I když mě miluješ, tak to stejně bolí-10.Část

4. října 2010 v 18:28 | Kyra-chan |  Povídky od Kyry-chan
A je to konečně tu ^__^ je tu další super část povídky od Kyry-chan! taky vás to tak těší jako mě? proč se ptám, určitě ano! :) no nebudu zdržovat svejma hloupejma řečma a tu je ta povídka, takže směle do toho:)

10.Část: Volejte záchranku! Naruto je na pokraji smrti!


Vzbudila mě tříštívá bolest hlavy. Cítil jsem, jako by mi ji někdo držel ve svěráku a nechápal, jak se mi podařilo s takovým utrpením usnout. O žaludku ani nemluvě. Bylo mi těžko a zdálo se mi, že mi tam snad zpracovává kameny. V puse jsem měl sucho a nepříjemnou pachuť a celý tělo se mi zdálo slabé, nějak ochablé. Nechápal jsem - kde se nacházím, co tu dělám, a jak jsem se sem zatraceně dostal? Otázky, na které se horkotěžko hledala odpověď. Zasténal jsem.
Pomalu a velmi opatrně jsem se pokusil otevřít víčka. Mé oči ihned zaplavila dávka oslnivého světla. Bylo tak neúnosné, že se mi víčka okamžitě automaticky zavřela. Sluneční svit, i když zastíněný žaluziemi, mi způsoboval nepříjemnou bolest. Pálilo mě to. Ale přesto jsem se o to pokusil znova, během pěti minut mi oči začaly fungovat skoro normálně. Ale hlava na tom byla pořád stejně a žaludek snad ještě hůř. Ale alespoň jsem se vzbudil u mě doma, v mojí ložnici a na mé posteli. Ale můžete mi někdo proboha vysvětlit, jak jsem se sem dostal?! Žaludek se mi začal nebezpečně obracet vzhůru nohama. Rozhodl jsem se, dát si ranní rande se záchodem.
Těžce jsem se tam dostal po čtyřech, v pohybu mě udržovala jen síla vůle. Ale snažení mělo své účinky. Když se mi konečně podařilo ze sebe dostat aspoň třicet kbelíků těch nechutnej sraček, žaludek se aspoň trochu zklidnil. Sice to pořád nebylo nejlepší, ale už ne tak hrozný. Ale na záchodě jsem zůstal. Kachličky příjemně chladili moje horký, zpocený tělo. A beztak jsem byl slabý na jakoukoliv činnost. Hlava mi pořád třeštěla, jako by měla už už vybuchnout, a tak sem se ani nesnažil vzpomenout si, co jsme to vlastně minulou noc vyváděl. Tiše jsem zasténal. Nezbývalo mi nic jiného, než čekat až všechna bolest pěkně pomalu přejde, anebo čekat na boží smilovaní, až mi někdo přijde na pomoc. V druhou možnost jsem ani nedoufal.
Nevím, jak dlouho moje rande se záchodem vlastně trvalo, dokud mi ho nezrušilo děsivé zazvonění u dveří. Ani jsem se nanamáhal vstávat a raději to ignoroval. Ale narušitel měl výdrž. Chvíli zvonil, chvíli bušil na dveře. Byl jsem z toho všeho na prášky, ale stejně mě nenapadlo jít otevřít. Ani náhodou. Ať je to kdo chce, měl by chápat, že mám kocovinu jak kráva a celý člověk mě bolí.
Názor jsem změnil hned, jak jsem uslyšel velice dobře známý hlas.
"Narutóóó! Otevři ty zpropadený dveře, nebo přísahám, že je vymlátím! Slyšíš?! NARUTÓÓ!" Moje nejlepší kamarádka měla hlas o pár oktáv výš, a tak jsem se začal bát nejen o svoje vchodový dveře, ale i o svý zdraví. Když naposledy takhle vyváděla, málem ze mě vymlátila duši.
A tak se ve mně hnuly instinkty a já se začal zvedat. Těžko, ale šlo to. Poháněn strachem jsem se dobelhal ke dveřím. Když jsem otevřel, moji růžovlasý kámošce plály oči hněvem.
"Á, Sakura-chan, teď není moc vhodná dob-" začal jsem mdle. Můj hlas zněl skřípavě a nakřáple. Jenže jsem byl přerušen. Kým jiným než samotnou Sakurou.
"Ty tu někoho máš?" zeptala se a do tváře se jí vlila červeň.
"Ne, měl bych?" zmateně jsem zamrkal. A ačkoliv jsem nechápal, proč se na to zeptala, přepadl mě zvláštní pocit, že tu v noci někdo se mnou doopravdy byl. Zahnal jsem to.
"Totiž máš na sobě jen trenky a mluvíš o nevhodné chvíli no a já…" pustila se do vysvětlování Sakura a byla celá rudá.
"Domyslela sis, že tu nejsem sám," doplnil jsem jí. Přikývla, a pak očima sklouzla na mou odhalenou hruď. Chvíli ji hltala pohledem. Před pár lety bych byl určitě nadšený, protože jsem byl do ní zamilovaný - dalo by se říct -
ale teď se mi opravdu nehodilo postávat ve dveřích jen tak v trenkách.
"Víš, ještě mi není nejlíp… ale chceš jít dál?" nabídl jsem jí nakonec. Rozzuřenýho býka raději nedráždit. Sakura přikývla, očima stále zaseknutýma na mém vypracovaném břichu (ten si ale věří, co? xD) Pobídl jsem jí dál a zavřel za ní dveře.
"co jsem vlastně včera vyváděl? " optal jsem se jí zvědavě, kulhajíc do kuchyně vzít si prášek proti bolesti a vodu. Och vodu. Nikdy jsem neměl takovou žízeň, jako teď. Sakura mezitím došla do ložnice a začala mi stlát postel. Její přítomnost mě aspoň postavila na nohy, když už nic jinýho.
"Cože?" zakřičela, abych jí slyšel přes dvě místnosti.
"Ptal jsem se, co se včera stalo. Nic si nepamatuju,"zopakoval jsem, když jsem za ní došel do ložnice.
"Vážně?" koukla na mě starostlivě. "Ale ani se nedivím no. Ale co. Takže za prvé, ožral ses jak to prase. Za druhé, já a Sasuke jsme se líbali a tys nás viděl. Za třetí, málem sis to tam začal rozdávat s Hinatou, přímo všem na očích, dokud tě Sasuke neodtáhl a neodprovodil pryč. No jo, co se s ním pak vlastně stalo? To šel sám domů? Takový kus?" chvíli vedla svůj monolog na téma Sasánek, a jak se dostal domů, ale já už jí neposlouchal. V hlavě se mi začaly objevovat záblesky včerejší noci. A nebylo toho málo.
Ale všechno bylo jakžtakž v pohodě. Teda dokud mi nevyrašily i vzpomínky jak mě koupal - okamžitě jsem byl celej rudej - jak jsem ho hloupě políbil, jak jsem usnul v jeho objetí jen v trenkách. Skoro všechno se mi vybavilo…
"Hele, Naruto na stole máš nějakej papír, asi vzkaz," začala Sakura. Okamžitě jsem vystřelil a chňapl po něm než bys řek švec.
"Dej mi to," vřísknul sem, "to je soukromé."
Raději jsem si to šel přečíst na záchod a zamkl se tam, abych měl pokoj od slídivých očí mé nejlepší kamarádky. Ve vzkazu stálo:

