
"A co?" zeptal se.
"Tohle, myslím to svádění, ten polibek. Tohle nejde," zašeptal sklesle, byl tak zmatený.
"Stále věříš v to, že patříš jinam a ne sem?" pozdvihl obočí. Bylo mu to tak nějak líto, ale rozhodl se, že bude Naruta podporovat v tom, co si myslí.
"Sasuke já…"
"To je v pořádku Naruto, chápu to jen…"
"Tě to mrzí?" doplnil ho blonďák a Sasuke přikývl.
"Odstrčíš mě, když tě zkusím znovu políbit?"
Naruto na to neodpověděl, jen se k němu sám přitáhl pro polibek. "Ne," zavrtěl hlavou a objal ho. Bylo mu s ním tak dobře. Stalo se přesně to, čeho se bál, Sasuke a vlastně celý tenhle život mu přirostl až příliš k srdci.
Seděl na hlavách bývalých kage Konohy a zamyšleně shlížel na vesnici pod sebou. Byla úplně stejná a přesto naprosto jiná. Napadlo ho, jestli ostatní lidé žijí naprosto stejný život, jako v jeho realitě, nebo jestli jsou na tom stejně jako on, že mají jiný osud.
"Ah, Naruto, tady jsi," ozval se za ním hlas jeho kamarádky, která si ihned přisedla k němu. Otočil hlavu jejím směrem, byla trochu zchvácená a zadýchaná. Vypadalo to, že ho hledala celkem dlouho.
"Ahoj Sakuro-chan, děje se něco?" zeptal se s pozdviženým obočím.
"Ne nic, jen jsi nebyl ve své kanceláři. Po tom, co se stalo naposledy, jsem dostala strach," vysvětlila mu, proč ho tak naléhavě hledala.
"Aha, promiň, omlouvám se," řekl kajícně a očekával ránu, ta se však nedostavila.
"Nic se neděje, Naruto, jen o sobě dej raději vědět předem," odvětila mile a pousmála se. Blonďáček ji pozoroval, jak se dívá na nebe a zlehka se usmívá. Znovu si vzpomněl na svůj svět a na Sakuru, u které viděl tento milý výraz pouze při vzácných chvilkách. Za to, že si odešel a nikomu nic neřekl, by dostal pořádnou nakládačku a ne milý úsměv.
"Jsi v pořádku, Naruto? Přijdeš mi nějaký zamyšlený a smutný," zeptala se ho, když mezi nimi nastalo ticho.
"Já jen… Sakuro, stalo se ti někdy, že si nevěděla, co vlastně chceš?" nadhodil svou otázku, potřeboval si promluvit o svém problému také s někým jiným, ne jen se Sasukem.
"Vlastně ano, ale teď nejde o mě, takže Naruto, co se stalo?" zajímalo ji a sevřela jeho dlaně v těch svých.
"Říkal ti Sasuke o tom, co si myslím? O tom, jaký jsem od doby, co jsem se probudil?"
"Ano, sice se mnou moc nemluvil, to on vlastně nikdy, ale trápilo ho to, proč?"
"Protože i přesto, že si myslím, že můj skutečný svět je někde jinde, že patřím jinam, až příliš jsem si zvykl i na tuhle skutečnost a hlavně na…" zhluboka polkl a sklopil hlavu.
"Sasukeho," dokončila za něj Sakura se zvláštním pochopením v hlase. "Řekni, Naruto, máš ho rád?" optala se a s úsměvem vyčkávala jeho odpověď, i když už ji dávno znala.
"Mám," řekl s povzdychem a bezmocně se jí zadíval do očí.
"Tak nechápu, v čem je problém," pokrčila rameny.
"V tom, že jestli se někdy vrátím tam, kam patřím, on tam nebude. Tedy ne pro mě," odvětil smutně.
"Naruto, v tomhle světě tě Sasuke miluje, a i kdybys to teď nepřiznal, je na tobě vidět, že ani on ti není lhostejný. Dám ti jednu radu, užívej si každou chvilku s ním, přijímej veškerou lásku, kterou ti tady nabízí, protože prožít takovéhle chvíle s milovanou osobou je lepší, než neprožít s ní žádné. Zbudou alespoň krásné vzpomínky," řekla to tak optimisticky, že i na Narutově zkroušené tváři to muselo vyvolat úsměv.
"Díky moc, Sakuro-chan, promyslím si to, co jsi mi řekla," zazubil se nakonec a pomalu se zvedl. "Už je asi na čase vrátit se do kanceláře, nebo mě začne hledat ještě někdo jiný, a pak by z toho mohl být problém," povzdychl si. "Omlouvám se, ale musím jít."
"To je v pořádku, jen jdi," věnovala mu ještě jeden úsměv a oba se ve stejnou chvíli vypařili v obláčku kouře.
"Přišli jste na něco, Lady Tsunade?" ptal se Sasuke bývalé hokage.
"Myslím, že to, co tvrdí Naruto, by mohla být pravda, ale netuším, jak bych ho z toho mohla dostat," odvětila mu se zkříženýma rukama na prsou.
"Takže je možné, že to, co si pamatujeme my, a co on ne, tahle Konoha a my samotní, je jen jeho fantazie? Sen?" chtěl vědět.
"Ano, je to možné, Sasuke," připustila. "Ale skutečnou pravdu zná jen Naruto, jen on zná odpověď."
"Jaký je to žít se mnou?" vyslovil svou otázku blonďatý mladík a usrkl si z hrnku horké čokolády. Byl zabalený do obrovské oranžové deky a přitulený k Sasukemu.
"Někdy fakt na palici, ale není to tak strašný, jak jsem si ze začátku myslel," ušklíbl se a věnoval mu polibek na čelo.
"Zdá se, že i tady mluvíš jen, když je to nutné, že?" uchychtl se a zadíval se mu do tváře. Sasuke ho pozoroval svýma onyxovýma očima a dlaní se dotkl jeho pravé líce. Zlehka po ní přejížděl a Naruto svou tvář zabořil hlouběji do jeho hřejivé dlaně.
"I tak jsi ze mě schopný dostat toho hodně," povzdychl si černovlasý, poté se k němu sklonil a políbil ho. Narutovi steklo po tvářích pár slaných kapek vody. Slzy unikly zpod jeho víček ve chvíli, kdy si uvědomil, že se do Sasukeho skutečně zamiloval. Jeho srdce splašeně bilo a z černovláskových polibků se mu točila hlava.
Jejich jazyky bojovaly o nadvládu a ruce nezůstávaly klidné. Dotýkali se jeden druhého a navzájem si kradli teplo. Jejich touha byla čím dál tím víc intenzivnější a oba věděli, co přijde. Ani jeden z nich neměl v úmyslu přestat. Oba toužili po tom stejném, potřebovali si být co nejblíže, být jedním.
Když byla jejich trička dole a jejich kůži nic nehalilo, staly se dotyky náruživější a zoufalejší. Sasukeho rty ochutnávaly Narutovu kůži na krku, zlehka po ní přejížděl jazykem a sem tam vsál, dlaněmi přitom přejížděl po blonďákových zádech a tiskl si ho k sobě blíž. Naruto zakláněl hlavu slastí a své pocity dával najevo vzdychy, kterými vyjadřoval, že se mu to líbí.
Jejich rty se setkaly v dalším zoufalém polibku, a když se od sebe ti dva odtáhli, věnovali se znovu tělu před sebou. Tedy Sasuke se právě věnoval Narutovým bradavkám, jedné ústy a druhou třel mezi svými prsty. Z blonďákových úst vyšlo tiché zasténání Sasukeho jména a dlaň jmenovaného tak sklouzla níž, až za lem kalhot druhého muže. Stiskl jeho úd a palcem přejel po jeho špičce. Cítil, jak se Narutovo tělo napjalo. Neodolal a zadíval se do jeho tváře. Naruto měl slastí přivřené oči a stejně tak jako on ho pozoroval. Sasuke pohnul rukou nahoru a znovu dolů a s mírným úsměvem sledoval, jak si Naruto kouše spodní ret a zavírá oči.
I přes zklamaný povzdych svého manžela, ruku po chvilce vytáhl, rozepnul mu poklopec a za jeho pomoci mu sundal kalhoty i s trenkami. Zatímco pro Naruta bylo tohle nové, Sasuke si pouze připomínal obraz blonďákova dokonalého, nahého těla. Narutovy tváře nabraly trochu toho rudého nádechu a celkem nesměle začal zbavovat i on Sasukeho zbytku oblečení.
"Nemusíš se ničeho bát, jen mi důvěřuj," zašeptal mu černovlasý do ucha a jemně ho skousl, když položil blonďatého muže na gauč. Naruto na to jen přikývl a s napětím očekával, jaké to bude dál.
Když znovu pocítil Sasukeho rty na své kůži, jemně se zachvěl a prohnul, když černovláskova ústa pohltila jeho penis. Cítil všechno tak intenzivně, Sasukeho jazyk ho doháněl k šílenství a lehké kousance jen stupňovaly jeho touhu a slast. Přes tyto úkony a hlavně přes oči, které zavíral, si nemohl všimnout ruky druhého muže, jež se natáhla po tubě v šuplíku konferenčního stolku.
Z Narutových úst vyšel hlasitý výkřik překvapení a především vrcholu. Jakmile v jeho konečníku zmizel první Sasukeho prst a dotkl se jeho výčnělku, vyvrcholil mu Naruto do úst. Sasuke se odtáhl od jeho klína, otřel si rty od zbytku vrcholu touhy jeho manžela a věnoval mu další z mnoha polibků tohoto večera. Blonďákovi přišlo zvláštní cítit chuť sebe samotného, ale nevadilo mu to, užíval si Sasukeho přítomnosti a bylo mu příjemné, co s ním dělá. Jakmile do něj však Uchiha pronikl i svým penisem, samozřejmě poté, co ho důkladně připravil, to už tak příjemné nebylo. Cítil až přílišný tlak uvnitř sebe a snažil se co nejvíce uvolnit. Z modrých očí začaly pomalu stékat slzy, i když se je snažil zarazit a ruce svíraly v pevném stisku okraje gauče.
"Jen klid, to bude dobré," utěšoval ho Sasukeho hlas a jeho rty slíbávaly slané kapky z tváří.
Po malé chvilce se Naruto utišil a svým zavrtěním se donutil zasténat i černovlasého. Sasuke začal přirážet a razance a síla s jakou to dělal, přibývala na intenzitě. Jejich vzdychy se mísily a těla se leskla od potu. Na jediné co mysleli, byla jejich touha a jeden druhý. Oba pociťovali štěstí z toho, že mohou být spolu.
Usnuli si v náručí. Oba zmožení z toho, co prožili, se pohroužili do říše snů, Naruto s úsměve na rtech a Sasuke s klidným výrazem ve tváři.





Trošku mi scházely i ostatní postavy, ale teď sis to tou Sakurou vyžehlila, tak nevím. :)
Jinak perfektní jako vždy.
No, nerada se ptám, ale mám ráda jasno, proto, když už jsem se ptala i Lan-Lain. Chceš diplomek?