close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Dovolená

21. července 2010 v 21:10 | terkic |  Jednorázovky-Naruto
Toto je jednorázovka, kterou jsem poslala mému sb Mono do SONP. No nevidím v tom nějakou povedenou povídku, vlastně měi nějak chybí na psaní čas, a když je tak nálada, ale hlavně mi chybí umění psát, připadá mi, že mi to poslední dobou vůbec nejde:( No nic, tu je ta povídka.

Dovolená


Nikdy jsem neměl rád místa, kde byla spousta nerudných lidí pohromadě, a teď jsem se na jednom takovém nacházel. Konožské letiště bylo přeplněné a od odbavovacích přepážek se táhly neskutečně dlouhé fronty lidí. Letadlo mi mělo letět až za hodinu a půl, a tak jsem si nedělal moc velkou hlavu z toho, kolik lidí bylo ještě přede mnou.

Skoro jsem usínal ve stoje, když jsem přišel na řadu. Bylo něco kolem druhé ráno a já byl rád, že jsem se alespoň zbavil svého černého kufru. I když byl na kolečkách, nerad jsem se s ním dlouho tahal. Detektorem jsem prošel se zapípáním. Kovová
spona mého pásku tomu stroji asi neseděla, proto
že když jsem si pásek sundal, div, že mi nespadly kalhoty, prošel jsem již bez problémů.

No super, letadlo mělo zpoždění a kolem mě brčely malé děti. No dobře, křik těch tří až víceletých dětí se snést dal, ale když brčela mimina, a některá z nich k tomu ještě přidala zápach své potřeby, to už jsem klidnil nervy. Děti jsem zbožňoval, ale tolik mimin najednou a k tomu bezstarostné rodiče, kteří si hrají se svými mobily, místo toho, aby se je pokusili uklidnit, jsem rád neměl. Co z toho ta mimina vůbec maj, že jednou k moři? Stejně to zapomenou. Přišlo mi to nezodpovědné, ale tak je to j věc jejich rodičů.

Před odletem jsem měl trochu strach. Letěl jsem poprvé a ještě k tomu sám. Poprvé jsem si chtěl udělat samostatné prázdniny bez jakéhokoliv kázání o pořádku v pokoji, či krocení svých poznámek. Šetřil jsem si na tuhle dovolenou dlouho a za žádnou cenu si ji nenechal rodiči rozmluvit.

Letadlo se konečně odlepilo od země a já zatlačil hlavu do opěradla sedačky. Žvýkal jsem žvýkačku o sto šest, aby mi nezalehly uši. Počáteční strach odezněl ve chvíli, kdy jsem vyhlédl z okýnka. Pohled na malá světýlka tvořící různé obrazce, mě zcela uklidnila. Byla to prostě nádhera. Města pode mnou vypadala jako ostrůvky plující ve tmě. Ano takhle nějak bych to asi popsal.

Trvalo několik hodin, než jsem se dostal na místo, kde mělo mých čtrnáct dní dovolené proběhnout. Suna byla od Konohy pár tisíc kilometrů daleko, ale těch zhruba deset hodin letu za to stálo, protože když jsem se dostal do letního letoviska, kde jsem byl ubytovaný, zůstal jsem zaraženě stát a hledět na obrovský a už od prvního pohledu luxusní hotel. Sice jsem ho viděl v katalogu, ale tohle se s tím nedalo srovnávat. Nemluvě o pokoji, který mi až vyrazil dech. Luxusní vybavení a z balkonu naprosto dokonalý výhled na moře.

Ten den, co jsem přiletěl, bylo trochu zataženo, a tak jsem se rozhodl si trochu odpočinout a strávil jsem ho na pokoji spánkem. Ty pravé prázdniny mi měly tedy začít dalším dnem.

Na snídani jsem seděl sám a začínal litovat, že jsem si sebou nevzal nějakého kamaráda. Zhruba v mém věku tu byli pouze čišníci a čišnice, zatímco důchodců a malých dětí s rodiči tu bylo požehnaně.
Názor na to, že tahle dovolená bude na prd, jsem změnil až po menší nehodě, která se mi stala hned první den.

Opaloval jsem se na sluníčku, a kdyby nepofukoval příjemný větřík, asi bych se již roztekl. Rozhodl jsem se zchladit v křišťálově čistém moři. Ignoroval jsem menší vlny a plaval celkem daleko, což jsem neměl vůbec dělat. Když jsem se totiž vracel, jedna z těch takzvaných menších vln, se totiž záhadným způsobem vyklubala ve větší a spláchla mě. Nebylo by to nic vážného, kdybych se ovšem nepraštil hlavou o kámen vyčnívající na dně moře.

Cítil jsem chladný poryv větru na mé kůži a něčí rty na těch svých. Hlasitě jsem se rozkašlal a při trhnutí do sedu jsem začal vykašlávat vodu. Měl jsem pocit, jako bych jí měl plné plíce. Zmateně jsem se začal rozhlížet. Kolem mě stála snad celá pláž a zvědavě přihlížela, co se mnou je.
"Myslel jsem, že andělé mají zachraňovat lidi, a ne lidi anděly," ozval se příjemný sametový hlas a mé oči se střetly s onyxovými, hlubokými jako ta nejčernější noc. Ten kluk mluvil anglicky, ale moc dobře jsem mu rozuměl.
"C-Co se stalo?" zeptal jsem se, aniž bych si uvědomoval, že jsem použil japonštinu. Byl jsem trochu zmatený a divné obrazce toho, jak se bezvládně vznáším ve vodě, a někdo mě vytahuje za ruku, mi jaksi prozatím nedávaly smysl.
"Oh, takže Japonec," řekl ten neznámý stejnou řečí, jako jsem mluvil já. "Zdá se, že ses praštil do hlavy o kámen v moři. Mé jméno je Sasuke, vytáhl jsem tě," prozradil mi důvod mého nevědomí, a jako bonus i své jméno.
"D-dík," vydechl jsem. Když jsem si ho lépe prohlédl, jeho vzhled mě zaskočil. Pokud jsem byl pro něj andělem, pak on byl bohem. Delší černé vlasy mu poletovaly ve větru a bledá pokožka na vypracovaném těle s nimi kontrastovala.
"Nemáš zač," odvětil, no sice to řekl takovým tím tónem, ke kterému by se hodil úsměv, ale on se neusmál. Připadal mi tak zvláštně chladný. "Až ti bude líp tak přijď, rád tě uvidím na hotelových aktivitách," dodal, než se zvedl, a neoblékl si tričko, na kterém se zezadu tkvěl nápis animations. Znáte to ne? Byl to prostě jeden z těch, kterým se říká animátoři, zaměstnanec, který láká hosty na různé hry či sporty.

Jen zlehka jsem přikývl a sledoval, jak odchází stejně jako ty davy čumilů, a vyvolává: volleyball!

Na to, že jsem si zprvu myslel, že tohle bude moje nejhorší a nejnudnější dovolená, kterou jsem zažil, tak teď jsem si říkal, jak hloupý jsem byl. Zábavy jsem si užíval tolik, že jsem se skoro vždycky nedokázal odtrhnout a jít se vůbec najíst, a to vám říkám, že jsem velikým milovníkem jídla. Se Sasukem se z nás stali přátelé a dá se říct, že veškerý svůj volný čas jsem trávil s ním. Každý večer se na malém jevišti pořádala show, kde obvykle vystupovali všichni animátoři, pro krásné zakončení dne. Bylo kouzelné a vtipné je vidět tancovat. Sasuke mezi nimi vyčníval jako diamant mezi obyčejnými kameny. Nikdy jsem neviděl někoho tak talentovaného jako on.

Po prvním týdnu jsem se se Sasukem začal stýkat i jinak. Stále jsme se požďuchovali různými narážkami a okatě spolu flirtovali. Jednou, když u mě stál opravdu blízko, jsem to už prostě nevydržel a políbil ho. Zdálo se, že z toho v šoku nebyl, dokonce mě odrovnal poznámkou, že čekal, kdy to konečně udělám, jako by první krok nemohl udělat prostě on.

Bral mě na různé jejich zkoušky na show a ve svém volném čase mě vzal do hlavního města a ukázal mi nádherná místa v podobě starých kostelů, různých pevností a hlavně překrásných zátok, nad kterými zapadalo slunce. I když se stále tvářil nepřístupně, věděl jsem, že je mu se mnou dobře, tak jako mně s ním. Po tak krátké době jsem se do něj zamiloval, ale nikdy jsem to nevyslovil nahlas. Za pár dní stejně odjedu a on si tu najde někoho, kdo mě tu zas na krátkou dobu nahradí.

Posledního večera, jsem se Sasukemu odevzdal i svým tělem. Chtěl jsem si uchovat další z krásných vzpomínek z prožitých chvil s ním.

Slunce zapadalo a lehký větřík si pohrával s našimi vlasy. Pláže byly prázdné a jediné, co narušovalo jejich ticho, byly šumějící vlny, které se tříštily o plochu písčitého břehu. Se Sasukem jsme leželi na dece, jíž jsme sebou vzali. Písek v zadku jsem mít opravdu nechtěl.
Líbali jsme se s veškerou vášní, kterou jsme pociťovali a veškeré naše doteky jsme cítili čím dál tím více intenzivněji. Srdce mi zrychleně bušilo a klidný dech se mi změnil v přerývavý, když Sasukeho ústa bloudila po mém těle. Když se zastavila na mém údu, myslel jsem, že z nedostatku kyslíku omdlim, jak mě tento jednoduchý úkon vtáhl do víru čisté touhy a vášně.

Došel jsem vrcholu, aniž bych věděl, že můj černovlasý animátor udělal další krok. To, že jsou ve mně již jeho dva prsty, jsem pocítil, až když je od sebe začal roztahovat a připravovat mě na svůj vstup. Prozíravě se dotýkal citlivého místečka uvnitř mého konečníku a lákal tak ze mě hlasité steny, které jsem nedokázal zadržovat. Opatrně je vytáhl, a ještě opatrněji do mě začal pronikat. Tuhle část jsem vždycky nenáviděl, zatímco tu, co přišla po ní, jsem miloval. Začal přirážet a naše výdechy rozkoše se smísily. Cítil jsem se jako v sedmém nebi a rozhodně si tuhle chvíli dosytnosti užíval.

Ráno jsem odlétal brzy. Jediné, co tvořilo mé rozloučení se Sasukem, byla včerejší noc. Neřekl jsem mu, že odlétám a ani mu na sebe nezanechal žádný kontakt. Jak jsem již říkal, já odlétám a mé místo zaujme někdo jiný.

Začal zas školní rok a já právě utíkal ze školy domů, abych stihl v televizi důležitý zápas ve volejbale. Vůbec jsem se nedíval na cestu, a tak se stalo, že jsem do někoho vrazil takovou silou, až jsme oba skončili na zadku.
"Ah, moc se omlouvám, nedíval jsem se na cestu a…"
"Naruto?" ozval se překvapený a mě velice známý, sametový a chladný hlas. Vzhlédl jsem a asi tak stokrát jsem zamrkal, jestli se mi to opravdu nezdá. Nezdálo. Z člověka, které jsem srazil se vyklubal Sasuke. Hleděl jsem na něj s vykulenýma očima a přemýšlel, kde ten se tu vzal.
"Co-co tu děláš?" vykoktal jsem ze sebe a stále na něj hleděl jako na přelud.
"Já tu nedaleko bydlím, co tu děláš ty?" odvětil mi a mě klesla čelist až na zem.
"To samé co ty," zašeptal jsem omráčeně.
"Tak tomuhle se říká opravdu velká náhoda." Pousmál se a pomohl mi vstát.
"Jak dlouho tu už bydlíš?" Přešel jsem jeho poznámku.
"Už dobrých pět let," řekl se zamyšlením a mě málem vynechalo srdce. To chcete říct, že on bydlí nedaleko ode mě už pět let, a já ho nikdy nepotkal?
"To mi jako chceš říct, že jsem musel letět přes půlku světa, abych zjistil, že miluju svého souseda?!" vyhrkl jsem zbrkle.
"Ty ses do mě zamiloval?" zeptal se s povytaženým obočím a na tváři mu hrál pobavený úsměv.
"Totiž já…" Nevěděl jsem co říct, a vlastně jsem nic víc říct ani nemohl, jelikož si mě Sasuke vtáhl do své náruče a políbil mě.
"A já si myslel, že jsem byl pro tebe jen prázdninové zpestření, když ses se mnou ani nerozloučil," prozradil mi a já trochu zčervenal.
"Já si vlastně to samé myslel u tebe."
"Teď už je to stejně jedno, když jsme se zase potkali," podotkl a objal mě.
"Budu muset zrušit to dohodnuté rande s Kibou," problesklo mi hlavou, když jsem se bradou, se šťastným úsměvem od ucha k uchu, opřel o jeho rameno a vychutnával si jeho blízkost.
 

20 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sayuri-chan Sayuri-chan | E-mail | 21. července 2010 v 21:22 | Reagovat

Holka, co to meleš? :D Umíš psát, žádný že ne! Tahle povídka je sice taková jednoduchá, ale je tak roztomile nevinná a oddechová. Vyloudila mi úsměv na tváři :) Terkic, nepropadej depkám a piš další povídky, od tebe je totiž vážně žeru ;)

2 akimari akimari | Web | 21. července 2010 v 22:43 | Reagovat

[1]: Presne! nevinná! to je to slovo. náhodou sa to čítalo strašne príjemne a som rada, že niečo také spestruje tvoje stránky!

3 Asuky=3 Asuky=3 | Web | 22. července 2010 v 8:41 | Reagovat

:-D To je tááák roztomilý až se můžu z tohoo jen rozplivat jak led v létě :D aaaa ...maximum romantika :)

4 Mitsuki Mitsuki | Web | 22. července 2010 v 9:40 | Reagovat

Jak, že není povedená?! Tahle povídka je úplně bombová a má hezky romantickej konec, prostě mňamka :-) Psaní ti jde krásně,chápu že o prázdninách není moc času, já jsem pořád někde venku nebo pryč, ale snad si někdy ten čas najdeš, protože bych bez tvejch povídek nepřežila :-D

5 Teressa Teressa | 22. července 2010 v 12:04 | Reagovat

to bolo super!!! uz sa neviem dockat dalsich tvojich poviedok=) rychlo prosiim=) :-)  :-)  :-)

6 Yazzy Yazzy | 22. července 2010 v 14:47 | Reagovat

miluju tyhle oddechové jednorázovky :-D

7 Jenny Jenny | Web | 22. července 2010 v 18:03 | Reagovat

kawaii =)

8 Eclair Eclair | Web | 22. července 2010 v 18:46 | Reagovat

pěkná povídka ;-)

9 Mia-san Mia-san | 22. července 2010 v 20:19 | Reagovat

Jáj, taková letní romantika :-D Velice pěkné a povedené :-)

10 eSmy tovje lovujuce SBcko eSmy tovje lovujuce SBcko | Web | 22. července 2010 v 23:32 | Reagovat

jou...peknee:D:D...nieco na tuto rocnu dobu:D:D

11 eSmy tovje lovujuce SBcko eSmy tovje lovujuce SBcko | Web | 23. července 2010 v 1:58 | Reagovat

takzeee....Sensei? V je na svete:D....ak mas zaujem...budem rada ak si to precitas:D

12 Miss.AshleyG Miss.AshleyG | Web | 23. července 2010 v 19:31 | Reagovat

ahojky koukni na muj blog a napiš tam koment .. diky

13 Danashi Danashi | 24. července 2010 v 17:46 | Reagovat

kawai povídečka ... já ty happy-endy žeru XD

14 Kee-chan Kee-chan | Web | 25. července 2010 v 21:16 | Reagovat

[1]: Naprosto souhlasím ^^ Přesně takovou jsem potřebovala :) a ten happy end... jednu dobu jsem se začala bát, že to dopadne špatně >.< Ale T-sama mě nesklamala! ^^ Děkuji za další krásnou povídku :) A těším se na další

15 Nade Nade | 25. července 2010 v 22:32 | Reagovat

Je léto a letní lásky sem patří. A že to pokračuje dál? No to je skvělé! :-D  :-D

16 Mono Mono | Web | 26. července 2010 v 23:16 | Reagovat

Miluju tuhle povídku :D
Mimochodem, začalo první kolo SONP, tak asi začni shánět vlasy...teda hlasy :-D
http://icha-icha-yaoi-edice.blog.cz/1007/1-kolo-sonp

17 eSmy tovje lovujuce SBcko eSmy tovje lovujuce SBcko | Web | 30. července 2010 v 19:48 | Reagovat

ahoj jak se mas?:D

18 Lilirose Lilirose | Web | 4. srpna 2010 v 18:24 | Reagovat

Krásná dovolená =D

19 Saki-chan Saki-chan | Web | 5. srpna 2010 v 18:10 | Reagovat

jeeee to je krásné prázdninové spestření, hned mám lepší náladu, kwásné, úžasné, dokonalé, jako všechny tvoe povídky :) GREAT! :-*

20 Misuki Misuki | Web | 15. srpna 2010 v 18:34 | Reagovat

nemám naruto téma moc v oblibě xD ale to je kawaiii xDD ;) <3

21 Hagumi-chan Hagumi-chan | E-mail | Web | 20. července 2011 v 17:21 | Reagovat

Krásná povídka vážně se ti povedla, jsme ráda, že tentokrát to skončilo se vztahem Naruta a Sasukeho dobře ne jako u většiny Tvých povídej co jsme četla kde většinou jeden z nich umře nebo se rozejdou :D Vážně mov povedená povídka :)

22 Domča Domča | 22. ledna 2013 v 18:22 | Reagovat

jááj to bolo tak zlaté!! :-) usmievam sa pri tom jak idiot :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama