"Děkuji, taky nevypadáš zle," úsměv mu oplatila, a když jí otevřel dveře od auta, usedla na místo spolujezdce.
Při večeři se báječně bavili, stejně tak, jako tomu bylo první večer. Jídlo bylo výborné, stejně lahodné jako víno, které k tomu pili. Minato se v její společnosti dokázal příjemně uvolnit a mluvit s ní o čemkoliv.
"A co tvůj syn?" zeptala se, když znovu upila ze své sklenky, právě dojedly dezert, jímž byly flambované banány s čokoládou a horká zmrzlina.
"No, od svého přítele se vrátil zpět domů hned po jednom dni," uchechtl se. "a hned na to po mně dnes ráno chtěl, abych u nás nechal bratra toho přítele," dodal se smíchem.
"Tak to se opravdu nenudíš," podotkla Kurenai. "A co jsi mu na to řekl?" byla zvědavá.
"Trochu jsme o tom diskutovali, a když mi řekl, že nemá kam jít, že se tak trochu neshodl s rodiči, povolil jsem mu to," odvětil jí. "Někdy mi přijde, že mu snad nikdy nedokážu nic zakázat," povzdychl si.
"A musíš mu vůbec něco zakazovat? Nikdy nic vážného neprovedl, můžeš mu věřit," řekla mu povzbuzujícím hlasem.
"V tom máš vlastně pravdu. Navíc byl dlouho jediný, koho jsem měl."
"Byl?" zarazila se nad minulým časem, který Minato použil.
"Ano, byl. Doufám totiž, že teď jsi tu pro mě i ty, že mám dalšího člověka, na kterého se můžu spolehnout," prozradil jí. Kurenai nad tím přiznáním zlehka zčervenala a přikývla na souhlas, aby viděl, že má pravdu.
Když se tak prohraboval mezi svými věcmi, našel jednu z tub s prášky, kterou tam kdysi schoval. Promnul ji mezi prsty a skenoval ji svým pohledem. Už, už uvažoval, že by ji odložil do krabice k věcem, které chtěl už dávno vyhodit, ale nakonec ji otevřel a dva si vysypal do ruky. Vzal lahev s vodou, kterou měl vždy u postele, pro případ, že by měl v noci žízeň, a zapil je.
"Byla to fuška, ale je to hotový," řekl si sám pro sebe a díval se na půlku skříně, jež byla vyklizená od různého, nepotřebného harampádí. "Teď už jen počkat na Sasukeho," pousmál se a v tu chvíli se chytl za hlavu, která se mu zatočila tak, jako kdyby byl zrovna na kolotoči. Dělaly se mu dělat mžitky před očima a celkově mu bylo i špatně. Než se stihl posadit na postel, spadl k zemi a zůstal na ní nehybně ležet.
"Ještě, že už to máme za sebou, znova bych si to zopakoval nerad," odvětil Lee a protočil očima.
"Ale no tak, vždyť jsme to zvládli," nechápal ho rudovlásek.
"Jen díky tomu respektu, co z tebe všichni mají," povzdychl si.
"Co ti zase vadí?" zeptal se ho, doopravdy jeho chování nerozuměl.
"Ale nic, jen bych prostě chtěl, aby mě někdy lidi brali mezi sebe, abych si s nimi měl prostě co říct, jako kamarád," vyslovil své přání.
"A já ti nestačím?" pozdvihl mu bradu a zadíval se mu do očí.
"No to jo, ale kamarád navíc by nezaškodil," zamumlal. Gaara si povzdychl, co s tím svým blázínkem měl dělat?
"Lee, určitě si nějakého kamaráda najdeš, jsi možná trhlej, ale máš v sobě něco, co nutí lidi se usmívat, a já tě mám rád. Tak už nebuď smutnej a obdaruj mě jedním z těch svých zářivých úsměvů," šťouchl do něj svým ukazováčkem.
"A pusu bys nechtěl?" popotáhl s potměšilým úsměvem.
"To je ještě lepší," připustil a nechal se od Leeho políbit. "Asi mi to stačit nebude," vzdychl, když se černovlásek začal zabývat jeho krkem.
"Tak s tím něco uděláme," zašeptal svůdně Lee a aniž by Gaara protestoval, nechal se položit černovláskem na gauč.
Lee mu vyhrnul tričko až ke krku a motýlími polibky sjížděl přes jeho hruď a bříško níž. Nad jeho opaskem se nepozastoval, rozepnul ho a s ním i knoflík a zip kalhot. Džíny i s černými trenkami mu stáhl ke kolenům, a než stihl Gaara nějak reagovat, pohltil Lee jeho penis do svých úst a byly v něm již dva jeho prsty. Proti své vůli rudovlásek zavzdychal a nechal se strhnout chtíčem.

Strčil klíče do zámku od vchodových dveří, jakmile to udělal, rozletěly se dokořán. Ani ho nepřekvapilo, když v nich spatřil rozzuřeného otce. S kamenným výrazem ho obešel a vešel dovnitř, rozhodnutý jít rovnou do svého pokoje, aby si sbalil.
"Sasuke!" křikl na něj jeho otec, ale on ho ignoroval, jen vyšel schody do patra, kde měl pokoj a zpod postele vytáhl černou sportovní tašku. Rozevřel skříň a začal z ní do tašky házet své oblečení a ze spodních šuplíků spodní prádlo.
"Co to děláš," ozval se od dveří Fugaku a zamračeně pozoroval svého syna, jak bez ladu a skladu dává věci do své cestovní tašky.
"Co by, stěhuju se," odvětil jen a odešel do své koupelny, aby si zabalil hygienické potřeby.
"Tak to by mě zajímalo kam," pronesl velice chladně pan Uchiha. "Pokud zůstaneš, zapomeneme na tvůj zkrat a ty nebudeš muset bydlet v nějakém zavšiveném motelu."
"Aha tak teď tomu říkáš zkrat? A zavšivený motel? O čem to tu mluvíš?" kroutil nad ním nechápavě hlavou.
"Ale, ale, neříkej mi, že tě tvůj stejně tak povedený bratr, jako ty, nechal u sebe? Nech mě hádat, přivítal tě s otevřenou náručí," odfrkl si znechuceně. Oba jeho synové ho tak ponížili, oba zradili čest rodiny Uchihů. Vůbec nevěděl, kde udělal při jejich výchově chybu.
"Ne, můj bratr to opravdu není," odpověděl mu. "Ale pokud tě to tak zajímá, tak teď budu bydlet u Naruta a jeho otce."
"To bych chtěl vidět Minatův výraz, až zjistí, že si do domu, kde bydlí jeho syn, nastěhoval gaye," řekl s úšklebkem. To, že se Sasuke rozesměje, doopravdy nečekal, a tak na něj zůstal zaraženě zírat.
"Víš, tati, ten koho miluju a kvůli komu jsem se konečně rozhodl říct pravdu, je Naruto. A ohledně Minata? On ví, že je jeho syn stejný jako já a ví i o nás dvou jako o páru," vpálil mu bez okolků do tváře a bavil se nad ještě bledším a nevěřícnějším výrazem v jeho obličeji. "Sbohem tati," řekl jen nakonec, přičemž si přehodil tašku přes rameno a vydal se pryč.
"Sasuke," zarazila ho jeho matka u vchodových dveří a tvářila se zkroušeně. "Prosím, nechoď," poprosila ho smutně, položila mu ruku na rameno a do očí se jí hnaly slzy.
"Promiň, mami, ale nemůžu tu dál zůstávat," povzdychl si, přičemž položil svou dlaň na její zápěstí a zlehka ho pohladil. Potom se jí zlehka vytrhl a zavřel za sebou a svým bývalým životem dveře.
"Naruto?! Jsem zpátky!" křikl do ticha domu, ale nikdo se neozýval. "Naruto?!" zkusil to znovu, ale zase nic. Rozhodl se jít podívat po domě, jestli ho někde nenajde. A skutečně našel.
"Naruto!" vykřikl zděšeně jeho jméno a rozeběhl se k němu. "Naruto," oslovil ho znovu a zatřásl s ním, blonďák však nereagoval a dál bezvládně ležel, tentokrát už v jeho náručí. "A do prdele," povzdychl si a rychle vytáhl svůj mobil, aby mohl zavolat záchranku.
Po pár měsících pro něj nastala změna. Do života mu vstoupil někdo, kdo tam již byl dávno, avšak pro něj neměl takovou hodnotu, jako nyní. Dost mu pomohl vyhrabat se z depresí, chránil ho před zlozvykem, jenž jeho mrtvý milenec měl, alkohol byl zrádný a hlavně, hlavně mu naslouchal a chlácholil ho.
"Tak jak bylo dnes v práci? Nezlobili ti špunti moc?" zeptal se ho černovlasý muž a popotáhl ze své cigarety.
"Jsem trochu zničený, ale zvládl jsem to," povzdychl si Iruka a usadil se naproti němu. Byl tomu měsíc, co se k němu nastěhoval. Byt prodal bance, aby tak splatil dluhy Kakashiho otce.
"Pojď ke mně," řekl mile a poklepal na svá kolena na důkaz toho, aby se posadil. Iruka se pousmál a posadil se. Poté mu vytrhl cigaretu a sám si z ní potáhl.
"Héj," zamračil se naoko a vzal si ji zpět. Iruka se pousmál a jako omluvu mu vtiskl polibek na rty.
"Ale no tak, Asumo, přeci by ses nezlobil," pohladil ho ukazováčkem po nose a znovu přitiskl své rty na ty jeho.
"Když se tak lísáš, tak to ani nejde," povzdychl si rezignovaně Asuma, típl a víc si přitiskl hnědovlasého muže k sobě. Ten mu jen spokojeně položil hlavu na rameno a užíval si jeho blízkost. Měl Asumu rád, dá se říct, že se do něj i zamiloval, byl opět šťastný, ale stejně, Kakashi byl Kakashi a on na něj nikdy nebude schopný zapomenout. Mohl bolest zmírnit, ale nikdy se jí úplně nezbaví.
"Nemůžu uvěřit tomu, žes mi to neřekl dřív," řekl Itachi a políbil Deidaru na čelo.
"Víš, co mi v tom bránilo," odvětil mu blonďák zamračeně a trochu do něj bouchl pěstí.
"Od kdy ty se necháš něčím odradit?" pozdvihl tázavě obočí.
"Od tý doby, co tě miluju," zavrčel poraženě. "A nekoukej na mě tak pobaveně," zaprskal znovu.
"Nebo?" provokoval.
"Nebo nebude žádnej sex pěkně dlouho," dal mu odpověď.
"Tak to začíná bejt vážný," zamyslel se nahlas Uchiha a Dei pěnil ještě víc.
"Nechápu, proč mě pořád musíš provokovat," povzdychl si a mnul si kořen nosu.
"Když ty se tak krásně vztekáš," pokrčil rameny.
"To si takhle Naruta taky škádlil?" zeptal se, i když téma co bylo ohledně Naruta, omílal nerad.
"Jo, ale nikdy jsem ho nedokázal tak hezky navztekat, jako tebe, na něj byl specialista můj bratr."
Deidara chtěl ještě něco říct, ale dveře od Itachiho bytu se rozrazily dokořán a v nich stáli policisté mířící na ně své zbraně.
"Jak vidím, tak dostaneme dva členy Akatsuki hned najednou," promluvil jeden z nich, zatímco dva k nim přišli a začali jim nasazovat želízka.
"Co se to tu kruci děje?" ozval se Dei a začal se vzpírat.
"Máme na vás dva a zbytek vašich kamarádíčků z Akatsuki zatykač. Máte právo nevypovídat, cokoliv řeknete, může být u soudu použito proti vám," řekl jim obvyklou větu a odváděli je pryč.
"Naruto, jaks mohl," pomyslel si, když ho odváděli. Kdyby tak v tu chvíli věděl, jak moc mu křivdí.
"Itachi?" špitl k němu a policista, který to zaslechl, se k němu rychle obezřetně otočil. "Ty víš, kdo nás do toho dostal?" zeptal se a policistu vedle sebe ignoroval.
"Mám jistý podezření, jen bych to od něj nečekal," povzdychl si. Deidara přemýšlel, koho tím mohl myslet, a pak mu to taky došlo. To byl důvod jeho a Narutova rozchodu? Dozvěděl se snad Naruto pravdu?
"Zločinecký gang se jménem Akatsuki, byl dopaden. Policisté ve své schránce našli dopis od anonymního zdroje, ve kterém byla napsána jména všech jejích členů. K dopisu byly přiloženy důkazy, které tuto dlouho hledanou skupinu usvědčily. Policie se domnívá, že tyto informace jim poskytl jeden z členů, kterého se bohužel nepovedlo dopadnout, a zmizel. Všichni členové půjdou před soud. Výše trestu se pro některé členy odhaduje na pětadvacet let, pro některé až doživotí," hlásila znova reportérka v televizi.
Šedovlásek jen tak seděl s ovladačem v ruce na gauči a všechno to sledoval. Kdyby se Kakuzu neprobudil, byl by stále tam a určitě by se tohle všechno nestalo. Určitě by je někdo za čas odhalil, ale on by teď šel za katr taky. A co když se zjistí, že je Kakuzu naživu? Práskne je Itachi nebo ne?
"Jak je vidět, tak už našli náš dopis," vytrhl ho z myšlenek právě Kakuzu, jenž zrovna dorazil domů.
"Jo," povzdychl si Hidan a sklopil svůj pohled k zemi. "Víš, Kakuzu, co když tě Itachi prozradí?"
"Asi se nic nestane, byl bych jen ve stejném ohrožení jako ty," pokrčil nad tím rameny.
"Hm," řekl na to jen šedovlásek. Z toho, že byl v nebezpečí on sám si nic nedělal, ale kdyby se Kakuzuovi znovu něco stalo…
"Neměj strach, zlato, všechno bude ok, na nás nepřijdou," mrkl na něj povzbudivě a objal ho.
"Snad máš pravdu," zamumlal šedovlásek a víc se na něj natiskl.
Chodbami prošel jako blesk a ihned jak spatřil mladého Uchihu, zamířil si to k němu.
"Sasuke, co se stalo?" vyhrkl na něj Minato, a bylo vidět, že má o Naruta strach.
"Doktor říkal, že spolkl nějaké prášky na hubnutí, prý by mu to neudělalo nic, ale on je už zřejmě nějakou dobu bral a jeho organismus už to nedokázal dál snést," odvětil mu černovlásek to, co mu řekl doktor.
"To jsem netušil," řekl zaraženě Minato a posadil se na jedno ze sedátek vedle něj.
"Ale nechápu, proč by měl Naruto brát nějaké prášky, vždyť má naprosto perfektní postavu," nechápal Sasuke a doufal, že mu Narutův otec dá odpověď.
"Víš, Naruto nebyl vždycky hubený. Dá se říct, že do svých patnácti měl nějaká ta kila navíc," prozradil mu zamyšleně. "Najednou však začal víc sportovat a jeho tělo se změnilo. Myslím, že má strach, že znovu přibere a ostatní se mu budou posmívat, tak jako to dělali dřív."
"Vy jste pan Namikaze?" ozval se nad nimi čísi hlas a oni vzhlédli. Stál nad nimi hnědovlasý muž, v bílém plášti a se stetoskopem kolem krku.
"Ano, to jsem já," přikývl Minato a čekal, co mu doktor chce říct.
"Váš syn se probral, je ještě trochu pobledlý a unavený, ale bude v pořádku. Necháme si ho tu pár dní na pozorování. Zdá se, že má určité problémy s příjmem potravy, nejspíš trpí bulimií a bere nějaké prášky. Bude potřebovat odbornou pomoc, nebo neustálý dozor," osvětlil mu, co se s Narutem děje. Minato přikývl, poděkoval, a pak se i se Sasukem vydal do pokoje, ve kterém jeho syn ležel.
"Cos to prosím tebe vyváděl?" zeptal se ho Minato, sklonil se k němu a pevně ho objal. Měl o svého syna opravdu strach, kdyby Naruto umřel, už by to asi psychicky neunesl.
"Já, já omlouvám se, nevěděl jsem, že to bude mít takový následky," omlouval se mu Naruto. "Já chtěl už dávno přestat, ale nějak to nešlo," teď už vzlykl a zabořil svou tvář do otcova ramene.
"Ty baka," promluvil Sasuke s povzdychem a sedl si na jednu z židlí, která stála u postele. "Vždycky jsem si myslel, že seš perfektní, tak proč vyvádíš takovýhle pitomosti?"
"Já, já se bál, že už takovej zas jednou nebudu, že budu zas takovej jako dřív," odtáhl se od svého otce a zadíval černovláskovi do očí.
"Ty si vážně hlupák," povzdychl si znovu Uchiha. "Vždyť hodně sportuješ a posiluješ, tvý tělo nemá šanci se dostat zpátky do starý podoby. A i kdyby, co se tím změní?"
"Možná tvůj pohled na mě?" napadlo ho. "Už bych nevypadal takhle," poukázal na sebe rukama.
"A co se změní v tvým charakteru?" povytáhl obočí Sasuke. "Kdybych přibral já, taky už bys mě nechtěl?"
"No, asi jo, asi bych tě chtěl, na to už jsem si na tebe moc zvykl," připustil Naruto.
"A takhle nějak to cítím i já." Blonďáček se na to pousmál, hned mu bylo líp, když věděl, že Sasukemu na vzhledu zas tak nesejde.
"Naruto, doktor říkal, že bys měl jít na nějaké léčení, nebo že bys měl být pod stálým dozorem," vložil se do toho Minato.
"Hai, já vím," špitl mladší blondýn. "Už jsem o tom trochu přemýšlel a to léčení bude asi nejlepší, budu docházet na terapie," přikývl.
"Jsem rád, že jsi tak rozumný," usmál se jeho otec a pocuchal ho ve vlasech.
"Tak se koukej co nejdřív uzdravit, připadal bych si sám v tvým pokoji divně," pronesl naoko vážně Sasuke.
"Neboj, nedopustím, aby se mému pokoji něco stalo. Mohl by tam být najednou pořádek a to bych asi nerozdejchal," zasmál se Naruto a Minato se Sasukem se smáli s ním.
"Je vidět, že už ti je líp, opět čišíš humorem."
"Naruto," řekl překvapeně Itachi. Byly to již dva týdny, co skončil i se zbytkem Akatsuki ve vězení. Soud byl rychlý a krátký, vlastně nebylo skoro o čem diskutovat, pravda byla jasná.
"Ahoj, Itachi," pozdravil ho a díval se, jak si bratr jeho milence sedá na židli naproti němu.
"Ale co tu děláš?" zeptal se ho.
"Dozvěděl jsem se, že tě sem zavřeli, a tak jsem přišel. Chci, abys věděl, že s tím nemám nic společného…"
"Já vím," přerušil ho. "I když jsem si to nejdřív myslel," přiznal se. "Ale u soudu se zjistilo, že ten kdo nás prozradil, byl Hidan, jeden z našich členů, který utekl. Ani nevím, proč jsem si myslel, že jsi to ty, když jsi mohl prozradit maximálně mě a Deidaru. Moc se ti omlouvám, že jsem tě křivě obviňoval."
"To nevadí, mě by v tu chvíli zřejmě napadlo to samé," nechal to být Naruto. "A jaký to tady je? Neubližuje ti tu nikdo, že ne?" strachoval se blonďáček a Itachi se nad tím nemohl nepousmát.
"Neboj, nidko si na mě nic nedovolí. Jsme tu z Akatsuki skroro všichni, teda až na našeho šéfa, ještě Peina, to je další člen, ti skončili ve vězení s větší ostrahou a Konan, ta skončila v ženské věznici, takže si tu navzájem kryjem záda. No hlavně teda si kryjem zadky," ušklíbl se a Naruto chápavě přikývl.
"A co ty a Deidara?" zeptal se tak, jako by něco věděl.
"Jak jako já a Deidara?" dělal nechápavého.
"No, jste tu spolu, máte na sebe pětadvacet let a už předtím po tobě jel," řekl zamyšleně. "Navíc ani tobě nikdy nebyl lhostejný."
"Jak tohle všechno víš?" povytáhl tázavě obočí.
"Často si o něm mluvil, a když jsem se s ním náhodou potkal, vždycky mě vraždil pohledem, takovým tím žárlivým," odvětil nevinně.
"Fajn, jsme spolu, vlastně od tý doby co ses se mnou rozešel. Je fakt, že jsme tu spolu, ale soukromí moc nemáme. Ale povedlo se mi podplatit šéfa věznice, a můžeme bejt spolu aspoň na cele," prozradil mu.
"Tak to gratuluju," řekl upřímně.
"A co ty a můj bratr? Furt spolu?" zajímalo ho.
"Jo, pořád," přikývl. "Teď u nás bydlí a hodně mi pomáhá. Víš, trpím a trpěl jsem bulimií a on mě podporuje v léčbě, je mi oporou. Nikdy bych to do něj neřekl, ale je obětavý, alespoň vůči mně jo," na jeho tváři se objevil šťastný úsměv.
"Kdopak to byl?" zeptal se Deidara, když se Itachi vrátil zpátky.
"Naruto, dozvěděl se, co se nám stalo, a tak přišel."
"A jaký to bylo ho zase vidět?" zeptal se a snažil se potlačit žárlivej podtón svého hlasu.
"Jako když tě navštíví kamarád, popovídali jsme si, řekli si, jak se máme, jaký je náš soukromý život, prostě normálka," pokrčil rameny, sedl si za Deidaru a objal ho kolem krku.
"Jaký je váš soukromý život? Jaký je?"
"Řekl jsem mu, že my dva jsme teď spolu a on říkal, že je pořád se Sasukem, a že u nich teď bydlí."
"Aha, takže vy dva spolu…"
"Ale no tak Deii, tohle už jsme spolu probírali, Naruto mě vždycky přitahoval, ale teď mám tebe a za něj bych tě už nevyměnil," zašeptal mu do ucha a zlehka ho na něj políbil. "A klidně ti to budu opakovat celých pětadvacet let, které tu strávíme," povzdychl si už méně nadšeně, když si uvědomil, že tu stráví takovou dobu.
"Tak to tě chci vidět, za pár dní tě to přejde," zasmál se Deidara.
"Možná, ale co na tom sejde? S tím, že tu budu s tebou takovou dobu zavřený, nic neudělám. A teď dost řečí, pojď dělat něco příjemnějšího," zavrněl mu do ucha a vjel pod vršek černé, vězeňské uniformy.
"Hm, tak jo," zavzdychal a nechal Itachiho, ať si s jeho tělem dělá, co chce.







Ahoj hrozně mě zaujal tvůj blog.Taktéž tento článek.Když mi napíšeš na mém blogu komentář určitě tady ještě příjdu.Přeju příjemnou podívanou a krásný den..