Páni sem dobrá, sice po dlouhé době, ale je tu další a také poslední díl Magixů:) no není to nic extra, asi sem si to měla líp promyslet, ale já si poslední dobou přijdu blbější než kdy jindy, což už je vážný:) no nic, tady to je a pro připomenutí, co bylo v minulém díle: Bryan našel Dylana a i toho, kdo ho unesl. Z únosce se nakonec vyklubal Damien, Bryanův starší bratr. Jak to dopadne, se dozvíte jen, když si tohle přečtete, i když pochybuju, že to ještě někdo bude číst:)
8.Část: Souboj sil
"Proč to děláš, bratře?" tázal se Bryan, i když odpověď byla více než jasná, i přesto mu nešlo do hlavy, co s tím má on.
"To je snad jasné, ne?" ušklíbl se Damien. "Chci tu moc a zároveň tebe, Bryane. "Ani nevíš, jak dlouho jsem na tuhle chvíli čekal, bratříčku. Když jsi tenkrát zmizel, hodně mě to zamrzelo," povzdychl si.
"Zmizel? Jak? Proč?" ptal se Bryan. Vůbec na nic si nevzpomínal, to, co bylo předtím, než potkal Dylana, bylo v jakési mlze.
"Naši rodiče věděli, že jsem v tobě našel zalíbení a tušili, že má rostoucí moc je až příliš nebezpečná. Navíc, znali tu věštbu a museli tě nějak ochránit, alespoň do doby, než se setkáš s Dylanem a nestane se z tebe silný Magix. Seslali na tebe částečné kouzlo zapomnění a teleportovali tě daleko. Chránili tě až příliš, Bryane, nemohl jsem se sk tobě dostat, ani tě najít," zavrčel vztekle. "Ptal jsem se rodičů, kde jsi, ale oni zarytě mlčeli. Byli to velice vážení a silní Magixové, kteří dokázali bravurně skrývat své myšlenky, pocity a tajemství za mocnými kouzly. Nemohl jsem sice zjistit, kde se nacházíš, ale když mi byli k ničemu, mohl jsem je alespoň zabít," pronesl s jakousi zvrácenou radostí v hlase a pobaveně sledoval, jak Bryan trochu zbledl a škubl sebou. Nicméně pokračoval dál: "Celé ty roky jsem tě hledal, i Dylan byl pro mě nedostupný. Ale nelze ukrýt prince Magixů navěky, především, když je je tak znám svou okázalostí a vášní v drahých věcech. Podle výtisku novin, kde se psalo o obrovské koloně aut, která mířila do města, jsem konečně poznal, kde se nachází, a kde zaručeně budeš i ty. Víš, moc mě nepotěšilo, že jste se stihli tak moc zblížit. Ty letmé pohledy, které jste si věnovali, a jež byly tolik odlišné od těch, kterými jste častovali jiné. Musel jsem začít jednat. Potřeboval jsem někoho, kdo by byl mou spojkou mezi Dylanovými Magixi. A kdo by byl vhodnější než Ace? Dylanem stále odmítaný a přehlížený a hlavně slepě zamilovaný? Nebylo těžké ho přemluvit, když jsem mu za tvůj návrat ke mně, Dylana slíbil. Ukradl pár Dylanových věcí a můj plán mohl začít. Bohužel jsem nepočítal s tím, že ten zmetek bude tak silný, a bude se ti moct i přesto oddat," dořekl zamračeně a s veškerým odporem, jenž pociťoval. "A také jsem ale nepočítal s tím, že na něj sešleš tak nebezpečné kouzlo, jako je Magický spánek."
"Díky tvému hokusu pokusu, by se z něj stalo zvíře, a to jsem vážně nepotřeboval a nechtěl," zamračil se Bryan. To, co se od svého bratra, ho znepokojovalo a nemohl popřít, že jím to otřásl. Navíc se u vrátily některé vzpomínky a konečně mu všechno do sebe zapadalo. Teď ale nebyl čas myslet na minulost, musel být plně soustředěný na Damiena.
"Zruš to," odvětil na to.
"Nehodlám to rušit, ne teď, když chceš Dylanovi sebrat jeho moc," řekl rozhodně.
"Zruš to, nebo zemře. COpak si myslíš, že by přežil meč trčící z jeho hrudi?" dokončil svou žádost s úšklebkem.
"To ti nedovolím."
"Počkat!" vmísil se do toho Ace. "Říkal jsi, že ho nezabiješ!"
"Říkal"-pokrčil rameny-"no a?" dodal.
"Slíbil jsi mi ho," namítl znovu blonďák.
"Ber to jako menší změnu plánu," povzdychl si otráveně Damien.
"Ty hajzle!" vykřikl nepříčetně a poslal proti němu své karty.
"Oppositaro," vyslovil znuděně a karty změnily směr, teď mířily zpět k Aceovi. Zabodly se do těla svého majitele jako ostří a on padl bezvládně k zemi.
"O jednoho hlupáka míň," na to jen Bryanův bratr.
"Tak, kde jsme to skončili," otočil se k němu jako by nic. "Á, už vím, zabraň mi v tom," zasmál se zle a najednou stál nad Dylanovým tělem s dýkou v ruce.
"Zapomeň na to," objevil se u něj i Bryan a dýku mu vyrazil z ruky.
"Ah, miluju hru: Kdo z koho," zatleskal rozradostněně.
"Bejt tebou se předem moc neraduju," odsekl jeho mladší bratr a stejně jako Damien i on zaútočil.
"Proti mně nemáš sebemenší šanci," smál se mu a útočil na něj svou veškerou zlatou energií. Bryan mu pomalu nestačil, jen tak tak stíhal nahazovat bariéru a na protiútokneměl čas. Když ho zasáhlo jedno z Damienových kouzel, padl k zemi a jen pomalu se zvedal.
"Zruš to," pronesl tichým, výsměšným hlasem, když se znovu nakláněl nad Dylanem s ostřím v ruce.
Bryan věděl, že moc možností nemá, atak se rozhodl: "Dissolution," vyřkl pokořeně, a v tu chvíli se Dylanovy oči rozevřely dokořán. Když nad sebou spatřil neznámého muže a ještě k tomu s dýkou v ruce, rychle se skulil z lehátka, na němž ležel a obezřetně ho sledoval.
"Vítej v mém sídle, princi," pronesl posměšně Damien a poklonil se.
"Kdo jsi, a kde to jsem?" zeptal se zamračeně.
"Damien, Bryanův bratr," odpověděl mu na jeho otázku.
"Dylane," ozval se konečně i hnědovlasý a Dylan si ho konečně všiml.
"Bryane, co se ti stalo?" přemístil se k němu, když viděl, jak je pomlácený.
"To já," vmísil se do toho opět Damien. "Snažil se tě chránit," vyslovil to jako neabsurdnější věc.
"Co po nás chceš?" chtěl vědět, co se to tu děje.
"Zamysli se, Dylane, moc dobře to víš," odvětil prostě a posadil se na lehátko, na kterém předtím ležel Dylan.
"Mou moc?" zkusil to růžovlásek.
"Tys o tom proroctví věděl?" zarazil se Bryan.
"Jen o tom, že jednou přijde Magix, s jehož mocí se spojí ta má a vytvoří společně tu největší sílu, která kdy existovala," zavzpomínal.
"No a ten Magix je tadyhle můj bratříček," poukázal na Bryana Damien. "A já chci tvou moc, abych ji spojil s tou jeho. Já chci svého bratříčka zpět, nemůže být s někým, jako jsi ty," vyprskl naštvaně.
"Bryane, to si mi neřekl, že přitahuješ vlastního bratra, je ještě něco, co nevím?" otočil se na svého milence s hraným ublížením.
"Já si do dneška nepamatoval, že nějakýho mám," zasmál se Bryan.
"Tak dost té komeide," přerušil to chladně Damien. "Ze mě si nikdo šašky dělat nebude."
V místnosti po tomhle nastalo ticho, které nakonec přerušil smích dvou Magixů. To však Damiena rozzuřilo ještě víc, a tak mezi ně vrhl jiskřivou zlatou kouli. Dylan jen tak tak strhl Bryana stranou, do bezpečné vzdálenosti. Teprve teď to růžovovlásek s Damienovým mladším bratrem začali brát vážně.
"Nech to na mně," zašeptal Dylan Bryanovi do ucha a postavil se proti třetímu Magixovi.
"Dylane, je moc silný," pronesl a chytil ho za ruku.
"Neboj, budu opatrný," na to Dylan s vážnou tváří, zlehka se mu vyškubl a prohlížel si svého soupeře.
"Slyšel jsem, že jsi dost silný, jsem zvědavý, jestli máš na to, mě porazit," ušklíbl se Damien.
"Neboj, šetřit tě nebudu," oplatil mu Dylan rozhodně a jejich souboj začal.
Místnost byla prosycená magií. Jedná energie střídala druhou, koula létala vzduchem. Rychlost, se kterou se pohybovali, se zvyšovala a kouzla doplňovaly i rány a kopance. Touha po vítězství byla na obou stranách silná, ani jeden nechtěl prohrát.
"Heh, jsi stejně slabý, jako ostatní," odfrkl si Damien, když Dylana srazil mocným kouzlem k zemi, jako předtím svého bratra. Z ran na princově těle pozvolna začala vytékat krev a on sám se snažil popadnout dech.
"Dylino!" vykřikl vyděšeně Bryan přezdívku, kterou mu sám dal a začal se k němu plazit. "Říkal jsi, že si budeš dávat pozor," vyčetl mu, když byl u něj.
"Ne, řekl jsem, že budu opatrný," opravil ho s lehkým úsměvem a klidně se mu díval do očí.
"Tak, vy hrdličky"-vyslovil to s odporem, který k jejich vztahu cítil-"jste připravení na svůj osud?" tentokrát to byl posměch, co bylo slyšet z tónu, kterým mluvil.
"Ani nevíš, jak moc bratře," odvětil Bryan, a tentokrát to byl on, kdo se šklebil. Stiskl ruku nic nechápajícímu Dylanovi a vyslovil jednoduchou říkanku: "Co mělo být spojeno, ať se spojí, žádná síla to nerozdvojí. Dvě duše, jedno tělo, to je náš osud, tak by být to mělo. Síla ať prostoupí našimi těly a porazí ruce, co vzít ji chtěly," dokončil, načež Dylana ještě políbil a kolem něho a Dylana se začala shromažďovat energie ze všech stran. Měnila se do koule modro-bílé barvy a nabírala na ohromné síle a velikosti.
Bryanův bratr zkusil vyslovit kouzlo, které zruší to předchozí, nebo protivníkovo, ale nic se nestalo. Koule se stále zvětšovala, a pak nastal ohromný výbuch, který pohltil celé Damienovo panství.
Bryan pomalu rozevřel své modré oči a rozhlédl se kolem. Věděl, že to, co se stane po spojení jejich sil, bude opravdu silné, ale přesně netušil, co se stane. Po větším rozkoukání zjistil, že se nachází zpět v sídle Dylanových Magixů. Samotný Dylan mu ležel v náručí a nad nimi se nacházela modro-bílá, ochranná bariéra.
"Jsi v pořádku?" zeptal se ho hnědovlasý a ignoroval nechápavé a zvědavé pohledy ostatních v místnosti. Všichni chtěli vědět, co se stalo.
"Trochu pohmožděný a lehce krvácím, ale jinak v pohodě," povzdychl si unaveně. "Jen by mě zajímalo, jak jsi věděl, co dělat a říkat."
"Jen jsem si vzpoměl. Matka mi tu říkanku říkávala, když jsem byl malý, a kladla mi na srdce, abych ji nezapomněl, že je velice důležitá," dal mu odpověď.
"Myslíš, že je Damien mrtvý?" ptal se dál Dylan.
"Nevím, ale doufám, že ano. Po tom, co provedl, a co se chystal udělat, si to zaslouží. Ale na tom nesejde, hlavně, že se nám nic vážnějšího nestalo, a že zase můžeme být spolu," usmál se a políbil ho.
"Hele, ty Cassanovo, nechtěl by sis to nechat na později a vysvětlit nám, co se sakra stalo?" přerušila jejich chvilku Mandy a ostatní Magixové ji podpořili souhlasným zabručením. Byli napnutí jako struna a oni se tu klidně ocicmávaj.
"Fajn, řeknem vám to, ale až si odpočineme, jsme příliš unavení," prohlásil Dylan, kývl na Bryana, a ten je přemístil pryč.
"Tak tohle ještě někdo hodně schytá," zatla ruce v pěst Mandy a v duchu těm dvěma přála hodně dlouhé a bolestivé mučení.
"To je snad jasné, ne?" ušklíbl se Damien. "Chci tu moc a zároveň tebe, Bryane. "Ani nevíš, jak dlouho jsem na tuhle chvíli čekal, bratříčku. Když jsi tenkrát zmizel, hodně mě to zamrzelo," povzdychl si.
"Zmizel? Jak? Proč?" ptal se Bryan. Vůbec na nic si nevzpomínal, to, co bylo předtím, než potkal Dylana, bylo v jakési mlze.
"Naši rodiče věděli, že jsem v tobě našel zalíbení a tušili, že má rostoucí moc je až příliš nebezpečná. Navíc, znali tu věštbu a museli tě nějak ochránit, alespoň do doby, než se setkáš s Dylanem a nestane se z tebe silný Magix. Seslali na tebe částečné kouzlo zapomnění a teleportovali tě daleko. Chránili tě až příliš, Bryane, nemohl jsem se sk tobě dostat, ani tě najít," zavrčel vztekle. "Ptal jsem se rodičů, kde jsi, ale oni zarytě mlčeli. Byli to velice vážení a silní Magixové, kteří dokázali bravurně skrývat své myšlenky, pocity a tajemství za mocnými kouzly. Nemohl jsem sice zjistit, kde se nacházíš, ale když mi byli k ničemu, mohl jsem je alespoň zabít," pronesl s jakousi zvrácenou radostí v hlase a pobaveně sledoval, jak Bryan trochu zbledl a škubl sebou. Nicméně pokračoval dál: "Celé ty roky jsem tě hledal, i Dylan byl pro mě nedostupný. Ale nelze ukrýt prince Magixů navěky, především, když je je tak znám svou okázalostí a vášní v drahých věcech. Podle výtisku novin, kde se psalo o obrovské koloně aut, která mířila do města, jsem konečně poznal, kde se nachází, a kde zaručeně budeš i ty. Víš, moc mě nepotěšilo, že jste se stihli tak moc zblížit. Ty letmé pohledy, které jste si věnovali, a jež byly tolik odlišné od těch, kterými jste častovali jiné. Musel jsem začít jednat. Potřeboval jsem někoho, kdo by byl mou spojkou mezi Dylanovými Magixi. A kdo by byl vhodnější než Ace? Dylanem stále odmítaný a přehlížený a hlavně slepě zamilovaný? Nebylo těžké ho přemluvit, když jsem mu za tvůj návrat ke mně, Dylana slíbil. Ukradl pár Dylanových věcí a můj plán mohl začít. Bohužel jsem nepočítal s tím, že ten zmetek bude tak silný, a bude se ti moct i přesto oddat," dořekl zamračeně a s veškerým odporem, jenž pociťoval. "A také jsem ale nepočítal s tím, že na něj sešleš tak nebezpečné kouzlo, jako je Magický spánek."
"Díky tvému hokusu pokusu, by se z něj stalo zvíře, a to jsem vážně nepotřeboval a nechtěl," zamračil se Bryan. To, co se od svého bratra, ho znepokojovalo a nemohl popřít, že jím to otřásl. Navíc se u vrátily některé vzpomínky a konečně mu všechno do sebe zapadalo. Teď ale nebyl čas myslet na minulost, musel být plně soustředěný na Damiena.
"Zruš to," odvětil na to.
"Nehodlám to rušit, ne teď, když chceš Dylanovi sebrat jeho moc," řekl rozhodně.
"Zruš to, nebo zemře. COpak si myslíš, že by přežil meč trčící z jeho hrudi?" dokončil svou žádost s úšklebkem.
"To ti nedovolím."
"Počkat!" vmísil se do toho Ace. "Říkal jsi, že ho nezabiješ!"
"Říkal"-pokrčil rameny-"no a?" dodal.
"Slíbil jsi mi ho," namítl znovu blonďák.
"Ber to jako menší změnu plánu," povzdychl si otráveně Damien.
"Ty hajzle!" vykřikl nepříčetně a poslal proti němu své karty.
"Oppositaro," vyslovil znuděně a karty změnily směr, teď mířily zpět k Aceovi. Zabodly se do těla svého majitele jako ostří a on padl bezvládně k zemi.
"O jednoho hlupáka míň," na to jen Bryanův bratr.
"Tak, kde jsme to skončili," otočil se k němu jako by nic. "Á, už vím, zabraň mi v tom," zasmál se zle a najednou stál nad Dylanovým tělem s dýkou v ruce.
"Zapomeň na to," objevil se u něj i Bryan a dýku mu vyrazil z ruky.
"Ah, miluju hru: Kdo z koho," zatleskal rozradostněně.
"Bejt tebou se předem moc neraduju," odsekl jeho mladší bratr a stejně jako Damien i on zaútočil.
"Proti mně nemáš sebemenší šanci," smál se mu a útočil na něj svou veškerou zlatou energií. Bryan mu pomalu nestačil, jen tak tak stíhal nahazovat bariéru a na protiútokneměl čas. Když ho zasáhlo jedno z Damienových kouzel, padl k zemi a jen pomalu se zvedal.
"Zruš to," pronesl tichým, výsměšným hlasem, když se znovu nakláněl nad Dylanem s ostřím v ruce.
Bryan věděl, že moc možností nemá, atak se rozhodl: "Dissolution," vyřkl pokořeně, a v tu chvíli se Dylanovy oči rozevřely dokořán. Když nad sebou spatřil neznámého muže a ještě k tomu s dýkou v ruce, rychle se skulil z lehátka, na němž ležel a obezřetně ho sledoval.
"Vítej v mém sídle, princi," pronesl posměšně Damien a poklonil se.
"Kdo jsi, a kde to jsem?" zeptal se zamračeně.
"Damien, Bryanův bratr," odpověděl mu na jeho otázku.
"Dylane," ozval se konečně i hnědovlasý a Dylan si ho konečně všiml.
"Bryane, co se ti stalo?" přemístil se k němu, když viděl, jak je pomlácený.
"To já," vmísil se do toho opět Damien. "Snažil se tě chránit," vyslovil to jako neabsurdnější věc.
"Co po nás chceš?" chtěl vědět, co se to tu děje.
"Zamysli se, Dylane, moc dobře to víš," odvětil prostě a posadil se na lehátko, na kterém předtím ležel Dylan.
"Mou moc?" zkusil to růžovlásek.
"Tys o tom proroctví věděl?" zarazil se Bryan.
"Jen o tom, že jednou přijde Magix, s jehož mocí se spojí ta má a vytvoří společně tu největší sílu, která kdy existovala," zavzpomínal.
"No a ten Magix je tadyhle můj bratříček," poukázal na Bryana Damien. "A já chci tvou moc, abych ji spojil s tou jeho. Já chci svého bratříčka zpět, nemůže být s někým, jako jsi ty," vyprskl naštvaně.
"Bryane, to si mi neřekl, že přitahuješ vlastního bratra, je ještě něco, co nevím?" otočil se na svého milence s hraným ublížením.
"Já si do dneška nepamatoval, že nějakýho mám," zasmál se Bryan.
"Tak dost té komeide," přerušil to chladně Damien. "Ze mě si nikdo šašky dělat nebude."
V místnosti po tomhle nastalo ticho, které nakonec přerušil smích dvou Magixů. To však Damiena rozzuřilo ještě víc, a tak mezi ně vrhl jiskřivou zlatou kouli. Dylan jen tak tak strhl Bryana stranou, do bezpečné vzdálenosti. Teprve teď to růžovovlásek s Damienovým mladším bratrem začali brát vážně.
"Nech to na mně," zašeptal Dylan Bryanovi do ucha a postavil se proti třetímu Magixovi.
"Dylane, je moc silný," pronesl a chytil ho za ruku.
"Neboj, budu opatrný," na to Dylan s vážnou tváří, zlehka se mu vyškubl a prohlížel si svého soupeře.
"Slyšel jsem, že jsi dost silný, jsem zvědavý, jestli máš na to, mě porazit," ušklíbl se Damien.
"Neboj, šetřit tě nebudu," oplatil mu Dylan rozhodně a jejich souboj začal.
Místnost byla prosycená magií. Jedná energie střídala druhou, koula létala vzduchem. Rychlost, se kterou se pohybovali, se zvyšovala a kouzla doplňovaly i rány a kopance. Touha po vítězství byla na obou stranách silná, ani jeden nechtěl prohrát.
"Heh, jsi stejně slabý, jako ostatní," odfrkl si Damien, když Dylana srazil mocným kouzlem k zemi, jako předtím svého bratra. Z ran na princově těle pozvolna začala vytékat krev a on sám se snažil popadnout dech.
"Dylino!" vykřikl vyděšeně Bryan přezdívku, kterou mu sám dal a začal se k němu plazit. "Říkal jsi, že si budeš dávat pozor," vyčetl mu, když byl u něj.
"Ne, řekl jsem, že budu opatrný," opravil ho s lehkým úsměvem a klidně se mu díval do očí.
"Tak, vy hrdličky"-vyslovil to s odporem, který k jejich vztahu cítil-"jste připravení na svůj osud?" tentokrát to byl posměch, co bylo slyšet z tónu, kterým mluvil.
"Ani nevíš, jak moc bratře," odvětil Bryan, a tentokrát to byl on, kdo se šklebil. Stiskl ruku nic nechápajícímu Dylanovi a vyslovil jednoduchou říkanku: "Co mělo být spojeno, ať se spojí, žádná síla to nerozdvojí. Dvě duše, jedno tělo, to je náš osud, tak by být to mělo. Síla ať prostoupí našimi těly a porazí ruce, co vzít ji chtěly," dokončil, načež Dylana ještě políbil a kolem něho a Dylana se začala shromažďovat energie ze všech stran. Měnila se do koule modro-bílé barvy a nabírala na ohromné síle a velikosti.
Bryanův bratr zkusil vyslovit kouzlo, které zruší to předchozí, nebo protivníkovo, ale nic se nestalo. Koule se stále zvětšovala, a pak nastal ohromný výbuch, který pohltil celé Damienovo panství.
Bryan pomalu rozevřel své modré oči a rozhlédl se kolem. Věděl, že to, co se stane po spojení jejich sil, bude opravdu silné, ale přesně netušil, co se stane. Po větším rozkoukání zjistil, že se nachází zpět v sídle Dylanových Magixů. Samotný Dylan mu ležel v náručí a nad nimi se nacházela modro-bílá, ochranná bariéra.
"Jsi v pořádku?" zeptal se ho hnědovlasý a ignoroval nechápavé a zvědavé pohledy ostatních v místnosti. Všichni chtěli vědět, co se stalo.
"Trochu pohmožděný a lehce krvácím, ale jinak v pohodě," povzdychl si unaveně. "Jen by mě zajímalo, jak jsi věděl, co dělat a říkat."
"Jen jsem si vzpoměl. Matka mi tu říkanku říkávala, když jsem byl malý, a kladla mi na srdce, abych ji nezapomněl, že je velice důležitá," dal mu odpověď.
"Myslíš, že je Damien mrtvý?" ptal se dál Dylan.
"Nevím, ale doufám, že ano. Po tom, co provedl, a co se chystal udělat, si to zaslouží. Ale na tom nesejde, hlavně, že se nám nic vážnějšího nestalo, a že zase můžeme být spolu," usmál se a políbil ho.
"Hele, ty Cassanovo, nechtěl by sis to nechat na později a vysvětlit nám, co se sakra stalo?" přerušila jejich chvilku Mandy a ostatní Magixové ji podpořili souhlasným zabručením. Byli napnutí jako struna a oni se tu klidně ocicmávaj.
"Fajn, řeknem vám to, ale až si odpočineme, jsme příliš unavení," prohlásil Dylan, kývl na Bryana, a ten je přemístil pryč.
"Tak tohle ještě někdo hodně schytá," zatla ruce v pěst Mandy a v duchu těm dvěma přála hodně dlouhé a bolestivé mučení.
KONEC





Moc hezkej konec moc hezkého cyklu :)