
5.Část: 12 bran, zpět do reality
Naruto za sebou zavřel dveře od domu a doufal, že tím na sebe nestrhne pozornost černovlasého, bohužel tomu bylo naopak a Sasuke se o asi dvě vteřiny později objevil ve futrech dveří od druhé místnosti.
"Dnes jsi doma dřív," podotkl.
"No, bylo míň papírů," odvětil, když si sundával boty.
"Děje se s tebou poslední dobou něco? Od té noci se chováš zdráhavěji a snažíš se mi vyhýbat," povzdychl si. Nevěděl, kde se zase stala chyba, že by byla ta noc na Naruta moc?
"Nic se neděje, Sasuke, to jen, já…" zasekával se, a když už chtěl vyslovit, to, co ho skutečně trápí, selhal mu hlas a všechno se s ním začalo točit. Chytil se za hlavu a druhou ruku přitiskl k levé straně hrudi. Srdce mu bilo až nepřirozeně rychle.
"Naruto?!" oslovil ho trochu vyděšeně. Přiskočil k němu a objal ho paží kolem ramen. "Co je s tebou?"
"C-cítím se divně," odvětil roztřeseně. "M-možná…" najednou jako by mu vyschlo v krku a nemohl dokončit svou myšlenku.
"Zavolám Tsunade…"
"Ne," přerušil ho Naruto. "T-to nemá c-cenu," dostal ze sebe ztěžka a zaraženě na něj hleděl. "My-myslím, že se vracím," přiznal tiše a věnoval Sasukemu smutný pohled. "Jen jsem ti ještě chtěl říct, že tě…" už to nedořekl, jeho hlas utichl a on se propadl do náruče tmy. Z dálky už jen slyšel Sasukeho hlas, jak volá jeho jméno, a jak se pozvolna mění do hlasu Tsunade.
"Naruto!" skláněla se nad Narutem blonďatá žena a doufala, že se probere. "Ah, díky bohu," vyřkla s úlevou, když jmenovaný mladík otevřel svá víčka a zadíval se na ni.
"Bá-chan," vyslovil její přezdívku unaveně a rozhlédl se kolem sebe. Byli tam všichni jeho přátelé, jeho bývalý tým, Shikamaru, Kiba, Neji, Hinata, no prostě všichni.
"Baka, víš, jaký jsem o tebe měla strach?!" ozval se výkřik, a jakmile si Naruto uvědomil, komu patří, mířila na něj pěst dotyčné osoby. Tsunade ji však včas zachytila a zamračeně se podívala na její majitelku.
"Sakuro, uklidni se," řekla naštvaně. "Svou radost, že se probral, bys měla projevovat jinak. Naruto se právě probudil z víc jak měsíčního kómatu, a ty bys ho přivedla do dalšího!" křikla na ni a Sakura s tichým: "Omlouvám se," kajícně sklopila hlavu.
"Jo, zpět," povzdychl si smutně Naruto, který si byl stoprocentně jistý, že je bohužel tam, odkud původně přišel. Jak by teď s naprostou radostí tu ránu od Sakury uvítal a nechal se poslat zpátky.
"Naruto," vytrhla ho z myšlenek Tsunade a on k ní zdvihl oči.
"Ano?" vyslovil to krátké slůvko tázacím tónem a vyčkával, co mu chce.
"Chtěla bych ti objasnit, co se stalo," řekla mu. "Pamatuješ si svou poslední misi se Shikamarem?" tázala se ho a Naruto jen zlehka přikývl. "Víš, v tom kómatu si strávil něco přes měsíc a my se snažili přijít na důvod. Tadyhle Inoichi" -poukázala na Inina otce, dlouhovlasého blonďáka-"se podíval do tvé mysli a zjistil, že je zavřena jakousi branou, když jí prostoupil, byla tam další. Těch bran bylo nakonec celkem dvanáct, a každá hůř prostupná. Byly utvořeny v tvé mysli díky genjutsu, do kterého tě uvěznil Itachi," vysvětlila mu.
"Ty vrány se sharinganem," vzpomněl si tiše.
"Ano," přikývla hokage. "Inoichi všechny ty brány nakonec překonal a po té poslední ses probudil," dokončila svou řeč.
"Děkuji, pane Yamanako," otočil se na světlovlasého muže a snažil se, aby to znělo upřímně. Vděčný mu nebyl totiž ani trochu. Konečně našel to, co hledal celý život a záhy o to přišel.
Naruta ještě ten den pustili domů. Jen mu položili pár otázek, aby zjistili, jestli je mentálně v pořádku a provedli pár fyzických testů. Výsledek: byl zdravý. Proto teď, pár dní od opuštění nemocnice, mohl klidně sedět na hlavách kage a utápět se ve svých myšlenkách, jako tenkrát, když za ním přišla Sakura. Teď však Sakura nepřišla a nikdo by ani nevěřil, že by mohla přijít.
"Už jsi zase zamyšlený?" spíše konstatoval mužský hlas, jenž mu byl velice známý.
"Hm," odvětil na to jen Naruto a ani se na svého senseie neotočil. Kakashi byl totiž ten, kdo za ním přišel.
"Poslední dobou to nejsi ty," přišlo další konstatování. "Stalo se ti něco?" chtěl vědět a přisedl si k němu.
"Co by se mělo stát?" povzdychl si jen. Nechtělo se mu o tom mluvit. Bylo pro něj těžké vrátit se na místo, kde Sasuke není s ním, kde ho opustil, kde žije v naprosté nenávisti.
"Stále jen mlčíš, netěšíš se na mise, ani na rámen nezajdeš, to nejsi ty. Takže, kde je ten starý Naruto?"
"Je tady, jen jeho štěstí a radost zůstalo ve snu," odpověděl nakonec po chvilce mlčení.
"V jakém?" zajímalo Kakashiho. Naruto se k němu otočil a zamyšleně se na něj zadíval.
"To genjutsu mi přivodilo sen," začal a Kakashi napjatě poslouchal vše, co mu jeho student říkal. Každou chvíli byl překvapenější tím, co slyšel.
"Takže si to shrňme," dostal ze sebe zaraženě Kakashi, když mu to Naruto dovyprávěl. "Skončil si v jiné alternativě tohohle světa, byl hokage, Sakura byla milá a ještě k tomu ten nevrlej Sasuke Uchiha, kterého známe, byl tvůj manžel a ty ses do něj nakonec zamiloval," vydechl a Naruto jen přikyvoval. "Tak to je něco," vydal ze sebe a jeho žák na to jen protočil oči v sloup.
"A co hodláš dělat teď?" zeptal se ho ještě, avšak tón, kterým to řekl, byl vážnější než předtím. Měl neblahé tušení, že Naruto udělá něco nerozvážného.
"Abych řekl pravdu, tak nevím," pokrčil jeho žák rameny.
"Nehodláš ho doufám hledat," vyhrkl a Narutovo další pokrčení ramen ho celkem zneklidnilo.
"Naruto, rozmysli si to dobře. Tohle není svět, ve kterém tě má Sasuke natolik rád, že ti neublíží. Tady tě bez okolků může ranit nejen fyzicky, ale i psychicky," promlouval mu do duše.
"To je právě to, nad čím přemýšlím od doby, co jsem se probral. I když vím, že mě to bude bolet, zvažuji, že tu bolest risknu a vydám se za ním, protože bez něj to tak nějak bolí stejně. Sasuke mě možná nenávidí, stejně tak jako Konohu, ale já mu musím říct, co k němu cítím. Možná jsem to měl udělat už dávno," zamyslel se nahlas, a přitom se zahleděl na svou rodnou vesnici. "Jediné, co mi vrtá hlavou je, proč mě Itachi poslal do takového genjutsu."
"Možná věděl víc než ty sám, či Sasuke," napadlo šedovlasého muže. "Nebo věřil v to, že ty jeho mladšího bratra dokážeš přivést na správnou cestu a ukázat ti způsob."
"Mám ale pocit, že to udělal až příliš pozdě," povzdychl si Naruto.
"Naruto," oslovil svého studenta. "Ty se ho pokusíš vyhledat, že?" řekl se starostí v hlase starší z nich.
"Zdá se, že ano," na to jeho student. "I když se mi to nepovede, budu vědět, že jsem to zkusil," zlehka se po několika dnech pousmál. "Jen chci, abyste věděl, že Vás mám rád a Saiovi i Sakuře vyřiďte prosím to samé," pronesl s úctou a prosbou v hlase.
"Nevěříš, že se vrátíš?"
"Vy sám tomu nevěříte."
"A přesto chceš jít?" zeptal se ho, i když věděl, co odpoví. Měl Naruta rád, z jeho studentů to byl právě on, kdo mu přirostl k srdci nejvíc, a teď hrozí, že se nevrátí, a přesto zároveň ví, že mu v odchodu nezabrání.
"Ano," zazněla jednoduchá odpověď, která zněla rozhodně, a která jistě nebude změněna.
Seděli tam spolu ještě dlouho. Mlčeli, vše již bylo řečeno. Jejich pohledy se upíraly na vesnici, kterou jeden z nich již brzy opustí a pouze bůh ví, jestli se do ní ještě někdy vrátí.





Kráááásáááá honem novej dílek!!Už umírám touhou zjistit co bude dál...jsem napjatá jak kšandy!!!