Dobré ráno Naruto (Nebo poledne? Odpoledne? U tebe těžko říct),

snad ses vyspal dobře. Promiň mi, že jsem jen tak odešel, ale měl jsem nějakou nedodělanou záležitost. Nechtěl jsem Tě budit, ale máš nachystanou snídani. V lednici nic nebylo, tak jsem T i nakoupil, jestli Ti to nevadí.
Doufám, že to pochopíš.
A nech si chutnat.
Tvůj

Sasuke

Při těch slovech mě hřálo u srdce. Třeba mu na mně vážně záleží. Ale pak jsem si vzpomněl, jak se cicmal se Sakurou. Blaženej úsměv mě ihned přešel. Vztekle jsem vyšel ze záchodu a zamířil si to do kuchyně.
Za stolem seděla Sakura a ujídala z mojí - opakuju mojí- snídaně. Které jsem si předtím ani nevšiml.
"Cože jsi tak nabručenej?" usmála se na mě.
"Byl to vzkaz od Sasukeho," prohlásil jsem bezvýznamně.
"Od Sasukeho?" povytáhla obočí.
"Jo. Včera tu přespal. Jak si řekla. Měl to domů daleko a byl unavenej."
"Aha," vrátila se k jídlu. "A kde se tu vzala ta super snídaně?"
"Ta je právě Sasukeho, nachystal si jí, ale pak měl nějakou neodkladnou záležitost či co. Proto se ráno tak vypařil. O tom mi píše v tom vzkazu. Prej si jí můžu sníst," plácal jsem první, co mě napadlo, ale k mému údivu to znělo i docela věrohodně.
Sakura se ušklíbla. "Tak proto ten nakvašený výraz. Čekal jsi, že ti včera podstrčila Hinata nějaký romantický psaníčko, co?"
"Tak nějak," prohodil jsem, sedl si na židli ke stolu naproti Sakuře a začal se ládovat jídlem i přes můj zneklidněnej žaludek. Sakura se zasmála. Já se přidal. Nedokázal jsem být na ni dlouho naštvanej, byla to kámoška a zatím mi vždycky pomohla, i když někdy drsnými metodami. Myslela to dobře. Co mohla vědět o tom, co cítím k Sasukemu? Nic. Nebyla to její chyba a já neměl právo jí to vyčítat.
"Ostatně, když už jsme u toho, Hinata se po tobě už od rána shání," vzpomněla si najednou růžovka.
"Hrmchrm," zabručel jsem s plnou pusou jídla.
"Dobře, zavolej jí, až dojíš,"smála se Sakura.
"Hchrmpf," …



Ok, ok, žádné přidávání povídek už snad tři měsíce. Jsem hrozná! Zabijte mě! Mučte mě! Ale chcete vědět, jak tahle špatně napsaná povídka skončí, že? Že mě necháte ještě chvíli žít, že jo? Prosím, prosííím…
Udělám cokoliv na světě…
Budu psát poctivěji! Přísahám! … Au … To bolí! … Už budu hodnááá! ...
Jinak trochu opožděně Vám přeje Kyra-chan hodně úspěchu v novém školním roce ;) :)
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sanasami Sanasami | 4. října 2010 v 19:15 | Reagovat

Naozaj perfektnééééééé super rýchlo pokračko prosím prosím prosím :-D

2 Kee-chan Kee-chan | Web | 4. října 2010 v 21:16 | Reagovat

no hurááááá, Kee se lekla, že si bude muset zjišťovat, kde Kyra-chan bydlí a jít to z ní vymlátit :D
_Juu, Sasánek napsal roztomilý vzkazíček xDD
_Muhehehe... honem další díl *-*

3 Lilirose Lilirose | 4. října 2010 v 23:03 | Reagovat

Jsem naštvaná!!! Takovou dlouhou dobu čekat .. :D ale stálo to za to .. prostě povedené jako vždy .. těším se na další dílek .. jsem zvědavá jak se to dál bude vyvíjet .. tak koukej psát rychleji ;))) :)

4 D-chan D-chan | 5. října 2010 v 15:00 | Reagovat

moc se těším :) :-D

5 lili lili | 5. října 2010 v 16:50 | Reagovat

Kawai povidka fakt moc vydarena :-) :-)  :-)  :-D  :-D  8-O  8-O  8-O  8-)  8-)  :-P  :-P  :-|  :-|

6 Mia-san Mia-san | 5. října 2010 v 17:52 | Reagovat

Myslím si, že čekání se vyplatilo :-) Tuhle kapitolovku prostě nedokážu dostat z hlavy... je perfektně napsaná... a určitě se těším na další suprový přídavěk ;-)

7 Lan-Lain Lan-Lain | Web | 5. října 2010 v 18:36 | Reagovat

super to bylo...honem nový díl!!!

8 Kagome/Kurama Kagome/Kurama | Web | 5. října 2010 v 20:09 | Reagovat

Tak jsem se na to těšila xD Nechápu proč, ale ta povídka mě celkem dostává, čtu ji ráda. Ale holka, krucinál, to byla ale pauza! xD Já samozřejmě nemám co říkat, ale... ^-^ Budu doufat, že další díl se tady objeví co nevidět :) A taky se těším na nějaké to Sasukeho vysvětlení, pořád mě zajímá s kým že to byl v té zapadlé hospodě :)

9 Jana Jana | Web | 6. října 2010 v 18:58 | Reagovat

já jsem velmi spokojená, takže do příštího dílu určitě přežiješ xD supr díl

10 Nade Nade | 9. října 2010 v 11:15 | Reagovat

Nejsem tak krvelačná, takže .... žij si! A já jdu zatím na další kapitolu. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama