close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kouzlo osobnosti 2/2

10. prosince 2010 v 23:32 | terkic |  Jednorázovky-Naruto
Kouzlo osobnosti 2/2

Byl jeden z těch chladnějších večerů a přes otevřené okno proudil do místnosti svěží vzduch. Mladík na posteli se stále nespokojeně vrtěl a ve spánku se snažil najít vhodnější polohu, která by mu byla pohodlná.
"Naruto," ozval se ztemnělou místností tichý hlas, volající jeho jméno. "Naruto."
Blonďák se znovu převrátil na břicho a zabořil svou hlavu do měkkého polštáře. Peřina, kterou byl přikrytý sklouzla z jeho zad ještě o něco níž a on se přívalem chladného vzduchu zachvěl.
"Naruto," vyslovil ten hlas znovu jeho jméno.
Oční víčka osloveného se zachvěla, a zamžourala do tmy pokoje, kterým se linula líbezná hudba houslí. Rozhlédl se kolem sebe, tohle přeci nebyla jeho ložnice. Byl zmatený, ale kupodivu klidný a vyrovnaný.
"Naruto," ozvalo se znovu jeho jméno, teď již těsně vedle něho. Stočil tedy svůj pohled napravo od sebe a zblízka se díval do tváře Itachiho Uchihy, jehož hlas ho k sobě volal. "Konečně ses vzbudil," pronesl s mírným úsměvem a lehce ho pohladil po líci.
"Itachi," vyklouzlo z blonďákových úst omámeně. Jak se tu ocitl? A kde se vůbec nacházel? Co ta hudba a to zvláštní ovzduší, které ho omamovalo? Sen, tohle musel být pouhý sen. Jeho fantazie zase pracovala na plné obrátky. Jeho tělo bylo najednou tak vláčné, cítil se tak poddajný, smířený se vším. A když se ho Itachiho rty dotkly, když se propojily s těmi jeho, neodmítl je, nechal je, ať ho líbají, ať ho ochutnávají, stejně tak jako nechával ty hřejivé dlaně, aby se ho dotýkaly. Najednou si uvědomil, že je nahý, a že už nejen chlad rozechvívá jeho tělo. On po tomhle toužil.

Jeho tělem se rozlil pocit uspokojení, jakmile ty hříšné rty putovaly po jeho kůži a on se mohl dotýkat osoby nad sebou, když ji mohl cítit blízko sebe. Nechával se jím ovládat, nechával sebou manipulovat, nechal se jím milovat. Dal mu volnou ruku, aby uspokojil jeho i své tělo. A když došlo k jejich spojení, když byli jedním, hlasitě vykřikl z pocitu naplnění sebe sama. Jako kdyby do jeho života zapadl poslední kousek skládanky, který doteď chyběl. Najednou se cítil celý. Nikdy tohle nezažil, nikdy nepoznal to, co teď. Tak čirou extázi, tolik ukojení spalující touhy, jako sexem s mužem, který byl pro všechny záhadou. Slyšel svůj hlas, jak volá jeho jméno spolu s vrcholem, kterého dosáhl.

Prudce se zdvihl v loktech na posteli a zhluboka dýchal. Chvíli trvalo, než si uvědomil přítomnost někoho dalšího v místnosti a stále znějící hru na housle. Když spatřil mladšího bratra Itachiho Uchihy, došlo mu, že to, co prožil v noci, bylo skutečné.
"Co se to tu kruci," vyhrkl a chtěl vyskočit z postele, byl však za krk stažen zpět. Až teď si všiml, že ho zdobí černý obojek, který ho pomocí řetězu poutá k posteli. Sasuke přestal hrát a zadíval se na něj. Konečně si ho mohl celého prohlédnout, moc ho zajímalo, koho si to jeho bratr vyhlídl, jako další svou ozdobu. Doteď byl jediný, koho Itachi ctil a teď se o to místo měl dělit s tímhle blonďákem? Musel však uznat, že na něm něco je.
"Být tebou, tak tohle už bych nedělal," promluvil mladší Uchiha a neskrývaně si prohlížel jeho nahé tělo. Když Narutovi došlo, na co tak nepokrytě zírá, s rudými tvářemi přes sebe přetáhl alespoň pokrývku.
"Na to bych bez tebe nepřišel," odvětil kousavě Naruto. "Jak jsem se sem krucinál dostal a co se to tu vlastně děje?!" zavrčel zamračeně.
"Můj bratr tě sem přivedl, vyhlídl si tě," odpověděl tak, jako kdyby to byla běžná věc, nic mimořádného či nezvyklého.
"Cože?" dostal ze sebe jen Naruto.
"Jednoduše se mi líbíš, Naruto," vešla do místnosti další osoba a Sasuke se lehce poklonil. "Děkuji, bratříčku, za tvou krásnou hudbu," sklonil se k němu a s milým tónem hlasu mu vtiskl polibek na rty. Sasuke ze svých úst dostal jen potěšený sten a blonďák na ně s vyjevenýma očima zíral.
"Víš, jsi tak roztomilý a divoký zároveň, prostě nešlo odolat," pokračoval s pokrčením ramen, když ustal ve své činnosti.
"To Vám ale pořád nedává právo mě bez mé vlastní vůle unést," odsekl Naruto. Jeho šok trochu ustoupil a on tak byl zase ve svém živlu ostrého jazyku.
"Vlastně jsi šel sám."
"Co prosím?!" vyjekl, na tohle si vůbec nepamatoval.
"To, cos slyšel."
"Ale jak? A… stejně je to únos, nepamatuju si to, něco ste musel udělat…" kroutil nevěřícně hlavou. Uchiha ho rozhodně nepřesvědčí o tom, že by sem přišel sám od sebe. "A navíc, máte Sasukeho, mě nepotřebujete," odfrkl si a zkřížil si ruce na prsou.
"Mám rád protiklady pospolu, Naruto. Ne vždy mám náladu pouze na chladného, klidného, a přitom ďábelského bratříčka," odpověděl mu.
"Unesl jste mě, a pak znásilnil, jak bych sakra mohl být i přesto s Vámi? Neznám Vás a rozhodně Vás ani poznat nechci!"
"Jsi tak vzpurný a to se mi líbí. Nenecháš si nic líbit," pousmál se, přisedl si k němu na postel a zlehka ho pohladil po tváři. Naruto ucukl hlavou a odvrátil se od něj na stranu. "Navíc, včerejší noc jsi měl na mě jiný názor. Nikdy jsem neslyšel volat své jméno tak intenzivně, jako z tvých úst," řekl se samolibým úšklebkem na rtech.
"Musel jste mě nadrogovat. Jinak nevidím důvod, proč bych to měl dělat," přišla mu ihned na jazyk další odpověď.
"V drogách nejedu," zasmál se pobaveně. Ten kluk ho dostával čím dál tím víc. Opravdu moc se mu líbil.
"Tak pak Vás chci vidět, jak mě donutíte, abych Vám byl po vůli, protože já Vám odmítám tykat, natož pak s Vámi spát," odvětil chladně. "Navíc, Kakashiho a mé kolegy rozhodně bude zajímat, kam jsem zmizel."
"To možná ano, ale nikdo se nedozví, kam jsi zmizel."
"Policie bude po mě pátrat, nebude trvat dlouho a dostane Vás."
"Nic nezjistila doteď a nic se nezmění ani nyní."
"Máte svého informátora," rozšířily se Narutovi oči poznáním po krátkém zamyšlení.
"Výborně. Došlo ti to rychle," uznale zatleskal.
"I tak, Kakashi bude pátrat na vlastní pěst…"
"O něj je také postaráno."
"Snad jste ho…"
"Ne není mrtvý. Jen je taky sledován na každém kroku."
"A myslíte si, že si to neuvědomí? On je dost všímavý."
"V tobě se vážně nezapře novinářský potenciál. Kladeš spousty otázek."
"Možná mě jen zajímá, proč tohle všechno. Je to přirozené. Vám by se také nelíbilo, kdyby Vás někde někdo držel proti vlastní vůli."
"Už jsem ti odpověděl proč."
"Když se Vám někdo líbí, tak ho neunášíte. Jste psychopat," prskl Naruto, a kdyby to nebylo nevhodné, určitě by mu i plivl do tváře.
"Spíš trochu výjimečný člověk, který se nemusí omezovat," opravil ho.
"Na tohle nikdo nemá právo. Pro každého platí určité zákony a vy právě omezujete mojí osobní svobodu," nenechal se jen tak umlčet.
"Za pár dní už budeš mluvit jinak a chovat se jinak," políbil ho na čelo, pak vstal a se Sasukem, který se zahákl do jeho rámě, odešel pryč z pokoje. Naruto tak osaměl a jediným společníkem mu byly jeho myšlenky.

"Víš, že je riziko, držet ho tu?" stulil se k němu na klín Sasuke. "Nikdy jsi tak moc neriskoval, tak jako teď."
"Znáš mě, risk je zisk," dal mu pro něj tak typickou odpověď.
"A stojí za to? Máš pořád ještě mě a víš, že já tě neopustím."
"Sám si ho viděl, Sasuke, on je to, co sem hledal. A ty, nemluvil bys tak, kdybys byl úplně sám sebou, kdybych tě neomezoval," pronesl mile a svou dlaní ho hladil pod bílou košilí na břiše.
"Jak to můžeš vědět, Itachi?"
"Za to, co jsem udělal rodičům, bys mě nenáviděl, křičel bys a měl chuť mě zabít. Nechme to raději, tak jak je, Sasuke. Nesnesl bych, kdybys mnou pohrdal a vyčítal mi všechno, co jsem ti provedl."
"Uděláš mu to samé, co mě a ostatním?" zeptal se s povzdychem.
"Ano. Protože ho chci mít u sebe, stejně moc, jako tebe."
"Ale co když se stane něco špatného a já už u tebe moct být kvůli němu nebudu?"
"Nás nikdo nerozdělí, Sasuke. Vždy bude způsob, jak nás opět spojím."
"Ale, co když…" pokusil se znovu namítnout, ale Itachiho ukazováček ho umlčel.
"Pššt," utišil ho a svůj prst nahradil svými rty. Jen zlehka se otřel o ty Sasukeho a mazlil se s ním. "Nemysli na nic špatného a raději ukaž svou stránku, tak jako Naruto včera v noci."
"Nestačil ti?" zeptal se posměšně, klekl si k Itachiho nohám a rozepnul poklopec jeho černých kalhot.
"Byl jsi sám svědkem, že mě plně uspokojil, ale jak jsem řekl, chci vás oba. Jsi na řad…" tentokrát byl přerušen on vlastním vzdychem, když Sasukeho jazyk přejel po jeho údu. "Tak se mi to líbí," zasténal a zaklonil hlavu slastí.

"Proč je tu tolik lidí?" rozhlížel se kolem sebe Naruto a prohlížel si neznámé tváře. Byl v Itachiho domě tři dny a dnes to bylo poprvé, co mohl vyjít ze svého pokoje. Byl pod stálým dozorem, a tak nemohl utéct, bylo to pro něj nemožné. "A kdo vůbec jsou?" zeptal se Sasukeho, který ho právě doprovázel.
"Lidé, kteří Itachiho nadchli. Krásní lidé, které chce mít můj bratr kolem sebe."
"Nepokoušej se mi tvrdit, že oni tu jsou dobrovolně."
"Ani jsem to neměl v úmyslu," ušklíbl se černovlasý.
"Takže jsem jenom další do sbírky, to mu ti ostatní nestačí," povzdychl si otráveně.
"Nemáš tak úplně pravdu," namítl Sasuke. "Ty jsi pro Itachiho mou druhou polovinou. S tebou budeme celek něčeho výjimečného. Nás Itachi chce, ostatní jsou pro něj pouhým zpestřením, kterého baví jen sem tam. S námi si chce hrát pořád."
"Jsi stejnej magor, jako tvůj bratr. Jak o sobě s takovou pokorou a nadšením můžeš mluvit jako o hračce?"
"Ne, o hračce, ale vzácném kousku do sbírky."
"Ještě lepší, právě si nás degradoval na obyčejnou věc."
"Pochopíš mé city sám, Naruto, až s tebou Itachi skončí," odvětil mu a rozevřel obrovské, dvoukřídlé dveře.
"Vítej, Naruto…"


"A teď co, Itachi?" zeptal se Sasuke svého bratra, když po dvou týdnech skončili ve vězení. Jeden z Itachiho "svěřenců", jak jim s oblibou říkal, se vymanil z jeho vlivu a utekl. Poté, co však prozradil místo pobytu, zemřel. Víc již nestihl říct.
"Teď už to necháme jen na něm," odvětil klidně a lehl si na vězeňské lůžko. Sice nepohodlné, ale v tuhle chvíli si nemohl vybírat. Byli zavření v cele na policejní stanici, kde čekali na soud a poté na převoz do státní věznice.
"Ty mu věříš? A co vůbec ti ostatní? Propustil si je!" vyhrkl jeho bratr. Poprvé v životě nechápal tolik věcí.
"Na všechno ti rád odpovím, Sasuke, ale až budeme venku. Teď by ses měl pokusit uklidnit a jít si lehnout," pronesl uklidňujícím hlasem a jeho mladší bratr se položil vedle něho. Chtěl se ptát dál, ale usoudil, že bude lepší Itachiho nechat být. Navíc, když byl jeho bratr takhle klidný, měl jistotu, že se nemýlí a dostanou se ze všeho.

"Ah, Naruto, měl bys být doma a odpočívat," řekl překvapeně Kakashi, když vzhlédl od stolu a spatřil svého milence.
"Jen jsem nechtěl být sám, a tak jsem tě přišel navštívit," odpověděl mu a usadil se mu na klín.
"Jak ti je?" zeptal se ho starostlivě a prohrábl se záplavou blond vlasů. Byly tak nádherně hebké a jemné, stejně jako jejich vlastník.
"Jsem v pořádku, na nic si nepamatuji. Ale na tom nezáleží, důležité je, že jsme tu teď spolu," pousmál se mile a přisál se na Kakashiho rty.
"Naruto," zasténal šedovlasý, když se blonďák lehce zavrtěl a otřel se tak pánví o jeho klín. "Tady nemůžeme," povzdychl si a snažil se ho od sebe odstrčit.
"No tak, Kakashi, uvolni se," zašeptal mu smyslně do ucha a než se Kakashi nadál, měl připoutané ruce k židli, svými želízky.
"Naruto," řekl šokovaně a snažil se si ruce uvolnit. "Neblbni a pusť mě."
"Promiň, ale nemůžu," pronesl omluvně a jeho ruka se posunula po stehně šedovlasého výš. "Jéje, promiň," zazubil se, když se "omylem dotkl jeho klínu" a z pouzdra na jeho boku, kde se dlaň zastavila, vytáhl jeho služební zbraň.
"Naruto, co to děláš?" zeptal se nechápavě.
"Promiň, Kakashi," znovu se omluvil a udeřil svého milence zbraní do temene hlavy. Ještě mu sebral klíče, a pak odešel z jeho pracovny pryč. Za sebou ihned zamkl. Všichni na stanici ho zdravili a ptali se ho, jak se cítí. On jen pouze prošel mlčky kolem nich, nebo krátce odvětil, že je v naprostým pořádku.

"Otevřete, ty dveře," zaslechl Itachi známý hlas a musel se pousmát. Sasuke jen nechápavě zdvihl hlavu a stejně jako jeho bratr vstal a přešel k mřížím.
Naruto vešel dovnitř, s hlavní pistole na spánku jednoho ze strážných. Ostatní jen mlčky stáli u dveří a ani se nehnuli.
"Pusťte je ven," řekl mu a on odemkl.
"Dělal problémy?" zeptal se Itachi a pohodil hlavou k dotyčnému, kterého Naruto ohrožoval pistolí.
"Zřejmě jeden z těch neokouzlených, nebo jen neměl směnu," pousmál se blonďák.
"Jenže co s ním teď?" zajímal se Sasuke.
"Zavřeme ho sem, místo nás," pokrčil rameny starší z bratrů a strčil policistu dovnitř tak prudce, až upadl na zem a praštil se hlavou o podlahu. "Ostatní byli bez problému?"
"Ano," přikývl Naruto. "Ale teď už bychom měli jít," skousl si ret a vydal se na odchod, stejně jako bratři Uchihovi.

Z policejní stanice se dostali bez sebemenších problémů. Policisté je ochotně vyvedli ven a ti, kteří nebyli pod Itachiho vlivem, si díky poutům, které bratrům Uchihovým nasadili, mysleli, že je převážejí pryč. Na menším letišti pak na ně čekalo soukromé letadlo, které je mělo odnést pryč. Daleko od místa, kde byli částečně odhaleni. Naruto je doprovázel jako věrný pes, pes, jenž nevěděl, co ve skutečnosti dělá.

Mahagonové dveře se rozevřely a Naruto vstoupil do kruhovité, prostorné místnosti. Sluneční světlo pronikalo skrz roztažené závěsy a lehce osvětlovalo muže, sedícího za stolem. Dlouhé, černé vlasy, jindy staženy gumičkou, mu nyní spadaly volně na ramena a na jeho tváři byl lehký a zároveň chladný úsměv. Blonďáka přepadlo neblahé tušení, pocit, že dnes se dozví, jak se věci mají. Ani si nevšiml, že Sasuke za sebou zavřel dveře a nechal je o samotě.
"Neposadíš se?" zeptal se ho Itachi.
"Raději postojím," odvětil nejistě Naruto a zadíval se mu zpříma do očí, ačkoliv měl strach. Nechtěl na sobě dát nic znát. Jeho rozhodnutí se však zdálo chybné. Už jen matně si uvědomoval, že se k němu Itachi blíží, stále udržujíc oční kontakt a on sám se cítí divně. Jako kdyby se propadal někam do neznáma, do prostoru nicoty a ukrutné bolesti ve svém nitru. Nevěděl, co se to děje. Snažil se obrnit, proti tomu velmi nepříjemnému pocitu, snažil se potlačit v sobě všechnu tu úzkost, co najednou pociťoval, ale nemohl. Najednou se cítil tak slabý. Jeho hrdlo spaloval žár a žaludek se převracel na všechny strany.
"Nebraň se tomu, poddej se, nech se tím pohltit," našeptával mu Itachiho hlas. Zněl tak krásně, tak kouzelně. Lákal ho k sobě a on se jen stěží bránil, aby mu uvěřil, aby se poddal. Slyšel ho, jak ho prosí, jak mu říká něžná slova a měl najednou pocit, že to už bez Itachiho nevydrží, že musí být po jeho boku, toužil po něm, doufal, že bude moct být s ním už navěky.

Ozval se dunivý zvuk, jak Narutovo klesl k zemi. Itachi se k němu sklonil a vzal ho do náručí.
"Vyšlo to?" byl zvědavý Sasuke, který stál za dveřmi bratrovy pracovny a s napětím čekal, jak to dopadne. Podvědomě si přál, aby to nevyšlo, aby on byl ten jediný, ale zároveň už se smiřoval s myšlenkou, že s nimi bude ještě někdo.
"Nevím, omdlel," přiznal Itachi a trochu si nadlehčil tělo na svých rukou.
"To se ještě nestalo," řekl zaraženě jeho mladší bratr.
"Bránil se, zřejmě ho to vyčerpalo."
"Ale…" Sasuke to nechápal, bratrova hypnóza byla rychlá a účinná, ale Naruto tam byl při nejmenším hodinu.
"Uvidíme, až se vzbudí."

"Vítejte v našem novém domově. Je to tu sice ještě nezařízené a potřebuje to tu uklidit"-setřel prach z římsy vyhaslého krbu-"ale snad to tu nebude tak špatný," ušklíbl se. Černovlasý kluk, po jeho levici, oděný do kožené soupravy stejné barvy jako jeho vlasy a blonďák, po jeho pravici, oděný do bílé kůže, přikývli na souhlas. Jim bylo celkem jedno, kde se nacházejí, pokud to znamenalo mít Itachiho po svém boku co nejdéle.
"Tak se tu porozhlédneme, ne?" nadhodil a rozešel se po schodech nahoru.

"Itachi?"
"Ano?" otočil se za Sasukeho hlasem. Zrovna byl v jednom z pokojů a zvažoval, jestli je to dobré umístění pro svou novou ložnici.
"Víš, chtěl jsem se již delší dobu zeptat, jak je možné, že se Kibovi podařilo vymanit z moci tvé hypnózy, nikdy se to nestalo a…"
"Vzpomněl si na svou opravdovou lásku. Zdálo se mu o ní, oslovoval mě jejím jménem. Snažil jsem se to potlačit, ale nešlo to. V nestřeženou chvíli pak utekl a začal mluvit."
"A nebojíš se, že to samé se stane s Narutem? Že se z toho dostane?"
"Pokud narážíš na jeho vztah s Kakashim, tak ne. Nemiloval ho. Možná s ním byl rád, ale hlubší city to nebyly. Kdyby ano, už dávno by tu s námi nebyl. Naruto měl silnou vůli, byl odhodlaný se jen tak nevzdat, byl na mě silný, ale ne dostatečně. Je mi oddaný, stejně jako ty. Má stejné pocity, přání, ale jiné vlastnosti, ty, které měl původně. Tak jak jsem to chtěl."

tak tenhle obrázek mě inspiroval, no myšlenka a obrázek byly lepší, než samotná povídka
itasasu

a tenhle s tou hrou na housle, ani nevim, proč sem to tam dala
sasunaru
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 akimari akimari | Web | 11. prosince 2010 v 0:43 | Reagovat

prvá :D ...ale bolo to fakt...hm originálne :D  mám rada túto...ehm trojku...ale neviem prečo, no chcela som aby Naruto nepodľahol...ale to asi len preto, lebo ja nerada robím druhým po vôli, rada odporujem a vzpieram sa...možno preto :D ... ale poviedka to bola skutočne veľmi podarená :-D

2 lili lili | 11. prosince 2010 v 11:25 | Reagovat

Tak toto me dostalo do kolen takhle dobrou povidku umis vymyslet jen ty.Byla fakt úžasná, skvela ,nadherna :-)  :-)  :-)  :-) ;-) ;-)

3 Pajčas Pajčas | Web | 11. prosince 2010 v 13:13 | Reagovat

Myslím, že čím víc se načekám, tak tím nadšenější alespoň v tvém případě jsem, (to ale neznamená, že si vemeš dovolenou jasné!!!) :D

4 lolo 121 lolo 121 | 11. prosince 2010 v 17:10 | Reagovat

:-D  kawai

5 Mia-san Mia-san | 11. prosince 2010 v 18:57 | Reagovat

Tvá povídka obsahovala tolik originality... Moc se mi líbila, i když jsem pořád očekávala, že se Naruto z té hypnózy probere :-D Ale velice dobře sis s celým příběhem pohrála a tím pádem mě i konečné rozuzlení nadchlo :-)
Tvé spisovatelské umění se nezapře ;-)

