Zpět k této jednorázovce. Já vím, že je to s celkem velkým spožděním, ale je to narozeninová povídka pro mé drahé sb Angelu. Omlouvám se za zpoždění, ale opravdu jsem nestíhala:( Tákže všechno nej Ange a přeju hodně úspěchu s tvými povídkami:)
Ps: ještě jedna omluva, je to takový divný a chvilkama trochu romantičtější, ale nějak mi odchází mozek, ale tak snad se ti to aspoň trochu bude líbit
Ps2: možná napíšu ještě další díl, který by byl, jak se to všechno semlelo, abyste znali podrobnosti a možná to bude mít happy end s usmířením Naruta a Minata jako třetí díl, ale spíš to vidím, jen na ten druhý
Opět a znovu
Lidé se potkávají na různých místech a za různých situací, vždycky je však dohromady svede osud. U Kakashiho a Naruta tomu nebylo jinak. Bylo již předem dáno, že ti dva se mají setkat, propojit svůj život s tím druhým, ale ani jeden nepočítal s nečekanou překážkou. S tou zápletkou příběhu, která dělá děj zajímavější. Ale to už poněkud předbíhám. Přeci nevyzradím celý příběh hned na jeho začátku, to by měl jen pár ubohých řádků, ubožejších, než tahle povídka.
Svítilo slunce a den byl prosycen čerstvým podzimním vzduchem. Barevné listí ze stromů se líně snášelo ze stromů a všude panovala poklidná nálada. Šedovlasý, celkem vysoký muž se procházel ve svém černém elegantním kabátu, s modrou šálou ovázanou kolem krku a s rukama v kapsách odpoledním parkem. Dnes měl náladu na procházku, a tak se rozhodl jít po náročném dopoledni v práci, domů pěšky. Vlastně dnešek byl celkově zvláštní. Celý den něco viselo ve vzduchu a on měl takový zvláštní pocit, že se něco stane. Ne něco špatného, ale naopak.
Rozhlížel se kolem sebe a zvědavě pozoroval a zároveň v mysli hodnotil lidi, kteří byli v parku s ním. Představoval si, jaké příběhy vypráví jejich život, jací mohou být, jsou stejně tak osamělý jako on? Jak se tak díval, jeho pozornost upoutal malý stánek laděný do oranžova, takový ten, co nabízí pohoštění v podobě párku v rohlíku, či jiných podobných, nezdravých, ale zároveň pro lidi pochoutkových jídel, či studené, nebo teplé nápoje. Chvíli se rozmýšlel, ale nakonec k stánku přeci jen vykročil. Nerad jídal jídla, a nebo pil pití, prodávaných na takovýchto místech, či v bufetech, ale jak jsem již říkala, dnešek byl pro něj zvláštní, a z nějakého důvodu se rozhodl udělat výjimku.
Přistoupil k nevelkému dřevěnému pultíku a podivil se, že u něj nikdo nestojí.
"Že by přestávka?" napadlo ho, a tak se podíval, jestli nepřehlédl cedulku s omluvou nepřítomnosti, ale žádná tam nebyla. Už málem odešel, když v tom se ze spod pultu rychlostí blesku vynořil blonďatý mladík s rošťáckým úsměvem na tváři.
"Přejete si?" zeptal se bez pozdravu. Muže v tu chvíli napadlo, že je nezdvořilý, ale když si ho pořádně prohlédl, vypadal na druhou stranu sympaticky.
"Nějakou kávu," pronesl sametovým hlasem v odpověď šedovlasý a dál si toho blonďatého prodavače prohlížel.
"Latte, Cappuccino, Moka?" vyjmenovával možnosti.
"Latte, prosím."
"S cukrem, nebo bez?"
"Bez."
"Dobrá, hned to bude, a dáte si ještě něco?" zeptal se ještě, než se pustil do práce.
"Ne děkuji, káva bude stačit."
"Co takhle párek v rohlíku, či nějakou bagetu?"
"Jen tu kávu prosím."
"Ale ten párek je doopravdy výborný, opravdu ho nechcete zkusit?" mrkl na něj, a kdyby to bylo mužovým zvykem, asi by i trochu zčervenal. Ten blonďák, podle něj ještě kluk, byl zdálo se pěkný číslo a už jen v tom jeho pohledu bylo něco, co zákazníka dokázalo přesvědčit. Nevědomky pokýval hlavou na souhlas a čekal na svou objednávku.
"Tak, tady to je," podával mu kalíšek, z kterého se lehce kouřilo a párek v rohlíku na způsob hot dogu. "Co za to budete chtít?" zeptal se starší z nich.
"Vaše jméno," mrkl rozverně blonďák a vyloudil na své tváři milý úsměv.
"Hatake Kakashi, ale co ta cena?" odvětil bezmyšlenkovitě, omráčen jeho gestem.
"Jen to Vaše jméno."
"Ale to nemohu…"
"Berte a jen mi slibte, že znovu přijdete," přerušil ho mile. Kakashi tedy pouze přikývl, ještě zkoprněle si vzal svůj párek v rohlíku a Latté a vydal se pryč. O pár minut a několik kroků později si nadával do blbců, že se na jméno toho prodavače nezeptal.
Další den jeho kroky opět vedly parkem. Přemýšlel nad tím, jestli se má vrátit k tomu stánku, který navštívil včera. Když se nad tím zamyslel, měl to v úmyslu od chvíle, co ráno vstal. Proč by jinak dnes do práce a i z ní chodil pěšky?
Už z dálky ho ten stánek k sobě volal, zbývalo už jen pár kroků, a byl tam, kde chtěl.
"Ah, dobrý den"-pozdravil blonďák přicházivšího muže-"takže jste nakonec přeci jen přišel," zazubil se.
"Dobrý," odvětil krátce. "Včera jsem nezaplatil a mé jméno se mi zdálo málo."
"Aha," posmutněl trochu prodavač, mohl si myslet, že kvůli němu samotnému, by se nevrátil.
"Navíc jsem to slíbil a neznám tvoje jméno. Jsem hlupák, že jsem se na něj nezeptal už dřív," omluvně se pousmál a zajel si rukou do šedých vlasů.
"Mé jméno je Naruto, Uzumaki Naruto," mírně zčervenal a Kakashi se pod tím pohledem na něj zachvěl. Nechápal to, nikdy se takhle necítil, nikdy nebyl nervózní, ale tenhle kluk, ten ho už dvakrát rozhodil. Byl přirozený a měl v sobě něco, co člověka dokázalo zahřát.
Jejich cesty se od té doby zkřížily již několikrát. Příjemně strávený čas ubíhal rychle a vždy když byli spolu, ničeho jiného než jeden druhého, si nevšímali. Oba věděli, že to, co mezi nimi je, už není obyčejné počáteční okouzlení, či poblouznění.
Seděli v jedné z menších kaváren a trávili spolu opět ten čas, který měli jen pro sebe. Dlaně se nacházely v dlaních toho druhého a oni tak mohli pociťovat to teplo a uklidnění, které jimi proudilo. Uvolnění a dobrá nálada zvěstovaly příslib nového kroku v jejich vztahu.
Jejich polibky byly horoucí a vášnivé. Ruce pátraly po těle toho druhého a vzduch byl prosycen jejich touhou. Za stálého líbání se dostali až do prostorné ložnice s dominantní postelí, povlečenou do rudého saténu. Naruto se nad ní nepozastavoval. Kakashiho vkus byl nabyt elegantností a sexappealem a sálalo to nejen z jeho oblečení, ale i nábytku, či celého bytu.
Padl do peřin a šedovlasého muže stáhl na sebe. Vysvlékl ho z lehkého černého saka a přes bílou látku jeho trika, ho pohladil po svalnaté hrudi. Cítil, jak se zvedá a znovu klesá v pravidelném dechu a nemohl se dočkat toho, až ji spatří obnaženou, až ucítí citlivou kůži chvět se pod jeho dotyky.
Jejich rty se opět setkaly v polibku. Byl něžnější, než ty dravé předtím. Kakashi přetáhl Narutovi modré triko přes hlavu a ihned se svými chtivými ústy přisál k blonďáčkově krku. Zasypával ho polibky a vytvářel na něm rudá, kulatá znaménka. Snažil se v každém polibku i dotyku vyjádřit, to, co k němu cítí. Jeho velká dlaň hladila Narutovo stehno a ta druhá kroužila po jeho zádech. Blonďákovi unikl skrz rty tichý sten, tichý šepot Kakashiho jména, když jeho ruka přejela přes pnoucí se látku kalhot na rozkroku. Naruto si šedovlasého muže přitáhl k sobě blíž, uchopil ho svýma rukama za tvář, a znovu si ukradl polibek.
Oblečení se válelo na podlaze kolem postele a nahá těla se tiskla ve slastné křeči k sobě. Zmítala se vzrušením a ukájenou touhou, která je spalovala. Narutovy nohy byly obtočené kolem Kakashiho boků, které se pohybovaly v rytmických přírazech proti jeho pánvi. Jejich dech byl zrychlený a těla měli pokrytá potem. Přírazy nabíraly na intenzitě a přinášely ještě větší rozkoš pro oba muže. Dokonalou noc nakonec ukončil slastný výkřik, vyvolaný vlnou orgasmu, která jimi projela jako elektrický proud a donesla je k úplnému uspokojení.
A tu noc také poprvé padla ta slova, ta, která říkáme, když je myslíme skutečně vážně, ta která řeknou vše.
"A zítra, zítra bychom si mohli zajít do bazénu, trochu si zaplavat," navrhoval Naruto s úsměvem.
"Promiň, Naruto, ale zítra to nebude možné. Mám moc práce a odpoledne ještě důležité jednání. Zahrabu se v práci," povzdychl si a políbil ho do vlasů. Když však viděl jeho zkroušený výraz, rychle dodal: "Ale pozítří ti to vynahradím a zajdeme si, kam jen budeš chtít."
"Vážně?" zamrkal rozzářeně. I když mu bylo devatenáct, choval se stále jako malý a i to bylo to, co na něm Kakashi miloval.
"Samozřejmě," odvětil bez váhání a stulil si ho víc k sobě do náruče. Ten kluk mu změnil život k lepšímu, až teď, když byl s ním, si uvědomoval, jak moc osamělý předtím byl. Jak moc hledal odreagování se v práci, aby nemusel být doma v tom tichu. Bez nikoho, jen sám se sebou.
Naruto seděl na gauči u sebe doma, u své televize, a zuřivě palcem mačkal tlačítko na ovladači. Jeden program střídal druhý a on za boha nemohl najít něco kloudného ke shlédnutí. Po chvilce to přeci jen vzdal a s povzdychem televizi vypnul. Nevěděl, co dělat, čím se zabavit, najednou byl znuděný a otrávený. Nakonec vstal, přešel do svého pokoje k dubové skříni a zadíval se do ní. Chvíli v ní zahrabal, než s úsměvem na tváři vytáhl černé kožené kalhoty a k tomu stejnou bundu. Úplně se vysvlékl a oblékl se jen do toho. Bundu zapnul až ke krku a se svým plánem se vydal za Kakashim do práce.
Lidé v hale, odění do obleků, s kravatami kolem krku a s kufříky v rukách na něj opovržlivě zírali, ale jemu to bylo jedno. Byl nadšený z toho, co vymyslel a nic mu v tom nedokázalo zabránit. Tedy, skoro nic.
Zůstal zaraženě stát ve dveřích. Ignoroval sekretářku, která mu říkala, že tam teď nesmí a litoval toho.
"Tati?" pronesl překvapeně, když spatřil blonďatého muže, líbajícího jeho milence. Muž ztuhl, odtrhl se od šedovláska a zadíval se na Naruta, stojícího ve dveřích.
"Naruto?" vyhrkl překvapeně. Kakashi se tam zadíval také a doufal, že si to Naruto nechá vysvětlit. "Co tu děláš?" zeptal se. Svého syna již dlouho neviděl a vůbec nečekal, že by se mohli potkat zrovna tady.
"Stejně bych se mohl ptát já tebe," odvětil nevraživě Naruto. Kakashiho překvapilo, jakým tónem k otci promluvil, zdálo se však, že jeho otce ne. "Ale pokud tě to zajímá, přišel jsem za svým přítelem, ale jak vidím, opět jsi mě předběhl," zavrčel a propaloval ho ledovým pohledem.
Blonďatý muž ztuhl ještě víc než předtím.
"Přítelem?" pozdvihl obočí, a když jeho syn přikývl, cítil se opět hrozně, tak jako tenkrát. "Naruto, omlouvám se, nevěděl jsem to…"
"Jo, to určitě," odfrkl si Naruto. "Stejně tak, jako tenkrát viď? Co na mě tak nesnášíš, otče, že se bavíš přebíráním mých milenců? Jako bys jich sám neměl dost."
"Naruto, tentokrát to tak fakt nebylo," snažil se mu to vysvětlit. Jeho syn mu tolik chyběl, chtěl se usmířit, ale Naruto tenkrát odešel a začal žít po svém, s ním už nepromluvil.
"O čem se tu bavíte?" zeptal se opatrně Kakashi. Co se to tenkrát stalo? Co Naruto myslel tím: stejně jako tenkrát?
"To, že mi tadyhle Minato sbalil přítele. Do té doby jsem vůbec netušil, že je bisexuál," odvětil kousavě. "Chtěl jsem Sasukeho překvapit stejně, jako dnes tebe, a najdu ho polonahého spolu tady s tatíkem."
"Naruto, tenkrát to byla chyba a já toho lituju…"
"Copak, to tě už Sasuke omrzel, nebo tě dokonce opustil?" rýpl si znovu Naruto. Byl vzteky bez sebe, čekal by cokoliv, či spíše kohokoliv, ale svého otce ne. Ne znovu.
"Nemohl jsem se mu dívat do obličeje, stále mi připomínal mou chybu, stále jsem viděl tvůj výraz, pamatoval si tvá slova plná opovržení," povzdychl si a sklopil hlavu. "Já chci jen tvé odpuštění, Naruto, o Kakashim jsem nevěděl."
"Nemůžu ti dát své odpuštění, ne teď, ne tady a sám nevím, jestli toho budu schopný. Sasuke pro mě tenkrát znamenal hodně a tys dopustil, aby se mezi vámi něco stalo. Nehleděl jsi na následky, tak teď za ně plať," řekl smutně a utekl z Kakashiho kanceláře pryč.
"Naruto!" rozeběhl se za ním s křikem Kakashi. "Tak sakra zastav!" vykřikl znovu. Naruto se zastavil, nicméně zůstal k němu otočený zády. Jeho myšlenky byly zmatené, nemohl uvěřit tomu, že to opět zažil, opět a znovu. "Nevěděl jsem to a…"
"Odkud se znáš s mým otcem?" přerušil jeho vysvětlování a s bezvýraznou tváří se k němu otočil.
"Naše firma prodává té jeho různé stroje pro výrobu, uzavírali jsme právě smlouvu…"
"Stvrzenou polibkem?" zase mu skočil do řeči. Jeho hlas byl plný sarkasmu.
"Naruto, tvůj otec mě najednou políbil, úplně jsem ztuhl a nevěděl, co mám dělat. Mozek mi totálně vypnul," odvětil mu na to upřímně. Vyčítal si, že nezareagoval a neodtrhl ho od sebe.
"Kdybych to neviděl, řekl bys mi to?" podíval se mu skelnýma očima do těch jeho.
"Nevím, jak bych se zachoval, Naruto, možná ano, možná ne. Jediné, co vím, že bych to už Minatovi nedovolil, řekl bych mu, jak se věci mají a nenechal ho dál se mnou flirtovat."
"Víš, já ti věřím, ale můj otec…" vzlykl. Cítil se zle za to, že opět brečí, i když se zařekl, že už to neudělá. Měl svého otce rád, ale nedokázal mu odpustit, ani po tolika měsících ne. Minato byl dlouho jediný člověk, který naplňoval jeho život, pak přišel Sasuke a změnilo se to, hodně se to změnilo, a to ho bolelo nejvíc.
"Ššš," zašeptal chlácholivě jeho milenec a vtáhl si ho do náručí. Věděl, že to pro Naruta musí být těžké, a také věděl, že mu to všechno jeho blonďáček poví, ale teď na to nebyla vhodná doba, stejně tak jako na nemravné myšlenky, když ho spatřil v tom koženém oblečku. Musel se hodně držet, aby ho někde i přes jeho pochmurnou náladu neopřel o stěnu a důkladně ho nepomiloval.
"Uvidíš, že to bude dobré. Pojď, půjdeme ke mně domů a dáme si něco na uklidněnou," řekl mu povzbudivě a políbil ho do vlasů.
"Díky," zamumlal vděčně Naruto, stoupl si na špičky a věnoval mu lehký polibek na rty.
Minato to sledoval skrz škvíru ve dveřích a byl rád za to, že Naruto našel někoho, jako je Kakashi. I přesto ho trápilo, že je mu jeho syn tak vzdálený, že tomu není jako dřív, kdy si mohli říct cokoliv, kdy ho chránil před špatnými věcmi…a pak si uvědomil, že špatnou věc udělal on sám. Doufal, že tomu jednoho dne bude jinak. Že mu Naruto odpustí, a bude to alespoň trochu jako tomu bylo před tou osudovou chybou.





velmi zaujimave
....dufam ze napises aj tu druhu cast