Po nějaké té době je tu další díl. Přiznávám, že měl být již minulý týden, ale já s nim neuměla hnout a ani teď to není nic světobornýho. Vlastně je to blbost, ale snažila jsem se a snaha se cení ne?:D Jsem zvědavá, co ze mě vypadne v dalším dílu, ale snad to bude jen něco lepšího.
11.Část: Vítej doma
11.Část: Vítej doma
"Už jen asi hodinu a budeme tam," oznamoval Narutovi Sasuke. "Vážně nechceš letět napřed?" ptal se ho.
"Ani ne," povzdychl si Naruto a více se přitiskl na Sasukeho záda svým tělem. Seděl za ním a černovlasý držel otěže svého koně. Ryuu létal někde daleko nad nimi, avšak připraven kdykoliv zasáhnout, kdyby se něco stalo. "Jsem nervózní a navíc, kdybych se tam najednou z ničeho nic zjevil bez tebe, mohli by mě považovat za podvodníka. Raději ještě vydržím tu hodinu navíc, jako Naruto, syn kováře Jirayi a jeho ženy Tsunade, než přijmu nový život Naruta syna krále…" zarazil se. Samou nervozitou mu vypadlo jméno jeho skutečného otce a on se teď neskutečně styděl.
"Minata," doplnil ho Sasuke.
"Eh, jo, díky," dostal ze sebe blonďáček.
"Neboj se, zvykneš si, královský život na zámku není tak špatný," snažil se ho povzbudit.
Blížili se k obrovskému kamennému průchodu. Brána byla dokořán, u ní stáli dva strážci a na ochozech jich také několik bylo. Ti dva se uklonili přijíždějícímu Sasukemu a zvědavě si prohlíželi blonďatého mladíka, sedícího za ním. Jakmile jim byli přijíždějící zády, začali si něco šuškat a přikyvovat hlavou.
"Určitě to musí být on, ta podoba je dokonalá. Pane bože, co je tohle?!"
"Pane! Minato-sama!" křičel zadýchaně sluha, který se řítil přijímacím sálem.
"Co se děje?" vzhlédl překvapeně od jakési listiny, stejně jako jeho rádce.
"Pan Uchiha se vrací a zdá se, že veze Vašeho syna," vydechl a opřel se rukama o kolena. Minato se zarazil a zprudka vstal, role papíru ihned dopadla na zem, ale jeho to nezajímalo. Vůbec nemohl uvěřit tomu, že po šestnácti letech konečně uvidí svého ztraceného syna.
"Ale to není všechno," dodal, když popadl druhý dech.
"Povídej," zajímalo Minata, co by se mohlo dít ještě zajímavého.
"S panem Sasukem jede i jeho bratr Itachi a na nádvoří právě přistál obrovský drak!"
"Drak?" zamrkal překvapeně král. Vždyť ti se tu již nevyskytovali několik desetiletí. Kupodivu pro něj však bylo zajímavější, že je doprovází Sasukeho starší bratr.
"A jsi si tím jistý?"
"Tím drakem nebo bratrem?" poškrábal se na hlavě sluha.
"Itachim, jak je možné, že se po tolika letech vrátil?"
"To nevím, pane, ale Sasuke či Váš syn by Vám mohli dát odpověď," poklonil se. Minato přikývl a svižným krokem se vydal ke dveřím. Jeho bílý plášť posetý malými modrými kamínky za ním pouze zavlál.
Naruto nervózně přešlapoval na místě a chvějící rukou hladil Ryua po čenichu. O svém otci slyšel pouze ze Sasukeho vyprávění a stále nevěděl, co čekat. Jak bude probíhat jejich setkání, jaké to bude nalézt svou skutečnou rodinu, i když v podobě jejího jediného člena. Měl sevřené hrdlo a ruce se mu začaly trochu třást. Nikdy se nebál tolik toho, co mělo přijít, jako dnes. Za těch pár dní jeho cesty se toho stalo až příliš. Příliš neskutečného na to, aby tomu stoprocentně věřil, a přesto to byla pravda. Dozvěděl se o sobě věci, které nikdy nečekal, o kterých nikdy neslyšel. Přemýšlel o tom, jaké to teď bude. Najednou měl mít otce a navíc i muže. Ne ženu, ale Sasukeho. Z dalšího rozjímaní ho probudil až vedle něj klanějící se, právě zmiňovaný černovlásek. Naruto nevěděl, co má dělat, a tak se také uklonil. Bál se podívat do tváře vlastnímu otci, a tak raději klopil pohled k zemi.
Minato vyšel na nádvoří. Jeho oči ho rychle přehlédly a zastavil se na mladíkovi s blonďatými vlasy, jako měl on sám. Zatím mu do tváře neviděl, byl přeci jen daleko, ale podvědomě vycítil, že tohle již bude skutečně jeho syn. Žádný podvodník, který se chtěl přiživit na jeho majetku, žádná náhražka jeho syna. Naruto teď byl tak blízko a on konečně po těch všech letech pocítil štěstí, ten pocit, který necítil od smrti jeho ženy a Narutova únosu.
Musel se pousmát nad tím, když viděl, jak před ním sklání hlavu, pobavilo ho to. Přistoupil k němu a stiskem ukazováčku a palce jeho brady ho jemným tlakem donutil zdvihnout tvář. Díval se do obličeje tolik podobnému tomu jeho a nakonec jeho pohled sklouzl na místo, kde se houpal medailon ve tvaru spirály. Teď již nebylo pochyb.
"Ty se přede mnou nemusíš klanět, synu," oslovil ho s úsměvem, načež Naruta prudce objal. Nemohl si pomoct, cítil potřebu mít ho takhle u sebe. Vykolejený blonďák jen chvilku strnule stál, než se neodhodlal i on zdvihnout ruce a lehce je ovinout okolo otcova pasu. Připadal si zvláštně, ale vyhovovalo mu to tak. Našel to, co celý život hledal. Konečně.
Po chvilce se od sebe odtáhli a vzájemně se prohlíželi. Pro oba to byl nový pocit a oni najednou nevěděli, co říct, i když ve vzduchu visela spousta otázek. Jen nikdo z nich nevěděl, jak začít.
"Asi bychom měli jít dovnitř, je tu toho spoustu na probrání," ozval se Sasuke, když si všiml, že tohle nikam nevede. Minato, jako kdyby se probral, k němu otočil hlavu a přikývl. Poté se podíval i na posledního člena skupinky. Úplně zapomněl, že s nimi přišel i Itachi. Chvíli na něj jen tak hleděl, než jim nepokynul, aby šli za ním.
Naruto se fascinovaně rozhlížel všude kolem. Tolik honosné výzdoby a tolik chodeb nebylo ani v zámku ve Větrné vesnici. Z obrazů na něj shlíželi jemu tolik podobní lidé v různém oblečení ať už chudším, nebo honosnějším, ženy, či muži, nebo lidé, kteří vypadali, že s ním nemají nic společného. Chtěl slyšet o svých předcích, o jejich vlastnostech a skutcích, chtěl vědět všechno. Byl až příliš zvědavý už od malička, ale chápal, že ne na všechno mu může být odpovězeno.
Došli k mohutným, dubovým dveřím, u nichž stáli dva strážní, kteří je ihned s poklonou svému králi, otevřeli dokořán. Hned jak je za nimi zavřeli, začali si suškat a dohadovat se, jaký asi je syn jejich pána, stejně jako ti u hlavní brány.
Usadili se za obrovským stolem. Minato se samozřejmě posadil do jeho čela, Naruto nervózně po jeho pravici. Sasuke si sedl nalevo od Minata a Itachi vedle Naruta. Stále vládlo tíživé ticho. Všichni seděli mlčky a čekali, co se bude dít dál.
"Takže…"- nadechl se Minato a upřeně se na ně zadíval- "…vítej doma, Naruto."





Jupííí, další díl ^^
_Konečně se potkali! Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat ^^ Pěkné, pěkné~