6 Sanasami Sanasami | 11. prosince 2010 v 21:27 | Reagovat

tak to bolo naozaj super :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

7 Mitsuki Mitsuki | Web | 11. prosince 2010 v 22:41 | Reagovat

tohle bylo tak...skvělý, originální a tajemný že se z toho budu ještě chvíli vzpamatovávat :D nádhera :)

8 Jash-chan Jash-chan | Web | 12. prosince 2010 v 1:07 | Reagovat

:D Ráda čtu tvoje povídky ale musím říct že jsem do poslední chvíle zadržovala dech aby se Naruto nepoddal a vydžel to...Bohužel marně... Ale i tak nádherná povídka a skvělej námět :))

9 Nade Nade | Web | 12. prosince 2010 v 11:17 | Reagovat

Tak teď už to chápu! Ten konec je dost otevřený a teď si můžu jen představovat, jestli tam s nimi Naruto zůstal, nebo jestli se dokázal vymanit. Nakonec.
Moc pěkné, užila jsem si to! :-D  :-D

10 Aylen Aylen | 12. prosince 2010 v 16:11 | Reagovat

Moc se mi tato jednorázovka líbila, tak jako vše, co píšeš :)

11 Lilirose Lilirose | 12. prosince 2010 v 17:23 | Reagovat

Pane jo ...... originální jako vždy :)) nemám slov

12 Sasaki Sasaki | Web | 13. prosince 2010 v 17:11 | Reagovat

nedýchám, úžasem nedýchám, sice je to takové zamotané, můj mozek tak těžké pochopení nezvládá ale líbilo se mi to :)

13 May  Darrellová May Darrellová | Web | 13. prosince 2010 v 17:44 | Reagovat

Jééé... *skáče dva metry vysoko* ono tu něco přibylo *rozhodně nenaráží!* :D
Jashine, tak tokové dílo dokážeš jedině ty vymyslet. Kam na ty nnápady chodíš, holka? Já stěží vymyslím název a ty toto! :D xD Jinak dokonalé, těším se na další tvé veledílo ;-) :D

14 Nameless Nameless | Web | 14. prosince 2010 v 21:50 | Reagovat

ahoj :) před chvílí jsem se dostala na tvůj blog a teď jsem za to vážně ráda, protože jsem úplně ohromená :D ! Máš tu tolik povídek (i když některým nerozumím, koukala jsem totiž jen na Naruto a na pokračování kde je straší, tak na to už ne, takže nějaký Deidara nebo Kakuzu :D :D )a všechny jsou hodně dobré a poutavé :)! Takže jsem vážně docela na větvi, jak to všechno stíháš školu a tak dále a ještě tvořit takové poklady :))
Mimochodem, tato povídka byla krásná, ale je mi líto že Naruto Kakashiho nemiloval :// Ale dobře Kiba! :D :))

15 Jenny Jenny | Web | 17. prosince 2010 v 21:37 | Reagovat

Miluju tě Terkic a to na plné čáře xDDD ♥_♥ ♥_♥ xDDDDD arigato za další kawaii povídku =)

16 Jutaki Jutaki | Web | 21. prosince 2010 v 23:29 | Reagovat

oooooooooooooooooooooo bože! tohle bylo úžasný! Itachi je machr!!!!!!!!!! :-)

17 Riuu Riuu | 22. prosince 2010 v 17:26 | Reagovat

Dokonalé a šokující. Jak jde o Itachiho a Kakashiho.... fakt super. Nikdy by mě takové téma nenapadlo, o to líp se ta povídka četla.

18 Lan-Lain Lan-Lain | Web | 26. prosince 2010 v 16:03 | Reagovat

tak jsem zpátky =) ještě mám pozastaveno,ale to se zachvíli změní =)

19 Zabít.... Zabít.... | 8. února 2012 v 17:04 | Reagovat

Zabít!!!!!!!Ty jsi ale ošklivá že jsi nadala dohromady Naruta a Kakashihoje to můj 5 nejoblíbenější pár.
Jinak je to moc krásný fakr pěkný nádhera! 8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama