
"A co teď," povzdychl si Naruto a promnul si kořen nosu. "Doufám, že bá-chan v mém světě vymyslí, jak mě probrat, jinak to nerozdejchám," zamumlal si pro sebe.
"Jak tě probrat?" ozval se Sasukeho hlas ode dveří.
"Sasuke," strnul a otočil se tváří k němu.
"Co jsi tím myslel?" pozdvihl tázavě obočí, byl moc zvědavý, co tím jeho manžel myslel.
"Já…" zarazil se, nevěděl, jestli mu o své domněnce říct, nebo ne, ale tak nějak cítil, že by měl. "Myslím si, že jsem prostě ve skutečnosti upadl do kómatu a tohle je jen hluboký sen, ze kterého se musím dostat," odvětil mu nakonec.
"Takže chceš říct, že tohle jen tvůj přelud?"
"Dá se to tak říct. Já, víš, tohle prostě není skutečné, nemůže být. Celý svůj život se jen protloukám, bojuju s tím, kdo jsem a tady, všechno je tu tak snadné, až neskutečně moc snadné," povzdychl si a složil tvář do dlaní. Sasuke, který přinesl Narutovi snídani na tácu až do postele, si sedl vedle něj.
"Řekni mi, co se tedy stalo v tom tvém světě," řekl klidně a Naruto na něj upřel svůj nebesky pronikavý pohled. "Tak?" povzbudil ho, když na něj blonďák jen hleděl.
"V mém světě jsem ti rozhodně nikdy neřekl, že tě mám rád. Naléhal jsem, to ano, ale nikdy jsem nepoužil něco takového. Nechal jsi mě ležet na zemi v dešti a odešel za Orochimarem. Se Sakurou s Kakashim a novým klukem v týmu jménem Sai…"
"Sai?" procedil jeho jméno a nakrabatil obočí.
"Co se děje?" nechápal jeho reakci.
"To on tě napadl v kanceláři, je jedním z Danzouových stoupenců!"
"V mém světě by tohle nikdy neudělal, je to můj dobrý přítel, nahradil tvé místo v týmu, i když to už nebylo takové jako dřív. Vždy, když jsme se pak střetli, ses odmítl vrátit. Ničilo mě to a nikdy jsem se s tím nesmířil, ale taky jsem to nikdy nevzdal. Nakonec si Orochimara zabil, a pak tak chtěl učinit i se svým bratrem. Po poznání pravdy jsi však dostal vztek na Konohu a rozhodl ses, že ji zničíš, stal ses dokonce i členem Akatsuki. Konoha byla zničena jedním z jejích členů a trvalo spousty dnů, než se alespoň trochu vzchopila. Mezitím jsem se stal jedním z anbu a zbytek jsem ti již řekl," dovyprávěl a čekal na Sasukeho reakci.
"A jsi si jistý, že tohle není tvůj svět, že je to prachobyčejný sen? Je možné, že se mýlíš…"
"Ne, Sasuke. Z tohohle života nemám žádné vzpomínky a přijde mi absurdní, ten druhý život, ten reálný znám do sebemenšího detailu," odporoval ihned, byl si stoprocentně jistý.
"A co ti přijde na tomhle životě tak absurdního, že tě to přesvědčilo?" zajímalo ho.
"Už jen to, že zrovna my dva jsme milenci a manželé a navíc, Sakura by rozhodně nepřekousla to, že sis vzal mě a ne ji a už vůbec by nezvládla bejt na mě po tom všem milá, když to nezvládala ani doteď. Je to celkem fúrie, stačí nevhodné slovo a hned dostanu ránu," pokrčil rameny. Tohle pro něj byly velice pádné důvody.
"Tady k tobě zase chová ohromnou úctu," pokrčil rameny.
"Víš, kdyby to bylo skutečné, byl bych nadšený, ale tohle mě jen utvrzuje v tom, že všechno tohle je jen sen."
"Dobře, připusťme, že je tohle jen sen, ale co když se už nevzbudíš? Nebylo by tedy lepší se s tímhle vším smířit?" přisunul se k němu blíž a pohladil ho, se svůdným výrazem ve tváři, ukazováčkem po tváři. Naruto byl chvíli zaskočený, ale nakonec mu naběhla tepavá žíla nad pravým obočím a stejnou pěstí, jako vždycky Sakura zpacifikovala jeho, on odrovnal Sasukeho.
"Tohle už jsi trochu přehnal, nemyslíš si?" zavrčel naštvaně černovlásek, když se mu podařilo stoupnout si na nohy.
"Říkal sis o to," řekl jen Naruto ledabyle.
"A čím?" pozdvihl obočí, ty jeho reakce mu začínaly pít krev.
"Pořád se ke mně lísáš," nafouknul tváře a zkřížil si ruce na hrudi.
"Chováš se jako malej, " odfrkl si.
"Já zas nechápu, jak můžeš bejt tak sebestřednej! Nedáš mi ani chvilku na rozmyšlenou! Tohle všechno je pro mě nové, nemůžu prostě jen tak začít žít úplně jinak, než co jsem byl zvyklý!" zvýšil hlas Naruto. Nakonec vstal z postele a naštvaně odkráčel do koupelny, kde za sebou pořádně prásknul dveřmi.
Blonďák se sesunul podél zdi a bezmocně si složil tvář do dlaní. Bylo toho na něj moc a strašně toužil po tom, aby se mohl vrátit domů. Byl sice rád, že v tomhle světě se jeho sny splnily, byl dokonce i rád, že Sasuke nikdy neodešel, ale tohle nebylo skutečné a bál se, že by si na to mohl rychle zvyknout, a pak…zarazil se, když si uvědomil, že po jeho tváři stéká slza. Byl již s nervy v koncích a začínal přemýšlet o tom, jaké by to bylo, kdyby si tu skutečně zvykl, a pak by to tu měl opustit. Ne, on to tu nesmí mít rád, nesmí si na nic zvyknout, pak to nebude bolet. Proto se musí chovat stále odtažitě.
"Naruto?" zaklepal Sasuke na dveře, udělal to spíše proto, aby dal znát, že vchází do dveří, proč by se ho měl snažit přemlouvat, ať ho pustí k sobě. "Chci ti jen říct, že oběd je na stole," oznámil mu a jako by se nic nestalo, znovu odešel.
"Grr, ten dokáže bejt pořád tak, tak…" nenacházel vhodná slova. "Vždycky mě dokáže tak vytočit!" mudroval si pro sebe blonďák. "Tohle je snad to jediné, co je v našich světech stejné," povzdychl si, a nakonec i přeci jen vstal.
Naruto byl ve svém prapodivném snu už měsíc, a stále se nevzdával naděje, že se z něho dostane. Nemohl říct, že by to tu tolik nesnášel, jen to prostě nebyl jeho skutečný domov. Sasukeho se za tu dobu naučil alespoň snášet, teda pokud ho zrovna neosahával a nebo se ho nepokoušel sbalit. Zdálo se, že se Uchiha svým způsobem tak trochu stáhl a dal mu trochu toho prostoru a blonďák mu za to byl nehorázně vděčný, ale na druhou stranu za to měl Sasukeho ještě radši, a i když nechtěl, zvykl si na jeho přítomnost až příliš. Z mysli mu navíc nešel ani obraz nahého černovláska, který se mu naskytl hned jejich prvního společného večera v tomto světě. V noci se chtě nechtě zadýchaný budil a v tvářích měl přitom silnou červeň.
"Už se mi zase vyhýbáš?" objevil se u něj v kanceláři, ruce zkřížené na hrudi a v tváři zamračený výraz. Naruto se vrátil do práce hokageho, rozhodl se zkusit, co to obnáší, no prozatím zjistil, že je to celkem otrava.
"Ne, měl bych?" odvětil lehce. Pravda však byla jiná, skutečně se mu vyhýbal. Byl to týden, co zjistil, že mu na Sasukem začíná záležet víc, než by mělo. Ne, že by mu na něm předtím nezáleželo, jen to teď bylo jiné a on si to nemohl dovolit. Kdy už tohle konečně skončí? Kdy se konečně dostane domů a přestane čelit sám sobě?
"Víš, já skutečně chápu, že tenhle svět je pro tebe jiný, ale začínal jsem mít pocit, že sis na naši situaci už alespoň trochu zvykl a najednou, z ničeho nic, spíš na gauči a co nejvíc času trávíš v kanceláři. Jakmile přijdeš domů, řekneš ubohé ahoj, najíš se a někam se vytratíš jako pára nad hrncem," prozradil mu, jak to vidí on.
"Mám prostě jen moc práce," pokrčil rameny a přál si, aby toho Sasuke nechal, aby se v tom dál nepitval.
"To možná vysvětluje dobu strávenou v kanceláři a únavu, ale jak vysvětlíš ten gauč?" zajímalo černovláska a s pozdviženým obočím čekal na jeho odpověď. Ať si Naruto nemyslí, že z toho jen tak lehce vyklouzne, on ho prostě nenechá.
"Já jen, no…" zatrhával se, ale pak ho něco napadlo. "Ta postel se mi zdá trochu nepohodlná, bolej mě z ní tak trochu záda," plácl to, co mu přišlo na jazyk, a gratuloval si, jaký je génius.
"Takže gauč je ti pohodlnější, jo?" nadhodil sarkasticky, tomu doopravdy nevěřil, hlavně když na tom gauči také jednou spal. "No ale, když je tomu tak, tak koupíme novou a pohodlnější postel," zamyslel se nahlas, ne on to jen tak nevzdá, dokud z něj nedostane skutečný důvod.
"T-to není potřeba!" vyhrkl rychle Naruto a přemýšlel, jak se z toho dostat. Sasuke dále vyčkával a jeho manžela začínal polévat pot. "Stejně jsem tě ráno vždycky jen zbytečně budil, když jsem šel do práce," mávl nad tím rukou a doufal, že to černovlasého přesvědčí, no spletl se.
"To nevadí, já toho stejně moc nenaspím," pokrčil rameny. "Neříkám, že by mě tahle přestřelka nebavila, ale nezdá se ti to už trochu dětinské? Co kdybys mi řekl, co za tím vězí?" povzdychl si.
"To nejde," odvětil rezignovaně Naruto. Kdyby mu řekl pravdu, musel by si tím sám sobě přiznat, že i když se bránil, je ztracen.
"Zvykl sis na mě, je to tak?" promluvil k němu Sasuke, stoupl si před něho a pozdvihl mu bradu. Už nečekal na odpověď a sklonil se k menšímu muži. Narutovo srdce vynechalo pár úderů, Sasuke byl tak blízko a ještě se přibližoval. Když se pak jejich rty propojily, zavřel oči a snažil se utřídit své pomíchané myšlenky, které polibek vyvolal.





KÝÝÝÝÝÝÝÝÝÁÁÁÁÁÁ to bylo nádherný :) ;) chci dalšíííí :)