč ne, vždyť je to jen pitomá hra," pokrčil bezstarostně rameny a zadíval se do černých očí, hlubokých jako noc. Uvědomil si, že ho děsí a uklidňují zároveň. Zavrtěl nad tím hlavou a soustředil se na svůj úkol. "Ne, že mě potom praštíš," řekl naoko bojácně mladíkovi před sebou a přitiskl se svými rty na ty jeho. Sasuke Uchiha nehnul ani brvou, dokud nemusel pootevřít ústa a nechat vklouznout jazyk blonďatého mladíka dovnitř. Vlastně si říkal, jak se k tomuhle mohl nechat ukecat. Hrát flašku, taková blbost, ale ty holky by nedaly pokoj.
"Tak, spokojený?" zeptal se trochu zarudlý Naruto. Vůbec to nechápal, bylo to jako by jím při kontaktu se Sasukem projel blesk. Když se spolužáci trochu vzpamatovali, začali výskat a tleskat.
"Wow, myslím, že tenhle pohled nikdo z nás nikdy nezapomene," smál se Kiba a ostatní přitakali.
"No, to jsem rád, že jsme vás pobavili, tak můžeme hrát dál ne?"
"Snad pomůže ten dnešní večer s Kibou," povzdychl si a zabořil tvář hluboko do polštáře.
Překvapeně zamžoural očima, když si uvědomil, že usnul. Zadíval se na budík a přemohl se vstát. Do srazu s Kibou ještě zbývala hodina a pár minut. Hodil si tedy sprchu, ze skříně vytáhl první košili, která mu padla pod ruku, a nechal si džíny, které měl na sobě. Pořád zbývalo ještě spousty času, a tak sešel dolů do kuchyně, kde si dal něco malého k snědku, aby pak neměl hlad, nebo mu nebylo po případném pití alkoholu špatně. Když se tak zakusoval do rohlíku se šunkou a sýrem, přemýšlel nad tím, že by dneska mohl konečně po dlouhé době zaskórovat. Třeba se konečně najde nějaká i pro něj a on tak konečně zapomene.
"Ahoj," pozdravil Kibu s úsměvem a společně zapluli do hučícího a různobarevně blikajícího sálu místní diskotéky. Na to, že bylo teprve něco kolem desáté, bylo slušně narváno a o půlnoci se dav ještě rozrostl. Naruto chvíli tančil a chvíli seděl na baru. Kiba se totiž mezitím někam vytratil s nějakou holkou a on mu nechtěl křenit. Rozhlížel se po sále a vyhlížel vhodný objekt i pro sebe. I když na něj pár dívek mrkalo, jemu ani jedna z nich nepřipadala natolik hezká, aby byl ochotný za ní jít. Nemohl si prostě pomoct a stále je srovnával se Sasukem. Vždycky se musel ušklíbnout, když se na některou zadíval a říkal si, že například Sasuke má hezčí oči, Sasuke má hezčí rysy a tak dále. Povzdychl si, napil se ze své sklenky a znovu se rozhlédl po sále.
"To jsi tu sám?" ozvalo se blonďákovi najednou za zády. Málem vyprskl saké, kterého se právě napil, když podle hlasu rozeznal Sasukeho Uchihu.
"C-co tady děláš?" vyhrkl zaraženě, když se na něj otočil.
"Suigetsu a Juugo mě sem dotáhli, aby na mě nalákali nějaký holky," odfrkl si a přisedl si na vedlejší stoličku. "A ty?"
"Šli jsme sem s Kibou, ale někam se vytratil se slečnou neznámou," odvětil s pokrčením ramen.
"A ty tu žádnou nemáš?" zeptal se trochu s podivem černovlasý.
"Já hledám tu pravou, pečlivě zvažuju," mrkl se zasmáním. "Ale sem nějakej utahanej, asi půjdu domů," protáhl se a vstal.
"Jdu s tebou," prohlásil Sasuke, a také se zvedl.
"P-počkej, to nemusíš," zavrtěl hlavou. Chtěl odejít, aby nemusel být v jeho přítomnosti. Byl nervózní a na holky okolo se už stejně nemohl soustředit. A teď chce jít s ním.
"Stejně se tu nudím," pokrčil rameny a následoval ho ke dveřím.
"Ale co Suigetsu s Juugem?" snažil se ho dál odradit.
"Co s nimi?" pozdvihl obočí.
"Nebudou mít o tebe strach?" zkusil.
"Nevím, proč by měli."
Na tohle už Naruto neměl co říct, a tak musel rezignovat a dovolit černovlasému, aby šel s ním.
"Tak, tady se asi naše cesty rozcházejí," řekl blonďák, když stanuli u odbočky, která je měla rozdělit.
"A není to trochu škoda?" odvětil na to Sasuke jako by nic.
"O čem to mluvíš?" zeptal se nechápavě. Černovlasý ho plně zaskočil a vůbec netušil, kam tím míří.
"Co kdyby řekl, že jsi to ty," mluvil dál neurčitě.
"Co já?" zamrkal zmateně.
"Ten člověk, o kterém jsme dneska mluvili v hodině," snažil se mu napovědět. Když Naruto vypadal, že pořád nechápe, rozhodl se mu to vysvětlit jinak. Nikdy neuměl mluvit přímo, co se týkalo jeho osobních věcí, ale jednat ano.
Jakmile se Sasukeho rty dotkly těch jeho, zastavil se mu dech.





No super,,,a ted to skončí
to není féér!!
ale moc pěkná povídka ;)