close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jsme stejní

26. září 2010 v 16:11 | terkic |  Povídky na přání
Po delší době další povídka na přání. Byla to fuška, ale nakonec sem to spísla. Ze začátku se mi ta povídka líbila, ale čím blíž sem byla konci, měla sem z ní divný pocit. Je věnována Mmp a je na pár KakaIta. No snad sem moc nezklamala, a bude se aspoň trochu líbit.

Ps:  TERIQ369 se omlouvám, že jsem ji vynechala, ale já skutečně neumím psát povídky na hudební skupiny. Cinema bizarre sice znám a mám jejich písně ráda, ale se členy skupiny je to trochu jinak, takže velký gomen, a kdybys místo toho chtěla nějakou jinou povídku, mimo tedy hudební skupiny, tak se ti pokusím vyhovět.

Jsme stejní


Šedovlasý muž, s ninja páskou přes oko a se zakrytou polovinou tváře maskou, seděl na hlavách hokageů a díval se na vesnici pod sebou. Byl to jeho domov a měl potřebu ho za každou cenu chránit i s lidmi uvnitř něj. Měl to tu rád, i přesto, jak se tato vesnice zachovala k jeho otci, i přesto, že kvůli tomu nemohl prožít normální dětství a stal se dospělým příliš brzy.
"Kakashi sensei," ozvalo se za ním a on se otočil. Uviděl jednoho ze svých studentů.
"Ah, Naruto, co potřebuješ?" zeptal se ho a zadíval se mu do očí. Pokaždé, když ho viděl, vzpomněl si na svého senseie a v duchu se musel pousmát, Naruto měl stejně dobré srdce, jako on.
"Tsunade si nás zavolala k sobě. Řeknu Vám, byla celkem fuška Vás najít," zazubil se a otřel si rukou čelo, aby tak vynikl význam jeho slov. Kakashi jen přikývl a vstal. Když zmizel v obláčku kouře, Naruto se naštval, on ho tu nechal! Po tom, co se ho snažil tak dlouho najít, si ho tu nechá! S nafouknutými tvářemi seskákal po skalách dolů a během si to mířil k jejich hokage.

"Nemyslíte si, že je to pro ně dost nebezpečné? Mohli by ho dostat!" řekl trochu rozhořčeně Kakashi. Kdyby se neuměl tak dobře ovládat, už by tu na svou hokage řval a bylo by mu jedno, že je to, jako kdyby spáchal sebevraždu. Tohle Naruto zaslechl, když vcházel do dveří, zdálo se, že o začátek přišel, protože nevěděl, o čem to jeho sensei mluví. Uvnitř byl i zbytek jeho týmu, kterému to oznámil ještě předtím, než Kakashiho našel.
"O co jsem přišel?" zeptal se tedy Sakury, která se konečně soustředila i na něco jiného, než na Sasukeho, který stál vedle ní.
"Lady Tsunade má pro nás misi v Travnaté vesnici, máme do ní doprovodit vlivného obchodníka a chránit ho," odvětila mu Sakura a dál naslouchala. Narutovi ale stále nebylo jasné, proč se Kakashi tak zlobí.
"Já vím, Kakashi, ale momentálně tu není jiný tým, který by byl vhodný. Možná na ně ani nenarazíte," snažila se ho uklidnit. I když nebyl histerický, věděla, že ho to rozhněvalo.
"Ale jejich pohyb byl zaregistrován nedaleko. Akatsuki jdou po Narutovi a navíc Sasuke…" nedořekl a otočil se k mladému Uchihovi, který vypadal hodně zamyšleně. Uzumaki se nechápavě díval z Tsunade na Kakashiho a svého kamaráda a snažil se pochopit, co maj Akatsuki společnýho s jejich misí.
"Vysvětlí mi konečně někdo, o co tu jde?" zeptal se nakonec a zkřížil si ruce na prsou. Cítil se ukřivděně. Proč je on vždycky jediný, kdo nic neví a dozvídá se všechno jako poslední?
"Jak už ti řekla Sakura, máte do Travnaté vesnice dovést vlivného obchodníka, jenže asi sto kilometrů odtamtud byli spatřeni Akatsuki," vysvětlila mu konečně Tsunade.
"Aha," odvětil na to jen. "A kteří členové?" tázal se ještě.
"Můj bratr i s tím jeho parťákem," ozval se za celou tu dobu Sasuke. Nehnul ani brvou, stejně tak jako vždycky, ale i přesto bylo znát, že nad něčím přemýšlí a všichni moc dobře věděli nad čím.

Po dalších dohadech Hatakeho a hokage na misi přeci jen vyrazili. Obchodníka vyzvedli u hlavní brány a vydali se na cestu.

Večer, když se utábořili, si vzal hlídku Kakashi a mezitím, co jeho studenti a ten obchodník, zalezli do stanu, on se usadil pohodlně pod jeden ze stromů i se svou oblíbenou knížečkou v rukách. Když uplynuly přibližně dvě hodiny, vzhlédl a rozhlédl se kolem sebe. Něco mu přišlo jinak, cítil přítomnost ještě někoho jiného, a tak se rozhodl vstát a porozhlédnout se po okolí. Pro jistotu si odkryl i své levé oko, ve kterém se nacházela moc sharinganu.
Všude bylo ticho, ale ne obyčejné, takové to, co něco skrývá a Kakashi jeho tajemství nemohl odhalit. Cítil něčí přítomnost, byl si jistý, že tam někdo v té noční tmě je, ale oči nic nezachytily. Aniž by polevil na ostražitosti, vrátil se do tábora a dál bděle pozoroval své okolí. Pro teď usoudil, že bude lepší své studenty nebudit, něco se mu stále nezdálo a jeho bdění se mu zdálo bezpečnější.

Celý den prozíval a snažil se udržet své oči otevřené. Jeho studenti si toho samozřejmě všimli a nebyla by to všetečná Sakura, kdyby stále dokola neopakovala: "Měl jste někoho z nás vzbudit, aby Vás v hlídce vystřídal, ale Vy ne, určitě jste se zase začetl do té své pitomé knížky a úplně na to zapomněl. To kdyby hlídal Sasuke, určitě by se mu něco takového nestalo, protože on takové nesmyslné a hlavně sprosté knížky nečte!" doslova kázala a v hlavně měla představu Sasukeho jako nějakého boha z dávných řeckých dob, s vavřínovým věncem na hlavě.
"Myslíš, že bys u ní klesl, kdyby tě s nějakou takovou knížkou načapala?" nadhodil blonďák s rukama za hlavou. Sakura ho však zaslechla a s hlasitým: "Baka!" ho uzemnila pěstí do hlavy. "Sasuke není takový zvrhlík jako ty nebo Jiraya!"
Mladý Uchiha jako vždy jen jejich hádce nečině přihlížel. Přišly mu hloupé, stejně jako jeho týmoví kolegové samotní.

Tak tohle byl Kakashiho
tým, jeho obyčejný den na misi se svými žáky.

Muže dovedli bez potíží na určené místo a jelikož se opět stmívalo, ubytovali se v jednom z místních hotelů. Každý měl svůj vlastní pokoj a Kakashi se v tom svém toho večera převaloval na posteli, nemohl usnout, a tak se šel posadit k oknu, ze kterého měl výhled na noční oblohu. Jeho pohled však upoutalo něco jiného, nebo spíše někdo jiný. Dole před hotelem postával na ulici Itachi Uchiha a stejně jako Kakashi, si i on jeho měřil pohledem.

Šedovlasý muž věděl, že je to nebezpečné, ale přesto seskočil oknem dolů a vydal se za odcházejícím mladíkem v černém plášti s červenými mraky.
"Co tu děláš?" zeptal se Kakashi Itachiho, když se vzdálili od hotelu a vlastně i od vesnice.
"Není to zřejmé?" odpověděl.
"Zdá se, že Akatsuki využívá každé příležitosti."
"Tak trochu, ale nejsem tu sám jen tak." Kakashi čekal, co mu řekne. "Potřebuju, aby Sasuke zesílil, ale ne u Orochimara."
"Nikdo nechceme, aby šel k Orochimarovi."
"Tak mu v tom zabraňte, uč ho Kakashi, už ho jak být silnějším, věnuj mu svou pozornost. Vím, že ty to zvládneš."
"Proč já?" zajímalo Hatakeho.
"Protože jsi stejný jako já. Zatím sbohem, Kakashi," odvětil, otočil se k Hatakemu zády a zmizel v obláčku kouře.

Itachiho slova zněla Kakashimu v hlavě celou noc. Vůbec netušil, co myslel tím, že jsou stejní. Když nad tím tak přemýšlel, určité stejné znaky tu byly. Například oba byli schopnými ninji již od raného dětství, v nízkém věku se stali jouniny, a dokonce i anbu, ale víc toho neviděl. Uvědomoval si, že Sasuke musí zůstat ve vesnici co nejdéle, že Orochimaru nesmí dosáhnout toho, co chce, ale proč právě on? Proč se Itachi spoléhal na něj?

Po několika měsících se však stalo to, co nikdo nechtěl. Sasuke odešel k Orochimarovi, zanechávajíc za sebou svůj dosavadní život i se svými přáteli. Kakashi v tom viděl jakési osobní selhání, stejně tak jako Naruto, a Sakura zase selhání své lásky, která tomu také nedokázala zabránit.

"Takže přeci jen jsi zklamal," ozval se mu ucha známý hlas. Šedovlasý muž překvapeně zamrkal a rychlostí blesku tasil kunai, s kterým se na dotyčného otočil. Držel mu ostří u krku a zamračeně ho sledoval.
"Ale no tak, proč hned taková nevraživost?" povzdychl si Itachi a s lehkostí posunul jeho ruku dolů. Poté se v klidu posadil s nohou přes nohu na jeho postel.
"Co tu chceš?"
"I ke mně se doslechlo, co můj bratr udělal," pokrčil rameny.
"To je mi jasné, nechápu, co chceš u mě doma," odvětil na to Kakashi. Nepolevoval na ostražitosti stejně tak, jako se nepřestával mračit.
"Myslel jsem, že ho ty dokážeš zastavit," objasnil mu starší Uchiha.
"Když to nedokázal Naruto, proč bych to měl dokázat já?"
"Protože jsi jeho učitel, protože jsi ho měl zastavit."
"I učitelé mohou selhat."
"To ano, ale v tvém případě tomu tak být nemělo."
"Možná, ale stejně tak jsi zklamal ty, jako jeho bratr. Co pak nadělat s osamělým dítětem, uzavřeným do sebe? Co dělat s dítětem, kterému vlastní bratr všechno vzal?"
"Věnovat mu co nejvíce své péče, naučit ho znovu mít rád."
"Tomuhle si ho měl učit ty, ne to chtít po jiných. Já nemůžu za tvé chyby."
"Kdybys tenkrát byl na mém místě, udělal bys to samé."
"Já nejsem ty. Já bych bezdůvodně nezabil svou rodinu. Neposuzuj mě podle sebe, protože já nejsem stejný."
"Ale jsi," povzdychl si Itachi, vstal a přistoupil k němu. "Také miluješ Konohu i přesto, co všechno jsi kvůli ní prožil. Miluješ svůj domov natolik, že bys ji ochránil jakýmkoliv způsobem," šeptal mu u ucha tak, že se ho dotýkal svými rty. "Ať řekneš cokoliv, nepřesvědčíš mě o tom, že jsi jiný než já."
"Nechápu, o čem to tu mluvíš," řekl tišeji, než předtím, Itachiho blízkost byla tak zvláštně podmanivá a jeho tělo se zlehka při Itachiho dotyku úst jeho ucha zachvělo.
"Každá vesnice má své tajemství, které se ukrývá hluboko v minulosti, tajemství, které zná opravdu málo lidí. Toto tajemství má také své oběti."
"Mluv konkrétněji," pronesl s povzdychem Hatake a zahleděl se mu do očí. I když to bylo nebezpečné a on si to uvědomoval, nemohl tomuto menšímu úkonu odolat. Vůbec nechápal, co se to s ním děje. Z nějakého důvodu mu byl Itachi jako osoba sympatický. Nikdy se mu nestalo, že by se najednou sám v sobě nevyznal, a teď přijde tenhle Uchiha a není mu jasného nic.
"Jednou se to tajemství dostane na povrch, avšak, můj bratr se ho doví pozdě."
"Pokud jsem to správně pochopil, smrt tvé rodiny se týkala celé Konohy, jak?"
"Já nebudu ten, kdo ti to řekne. Možná, že třetí hokage by mohl, ale ten je mrtvý. A rada? Od té to čekat nemůžeš," mluvil tajemně.
"Třetí hokage? Rada? Co ti s tím mají společného?" byl čím dál tím víc zmatenější.
"Úplně všechno. To jim jednou bude Sasuke usilovat o život."
"Musíš mi říct, co se stalo, a to hned!" zvýšil hlas. Vůbec se mu nelíbilo, jak Itachi chodí kolem horké kaše. Že něco nakousl, a teď mu to nechce říct.
"Ukázka mé minulosti a toho, co se vlastně stalo, bude lepší…" zaslechl ještě Kakashi, než se nepropadl do jiné doby, do doby, která se odehrála již před několika lety.

"To, to není možné," zalapal po dechu sensei týmu sedm, když se objevil zpět ve svém pokoji.
"To, co jsem ti ukázal, je čistá pravda, to jestli mi uvěříš, je jen na tobě. Tahle vesnice pro mě znamená mnoho. Vím, že jsme stejní, Kakashi, i ty ji máš rád přes všechno, co provedla tobě," zašeptal podmanivě a než se Kakashi vzpamatoval, svou masku měl u krku a Itachiho rty se zlehka dotýkaly těch jeho. "Zatím sbohem, Kakashi, naše příští setkání, už by mohlo být jiné," arogantně se pousmál, načež opět zmizel.

Od toho dne se jeho sny týkaly pouze krásného, černovlasého muže. Byl pořádně zmatený z toho, že na něj neustále myslí. Nejen na to, co řekl, ale i na to co udělal. Když vždy byla jeho maska dole a jeho rty volné, dotýkal se jimi bříšky svých prstů ve snaze najít tam i ty cizí. Netušil, co s ním Itachi udělal, nechápal, proč na něj stále myslí. Věděl, že i kdyby mu Itachi neukázal pravdu, smýšlel by o něm stejně. Proč zrovna on? Možná proto, že byl skutečně stejný jako on sám, protože on také miloval nadevše Konohu, zažil období bolesti a snažil se s ním vyrovnat po svém. Jak mu asi muselo být, když nutil svého bratra, aby ho nenáviděl a hlavně, jak mu vůbec muselo být, když vztáhl ruku na svou rodinu a utopil ji v krvi? Itachi se s tím zřejmě vyrovnal po svém, prostě se smířil se svým osudem. Kakashi zas když trpěl, objevil přítele, který mu otevřel oči a Sasuke? Ten se s tím zřejmě pokusil vyrovnat, ale neuspěl, i když se mu Naruto snažil pomoci, nechal oči zavřené.

Další Kakashiho a Itachiho setkání bylo skutečně jiné. Jejich hovor byl dlouhý a týkal se všeho možného. Hatake se dozvěděl o tom černovlasém muž víc a i Uchiha toho o něm věděl již dost. Byli stejní, možná jen Kakashi byl trochu více otevřenější, poznamenán menší bolestí, ale jinak byli stejní. Shodovali se ve spoustě názorů na svět shinobi, taktice různých bojů a hlavně v tom, že si nebili lhostejnými. Oba našli v tom druhém něco, co neznali a táhlo je to k sobě.

Jejich schůzky byli častější, polibky i dotyky více náruživějšími a srdce zrychleně bila v přítomnosti toho druhého. Dych byl mělký, zrychlený od rostoucí touhy po tom druhém. Nikdy to nevyslovili nahlas, nikdy se nepřiznali tomu druhému, ale oba cítili, že to, co je pojí, je ten nejčistší cit. Jenže šťastné srdce může být snadno utopeno v smutku.

Se svým týmem se hnal za Sasukem. Něco mu už od rána říkalo, že se stane něco špatného. Nemohl se zbavit pocitu, že od dnešního dne bude všechno jinak. Byl pravdě tak blízko, jeho špatné myšlenky byly jako předtucha, která se záhy potvrdila. Itachi byl mrtvý, nakonec skutečně zemřel rukou svého bratra, byla prolita nevinná krev, krev muže, kterého někdo velmi miloval. Kakashi nevěděl, jestli teď svého bývalého studenta nenávidět, a nebo se pokusit připomenout mu bratrovo poslání a myšlenky. Jediné, co věděl, bylo to, že druhou možnost by si Itachi nejspíš přál.


Tenhle obrázek se sice nehodí, ale mě se strašně líbí:D
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 eSmy tovje lovujuce SBcko eSmy tovje lovujuce SBcko | Web | 26. září 2010 v 16:35 | Reagovat

pekna poviedka, i ked ten koniec... no...celkovo podarena :-)

2 N-chán, SB N-chán, SB | Web | 26. září 2010 v 21:51 | Reagovat

Krásný :)

3 Blackmola Blackmola | Web | 26. září 2010 v 23:39 | Reagovat

Zajímavá povídka, moc pěkný konec. Netradiční a proto tak zvláštní, jako hezky zvláštní. x)

4 Kee-chan Kee-chan | Web | 27. září 2010 v 9:16 | Reagovat

Ne ne ne ne.... já prostě nenávidím povídky, kde je Itachi ublížený a pak se ještě pro dobro věci objetuje. >.<
_Ale jinak se mi to líbilo :)

5 Yuiko<3 Yuiko<3 | Web | 27. září 2010 v 13:29 | Reagovat

to bylo smutné :-| neutrální ale to přesně jsem potřebovala ;-)

6 Arya Arya | Web | 27. září 2010 v 14:50 | Reagovat

mne osobne sa strasne pacil ten zaciatok *____*
a take konce mam rada :D

7 Jana Jana | Web | 27. září 2010 v 22:19 | Reagovat

mě se moc líbil ten konec, trochu smutné, takové zvláštní - má to své kouzlo

8 Asuky=3 Asuky=3 | Web | 28. září 2010 v 12:41 | Reagovat

Sugoi tohel si zaslouzi potlesk :D :-) AHOJ Jak se mas ?? obiham :-) ;-)

9 anawell (driv Mmp) anawell (driv Mmp) | 28. září 2010 v 22:04 | Reagovat

porpavde receno, myslela jsem si, ze budu z tech, kteri povidku nedostanou. nestalo se tak a za to ti chi strasne, strasne moc podekovat. dekuju. ve skutecnosti jsem ani necekala, ze bys mohla pro nekoho, koho ani neznas, napsat neco tak neskutecnyho, neotrelyho, skvele vytvorenyho. muzu si to precist jeste petkrat,desetkrat a stejne neomrzi. ulozim si ji..a jeste jednou, moc ti dekuju, je nadherna :-)

10 Sasaki Sasaki | Web | 24. října 2010 v 23:35 | Reagovat

ju, tenhle pár si nedovedu představit, ale děj byl dobře sepsán, vážně :) a ten obrázek nakonec je dokonalej xD

11 všemixik všemixik | E-mail | 22. února 2011 v 20:45 | Reagovat

Ahoj. Nwm kam si napsat pro povídku na přání a tak píšu sem.
Anime-NARUTO
Pár-SASUNARU
SHOUNEN AI i YAOI
Děj- Sasuke je úspěšný spšvák a hledá tanečníka do své skupiny....vybere Naruta a Sakuru..... zbytek nechám na tobě děkuji ti
PS. napiš mi na mail :D

12 anawell (Mmp) anawell (Mmp) | Web | 13. června 2011 v 20:08 | Reagovat

a dnes to čtu po dlouhé době zase, a pořád mě to stejně dostává.. takže po třičtvrtě roce opět děkuji,děkuji..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama