V hlubokém lese, pod plachtou temné noci, se pod zraky měsíce a hvězd k sobě tiskla dvě nahá těla. Jejich vzdychy a steny se táhly nočním tichem a kůži měli potřísněnou třpytivými kapičkami potu. Černovlasý mladík s vlasy po ramena právě obkročmo seděl na klíně muže s krátkými šedými vlasy a opřený o jeho ramena se nadzvedával v bocích. Měl zakloněnou hlavu a tvář staženou do blaženého výrazu slasti. Jejich dych byl zrychlený stejně tak jako jejich tlukot srdce. Šedovlasý si ho jednou rukou přidržoval a druhou přejížděl po jeho zádech. Jeho ústa se zabývala pokožkou těla před sebou a od krku až po bradavky ji zasypávala polibky. Přírazy se zrychlily a po posledním nejtvrdším, se oběma těly rozlilo neskutečné horko a pocit uspokojení. Prohnula se v slastné křeči orgasmu a ústa vydala hlasitý výkřik, který značil, jak opojné to bylo.
Šedovlasý muž stále seděl nahý na zemi, jež se před chvílí stala jejich ložem k ukájení slasti, a pozoroval oblékajícího se černovláska. Pozoroval, jak štíhlá, lehce vypracovaná postava mizí pod černými kalhotami a zelenou vestou. Volně spadající černé vlasy byly staženy gumičkou a levá ruka byla ozdobena ninja čelenkou se znakem listové.
"Už se vracíš? Noc je ještě mladá," poznamenal s povzdychem sedící muž, následně vstal a objal černovlasého kolem pasu.
"Bylo by divné a hlavně problematické, kdybych se vracel za úsvitu, lidé by se vyptávali, a o to já nestojím," odvětil klidně a vymanil se z jeho sevření. Tolik toužil po těch rukou, které ho objímaly, a zároveň nesnášel jejich dotyk. Nenáviděl to, že ho dokážou přivést k vrcholu slasti a uspokojení.
"A polibek na rozloučenou nedostanu?" zeptal se s povytaženým obočím šedovlásek, když se druhý vydal vpřed.
"Ty si žádný nezasloužíš, Hidane," pronesl s nezájmem a pokrčil přitom rameny.
"Jsi krutý, Shikamaru," ušklíbl se a za paži ho stáhl čelem k sobě.
"Pusť," pokusil se mu vyškubnout, ale síla staršího muže byla větší.
"Až dostanu ten polibek," zavrněl Hidan a sklonil se k němu.
Shikamaru chvíli bojoval sám se sebou, aby se do polibku nezapojil, když se Hidanovy rty dotkly těch jeho, ale šedovlasý ho už měl dobře prokouknutého a naučil se na odezvy čekat. Stačilo pár polaskání Shikamarových koutků úst jazykem a jeho přejetí po spodním polštářku a černovláskova ústa ho vpustila dovnitř.
"Jsi parchant," neodpustil si odfrknutí Nara, když jejich polibek skončil.
"Ale parchant, se kterým spíš," zašeptal mu pobaveně do ucha a zlehka ho skousl svými zuby.
"Tak věř, že dnes to bylo naposledy," zavrčel Shikamaru, vytrhl mu svou ruku, vyskočil na větev jednoho ze stromů a mířil pryč.
"Já vím, že přijdeš a klidně si počkám," křikl na něj ještě Hidan, než se oblékl, a pak zmizel v obláčku kouře.
"Cítím, že jsem Vás zradil, Asuma sensei. Cítím se odporný za to, že spím s mužem, který Vám vzal život, místo toho, abych ho zabil. Nevím, proč to nedokážu, sensei, proč se mu nedokážu postavit. Poprvé za život jsem bezradný a nevím, jak se vymanit z jeho vlivu. Tolik toho muže nenávidím, a přitom toužím po jeho polibcích a dotycích, po jeho blízkosti," povzdychl si Shikamaru a přiložil ke svým rtům rozžhnutou cigaretu. Seděl zrovna u jednoho z hrobů, které neslo jméno jeho týmového učitele. Měl toho muže skutečně rád, vždy mu uměl poradit, i když radu vlastně nepotřeboval a mohl se mu svěřit s čímkoliv. Zajímalo ho, jak by se asi tvářil, že se zapletl s někým, jako je Hidan. Před očima viděl Asumův zamračený a zároveň zklamaný výraz, který mu bránil, aby se poddal tomu Akatsuki úplně. Cítil se jako špinavý pes, jako někdo, kdo si nezaslouží to, co má.
"I když jsem mu řekl, že včerejší noc byla poslední, nejsem si tím jistý. Něco mi říká, že se za ním dnes večer opět vydám a nechám ho, aby se mnou dělal to, co doposud. Aby mě omámil, aby se mě dotýkal, aby mě vášnivě miloval. Vůbec se nechápu, jak se tohle mohlo stát? Proč pro mě jen ten muž musí být jako magnet?" znovu potáhl a následně vyfoukl šedý kouř. Podepřel si hlavu svou dlaní a snažil se ustálit své najednou splašeně bijící srdce a potlačit pocit vzrušení, když se mu hlavou začaly honit perverzní myšlenky, vzpomínky na chvíle, které s Hidanem strávil.
"V tuto chvíli jsem rád, že nežijete, Asuma-sensei, protože takhle alespoň nemůžete vidět chybu, které jsem se dopustil. Nechtěl bych Vás ranit, a přesto mám pocit, že Vám svými činy ubližuji stále tak, jako kdybyste tu pořád byl," povzdychl si sklesle. "Zase přijdu sensei, doufám, že mi tohle mé obrovské selhání jednou odpustíte, že na mne kvůli tomu nezanevřete," ukončil svůj monolog a típl dohořívající cigaretu. Zvedl se, oprášil si kalhoty a s rukama v kapsách se vydal domů. V duchu vědíc, že jeho noční pouť bude stejná, jako ta včerejší.
"Věděl jsem, že to jsou jen planné řeči a znovu přijdeš," řekl Hidan s úšklebkem, když spatřil přicházejícího Shikamara na jejich místo.
"Drž hubu, Hidane," odsekl jen nabroušeně Nara, přistoupil k němu a rukama kolem
jeho krku ho hladově políbil.
"Omlouvám se sensei za to, že jsem Vás nepomstil, že jsem tohoto muže stále nezabil. Vím, že jednou bude Hidan za Vaši smrt pykat, ale dnes ne. S velikým zklamáním však také vím, že to nebude mou rukou. Omlouvám se sensei, za svou slabost k tomuto muži, za to, že jsem zradil nejen Vás, ale i své odhodlání."





Teda.... Shikamaru x Hidan jsem ještě nečetla... asi proto, že se na to blbě vymýšlí, ale ty jsi to opět zvládla výborně *-* úplně jsem si to dokázala představit ^^ Skvělé~