close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nejkrásnější Vánoce

7. listopadu 2010 v 0:59 | terkic |  Jednorázovky
Já vím, já vím, opět zpoždění, ale obhajoba stejná jako u minulé dárkové povídky: nebyl čas a já se skutečně snažila. Chtěla jsem udělat jednomu človíčku opět radost, a tak jsem napsala povídku. Bacha! Ne jen tak ledajakou! Je na Th (Tokio Hotel) Tom/Bill. Psala jsem to poprvé a naposledy, páč já tuhle skupinu neposlouchám, a tak o ní skoro nic nevím. Vím sice, že Tom už nemá dredy, ale na obrázku, který mě inspiroval, je má, takže je má i v povídce. Je to krátké, nijaké, klišé a zase romantické (bože sem poslední dobou nějaká sladká, asi zase brzo někdo umře), ale stejně doufám, že se ti to mé drahé sb Ten_Ten bude líbit. Tákže, dodatečně všechno nejlepší k tvým sladkým patnáctinám a spousty, spousty úspěchů. Tady je můj dárek:

Nejkrásnější Vánoce


Nevím proč se to děje, proč mám tělo rozechvělé vždy, když ho vidím. Zrazuje mě hlas a najednou nevím, co mám říct, když na mě mluví. Je to špatné. Je špatné být vzrušený vždy, když se převléká ve svém pokoji a má otevřené dveře. Vždy jdu kolem a mě pohltí to známé horko, krev se mi hrne do tváří.

Seděl jsem zamyšleně na gauči v obýváku v jednom z těch velkých hotelových pokojů. Byli jsme zrovna na turné po Evropě, i když se kvapem blížily Vánoce. Jediný volný den, který jsme měli, byl zrovna ten Štědrý a já přemýšlel o jednom jediném dárku. Všechny ostatní jsem měl z krku, myslím všechny své blízké, kromě něho. Kromě Toma, svého bratra. Bylo tak těžké na něco přijít. Každý rok jsem to s přehledem zvládal, bylo snadné pro své dvojče koupit něco, co by se mu líbilo. Mohl jsem tvrdit, že ho znám ze všech nejlíp, a přesto…
Nevěděl jsem, co si mám počít. Letos jsem ho chtěl svým dárkem dostat do kolen, nemohl jsem mu proto dát něco obyčejného. Nějakou blbost pro pobavení, či struny do kytary, trsátko, potítko, tričko minimálně trojnásobné velikosti, a podobně.
S povzdychem jsem zátylkem praštil o opěradlo sedačky a zadíval se na svou peněženku na konferenčním stolku. Nakonec jsem vstal, popadl ji a vyběhl z pokoje ven. Až za dveřmi mi došlo, že jsem si jaksi nevzal žádnou bundu a jen tak v tričku s krátkým rukávem si vyběhnout ven v jednom ze zasněžených prosincových dnů, by bylo čiré bláznovství.
Vrátil jsem se tedy do pokoje, popadl bundu z věšáku a znovu se vydal pryč.

Procházel jsem městem již dobré dvě hodiny. Prolezl jsem obchod od obchodu, ale nic mi nepadlo do oka. Začínalo se stmívat a ochlazovat. Od úst mi vycházela pára a ruce mi štiplavě napadal mráz. Těžce smířen s tím, že jsem opět nic nenašel, jsem se vracel zpět do hotelu.

"Páni, kdes byl? Vypadáš jak rampouch," zaslechl jsem velice známý, teď překvapený hlas svého dvojčete, když jsem vešel do dveří. Vzhlédl jsem k němu a vyloudil na své tváři jakýsi škleb. Šlo to těžko, i ta pusa mi snad zamrzla.
"Byl jsem se projít," pokrčil jsem rameny, a prošel kolem něj do menší kuchyňky. Do nosu mě jako pěstí ihned udeřila jeho vůně. Poslední dobou pro mě byla jako afrodiziakum, táhla mě k němu a já vážně netušil, jak dlouho mu ještě zvládnu odolávat. Byl jsem ztracen a zatracen zároveň. Nechtěl jsem ho ztratit a zamilovat se do svého bratra? Cítil jsem se odporně a zároveň si říkal, že na tom není nic špatného. Tom tu byl vždycky pro mě, chránil mě, nabízel mi svou náruč…nebylo to těžké.
"V tomhle počasí by mě nikdo ven nedostal," řekl na to on a rozvalil se na gauči.
"Tebe je těžký dostat ven, i když je pěkně. Jsi lenoch," poznamenal jsem a začal si dělat čaj. Byl jsem zmrzlý na kost.
"Taky fakt, když já nemůžu za to, že tak miluju pohodlí," jako by se zasnil a víc se zavrtal do gauče.
"A párty," dodal jsem a zarazil se. Na rtech se mi rozlil úsměv, když mě konečně napadlo, co mu dát k Vánocům. Bylo to tak jednoduché, proč mě to nenapadlo dřív?
"Děje se něco?" zeptal se, když zahlédl můj nepřítomný výraz.
"Nic, jen jsem se zamyslel, jakou si dám příchuť," zalhal jsem a pozdvihl obě ruce, ve kterých se nacházel ovocný a jablkový čaj.
"Aha," odvětil jen. Pak se otočil k televizi a s nataženou rukou s ovladačem ji zapnul.

"Jak jsem se zase do tohohle dostal?" kladl jsem si snad už posté tu samou otázku. Zařizování té Vánoční párty pro Toma bylo dost náročné. Už několikrát jsem byl na pokraji zhroucení. Šéf hotelu mi v klidu vyšel vstříc a propůjčil mi sál, kde se podobné akce konaly, ale přemluvit Davida a Géčka, aby Tomovi nic nevyzradili a byli pro jednou ticho, bylo složitější. Navíc jsem Davida ukecával, aby nějak Toma zabavil na celý den a dal mi tak volný prostor pro uskutečnění mého plánu. Jak se ukázalo, bylo to zbytečné. Mé dvojče na celý den někam zmizelo. Zajímalo mě sice, co asi dělá, ale pro tenhle okamžik jsem byl za to rád. Měl jsem volnou ruku a příležitost, abych to všechno zvládnul. No tohle vypadá idylicky, ale když se do toho začali motat novináři, reproduktory nebyly v pořádku, a tak nějak divně chrčely, začínal jsem mít pocit, že to nedopadne dobře. Naštěstí byla po ruce ochranka a hlavně technici, kteří dali všechno popořádku, nemluvě o Davidovi, který dal vědět všem blízkým přátelům a jiným star, aby přišli.

Party začala. Přišlo spousty lidí a vypadalo to, že se skvěle baví. Jenže Tom nikde a já se opět začínal bát, že mé snažení přišlo vniveč. U dveří do našeho pokoje měl na Toma počkat Georg, a potom ho dovést sem dolů, ale ani jeden z nich nikde.
Uběhla další hodina a já seděl u baru a popíjel nějaký drink. Byl jsem celkem skleslý a vůbec si večírek neužíval. Pohrával jsem si naštvaně s brčkem a míchal jím svůj drink. Už nikdy takovouhle pitomost nevymyslim, zařekl jsem se v duchu…
"Co tak sklesle?" objevil se tam Tom. "Tak super večírek a ty se bavíš asi tak, jako kdyby to byl pohřeb," zakroutil nevěřícně svojí dredatou hlavou.
"Tys přišel!" vykřikl jsem a skočil mu kolem krku.
"Přeci si nenechám ujít SVŮJ večírek," zasmál se a zlehka mě od sebe odtrhl.
"No, snad se ti bude líbit," zamumlal jsem. "Nevěděl jsem, co ti dát, a tak…" přerušil mě přiložením ukazováčku na mé rty. Zachvěl jsem se.
"Všechno, co mi dáš ty, Billy, se mi bude líbit. A večírek byl super nápad," mrkl na mě. "Ale teď už bychom se mohli jít bavit, hm?" nenechal mě odpovědět, chytil mě za ruku a vtáhl na parket.

"Páni, to bylo vyčerpávající," povzdychl jsem si šťastně, když jsme dorazili k našemu pokoji. Večírek sice stále probíhal, ale na nás to už bylo moc. Byly tři hodiny ráno a my byli rádi, že pleteme nohama. Navíc jsme měli dopoledne nacvičovat na nastávající koncert a chtěli jsme se ještě trochu prospat.
"To jo," přikývl Tom a díval se, jak otevírám dveře od našeho pokoje. Překvapeně jsem vydechl, když jsem spatřil místnost ozdobenou vánočními ozdobami, vánoční stromeček a pod ním plno dárků. Zřejmě od rodičů a fanoušků.
"Veselé Vánoce Bille, i když jsem to chtěl říct již před několika hodinama," popřál mi Tom a zabouchl z námi dveře.
"Ale jak?" nechápal jsem. Byl celý den pryč.
"No musel mi pomoct Georg, proto jsme se zdrželi. Celý den jsem sháněl stromek a ozdoby. Řeknu ti, že takhle na poslední chvíli to byla fuška, hlavně když všude byly fronty a já se musel maskovat," zazubil se. "Nemůžeme sice trávit Vánoce doma a máme hodně práce, ale rozhodl jsem se je přivést sem za námi a navodit tak alespoň chvilku klidu."
"Je to báječný," přikývl jsem a rozešel se ke stolku, na kterém byla postavena lahev šampaňského a dvě sklenky.
"Ještě jsi pořád unavený?" pozdvihl obočí, a zdálo se, že očekával, že odpovím záporně.
"Ne-e," zavrtěl jsem hlavou a pousmál se. "Přeci nepřijde vniveč," pozdvihl jsem lahev šampaňského, vzal otvírák a otevřel ji. Poté jsem tekutinu z té skleněné nádoby rozlil do sklenic. Pouze s úsměvem přikývl, věděl jsem, že jsem odpověděl správně, a přešel ke mně. Podal jsem mu sklenku a s cinknutím jsme si přiťukli.

Noc plynula dál a nám bylo skvěle, tedy mě určitě. Byl jsem šťastný, že můžu mít Toma jenom pro sebe. Pomalu na mě dopadala únava, a tak jsem si opřel hlavu o jeho rameno. Nechtěl jsem usnout a zahodit tak tuhle krásnou chvíli.
"Snad už se ti nechce spát," zašeptal mi hravě do ucha, a bradou se opřel o mou hlavu. Zlehka jsem hlavou zavrtěl, nejen abych ho setřásl, ničil mi účes, ale abych mu dal najevo, že ne. Jako na povel jsem si hlasitě zívl.
"Víš, Bille, chtěl bych něco zkusit, jen se prosím nelekni, jen mě něco zajímá," promluvil tiše a odtáhl se ode mě. Vzhlédl jsem k němu a s napětím čekal, co chce udělat. Pomalu se ke mně naklonil a ve chvíli, kdy byl pár milimetrů ode mě, se mi rapidně zvýšil tep a srdce tlouklo jako splašené. Nevím, jak jinak popsat pocit, který se rozlil mým tělem, když se následně naše rty dotkly. Trvalo to jen okamžik, ale ten dotyk se vypálil na má ústa již navždy a nikdy je neopustí. Díval se mi do očí. Věděl jsem, že teď je krok na mě, bylo na mě, jak zareaguji. A tak jsem se k němu natáhl zpátky a pusu mu oplatil. Nestačilo mu to, a tak si mě vtáhl svými pažemi do objetí a hladově se mi na rty přisál. Začali jsme se divoce líbat a oblečení letělo vzduchem.

"P-počkej," vykoktal jsem ze sebe zadýchaně. Bylo to moc uspěchané. Právě jsem se dozvěděl, že i on po mě touží a hned bychom na to měli skočit? Nechtěl jsem udělat chybu, i když jsem o milování s ním snil.
"Promiň," vydechl a mírně se odtáhl.
"Nemáš za co, já jen, je to trochu rychlé," poškrábal jsem se na zátylku a díval se mu přitom omluvně do očí. Byl to tak krásný večer a já ho takhle zkazím.
"V tom máš pravdu Billy, vždyť máme spoustu času. Není proč spěchat," pousmál se a znovu si mě přitáhl k sobě. Věnoval mi lehký polibek, a pak si mě o sebe opřel.
"Je to zvláštní," ozval jsem se po chvíli ticha. "Už tolikrát jsem se o tebe opíral, tolikrát tě objímal, ale nikdy to nebylo takové, jako dnes."
"Chci se tě zeptat Billy, máš mě rád?" položil mi tu nejhloupější otázku, jakou mohl.
"Samozřejmě, že ano Tomi," přikývl jsem. "Chci ti být pořád na blízku."
"I já tobě," přiznal a jeho stisk o trochu zesílil. Cítil jsem, že mi chce být co nejblíž, stejně tak jako já jemu. Jeho nahé tělo mě hřálo na tom mém a já měl pocit, že umřu blahem. Vždyť on byl ten nejlepší vánoční dárek, jaký jsem si mohl přát. Teď jsem už věděl, že budeme spolu. Nevěděl jsem, jak se s tím smíří ostatní, jak to s námi bude vypadat na veřejnosti, ale teď jsem to řešit nechtěl. Vychutnával jsem si každou vteřinu, která plynula, a navíc jsem byl už příliš unavený, abych vůbec přemýšlel. Děkuji ti Tome, za ty nejkrásnější Vánoce a hlavně za to, že jsi.
obrázek, který mě inspiroval

+ jeden, který se mi mocky líbí
bill a tom
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lan-Lain Lan-Lain | Web | 7. listopadu 2010 v 10:18 | Reagovat

taky tu kapelu neposlouchám,ale tohle se ti povedlo..jůůůů sem první,kdo napsal komantář =DDDD

2 Ten_Ten Ten_Ten | Web | 7. listopadu 2010 v 12:45 | Reagovat

jáááááj, já tě miluju! naprosto totálně miluju! tohle je snad ten nejlepší dárek, jakej jsem si mohla vůbec přát! je to táááák krásné!
a oceňuju, žes to napsala, přestože o ně vlastně vůbec nemáš zájem. Fak tmooooc děkuju! :-)

3 Jashini Jashini | Web | 7. listopadu 2010 v 15:29 | Reagovat

Suprový :D tu kapelu teda sice moc nemusím, ale povidka se it moc povedla :D

4 Lilirose Lilirose | 7. listopadu 2010 v 19:15 | Reagovat

Né že bych TH měla ráda .. ale bylo to pěkné :))) přeslazené ale pěkné

5 Yuiko<3 Yuiko<3 | Web | 7. listopadu 2010 v 20:11 | Reagovat

to se ti povedlo moc moc =) a ta skvělá vánoční atmosféra... kyaaa ˇˇ

6 Mika Mika | Web | 7. listopadu 2010 v 22:06 | Reagovat

supr povídka, musím se přiznat, že tenhle pár mám strašně ráda *w* ;o)

7 Sasaki Sasaki | Web | 7. listopadu 2010 v 23:05 | Reagovat

mno ... Tokio Hotel jsme kdysi dávno poslouchala a tyhle dvojčata přímo milovala :) ale teď tomu už tak není, ae nevadí. Ta povídka je upa dokonalá, a asi máš pravdu, ses moc romantická, xDD i když to není špatné xD dokonalé :)

8 Kee Kee | Web | 8. listopadu 2010 v 13:03 | Reagovat

Eh...TH není moje silná stránka -.-" Ale už jsem na tenhle pár nějaký povídky četla (Správná yaoistka musí mít přehled ve všem :D) Navíc je toho plnej net. Abych pravdu řekla, žádná z nich nebyla tak roztomiloučká a nevinoučká jako tahle ^^ úplně mám chuť slavit Vánoce :D -Sakra, Kee, zase mluvíš z cesty- Každopádně jsi se s tím dobře poprala a bylo to skvělý ^^

9 Arya Arya | 12. listopadu 2010 v 22:26 | Reagovat

prosim prosiiim niejaky iny par!!! ja ItaNaru nemam v laske Y,Y a ako to myslis s tou kartickou? a cize chces nieco romanticke vaskze? :) a pekny des ;)

10 Yumi Yumi | Web | 13. listopadu 2010 v 11:21 | Reagovat

Ja túto skupinu vážne nemusím, ale poviedka bola nádherná, vážne sa ti podarila! ^-^
Inak ťa chcem poprosiť, či by si nechcela spriateliť blogy, môj je síce len na začiatku ale ak sa ti bude páčiť, napíš mi do rubriky SB ;)

11 Smajli Smajli | Web | 13. listopadu 2010 v 12:21 | Reagovat

Mhmmmm... to bylo působivé =) I když se o TH nezajímám, ty kluci jsou hezký a tenhle příběh boží! =)

12 Jenny Jenny | Web | 13. listopadu 2010 v 14:35 | Reagovat

tak tj xDD tokiáče mám ráda ale že bych někdy četla jejich povídky? to se říct nedá xDDD ale povedla se a moc =)))

13 Arya Arya | 13. listopadu 2010 v 16:33 | Reagovat

prosiiim prosiim :(
keby citas vies ze na ItaNaru nepisem.. ale nieco ma uz napadlo..len nemohlo by to byt radsej ItaDei???? na to mam uz nieco vymyslene ;-)

14 Arya Arya | 13. listopadu 2010 v 17:00 | Reagovat

och no dobre teda :D ... a to som mala taky faj pribeh vymysleny tse ale dobre :) budiž :D

15 Hikari-chan Hikari-chan | Web | 14. listopadu 2010 v 15:01 | Reagovat

Wow :D Úžasný, na ty dva napsat nějaký příběh ;) A ty tvoje příběhy jsou čím dál úžasnější :)

16 Misuki Misuki | Web | 15. listopadu 2010 v 19:16 | Reagovat

jůůů <3 miluju to ^^ .))

17 verasi verasi | Web | 20. listopadu 2010 v 12:31 | Reagovat

tak touhle povídkou jsi udělala nehoráznou radost i mě... :D protože jestli jsme já a tenn v něčem stejné, tak je to určo záliba v twincest :D :D takže díky :*

18 Jana Jana | Web | 20. listopadu 2010 v 18:31 | Reagovat

krásná romantická povídka

19 Nade Nade | Web | 12. prosince 2010 v 10:42 | Reagovat

Vánočně miloučké. S údivem jsem zjistila, že mi incest ve slash povídkách nevadí, tak jak by ve skutečnosti měl. Fantazii se prostě meze nekladou. :-D  :-D

20 Happy DemoN Happy DemoN | 10. května 2012 v 17:54 | Reagovat

hehe...pise tu nekdo povidky jeste na jine hudebni skupiny???? :DDD :333

21 Karin Karin | 14. ledna 2018 v 17:23 | Reagovat

Krásna povídka. :-D  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama