close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Deidarův zápis

14. srpna 2010 v 0:33 | terkic |  Povídky na přání
A je tu další:) Tato je věnována mému sb petra2 a Hinamori. Párem je Itachi s Deidarou. Je to taková menší blbost, co mě napadla, ale snad se vám bude líbit.
Ps: Ještě jednou díky Jenny za radu:)

Deidarův zápis


Vždy jsem tvrdil, že uměním je pro mě výbuch. Krása exploze a to, co pohltí, mě vždy fascinovalo, ale jedno mi dokázalo ukázat, že existuje ještě jiné umění. Tím něčím byla moc sharinganu a jeho vlastník.

Poprvé jsem se s mužem, který ho ovládal, setkal, když mě přišli zverbovat k Akatsuki, zločinecké organizaci, která chytala ocasaté démony. Když vkročil dovnitř, myslel jsem, že mě klame zrak. Vždyť on byl tak nadpozemsky dokonalý. Vypadal jako socha, kterou stvořil sám bůh. To co mě ale dostalo do kolen, byly černé oči, hluboké jako noc, které skrývaly ohromnou sílu a moc, a jež způsobily přehodnocení mého názoru na umění. Lapily mě do svých spárů hned, jak jsem do nich pohlédl. Toho dne jsem propadl kouzlu Itachiho Uchihy, chladné a vznešené bytosti, v jejíž náručí jsem se chtěl hřát a skrýt před vším špatným, co na světě je.

Byl jsem u AKatsuki již dva roky a můj vztah s tím mužem byl, no žádný. Možná jsme někdy prohodily pár slov, teda spíš to vypadalo asi takhle: "Ahoj." Odpovědí: pouhé kývnutí hlavou na pozdrav. "Jdeš na misi?" Odpovědí: "Hm." Konec rozhovoru.
Bída co? Za celé dva roky jsme se nepohnuly dál. Jediní s kým je Itachi tak nějak schopen mluvit jsou jeho parťák Kisame a Pein, kterému hlásí podrobnosti o misích.

Vlastně jsem i já tichým příslušníkem Akatsuki. Sasoriho, mého bývalého parťáka, s kterým jsme se pořád hádali, co je větší umění, mi zabila ta růžovovlasá pipina z Listový a můj nový parťák je naprostej imbecil, na kterýho dokážu jen řvát, s nikým jiným se moc bavit nedá. Hidan je blbec, který si mě furt dobírá, snažím se ho naprosto ignorovat, Kakuzu žvaní furt o penězích, Kisame se furt perverzně šklebí, nesnáším ho, Pein je prostě šéf, s kterým mluvím jen, když je to nutné, Konan je záhadná žena, která zas mluví pouze s Peinem a Zetsu a ta jeho rozdvojená osobnost mě celkem děsí.

Víte, tohle je soupis mých pocitů z Akatsuki a hlavně toho, co cítím k Itachimu Uchihovi. Je to krátké a málo výstižné, no možná to časem trochu nabude na délce.

Tři dny od posledního zápisu: Ležím pod Itachim Uchihou, jsme nazí a já sténám jeho jméno. Pot pokrývá celé mé tělo, dech je zrychlený na maximum a srdce bije jako splašené. Jak k tomu došlo?

Zatím jsem nezjistil jak, ale Itachi našel mé dosavadní zápisky. Ano, přečetl si ten můj krátký blábol, a jak ho znám, musel se nad tím arogantně ušklíbnout. No zdá se, že to nechal ležet na svém místě, a jako by se nic nestalo, prostě zase odešel.

Zdá se, že to bylo právě toho večera, si mě začal všímat a komunikovat se mnou. Ve vzduchu byly cítit vibrace a napětí mezi námi houstlo. Letmo se mě dotýkal a malými gesty naznačoval, že má zájem. Nechal jsem se jím lákat celý večer a to nemohlo dopadnout jinak, že jsme spolu skončili v posteli a zcela se oddali sexuálnímu pudu a chtíči. Prostě jsme sténali, vzdychali, no nechce se mi popisovat náš, eh sexuální akt.

To co přišlo ráno, mě ranilo a nerad na to vzpomínám, větší ledovou sprchu jsem nikdy nezažil. Když jsem se vzbudil Itachi už tam nebyl. Říkal jsem si, že má asi něco důležitého, ale on tam už se mnou prostě nechtěl být. Vlastně se mnou už nechtěl být vůbec. Ani nechtěl, abych někomu řekl, co se večer stalo, prostě jsem měl zapomenout a brát to jako jednorázovou záležitost, která se již nebude opakovat. Chtěl si jen užít, nic víc v tom neviděl. Na rozdíl ode mě. Náš vztah se vrátil do starých kolejí, do bodu nula. I když tomu bylo jako dřív, tak jak jsem byl zvyklý, teď jsem pociťoval ještě větší bolest z neopětované lásky a pohrdání, které člověk, kterému má láska patřila, ke mně cítil.

Snažil jsem se chovat stále stejně, avšak má výbušnost, teď nemyslím své umění, ale svou náladu, byla větší než předtím. Nervy s Tobim přetékaly automaticky, jakmile promluvil a Hidana sem vždycky za jeho narážky seřval. Nejvíc však mou nevrlost schytal Pein, když mi oznámil, že s velectěným Uchihou půjdu na misi. Odbil mě však se slovy, že půjdu, ať se mi to líbí, nebo ne, že se o tom se mnou odmítá bavit. Alespoň jsem si trochu vzteku vybil na jeho dveřích, když jsem s nimi práskl tak, že div nevyletěly z pantu a aby toho nebylo málo, přilepil jsem na ně jednu ze svých bombiček a nechal je vyhodit do vzduchu. Samozřejmě, že Pein zuřil, ale co mi bylo do něj? Já se o tu misi neprosil, a tak sem mu to dal znát. On nemusel na misi s někým, kdo vás ignoruje a vám se z toho svírá srdce bolestí.
Stál před jeskyní, opíral se o strom se zkříženýma rukama na prsou. Měl jsem chuť ho praštit, a tak sundat tu jeho arogantní masku. Jen jsem kolem něj bez řečí prošel a vydal se na cestu do vesnice, kde měla proběhnout naše mise v podobě dalšího fanatickýho magora, kterej se k nám měl přidat. Pokud se nám ho nepodaří přesvědčit, aby k nám šel, měli jsme ho zabít.

Naše cesta byla bez komunikace, ostatně tak jako celé naše soužití. I když jsem s ním chtěl mluvit, seřvat ho a možná se na to následně rozbrečet, mlčel jsem a šel před ním, nechtěl jsem ho mít na očích. Řekl bych si o přestávku, ale to se mi taky nechtělo, a tak jsem ignoroval bolest v nohách do doby, než se nezastavil on.

Spát v noci vedle něj bylo pro mě těžké, nemohl jsem zamhouřit oči, když byl takhle blízko. Stále jsem před sebou viděl onu vášnivou noc, která mi toho tolik dala, a pak to ráno, které mi zas všechno vzalo. Když jsem si byl jistý, že spí, pozoroval jsem ho a doufal, že o tom skutečně neví. To víte, u Itachiho si nikdy nemůžete být ničím jistí.

Do vesnice, kam jsme mířili, jsme dorazili kolem poledne, a tak se nebylo čemu divit, že si náš cíl právě pochutnával na svém obědu. Už jen to, že jsme ho vyrušili, shledával za ne na naši nabídku, tedy Peinovu nabídku. Nenajezený byl ještě více rozzuřený, a tak se mezi ním a mnou a Itachi strhl boj. Byl velice odolný, a dokonce zvládl překonat i Itachiho sharingan, možná proto ho Pein chtěl k sobě. Vždycky jsem věděl, že jsem slabší, a když ten muž před námi překonával Itachiho, bylo samozřejmé, že tedy bez problémů, zvládne mě.

Když mi chtěl zasadit ten chlápek poslední ránu a já se už viděl v rakvi, nebo jako popel v urně, zachránil mě někdo, od koho bych to už nečekal. Itachi neváhal a zabil toho chlapa, pomocí svého amaterasu, které ho stálo dost sil, a jenž používal zřídkakdy.

Šli jsme zpět k úkrytu a mezi námi opět panovalo ticho. Pein asi nebude moc nadšený z toho, že se k nám ten muž nechtěl přidat a my ho tak museli zabít, ale to mě teď moc netrápilo. Ta otázka mě svrběla na jazyku a já jí tedy musel za každou cenu vyslovit: "Proč jsi to udělal?"
"Co jako?" zeptal se zpět, aniž by na mě pohlédl.
"To, že jsi mě zachránil. Dal jsi mi dost jasně najevo, že mou přítomnost nemusíš," vyprskl jsem a díval se na něj, zatímco se on díval stále jen před sebe. Mlčel, nestál jsem mu ani za odpověď.
"Tak odpovíš mi? Víš, já nejsem jen kus hadru, kterej použiješ a vyhodíš. Jsem jen člověk s city, které trpí tvým ignorantstvím. Takže mi odpověz, proč jsi mě zachránil, když ti na mě nezáleží?!" začínal jsem z toho chytat nervy, a tak jsem na něj i vyjel, na jediného člověka, který tuto mou věčnou rozladěnost způsobil, a tak si jako jediný zasloužil její následky.
Vypadalo to, že přemýšlí, jeho obočí se trochu svraštilo a zřejmě nevědomky si zlehka skousl rty tak, jako by mi chtěl něco říct a váhal s tím. Trpělivě jsem vyčkával, i když celé mé já uvnitř křičelo, že chce znát pravdu.
"Možná proto, že mi nejsi tak moc lhostejný, jak si myslíš. Záleží mi na tobě Deidaro," odvětil nakonec a mě to vzalo dech. Nevěřícně jsem na něj zíral. Nejen, díky tomu, že to byla nejdelší věta, kterou jsem ho kdy slyšel říct, ale taky díky tomu obsahu.
"Tak proč se ke mně chováš, jako bych byl vzduch? Proč mě ignoruješ? Víš, jak to bolí?" vyčítal jsem mu a sklopil hlavu.
"Měl jsi být jen povyražení Deidaro," řekl s povzdychem a mě se sevřelo hrdlo potlačovaným výkřikem bolesti, která vyšlehla z mého srdce. "ale nejsi. Nechtěl jsem pustit do svého srdce nikoho, protože vím, jak to bolí, když toho člověka ztratíš. Znám pocit samoty a ta mi taky právem náleží," dodal a ukazováčkem mi pozdvihl bradu. Následně mě políbil a já cítil, že to, co říkal, byla pravda. Cítil jsem, že mu na mně skutečně záleží a věděl, že teď už to nebude stejné jako předtím. Už se nebudeme pouze míjet a nic si neříkat. Teď už byl v Akatsuki někdo, s kým mělo smysl mluvit.

Tak tímto končím svůj zápis. Lehce nezáživný a krátký. K jeho výraznému prodloužení nakonec nedošlo.
Váš Deidara, alias blondýna z Akatsuki, alias novopečetěný milenec Itachiho Uchihy.

ItaDei29-1.jpg itadei image by HinataxNaruto_1
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Chrona Chrona | Web | 14. srpna 2010 v 6:56 | Reagovat

Já ráda blondýnu z Akatsuki ^^ Líbilooooooooooooo pěkná povídka ;)

2 Kee-chan Kee-chan | Web | 14. srpna 2010 v 13:32 | Reagovat

:D :D :D Souhlasím s Chronou :D Deidý! Deidý! :D

3 Kee-chan Kee-chan | Web | 14. srpna 2010 v 13:53 | Reagovat

Máme asi nějaké telepatické spojení :D Ale tvoje povídka bude stejně lepší, jak tě znám ^.-

4 Arya - chan Arya - chan | 14. srpna 2010 v 14:01 | Reagovat

jéééé :-D  :-D
tak toto bolo dobré ;-)
páčilo sa ;-)

5 Mitsuki Mitsuki | Web | 14. srpna 2010 v 15:01 | Reagovat

Jooo, happy end :D tahle povídka se povedla, ostatně jako vždy :-)

6 akouš akouš | 14. srpna 2010 v 15:05 | Reagovat

[1]: aj ja :D :D

7 eSmy tovje lovujuce SBcko eSmy tovje lovujuce SBcko | Web | 14. srpna 2010 v 17:38 | Reagovat

woow..noo supeer:D:D...proste 8-O ...proste dokonale..ako vzdy :-)

8 May  Darrellová May Darrellová | Web | 14. srpna 2010 v 19:11 | Reagovat

Jéééé, to bylo hezké... ještě, že nakonec spolu zůstali ^^

9 Kee-chan Kee-chan | Web | 14. srpna 2010 v 19:18 | Reagovat

Jo tak to potom jo :) ^.-

10 Sanasami Sanasami | 14. srpna 2010 v 23:57 | Reagovat

Naozaj úžasnéééééé Bravo Bravo :-D  :-D  :-D

11 Asuky=3 Asuky=3 | Web | 15. srpna 2010 v 8:37 | Reagovat

Prej už se vidím v rakvi :-D dobrý a je to docela podobný případ jako u NArusasu :)

12 Blackmola Blackmola | Web | 15. srpna 2010 v 8:58 | Reagovat

"Nechce se mi popisovat náš, ech sexuální akt" xDD Krásná, moc krásná povídka x)

13 Jenny Jenny | Web | 15. srpna 2010 v 11:20 | Reagovat

není zač =) byl to jen návrh co bys tam mohla napsat =) a víš co? =) rozepsala jsi to lépe než jsem čekala ^_^ =)

14 Danashi Danashi | 15. srpna 2010 v 17:03 | Reagovat

nádhera

15 Mika Mika | Web | 15. srpna 2010 v 18:11 | Reagovat

parááááááááda ;)

16 Luella-chan Luella-chan | Web | 15. srpna 2010 v 19:50 | Reagovat

WoW!!!...skvělé!...za ten hepáč jsem ráda XD

17 Eclair Eclair | Web | 15. srpna 2010 v 23:26 | Reagovat

moc pěkné ;-)

18 Natsuko Izuri Natsuko Izuri | Web | 17. srpna 2010 v 7:20 | Reagovat

skvělé! :-D  :-D  :-D

19 Nade Nade | 17. srpna 2010 v 22:56 | Reagovat

Itachi je tak nedobytný. Ach jo. ;-) Ale kdo by odolal naší blondýnce? :-D

20 eSmy tovje lovujuce SBcko eSmy tovje lovujuce SBcko | Web | 18. srpna 2010 v 11:34 | Reagovat

jo takze, Sensei? VII the end...budem rada ak si to precitas:D:d

21 NiCky ♥SB♥ NiCky ♥SB♥ | Web | 19. srpna 2010 v 21:35 | Reagovat

super! :-D  jako vždy moc povedné :-D snad někdy budu psát tak úžasně jako ty XD

22 Lilirose Lilirose | 21. srpna 2010 v 14:33 | Reagovat

SKvělé!!

23 petra2 petra2 | Web | 7. září 2010 v 20:38 | Reagovat

jéééééé ty sis na mě vzpoměla?? kujůůů mooc :) povídka je super :-D

24 Sasaki Sasaki | Web | 24. října 2010 v 20:05 | Reagovat

novopečený milenec xD to mě dostalo xD sugoi!!!! :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama