close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kouzlo osobnosti 1/2

10. prosince 2010 v 23:31 | terkic |  Jednorázovky-Naruto
Tak tady máte tu moji neskutečnou blbost, se kterou jsem se dřela asi dva týdny. Já ani vlastně přesně nevim, jakej z toho mám pocit, takže komentujte jak se vám zlíbí. Poprvý co musim kvůli délce rozdělit svoji vlastní povídku, skončila na třináctý stránce ve wordu.
PS: i konec je jetej

Kouzlo osobnosti 1/2


Blonďatá žena seděla za deskou svého pracovního stolu a zamyšleně si ukazováčkem klepala na bradu.
"Tolik lidí se k němu přidalo," řekla polohlasně, když se dívala na fotografii mladého, černovlasého muže s pronikavým pohledem. Musela uznat, že jí okouzlil už jen na obyčejném obrázku, jaké by to asi bylo setkat se s ním ve skutečnosti? Byl známý, vlivný a bohatý. Za poslední tři roky však začali jeho přítomnost vyhledávat mladí lidé a zůstávali jím okouzleni, někteří dokonce po setkání s ním zmizeli.
Ne hned, ale třeba pár dní, či měsíců potom. Nikdo však tomu muži nemohl dokázat, že by založil jakousi sektu, která by byla nezákonná.
"Shizune?!" zavolala svou asistentku, která se nacházela ve vedlejší místnosti.
"Ano?" vešla a mírně se uklonila. Měla ke své nadřízené neskonalý respekt. Nikdy nepotkala ženu, jež by byla tak silná i potom všem, co si prožila, kolik viděla umírat lidí a jiné hrůznosti při honbě za novinovými senzacemi.
"Zavolej mi sem prosím Naruta a Sakuru. Potřebuji s nimi probrat jejich další úkol.
"Jak si přejete," přikývla.

"Posaďte se," pokynula jim, když byli oba u ní. Dvacetiletý blonďatý mladík a stejně tak stará, růžovovlasá dívka ji uposlechli a posadili se do měkkých černých křesel, která stála naproti jejich šéfové.
"Oba jistě znáte Itachiho Uchihu, dědice Uchiha company a dalšího obrovského majetku Fugaky Uchihy. Všude se o něm píše a stejně o něm prakticky nic nevíme. Chtěla bych, abyste o něm zjistili všechno, napsali skvělý článek. Zítra od osmi se koná večírek v hale městské radnice pro tu největší smetánku. Tady jsou VIP pozvánky"-podala jim dvě zlatavé kartičky na černé šňůrce-"jděte tam, a pokuste se s ním promluvit," shrnula ve zkratce, dobrá lahev saké v jejím šuplíku už na ni čekala a ona to nechtěla prodlužovat.
"Hai," přikývli a odešli z její kanceláře.

"Naruto?" oslovila svého kolegu dívka, když už chtěl odejít.
"Hm?" otočil se k ní s pozdvihnutým obočím.
"Ty nemáš strach?" řekla a třela si jednu z paží.
"Proč?" zeptal se jí nechápavě.
"No, vždyť víš, ty věci okolo Itachiho Uchihy, ty s mladýma lidma," oklepala se.
"Sakuro, podle mě není z čeho. Ten Uchiha bude normální člověk, který má jen charisma," pokrčil rameny.
"Tak velký, aby s ním lidi chtěli zůstat celý život?" povytáhla nevěřícně obočí. "Naruto, já nevím, jestli tam jít."
"Jo a Tsunade tě zabije, jestli ne," ušklíbl se a Sakuřiny pochyby byly ty tam, když se jí v hlavě objevil obraz velice rozzuřené blonďaté ženy. Dohodli se tedy, že ji Naruto v osm vyzvedne a oni se tam vydají. Hnala je touha napsat skvělý článek, jako ještě nikdo.

"Teda Naruto, ty nevypadáš vůbec špatně, naopak můžu popravdě přiznat, že ti to opravdu sluší," přiznala celkem zaskočená Sakura, když spatřila svého kolegu v černé košili, obepínající mu ramena a paže, a dobře padnoucích kalhot, stejné barvy. Jednoduché, ale i přesto elegantní oblečení doopravdy podtrhlo jeho vzhled.
"Díky, Sakuro, tobě taky"-dívka se zatetelila blahem-"ale nemyslíš si, že jsi to trochu přehnala s tou růžovou barvou svých šatů?" dodal a Sakura stiskla ruce v pěst. Jak si vůbec mohla myslet, že by ten blonďák mohl být i byť jen na chvíli gentleman?
"Naruto!" zavrčela podrážděně, a kdyby zrovna nevcházeli do haly plné místní smetánky, určitě by mu i jednu vrazila. Naruto se na to jen v duchu zasmál a gratuloval si, že našel vhodnou chvilku, kdy jí to oznámit. Moc dobře věděl, že se Sakura nebude chtít nechat shodit před tolika vlivnými lidmi svou jindy nekontrolovatelnou výbušností.
"Tak už se nezlob a pojď se raději zapojit do dění," pobídl jí a přátelsky ji objal kolem ramen.
"Hm," povzdychla si jen a nechala se jím vést dovnitř hučícího sálu.

"Myslíš, že tu Uchiha skutečně bude? Je už deset a on se tu ještě ani neukázal. Podle mě to byla jen fáma, že se tu objeví," zamyslel se Naruto a otočil se k Sakuře.
"Určitě se jen zdržel, to víš, vést tak obrovskou společnost není jen tak," odvětila s pokrčením ramen, když usrkla ze své sklenky s červeným vínem. Dali si na chvíli přestávku. Ptali se lidí okolo sebe na Itachiho život, ale mladý Uchiha byl pro všechny stejnou neznámou, jako pro oba mladé novináře.
"Doufám, že mu to nebude trvat dlouho, měl jsem náročný den a jsem unavený," zívl si, a poté se také napil.
On však měl ve své sklence jen obyčejnou vodu. Přeci jen ještě řídil a oplétačky se zákonem, či nehodu nehodlal riskovat.
"A nebo se jen těšíš domů na Kakashiho," šťouchla do něj loktem s úsměvem.
"Ty mě tak dobře znáš," zazubil se. Jen vynechal to, že jeho přítel má noční službu, a že to díky němu je tak unavený.
"Něco mi tajíš," zadívala se na něj zkoumavě.
"A co bych měl tajit?" pozdvihl nevině obočí.
"Ty…" došlo jí, přeci jen nebyla hloupá a rychle jí to myslelo, ale nedořekla, co chtěla. Zarazila se hned na začátku své věty, když konečně, po tom dlouhém čekání, vstoupil dovnitř sálu Itachi Uchiha. Po jeho boku šel jeho mladší bratr a právě na něm zůstaly její oči. Naruto se také otočil, když jeho kamarádka už nic neřekla a byla stejně ticho, jako ostatní lidé. Najednou se mu z hlavy vykouřily všechny otázky, které mu chtěl jako správný reportér klást a nemohl si na ně vzpomenout.

Po chvilce se vše vrátilo do původního stavu, do doby, než Uchiha Itachi dorazil. Sakura s Narutem se také probrali a vyrazili za ním, aby zjistili co možná nejvíc.
"Dobrý den. Promiňte, že rušíme, ale mohl byste nám věnovat chvilku svého drahocenného času?" zeptala se zdvořile Sakura muže, který k ní stál zády a následně se obrátil čelem.
"Ano?" zeptal se s povytaženým obočím a změřil si ji pohledem.
"Jsme reportéři Konožského deníku. Mé jméno je Uzumaki Naruto a tohle je má kolegyně Haruno Sakura. Chtěli bychom Vám položit pár otázek," ujal se slova blonďák a pozdvihl svou pravou ruku, ve které svíral malý černý diktafon. Itachiho pohled se najednou změnil. Už nebyl tak tvrdý a chladný, jako předtím. V jeho černých očích se mihl stín zájmu a pozornosti.
"Rád Vám na ně odpovím, ale dnes ne," odvětil s lehkým úsměvem. Sakura i Naruto se zarazili, že by tohle všechno bylo zbytečné? Do blonďatého reportéra se začal pomalu, ale jistě vkrádat vztek. Co si to ten náfuka jako myslí?
"Jak jako dnes ne?" vyjekl, zapomínajíc na svou profesionalitu. "My tu na Vás čekáme celý dvě hodiny, pídíme se tady po informacích a Vy si klidně řeknete, že dnes ne?"
Sakura se nad jeho slovy a netaktností plácla do čela a dlaní si přejela přes obličej. Co to do pytle do toho pitomce vjelo? Sice byl vždycky natvrdlý, ale tohle už přehnal! Už už chtěla něco říct a začít se panu Uchihovi omlouvat, když se černovlasý pobaveně rozesmál. Naruto i se Sakurou zůstali zaraženě stát a nevěřícně se na něj dívali.
"Je vidět, že se s ničím nepářete," řekl pobaveně. "Velice se omlouvám, ale dnes jsem již vyčerpaný a nedokázal bych si promyslet, co říct. Nemějte mi to za zlé, ale byl bych rád, kdybychom ho udělali jindy. Vlastně bych si přál, abyste mě přišel zítra navštívit. Alespoň se podíváte, jak to chodí u nás ve firmě. Tady je má vizitka," podal mu malou kartičku se základními informacemi. "Zatím se mějte a doufám, že přijdete, pane Uzumaki," pousmál se a s další omluvou se věnoval ostatním hostům. Naruto se Sakurou už se k němu za celou tu dobu nedostali.

"Takže, zítra nás čeká další část našeho úkolu," povzdychl si Naruto a unaveně se protáhl. Vytáhl klíčky od auta a jal se ho odemknout. Nemělo smysl dál zůstávat na večírku, a tak vyrazili domů.
"Jak nás?" zeptala se nechápavě růžovovláska. "Pokud jsem správně slyšela, mě nezmiňoval. Jasně řekl: Doufám, že přijdete, pane Uzumaki. O mě nic neříkal," připomněla mu.
"Ale my vždycky pracujeme spolu, proč bychom to měli měnit?"
"To sice ano, ale co když nic neřekne, když přijdeme oba?"
"Jo, to je možný, ale přece tě nepřipravím o slávu, Sakuro. Jsi má nejlepší kamarádka a já tě z toho nehodlám vynechat," trval si dál na svém.
"Je to od tebe milý, Naruto, ale myslím, že bude lepší, když půjdeš sám. Najdu si jinou senzaci, o které budu moct napsat," snažila se ho přesvědčit a pohladila ho dlaní po tváři.
"Stejně mi to přijde nefér," zamračil se.
"Takový je už život," pokrčila rameny, poplácala ho po ruce, a pak přešla na stranu spolujezdce.
"Žere tě to, že jo?" zeptal se vědoucně.
"Jo," připustila. "Ale to neznamená, že ti to nepřeju," vyhrkla, jakmile si uvědomila, co řekla.
"Vážně nejdeš se mnou?" ptal se naposledy. I když to Sakura věděla, znovu zakroutila hlavou v zápornou odpověď.

Naruta probudilo tiché zavrzání dveří a něčí kroky. Zívl a trochu si rukou promnul oči, aby byl schopný osobu, která narušila jeho spánek, lépe zaregistrovat. Podle budíku na nočním stolku, byly čtyři ráno, příliš brzký čas, aby vstával.
"Ah, promiň vzbudil jsem tě?" zeptal se omluvně jemu velmi známý hlas a postel se zlehka prohnula pod vahou dalšího těla. Šedovlasý muž o něco starší než Naruto, se posadil vedle něho a vtiskl mu menší polibek na čelo.
"Jo, ale to nevadí. Jsem rád, že tě můžu přivítat doma," zašeptal trochu rozespale a bez okolků si ho k sobě přitáhl a náruživě políbil. Měl opravdu rád tyhle chvilky, kdy ho měl takhle u sebe a mohl ochutnávat ty opojné rty. "Jak to, že jsi tak brzy doma?" zazněla z jeho úst otázka, když dal svému příteli a zároveň sobě prostor na nadechnutí. Znovu si promnul oči a čekal na odpověď.
"Yamato říkal, že to tam už zvládne sám. Že není potřeba, abychom tam oba spali na stole," zlehka se pousmál a dál se nad ním nakláněl. Jednou rukou se opíral o postel a tou druhou ho hladil ve vlasech.
"A co ty? V kolik jsi přišel domů?"
"Vlastně poměrně brzy, už někde kolem jedenácté," zamyslel se.
"Jak to? Nebavil ses? A co vůbec ten rozhovor?" zajímalo ho.
"Ani ne," přiznal. "Sice je Sakura fajn, ale jen pokud se to týká práce. Poslouchat její dlouhosáhý monolog o tom, jak jí trval její účes a výběr šatů, byl více než úmorný," povzdychl si s kyselým úšklebkem a Kakashi se tomu musel zasmát. Jeho kolegyni již párkrát potkal, a tak si to dokázal živě představit. "A co se týče rozhovoru"-pokračoval Uzumaki-"žádný nemáme. Ten zatracenej Uchiha si přišel až kolem desátý a ještě chtěl, abych šel za ním dnes do kanceláře. Sakuru z toho úplně vynechal," odfrkl si. Kakashi se nad tím zjištěním zamračil, vůbec se mu to nelíbilo.
"A řekl důvod?" zeptal se ho.
"Prý, že je unavený, a že alespoň uvidim, jak to v jeho firmě chodí," pokrčil rameny. Byl ještě trochu otupělý spánkem, a tak pořádně nepochopil, na co se ho jeho přítel ptá.
"Myslím, proč pozval jen tebe," vysvětlil mu.
"Aha, takhle. No, neřekl," uvědomil si.
"Tohle se mi nezdá, Naruto. Vyšetřujeme Uchihu už dlouho a…"
"…na nic ste nepřišli," dokončil větu za něj. "Což znamená, že ani není co hledat."
"Nelíbí se mi to," povzdychl si Kakashi.
"Není se čeho bát, Kakashi. Ten muž je normální člověk, jako ostatní."
"A jen tak náhodou chce, aby můj milý a hezký přítel, přišel sám udělat interview," řekl kousavě.
"Milý a hezký?" pozdvihl s úsměvem Naruto obočí.
"Jo a ještě k tomu nesmírně přitažlivý," přisadil s odfrknutím.
"Že ty chceš pokračovat v tom, co se dělo odpoledne?" nadhodil s pochopením.
"Možná," pokrčil nevině rameny a hodil po něm očkem.
"Jsi nenasytný," povzdychl si Naruto a naoko otráveně ho stáhl na sebe.


Toho odpoledne se s diktafonem vydal do Uchiha company. Jeho kroky ustaly před skleněnými, otočnými dveřmi nejvyšší budovy v Konoze. Už tolikrát kolem ní prošel, ale uvnitř nebyl nikdy. To místo ho do teď nezajímalo a vlastně ani dnes tu kvůli němu nebyl. Vešel dovnitř a ocitl se v obrovské hale. Byla tu jen malá recepce, spousta lidí, několik květináčů s rostlinami a pár různých automatů s občerstvením. Naproti němu se nacházely výtahy. Došel tedy k pultíku, za kterým stála rudovlasá žena s brýlemi na nose. Narutovi přišla zvláštní, tak trochu jako kdyby byla v jiném světě, ale zároveň vnímala.
"Dobrý den," pozdravil ji. Její pohled se stočil na něj a pouze přikývla. "Chtěl bych se zeptat, v jakém patře se nachází kancelář pana Uchihy, mám s ním dělat rozhovor," řekl mile.
"Kancelář pana Uchihy se nachází v posledním patře. Třinácté podlaží," povzdychla si trochu zasněně. Naruto nad jejím chováním pouze povytáhl obočí. Poté poděkoval a rozešel se k výtahům, které byly naproti němu.

Vyjel tedy až do třináctého patra, a když se dveře výtahu s cinknutím rozevřely, vystoupil z něj do dlouhé chodby s červeným kobercem.
"Jako v Hollywoodu," ušklíbl se a prošel kolem několika pracovních stolů, za kterými seděli mladí muži a ženy a pilně pracovali. Podivil se nad tím, že neviděl nikoho staršího třiceti let, ale nakonec se rozhodl tím nezabývat.
"Dobrý den," zastavil se u další mladé ženy, teď dlouhovlasé blondýnky. Na rozdíl od té na recepci, tahle byla živější.
"Dobrý den, přejete si?" opětovala pozdrav a zvědavě si ho prohlížela.
"Přišel jsem za panem Uchihou."
"Máte s ním domluvenou schůzku?"
"No, tak trochu," zarazil se, přeci se stoprocentně nedohodli. Dívka nechápavě zamrkala, ale pak řekla: "Tak tedy Vaše jméno?" a začala listovat nějakými papíry.
"Uzumaki Naruto," představil se.
"Ach ano, tady jste, pan Uchiha se zmiňoval, že možná přijdete," pousmála se. "Bohužel teď má schůzku mimo firmu, ale do půl hodiny by se měl vrátit. Tak pokud Vám nevadí počkat, můžete se prozatím usadit tady do křesla," řekla omluvně a ukázala na černé, kožené, již na pohled pohodlné křeslo.
"Dobře, děkuji," přikývl Naruto a usadil se. Bylo doopravdy tak měkké, jako vypadalo.
"Dáte si něco k pití?"zeptala se ještě dívka mile.
"Pokud bych mohl poprosit vodu tak ano, ale nechci obtěžovat," poškrábal se blonďák ve vlasech a Ininy tváře -její jméno si přečetl na jmenovce- nabraly trochu rudého nádechu. Ten mladík před ní byl vskutku zajímavý a měl okouzlující charisma.
"Nebudete, je mojí prací starat se o naše hosty," zavrtěla hlavou a odběhla k menšímu stolku, na kterém byl džbán s vodou.

"Ano, ano, ty akcie prodejte, jejich hodnota může brzy klesnout a já nechci přijít o pěknou hromádku peněz. Ano, hned! A skupte polovinu akcií Dayly company. Ano vím, že na tom není finančně nejlíp, ale mám silné tušení, že se to vyplatí. Pokud jste to ještě nepostřehli, já riskuju rád, takže udělejte to, co jsem vám řekl. Je zajímavé, že jste to, že jsem šéf zaregistrovali po dvou letech"-pronesl sarkasticky a ušklíbl se-"nashledanou," řekl s telefonem u ucha, když vešel do chodby, která vedla do jeho pracovny. Následně zavěsil a s promnutím kořene nosu si povzdychl.
"Ah, pane Uchiho, vítejte zpět," přivítala ho Ino a on přikývl na pozdrav. "Je tu pan Uzumaki a…" k dalšímu slovu se nedostala. Když se zmínila o Narutovi, Itachiho pozornost se plně upřela na něj. Až teď si všiml blonďáka vstávajícího z křesla.
"Jsem rád, že jste nakonec přišel, vítejte v mé firmě," zlehka se pousmál a natáhl k němu ruku.
"Děkuji za přivítání," odvětil Naruto a stiskl jeho dlaň v té své. Jeho hlavou mimovolně projela myšlenka, jak je jeho pokožka krásně jemná a hřejivá.

"Tak co byste o mě chtěl vědět?" zeptal se s milým úsměvem, když se usadil do ohromného křesla, za psací stůl z dubového dřeva. Naruto si sedl na židli naproti němu a zapnul svůj diktafon.
"Dá se říct, že všechno. Od Vašeho dětství až po nějaké to tajemství," nadhodil nevině mladý novinář.
"To bude velice dlouhý rozhovor, na který obávám se, nebudu mít dnes dostatek času. Čeká mě za hodinu ještě jedna schůzka."
"Já myslím, že to stihneme," odvětil Naruto. "Můžeme začít?" zeptal se a Itachi přikývl.
"Narodil jsem se…"

Naruto poslouchal a přikyvoval. Itachiho život nebyl obyčejný. Již od malička byl Uchiha vychováván pro byznys a veden k životu podnikatele. Dozvěděl se, že jeho otec byl přísný a neuznával selhání. Mladší bratr neměl snadné dětství a z domu podle doktorů směl vycházet pouze v noci kvůli pokožce, která špatně reagovala na sluneční světlo.
"A co fámy, že jste založil nějaký kult?" položil mu Naruto další otázku, která ho, a spousty dalších lidí, zajímala nejvíc.
"Jsou to pouhé výmysly," pousmál se.
"Ale co potom všichni ti lidé, kteří k Vám vzhlíží jako k nějakému bohovi? Ti lidé, kteří již nechtějí zůstat s nikým jiným, než s Vámi. Ti lidé, kteří po setkání s Vámi zmizeli a už se nikdy nevrátili domů."
"Nevím, proč lidi tolik přitahuji, pane Uzumaki. Možná je to tím, jak vypadám, nebo jsou to mé peníze, které chtějí. O těch co zmizeli, nevím. Možná chtěli začít nový život, do kterého já nepatřím, možná si chtěli pročistit hlavu, nebo měli v rodině spory," naklonil se blíž k němu s tajemným pohledem a Narutovi přejel po zádech nepříjemný mrazík strachu. Už si nemyslel, že je Itachi nevinný, něco ho na něm děsilo. Zatřepal hlavou, aby se vzpamatoval, ale jeho srdce stále zrychleně bilo a dech byl mělký. Něco se mu na tom všem nezdálo. I na smrti Itachiho rodičů mu najednou přišlo něco divného. I přesto, policie na nic nepřišla, nebyl žádný důkaz, tak proč se najednou tak bál? Proč najednou z jednoho jediného pohledu, z toho tichého hlasu, měl pocit, že něco není v pořádku? Že Itachi něco skrývá?
"Náš čas vypršel," vytrhl ho z myšlenek černovlasý a v tu chvíli vstoupil do dveří podsaditý muž v obleku. "Doufám, že se ještě někdy potkáme, a že jste se dozvěděl vše potřebné pro článek. Rád jsem Vás poznal, Naruto, a doufám, že jsem si pro rozhovor vybral toho správného reportéra, nedal bych ho jen tak někomu. Vlastně jsem je všechny prozatím odmítal, jste první, koho jsem nechal nahlédnout do svého soukromí. Zatím nashledanou," rozloučil se s Narutem a zlehka ho objal. Blonďák byl jeho činem zaskočený, proč to udělal?
"Na-nashledanou," vykoktal ze sebe, rychle se sebral a doslova vyběhl dveřmi pryč. Uklidnil se, až když stál před budovou Uchiha company.

Co je sakra tak zvláštního na Itachim Uchihovi? Co je to tajemství, které z něj vyzařuje? A je vůbec nějaké? A proč o něm tady teď vlastně přemýšlím? Honilo se Narutovi hlavou, když seděl u svého notebooku a před ním se tkvěla prázdná, bílá stránka. Měl položené prsty na klávesnici a nebyl schopný je donutit k pohybu. Znovu chmátl po černém diktafonu a již po páté si pustil rozhovor, který odpoledne udělal. Spolu s poslechem si v hlavě přehrával i obraz svého interview. Jak se na něj Itachi díval. S takovým zvláštním odleskem v očích, s tím něčím, co ho děsilo a lákalo k sobě zároveň. Jak tichým a podmanivým hlasem mluvil. Co bylo to neznámo, co bylo to zajímavé, co ho tak lákalo? Rozhovor skončil a on se opět vrátil do reality. Za každou cenu ten článek musel dostat na papír a předat ho Tsunade. Rozhodl se ponořit do práce a potlačit tak své myšlenky.

"Ah," vydral se z jeho úst slastný vzdych a vzápětí další, když horké rty klouzaly po jeho přirození. Zabořil více prsty do kštice šedých vlasů a udával si své tempo. Bylo to tak opojné, tolik vzrušení projíždělo jeho tělem. A když došel slastného vrcholu, vydal ze sebe hlasitý sten uspokojení. Byl zadýchaný a jen stěží od sebe rozevřel oční víčka, která odhalila modré hlubiny zastřené touhou. Najednou potlačil zděšený výkřik, když místo tváře svého milence, spatřil tu Itachiho Uchihy. Jen vytřeštěně zíral, jak si černovlasý muž utírá koutky úst a natahuje se k němu pro polibek. Naruto se zapřel o mužovu hruď a vyděšeně se mu zadíval do tváře.
"Naruto, děje se něco?" zeptal se Kakashi již ve své pravé podobě.
"N-nic, jen-jen se mi zamotala hlava," zalhal a sám ho políbil. Kakashi se zatvářil nedůvěřivě, ale pak to nechal být. Pod ním ležel jeho rozpálený milenec a on si ho nehodlal jen tak nechat ujít, na to byl až moc vzrušený.

"Pane bože!" pomyslel si roztřeseně Naruto. Už znovu hleděl do tváře dlouhovlasému muži, který do něj právě svérázně přirážel. "Co se to ksakru děje," proběhla mu hlavou další myšlenka a znovu zasténal, když se mužův penis otřel o velmi citlivý bod v jeho konečníku. "Asi jsem zešílel, když si při milování s Kakashim představuju toho Uchihu," zaúpěl v duchu. "Ale je to snad ještě víc vzrušující a pociťuji snad ještě větší horko, úplně mě to spaluje, když si představím, že jsou to jeho rty, jeho ruce, jeho penis…" zarazil se. "Ne, na tohle nemysli!" okřikl se. Vůbec se nepoznával, co to do něj kruci vjelo?
"Páni, Naruto, dneska ses nějak rozjel," sykl Kakashi a Naruto si až v tuhle chvíli uvědomil, jak silně mu zatíná prsty do ramenou a tiskne ho k sobě čím dál víc.
"Oh, promiň," vydal ze sebe zahanbeně a stisk povolil.
"To nevadí, vzrušuje mě to," přiznal Kakashi s úsměvem a s posledním přírazem do něj vyvrcholil. Rukou dopomohl ještě dojít vrcholu i Narutovi, a pak na něj zmoženě klesl. Políbil ho na místo, kde přechází krk v rameno a s příjemnou únavou vdychoval blonďákovu vůni. "Bylo to skvělé," povzdychl si blaženě.
"Jo, to jo," špitl Naruto a nepřítomně hleděl do bílého stropu jejich ložnice. Celé jeho vnitřní já bylo rozechvělé a dokonale zmatené.

"Tady máte ten článek, bá-chan," řekl a podal ženě flashku, na kterou ho uložil. Ta si ji s ignorováním své přezdívky rychle převzala a zapojila ji ke svému stříbrnému notebooku. Její oči klouzaly po obrazovce a její rty se čím dál tím víc rozšiřovaly v úsměv. Vypadalo to, že je s článkem více než spokojená.
"Naruto, ty si hotovej kouzelník, jak se ti to podařilo?" byla zvědavá a nadšení z ní jen čišilo.
"Sám nevím," pokrčil rameny.
"Hned zavolám na tiskárnu, zejtra to bude na titulce," pousmála se. "Ale jak to, že pod tím není podepsaná i Sakura a není tu s tebou?" probudila se ze svého opojení a rozhlížela se po místnosti, kde byla jen ona samotná a Naruto.
"Vynechal ji z toho," odvětil jí jen.
"Vynechal?" zamrkala nechápavě.
"Pozval jen mě, o Sakuře se nezmínil. Říkal jsem jí, aby i přesto šla se mnou, ale odmítla," pokrčil rameny.
"Shizune? Zavolej mi sem Sakuru," křikla na svou zaměstnankyni, jež začala ihned vytáčet telefonní číslo.

Sakura se o pár minut později dostavila do Tsunadiny kanceláře a celkem vyděšeně se na blondýnu podívala. Její šéfová vypadala, celkem naštvaně.
"Proč jsi odmítla jít s Narutem udělat ten rozhovor? Neřekla jsem snad, že na tom máte pracovat spolu?" tázala se přísně.
"To sice ano, Tsunade-sama, ale pan Uchiha mě k rozhovoru nepřizval a já si myslela, že by nám ho nemusel poskytnout, kdybych tam přišla i já," přiznala roztřeseně.
"Uvědomuješ si, že tak celá sláva zůstane Narutovi?" povzdychla si.
"Ano, vím, ale přeji mu to a trumfnu ho jiným článkem," zazubila se sebevědomě.
"Ano? A už máš nějakýho slušnýho sólokapra?" opřela se pohodlněji o své ruce a zkoumavě si jí prohlížela.
"To sice ne, ale já na něco přijdu. Už vlastně možná mám i jeden typ," řekla hrdě.
"Tak až si tím budeš jistá, přijď si pro schválení. Ty Naruto, máš ode mě pochvalu a samozřejmě ti podle ohlasu lidí zvýším plat," mrkla na něj, a pak je oba vykázala ze své kanceláře pryč.

Narutův článek přinesl úspěch. Ještě měsíc po něm se sem tam mihl mezi lidmi rozhovor o Itachim Uchihovi a jeho životě. Stále však visela ve vzduchu otázka, jestli není vůdcem sekty, do které přetahuje lidi, či jestli nestojí za jejich zmizením. Blonďákův intimní život se poměrně vrátil do starých kolejí. Zapudil myšlenky na Itachiho a plně vnímal Kakashiho. Se zklamáním a s jistou panikou však zjistil, že ta představa, kterou měl po svém interview, byla lepší než skutečnost. Vše se ale jinak zdálo v pořádku a on si tak nevšiml, že se něco blíží.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sanasami Sanasami | 11. prosince 2010 v 20:54 | Reagovat

Naozaj úžasnéééééé :-D  :-D  :-D  :-D

2 Nade Nade | Web | 12. prosince 2010 v 11:00 | Reagovat

Tak tohle mě opravdu dostalo. :D Honem letím na druhou část. Co si to říkala o tom konci? :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama