Pro Kagome/Kuramu: Tím, že hranice života se změní jsem myslela, že se změní sny, tužby, hlavně to na čem nám záleží nejvíc, použila jsem pro to trochu hloupé vyjádření, jen tenkrát mi zřejmě přišlo dobré, vlastně ani nevím, proč jsem ho použila:D
Najednou se zastavil, a tak jsem i já ustal ve svém kroku. Otočil se ke mně a rozpřáhl se na mě katanou. Jen tak tak jsem se stihl sehnout a ostří zbraně málem zasáhlo nějakého bělovlasého kluka, asi tak v našem věku. Sasukeho útok vykryl mečem, který mi byl povědomí. Zahrabal jsem v paměti a došlo mi, že jsem ho viděl při své první větší misi, byl Zabuzův.
"O co se tu pokoušíš, Suigetsu?" zeptal se chladně Sasuke neznámého.
"Takže žiješ a nakonec ho máš i sebou? Bravo," pronesl chladným hlasem. "Myslel jsem, že bude hezčí, když ses o něj tak zajímal."
Nechápal jsem, o čem to tu mluví. Odkud se ti dva znají, a proč mě ten kluk chtěl zabít?
"Kde je Juugo a Karin?" Ignoroval jeho poznámku Sasuke a ptal se na nějaké dva další lidi, pro mě stejně tak neznámé jako ten Suigetsu.
"Juugo se asi skrývá v nějaké jeskyni a Karin zřejmě někde oplakává tvou smrt," řekl s úšklebkem.
"Chyběl jsi mi, Sasuke, i přesto, jak ses ke mně choval," pokračoval s povzdychem.
"Ty mě ne," odvětil mu na to Uchiha svým chladným hlasem plným opovržení. Tak trochu mě z toho až zamrazilo, co mu ten kluk asi udělal, že se k němu chová takhle? Co jsem si pamatoval, takhle nějak se choval i k Sakuře, když byl ještě s námi v týmu a ona ho chtěla sbalit.
"Je vidět, že ty noci pro tebe skutečně nic neznamenaly."Znovu se při svých slovech ušklíbl.
Noci? Zarazil jsem se, o jakých nocích to tu mluví? Že by Sasuke mohl být stejný jako já?
"Myslíš, že když ten blonďák s tebou odešel, že s tebou bude jako já?"
Mluvil neurčitě, ale přesto mi došlo, kam tím míří. Sasuke s tím Suigetsuem spal, a teď to má zřejmě v plánu i se mnou.
"I kdyby to v plánu měl, nic ti do toho není. Myslím, že je dost zřejmé, že už tě Sasuke nechce, tudíž už je to jen mezi mnou a jím." Vstoupil jsem do jejich rozhovoru. Suigetsu se na mě zaraženě otočil a Sasuke se pouze chladně pousmál.
"Zničí tě, Uzumaki, stejně tak jako to udělal se mnou. Bude si užívat, a pak tě odkopne jako spráskaného psa, jako použitou věc, kterou už nebude chtít, zahodí do kouta k hromadě jiných." Cítil jsem, že má pravdu, věděl jsem, že Uchiha již od svých sedmi skoro nic necítí, a že lásky možná nikdy nebude schopen. Jenže já jí byl plný již dlouho.
"Tak pak budu trpět. Vždycky jsem byl hlupák, a vždycky jím zřejmě zůstanu. Bolest je po mém boku již od dětství, tak proč by měla odcházet? Pokud Sasuke chce mé tělo, tak ať si poslouží, pokud chce můj život, tak ať ho vezme," odpověděl jsem mu s klidným hlasem a na důkaz svých slov, jsem se otočil k Uchihovi a spojil své rty s těmi jeho tak, jak jsem již dávno chtěl.
Byly krásně hebké a měkké, a já měl pocit, že mi srdce vyletí při tom dotyku z hrudi. Když jsem se od něj odtáhl, musel jsem mít jistě červeň v tvářích, ale teď jsem se tím moc nezabýval. Jen jsem čekal, co se bude dít dál.
"Zmizni, Suigetsu, jak vidíš, není tady pro tebe místo," řekl chladně Sasuke a přitáhl si mě za pas k sobě.
Ze Suigetsuových očí sršel vztek, ale nepodnikl nic. Nezaútočil na nás. Zřejmě věděl, že proti Sasukemu šanci mít nebude.
"Toho budeš litovat, Sasuke," pravil ještě, než zmizel v kapalné podobě.
Sasuke stáhl svou ruku, jíž mě držel a zadíval se na mě. Já se však díval někam stranou a ignoroval jeho přítomnost, nemohl jsem uvěřit, že jsem se takhle hloupě prokecl. Jemu se však mé ignorantství asi nelíbilo, a tak mě otočil k sobě. Pod jeho pohledem jsem se cítil zvláštně, snažil jsem se to vydržet a neuhnout.
"Myslels to vážně, Usurantonkachi?" zeptal se jen tak.
"A záleží na tom?" odpověděl jsem neutrálně otázkou.
"Když ano?"
Pokrčil jsem rameny, nechtěl jsem se mu přiznat, že to, co jsem řekl Suigetsuovi byla pravda.
Nic neřekl, jen se ke mně sklonil a políbil mě na rty a následně se zmocnil i mých úst a jazyka. Dravě mě líbal a já se nezmohl na odpor. Bylo mi to příjemné a s chutí jsem jeho polibky oplácel.
Mírným tlakem mě donutil jít k zemi a následně mě na ni položil. Klečel nade mnou a hypnotizoval mě svýma onyxovýma očima, než mě začal znovu líbat. Mazlil se s mými rty, přičemž mi rozepnul mikinu a zajel pod tričko. Hladil mou kůži, přejížděl po ní svými prsty a rozechvíval tak mé tělo. Na malý okamžik mé rty opustil. Posadil jsem se a sundal si mikinu úplně, a poté i triko. Letmým pohledem přejel mou obnaženou hruď, než se ke mně znovu sklonil a donutil mě tím opět si lehnout. Věnoval mi letmý polibek na rty, a pak ty své přesunul na můj krk.
Přejížděl po kůži na šíji svým jazykem a sem tam za ní zatahal zuby. Tiše jsem zavzdychal, když se zabýval citlivým místečkem. Touha po něm se mi rozlévala celým tělem a spalovala ho. Nikdy by mě nenapadlo, že se setkáme takto, že mi bude tak blízko. Mé srdce bilo pro něj a on to moc dobře věděl. Sasuke vždycky věděl všechno.
Polibky se zrovna zabýval mými bradavkami a dokonale tak odváděl mou pozornost od své ruky, která mi právě rozepnula kalhoty a vklouzla pod lem trenek. Skrz mé rty se prodral hlasitý sten, když se ho dotkl, když jeho štíhlé prsty obemkly můj penis a vytáhly ho ven. Znovu přejel svou dlaní po jeho délce a zadíval se s vítězným úsměvem do mé slastí stažené tváře.
Věnoval mi pár polibků na břicho, než jazykem přejel po špičce mého údu a nevložil si ho do úst. Mé steny se tak staly pravidelnými a velice hlasitými. Prožíval jsem neskutečnou rozkoš, která mi zatemnila mysl, nevnímal jsem své prsty zarývající se do hlíny, nevnímal jsem své vzdychání a volání Sasukeho jména. Vnímal jsem jen tu slast a neskutečné vzrušení.
Vyvrcholil jsem do jeho úst, za doprovodu hlasitého výkřiku, a zhluboka svůj orgasmus vydýchával. Dráždil mě svým jazykem, kterým si právě přejížděl rty a očišťoval je tak od zbytků mého spermatu, které na nich utkvělo.
Nechal jsem se dovysvléknout a pozoroval ho, jak i sebe zbavuje oblečení. Díval jsem se na to nádherné bělostné tělo, hrající svými svaly a znovu nemohl uvěřit, že je tu Sasuke se mnou, a že se to božské tělo odkrývá právě mně.
Když byl nahý, vmísil se mezi mé nohy. Oddálil jsem svá stehna od sebe ještě o kousek dál, aby měl lepší přístup a zcela jsem se uvolnil. To, co dělal, to jak do mě vsunul jeden ze svých nasliněných prstů, nebylo vůbec příjemné, ovšem do doby, než se nedotkl jednoho bodu uvnitř mého konečníku. Bylo to stejně přímené, ne-li příjemnější, jako když měl můj penis v puse.
Opět jsem se propadl do náruče slasti. Přidal ještě dva prsty, jimiž mě připravoval na svůj vpád. Zmizela, slast na chvíli odezněla a než jsem se stihl úplně vzpamatovat, pocítil jsem bolest, příšerný tlak v konečníku. Stiskl jsem k sobě zuby a zabránil tak bolestnému výkřiku prodrat se skrz ně.
Sasuke chvíli vyčkal, a když jsem se proti němu zkusmo pohnul, zasténal. Bolest odezněla a on do mě začal bezhlavě přirážet.
Byl to vášnivý a dravý sex. Jak bych tomu mohl říkat milování, když nevím, co ke mně Sasuke cítí.
Následovalo několik posledních přírazů a Sasuke do mě vyvrcholil. Stiskl ještě můj znovu naběhlý penis, a pár tahy rukou dodělal i mě. Svalil se vedle mého těla, ještě nás přikryl svým černým pláštěm, vtáhl si mě do náručí a usnul.
Nevím, co pro něj tenkrát ta noc znamenala, nevím, jestli ke mně Sasuke Uchiha cítil lásku, jako já k němu, a nikdy to již nezjistím. Po té noci již žádná další nenastala. Dalšího dne jsme se totiž střetli s posledními zbytky Akatsuki. Suigetsu je vyhledal a prozradil jim, kde se nacházíme. Sice jsme je porazili, bok po boku ukončili jejich existenci, ale Sasuke při tom zemřel. Má kamarádka s kosou si právě vyhlídla jeho a dala mi tak pocítit bolest, kterou jsem cítil, když zemřel poprvé. Tentokrát tomu však bylo navždy. Opět zemřel mně blízký člověk, opět zemřel kvůli tomu, co bylo ve mně. Proklínám tě Kyuubi, ty zatracená liško a i tebe, ty "Spravedlivá", co jdeš po jeho boku.
Svůj život jsem dožil v Konoze. Přes menší nesnáze jsem se stal hokagem a prožíval další příběhy. Lidé mě blízcí i nadále umírali, svůj život jsem prožil v krátkém štěstí a o dost větší bolesti. Nikdy jsem již lásku nenašel, ta odešla se Sasukeho smrtí a nikdy se již nevrátila. Nevěděl jsem, proč žiju, možná pro lidi ve vesnici, kterou jsem měl tolik rád. Pouze jsem přežíval a čekal, kdy si smrt, ta největší přítelkyně zahalená v černém, přijde i pro mě.
Nemusíš zemřít jednou, můžeš i dvakrát. Můžeš zemřít tolikrát, kolikrát pocítíš bolest a poddáš se jí.





pěkkný článek :)