
"Ale to je nebezpečné," namítl muž s kočičí maskou.
"A máme snad jinou možnost?" namítl druhý stejně oblečený a stejně tak zahalený.
"Opravdu to chceš riskovat?"
"Měls někdy důvod nedůvěřovat mé taktice?"
"Ne," zavrtěl hlavou.
"Tak proč tedy teď váháš?"
"Mám jen takový divný pocit," přiznal.
"Naruto, vyjde to," snažil se ho přesvědčit.
Blonďák ještě chvíli váhal, ale poté souhlasně kývl hlavou.
"Ale copak to tu máme? Dvě anbu kočičky se nám zatoulali od domova?" řekl posměšně vysoký modrý muž podobný žralokovi, v černém plášti s červenými mraky. Vedle něj postával černovlasý muž v tomtéž plášti a kamenným výrazem vepsaným ve tváři.
Čas se krátil a Naruto věděl, že jiná šance není.
"Teď!" zakřičel na svého společníka, který váhal a neměl se k činnosti. Soustředil se pouze na svůj stín, který držel jeho protivníka. "Říkám ti teď!" zakřičel znovu. Druhý anbu jen tedy neochotně přikývl, pustil Kisameho ze sevření a pomoci stínu hodil na skálu výbušný lístek, který ihned vzplanul a bouchl. Salva kamení se začínala hrnout dolů a zavalila Kisameho. Shikamaru stihl bezpečně uhnout a sledoval Naruta, jak skáče spolu s Itachim nahoru. Blonďáčkovi se povedlo Itachiho skopnout dolů a málem by se mu podařilo i uniknout, kdyby se na něj nevyřítilo hejno vran s rudýma očima aktivovaného sharinganu.
"Ááá!" vykřikl Naruto.
Itachi zmizel v obláčku kouře a stále omámený Uzumaki byl sražen jedním kamenem k zemi a uvězněn pod ním polovinou svého těla. Z jeho hlavy vytékal nemalý pramínek krve a samotný Naruto nejevil žádné známky života.
"Naruto!" vykřikl Shikamaru a přiběhl k němu. Podařilo se mu odvalit ten kámen a vysvobodit tak omráčeného blonďáka ven. Ihned pomocí vysílačky podal zprávy veliteli skupiny a po celou dobu kontroloval Narutovy životní funkce.
Na místo dorazil do pěti minut i zbytek anbu skupiny a lékařský ninja se ihned ujal své práce. Začal léčit ránu na hlavě, a potom i zbytek Narutova těla.
"Musí ihned do nemocnice," oznámil jim zpod masky ženský hlas.
Jeho víčka se zatřepotala a na svět opět procitly nebesky modré oči. Pomalu se posadil a rozhlédl se kolem. Hlava ho příšerně bolela a on se cítil jako moucha. Bylo mu mdlo a zvedal se mu žaludek. Cítil se tak unavený a hlavně slabý. Podle vybavení pokoje a zápachu desinfekce poznal, že se nachází v nemocnici. Ale co se stalo? Pamatoval si jen, jak bojuje s Itachim, a pak výbuch, pád kamenů a tmavý prostor kolem sebe. Pak už jeho tělem prostupovala pouze nesmírná bolest a on se nemohl probudit.
Nemohl si pomoct, ale něco mu přišlo jiné.
Asi po pěti minutách se rozevřely dveře jeho pokoje a v nich stanula Sakura. Když viděla, že je Naruto vzhůru, pousmála se a… "Počkat, ona se pousmála, nezaječela, nepraštila ho, co se to děje?" křičela Narutova mysl.
"Lady Tsunade, probral se!" zavolala kamsi do chodby a přešla blíž k němu.
"Tak jak ti je?" zeptala se mile a Naruto překvapeně zamrkal.
"Hrozně," přiznal a položil hlavu zpět na polštář.
Naruto byl zmatený z toho, s jakou úctou se k němu Sakura chovala, jak ho obskakovala a usmívala se na něj. Větší šok měl však přijít později toho dne.
Bylo krátce po poledni a Uzumaki právě jedl instantní rámen. Vůbec nevěděl, odkdy se v nemocnicích podává, ale moc se tím nezabýval. Hlavně že měl své oblíbené jídlo a ne nějaký hnus, který podávali obvykle. Z vychutnávání té pochoutky ho vytrhlo rozražení dveří. Otočil k nim líně hlavu a zůstal zaraženě hledět na člověka, který v nich stál. Hůlky, jimiž jedl, mu vypadly z ruky.
Ve dveřích stál Uchiha Sasuke. V tváři se zračila kamenná maska, tak jak ji Naruto na něm dříve vídal, avšak v očích byla něha a odrážela se v nich úleva a radost, což Naruta zmátlo. Další věcí, která ho na něm zarazila, bylo jeho oblečení. Našedlá vesta obepínala jeho trup, ruce byly k loktům zakryty černými rukavicemi a na nohou měl oblečeny černé kalhoty, maska v podobě kočky mu právě spočívala na pravém spánku. Když k němu mlčky přistoupil, sklonil se k němu a bez okolků ho políbil, dostal Naruto málem infarkt.
Blonďák se probral ze svého šoku a prudce od sebe Sasukeho odstrčil. Ruku si tiskl ke rtům a díval se s vyděšeným výrazem na překvapeného Uchihu, jenž evidentně nechápal, proč ho Naruto odstrčil.
"Hej! Co to do tebe vjelo, Uchiho, a kdy ses vůbec vrátil a stačil se stát Anbu?!" vyjekl Naruto a zběsile si utíral ústa.
"Takovou reakci jsem od tebe nečekal," řekl zaraženě Sasuke a Uzumaki na něj třeštil oči ještě víc. "Vrátil jsem se dnes, protože jsem se dozvěděl, že ses vzbudil, ukončil jsem svou misi dřív. Anbu jsem dva roky, stejně tak jako ty hokage a nechápu, co je špatného na tom políbit svého manžela, když jsem rád, že se probudil z kómatu," odfrkl si naštvaně a zkřížil ruce na prsou.
Narutovi spadla brada skoro až na zem, když slyšel to, co mu Sasuke právě řekl.
"Hokage? Manžel? Co to tu sakra meleš?!" zeptal se vyjeveně a se strachem v očích. Tohle se mu vůbec nelíbilo, vůbec netušil, co se to tu děje.





to je tak kawai